{"id":9159,"date":"2011-03-11T15:30:00","date_gmt":"2011-03-11T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9136"},"modified":"2011-03-11T15:30:00","modified_gmt":"2011-03-11T14:30:00","slug":"s-o-s-any-thing-but-love-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/11\/s-o-s-any-thing-but-love-3\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Any\u200bthing but love) 3."},"content":{"rendered":"
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Te\u010f u\u017e nech\u00e1pu v\u016fbec nic. Copak je n\u011bjak\u00e1 extra chv\u00edle? Pro\u010d se m\u00e1m obl\u00edkat reprezentativn\u011b? Jen p\u0159ik\u00fdvnu a z\u016fstanu z\u00edrat do sk\u0159\u00edn\u011b. Div\u00edm se, \u017ee jsi ty moje v\u011bci nevyh\u00e1zel. Tedy n\u011bkter\u00e9 jo, ale ne v\u0161echny. Prstama klou\u017eu po jednotliv\u00fdch d\u00edlech oble\u010den\u00ed a mus\u00edm se lehce pousm\u00e1t. Pro\u010d to takhle nem\u016f\u017ee b\u00fdt b\u011b\u017en\u011b? Nakonec vynd\u00e1m \u010dern\u00e9 kalhoty a p\u0159es hlavu nat\u00e1hnu fialov\u00e9 triko. Sv\u016fj obl\u00edben\u00fd p\u00e1sek, kter\u00fd jsem na sob\u011b nem\u011bl u\u017e ani nepamatuju, a potichu jak my\u0161ka vyjdu z pokoje a jdu za tebou do kuchyn\u011b. V b\u0159i\u0161e mi neskute\u010dn\u011b kru\u010d\u00ed. Zastav\u00edm se mezi dve\u0159mi a zmaten\u011b se d\u00edv\u00e1m po kuchyni. N\u011bco mi uniklo? M\u00e1\u0161 snad v\u00fdro\u010d\u00ed, jak dlouho m\u011b tu takhle dr\u017e\u00ed\u0161?<\/div>\n
„Tome\u2026 n\u011bco slav\u00ed\u0161?“ Odv\u00e1\u017e\u00edm se zeptat a popojdu do kuchyn\u011b. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee by to nebylo p\u011bkn\u00fd. Je to kr\u00e1sn\u00fd, ale dost m\u011b to d\u011bs\u00ed. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi to v\u0161echny ty psycho horory nebo detektivky s masov\u00fdmi vrahy. V\u0161echno vypad\u00e1 dokonale, zlo\u010dinec je i relativn\u011b mil\u00fd a pak svoji ob\u011b\u0165 naporcuje v koupeln\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm hlavu na nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho a lehce se pousm\u011bju. Vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e. Asi tak n\u011bjak, jako si t\u011b pamatuju naposledy. Porostly ti vlasy a nejsi namalovan\u00fd t\u011bma hnusn\u00fdma siln\u00fdma linkama. Nen\u00e1vid\u011bl jsem to. Vypadal jsi jako zombie. Prohl\u00ed\u017e\u00edm si t\u011b, kdy\u017e stoj\u00ed\u0161 ve futrech. K\u00fdvnu hlavou ke mn\u011b a usm\u011bju se znovu.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u011b.“ \u0158eknu jen tak. V\u00edm, \u017ee to t\u00e1ta \u0159\u00edk\u00e1val m\u00e1m\u011b a v\u017edycky ji l\u00edbnul pod ou\u0161ko, taky to ud\u011bl\u00e1m. Pou\u017eil jsi i ten sv\u016fj parf\u00e9m, von\u011bl mi. Chodil jsem ti tajn\u011b do pokoje a von\u011bl se s n\u00edm. Prohr\u00e1bnu ti rukou vlasy. „Ve\u010de\u0159e bude za chv\u00edli, posa\u010f se.“ Kv\u011btiny jsou zat\u00edm schovan\u00e9. To a\u017e p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed t\u011bsn\u011b. Otev\u0159u l\u00e1hev \u010derven\u00e9ho a naliju ti do sklenky, pak i sob\u011b. Zvednu sklenici a \u010dek\u00e1m, a\u017e ji zvedne\u0161 i ty.<\/div>\n
