{"id":9212,"date":"2011-03-04T16:00:00","date_gmt":"2011-03-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9189"},"modified":"2011-03-04T16:00:00","modified_gmt":"2011-03-04T15:00:00","slug":"zivotni-sen-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/04\/zivotni-sen-29\/","title":{"rendered":"\u017divotn\u00ed sen 29."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: BlackAngel <\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Bill <\/p>\n<\/div>\n
Sakra, to se n\u00e1m n\u011bjak vymklo z rukou. Ale kdy\u017e ten polibek je tak kr\u00e1sn\u00fd a Tom tak neodolateln\u00fd. Automaticky za\u010dnu polibek opl\u00e1cet. Pak mi ale v mysli vyvstane jedin\u00e9 slovo\u2026 sourozenci. Vyd\u011b\u0161en\u011b se od Toma odtrhnu a pousm\u011bju se: „Nech toho, Tome!“ V\u00edm, \u017ee v tom nebyl jen on s\u00e1m, ale rad\u011bji se k tomu nevrac\u00edm. „Hele, co kdybychom se se\u0161li i s kluky z\u00edtra u m\u011b?“ pod\u00edv\u00e1m se vesele na Toma. <\/p>\n<\/div>\n
Tom <\/p>\n<\/div>\n
No sakra. Zrovna kdy\u017e se mi tak da\u0159ilo a j\u00e1 mohl zase po dlouh\u00e9 dob\u011b ochutnat Billovy dokonal\u00e9 rty, tak on se st\u00e1hne. A je\u0161t\u011b m\u011b doraz\u00ed v\u011btou: „Nech toho, Tome!“ No on mn\u011b tady d\u00e1v\u00e1 spr\u010f\u00e1ka, ale v\u00edm, \u017ee se mu to ur\u010dit\u011b l\u00edbilo, jinak by mi polibek neopl\u00e1cel. Tomu \u0159\u00edk\u00e1m \u010dlov\u011bk pln\u00fd z\u00e1had. Tenhle Bill.<\/div>\n
„Z\u00edtra u tebe? Pro\u010d ne?“ naklon\u00edm zv\u011bdav\u011b hlavu na bok. \u0160koda jen, \u017ee tam bude i Georg s Gustavem, bez nich by to bylo lep\u0161\u00ed. Bill, jako by \u010detl moje my\u0161lenky, se z ni\u010deho nic rozesm\u011bje a pak dod\u00e1: „No ale ne\u010dekej \u017e\u00e1dnou z\u00e1bavu, m\u00e1m plnou hlavu n\u00e1pad\u016f na nov\u00e9 p\u00edsni\u010dky, ud\u011bl\u00e1me nov\u00fd cd!“ zatlesk\u00e1 ten and\u00edlek ru\u010dkama, jako kdyby se radoval z nov\u00e9 hra\u010dky. Mn\u011b je to ale jedno, \u017ee cel\u00fd den budeme zav\u0159en\u00ed ve studiu, vym\u00fd\u0161let p\u00edsni\u010dky, a\u017e se z n\u00e1s bude kou\u0159it. J\u00e1 jsem hlavn\u011b r\u00e1d, \u017ee tam budu s n\u00edm. S Billem. A \u017ee s n\u00edm tvo\u0159\u00edm hudbu. Hudbu, kter\u00e1 n\u00e1s tolik spojuje a bav\u00ed. <\/div>\n
\n

Bill <\/p>\n

M\u00e1m tolik pl\u00e1n\u016f. Ten Tom pro m\u011b bude asi n\u011bjak\u00fd talisman. Jakmile jsem chv\u00edli s n\u00edm, napadaj\u00ed m\u011b super fr\u00e1ze a spousty slov pro dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dky. Z\u00edtra se prost\u011b mus\u00edme zav\u0159\u00edt u m\u011b ve zku\u0161ebn\u011b a d\u00e1m na to t\u0159eba krk, \u017ee nebude dlouho trvat a dal\u0161\u00ed cd bude na sv\u011bt\u011b! Kouknu se na hodiny. Pomalu se zvednu z postele a prot\u00e1hnu si bok, na kter\u00e9m jsem dost dlouho le\u017eel.