{"id":9249,"date":"2011-02-27T18:30:00","date_gmt":"2011-02-27T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9226"},"modified":"2011-02-27T18:30:00","modified_gmt":"2011-02-27T17:30:00","slug":"this-hour-s-duty-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/27\/this-hour-s-duty-11\/","title":{"rendered":"This Hour’s Duty 11."},"content":{"rendered":"
autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
L\u00e1ska je\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill s povzdychnut\u00edm zav\u0159el dve\u0159e od sv\u00e9ho pokoje. V hlav\u011b se mu honilo tolik v\u011bc\u00ed; jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd a \u0159\u00edct Bushidovi, \u017ee ho miluje? Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak hloup\u00e9 to bylo gesto, byla to pravda. A st\u00e1le, l\u00e1ska jako by z toho v\u016fbec ned\u011blal nic jin\u00e9ho; v\u011bci se nezm\u011bn\u00ed, nemohou<\/em>. Znovu si povzdychl a zad\u00edval se na sv\u016fj agalah<\/em>, sna\u017eil se vzpomenout si, co je spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee ses vr\u00e1til.“<\/div>\n
Bill se oto\u010dil za hlasem a p\u0159ik\u00fdvl. „Vr\u00e1til.“ Ve\u0161el d\u00e1l do m\u00edstnosti a zamyslel se nad zbytkem ve\u010dera. „Andreasi, p\u0159ipravil bys mi koupel?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, m\u016fj Pane, ale cht\u011bj\u00ed tvou p\u0159\u00edtomnost v j\u00eddeln\u011b. Bylo mi \u0159e\u010deno, abych ti to \u0159ekl, a\u017e p\u0159ijede\u0161.“ Andreas ode\u0161el k \u0161atn\u00edku a vyndal dv\u011b form\u00e1ln\u00ed r\u00f3by, jednu tmav\u011b modrou a druhou jasn\u011b v\u00ednovou.<\/div>\n
Bill sledoval, jak je polo\u017eil a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„M\u00e1 to b\u00fdt form\u00e1ln\u00ed ud\u00e1lost?“<\/div>\n
„Bylo mi \u0159e\u010deno, \u017ee oble\u010den\u00ed mus\u00ed b\u00fdt form\u00e1ln\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl bez t\u00f3nu Andreas.<\/div>\n
„‚Bylo mi \u0159e\u010deno,‘ ‚Bylo mi \u0159e\u010deno‘; je to opravdu to jedin\u00e9, co \u0159ekne\u0161?“ zeptal se Bill, ten tlak mezi n\u00edm a jeho kamar\u00e1dem na n\u011bj u\u017e byl moc. Blon\u010f\u00e1k zvedl pohled, na\u0161pulil rty a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„V tuto chv\u00edli tahle konverzace zajist\u00ed akor\u00e1t to, \u017ee bude\u0161 pozd\u011b u Lorda Toma, a to ani jeden z n\u00e1s nechce,“ \u0159ekl jemn\u011b. „Tak\u017ee n\u00e1\u0161 rozhovor bude muset po\u010dkat.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Lord Tom,“ odfrkl si Bill, najednou na\u0161tvan\u00fd. „On nal\u00e9h\u00e1<\/em> na mou p\u0159\u00edtomnost.“<\/div>\n
„M\u016fj Pane, je to jeho pr\u00e1vo,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Andreas jemn\u011b, zat\u00edmco mu svl\u00e9kal jeho oby\u010dejnou r\u00f3bu a \u010desal vlasy.<\/div>\n
„Te\u010f mi nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co si p\u0159eje,“ \u0159ekl a odkopl sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. P\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 l\u00e1tka prolet\u011bla vzduchem a p\u0159ist\u00e1la o metr d\u00e1l. Oba chlapci se pod\u00edvali na tu l\u00e1tku, ne\u017e se za\u010dali sm\u00e1t. „U v\u0161ech Boh\u016f, zn\u00edm jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Takhle zleh\u010den\u011b<\/em> bych to ne\u0159ekl,“ za\u017eertoval su\u0161e Andreas.<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt, \u017ee? Jedin\u00e9, co chci ud\u011blat, je potopit se do vody a pak se zachumlat do postele.“<\/div>\n
„Tv\u016fj sahvahd<\/em> si \u017e\u00e1d\u00e1 tvou p\u0159\u00edtomnost.“<\/div>\n
Bill si povzdychl. „Ano, to \u017e\u00e1d\u00e1.“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas se nenab\u00eddl, \u017ee Billa doprovod\u00ed do j\u00eddelny a Bill o to nepo\u017e\u00e1dal. A\u0165 u\u017e na\u0161li jak\u00e9koliv chvilkov\u00e9 uklidn\u011bn\u00ed, necht\u011bl, aby se to rozpadlo t\u00edm, \u017ee by na sv\u00e9ho sluhu tla\u010dil. \u0158e\u0161en\u00ed jejich ot\u0159esen\u00e9ho vztahu bude muset po\u010dkat na potom, dokud nevyhov\u00ed tomu, co jeho sahvahd<\/em> chce.<\/div>\n
Bill nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak pod\u0159adn\u00fdm ho d\u011bl\u00e1, b\u00fdt a\u017e druh\u00fdm mu\u017eem, dokud se nezasnoubil.<\/div>\n
S\u00e1m pro sebe si nad\u00e1val, p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak pozd\u011b u\u017e asi je na to, aby se vr\u00e1til k sob\u011b do pokoje a dal si koupel, jak by musel budit Andrease, kdyby cht\u011bl koupel, a jak necitliv\u00fd Tom je, \u017ee mu prost\u011b jen na\u0159\u00edd\u00ed, aby za n\u00edm p\u0159i\u0161el. \u010c\u00edm\u017e si vzpomn\u011bl na to, \u017ee na to m\u011bl pr\u00e1vo, a z toho mu bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