„Na co si p\u0159ipijeme? Oh, na n\u00e1s p\u0159eci, drah\u00e1.“ \u0158eknu \u00fapln\u011b to sam\u00e9 jako otec, kdy\u017e tehdy dostal novou pr\u00e1ci a slavilo se. Lehce t\u011b pol\u00edb\u00edm na rty.<\/div>\n
„Posa\u010f se.“ Zasunu ti \u017eidli a sednu si naproti tob\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Zmaten\u011b kouk\u00e1m kolem sebe. Pochv\u00e1lil jsi m\u011b. To jsi neud\u011blal u\u017e tak moc dlouho. Naposledy snad jako d\u00edt\u011b. Od t\u00e9 doby nikdy. Pak ve mn\u011b ale zatrne, kdy\u017e m\u011b oslov\u00ed\u0161 drah\u00e1. Nakr\u010d\u00edm \u010delo.<\/div>\n
„Pro\u010d\u2026 pro\u010d mi tak \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Posad\u00edm se na nab\u00edzen\u00e9 m\u00edsto. Nechci t\u011b roz\u010d\u00edlit. Tuhle dom\u00e1c\u00ed sc\u00e9nu si nepamatuju. Vlastn\u011b si nepamatuju \u017e\u00e1dnou, co se m\u00e1my a t\u00e1ty t\u00fdkalo. M\u00e1lo jsem se o to zaj\u00edmal. Jo, kdy\u017e ode\u0161el, mrzelo m\u011b to a ptal jsem se pro\u010d. Ale pak to p\u0159e\u0161lo. \u017divot jde d\u00e1l. Ale do dne\u0161ka nev\u00edm, co se mezi rodi\u010di d\u011blo. Co, kdy a jak slavili a podobn\u011b. Jen lehce smo\u010d\u00edm rty ve skleni\u010dce.<\/div>\n
„Jsi\u2026 jsi v po\u0159\u00e1dku, Tomi?“ Nahnu hlavu t\u00e1zav\u011b trochu do strany. Prost\u011b vypad\u00e1\u0161 n\u011bjak divn\u011b. Tedy stejn\u011b, ale tv\u016fj v\u00fdraz je \u00fapln\u011b jin\u00fd. Jsi nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak mimo. No jist\u011b \u017ee jsi, kdy\u017e tohle d\u011bl\u00e1\u0161. D\u011bs\u00ed m\u011b to. Opravdu m\u011b to d\u011bs\u00ed. Nev\u00edm, kdy vybuchne\u0161, nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Boj\u00edm se uvolnit, abych neztratil ostra\u017eitost a pak neskon\u010dil v ml\u00fdnku na maso.<\/div>\n
„Provedl jsem n\u011bco?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Postav\u00edm sklenici na stolek.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe mal\u00fd d\u00e1rek.“ Usm\u011bju se a jdu do vedlej\u0161\u00edho pokoje. Vezmu pug\u00e9t, kde je asi n\u011bjak\u00fdch pades\u00e1t jedna r\u016f\u017e\u00ed. Moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee sud\u00e9 jsou na poh\u0159eb a ten ti zat\u00edm vystavovat nehodl\u00e1m. Nejde to ani po\u0159\u00e1dn\u011b vz\u00edt. M\u00e1m to dokonce i dokonale seskl\u00e1dan\u00e9, jak jsem cht\u011bl. Po okraj\u00edch jsou skoro \u010dern\u00e9 a temn\u00e9, a \u010d\u00edm v\u00edce se doprost\u0159edka bl\u00ed\u017e\u00ed, jsou sv\u011btlej\u0161\u00ed a\u017e v prost\u0159ed je syt\u011b \u010derven\u00e1. Dokonale to ud\u011blali, taky jsem za to dal bal\u00edk, ale pen\u00edze tady nehraj\u00ed \u017e\u00e1dnou roli. Pro tebe u\u017e v\u016fbec ne. Dojdu zp\u00e1tky s \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, byly tak kr\u00e1sn\u00e9 jako ty. Dokonal\u00e9 a ta v\u016fn\u011b, p\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi tv\u00e9 vlasy.“ Dal\u0161\u00ed z mnoha kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bt m\u00e9ho otce. Ale ty se n\u011bjak nechyt\u00e1\u0161. Vypad\u00e1\u0161 vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, mil\u00e1\u010dku?“ Pod\u00e1v\u00e1m ti pug\u00e9t a hned pod\u00e1m v\u00e1zu s vodou, aby nezvadly.<\/div>\n
