{"id":9213,"date":"2011-03-04T15:30:00","date_gmt":"2011-03-04T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9190"},"modified":"2011-03-04T15:30:00","modified_gmt":"2011-03-04T14:30:00","slug":"happiness-maybe-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/04\/happiness-maybe-6\/","title":{"rendered":"Happiness? Maybe… 6."},"content":{"rendered":"
autor: Diana & LucinQ\u00e1\u00e1<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"505\"<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 kurva nem\u00e1m  \u017e\u00e1dn\u00e9 halucinace!!! Jdete se vycpat!“ Tom si odfrknul a na Billovu postel si sedl. „M\u016f\u017eete pros\u00edm j\u00edt? Chci si s n\u00edm pov\u00eddat.“ Svra\u0161til obo\u010d\u00ed, \u010dekal, a\u017e si sest\u0159i\u010dka kone\u010dn\u011b rozmysl\u00ed odej\u00edt. 
„J\u00e1 nikam nep\u016fjdu, dokud se vy nevr\u00e1t\u00edte do sv\u00e9ho pokoje! Nebudu se tady s v\u00e1mi h\u00e1dat, zavol\u00e1m panu doktorovi a on prov\u011b\u0159\u00ed v\u00e1\u0161 zdravotn\u00ed stav, jestli nen\u00ed t\u0159eba v\u00e1s\u2026 p\u0159em\u00edstit jinam.“ \u0158ekla a zabouchla dve\u0159e. 
„Kone\u010dn\u011b!“ Za\u0159val na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. 
„Jo, zlat\u00ed\u010dko\u2026 U\u017e jsme tu jen my dva\u2026 Sami. Nikdo n\u00e1s nebude otravovat\u2026“ Pohladil ho po rtech. P\u0159ipad\u00e1 mu to \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed, dot\u00fdkat se jeho m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f.<\/div>\n
Naklonil se nad Bill\u016fv obli\u010dej a znovu mu p\u0159ejel prsty po rtech. Cht\u011bl je ochutnat. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, tak, \u017ee Billovi d\u00fdchal na ty rty, kter\u00e9 tou\u017eil pol\u00edbit. Zlehka po nich p\u0159ejel sv\u00fdmi a uc\u00edtil takov\u00fd n\u00e1dhern\u00fd pocit, jako by ho n\u011bco napl\u0148ovalo. Byl zase bl\u00ed\u017e sv\u00e9mu bratrovi. 
Bl\u00ed\u017e ne\u017e kdykoli jindy. Bylo to pro n\u011bj tak n\u00e1dhern\u00e9\u2026 Fam\u00f3zn\u00ed\u2026 Neodk\u00e1zal se naba\u017eit t\u011bch ledov\u00fdch rt\u016f. Cht\u011bl by je c\u00edtit u\u017e napo\u0159\u00e1d. <\/div>\n
„Bille\u2026“ Za\u0161eptal a proti sv\u00e9 v\u016fli se od n\u011bho odd\u00e1lil, proto\u017ee do dve\u0159\u00ed vrazil doktor. Tom si ho nev\u0161\u00edmal a polo\u017eil si prst na sv\u00e9 rty, tam, kde p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami byly Billovy rty. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl si po nich a st\u00e1le c\u00edtil ty bratrovy. 
„Pane Kaulitzi,“ za\u010dal doktor. „U\u017e v\u00edc nen\u00ed v m\u00fdch sil\u00e1ch, abych se o v\u00e1s mohl starat\u2026 Pot\u0159ebujete lep\u0161\u00edho odborn\u00edka, ne\u017e jsem j\u00e1. Na tohle nesta\u010d\u00edm\u2026 R\u00e1d bych v\u00e1m pov\u011bd\u011bl, \u017ee z\u00edtra pro v\u00e1s p\u0159ijedou, v\u0161echno je u\u017e za\u0159\u00edzeno.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Tom nic z toho, co \u0159\u00edkal doktor, nech\u00e1pal. O jak\u00e9m odborn\u00edkovi to ksakru mluv\u00ed? 
„Co\u017ee? Jak\u00fd\u2026 odborn\u00edk? P\u0159ijedou?“ 
„Odborn\u00edk, kter\u00fd v\u00e1m pom\u016f\u017ee. Toto je nemocnice, vy pot\u0159ebujete n\u011bco jin\u00e9ho. Psychickou pomoc.“ 
Doktor to myslel dob\u0159e. Myslel si, \u017ee je to pro Toma nejspr\u00e1vn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, co m\u016f\u017ee ud\u011blat. Sakra se ale m\u00fdlil. „Tak na to zapome\u0148te. Do \u017e\u00e1dn\u00e9ho cvokhausu nep\u016fjdu\u2026 Z\u016fst\u00e1v\u00e1m tady.“ Argumentoval hned, jak mohl. <\/div>\n
„\u0158ekl jsem. Je to pro v\u00e1s to nejlep\u0161\u00ed. Jste nemocn\u00fd, oni v\u00e1m pom\u016f\u017eou.“ 
„Ne! Nejsem nemocn\u00fd!“ Zak\u0159i\u010del Tom a vysko\u010dil ze \u017eidle. „Je mi to l\u00edto, Tome\u2026“ Za\u0161ept\u00e1 a pot\u00e9 odejde z pokoje\u2026 Tomovi p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech. Chce tady z\u016fstat\u2026 Ale chce je\u0161t\u011b jednu v\u011bc\u2026 Chce se op\u011bt dot\u00fdkat Billov\u00fdch rt\u016f. 
