{"id":917,"date":"2017-11-14T15:00:00","date_gmt":"2017-11-14T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=911"},"modified":"2017-11-14T15:00:00","modified_gmt":"2017-11-14T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/14\/vampire-sunrise-ii-5\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 5."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam m\u011b to vle\u010de\u0161?“ vypt\u00e1val se Tom, ale nechal se poslu\u0161n\u011b t\u00e1hnout hradem a\u017e k soukrom\u00e9 chodb\u011b, kde bydlel m\u016fj bratr. Str\u00e1\u017en\u00ed n\u00e1m otev\u0159eli dve\u0159e, ani\u017e by se na n\u011bco vypt\u00e1vali, a tak jsme pro\u0161li kamenn\u00fdm pr\u016fchodem do \u00fatuln\u00e9 p\u0159eds\u00edn\u011b. Sonja um\u00ed prom\u011bnit i chladnou m\u00edstnost v malou o\u00e1zu.<\/div>\n
„Bille,“ zahu\u010del znovu Tom, kdy\u017e jsem ho kone\u010dn\u011b pustil a zastavil p\u0159ed dve\u0159mi, na kter\u00fdch bylo zdobn\u011b vyvedeno p\u00edsmeno „K“. Zaklepal jsem na n\u011b a \u010dekal, a\u017e n\u011bkdo odpov\u00ed.<\/div>\n
„Brzo bude sv\u00edtat. U\u017e se ur\u010dit\u011b chystaj\u00ed j\u00edt sp\u00e1t,“ nam\u00edtl m\u016fj p\u0159\u00edtel, kdy\u017e mu do\u0161lo, kam jsem ho v brzk\u00fdch rann\u00edch hodin\u00e1ch vzal.<\/div>\n
„Tohle je d\u016fle\u017eit\u00e9,“ odbyl jsem ho a v tu samou chv\u00edli se ozvalo vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Bille, co se d\u011bje?“ povyt\u00e1hla Sonja jedno sv\u00e9 upraven\u00e9 obo\u010d\u00ed, kdy\u017e vykoukla, ale neustoupila, abychom mohli vej\u00edt. Na sob\u011b m\u011bla kr\u00e1sn\u011b \u010derven\u011b vy\u0161\u00edvan\u00e9 \u0161aty a i jej\u00ed \u00fa\u010des byl bezchybn\u00fd. Nezd\u00e1lo se, \u017ee bych ji vyru\u0161il od ukl\u00e1d\u00e1n\u00ed se do postele.<\/div>\n
„Jde o Toma. Mus\u00edm ti n\u011bco uk\u00e1zat,“ prohl\u00e1sil jsem a prost\u011b vykro\u010dil dop\u0159edu, tak\u017ee mi byla nucena uhnout. Ve\u0161li jsme do jasn\u011b osv\u011btlen\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku, kde na gau\u010di odpo\u010d\u00edval Marcus.<\/div>\n
„Trochu pozd\u011b na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, br\u00e1\u0161ko,“ zabru\u010del a zamra\u010dil se na Toma, kter\u00e9ho jsem t\u00e1hnul za sebou. „Prvn\u00ed den kralov\u00e1n\u00ed a u\u017e ti jde nos nahoru?“<\/div>\n
„Sklapni, Marcusi,“ ok\u0159ikl jsem ho a d\u00e1l ho ignoroval. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu na jeho kousav\u00e9 pozn\u00e1mky.<\/div>\n
„Tak co je s Tomem?“ zeptala se Sonja lehk\u00fdm konverza\u010dn\u00edm t\u00f3nem. Pokud j\u00ed vadilo, \u017ee jsme jim naru\u0161ili poklidn\u00e9 r\u00e1no, nedala to na sob\u011b zn\u00e1t.<\/div>\n
„Nic se mnou nen\u00ed,“ br\u00e1nil se pobou\u0159en\u011b Tom. Jeho \u010delo br\u00e1zdily vr\u00e1sky rozho\u0159\u010den\u00ed, kdy\u017e jsem ho po\u0161\u0165ouchl v\u00edc do st\u0159edu m\u00edstnosti.<\/div>\n
\n