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 u\u017e budu muset j\u00edt, ne\u0159ekl jsem m\u00e1m\u011b, kam jdu, jsem tu u\u017e dlouho,“ vyhrabu se z postele a vezmu si pap\u00edry s texty. Tom se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 jako nakopnut\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b: „Bille, nem\u016f\u017ee\u0161 tu je\u0161t\u011b z\u016fstat, pros\u00edm!“ za\u010dne prosit. <\/p>\n<\/div>\n
Tom <\/p>\n<\/div>\n
„Bille, nem\u016f\u017ee\u0161 tu je\u0161t\u011b z\u016fstat, pros\u00edm!“ \u017eadon\u00edm. S Billem ten \u010das utekl tak rychle, \u017ee jsem si ani nev\u0161imnul toho, \u017ee za okny je u\u017e po\u0159\u00e1dn\u00e1 tma. Tak moc bych cht\u011bl, aby tady z\u016fstal, p\u0159espal, jako za star\u00fdch \u010das\u016f, ale n\u011bco ve mn\u011b mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee Bill by stejn\u011b necht\u011bl a ani by to ne\u0161lo. A tento pocit m\u011b \u00fapln\u011b ub\u00edj\u00ed. Co jsem ud\u011blal, \u017ee jsem ho ztratil? Zvednu se tedy a jdu Billa aspo\u0148 doprovodit ke vchodu. Kdy\u017e se Bill ohne, aby si nazul boty, ned\u00e1 mi to a pohlad\u00edm ho po tom jeho drobn\u00fdm zade\u010dku. Bill se okam\u017eit\u011b po tom vymr\u0161t\u00ed a ucukne, jako bych ho pop\u00e1lil.<\/div>\n
„Tome, neza\u010d\u00ednej zase!“ vydechne a j\u00e1 na n\u011bm vid\u00edm, \u017ee i pro n\u011bj je to t\u011b\u017ek\u00fd, ale kdyby mi tak \u0159ekl, co se to vlastn\u011b d\u011bje. U\u017e se nadechuju, \u017ee se ho, asi po st\u00e9 zept\u00e1m, ale Bill mi sko\u010d\u00ed do \u0159e\u010di: „Dobrou noc, Tome, uvid\u00edme se z\u00edtra, jo?“ Nat\u00e1hnu ruku, \u017ee ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i, ale je\u0161t\u011b ne\u017e ruku po\u0159\u00e1dn\u011b zvednu, tak Bill u\u017e je d\u00e1vno na ulici. Chov\u00e1 se jako n\u011bjak\u00fd vyd\u011b\u0161en\u00fd mal\u00fd zv\u00ed\u0159\u00e1tko.<\/div>\n
„Bille, co se to s tebou d\u011bje?“ za\u0161ept\u00e1m do noci a d\u00edv\u00e1m se na Bill\u016fv obrys prostupuj\u00edc\u00ed ze tmy. <\/p>\n<\/div>\n
Bill <\/p>\n<\/div>\n
P\u0159eb\u011bhnu ulici a zapadnu rovnou do sv\u00e9ho pokoje. Rozval\u00edm se na posteli a zad\u00edv\u00e1m se na strop. Jak jen m\u00e1m Tomovi \u0159\u00edct, \u017ee je asi dost blb\u00fd, aby m\u011b l\u00edbal a d\u016fv\u011brn\u011b se m\u011b dot\u00fdkal, kdy\u017e je m\u016fj br\u00e1cha? Posad\u00edm se na posteli a m\u016fj pohled sm\u011b\u0159uje k domu p\u0159es ulici. V Tomov\u011b pokoji sv\u00edt\u00ed mal\u00e1 lampi\u010dka. Co te\u010f asi d\u011bl\u00e1? Hypnotizuju okno, jako bych cht\u011bl, aby se tam Tom objevil. A ani ne za minutku se odhrne z\u00e1clona a v okn\u011b se opravdu objev\u00ed Tom. Kouk\u00e1 na m\u011b smutn\u011b, na rtech ten sv\u016fj odzbrojuj\u00edc\u00ed \u00fa\u0161klebek. Uhnu od okna a op\u0159u se o chladnou ze\u010f.