{"id":9169,"date":"2011-03-09T18:00:00","date_gmt":"2011-03-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9146"},"modified":"2011-03-09T18:00:00","modified_gmt":"2011-03-09T17:00:00","slug":"let-me-show-you-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/09\/let-me-show-you-2\/","title":{"rendered":"Let me show you… 2."},"content":{"rendered":"
autor: Holly-EnD.<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 to nebylo ani hodinu, co jsem spal, kdy\u017e m\u011b Bill vzbudil t\u00edm, jak mi vtrhl do pokoje a rozsv\u00edtil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, z \u010deho je mi nejv\u00edc zle?!“ vy\u0161t\u011bkl, kdy\u017e jsem se popla\u0161en\u011b posadil na posteli.<\/div>\n
A je to tady\u2026<\/em> do\u0161lo mi okam\u017eit\u011b. Te\u010f… pr\u00e1v\u011b te\u010f p\u0159i\u0161la ta prav\u00e1 h\u00e1dka. No rozhodn\u011b si nemohl vybrat lep\u0161\u00ed \u010das\u2026<\/em> Bylo mi jasn\u00fd, \u017ee na vte\u0159inu nezahmou\u0159il oka a po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by mi vy\u010detl.<\/div>\n
Povzdechl jsem si a vstal z postele. Bos jsem \u0165apkal dol\u016f do kuchyn\u011b. Bill za mnou nasupen\u011b dusal a vyd\u00e1val zvuky podobn\u00e9 parn\u00edmu v\u00e1lci, a p\u0159itom na m\u011b nep\u0159est\u00e1val chrlit jednu v\u011btu za druhou.<\/div>\n
„Z toho, jak si na ve\u0159ejnosti hraje\u0161 na m\u00fdho sladk\u00fdho br\u00e1\u0161ku!“ prskal, kdy\u017e jsme sch\u00e1zeli schody. „Ale jsi jenom zatracen\u011b prolhanej parchant!“ prskal vztekle d\u00e1l, kdy\u017e za mnou vch\u00e1zel do kuchyn\u011b. P\u0159e\u0161el jsem k lince a vzal z odkap\u00e1va\u010de skleni\u010dku, do kter\u00fd jsem si napustil vodu z kohoutku. Bill ud\u011blal to sam\u00e9, ale nep\u0159est\u00e1val na m\u011b je\u010det. „Ty tvoje kecy o tom, jak bys beze m\u011b nemohl \u017e\u00edt\u2026“ zhluboka se nadechl. „Je mi z toho na nic!“ napil jsem se. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Necht\u011bl jsem se s n\u00edm h\u00e1dat. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bych se neudr\u017eel. M\u00e1m ho prost\u011b ignorovat?A doufat, \u017ee t\u0159eba p\u0159estane…?<\/em> Chv\u00edli jsem ho pozoroval, po\u0159\u00e1d na m\u011b n\u011bco k\u0159i\u010del. Ne, to asi nebude fungovat.<\/em> Usoudil jsem po chv\u00edli. Tak sakra co?<\/em> Zoufale jsem sv\u00edral skleni\u010dku s vodou. Okey, Tome. Zhluboka se nadechni a sna\u017e se ho upokojit.<\/em><\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Bille, nechce\u0161 se na chv\u00edli uklidnit?“ \u0159ekl jsem pomalu. Obli\u010dej mu najednou vzteky \u00fapln\u011b zrudnul.<\/div>\n
„Nechci se do prdele uklidnit!“ zak\u0159i\u010del. „Klidn\u00fd jsem byl dost dlouho. J\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, \u017ee se nedok\u00e1\u017ee\u0161 v\u011bcem ani postavit \u010delem, ty chud\u00e1ku!“ plesk!<\/strong> Tahle slovn\u00ed facka, p\u011bkn\u011b zabolela. Nam\u00edchlo m\u011b to.<\/div>\n
„Co to kurva mele\u0161?! Pod\u00edvej se na sebe, ty primadono! Po\u0159\u00e1d bys jenom je\u010del, jak hysterick\u00e1 \u017eensk\u00e1!“ oplatil jsem mu \u0161t\u011bknut\u00ed. V tu chv\u00edli jsem poznal, \u017ee Bill u\u017e je na pokraji sv\u00fd pasivn\u00ed agresivity. A to doslova. O-ou…<\/em><\/div>\n