„Ty nem\u00e1\u0161 radost? Nel\u00edb\u00ed se ti snad?“ D\u00edv\u00e1m se na tebe a neodpov\u00edd\u00e1m na \u017e\u00e1dnou tvoji ot\u00e1zku. Nev\u00ed\u0161, o co jde. Nikdy sis nev\u0161iml, necht\u011bl jsi. Byl jsi slep\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Lehce se rozt\u0159esu. Tome ty jsi musel u\u017e \u00fapln\u011b ze\u0161\u00edlet. Co se to d\u011bje? Nev\u00edm, jestli m\u00e1m b\u00fdt zd\u011b\u0161en\u00fd anebo se uklidnit.<\/div>\n
„Jsou\u2026 jsou kr\u00e1sn\u00e9. D\u011bkuju.“ Po chv\u00edli si je rozt\u0159esen\u00fdma rukama vezmu a vlo\u017e\u00edm do v\u00e1zy. Cht\u011b necht\u011b k nim mus\u00edm p\u0159i\u010dichnout. Ano, von\u00ed kr\u00e1sn\u011b a jsou kr\u00e1sn\u00e9. Ale neslu\u010duje se to s tv\u00fdmi v\u011btami. Je to hodina, co jsi mi \u0159ekl, \u017ee smrd\u00edm jako \u010dokl a neust\u00e1le mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161, jak je ti ze m\u011b na zvracen\u00ed. Tak co to te\u010f m\u00e1 b\u00fdt? N\u011bjak\u00fd z\u00e1chvat? Nebo chor\u00e1 mysl? Myslel jsem, \u017ee j\u00e1 jsem \u0161\u00edlen\u00fd. Strach z tebe mi nedovoluje ti odm\u00edtat nebo nedej bo\u017ee si ty kytky nevz\u00edt. Znovu mi zakru\u010d\u00ed v b\u0159i\u0161e. Te\u010f u\u017e to ani moc nevn\u00edm\u00e1m. O\u010di m\u00e1m strachy rozev\u0159en\u00e9, a\u010d se sna\u017e\u00edm b\u00fdt klidn\u00fd. Je p\u0159eci jedno, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161 nebo d\u011bl\u00e1\u0161. Dokud mi neubli\u017euje\u0161. Hlavn\u011b mi dej pros\u00edm naj\u00edst, a pak je mi jedno, co si tu bude\u0161 pov\u00eddat. Odk\u00fdvu ti v\u0161echno, jen mi neubli\u017euj.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161. Na n\u011bco jsem zapomn\u011bl?“ Rozt\u0159esenou rukou t\u011b pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Bo\u017ee tak dlouho jsem se t\u011b nedotkl. Nesm\u011bl jsem, a to jsem po tom tenkr\u00e1t tolik tou\u017eil. A u\u017e\u00edval si to jen chv\u00edli. Ted u\u017e to ale ned\u011bl\u00e1m proto, \u017ee bych cht\u011bl, ale proto, abych t\u011b uklidnil. Abys nabyl dojmu, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku a j\u00e1 m\u00e1m radost.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Kdy\u017e uc\u00edt\u00edm ten rozt\u0159esen\u00fd dotek, mus\u00edm se usm\u00e1t. Chv\u00edli si t\u011b prohl\u00ed\u017e\u00edm a sleduju tv\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Pol\u00edb\u00ed\u0161 m\u011b?“ \u0158eknu jednoduchou ot\u00e1zku, jako ta mal\u00e1 holka, co se mnou v\u017edycky cht\u011bla chodit. Pamatuju si to do dne\u0161ka. Byla to prvn\u00ed holka, co jsme oba pol\u00edbili. J\u00e1 byl prvn\u00ed a potom ty. Pak si nemohla mezi n\u00e1mi vybrat. Cht\u011bla m\u011b, ale ty jsi mi ji p\u0159ed nosem p\u0159ebral. Nem\u011bl jsem ji r\u00e1d, to ne, ale vzal jsi mi ji ty. A j\u00e1 \u017e\u00e1rlil. Byl jsi s n\u00ed st\u00e1le venku a se mnou sis nehr\u00e1l. Ani nekoukal