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 to nezvl\u00e1dnu, nep\u0159estanu t\u011b milovat!“ za\u0161ept\u00e1m. Mou \u00fat\u011bchou je psan\u00ed, popadnu pap\u00edry s texty a propisku a za chv\u00edli nevn\u00edm\u00e1m okol\u00ed. Jen se soust\u0159ed\u00edm na pap\u00edr, kde naskakuje slovo za slovem. Cel\u00fd ztuhl\u00fd dop\u00ed\u0161u posledn\u00ed v\u011btu a pap\u00edr p\u0159id\u00e1m do slo\u017eky k text\u016fm. Ru\u010di\u010dky hodin ukazuj\u00ed n\u011bco po p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no. „No, Bille, dneska si se vyznamenal!“ popl\u00e1c\u00e1m se po rameni. Napsal jsem asi t\u0159i p\u00edsni\u010dky. Nebo n\u00e1vrhy na n\u011b. Te\u010f u\u017e ale melu z posledn\u00edch sil. D\u00e1m si rychlou sprchu, navle\u010du si mega b\u00edl\u00fd triko na span\u00ed a zavrt\u00e1m se do postele. Za chv\u00edli u\u017e se pokojem nese jen tich\u00fd pochrupov\u00e1n\u00ed. <\/p>\n<\/div>\n
Tom <\/p>\n<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 t\u011b stra\u0161n\u011b miluju, chci s tebou b\u00fdt dokonce m\u00e9ho \u017eivota, jsi moje jedin\u00e1 l\u00e1ska,“ \u0161ept\u00e1m Billovi do ou\u0161ka, on se radost\u00ed rozbre\u010d\u00ed a sko\u010d\u00ed mi do n\u00e1ru\u010de. Za\u010dneme se pomalu, ale p\u0159esto hladov\u011b l\u00edbat\u2026 Ze snu m\u011b probud\u00ed zvon\u011bn\u00ed mobilu. Ten zmetek drn\u010d\u00ed a sk\u00e1\u010de po no\u010dn\u00edm stolku. Otr\u00e1ven\u011b se po n\u011bm nat\u00e1hnu a p\u0159ijmu hovor: „No co je, pro\u010d m\u011b tak brzo probouz\u00ed\u0161?“ \u010dekal jsem, \u017ee mi vol\u00e1 m\u00e1ma. No ale to jsem se \u0161eredn\u011b m\u00fdlil.<\/div>\n
„No nejsi moc r\u00e1d, \u017ee m\u011b sly\u0161\u00ed\u0161 teda!“ U telefonu je m\u016fj nejdra\u017e\u0161\u00ed Bill. Podle t\u00f3nu hlasu se asi skv\u011ble bav\u00ed. „Tome, a brzo u\u017e teda taky nen\u00ed, jsou t\u0159i hodiny odpoledne. S G\u00e9\u010dkama t\u011b \u010dek\u00e1me u m\u011b ve zku\u0161ebn\u011b!“ checht\u00e1 se ten prev\u00edt. Jeho slova na m\u011b ale plat\u00ed dokonale. <\/p>\n

Vysko\u010d\u00edm z postele, jako kdy\u017e do m\u011b uhod\u00ed, blesku rychle se oble\u010du a zab\u011bhnu do kuchyn\u011b pro n\u011bco k j\u00eddlu. Moje m\u00e1ma zase nechala na stole l\u00edstek, \u017ee po pr\u00e1ci jde k Markovi. No to je od n\u00ed hezk\u00fd, se ani nestar\u00e1, jak jsem se m\u011bl na turn\u00e9. No ale te\u010f nen\u00ed \u010das, abych se nad t\u00edm pozastavoval, nasouk\u00e1m do sebe vafle s jogurtem a u\u017e p\u00e1d\u00edm ke Kaulitz\u016fm. Otev\u0159e mi Billova m\u00e1ma, zb\u011b\u017en\u011b ji pozdrav\u00edm a miz\u00edm ve zku\u0161ebn\u011b. <\/p>\n<\/div>\n