„Ty kret\u00e9ne! Co si to dovoluje\u0161?!“ za\u0159val a mrskl po mn\u011b svou sklenic\u00ed s vodou. Jen tak – tak jsem se j\u00ed vyhnul. Rozbila se o st\u011bnu za mnou a m\u00e1 z\u00e1da pot\u0159\u00edsnily drobn\u00e9 kapky vody.<\/div>\n
„Jsi norm\u00e1ln\u00ed?!“ zaje\u010del jsem. „Zajdi si k psychou\u0161ovi, ty magore!“ prskl jsem a na\u0161tvan\u011b jsem pra\u0161til svou sklenic\u00ed o zem k jeho noh\u00e1m. Pro\u0161el jsem kolem n\u011bj do ob\u00fdv\u00e1ku a ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee jsem si do nohy zarazil st\u0159ep. M\u016fj poh\u00e1r trp\u011blivosti u\u017e taky p\u0159etekl. Nechal jsem to zaj\u00edt p\u0159\u00edli\u0161 daleko, ale u\u017e nebylo cesty zp\u011bt. Vy\u0159\u00edtil se za mnou.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee te\u010f jsem tady j\u00e1 ten magor, jo?! No, nevim, kdo se mi celou dobu sna\u017e\u00ed d\u00e1vat najevo, jak m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed a nem\u016f\u017ee vyst\u00e1t! Nev\u00edm, kdo mi poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu \u0159eknu: dobrou noc, nem\u016f\u017ee ani odpov\u011bd\u011bt, proto\u017ee pro\u010d by na m\u011b v\u016fbec pl\u00fdtval dechem, \u017ee?!“ k\u0159i\u010del.<\/div>\n
Takhle podobn\u011b jsme se h\u00e1dali dal\u0161\u00ed p\u016flhodinu. K\u0159i\u010deli jsme. Vy\u010d\u00edtali jsme si v\u0161echno. Dokonce i v\u011bci, kter\u00fd u\u017e jsou d\u00e1vno za n\u00e1mi. Rozb\u00edjeli jsme ka\u017edou v\u011bc, co n\u00e1m p\u0159i\u0161la pod ruku. Od dom\u00e1c\u00edho vybaven\u00ed, bytov\u00fdch dopl\u0148k\u016f, a\u017e po spole\u010dn\u00e9 fotky. H\u00e1zeli jsme to po sob\u011b, kolem sebe, z oken, anebo jsme to prost\u011b jen rozb\u00edjeli o zem. Byla to ta nejv\u011bt\u0161\u00ed h\u00e1dka v na\u0161em \u017eivot\u011b. Do t\u00fd zatracen\u00fd p\u016flhodiny jsme zdevastovali cel\u00fd ob\u00fdv\u00e1k s kuchyn\u00ed a j\u00eddelnou. \u017didle byli rozbit\u00fd, st\u016fl p\u0159evr\u00e1cen\u00fd, n\u00e1dob\u00ed na padr\u0165 a oba jsme byli do\u0159ezan\u00ed a ubit\u00ed jako psi. Bill st\u00e1l v ob\u00fdv\u00e1ku u okna, kdy\u017e se k zemi sk\u00e1cel \u00fanavou jako prvn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Nejv\u00edc m\u011b \u0161tve, \u017ee to cel\u00fd v\u016fbec nech\u00e1pu.“ U\u017e nem\u011bl ani s\u00edlu k\u0159i\u010det. „To jsem v\u00e1\u017en\u011b tak \u0161patnej br\u00e1cha?“ ke konci v\u011bty se mu zlomil hlas. Zarazil jsem se. Do\u0161lo mi, \u017ee… On si mysl\u00ed, \u017ee je to jeho chyba…?<\/em> V\u0161echen vztek ze m\u011b r\u00e1zem vyprchal.<\/div>\n
„To ne ty…“ vydechl jsem a op\u0159el se o st\u011bnu.<\/div>\n
„Co\u017ee…“ zamumlal, jako by m\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b nesly\u0161el a zvedl ke mn\u011b hlavu.<\/div>\n
„To nen\u00ed v tob\u011b…“ zopakoval jsem. Bill se najednou znova m\u00e1to\u017en\u011b postavil a kulhav\u00fdm krokem se p\u0159esouval ke mn\u011b.<\/div>\n