A pak zahnul za roh.<\/div>\n
<\/div>\n
V j\u00eddeln\u011b bylo \u0161ero, a nad stolem se pomalinku dokola to\u010dila t\u0159i mal\u00e1 t\u011blesa. Sv\u011btlo, kter\u00e9 z nich vyza\u0159ovalo, bylo sv\u011btle modr\u00e9 a osv\u011btlovalo v\u0161echen ten skvost tady. Velk\u00e9 z\u00e1v\u011bsy byly rozta\u017een\u00e9 a dovnit\u0159 okny sv\u00edtilo m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Vypadalo to \u00e9tericky. Bylo to tak\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159ekr\u00e1sn\u00e9,“ vydechl, kdy\u017e vkro\u010dil dovnit\u0159. Bill nevid\u011bl m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u00edce u\u017e roky.<\/div>\n
„Budu to br\u00e1t tak, \u017ee se ti to l\u00edb\u00ed,“ usly\u0161el, ne\u017e uc\u00edtil, jak ho kolem pasu zezadu objaly ruce a nos se ot\u0159el o jeho krk.<\/div>\n
Bill se nev\u011bdomky op\u0159el o Tom\u016fv hrudn\u00edk, zapomn\u011bl na to, \u017ee se na n\u011bj cht\u011bl zlobit. Na stole bylo tolik dobr\u00e9ho j\u00eddla, kter\u00e9 m\u011bl tak moc r\u00e1d; nap\u0159\u00edklad Filogyniansk\u00fd pudink, j\u00eddlo, na kter\u00e9 jeho rodina nem\u011bla pen\u00edze od t\u00e9 doby, co ode\u0161el Tobi. Tom musel opravdu volat jeho otci, nebo\u2026<\/div>\n
Bill bude muset pod\u011bkovat Andreasovi.<\/div>\n
<\/div>\n
„To ty jsi v\u0161echno tohle ud\u011blal?“ nal\u00e9hal. Tom se mu zasm\u00e1l do krku a Bill se zachv\u011bl.<\/div>\n
„Nebudu lh\u00e1t; n\u011bkdo mi trochu pom\u00e1hal. Ale jsou v tom city. V\u0161em jsem \u0159\u00edkal, co d\u011blat.“<\/div>\n
Bill se m\u00e1lem za\u010dal sm\u00e1t, ale pak si vzpomn\u011bl, \u017ee to zahrnovalo i jeho,<\/em> a tak se vyvl\u00e9kl z Tomova n\u00e1ru\u010d\u00ed a p\u0159e\u0161el ke stolu, d\u00edval se na v\u0161echno to j\u00eddlo. „Je to p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, m\u016fj Pane,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Tom ho nechal se na chv\u00edli rozhl\u00ed\u017eet, ne\u017e si v tichosti stoupnul vedle n\u011bj. Billovi netrvalo dlouho, ne\u017e prozkoumal v\u0161echno, co na stole bylo, a pak nastalo divn\u00e9 ticho, kdy\u017e se d\u00edval na pe\u010den\u00fd brandahch<\/em> ve st\u0159edu toho v\u0161eho. Koukal na pt\u00e1kovu hlavu, p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee nikdy nejedl nic, co se na n\u011bj d\u00edvalo. Alespo\u0148 se ale mohl koukat na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na sv\u00e9ho sahvahda<\/em>.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi tu u\u017e p\u011bt t\u00fddn\u016f,“ \u0159ekl zdr\u00e1hav\u011b Tom. Bill se k n\u011bmu m\u00e1lem oto\u010dil, ale neud\u011blal to. „Polovina na\u0161eho Sedmdes\u00e1tidenn\u00ed, p\u0159ed dv\u011bma dny. Myslel jsem, \u017ee mo\u017en\u00e1\u2026“<\/div>\n
Tom nedokon\u010dil v\u011btu, ale nebylo to pot\u0159eba. Bill ch\u00e1pal. Nebyl si jist\u00fd, jestli by m\u011bl kv\u016fli tomuto gestu Tomovi odpustit, pokud t\u00edm Tom cht\u011bl odpu\u0161t\u011bn\u00ed naj\u00edt, pokud Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se Bill je\u0161t\u011b st\u00e1le zlob\u00ed.<\/em> David ho varoval, \u017ee mu\u017ei z domu Vave dok\u00e1\u017e\u00ed b\u00fdt zabedn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Bill se sna\u017eil ignorovat v\u0161echen ten tlak na prsou z toho, jak moc bl\u00edzko u\u017e je svatb\u011b s Tomem. A tak nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a kr\u00e1tce k\u00fdvnul. „\u2026Mo\u017en\u00e1,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Tom otev\u0159el pusu a rychle ji zav\u0159el. A\u0165 u\u017e si myslel, \u017ee Bill \u0159ekne cokoliv, tohle ne\u010dekal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee bychom spolu mohli str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das o samot\u011b. Jinde ne\u017e v lo\u017enici,“ \u0159ekl s \u00famyslem zavtipkovat.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi na\u0159\u00eddil, a\u0165 p\u0159ijdu?“<\/div>\n
„Nebylo to na\u0159\u00edzen\u00ed, sp\u00ed\u0161 \u017e\u00e1dost,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„To se ke mn\u011b nedoneslo, m\u016fj Pane.“ Oto\u010dil se Bill \u010delem sv\u00e9mu probl\u00e9mu.<\/div>\n
„Je tohle po\u0159\u00e1d kv\u016fli tomu, \u017ee jsem ti vyjednal sch\u016fzku s Gener\u00e1lem Bushidem? Jsi na m\u011b st\u00e1le na\u0161tvan\u00fd kv\u016fli takov\u00e9 trivi\u00e1lnosti?“<\/div>\n