„Mysl\u00edm si, \u017ee je jako ty. \u017de m\u00e1 dar,“ vysv\u011btlil jsem sv\u00e9 \u0161vagrov\u00e9, kter\u00e1 okam\u017eit\u011b vym\u011bnila neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz za p\u0159ekvapen\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1,“ \u0161t\u011bkl Marcus a vstal. P\u0159e\u0161el k Tomovi bl\u00ed\u017e a za\u010dal si ho prohl\u00ed\u017eet, jako by na n\u011bm hledal zn\u00e1mky \u010dehokoliv divn\u00e9ho.<\/div>\n
„Vid\u00ed budoucnost?“ zji\u0161\u0165ovala Sonja a taky p\u0159i\u0161la bl\u00ed\u017e. Zkoumali Toma, jako by byl zv\u00ed\u0159\u00e1tko v Zoo.<\/div>\n
„To teda ani n\u00e1hodou,“ zabru\u010del Tom a slo\u017eil si ob\u0159\u00ed pa\u017ee p\u0159es hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Mysl\u00edm ten druh\u00fd dar, Sonjo,“ vysv\u011btlil jsem. Pokud jsem se \u0161eredn\u011b nepletl, Tomovi se dostalo t\u00e9 cti a byl obda\u0159en empatick\u00fdm nad\u00e1n\u00edm. Moje \u0161vagrov\u00e1 m\u011bla dva dary. Jej\u00ed vize budoucnosti byly siln\u011bj\u0161\u00ed a empatie v\u016f\u010di pocit\u016fm druh\u00fdch nebyla tak spolehliv\u00e1 a objevovala se jen \u010das od \u010dasu.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je empatik?“ uji\u0161\u0165ovala se dychtiv\u011b a st\u0159elila po mn\u011b pohledem.<\/div>\n
„Jo, poznal, \u017ee jsem unaven\u00fd,“ za\u010dal jsem vysv\u011btlovat, ale Marcus mi do toho sko\u010dil: „To pozn\u00e1m i j\u00e1. Vypad\u00e1\u0161 stra\u0161n\u011b.“<\/div>\n
„A v posledn\u00ed dob\u011b je hrozn\u011b n\u00e1ladov\u00fd. \u0158\u00edkal, \u017ee se uvnit\u0159 n\u011bj n\u011bco d\u011bje. \u017de se m\u011bn\u00ed,“ pokra\u010doval jsem, jako by m\u011b bratr nep\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 stoj\u00edm p\u0159\u00edmo tady,“ rozk\u0159ikl se Tom, rozho\u0159\u010den t\u00edm, \u017ee jsem o n\u011bm mluvil, jako by tam nebyl. Te\u010f ale na n\u011bjak\u00e9 slu\u0161nosti nebyl \u010das.<\/div>\n
„To hned zjist\u00edme. Bille, ustup a\u017e dozadu ke zdi. Ty taky Marcusi. Pot\u0159ebuju, aby ho nic neru\u0161ilo,“ uchopila Toma za nadlokt\u00ed a lehk\u00fdm pob\u00eddnut\u00edm ho donutila, aby se k n\u00e1m oto\u010dil z\u00e1dy. V\u0161echno to sledoval s nabrou\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem, ale ani on by si nedovolil odporovat Sonji.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 ke mn\u011b b\u00fdt naprosto up\u0159\u00edmn\u00fd, Tome, ano? Jen n\u011bco vyzkou\u0161\u00edme. V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl a povzdechl si. Spustil ruce pod\u00e9l t\u011bla a \u010dekal, co p\u0159ijde. Sonja vklouzla sv\u00fdma drobn\u00fdma ru\u010dkama do jeho dlan\u00ed a nadechla se.<\/div>\n
\n
„\u0158ekni mi, jak p\u0159esn\u011b se te\u010f c\u00edt\u00ed\u0161,“ pronesla melodick\u00fdm hlasem, p\u0159i kter\u00e9m m\u011b zamrazilo v z\u00e1tylku. Tahle jej\u00ed kouzla jsem m\u011bl r\u00e1d, i kdy\u017e jsem nem\u011bl mo\u017enost je sledovat moc \u010dasto.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. C\u00edt\u00edm toho spoustu. Vztek, rozmrzelost,“ pokr\u010dil rameny. Sonja mrkla za Toma a zm\u011b\u0159ila si pohledem sv\u00e9ho man\u017eela.<\/div>\n
