{"id":9188,"date":"2011-03-07T16:00:00","date_gmt":"2011-03-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9165"},"modified":"2011-03-07T16:00:00","modified_gmt":"2011-03-07T15:00:00","slug":"love-death-54-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/07\/love-death-54-konec\/","title":{"rendered":"Love & Death 54. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Is it tragedy or comedy…?<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu procitnu z posledn\u00edho snu a lehce, je\u0161t\u011b v polosp\u00e1nku nato\u010d\u00edm tv\u00e1\u0159 k prvn\u00edm rann\u00edm polibk\u016fm, je\u017e mi slunce pokl\u00e1d\u00e1 na m\u00e9 sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e. Opust\u00edm \u0159\u00ed\u0161i sp\u00e1nku a sn\u016f, p\u0159esto nech\u00e1v\u00e1m sv\u00e1 v\u00ed\u010dka st\u00e1le pevn\u011b semknut\u00e1. Jak r\u00e1d bych vr\u00e1til zp\u00e1tky n\u011bkolik posledn\u00edch hodin, tu chv\u00edli, kdy jsem po Tomov\u011b boku ul\u00e9hal do sv\u00e9 postele a v\u011bd\u011bl, \u017ee je p\u0159ede mnou a p\u0159ed r\u00e1nem je\u0161t\u011b jedna dlouh\u00e1 noc. Dlouh\u00e1… Ub\u011bhla tak rychle, jako by snad ani neodd\u011blovala ve\u010der a ono r\u00e1no, do n\u011bj\u017e pr\u00e1v\u011b procit\u00e1m. R\u00e1no, kter\u00e9 m\u011b utvrzuje v tom, \u017ee v\u0161echen \u010das ji\u017e vypr\u0161el.<\/div>\n
M\u016fj \u017ealudek se st\u00e1hne a m\u00e9 nitro okam\u017eit\u011b zalije nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Zb\u00fdv\u00e1 tolik m\u00e1lo, jen n\u011bkolik des\u00edtek minut do m\u00e9 operace. Dva dny \u010dasu, kter\u00e9 mi je\u0161t\u011b zb\u00fdvaly, ub\u011bhly jako voda, mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem si v\u0161echno stihl uv\u011bdomit a srovnat v hlav\u011b. Vlastn\u011b jsem ani nem\u011bl \u010das. Tom byl nep\u0159etr\u017eit\u011b u m\u011b, byl mi velkou oporou, s n\u00edm jsem ani nepom\u00fd\u0161lel na to, co m\u011b ji\u017e brzy \u010dek\u00e1. V jeho bl\u00edzkosti jsem v\u016fbec nem\u011bl \u010das se t\u00edm zab\u00fdvat.<\/p>\n<\/div>\n
A te\u010f… V\u00edm, \u017ee moje \u0161ance je velk\u00e1, p\u0159esto v\u0161ak nedok\u00e1\u017eu p\u0159em\u00fd\u0161let tak jako on. B\u00fdt si tak jist\u00fd, tak p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadne. Co kdy\u017e se p\u0159eci jen vyskytne chyba? U\u017e ani nev\u00edm, \u010deho se boj\u00edm v\u00edc – jestli toho, \u017ee to nevyjde, nebo toho, \u017ee p\u016fjdu na s\u00e1l a budu tam pod rukama deseti l\u00e9ka\u0159\u016f b\u016fhv\u00edjak dlouho. Jen ta p\u0159edstava nemocni\u010dn\u00edho prost\u0159ed\u00ed mi ned\u011bl\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e a ani v\u011bdom\u00ed, \u017ee nev\u00edm, co m\u011b \u010dek\u00e1. Boj\u00edm se v\u0161ech t\u011bch komplikac\u00ed, kter\u00e9 mohou nastat a kter\u00fdch nen\u00ed zrovna m\u00e1lo. Boj\u00edm se, \u017ee nejsem dost siln\u00fd na to, abych to v\u0161echno mohl zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
\n