Bill semknul \u010delist a sna\u017eil se z\u016fstat v klidu. „Nemysl\u00edm si, \u017ee m\u016fj \u010das byl tak trivi\u00e1ln\u00ed, m\u016fj Pane.“<\/div>\n
Tom zaprskal. „Takhle jsem to nemyslel; p\u0159ekrucuje\u0161 moje slova a d\u011bl\u00e1\u0161 je o\u0161kliv\u00fdmi!“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, m\u016fj Pane,“ \u0159ekl Bill a poklonil se.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ned\u011blej to,“ povzdychl si Tom.<\/div>\n
„Co nem\u00e1m d\u011blat, m\u016fj Pane?“<\/div>\n
„Jsme o samot\u011b, Bille. M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo, \u0159\u00edkat mi jm\u00e9nem,“ \u0159ekl teskn\u011b a vykro\u010dil vp\u0159ed. Tom se jemn\u011b chytl Billov\u00fdch rukou, sna\u017eil se posb\u00edrat sv\u00e9 pocity. Zd\u00e1lo se, \u017ee Bill ho dok\u00e1zal pobou\u0159it jako nikdo jin\u00fd. Jednoduch\u00fdm ‚m\u016fj Pane.‘<\/div>\n
„To co jsem ud\u011blal, to t\u011b to tak urazilo?“<\/div>\n
„Chce\u0161 pravdu?“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Urazilo. P\u0159ipadal jsem si, jako bych nad sv\u00fdm \u017eivotem nem\u011bl \u017e\u00e1dnou kontrolu,“ \u0159ekl a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Roz\u010d\u00edlilo m\u011b to.“<\/div>\n
„Ale Bille, jako druh\u00fd mu\u017e\u2026 povinnost\u00ed tv\u00e9ho \u017eivota je d\u00e1t ruku na ruku prvn\u00edho mu\u017ee a on, skrz porozum\u011bn\u00ed a vl\u00eddnost, t\u011b povede po cest\u011b \u0161t\u011bst\u00ed a osv\u00edcen\u00ed.“<\/div>\n
„Tak\u017ee si mysl\u00ed\u0161, \u017ee v\u00ed\u0161, co je pro m\u011b nejlep\u0161\u00ed? Zleh\u010dovals fakt, \u017ee jsem Zbo\u017en\u00fd, zpochyb\u0148oval m\u00e9 vize, tv\u016fj otec a jeho cho\u0165 zpochyb\u0148ovali m\u00e9 vize. Pro\u010d bych m\u011bl v\u011b\u0159it, \u017ee v\u00ed\u0161, co je nejlep\u0161\u00ed?“ zeptal se Bill ost\u0159e a vystoupil z Tomova sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Bude\u0161 mi v\u011b\u0159it,“ odpov\u011bd\u011bl p\u0159\u00edsn\u011b Tom.<\/div>\n
„Nedal jsi mi k tomu d\u016fvod,“ zamumlal.<\/div>\n
Tom zamrkal. „Nedal? Kdy\u017e jsi onemocn\u011bl, neopustil jsem t\u011b ani na okam\u017eik; cel\u00e1 tahle h\u00e1dka je zalo\u017eena na situaci, kdy jsem m\u011bl pocit, \u017ee se nedok\u00e1\u017ee\u0161 postarat o to, co pot\u0159ebuje\u0161. Dokonce i te\u010f, jak nevd\u011b\u010dn\u00fd a rozzloben\u00fd jsi, ud\u011blal bych to sam\u00e9, proto\u017ee nechci, abys byl nemocn\u00fd!“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nevd\u011b\u010dn\u00fd?“ zeptal se Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „J\u00e1 se neprosil o to, abych tady byl!“<\/div>\n
„Ne, odhodils ka\u017edou jinou mo\u017enost, proto<\/em> jsi tady,“ zasm\u00e1l se j\u00edzliv\u011b Tom. „Je snad n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto, kde bys te\u010f byl rad\u0161i ne\u017e tady?“<\/div>\n
Bill st\u00e1l v tichosti, soptil, proto\u017ee kdyby te\u010f promluvil, tak by musel souhlasit, a pak by se tohle pohnulo mnohem d\u00e1l za hranice neshody. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom mu pouze vyhro\u017eoval Kl\u00e1\u0161terem, ale cht\u011bl na n\u011bj k\u0159i\u010det, \u017ee ano, \u017ee tu vskutku je n\u011bkdo, kdo ho miluje a respektuje dost na to, aby se k n\u011bmu choval jako k rovn\u00e9mu, jako k n\u011bkomu, koho je pot\u0159eba ochra\u0148ovat a st\u0159e\u017eit a ne jen jednodu\u0161e starat se o n\u011bj. Cht\u011bl, aby Tom zmlknul, cht\u011bl mu zpod nohou vytrhnout ten koberec samolibosti.<\/div>\n
Nam\u00edsto toho sev\u0159el pevn\u011b \u010delisti a \u0159ekl: „Ne, m\u016fj Pane.“<\/div>\n
Tom si povzdychnul. „\u2026Pak bychom se m\u011bli pokusit ud\u011blat si to co nejlep\u0161\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011bli bychom<\/em> znamenalo m\u011bl bys<\/em>. Necht\u011bl m\u00edt povinnost pokusit se ud\u011blat si co nejlep\u0161\u00ed jeho \u017eivot<\/em>.<\/div>\n
<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed povzdych, tentokr\u00e1t kr\u00e1tk\u00fd a frustrovan\u00fd. „Bille, neplakej.“<\/div>\n
Bill si ani neuv\u011bdomoval, \u017ee bre\u010d\u00ed; Tomova prosba k n\u011bmu p\u0159i\u0161la d\u0159\u00edv, ne\u017e si dok\u00e1zal uv\u011bdomit horkou slzu, kter\u00e1 mu sj\u00ed\u017ed\u011bla po tv\u00e1\u0159i. Nat\u00e1hl ruku, aby si ji rozho\u0159\u010den\u011b ut\u0159el, roz\u010d\u00edlilo ho, kdy\u017e ji nahradila dal\u0161\u00ed. Byl frustrovan\u00fd, nebyl smutn\u00fd. Necht\u011bl d\u00e1t Tomovi to uspokojen\u00ed, aby si myslel, \u017ee ho jeho slova ranila, proto\u017ee za to mohla pouze tato situace.<\/div>\n