„Marcusi, pot\u0159ebuju, abys ode\u0161el.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vztekal se bratr, ale zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu. „Vyhazujete m\u011b z vlastn\u00edho bytu? To je v\u00e1\u017en\u011b skv\u011bl\u00e9.“<\/div>\n
„Tak, te\u010f zav\u0159i o\u010di a zhluboka se nadechni,“ p\u0159ik\u00e1zala, kdy\u017e Marcus s klen\u00edm zmizel za dve\u0159mi. Sama tak\u00e9 zav\u0159ela o\u010di a za\u010dala zhluboka d\u00fdchat. Takhle st\u00e1li n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in, a\u017e jsem si myslel, \u017ee snad usnuli nebo co.<\/div>\n
„Co c\u00edt\u00ed\u0161 te\u010f?“ zazp\u00edvala t\u00e9m\u011b\u0159 Sonja a tentokr\u00e1t se mi z toho zachv\u011bl \u017ealudek.<\/div>\n
„J\u00e1 c\u00edt\u00edm…“ za\u010dal Tom a dal si na \u010das, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl. „Takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed klid na hrudn\u00edku. P\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. T\u00e1hne se jako med.“<\/div>\n
„Zkus j\u00edt hloub\u011bji,“ pokra\u010dovala Sonja. M\u00edstnost se pono\u0159ila do zvl\u00e1\u0161tn\u00edho ticha. M\u011bl jsem dojem, \u017ee ka\u017ed\u00fd kousek m\u00edstnosti vibruje nap\u011bt\u00edm.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm nerv\u00f3zn\u00ed pocit kolem \u017ealudku. Je to takov\u00e9 napjat\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, jako bych se m\u011bl dozv\u011bd\u011bt n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, ale nev\u00edm co. Je to n\u011bco velk\u00e9ho. Sakra, ale nem\u016f\u017eu p\u0159ij\u00edt na to, co to je,“ sly\u0161el jsem v jeho hlase podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f se t\u00edm nezab\u00fdvej,“ \u0159ekla mu Sonja a pak na\u0159\u00eddila, aby zase za\u010dal d\u00fdchat. „Zkus otev\u0159\u00edt svou mysl. P\u0159edstav si, \u017ee je to obrovsk\u00e1 pl\u00e1\u0148 pln\u00e1 zelen\u011b. Je tak \u0161irok\u00e1, \u017ee nedohl\u00e9dne\u0161 na jej\u00ed okraje. M\u00e1\u0161 tu p\u0159edstavu v hlav\u011b?“<\/div>\n
„Jo,“ potvrdil vous\u00e1\u010d a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu.<\/div>\n
„Co c\u00edt\u00ed\u0161 te\u010f?“<\/div>\n
„Je tam toho hodn\u011b,“ zazn\u011bl Tom\u016fv hlas pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u011b. „Zm\u011b\u0165 pocit\u016f.“<\/div>\n
„Zkus se jimi prob\u00edrat postupn\u011b. Odkl\u00e1dej jeden po druh\u00e9m, jako by ses svl\u00e9kal,“ poru\u010dila Sonja a j\u00e1 si v\u0161iml, \u017ee se j\u00ed na \u010dele perl\u00ed kr\u016fp\u011bje potu.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm l\u00e1sku. Hlubokou a nekone\u010dnou. C\u00edt\u00edm vzru\u0161en\u00ed nad tou ne\u010dekanou zpr\u00e1vou. Ten medov\u00fd klid je tu taky, ale jako by se rozpou\u0161t\u011bl. Nedok\u00e1\u017eu ho udr\u017eet. A pak vztek. V \u017ealudku c\u00edt\u00edm ostr\u00fd vztek, jako by m\u011b z n\u011b\u010deho vynechali,“ mumlal Tom a kadence jeho hlasu se podobala tomu Sonjinu.<\/div>\n
\n