Tich\u00e9 zak\u0148our\u00e1n\u00ed za m\u00fdmi z\u00e1dy protrhne rann\u00ed ticho, m\u00eds\u00edc\u00ed se s kouzlem sp\u00e1nku a sn\u016f, a p\u0159inut\u00ed m\u011b se alespo\u0148 na okam\u017eik odtrhnout od m\u00e9ho strachu a nervozity, je\u017e mnou pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 prostupovat. Pousm\u011bji se, semknu v\u00ed\u010dka je\u0161t\u011b pevn\u011bji k sob\u011b, a by\u0165 jen jedin\u00fdm gestem ani nenazna\u010duji, \u017ee jsem u\u017e d\u00e1vno vzh\u016fru. Nechci, aby to v\u011bd\u011bl. Zvl\u00e1\u0161t\u011b ne te\u010f, kdy\u017e se ke mn\u011b tul\u00ed jeho tepl\u00e9 t\u011blo, zat\u00edmco b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f si pohr\u00e1vaj\u00ed s m\u00fdmi vlasy, jist\u011b zacuchan\u00fdmi do sebe. Jeho tepl\u00e1, m\u011bkk\u00e1 dla\u0148 lehce pohlad\u00ed m\u016fj nah\u00fd bok a pomalu sjede n\u00ed\u017e… a\u017e na m\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, n\u011b\u017en\u011b jej hlad\u00edc, zat\u00edmco dva hork\u00e9 rty se jen nesm\u011ble, v\u00e1\u0161niv\u011b p\u0159isaj\u00ed k odhalen\u00e9 k\u016f\u017ei na m\u00e9m krku.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u017e bude\u0161 vid\u011bt, v\u0161echno bude \u00fapln\u011b jinak, slibuju. Budou to ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed V\u00e1noce, kter\u00e9 str\u00e1v\u00edme jen spolu a s mamkou, s nik\u00fdm jin\u00fdm. M\u016f\u017ee\u0161 pokra\u010dovat ve v\u00fd\u0161ce a d\u00e1l kreslit… a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b najdu pr\u00e1ci. Vyd\u011bl\u00e1m spoustu pen\u011bz a objedn\u00e1m pro n\u00e1s dva mal\u00fd ostrov uprost\u0159ed oce\u00e1nu. Jen mo\u0159e, pl\u00e1\u017e, mal\u00fd domek na vod\u011b a palmy, tak, jak sis to v\u017edycky p\u0159\u00e1l. Nikdo tam nebude s n\u00e1mi, budeme tam jen my dva, ty a j\u00e1, na cel\u00e9m ostrov\u011b \u00fapln\u011b sami. Koupat se v mo\u0159i, slunit… a ve\u010der, p\u0159i z\u00e1padu slunce se milovat, \u00fapln\u011b poprv\u00e9… jen tak, jak si to bude\u0161 p\u0159\u00e1t,“ nesm\u011bl\u00e9 za\u0161ept\u00e1n\u00ed se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed melodie. Jako n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho, nadpozemsk\u00e9ho, co v srdci probud\u00ed l\u00e1sku a v nitru vyvol\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e9 mrazen\u00ed. Nedovedu zabr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se s Tomov\u00fdmi zasn\u011bn\u00fdmi slovy pomalu vkradl na moji tv\u00e1\u0159. \u0158\u00edkal to tak zasn\u011bn\u011b a p\u0159esto tak jist\u011b a v\u011bdom\u011b, slova prokl\u00e1dal polibky, kter\u00e9 jen dokazovaly v\u00fdznam jeho slov. Nutily m\u011b jim uv\u011b\u0159it.<\/p>\n<\/div>\n
A j\u00e1 jim v\u011b\u0159\u00edm. V\u011b\u0159\u00edm Tomovi, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e sob\u011b. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u0161echno bude tak, jak \u0159\u00edkal. Pro n\u011bj podstoup\u00edm cokoli. A v\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dnu… pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee jej tolik miluji.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00e9 r\u00e1no uteklo rychleji, ne\u017e kdo z n\u00e1s p\u0159edpokl\u00e1dal. Nesn\u00eddal jsem, jen n\u011bco m\u00e1lo z toho, co mi mamka p\u0159ipravila, nervozita byla mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, ani na chvilku necht\u011bla povolit m\u016fj sta\u017een\u00fd \u017ealudek. Jen s n\u00e1mahou jsem po\u010dkal na mamku a Toma… a kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b vyrazili, z\u0159eteln\u011b jsem c\u00edtil, \u017ee se to nezadr\u017eiteln\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e jen odpo\u010d\u00edt\u00e1vat posledn\u00ed minuty, zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed do operace.<\/p>\n<\/div>\n