<\/div>\n
Potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed couvnout, kdy\u017e se p\u0159ed n\u011bj Tom postavil, zpola proto, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to byl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, a zpola proto, \u017ee mu v tom br\u00e1nil st\u016fl. A kdy\u017e u\u017e jednou Tomovi takhle dovolil p\u0159ibl\u00ed\u017eit se, bylo pro n\u011bj jednodu\u0161\u00ed zvednout mu bradu, chytit jeho obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Bille, poslouchej m\u011b,“ na\u0159\u00eddil mu a Bill vydechl, do o\u010d\u00ed se mu ale pod\u00edval. „Kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b to tak roz\u010d\u00edl\u00ed, pak\u2026 bych to ud\u011blal jinak. Ale nikdy ti nem\u016f\u017eu sl\u00edbit, \u017ee t\u011b nech\u00e1m onemocn\u011bt jen proto, abych poslechl tv\u00e9 rozhodnut\u00ed. J\u00e1\u2026 opravdu mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill se cht\u011bl<\/em> zlobit, cht\u011bl; ale ten pohled v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch zni\u010dil jeho k\u0159ehk\u00fd hn\u011bv a nechal ho c\u00edtit se mdle a neochotn\u011b dot\u010den\u011b. „Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“ zeptal se mrzut\u011b.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. „Ano, v\u0161echno.“<\/div>\n
„Pak bychom mo\u017en\u00e1 m\u011bli u\u0161et\u0159it tuto n\u00e1dhernou v\u00fdzdobu od\u2026“ Bill polknul svou p\u00fdchu a pokra\u010doval, „m\u00e9ho ostr\u00e9ho jazyka a \u0161patn\u011b pou\u017eit\u00fdch slov.“<\/div>\n
„Vid\u00edm moudrost v tomto rozhodnut\u00ed.“ Naklonil se Tom bl\u00ed\u017e a Bill s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkal, a\u0165 sebou necuk\u00e1, kdy\u017e ho pol\u00edbil na rty. P\u0159ijal to, dobrovoln\u011b, a otev\u0159el rty a povolil sv\u00e9mu sahvahdovi<\/em> vstoupit dovnit\u0159. Bill nev\u011bd\u011bl, kdy on s\u00e1m ud\u011blal krok vp\u0159ed a za\u010dal mu polibky opl\u00e1cet, ale kdy\u017e se odt\u00e1hli, Billovy ruce byly v Tomov\u00fdch dlouh\u00fdch blon\u010fat\u00fdch dredech. „Mysl\u00edm, \u017ee se nikdy nenaba\u017e\u00edm tv\u00fdch rt\u016f,“ zalapal Tom po dechu; Bill i v tom tlumen\u00e9m sv\u011btle dok\u00e1zal vid\u011bt touhu v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Za\u010dervenal se a odvr\u00e1til pohled. „D\u011bkuji, m\u016fj-“ zarazil se a pod\u00edval se zp\u00e1tky na sv\u00e9ho sahvahda<\/em>. „Tome.“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Bushido byl pouze m\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen, kdy\u017e mu to p\u0159i\u0161lo.<\/div>\n
Od t\u00e9 doby, kdy mu Bill \u0159ekl, jak t\u011b\u017ek\u00e1 mu v\u00fdzbroj v jeho vizi p\u0159i\u0161la, a \u017ee se to stane b\u011bhem p\u00e1r t\u00fddn\u016f, za\u010dal se na to p\u0159ipravovat. O v\u00e1l\u010den\u00ed v\u011bd\u011bl dost na to, aby dok\u00e1zal z Billovy vize vy\u010d\u00edst, co to bylo, i kdy\u017e Bill s\u00e1m to nedok\u00e1zal.<\/div>\n
Bio-brn\u011bn\u00ed za\u010dalo t\u011b\u017eknout, jen kdy\u017e osobn\u00ed magie, kter\u00e1 ho udr\u017eovala, za\u010d\u00ednala vadnout.<\/div>\n
Bio-brn\u011bn\u00ed za\u010dalo t\u011b\u017eknout, jen kdy\u017e \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ho m\u011bl na sob\u011b, um\u00edral.<\/div>\n
<\/div>\n
Ta jedin\u00e1 \u010d\u00e1st jeho, kter\u00e1 byla dopisem opravdu p\u0159ekvapen\u00e1, byla ta mal\u00e1 \u010d\u00e1st, kter\u00e1 se v\u00e1lela v nev\u011b\u0159\u00edcnosti od doby, kdy Bill v\u010dera ode\u0161el. V\u011bd\u011bl, co tam bude naps\u00e1no, a\u017e to otev\u0159e, odpe\u010det\u00ed tak pov\u011b\u0159en\u00ed k n\u00e1vratu do p\u0159edn\u00edch lini\u00ed, a kdy\u017e otev\u0159el, zjistil, \u017ee se nem\u00fdlil.<\/div>\n
Bushido sev\u0159el pergamen v dlani pevn\u011b, ma\u010dkal ho, byl r\u00e1d, \u017ee arm\u00e1da tyto v\u011bci nikdy nepos\u00edlala p\u0159es datapad, proto\u017ee jinak by ten sv\u016fj pr\u00e1v\u011b hodil o ze\u010f.<\/div>\n