„U Dr\u00e1kuly,“ za\u0161eptala \u0161vagrov\u00e1 a pustila Toma. O\u010di m\u011bla roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 a d\u00fdchala zrychlen\u011b. „Tome, chci zkusit je\u0161t\u011b jednu v\u011bc. Te\u010f se bude\u0161 soust\u0159edit na jednu jedinou emoci. Na jeden jedin\u00fd pocit. Vybereme si t\u0159eba strach, ten je siln\u00fd, a bude\u0161 se sna\u017eit ho pomoc\u00ed v\u016fle p\u0159en\u00e9st na m\u011b.“<\/p><\/div>\n

„Sonjo, to je p\u0159ece blbost, jak bych n\u011bco takov\u00e9ho mohl v\u016fbec dok\u00e1zat?“ br\u00e1nil se Tom a taky otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi. Zav\u0159i o\u010di a za\u010dni d\u00fdchat. Jakmile bude\u0161 p\u0159ipraven\u00fd, m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt,“ nenechala se odb\u00fdt.<\/div>\n
Op\u011bt se chytli za ruce, zav\u0159eli o\u010di a soust\u0159edili se na n\u011bco ve sv\u00fdch hlav\u00e1ch. Tentokr\u00e1t se vzduch v m\u00edstnosti nezm\u011bnil. Nec\u00edtil jsem to teteliv\u00e9 z\u00e1\u0159en\u00ed, kter\u00e9 p\u0159edt\u00edm napl\u0148ovalo pokoj. Tom se za\u010dal t\u0159\u00e1st, ale jinak se ned\u011blo nic.<\/div>\n
„Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ za\u0161eptala Sonja a odstoupila od m\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Ten se zmo\u017een\u011b svalil na gau\u010d, kde p\u0159edt\u00edm sed\u011bl Marcus, a mnul si \u010delo.<\/div>\n
„Tak co? Je empatik?“ vyzv\u00eddal jsem dychtiv\u011b a do\u0161el zp\u00e1tky k nim.<\/div>\n
„Rozhodn\u011b je empatik a pekeln\u011b siln\u00fd. Nejen\u017ee c\u00edtil m\u011b a tebe. Dokonce poznal i Marcusovo rozpolo\u017een\u00ed. Kdy\u017e se mi poda\u0159\u00ed n\u011bkoho \u010d\u00edst, mus\u00edm se ho dot\u00fdkat, aby to fungovalo. Nikdy bych nedok\u00e1zala rozpoznat pocity n\u011bkoho, kdo je za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi,“ chrlila ze sebe o p\u0159ekot.<\/div>\n
\n

„To je skv\u011bl\u00e9,“ rozz\u00e1\u0159il jsem se jako slun\u00ed\u010dko. S takovou moc\u00ed se \u010dasto nesetk\u00e1v\u00e1me. Dala by se vyu\u017e\u00edt p\u0159i jedn\u00e1n\u00edch. Kdyby Tom dok\u00e1zal vy\u010d\u00edst pocity m\u00e9ho protivn\u00edka, m\u011bl bych to o moc snaz\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jedin\u00fd rozd\u00edl je, \u017ee on neum\u00ed sv\u00e9 emoce p\u0159edat na n\u011bkoho jin\u00e9ho,“ pokra\u010dovala Sonja. „V\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 dok\u00e1\u017eu dotykem t\u0159eba uklidnit nebo naopak pob\u00eddnout. Tohle Tom nedok\u00e1\u017ee. M\u00e1 ty pocity v\u0161echny uv\u011bzn\u011bn\u00e9 v sob\u011b.“<\/div>\n
„Ou,“ dostal jsem ze sebe. Tak\u017ee to p\u0159ece jen nen\u00ed tak \u00fapln\u011b stejn\u00e9 jako u Sonji.<\/div>\n
\u0160vagrov\u00e1 se posadila vedle Toma a za\u010dala ho hladit po pa\u017ei. „Muselo to pro tebe b\u00fdt p\u00e1r posledn\u00edch dn\u016f t\u011b\u017ek\u00e9, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Ani netu\u0161\u00ed\u0161,“ potvrdil Tom a prot\u0159el si ospal\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„V podstat\u011b jsi c\u00edtil v\u0161echny pocity lid\u00ed ve tv\u00e9m okol\u00ed. Praly se v tob\u011b jeden s druh\u00fdm a tys m\u011bl dojem, \u017ee z toho vysko\u010d\u00ed\u0161 z k\u016f\u017ee.“<\/div>\n