na filmy. Na\u0161el jsem si Andrease, kamar\u00e1da. Byl stra\u0161n\u011b fajn, ale sotva za\u010dal chodit do na\u0161eho domu, bavil se v\u00edce s tebou ne\u017e se mnou. Nen\u00e1vid\u011bl jsem jeho, ale je\u0161t\u011b v\u00edce tebe. Mohl jsi m\u00edt v\u0161echny a bral sis moje kamar\u00e1dy. A kdy\u017e jsme vyrostli, chodili jste spolu. Pamatuju si, \u017ee jsme to jednou doma nevydr\u017eel a jen co jsi p\u0159i\u0161el z rande, uhodil jsem t\u011b. M\u011bl jsem v\u017edycky probl\u00e9my se zvl\u00e1d\u00e1n\u00edm agrese. To v\u0161ichni v\u011bd\u011bli. B\u00e1li se m\u011b. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, co se tenkr\u00e1t v noci v parku stalo, tak, tak vlastn\u011b co? Nic. Nemohl bys nic ud\u011blat. To j\u00e1 jsem si na n\u011bj po\u010dkal a hlavu mu rozml\u00e1til kamenem. Necht\u011bl jsem, abyste byli spolu. Tolik jsi pro n\u011bj plakal, tolik slz nepat\u0159ilo snad ani nikdy m\u011b, bratrovi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu se zbavit my\u0161lenek na to, co se to s tebou d\u011bje. Tohle nejsi ty a m\u011b to d\u011bs\u00ed v\u00edc ne\u017e to, jak t\u011b zn\u00e1m. Kdy\u017e jsi agresivn\u00ed, tak alespo\u0148 v\u00edm, co \u010dekat. Agrese t\u011b prov\u00e1z\u00ed od mala. U\u017e ve \u0161kolce jsi byl schopn\u00fd se dv\u011b hodiny vztekat a h\u00e1zet po u\u010ditelk\u00e1ch hra\u010dky, kdy\u017e se ti n\u011bco nel\u00edbilo. A \u010d\u00edm jsi byl star\u0161\u00ed, t\u00edm to bylo hor\u0161\u00ed. Hra\u010dky nahradily p\u011bsti. M\u00e1ma byla \u010dasto ve \u0161kole \u0159e\u0161it, \u017ee jsi n\u011bkomu zlomil nos. Nikdy bych ale nev\u011b\u0159il, \u017ee v tob\u011b je tolik agresivity, jakou ventiluje\u0161 na mn\u011b. Nebo m\u011b tolik nen\u00e1vid\u00ed\u0161? Bo\u017ee, chci v\u011bd\u011bt alespo\u0148 d\u016fvod pro\u010d. Zamrznu, kdy\u017e vyslov\u00ed\u0161 svoje p\u0159\u00e1n\u00ed o polibku. Co m\u00e1m te\u010f d\u011blat? Nechci t\u011b l\u00edbat. Opravdu ne, a z\u00e1rove\u0148 t\u011b nechci roz\u010d\u00edlit. Chytnu t\u011b opatrn\u011b za tv\u00e1\u0159e a pomalu p\u0159ibli\u017euju tv\u00e1\u0159. Lehce se dotknu tv\u00fdch rt\u016f a chvili\u010dku na nich setrv\u00e1m. Pak se zase pomalu odd\u00e1l\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 pom\u016f\u017eu ti s t\u00edm j\u00eddlem, ano?“ Chci odv\u00e9st n\u011bjak tvoji pozornost. To, jak si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 a jak na m\u011b mluv\u00ed\u0161\u2026 znerv\u00f3z\u0148uje m\u011b to. D\u011bs\u00ed. Takhle jemn\u011b a s citem jsi na m\u011b nemluvil, ani kdy\u017e m\u011b potkal nejhor\u0161\u00ed den v \u017eivot\u011b. Kdy\u017e mi um\u0159el p\u0159\u00edtel. \u0158ekl jsi jen, \u017ee to bude dobr\u00fd. \u017de to \u010dasem p\u0159ejde a pohladil m\u011b po vlasech. Ale ani jsi m\u011b neobejmul. Asi jsi byl v \u0161oku a necht\u011bl jsi mi to d\u011blat je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed\u2026 ale te\u010f mluv\u00ed\u0161, jako bys mi cht\u011bl ozn\u00e1mit, \u017ee moje rakev \u010dek\u00e1 za dve\u0159mi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Kdy\u017e uc\u00edt\u00edm tvoje rty, rychle p\u0159iv\u0159u o\u010di a nech\u00e1v\u00e1m t\u011b ud\u011blat, co chce\u0161. Nechci t\u011b te\u010f k ni\u010demu nutit. Te\u010f ne. T\u00e1ta by to neud\u011blal a dneska ve\u010der nebo sp\u00ed\u0161e v noci, jsem t\u00e1ta. V\u017edycky jsem cht\u011bl b\u00fdt jako on, ale nem\u00e1m takovou trp\u011blivost a tohle mi v\u017edycky vydr\u017e\u00ed jen na chvili\u010dku. Dlouho m\u011b to nechytlo.<\/div>\n