Odej\u00edt u\u017e neznamenalo opustit jen domov. Znamenalo to opustit Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016fj pane?“ usly\u0161el a zvedl pohled od sv\u00e9ho stolu, pap\u00edr st\u00e1le zma\u010dkan\u00fd ve sv\u00e9 p\u011bsti. Jeden z mlad\u0161\u00edch sluh\u016f z kuchyn\u011b st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm. Nov\u00fd a mlad\u00fd, odkoupen\u00fd z jednoho z chudobinc\u016f. Bushido si je\u0161t\u011b nezapamatoval, jak se jmenuje, ale nesl t\u00e1c s ob\u011bdem, kter\u00fd p\u0159ed n\u011bj polo\u017eil, ani\u017e by \u010dekal na to, a\u017e mu bude \u0159e\u010deno, aby \u0161el d\u00e1l. Bushido nem\u011bl srdce ani n\u00e1ladu na to, aby ho opravil. „Vypad\u00e1te utr\u00e1pen\u011b,“ \u0159ekl chlapec a narovnal v\u011bci na t\u00e1cu. Bushido si povzdychl. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu byl zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Zvedl p\u011bst. „Arm\u00e1dn\u00ed pov\u011b\u0159en\u00ed,“ \u0159ekl s upjat\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Jen jsem\u2026 myslel, \u017ee budu doma trochu d\u00e9le.“<\/div>\n
Trochu ho p\u0159ekvapilo, kdy\u017e se sluha ti\u0161e zasm\u00e1l, o\u010dima st\u00e1le sledoval svou pr\u00e1ci. „Vypad\u00e1 to, \u017ee jste proklet\u00fd, m\u016fj Pane.“<\/div>\n
Bushido se s\u00e1m trochu zasm\u00e1l. Jak zdr\u017eenliv\u00e9 vyj\u00e1d\u0159en\u00ed. „Vypad\u00e1 to tak,“ souhlasil, myslel na Billa. Upustil dopis na st\u016fl. „Kv\u016fli tomuto?“ zeptal se a p\u0159ik\u00fdvl sm\u011brem k tomu.<\/div>\n
Sluha se usm\u00e1l. „Kdy\u017e jsem byl kluk,“ za\u010dal a nat\u00e1hl se pro d\u017eus. Bushido se cht\u011bl znovu zasm\u00e1t; nemohl b\u00fdt star\u0161\u00ed ne\u017e Bill. „M\u00e1 matka mi \u0159\u00edkala o star\u00e9 kletb\u011b jej\u00edho lidu: \u017eivot je takov\u00fd, jak\u00fd si ho ud\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bushido c\u00edtil, jak se mra\u010d\u00ed a chlapec se na n\u011bj letmo pod\u00edval.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl. „Zn\u00ed to jako po\u017eehn\u00e1n\u00ed, \u017ee? To jsem j\u00ed \u0159ekl. Pak se m\u011b a m\u00e9ho bratra zeptala, v jak\u00e9m \u017eivot\u011b bychom cht\u011bli \u017e\u00edt.“ Zasm\u00e1l se znovu. „Oba jsme si vybrali \u010das v\u00e1lky. Pak mi to d\u00e1v\u00e1 trochu v\u00edc smysl.“<\/div>\n
Bushido souhlasn\u011b odfrknul, sledoval, jak zvedl ru\u010dn\u00edk a nalil sirup. Pak se na n\u011bj sluha znovu usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Zaj\u00edmav\u00fd \u010das, ve kter\u00e9m \u017eijeme, \u017ee ano, m\u016fj Pane?“ zeptal se r\u00e9toricky, ne\u017e se oto\u010dil a ode\u0161el z pokoje.<\/div>\n
Bushido chv\u00edli sledoval zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Pak se pod\u00edval zp\u011bt na zma\u010dkan\u00fd dopis.<\/div>\n
„\u2026Vskutku,“ \u0159ekl do pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Bill vy\u0161el z trahd lah<\/em> a zamra\u010dil se. N\u011bkdo byl pobl\u00ed\u017e, mumlal. Kdo by byl vzh\u016fru v tuto hodinu? Je\u0161t\u011b se ani nerozedn\u011blo a Dom Vave byl klidn\u00fd a tich\u00fd.<\/div>\n
A\u017e na mumlaj\u00edc\u00edho.<\/div>\n
\u0160el d\u00e1l do zahrady a nahl\u00e9dl za kv\u011btinov\u00fd ke\u0159, uvid\u011bl Lorda Jorga, mra\u010dil se a mluvil se sv\u00fdm datapadem. Na\u0161tvan\u011b zavr\u010del a zahodil ho do zahrady. Ani\u017e by p\u0159em\u00fd\u0161lel, Bill otev\u0159el dla\u0148 a p\u0159ivolal si ploch\u00fd stroj k sob\u011b do ruky.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee byste toho mohl pozd\u011bji litovat, m\u016fj Pane,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, jak se k Jorgovi p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
Prvn\u00ed mu\u017e Domu Vave ud\u011blal odm\u00edtav\u00e9 gesto. „Vlastn\u00edm tov\u00e1rnu; nic by to nebylo, poslat sluhu pro nov\u00fd. Jsi vzh\u016fru brzy, ne?“ zeptal se zamra\u010den\u011b Jorg.<\/div>\n
„Zrovna jsem nav\u0161t\u00edvil trahd lah<\/em>, m\u016fj Pane,“ \u0159ekl Bill lehce, zat\u00edmco mu podal zp\u00e1tky jeho datapad. „Pokud se mohu zeptat, co v\u00e1s tak podr\u00e1\u017edilo?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Obchod,“ \u0159ekl Jorg. „Ale m\u016fj syn mi \u0159ekl, \u017ee s tebou o t\u011bchto v\u011bcech nesm\u00edm mluvit. Jsem si jist\u00fd, \u017ee jste o tom spolu mluvili.“<\/div>\n
Tom ano, minul\u00e9 noci. \u0158\u00edkal, \u017ee nechce, aby se na Billa tla\u010dilo v n\u011b\u010dem, co s\u00e1m nechce d\u011blat, kdy\u017e se jedn\u00e1 o jeho Vid\u011bn\u00ed pro jin\u00e9 lidi. Ale te\u010f se pod tlakem nec\u00edtil.<\/div>\n
„Bylo mi to \u0159e\u010deno\u2026“ p\u0159iznal Bill. „Ale st\u00e1le v\u00e1m mohu pomoci, pokud chcete.“<\/div>\n
„Necht\u011bl bych, abys d\u011blal n\u011bco, co si m\u016fj syn nep\u0159eje,“ usm\u00e1l se Jorg stroze.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee se nem\u00e1m c\u00edtit pod tlakem. A te\u010f se tak nec\u00edt\u00edm, a jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u016f\u017eu alespo\u0148 trochu osv\u00edtit to, co v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed.“ Usm\u00e1l se Bill. „Pokud v\u00e1s to pot\u011b\u0161\u00ed, m\u016fj Pane.“<\/div>\n