„Ano,“ k\u00fdvl Tom, ale v rozporu s jeho prohl\u00e1\u0161en\u00edm se mu na tv\u00e1\u0159i za\u010dal usazovat klidn\u00fd v\u00fdraz. Pak mi do\u0161lo, \u017ee za to m\u016f\u017ee Sonja. To ona ho sv\u00fdm hlazen\u00edm uklid\u0148uje.<\/div>\n
„M\u011blo to pomal\u00fd n\u00e1stup. Prvn\u00ed dny se ned\u011blo nic, a pak to pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159i\u0161lo v\u0161echno najednou. Bille, m\u011bli byste se odst\u011bhovat do klidn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti hradu, kde nikdo jin\u00fd nebude. Tahle schopnost je \u010derstv\u00e1 a Tom se ji pot\u0159ebuje nejd\u0159\u00edve nau\u010dit ovl\u00e1dat. Mus\u00ed se nau\u010dit rozli\u0161ovat, co jsou jeho vlastn\u00ed pocity a co ostatn\u00edch. Zjistit, jak si je nepou\u0161t\u011bt k sob\u011b. Ne\u017e tohle zvl\u00e1dne, bylo by dobr\u00e9, aby p\u0159i\u0161el do kontaktu s co mo\u017en\u00e1 nejmen\u0161\u00edm po\u010dtem osob. Nebo jen s takov\u00fdmi, kter\u00e9 jsou du\u0161evn\u011b vyrovnan\u00e9 a nebudou ho tr\u00e1pit.“<\/div>\n
„Anette,“ vyk\u0159ikl najednou Tom. „S n\u00ed jsem si p\u0159ipadal v pohod\u011b. Byla tak klidn\u00e1 a vesel\u00e1.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161,“ k\u00fdvla, jako bych se s n\u00ed snad h\u00e1dal.<\/div>\n
„Bude\u0161 ho tr\u00e9novat ty sama?“ zeptal jsem se j\u00ed.<\/a><\/div>\n
„No jist\u011b. Kdo jin\u00fd,“ usm\u00e1la se a p\u0159estala Toma hladit. Asi ho u\u017e nadopovala dostate\u010dn\u00fdm mno\u017estv\u00edm klidu. Ze stolku zvedla sv\u016fj telefon a ud\u011blila n\u011bkolik pokyn\u016f: „P\u0159ipravte okam\u017eit\u011b pro kr\u00e1le v\u0161echny komnaty v severn\u00ed v\u011b\u017ei. Do hodiny a\u0165 jsou hotov\u00e9. A postavte str\u00e1\u017ee k \u00fapat\u00ed schodi\u0161t\u011b. Chci, aby to byli ti nejstar\u0161\u00ed a nejzku\u0161en\u011bj\u0161\u00ed mu\u017ei.“<\/div>\n
„Za\u010dneme z\u00edtra, ano?“ usm\u00e1la se na Toma, kter\u00fd sed\u011bl a p\u016fsobil dojmem, \u017ee skoro nevn\u00edm\u00e1, co se d\u011bje kolem n\u011bj.<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee se nemus\u00edm c\u00edtit takhle? \u017de m\u011b nau\u010d\u00ed\u0161, jak to zablokovat?“ ptal se j\u00ed unaven\u011b.<\/div>\n
„Ano, nau\u010d\u00edm t\u011b to pou\u017e\u00edvat, jen kdy\u017e ty s\u00e1m bude\u0161 cht\u00edt. Nebude\u0161 se muset c\u00edtit takhle,“ uklid\u0148ovala ho a Tom se na ni vd\u011b\u010dn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
\n

Tolik se mi ulevilo, \u017ee je p\u0159\u00ed\u010dina Tomov\u00fdch \u0161\u00edlen\u00fdch n\u00e1lad vysv\u011btlena. Nep\u0159e\u017eil bych to, kdyby mu prom\u011bna m\u011bla ubl\u00ed\u017eit. A m\u00edt dar je hodn\u011b dobr\u00e1 v\u011bc. Neznal jsem moc up\u00edr\u016f, kte\u0159\u00ed by byli obda\u0159eni takovou moc\u00ed, a je to o to zvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee Tom je p\u0159em\u011bn\u011bn\u00fd up\u00edr a ne rozen\u00fd. S jeho moc\u00ed by se daly prov\u00e1d\u011bt neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 v\u011bci. Samoz\u0159ejm\u011b hned, jakmile se je nau\u010d\u00ed ovl\u00e1dat.<\/p><\/div>\n