V\u011bd\u011bl, \u017ee s t\u00edm prv\u00fdm \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm to bude malinko obt\u00ed\u017en\u00e9\u2026 Ale to druh\u00e9\u2026 To druh\u00e9 ho l\u00e1kalo hrozn\u011b moc\u2026 P\u0159\u00edmo k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed. Skousl si ret a mrkl na Billovu nehybnou tv\u00e1\u0159. O\u010dima ale zaost\u0159il jen na jedin\u00e9: Bratrova neodolateln\u00e1 \u00fasta. 
„Promi\u0148 mi to\u2026“ \u0158ekl a pot\u00e9 se n\u011b\u017en\u011b ot\u0159el o rty, po kter\u00fdch tak moc tou\u017eil\u2026 P\u0159edstavoval si, jak\u00e9 by to bylo, kdy by Bill spolupracoval, kdyby mu polibky mohl opl\u00e1cet\u2026 Tak jako se to jednou stalo\u2026 Sice byli hodn\u011b mal\u00ed, ale stalo.<\/p>\n<\/div>\n
***flashback***<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, m\u016f\u017ee\u0161 mi pros\u00edm podat tu formi\u010dku? Pros\u00edm\u2026“ Zaprosil Bill. Oba kluci m\u011bli kone\u010dn\u011b sedm\u00e9 narozeniny. Tak velmi se jim t\u011b\u0161ili. Od tety s Jorgovy strany dostaly \u00fa\u017easn\u00e9 formi\u010dky do p\u00edsku. Milovali p\u00edsek.<\/div>\n
„Ne!“ Ohrnul Tom rty. Cht\u011b ji on. 
„No t\u00e1k, Tome, pros\u00edm!“ Bill nahodil ps\u00ed o\u010dka, v\u011bd\u011bl, \u017ee na jeho br\u00e1\u0161ku v\u017edycky zaberou. Tom se koukal na svoji tetu a jej\u00edho man\u017eela, jak se v kout\u011b zahrady l\u00edbaj\u00ed. Vid\u011bl to u\u017e v mnoha filmech, v\u017edy to v n\u011bm vyvol\u00e1valo jak\u00fdsi druh studu. 
„Pod\u00edvej, Bille. Vid\u00ed\u0161 na\u0161\u00ed tetu?“ 
„Jo.“ Ten jenom odsekl p\u0159es zuby. 
„Polib m\u011b a j\u00e1 ti d\u00e1m tu formi\u010dku.“ Tom se usm\u00e1l, byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee Bill p\u0159ivol\u00ed.<\/div>\n
„Tak jo\u2026“ Mlad\u0161\u00ed dvoj\u010d\u00e1tko si t\u011b\u017eko odfrklo a naklonilo se k Tomovi po polibek. Nemotorn\u011b spojili sv\u00e9 rty v jedny, ob\u011bma to p\u0159i\u0161lo hrozn\u011b kr\u00e1sn\u00e9. V\u011bd\u011bli, \u017ee by se to jejich rodi\u010d\u016fm nejsp\u00ed\u0161 nel\u00edbilo, ale to te\u010f ne\u0159e\u0161ili. Polibek si dokonale vychutn\u00e1vali. 
„Na! D\u011bkuju.“ \u0158ekl Tom a podal mu formi\u010dku pot\u00e9, co se od sebe odt\u00e1hli.<\/p>\n<\/div>\n
***konec flashbacku***<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e tehdy Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je to \u0161patn\u00e9, a u\u017e tehdy se mu to l\u00edbilo. Bylo to n\u011bco zak\u00e1zan\u00e9ho, n\u011bco, co u\u017e vyzkou\u0161eli. Oba r\u00e1di poru\u0161ovali pravidla. Vlastn\u011b\u2026 Cel\u00fd \u017eivot je poru\u0161ovali. 
Tohle n\u011bco ale bylo i pro n\u011b po\u0159\u00e1dn\u00e9 tabu. I kdy\u017e oba moc cht\u011bli, styd\u011bli se to jeden druh\u00e9mu \u0159\u00edct. St\u00e1le se jim honila hlavou my\u0161lenka: „Co kdy\u017e se mi vysm\u011bje?“ 
Tomovi se to jako star\u0161\u00edmu nehodilo, vypadal by tak slab\u011b. A Bill se styd\u011bl, \u017ee se mu Tom vysm\u011bje. 
Potom u\u017e k polibku nikdy nedo\u0161lo. Ani o narozenin\u00e1ch. Tom nikdy ned\u00e1val Billovi d\u00e1rky. Ze z\u00e1sady. 