„No dob\u0159e; ale nechci od m\u00e9ho syna sly\u0161et dal\u0161\u00ed st\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed. M\u011bl dojem, \u017ee jsem\u2026 t\u011b vyu\u017e\u00edval,“ odpov\u011bd\u011bl Jorg su\u0161e, zat\u00edmco Billovi vr\u00e1til datapad.<\/div>\n
„Nic od n\u011bj neusly\u0161\u00edte; nemus\u00ed o tom v\u011bd\u011bt. U\u017e takhle si o m\u011b d\u011bl\u00e1 a\u017e moc starosti,“ \u0159ekl Bill a prohl\u00ed\u017eel si informace, dokud nena\u0161el to, co ud\u011blalo rozruch. „Oh, m\u016fj Pane; pokud po\u010dk\u00e1te t\u0159i dny, tato v\u011bc se sama vy\u0159e\u0161\u00ed,“ \u0159ekl a podal mu datapad zp\u00e1tky.<\/div>\n
<\/div>\n
Jorg se na n\u011bj skepticky pod\u00edval. „Moje chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u010dty\u0159i tuny Monopolisk\u00e9ho \u017eeleza p\u0159ijedou v\u010das?“<\/div>\n
„Ano, m\u016fj Pane.“ Pod\u00edval se na n\u011bj Bill lehce.<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„M\u016fj Pane, u\u017e jsem myslel, \u017ee mi te\u010f v\u011b\u0159\u00edte,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e.<\/div>\n
Jorg polknul sv\u00e1 slova a pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „T\u0159i dny?“<\/div>\n
„Jen t\u0159i dny.“<\/div>\n
„Dob\u0159e tedy, mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo, abych ti v\u011b\u0159il. Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, m\u016fj Pane.“ Sklonil Bill hlavu, a sledoval, jak patriarcha odch\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas byl v jeho pokoji, kdy\u017e se Bill vr\u00e1til, ale nebyl tu ani ob\u011bd, ani oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
Sed\u011bl na kraji Billovy postele a d\u00edval se na n\u011bco, co vypadalo, \u017ee nic nen\u00ed, ne\u017e si Bill v\u0161iml, \u017ee je to hologram, kter\u00fd si nech\u00e1val na stole, byli na n\u011bm oni dva, jeden\u00e1ctilet\u00ed a zub\u00edc\u00ed se. Andreas vypadal unaven\u011b.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ \u0159ekl, kdy\u017e Bill ve\u0161el, kdy\u017e st\u00e1l a\u017e moc dlouho ve dve\u0159\u00edch. „O tom, jak moc jsem se zlobil, proto\u017ee v\u0161echno tohle bylo pro tebe tak netypick\u00e9. Proto\u017ee po celou tu dobu, co t\u011b zn\u00e1m, jsi byl\u2026 perfektn\u00ed.“ Andreas si s\u00e1m nad sebou povzdychnul a pod\u00edval se na sv\u00e9 ruce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Andy, ty-„<\/div>\n
„A pak jsem si uv\u011bdomil, jak hloup\u00fd jsem byl,“ p\u0159eru\u0161il ho Andreas. „Proto\u017ee kdy\u017e jsem se tak roz\u010diloval, muselo to znamenat, jak dobr\u00fd \u010dlov\u011bk jsi. N\u011bkdo, kdo stoj\u00ed za odpu\u0161t\u011bn\u00ed.“ Pak se poprv\u00e9 na Billa pod\u00edval, pousm\u00e1l se na n\u011bj. Bill mu v tu chv\u00edli oplatil. „Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9,“ doplnil a znovu se pod\u00edval na sv\u00e9 ruce. „Ale je ode m\u011b opravdu naivn\u00ed, myslet si, \u017ee to nev\u00ed\u0161, nebo \u017ee to v\u00ed\u0161 a sna\u017e\u00ed\u0161 se to ignorovat. M\u011bl jsem t\u011b l\u00e9pe zn\u00e1t. Tak\u017ee, se omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„Neomlouvej,“ \u0159ekl Bill, zamra\u010dil se. „M\u011bls pravdu.“<\/div>\n
„V n\u011b\u010dem,“ souhlasil Andreas. „Ale nem\u011bl jsem se tak vyto\u010dit. J\u00e1 jen\u2026 zapome\u0148 na m\u011b. Nechci, abys d\u011blal n\u011bco, z \u010deho pak m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee jsi n\u011bco m\u00ed\u0148.“<\/div>\n
Bill polknul, opatrn\u011b a obrann\u011b si zk\u0159\u00ed\u017eil ruce p\u0159es hrudn\u00edk. V pokoji bylo chladno, z ni\u010deho nic. Posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed o sob\u011b moc dob\u0159e nesm\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
Pomalu p\u0159e\u0161el p\u0159es pokoj a posadil se vedle sv\u00e9ho kamar\u00e1da, postel se trochu prohnula. Oba dva se d\u00edvali na hologram, Bill si p\u0159\u00e1l, aby se zase mohl tak lehce sm\u00e1t jako d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, \u017ee jsem spadl z tv\u00e9ho podstavce,“ omluvil se po chv\u00edli.<\/div>\n
Ned\u00edval se na Andrease, ale c\u00edtil ten smutn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„\u2026J\u00e1 se omlouv\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b na n\u011bj postavil.“<\/div>\n