Tom sed\u011bl v aut\u011b vedle m\u011b, celou cestu m\u011b dr\u017eel za ruku… dokonce i tehdy, kdy\u017e jsem le\u017eel na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku v chodb\u011b nemocnice a jen \u010dekal na l\u00e9ka\u0159e, kte\u0159\u00ed m\u011b m\u011bli odv\u00e9zt na s\u00e1l. Sly\u0161el jsem m\u00e1min hlas, mluv\u00edc\u00ed jist\u011b s n\u011bjak\u00fdm doktorem, c\u00edtil jsem teplo Tomovy dlan\u011b, je\u017e st\u00e1le zah\u0159\u00edvala tu mou, a ani na okam\u017eik nepovolila sv\u016fj stisk, a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tohle je na\u0161e posledn\u00ed spole\u010dn\u00e1 chv\u00edle, moje posledn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, je\u017e mi byla d\u00e1na pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu jsem zatahal za Tomovu ruku a st\u00e1hnul jej do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Moc dob\u0159e jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee pr\u00e1v\u011b tohle je ta chv\u00edle, kdy jsem mu m\u011bl \u0159\u00edct to, co jsem mu cht\u011bl \u0159\u00edct u\u017e d\u00e1vno, av\u0161ak nenach\u00e1zel jsem v sob\u011b odvahu. Pohladil jsem jej po vlasech a objal jej kolem krku.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ za\u0161eptal jsem nesm\u011ble sv\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed a s prvn\u00edmi slzami v o\u010d\u00edch vtiskl lehk\u00fd polibek na jeho tv\u00e1\u0159. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee si v\u00edce dovolit nem\u016f\u017eu. Rozlou\u010dili jsme se v\u010dera ve\u010der, dlouh\u00fdm mazlen\u00edm a miliony n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f, z nich\u017e jeden se pr\u00e1v\u011b dotknul m\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, l\u00e1sko. V\u0161echno dob\u0159e dopadne, uvid\u00ed\u0161,“ vr\u00e1til mi m\u016fj mal\u00fd polibek a n\u011b\u017en\u011b dlan\u00ed pohladil m\u00e1 z\u00e1da… to u\u017e se k n\u00e1m v\u0161ak donesly hlasy n\u011bkolika l\u00e9ka\u0159\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Lehk\u00fd, posledn\u00ed stisk z\u016fstal na m\u00e9 dlani a j\u00e1 se nechal v\u00e9zt nezn\u00e1mou cestou k s\u00e1lu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
Ti\u0161e vydechnu a jen opatrn\u011b sklop\u00edm sv\u016fj pohled dol\u016f, prsty si prot\u00edraj\u00edc unaven\u00e1 v\u00ed\u010dka. Den u\u017e se d\u00e1vno sch\u00fdlil ke konci, t\u011bch n\u011bkolik hodin od r\u00e1na a od Billovy operace jako by tu nikdy ani nebylo. Cel\u00fd den jsme str\u00e1vili tady, sezen\u00edm na nemocni\u010dn\u00ed chodb\u011b a \u010dek\u00e1n\u00edm na nov\u00e9 informace. L\u00e9ka\u0159 n\u00e1m sice sl\u00edbil, \u017ee jakmile bude v\u011bd\u011bt n\u011bco nov\u00e9ho o Billov\u011b zdravotn\u00edm stavu, ihned se n\u00e1m ozve, jeho nab\u00eddku jsem v\u0161ak r\u00e1zn\u011b zam\u00edtl je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mi ji v\u016fbec sta\u010dil celou \u0159\u00edct. Nep\u0159ipadalo v \u00favahu, abych ode\u0161el. Sl\u00edbil jsem s\u00e1m sob\u011b a Billovi, \u017ee na n\u011bj po\u010dk\u00e1m tak dlouho, jak bude pot\u0159eba, necht\u011bl jsem se vzd\u00e1lit ani na okam\u017eik. Mamka na tom byla podobn\u011b. Vzala si p\u00e1r dn\u00ed volno z pr\u00e1ce a rozhodla se zde i p\u0159es v\u0161echno dlouh\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed z\u016fstat. Spolu jsme tu str\u00e1vili n\u011bkolik hodin, prakticky cel\u00fd den i noc.<\/p>\n<\/div>\n