A Bill zase ze z\u00e1sady cht\u011bl ud\u011blat Tomovi radost, a tak mu kupoval v\u017edycky n\u011bco, u \u010deho v\u011bd\u011bl, \u017ee z toho bude m\u00edt jeho dvoj\u010de radost, a\u0165 u\u017e to st\u00e1lo, kolik cht\u011blo. Ud\u011blat Tomovi radost bylo u Billa na 1. m\u00edst\u011b. Kv\u016fli tomu tady vlastn\u011b i le\u017e\u00ed\u2026 Jen kv\u016fli tomu, \u017ee cht\u011bl milovan\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi ud\u011blat radost. <\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b moc miluju\u2026“ Za\u0161eptal a op\u011bt se rozplakal nad ne\u0161t\u011bst\u00edm, kter\u00e9 je dva postihlo. Neodolal ale zase bratra obdarovat polibkem. Kdyby Bill vn\u00edmal, c\u00edtil by, jak moc je pln\u00fd bolesti. 
Zoufalstv\u00ed bylo v\u017edycky s bolest\u00ed, tak\u017ee ani v tomhle polibku nemohlo chyb\u011bt. 
Tom se ut\u00e1p\u011bl v bolesti, zoufalstv\u00ed, v cel\u00e9m sv\u00e9m \u017eivot\u011b. A za\u010d\u00ednal nen\u00e1vid\u011bt s\u00e1m sebe. 
„Nezaslou\u017e\u00edm si \u017e\u00edt,“ vydechl a zaryl si nehty do k\u016f\u017ee. „Nesn\u00e1\u0161\u00edm se! Nen\u00e1vid\u00edm se!“ 
Ostr\u00fdmi nehty si do ruky ud\u011blal \u0161kr\u00e1bance a\u017e do krve. P\u00e1lilo ho to, tento pocit v\u0161ak byl ten nejmen\u0161\u00ed probl\u00e9m, kter\u00fd c\u00edtil. Zasly\u0161el tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Byl zticha. V koutku du\u0161e doufal, \u017ee nepovolan\u00e1 osoba odejde. Ona ale ne. Vstoupila d\u00e1l.<\/div>\n
\n

„Co je\u2026“ Odv\u011btil Tom p\u0159es zuby. 
„Tome,“ za\u010dal doktor, „m\u00e1m pap\u00edr\u2026“ Tomovi st\u00e1le nedoch\u00e1zelo, jak\u00fd pap\u00edr\u2026 
„O \u010dem to ksakru mluv\u00edte?“ 
„M\u00e1m povolen\u00ed k odpojen\u00ed Billa.“ 
„Jo? A v\u00edte, kam ho m\u016f\u017eete d\u00e1t? Do prdele!“ Za\u0159val a vysko\u010dil. Vytrhl doktorovi pap\u00edr z ruky a za\u010dal ho trhat. Nejd\u0159\u00edv na velk\u00e9 kusy a pak na men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed. 
„Jd\u011bte u\u017e v\u0161ichni do prdele! Kurva, nechte n\u00e1s! Nem\u00e1te pr\u00e1vo rozhodovat a jeho \u017eivot\u011b!“ 
„To, \u017ees ho te\u010f roztrhal, ti moc nepom\u016f\u017ee\u2026 Je mi to l\u00edto, ale nikdo se u\u017e nedok\u00e1\u017ee d\u00edvat na to, jak se tr\u00e1p\u00ed\u0161. Prost\u011b to mus\u00ed skon\u010dit a te\u010dka. Rozlu\u010d se s n\u00edm. Po\u0159\u00e1dn\u011b. Za dv\u011b hodiny ho odpoj\u00edme. To je moje posedn\u00ed slovo.“ 
„Ne!“ Za\u0159val Tom a rozhl\u00e9dl se po pokoji. Na stolku vedle Billovy postele byla takov\u00e1 \u017eelezn\u00e1 n\u00e1doba. Vypadala t\u011b\u017ece. Tom ji sebral a vysypal z n\u00ed jehly, co tam byly. 
Doktor u\u017e byl na odchodu, z\u00e1dy k Tomovi, tak\u017ee nevid\u011bl, co se chyst\u00e1 ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n

autor: Diana & LucinQ\u00e1\u00e1<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana & LucinQ\u00e1\u00e1 „J\u00e1 kurva nem\u00e1m  \u017e\u00e1dn\u00e9 halucinace!!! Jdete se vycpat!“ Tom si odfrknul a na Billovu postel si sedl. „M\u016f\u017eete pros\u00edm j\u00edt? Chci si s n\u00edm pov\u00eddat.“ Svra\u0161til obo\u010d\u00ed, \u010dekal, a\u017e si sest\u0159i\u010dka kone\u010dn\u011b rozmysl\u00ed odej\u00edt. „J\u00e1 nikam nep\u016fjdu, dokud se vy nevr\u00e1t\u00edte<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[405],"tags":[],"class_list":["post-9213","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-happiness-maybe"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9213","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9213"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9213\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9213"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9213"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9213"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}