„Ne?! Tak mi \u0159ekni sakra pro\u010d…“ vr\u010del vztekle jako rozdr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd pes mezit\u00edm, co se ke mn\u011b sunul pod\u00e9l zdi, kter\u00e1 ho podep\u00edrala. „Pro\u010d?!“<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b miluju!“ vyk\u0159ikl jsem hned na to. „Sakra, Bille\u2026 Proto\u2026“ tentokr\u00e1t se hlas zlomil mn\u011b a j\u00e1 se sesunul k zemi. Schoval jsem si obli\u010dej do dlan\u00ed a najednou, a\u010dkoliv jsem to necht\u011bl, jsem musel stra\u0161n\u011b p\u0159em\u00e1hat slzy. Mnul jsem si o\u010di, jako by mi to snad m\u011blo pomoc, a p\u0159itom jsem si po obli\u010deji rozmaz\u00e1val krev ze sv\u00fdch po\u0159ezan\u00fdch rukou.<\/div>\n
„Tome…“ promluvil Bill naprosto ohromen\u00fd nov\u00fdm zji\u0161t\u011bn\u00edm.<\/div>\n
„Ne, Bille. V\u00edm, co chce\u0161 \u0159\u00edct. \u017de je to zak\u00e1zan\u00fd, nechutn\u00fd a prost\u011b \u0161patn\u00fd. Ale…“ vydechl jsem. „Bojuju s t\u00edm u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho. P\u0159ed t\u0159ema rokama jsem si pomyslel, \u017ee mo\u017en\u00e1, kdy\u017e se budu zdr\u017eovat kontaktu s tebou a budu t\u011b v\u00edce m\u00e9n\u011b ignorovat, p\u0159ejde to. Ale kdy\u017e jsem t\u011b vid\u011bl l\u00edbat se s tou\u2026“ nemohl jsem si nahonem vybavit jej\u00ed jm\u00e9no.<\/div>\n
„Holly.“ Pomohl mi.<\/div>\n
„Jo, Holly. V tu chv\u00edli jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nikdy nebylo pry\u010d. Taky jsem si uv\u011bdomil, \u017ee ani nebude. Prost\u011b jen\u2026 nechme to tak, Bille. Nic po tob\u011b ne\u017e\u00e1d\u00e1m. Nem\u016f\u017eu… J\u00e1…“ u\u017e jsem nev\u011bd\u011bl, co bych mu \u0159ekl a tak jsem ml\u010del. Ticho se prodlu\u017eovalo. Bylo to ub\u00edjej\u00edc\u00ed. Je to jako hore\u010dka, Bille\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/div>\n
To, co jsem sly\u0161el, m\u011b trochu vykolejilo. Sna\u017eil jsem se vst\u0159ebat a pochopit jeho slova je\u0161t\u011b za tepla. Rozhl\u00eddl jsem se po m\u00edstnosti a ve mn\u011b se najednou vzedmula vlna \u010dehosi. Propukl jsem v hur\u00f3nsk\u00fd sm\u00edch. Tom se na m\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
Sm\u00e1l jsem se a p\u0159ipadal jsem si najednou jako bl\u00e1zen.<\/div>\n
„Po-pod\u00edvej se…“ zalykal jsem se sm\u00edchy a pomalu se sunul na zem vedle n\u011bj. „Co jsme to ud\u011blali…“ h\u00fdkal jsem d\u00e1l. „Zni\u010dili jsme si p\u016flku by-bytu, rozbili jsem na\u0161e nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed fotky…“ vzal jsem do ruky jednu z nich a po\u0159\u00e1d jsem se tomu sm\u00e1l. „Jsme do\u0159ezan\u00ed jak dobytci. Ty m\u00e1\u0161 st\u0159epy zabodan\u00fd b\u016fhv\u00edkde v\u0161ude a j\u00e1 jsem si vyvrtnul kotn\u00edk, kterej mi do r\u00e1na d\u011b-d\u011bsn\u011b ote\u010de, a-ale to nevad\u00ed.“ M\u016fj sm\u00edch p\u0159e\u0161el do pouh\u00e9ho uchecht\u00e1v\u00e1n\u00ed. „Proto\u017ee m\u011b miluje\u0161, Tome.“ Op\u0159el jsem si hlavu o jeho rameno a sev\u0159el v ruk\u00e1ch sv\u016fj bolav\u00fd kotn\u00edk. „Miluje\u0161 m\u011b.“ Opakoval jsem jako idiot a u\u017e jsem se v\u016fbec nesm\u00e1l. Perifern\u011b jsem vid\u011bl, jak se ke mn\u011b nato\u010dil, a bylo mi jasn\u00fd, \u017ee netu\u0161\u00ed, jak si tohle vylo\u017eit.