„Sonjo, co si mysl\u00ed\u0161 o tom, \u017ee by Tom za\u010dal chodit do \u0161koly?“ zkusil jsem to opatrn\u011b.<\/div>\n
„Mohl bys o mn\u011b p\u0159estat mluvit jako o n\u011bjak\u00e9m d\u011bcku? Jste snad m\u00ed rodi\u010de?“ vy\u0161t\u011bkl Tom.<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b mu zbyly i n\u011bjak\u00e9 vlastn\u00ed emoce,“ zasm\u00e1la se Sonja. „Tome, ale j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee to nen\u00ed \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. L\u00edp by se ti zpracov\u00e1valy emoce, kdybys pochopil, pro\u010d up\u00ed\u0159\u00ed jednaj\u00ed tak, jak jednan\u00ed. A to ti rozhodn\u011b umo\u017en\u00ed studium historie a etiky. Mo\u017en\u00e1 sociologie.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 j\u00e1 u\u017e jsem to cht\u011bl taky navrhnout,“ zamru\u010del Tom.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ pohl\u00e9dl jsem na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b. Tohle teda byla novinka. Tom celou dobu zaryt\u011b odm\u00edtal zapojit se do jak\u00fdchkoliv \u010dinnost\u00ed na hrad\u011b, a te\u010f p\u0159i\u0161la oto\u010dka o sto osmdes\u00e1t stup\u0148\u016f.<\/div>\n
„Jo, ta holka Anette n\u011bco \u0159\u00edkala a mn\u011b do\u0161lo p\u00e1r v\u011bc\u00ed,“ p\u0159iznal neochotn\u011b. Oba jsme ho provrt\u00e1vali pohledem, dokud nedodal: „\u0158\u00edkala n\u011bco o tom, jak si up\u00ed\u0159\u00ed mus\u00ed b\u00fdt hodni, aby mohli b\u00fdt spolu.“<\/div>\n
„B\u00fdt hoden,“ rozesm\u00e1la se Sonja up\u0159\u00edmn\u00fdm sm\u00edchem. „Ten v\u00fdraz u\u017e jsem dlouho nesly\u0161ela.“<\/div>\n
„Tak\u017ee to tak nen\u00ed?“ zatv\u00e1\u0159il se Tom zmaten\u011b.<\/div>\n
„Ale ano. Kdysi d\u00e1vno jsme si navz\u00e1jem brali jen ty, co jsou n\u00e1s hodni. Ale p\u0159ipad\u00e1 ti, \u017ee si tenhle s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm d\u011bl\u00e1 starosti?“ k\u00fdvla sm\u011brem ke mn\u011b, tak\u017ee jsem po n\u00ed jen hodil ura\u017eenou grimasu.<\/div>\n
„Tome, nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, jestli si m\u011b hoden. Vybral jsem si t\u011b,“ pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i. Doufal jsem, \u017ee ze m\u011b proud\u00ed dost pozitivn\u00ed energie, aby j\u00ed ten jeho nov\u00fd radar zachytil.<\/div>\n
\n

O hodinu pozd\u011bji jsme opou\u0161t\u011bli Sonjin ob\u00fdv\u00e1k a oba jsme se ztr\u00e1celi ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Okenice se u\u017e d\u00e1vno zat\u00e1hly, tak\u017ee jsme se mohli spol\u00e9hat jen na chab\u00e9 osv\u011btlen\u00ed a sv\u00e9 vlastn\u00ed instinkty.<\/p><\/div>\n

„Je severn\u00ed v\u011b\u017e daleko?“ nadhodil Tom a propletl prsty s m\u00fdmi.<\/div>\n
„Ani ne, jen do n\u00ed vede asi milion schod\u016f,“ \u0159ekl jsem rozmrzele. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem se ale zarazil. M\u011bl bych se sna\u017eit b\u00fdt pozitivn\u00ed a vyrovnan\u00fd, abych Tomovi sv\u00fdmi pocity neubli\u017eoval. N\u011bkolikr\u00e1t jsem se nadechl, abych se uvolnil. Z m\u00e9 meditace m\u011b vyru\u0161ilo tich\u00e9 zachecht\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Bude\u0161 se muset sna\u017eit trochu v\u00edc,“ utahoval si ze m\u011b Tom.<\/div>\n