„Ne, l\u00e1sko, se\u010f, v\u0161echno je to nachystan\u00e9, hned to donesu.“ D\u00e1m na st\u016fl m\u00edsu s bramborama a do n\u00ed d\u00e1m m\u00e1slo. Taky nab\u011bra\u010dku na to. Pak je\u0161t\u011b m\u00edsu s masem a \u0161\u0165\u00e1vi\u010dkou. Usm\u011bju se a sednu si.<\/div>\n
„Pros\u00edm, ber si. Je\u0161t\u011b bude zmrzlina.“ Usm\u00edv\u00e1m se a sleduju t\u011b, jak ti kr\u00e1sn\u011b vlasy plaj\u00ed kolem obli\u010deje. Jsi cel\u00e1 m\u00e1ma. Byli jsme si dlouhou dobu hodn\u011b podobn\u00ed, v\u0161ichni to \u0159\u00edkali a pletli si n\u00e1s. Pak u\u017e jsme ka\u017ed\u00fd \u0161li svoj\u00ed cestou. Kdy\u017e u\u017e jsi p\u0159ipraven\u00fd j\u00edst, taky si nand\u00e1m, a pak pop\u0159eju dobrou chu\u0165 a pust\u00edm se do toho.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee ti to chutn\u00e1 alespo\u0148 trochu.“ Usm\u011bju se p\u0159es st\u016fj a pod\u00e1m je\u0161t\u011b ko\u0159enky, kdybys to m\u011bl n\u00e1hodou m\u00e1lo. „Sna\u017eil jsem se.“ D\u00e1m si sousto a v klidu kulturn\u011b j\u00edm<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Kdybych alespo\u0148 v\u011bd\u011bl, jak se m\u00e1m chovat. Nebo co \u0159\u00edkat, ale j\u00e1 nev\u00edm. Jsem zmaten\u00fd. Ni\u010demu nerozum\u00edm. P\u0159ijde mi to tak zn\u00e1m\u00e9, ale nev\u00edm odkud. Nem\u016f\u017eu si vzpomenout, kde bych n\u011bjakou podobnou situaci vid\u011bl nebo o n\u00ed sly\u0161el. Mo\u017en\u00e1 v n\u011bjak\u00e9m filmu. Pomalu si zapl\u0148uju \u00fasta drobn\u00fdmi sousty a m\u00edsto odpov\u011bdi se jen lehce pousm\u011bju a p\u0159ik\u00fdvnu. V moj\u00ed situaci by mi chutnala i such\u00e1 k\u016frka od chleba. Tak\u017ee tohle je opravdu dobr\u00e9.<\/div>\n
„Sm\u00edm\u2026 sm\u00edm se zeptat\u2026 pro\u010d?“ Zvednu k tob\u011b o\u010di a p\u0159e\u017evykuju. Je mi v podstat\u011b jedno, na co mi odpov\u00ed\u0161. Zda na to, pro\u010d m\u011b tu dr\u017e\u00ed\u0161 a ubli\u017euje\u0161 mi, anebo na to, pro\u010d te\u010f jsi takov\u00fd a d\u011bl\u00e1\u0161 to, co d\u011bl\u00e1\u0161. Oboj\u00ed m\u011b to zaj\u00edm\u00e1, tak\u017ee je to jedno, co si vybere\u0161. Pokud v\u016fbec n\u011bco. Po chv\u00edli odlo\u017e\u00edm p\u0159\u00edbor a napiju se. Mus\u00edm si d\u00e1t pauzu. Ur\u010dit\u011b to ani nesn\u00edm. M\u00e1m st\u00e1hl\u00fd \u017ealudek, tak\u017ee kdybych to sn\u011bdl najednou, asi bych pak ze\u0161\u00edlel bolest\u00ed. Tehdy bych na tyhle tvoje stavy reagoval jinak. Byl bych za n\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a v\u011b\u0159il bych, \u017ee to jsi ty. A \u017ee m\u011b miluje\u0161. Dneska u\u017e tomu nev\u011b\u0159\u00edm. Jen to prost\u011b nech\u00e1pu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