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome…“ odt\u00e1hl jsem se kousek od n\u011bj. Zhluboka mi hled\u011bl do o\u010d\u00ed. „Jsi moje dvoj\u010de. Jsi ta nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed osoba v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Sakra, kdyby ti n\u011bkdy do\u0161el dech, d\u00fdchal bych za tebe, tak moc jsi pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd, Tome. Miluju t\u011b, u\u017e od dob, co o sob\u011b vim, myslel jsem, \u017ee je to p\u0159ece jasn\u00fd, ne?“ smutn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Jo… miluje\u0161 m\u011b jako bratra…“ vydechl ti\u0161e. Sev\u0159el jsem mu pa\u017ei.<\/div>\n
„Ale ty m\u011b p\u0159ece taky miluje\u0161 jako bratra..“ oponoval jsem.<\/div>\n
„Ne… Bille. Mysl\u00edm, \u017ee jsi m\u011b \u0161patn\u011b pochopil…“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Ne, nech m\u011b laskav\u011b domluvit.“ I j\u00e1 jsem mu sko\u010dil do \u0159e\u010di. „Cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, \u017ee je jedno, jakou l\u00e1sku ke mn\u011b c\u00edt\u00ed\u0161\u2026 po\u0159\u00e1d jsem tv\u016fj bratr. Tvoje dvoj\u010de. I kdybychom spolu d\u011blali b\u016fhv\u00edco, nikdy to nedojde na hranici divnosti, ne mezi n\u00e1mi\u2026 proto\u017ee my jsme jeden, v\u00ed\u0161…? Ne\u0161t\u00edt\u00edm se p\u0159eci dot\u00fdkat s\u00e1m sebe… tak pro\u010d bych se m\u011bl \u0161t\u00edtit dot\u00fdkat tebe…?“ zamumlal jsem a tou rukou, kterou jsem nem\u011bl tolik zakrv\u00e1cenou, jsem mu set\u0159el krev a \u0161p\u00ednu z tv\u00e1\u0159e (nic lehk\u00fdho, jako\u2026).<\/div>\n
Pootev\u0159el \u00fasta, jako by ani po\u0159\u00e1dn\u011b nerozum\u011bl tomu, co jsem pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Pak ze sebe kone\u010dn\u011b n\u011bco dostal.<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee kdybych t\u011b l\u00edbal, nep\u0159i\u0161lo by ti to…“ vydechl ti\u0161e a hlas se mu ke konci trochu zadrhl, kdy\u017e se ke mn\u011b naklonil.<\/div>\n
„Ani v nejmen\u0161\u00edm.“ Vydechl jsem taky a zav\u0159el o\u010di v o\u010dek\u00e1van\u00e9m polibku. Pak kone\u010dn\u011b spojil na\u0161e rty. Ti\u0161e jsem zast\u00e9nal. Bo\u017ee… nikdo nel\u00edb\u00e1 jako on\u2026<\/em> uchopil m\u011b za pas a vt\u00e1hl si m\u011b do sv\u00e9ho kl\u00edna. Hladil m\u011b po z\u00e1dech a j\u00e1 jsem ho jen rukama sv\u00edral okolo krku, proto\u017ee jsem se b\u00e1l, \u017ee je tohle sen, a kdy\u017e ho pust\u00edm, ten sen se rozplyne.<\/div>\n
Sakra\u2026 T\u0159i roky… T\u0159i pod\u011blan\u00fd roky, kdy jsem postr\u00e1dal jak\u00fdkoli skute\u010dn\u00fd kontakt s n\u00edm, a te\u010f to p\u0159e\u0161lo rovnou k polibk\u016fm\u2026 Tohle prost\u011b nem\u016f\u017ee b\u00fdt skute\u010dnost.<\/div>\n
„Tom\u00ed…“ zast\u00e9nal jsem do jeho rt\u016f jako d\u00edt\u011b. „V\u00edtej zp\u00e1tky, br\u00e1\u0161ko…“ zamumlal jsem a vs\u00e1l jsem jeho pierc. „Hlavn\u011b u\u017e to nikdy ned\u011blej. Neopou\u0161t\u011bj m\u011b, proto\u017ee podruh\u00fd u\u017e bych to asi nep\u0159e\u017eil.“ S\u00e1zel jsem mu jemn\u00e9 polibky po cel\u00e9m obli\u010deji. Pevn\u011b m\u011b sev\u0159el a hlavu si op\u0159el o mou hru\u010f. (POZN.: Ne\u017e za\u010dnete \u010d\u00edst d\u00e1l, pus\u0165te si pros\u00edm tohle:<\/div>\n
<\/a><\/div>\n