Andreas se nat\u00e1hl a vzal ho za ruku, jemn\u011b mu ji stiskl. Na n\u011bjakou chv\u00edli se ani jeden z nich nepohnul.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„\u2026Tohle, p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1, jak zvratky zelen\u00e1 r\u00f3ba s tou nejv\u011bt\u0161\u00ed nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed sponou, kterou jsem kdy vid\u011bl. Myslel jsem, \u017ee si vy\u0161kr\u00e1bu o\u010di,“ \u0159ekl Andreas a uchechtnul se.<\/div>\n
„Nezapo\u010d\u00edt\u00e1vaj\u00ed do ceny z\u0159ejm\u011b to, jak to vypad\u00e1.“ Usm\u00e1l se Bill, kdy\u017e ode\u0161li z jejich komnat. Na cest\u011b do trahd lah<\/em> dnes r\u00e1no se k n\u011bmu Andreas cht\u011bl p\u0159ipojit. D\u011blali si srandu z m\u00f3dy v Tetrapolis, zat\u00edmco \u0161li k modlitebn\u00edmu m\u00edstu.<\/div>\n
„A\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161, tak ti p\u0159inesu sn\u00eddani,“ poznamenal Andreas, usm\u00e1l se, kdy\u017e mu Bill jemn\u011b vrazil ramenem do jeho ramene. „Zept\u00e1m se, i kdy\u017e jsem si jist\u00fd, \u017ee to v\u00edm; sladk\u00e1 nebo pikantn\u00ed?“<\/div>\n
„Pro\u010d ne oboj\u00ed?“<\/div>\n
„Proto\u017ee bys po\u0159\u00e1d nem\u011bl j\u00edst ovoce a purd<\/em>.“<\/div>\n
Bill zahopsal. „Nikdy nep\u0159estanu m\u00edt chu\u0165 na purd<\/em>,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco zahnuli na cesti\u010dku k trahd lah<\/em>.<\/div>\n
„Ne to asi ne.“ Proto\u010dil Andreas o\u010di a najednou se zastavil. Bill se pod\u00edval tam, kam se d\u00edval jeho sluha a polknul, skoro nahlas.<\/div>\n
<\/div>\n
Na zdoben\u00e9 lavi\u010dce sed\u011bl Tom a usm\u00edval se. „Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli p\u0159ijde\u0161,“ \u0159ekl a zvedl se, aby vzal Billa za ruku.<\/div>\n
„Uh\u2026 m\u016fj Pane\u2026“ vydral ze sebe Bill. „Je n\u011bco, co ode mne \u017e\u00e1d\u00e1te?“ zeptal se a stiskl Tomovi ruku.<\/div>\n
„Ne, sp\u00ed\u0161 naopak; Cht\u011bl bych ti d\u011blat spole\u010dnost v trahd lah<\/em>,“ promnul si Tom krk a za\u010dervenal se. Bill na n\u011bj na chv\u00edli z\u00edral, ne\u017e se dostal z \u0161oku.<\/div>\n
„Chcete mi d\u011blat spole\u010dnost na modlitebn\u00ed p\u016fd\u011b?“ zeptal se skoro nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Zaujalo moji pozornost, \u017ee bych si m\u011bl v\u00e1\u017eit v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 d\u011bl\u00e1 m\u016fj sahvahd<\/em>, abych mu pak l\u00e9pe porozum\u011bl.“<\/div>\n
Andreas schoval sv\u016fj \u00fasm\u011bv a poklonil se jim. „Nech\u00e1m v\u00e1s o samot\u011b,“ \u0159ekl ti\u0161e a ode\u0161el pry\u010d. Byl si jist\u00fd, \u017ee si Bill ani nev\u0161iml toho, co \u0159\u00edkal, a \u017ee si ani nev\u0161iml jeho odchodu. Pravda, kdy\u017e se blon\u010f\u00e1k oto\u010dil, Bill m\u011bl ruce kolem Tomova krku, a l\u00edbali se, hluboce. Andreas se u\u0161kl\u00edbnul a \u0161el do kuchyn\u00ed. M\u011bl pocit, \u017ee v\u011bci jsou kone\u010dn\u011b tak, jak maj\u00ed b\u00fdt.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si nebyl jist\u00fd, pro\u010d u\u017e nem\u016f\u017ee sp\u00e1t, i kdy\u017e v\u011b\u0159il, \u017ee kdy\u017e p\u0159ijde sem, jeho probl\u00e9m se vy\u0159e\u0161\u00ed.<\/div>\n
Jeho mysl byla tak pln\u00e1, v\u011bd\u011bl toho tak moc, a byl z toho u\u017e unaven\u00fd. Byl unaven\u00fd ze v\u0161eho. Zva\u017eoval, \u017ee probud\u00ed Andrease, ale rozmyslel si to, z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f, nezn\u00e1m\u00fdch, dokud nedo\u0161el sem.<\/div>\n
Nebyl si jist\u00fd, jestli m\u00e1 klepat nebo ne. A pak se rozhodl, \u017ee zaklepe a nepo\u010dk\u00e1 na odpov\u011b\u010f. Zd\u00e1lo se mu to jako zlat\u00e1 st\u0159edn\u00ed cesta.<\/div>\n
Tak n\u011bjak ne\u010dekal, \u017ee by byl Tom vzh\u016fru.<\/div>\n
Opravdu nebylo tak<\/em> pozd\u011b, tak\u017ee asi nem\u011bl b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00fd. Ale Tom z\u0159ejm\u011b byl, kdy\u017e se oto\u010dil a vid\u011bl, jak na n\u011bj zpoza dve\u0159\u00ed vykukuje Bill. P\u0159ekvapen\u00ed se rychle zm\u011bnilo v lehk\u00fd \u00fasm\u011bv. Zav\u0159el Infonexus a datapad vedle n\u011bj, zvedl se na nohy a pozval Billa d\u00e1l.<\/div>\n
„Je pozd\u011b,“ poznamenal, kdy\u017e Bill ve\u0161el d\u00e1l. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1-“ Bill s\u00e1m sebe p\u0159eru\u0161il, promnul si ruku, nerv\u00f3zn\u011b se pod\u00edval na pracovn\u00ed stanici. „Pracoval jsi?“ zeptal se t\u011b\u017ece.<\/div>\n
„Trochu,“ p\u0159iznal Tom, m\u00e1vnul pap\u00edry v ruce. „To po\u010dk\u00e1.“ Polo\u017eil dlan\u011b na Billovy pa\u017ee a promnul mu je. „Zima?“<\/div>\n
„Trochu.“<\/div>\n