„Jak si to poznal?“ zamra\u010dil jsem se, i kdy\u017e m\u011b nemohl vid\u011bt.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi byl v jednu chv\u00edli cel\u00fd napru\u017een\u00fd a pak jako bys to najednou tla\u010dil n\u011bkam pry\u010d.“<\/div>\n
„Je to skoro jako \u010dten\u00ed my\u0161lenek,“ povzdechl jsem si. Zabo\u010dili jsme za roh a uvid\u011bli na\u0161e dva nov\u00e9 str\u00e1\u017en\u00e9, jak stoj\u00ed jako sochy u dve\u0159\u00ed. Nehnuli ani brvou, kdy\u017e jsme kolem nich pro\u0161li, a j\u00e1 to ocenil. \u00dakosem jsem pohl\u00e9dl na Toma, ale ten je obe\u0161el, ani\u017e by dal najevo jak\u00fdkoliv pocit nepohodl\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed to jako \u010dten\u00ed my\u0161lenek,“ nav\u00e1zal Tom, kdy\u017e jsme se ocitli v kruhov\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 je odte\u010f na\u0161\u00ed novou lo\u017enic\u00ed. „Po\u0159\u00e1d nev\u00edm, co se ti hon\u00ed hlavou. Jen v\u00edm, jak\u00fd z toho m\u00e1\u0161 pocit.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee aspo\u0148 c\u00edt\u00ed\u0161, jak moc t\u011b miluju,“ p\u0159istoupil jsem k n\u011bmu a stulil se mu na obrovsk\u00e9 hrudi. Kdy\u017e m\u011b objaly jeho ohromn\u00e9 pa\u017ee, \u00falevn\u011b jsem vydechl.<\/div>\n
„Na to nepot\u0159ebuju \u017e\u00e1dn\u00fd stupidn\u00ed dar,“ ujistil m\u011b a v\u011bnoval mi polibek na temeno. „Ale u\u017e se opravdu nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e se bude\u0161 sna\u017eit krotit svoje emoce, kdykoliv budeme spolu.“<\/div>\n
Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych mu odpov\u011bd\u011bl n\u011bjakou peprnou pozn\u00e1mkou, ale podle jeho zachichot\u00e1n\u00ed jsem poznal, \u017ee uc\u00edtil vlnu vzteku, kter\u00e1 mnou projela. Nechal jsem ho odezn\u00edt a znovu se vm\u00e1\u010dkl do jeho osobn\u00edho prostoru. Na h\u00e1dky jsem byl p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd. Toho vzru\u0161en\u00ed za jeden den bylo u\u017e dost.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Kam m\u011b to vle\u010de\u0161?“ vypt\u00e1val se Tom, ale nechal se poslu\u0161n\u011b t\u00e1hnout hradem a\u017e k soukrom\u00e9 chodb\u011b, kde bydlel m\u016fj bratr. Str\u00e1\u017en\u00ed n\u00e1m otev\u0159eli dve\u0159e, ani\u017e by se na n\u011bco vypt\u00e1vali, a tak jsme pro\u0161li kamenn\u00fdm pr\u016fchodem do \u00fatuln\u00e9 p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-917","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/917","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=917"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/917\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=917"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=917"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=917"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}