Usm\u011bju se, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee j\u00ed\u0161. \u017de ses i pousm\u00e1l. Tak moc ti to slu\u0161\u00ed. A nevydr\u017e\u00edm, kdy\u017e vid\u00edm jeden neposedn\u00fd pramen, jak ti st\u00e1le pad\u00e1 do o\u010d\u00ed, a d\u00e1m ti za ho ucho. Mus\u00edm se znovu usm\u00e1t. Je to jako poh\u00e1dka. Tak r\u00e1d se na tebe d\u00edv\u00e1m. Ale st\u00e1le mi p\u0159ijde, jako by ses b\u00e1l n\u011b\u010deho. A j\u00e1 to nech\u00e1pu. M\u011b snad? Pro\u010d? Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod m\u00edt ze m\u011b strach. Kdy\u017e u\u017e m\u00e1m tal\u00ed\u0159 kompletn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd, vstanu a d\u00e1m do d\u0159ezu. Sednu si zase zp\u00e1tky a pop\u00edj\u00edm pomalu v\u00edno. Je tak p\u0159\u00edjemn\u011b sladk\u00e9, p\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi to domov. P\u0159esn\u011b tohle v\u00edno m\u011bl t\u00e1ta nejrad\u011bji. V\u017edycky m\u011bl z\u00e1soby ve sklep\u011b a \u0159\u00edk\u00e1val mi, tohle m\u00e1 r\u00e1da maminka. U\u010dil m\u011b i vytahovat z\u00e1tku a ukazoval mi, jak se to d\u011bl\u00e1 v restaurac\u00edch. Pamatuju si, \u017ee to bylo na V\u00e1noce. T\u00e1ta m\u011b luxusn\u011b obl\u00edkl, a dal mi celou l\u00e1hev toho lahodn\u00e9ho v\u00edna a j\u00e1 p\u0159i\u0161el ke stolu. Poda\u0159ilo se mi po kr\u00e1tk\u00e9m boji vyt\u00e1hnout z\u00e1tku a pak jsem nalil v\u0161em do sklenek. Jen tro\u0161ku na zkou\u0161ku. M\u00e1ma se vesele sm\u00e1la a byla mile p\u0159ekvapena, ale to v\u0161echno zkazil Bill. \u0158ekl, \u017ee vypad\u00e1m jak tu\u010d\u0148\u00e1k. Nevydr\u017eel jsem to a utekl k sob\u011b do pokoje. Byly to ty nejhor\u0161\u00ed V\u00e1noce a j\u00e1 pro n\u011bj m\u011bl tak kr\u00e1sn\u00fd d\u00e1rek. Vlastn\u011b jsem mu to nikdy nedal. Necht\u011bl jsem ho vid\u011bt, a to i potom, co se mi omluvil. V\u017edycky n\u011bco zkazil. Byl na m\u011b zl\u00fd. Kouknu se zp\u00e1tky na tebe a jako bych se probral.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi byl v\u017edycky za hv\u011bzdi\u010dku na tom nejdokonalej\u0161\u00edm nebi a j\u00e1 byl jen zhaslej, nev\u00fdznamnej m\u011bs\u00edc.“ Zamra\u010d\u00edm a sleduju t\u011b u\u017e ostr\u00fdm pohledem jako v\u017edycky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Bill Te\u010f u\u017e nech\u00e1pu v\u016fbec nic. Copak je n\u011bjak\u00e1 extra chv\u00edle? Pro\u010d se m\u00e1m obl\u00edkat reprezentativn\u011b? Jen p\u0159ik\u00fdvnu a z\u016fstanu z\u00edrat do sk\u0159\u00edn\u011b. Div\u00edm se, \u017ee jsi ty moje v\u011bci nevyh\u00e1zel. Tedy n\u011bkter\u00e9 jo, ale ne v\u0161echny. Prstama<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-9159","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9159","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9159"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9159\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9159"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9159"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9159"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}