Promnu si strachem a nervozitou t\u00e9m\u011b\u0159 studen\u00e9 prsty a jen pomalu shl\u00e9dnu dol\u016f. M\u00e1ma ti\u0161e pod\u0159imuje na m\u00e9m rameni, jej\u00ed unaven\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 jen ob\u010das na okam\u017eik up\u0159ou sv\u016fj pohled na st\u011bnu p\u0159ed sebou, jen potvrzuj\u00ed to, \u017ee \u00fanava, kterou se cel\u00fd den a ve\u010der sna\u017eila p\u0159em\u00e1hat, se kone\u010dn\u011b dostavila. A nejen ta jej\u00ed. V\u00ed\u010dka se mi za\u010d\u00ednaj\u00ed kl\u00ed\u017eit stejn\u011b tak jako ta jej\u00ed, jen z posledn\u00edch sil se sna\u017e\u00edm od sebe odehnat p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed dot\u011brn\u00fd sp\u00e1nek, jen\u017e mi ned\u00e1 ani na okam\u017eik pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1zn\u011b si prot\u0159u ospal\u00e1 v\u00ed\u010dka a zv\u00fd\u0161\u00edm tak svoji bd\u011blost. Nem\u016f\u017eu usnout, ne te\u010f, kdy\u017e u\u017e tak dlouho \u010dek\u00e1m na ka\u017edou novou zpr\u00e1vu o Billovi. A\u017e te\u010f, kdy\u017e tu sed\u00edm a nezb\u00fdv\u00e1 mi nic jin\u00e9ho ne\u017e \u010dekat, uv\u011bdomuji si, jak moc jist\u00fd jsem si je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami byl. Jist\u00fd t\u00edm, \u017ee operace dob\u0159e dopadne, \u017ee Bill bude vid\u011bt, \u017ee se nic \u0161patn\u00e9ho nem\u016f\u017ee st\u00e1t. U\u017e od za\u010d\u00e1tku, ani na okam\u017eik jsem si nep\u0159ipustil druhou str\u00e1nku cel\u00e9 v\u011bci – to, \u017ee by to nemuselo vyj\u00edt. Byl jsem si tak jist\u00fd, v\u011b\u0159il jsem jen v to hezk\u00e9… a v\u016fbec jsem se nepozastavil nad t\u00edm, \u017ee by to mohlo b\u00fdt jinak.<\/p>\n<\/div>\n
A te\u010f? Kam se pod\u011bla v\u0161echna m\u00e1 jistota, to, na co jsem spol\u00e9hal je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami? Sed\u00edm tady skoro s\u00e1m, t\u00e9m\u011b\u0159 bezmocn\u00fd, a jen marn\u011b \u010dek\u00e1m na zpr\u00e1vu, kter\u00e1 nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Co v\u0161echno se mohlo st\u00e1t? A co v\u0161echno se teprve dozv\u00edm a kdy? V\u017edy\u0165 tu \u010dek\u00e1m takovou dobu…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 kroky protnou ponur\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed ticho a j\u00e1 jen m\u00edrn\u011b pozvednu svou hlavu, plnou t\u011b\u017ek\u00fdch my\u0161lenek. Venku za\u010d\u00edn\u00e1 \u00fasvit, dopad\u00e1 sem prvn\u00ed z\u00e1\u0159e \u010derv\u00e1nk\u016f rozprost\u0159en\u00fdch po obloze. U\u017e jsem ani nedoufal, \u017ee noc n\u011bkdy skon\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Pan Kaulitz?“ l\u00e9ka\u0159\u016fv hlas se ke mn\u011b doline jako by z velk\u00e9 d\u00e1lky a j\u00e1 s pohledem na l\u00e9ka\u0159e, stoj\u00edc\u00edho te\u010f naproti mn\u011b, r\u00e1zem procitnu z m\u00e9 chvilkov\u00e9 nep\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e v\u00edte n\u011bco o Billovi?“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu, a ani\u017e bych mu odpov\u011bd\u011bl, zept\u00e1m se jej prvn\u00ed ot\u00e1zku, kterou m\u00e1m na jazyku ji\u017e tak dlouho. Pouprav\u00ed si br\u00fdle na nose a stiskne v ruce jakousi slo\u017eku, plnou pap\u00edr\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Operace prob\u011bhla podle pl\u00e1nu, av\u0161ak jestli se zda\u0159ila, to nyn\u00ed nem\u016f\u017ee nikdo z n\u00e1s potvrdit. Mus\u00edme po\u010dkat, a\u017e se v\u00e1\u0161 bratr probud\u00ed. Ale m\u00e1m pro v\u00e1s dobrou zpr\u00e1vu, m\u016f\u017eete jej nav\u0161t\u00edvit na jeho pokoji,“ ozn\u00e1m\u00ed mi a obda\u0159\u00ed m\u011b z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Opravdu… o-opravdu sm\u00edm?