Bill <\/p>\n<\/div>\n
Kluci p\u0159i\u0161li kolem jedn\u00e9, volal jsem jim brzo r\u00e1no. Uk\u00e1zal jsem jim zat\u00edm n\u00e1vrhy, kter\u00fd jsem psal v\u010dera nebo snad u\u017e dnes r\u00e1no. Georgovi i Gustavovi p\u0159i\u0161ly naprosto skv\u011bl\u00fd. No je\u0161t\u011b chci v\u011bd\u011bt, co na to Tom. Kde v\u016fbec je?<\/div>\n
„No beztak sp\u00ed s n\u011bjakou \u017ehavou ko\u010di\u010dkou,“ neodpustil si u\u0161t\u011bpa\u010dnou pozn\u00e1mku Georg. I kdy\u017e mi to p\u0159i\u0161lo jako blb\u00fd n\u00e1pad, za\u010dal jsem na n\u011bjakou takovou kozu \u017e\u00e1rlit. Hned jsem vyto\u010dil Tomovo \u010d\u00edslo. Jak se mi ulevilo, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee Tom si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vychrupuje. Sl\u00edbil mi, \u017ee za chv\u00edli je u m\u011b. A opravu ani ne za chv\u00edli dosedl do k\u0159esla ve zku\u0161ebn\u011b. Chud\u00e1k, asi b\u011b\u017eel, proto\u017ee popadal dech. Ani jsem mu nedal \u010das na v\u00fddech a str\u010dil jsem mu pod nos pap\u00edry, kter\u00fd jsem v noci sepsal. Tom si je za\u010dal \u010d\u00edst a j\u00e1 sledoval jeho v\u00fdraz. Ve\u0161ker\u00fd texty, kter\u00e9 jsem psal, jsou vesm\u011bs o n\u00e1s. Inspirac\u00ed mi byl n\u00e1\u0161 slo\u017eit\u00fd vztah. Tom se ob\u010das zatv\u00e1\u0159il sklesle, jako by i on pochopil. Do\u010detl posledn\u00ed list a podal mi texty se slovy: „Bille to je n\u00e1dhera, to c\u00e9d\u00e9\u010dko bude uk\u00e1zkov\u00fd!“ pochv\u00e1lil m\u011b. <\/p>\n

Jeho pochvaly mi d\u011blaly nehor\u00e1zn\u011b dob\u0159e. Vzal jsem si texty a p\u0159edzp\u00edv\u00e1val jsem kluk\u016fm, jak bych si to asi p\u0159edstavoval. B\u011bhem toho odpoledn\u011b se doladila i hudba, kytary a samoz\u0159ejm\u011b Gustavovy bic\u00ed. Makali jsme jako o \u017eivot. Nahr\u00e1vky, kter\u00e9 jsme vytvo\u0159ili, jsem okam\u017eit\u011b poslal Jostovi, jako co on na to.<\/p><\/div>\n

„Teda j\u00e1 u\u017e neudr\u017e\u00edm ani jedno oko otev\u0159en\u00fd!“ st\u011b\u017eoval si Georg a mocn\u011b zaz\u00edval. Rad\u011bji jsme se s n\u00edm rozlou\u010dili, aby mi tady neusnul, probudit ho, by bylo t\u011b\u017ek\u00fd. Gustav ode\u0161el ihned po n\u011bm. <\/p>\n<\/div>\n
Tom <\/p>\n<\/div>\n