“ vykokt\u00e1m st\u00e1le je\u0161t\u011b trochu zmaten\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee chci Billa vid\u011bt… jen st\u00e1le je\u0161t\u011b nemohu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee mi n\u011bco takov\u00e9ho bylo dovoleno.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, m\u016f\u017eete, ale jen na deset minut, nesm\u00ed b\u00fdt po operaci ru\u0161en a ned\u00e1 se \u0159\u00edct, kdy se probud\u00ed z nark\u00f3zy. P\u016fjdete touto chodbou, na konci zahnete doleva k pokoj\u016fm a podle jeho jm\u00e9na jej najdete. O va\u0161i maminku se postar\u00e1m,“ odv\u011bt\u00ed a j\u00e1 m\u016f\u017eu vid\u011bt jeho pohled, jen\u017e nyn\u00ed sklouznul ke sp\u00edc\u00ed m\u00e1m\u011b. Opatrn\u011b, jemn\u011b ji od sebe odstr\u010d\u00edm, p\u0159ijmu od l\u00e9ka\u0159e nab\u00edzen\u00fd b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 a bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed rychle zam\u00ed\u0159\u00edm chodbou sm\u011brem k pokoj\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e pootev\u0159u jedny ze sta nemocni\u010dn\u00edch dve\u0159\u00ed a jen pomalu vklouznu do pokoje na sam\u00e9m konci chodby. Je tu t\u00e9m\u011b\u0159 hrobov\u00e9 ticho, oknem sem dopad\u00e1 n\u011bkolik prvn\u00edch rann\u00edch paprsk\u016f vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce. Opatrn\u011b za sebou zav\u0159u a jen ti\u0161e, po \u0161pi\u010dk\u00e1ch jako my\u0161ka, zv\u011bdav\u011b popojdu k b\u00edl\u00e9 posteli uprost\u0159ed pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Zastav\u00edm se a jen velmi opatrn\u011b se posad\u00edm na voln\u00fd okraj b\u00edl\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed postele. M\u00e9 o\u010di okam\u017eit\u011b, b\u011bhem jedin\u00e9 mal\u00e9 vte\u0159iny, zabloud\u00ed ke sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i a up\u0159ou na stvo\u0159en\u00ed, le\u017e\u00edc\u00ed pod b\u00edlou p\u0159ikr\u00fdvkou, sv\u016fj pohled. Pousm\u011bji se. Sta\u010d\u00ed tak m\u00e1lo… a j\u00e1 nev\u00edm o ni\u010dem, co se ve mn\u011b odehr\u00e1valo je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Strach a nervozita jako by z\u016fstala tam na chodb\u011b za dve\u0159mi, stejn\u011b jako to v\u0161echno, ten sv\u00edrav\u00fd pocit \u00fazkosti. Te\u010f jej nec\u00edt\u00edm. C\u00edt\u00edm jen zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, klid… a l\u00e1sku, je\u017e ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 pohled na to stvo\u0159en\u00ed, st\u00e1le ti\u0161e sp\u00edc\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pe\u010dliv\u011b, pozorn\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00edm jeho st\u00e1le kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159, ani\u017e bych vn\u00edmal \u00fasm\u011bv, vkr\u00e1daj\u00edc\u00ed se na m\u00e9 rty. Opatrn\u011b, jen jemn\u011b vezmu ruku le\u017e\u00edc\u00ed pod\u00e9l jeho t\u011bla do t\u00e9 sv\u00e9, abych na ni mohl vtisknout mal\u00fd polibek. Jsem o tolik klidn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsem byl tam venku. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee jej m\u00e1m kone\u010dn\u011b u sebe. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee v\u00edm, \u017ee to tak bude u\u017e nav\u011bky.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ilo\u017e\u00edm si jeho prsty ke sv\u00fdm rt\u016fm a pousm\u011bji se do mal\u00e9ho polibku, jen\u017e vlo\u017e\u00edm na ta mal\u00e1, jemn\u00e1 b\u0159\u00ed\u0161ka.<\/p>\n<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak moc jsem r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt tady s tebou. T\u011bch n\u011bkolik hodin tam venku bez tebe bylo nekone\u010dn\u00fdch, u\u017e nikdy nechci b\u00fdt bez tebe tak dlouho. Te\u010f u\u017e budu po\u0159\u00e1d jen s tebou a nehnu se od tebe ani na krok. A nic se nezm\u011bn\u00ed na tom, jestli se ta operace zda\u0159ila nebo ne. Tv\u00e9 o\u010di pro m\u011b budou st\u00e1le t\u011bmi nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edmi, i kdy\u017e m\u011b nebudou moci vid\u011bt. Ty pro m\u011b bude\u0161 t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, po\u0159\u00e1d. A mo\u017en\u00e1 za chv\u00edli, mo\u017en\u00e1 za p\u00e1r hodin, a\u017e se probud\u00ed\u0161 a uvid\u00ed\u0161 m\u011b… tak se mi spln\u00ed to nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1m. A chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee i kdyby ne… nebudu zklaman\u00fd. Nebudu… proto\u017ee st\u00e1le budu m\u00edt tebe. Budu m\u00edt koho milovat, komu d\u00e1vat svou l\u00e1sku… tomu, kdo si ji opravdu zaslou\u017e\u00ed a bude si j\u00ed v\u00e1\u017eit stejn\u011b jako j\u00e1 t\u00e9 jeho. Ty jsi pro m\u011b jedin\u00fd, Billy, nikoho jin\u00e9ho nikdy nebudu cht\u00edt. Proto\u017ee v\u00edm, \u017ee budu m\u00edt tebe… a nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho u\u017e si nikdy v\u00edc nem\u016f\u017eu p\u0159\u00e1t,“ za\u0161ept\u00e1m a pozvednu pohled k jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

<\/div>\n

Set\u0159u si prvn\u00ed slzu, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po m\u00e9 l\u00edci… a a\u017e te\u010f se pozorn\u011b zad\u00edv\u00e1m na slabou\u010dk\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 nepatrn\u00e9 chv\u011bn\u00ed t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch dlouh\u00fdch \u0159as, je\u017e se lehounce zamihotaj\u00ed, ne\u017e kone\u010dn\u011b pozvednou sv\u016fj kr\u00e1sn\u00fd hust\u00fd z\u00e1voj. Dv\u011b n\u00e1dhern\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed o\u010di, pln\u00e9 t\u00e9 nejslad\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy, jen pomalu vzhl\u00e9dnou k t\u011bm m\u00fdm.<\/div>\n
„Tome…“<\/p>\n<\/div>\n
Trvalo dlouho, ne\u017e se na\u0161e cesty spojily dohromady. \u017divot n\u00e1m p\u0159ipravil nelehkou, tvrdou zkou\u0161ku, v\u00edc, ne\u017e jsme od n\u011bj mohli o\u010dek\u00e1vat. Osud n\u00e1m nastra\u017eil spoustu nelehk\u00fdch p\u0159ek\u00e1\u017eek, z\u00e1rove\u0148 n\u00e1m v\u0161ak dal to nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed – toho druh\u00e9ho. Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee to pro n\u00e1s bylo po\u017eehn\u00e1n\u00ed. Nebo\u0165 osud zam\u00edchal na\u0161e karty tak, abychom si a\u017e po n\u00e1strah\u00e1ch, je\u017e n\u00e1m p\u0159ipravil, a je\u017e jsme museli p\u0159ekonat, uv\u011bdomili, jak moc si toho druh\u00e9ho v\u00e1\u017e\u00edme. Jak moc pro n\u00e1s znamen\u00e1. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f jsem si uv\u011bdomil smysl toho v\u0161eho, \u010d\u00edm jsme si museli oba proj\u00edt. Zkou\u0161ka je u konce… a n\u00e1m ji\u017e nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e ud\u011blat prvn\u00ed spole\u010dn\u00fd krok a j\u00edt d\u00e1l. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee n\u00e1m toho osud je\u0161t\u011b spoustu p\u0159iprav\u00ed. Stejn\u011b tak v\u0161ak v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jeho krok, kter\u00fdm spojil na\u0161e cesty v jednu, byl spr\u00e1vn\u00fd. Alespo\u0148 pro tuto chv\u00edli…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak…<\/em><\/div>\n