Jestli n\u011bkdo p\u00ed\u0161e opravdu dokonal\u00fd, chytlav\u00fd texty, kter\u00fd se stanou ihned hitem, tak je to po pr\u00e1vu Bill. Ty jeho texty jsou n\u00e1dhera. Kdy\u017e mi dal p\u0159e\u010d\u00edst svoje n\u00e1pady, \u00fapln\u011b jsem z toho on\u011bm\u011bl. N\u011bkter\u00fd p\u00edsni\u010dky mi p\u0159ipom\u00ednaly to, co te\u010f pro\u017e\u00edv\u00e1m s Billem. Jako by to psal \u017eivot, jako n\u011bjak\u00fd den\u00edk. Taky jsem mu to n\u00e1le\u017eit\u011b pochv\u00e1lil. No a pak za\u010dala ta t\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st pr\u00e1ce. Bill n\u00e1m p\u0159edzp\u00edv\u00e1val, z toho jsem byl na omdlen\u00ed j\u00e1, pak se po\u0159\u00e1d opakovalo hr\u00e1n\u00ed jednotliv\u00fdch f\u00e1z\u00ed p\u00edsni\u010dek, po\u0159\u00e1d jsme to p\u0159ed\u011bl\u00e1vali, ne\u017e jsme byli v\u0161ichni spokojen\u00ed. Z toho byl m\u00e1lem na omdlen\u00ed v\u011b\u010dn\u011b unaven\u00fd Georg. Jedin\u00fd Gustav byl vysm\u00e1tej, ten si bubnoval, toho prost\u011b nic nerozh\u00e1z\u00ed. <\/p>\n

K ve\u010deru u\u017e jsme m\u011bli p\u00e1r p\u00edsni\u010dek hotov\u00fdch a taky vytvo\u0159en\u00e9 nahr\u00e1vky. Bill je poslal na posouzen\u00ed Jostovi.<\/p><\/div>\n

„Teda j\u00e1 u\u017e neudr\u017e\u00edm ani jedno oko otev\u0159en\u00fd!“ zamumlal Georg, postavil kytaru a za\u010dal z\u00edvat. U\u017e toho za dne\u0161ek bylo na n\u00e1s moc. Kluci ode\u0161li hned po sob\u011b a j\u00e1 tu je\u0161t\u011b z\u016fstal s Billem. Byl to hezk\u00fd ve\u010der, sed\u011bli jsme na seda\u010dce, j\u00e1 hr\u00e1l na kytaru, Bill zp\u00edval. Na tyhle ve\u010dery asi nikdy nezapomenu. A\u0165 mi nikdo nic ne\u0159\u00edk\u00e1, ale my dva jsme prost\u011b sehran\u00fd t\u00fdm, Bill n\u011bco \u0159ekne, na co zrovna mysl\u00edm, Bill se n\u011bjak zatv\u00e1\u0159\u00ed a j\u00e1 u\u017e prost\u011b tu\u0161\u00edm, co t\u00edm d\u00e1v\u00e1 najevo. N\u011bkdy m\u011b to a\u017e d\u011bs\u00ed. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee Bill je n\u011bjak\u00e9 moje dvoj\u010de. Ale m\u00edt ho jen za br\u00e1chu, nev\u00edm, ale to bych asi nevyd\u00fdchal. Nemoct se ho dot\u00fdkat, l\u00edbat. To si neum\u00edm ani p\u0159edstavit. <\/p>\n<\/div>\n
autor: BlackAngel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BlackAngel Bill Sakra, to se n\u00e1m n\u011bjak vymklo z rukou. Ale kdy\u017e ten polibek je tak kr\u00e1sn\u00fd a Tom tak neodolateln\u00fd. Automaticky za\u010dnu polibek opl\u00e1cet. Pak mi ale v mysli vyvstane jedin\u00e9 slovo\u2026 sourozenci. Vyd\u011b\u0161en\u011b se od Toma odtrhnu a pousm\u011bju<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[295],"tags":[],"class_list":["post-9212","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zivotni-sen"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9212","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9212"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9212\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9212"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9212"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9212"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}