mo\u017en\u00e1 nem\u00e1m r\u00e1da konce, bude to t\u00edm, \u017ee nikdy netu\u0161\u00edm, co ke konci pov\u00eddky napsat. A u t\u00e9to je to pro m\u011b obzvl\u00e1\u0161\u0165 t\u011b\u017ek\u00e9, proto se aspo\u0148 trochu pokus\u00edm, d\u00e1t to n\u011bjak dohromady \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Pov\u00eddka je dokon\u010den\u00e1, d\u011bj je dokon\u010den\u00fd a jak… to u\u017e posu\u010fte sami. Konec je m\u00edrn\u011b otev\u0159en\u00fd, tak\u017ee je jen na v\u00e1s, jak ho p\u0159ijmete a pochop\u00edte. Ostatn\u011b n\u00e1zev d\u00edlu to tak napov\u00edd\u00e1. Je\u0161t\u011b doned\u00e1vna jsem si nep\u0159ipou\u0161t\u011bla my\u0161lenku, jak dlouh\u00e1 pov\u00eddka byla a jak dlouho trvalo ji sepsat. Uv\u011bdomila jsem si to a\u017e ve chv\u00edli, kdy jsem psala posledn\u00ed odstavec, kter\u00fd n\u011bkolika v\u011btami shrnuje obsah cel\u00e9 pov\u00eddky. To, \u017ee s dvoj\u010daty jsem u\u0161la po\u0159\u00e1dn\u00fd kus cesty… a je na \u010dase tu cestu ukon\u010dit \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
A vy jste tu cestu \u0161li se mnou, va\u0161e koment\u00e1\u0159e byly m\u00fdm hnac\u00edm motorem, za co\u017e jsem v\u00e1m neskute\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00e1. Speci\u00e1ln\u00ed pod\u011bkov\u00e1n\u00ed pat\u0159\u00ed Jan\u010di a Ondince, mysl\u00edm, \u017ee nemus\u00edm \u0159\u00edkat za\u010d. A samoz\u0159ejm\u011b tak\u00e9 Januli pat\u0159\u00ed velk\u00fd d\u00edk, bez n\u00ed by se tu pov\u00eddka ani neocitla.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
A jestli byla dobr\u00e1 \u010di ne? To u\u017e nech\u00e1v\u00e1m na v\u00e1s. M\u00e1te prostor v koment\u00e1\u0159\u00edch, abyste zhodnotili v\u0161e, co v\u00e1s napadne, co se v\u00e1m l\u00edbilo a i to, co se v\u00e1m nel\u00edbilo. Byla bych moc r\u00e1da, kdyby se ozvali v\u0161ichni, kdo pov\u00eddku \u010detli. J\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m l\u00edbila, alespo\u0148 tro\u0161ku tak, jako se l\u00edbila mn\u011b. Budu doufat, \u017ee ano… a je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju moc \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Rachel<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Is it tragedy or comedy…? Bill: Pomalu procitnu z posledn\u00edho snu a lehce, je\u0161t\u011b v polosp\u00e1nku nato\u010d\u00edm tv\u00e1\u0159 k prvn\u00edm rann\u00edm polibk\u016fm, je\u017e mi slunce pokl\u00e1d\u00e1 na m\u00e9 sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e. Opust\u00edm \u0159\u00ed\u0161i sp\u00e1nku a sn\u016f, p\u0159esto nech\u00e1v\u00e1m sv\u00e1 v\u00ed\u010dka st\u00e1le<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-9188","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9188","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9188"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9188\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9188"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9188"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9188"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}