Tom si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e a Bill se k n\u011bmu \u0161\u0165astn\u011b p\u0159itulil, ruce m\u011bl schovan\u00e9 mezi nimi, zat\u00edmco ho Tom obj\u00edmal. Bill m\u00e1lem spokojen\u011b vydechnul. „Co se d\u011bje?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi sem nep\u0159i\u0161el, abych t\u011b mohl zdrancovat?“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l do Tomova ramene. Byl by trochu ura\u017een\u00fd, kdyby nesly\u0161el \u00fasm\u011bv v Tomov\u011b hlase. Proto\u017ee to nebyl \u00fa\u0161klebek. Za\u010d\u00ednal si zvykat na indicie, kter\u00e9 mu jeho sahvahd<\/em> d\u00e1val. L\u00edbilo se mu to.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl a s\u00e1m se usm\u00e1l. „Jen nechci b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
„Ah, no.“ Odt\u00e1hnul se Tom tak, aby mohl zvednout Billovu bradu, pak ho letmo pol\u00edbil. „O to se m\u016f\u017eeme postarat. Poj\u010f sem.“ Sjel Tom rukou na Billova z\u00e1da a oto\u010dil ho k posteli, popostr\u010dil ho k n\u00ed. Kdy\u017e Bill nejist\u011b poslechnul, Tom ho n\u00e1sledoval a p\u0159it\u00e1hnul pe\u0159inu odtamtud, kde le\u017eela slo\u017een\u00e1 u\u017e od r\u00e1na.<\/div>\n
„M\u00e1m tu z\u016fstat?“ zeptal se Bill znovu trochu v \u0161oku. Nev\u011bd\u011bl, pro co si sem p\u0159i\u0161el, ale nebyl si jist\u00fd, jestli mu tohle m\u016f\u017ee b\u00fdt dovoleno.<\/div>\n
„Brzy to bude i tv\u016fj pokoj,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom a uk\u00e1zal Billovi, a\u0165 si lehne. „M\u011bl by sis na to zvyknout.“<\/div>\n
Tom to \u0159ekl bryskn\u011b, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je abnorm\u00e1ln\u00ed, aby tam spal p\u0159ed svatbou. Usm\u00e1l se a vykro\u010dil vp\u0159ed, ale nelehl si na postel. Dal ruce kolem Tomova krku a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b tak, aby mohl p\u0159itisknout k sob\u011b jejich rty. Nejd\u0159\u00edv trahd lah<\/em> a te\u010f tohle. M\u011bl by na Toma k\u0159i\u010det \u010dast\u011bji.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom za\u00fap\u011bl a p\u0159it\u00e1hl si Billa za pas bl\u00ed\u017e, rychle polibek prohloubil. Bill mu to dovolil, spolupracoval, otev\u0159el \u00fasta a c\u00edtil, jak se kousek po kousku podd\u00e1v\u00e1. Bylo to, jako padnou do hlubok\u00e9ho uvol\u0148uj\u00edc\u00edho sp\u00e1nku, kdy\u017e Toma l\u00edbal. Co\u017e, p\u0159edpokl\u00e1dal Bill, bylo pro jeho probl\u00e9m perfektn\u00ed.<\/div>\n
„Jestli nep\u0159estane\u0161,“ d\u00fdchal zrychlen\u011b Tom, odt\u00e1hl se, i kdy\u017e ho Bill necht\u011bl n\u00e1sledovat, „tak dnes v noci nebude\u0161 sp\u00e1t u\u017e v\u016fbec.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se u\u0161kl\u00edbl, p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy se z n\u011bj stal ten drav\u00fd typ. L\u00edsal se k Tomov\u011b \u010delisti. „Tak budu r\u00e1no jen trochu unaven\u00fd.“<\/div>\n
„U\u017e je ti dost dob\u0159e?“ zeptal se Tom skoro nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
Bill polknul. Nemohl z toho m\u00edt strach napo\u0159\u00e1d. Nejsp\u00ed\u0161 tu byl d\u016fvod, pro\u010d m\u011bl posledn\u00ed vizi v \u010dase, kdy ji m\u011bl, te\u010f kdy\u017e v\u011bd\u011bl, koho o\u010dima se d\u00edval na sv\u011bt. Dok\u00e1zal Bushida dostat z mysli tak rychle, jak mu tam vlezl. Tom by nem\u011bl platit za jeho nervozitu a nejistotu, ne kdy\u017e na n\u011bj byl tak hodn\u00fd.<\/div>\n
A Bill to opravdu<\/em> cht\u011bl.<\/div>\n
„Ano,“ za\u0161eptal p\u0159\u00edmo do Tomova ucha.<\/div>\n
Tom ho pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a usm\u00e1l se. „Budu n\u011b\u017en\u00fd.“<\/div>\n
<\/div>\n
A n\u011b\u017en\u00fd byl.<\/div>\n
<\/div>\n
Potom, kdy\u017e le\u017eel v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed, si Bill nemohl vzpomenout na moment, kdy se c\u00edtil l\u00e9pe. U\u010den\u00ed Proroka Shanga \u0159\u00edkalo, \u017ee kter\u00fdkoliv \u010dlov\u011bk, kter\u00fd v\u00e1s dok\u00e1\u017ee p\u0159iv\u00e9st do klidov\u00e9ho stavu, je zbo\u017en\u00fd. Bill se oto\u010dil a pod\u00edval se na sv\u00e9ho sahvahda<\/em> a sledoval jeho sp\u00e1nek. Vypadal m\u00e9n\u011b p\u0159\u00edsn\u011b, a dokonce i te\u010f v n\u011bm Bill st\u00e1le n\u011bjakou tu p\u0159\u00edsnost vid\u011bl. Tvrd\u011b si sv\u00e9 srdce st\u0159e\u017eil, ale Billa dovnit\u0159 pustil. Pro\u010d? Pro\u010d tento mu\u017e mohl d\u011blat to, co by nem\u011bl?<\/div>\n
<\/div>\n
Tom ho chytil pevn\u011bji kolem pasu a Bill se pousm\u00e1l nad t\u00edm, jak se n\u00e1hle za\u010dal c\u00edtit. Ten pocit se ani trochu<\/em> nebl\u00ed\u017eil intenzit\u011b toho, co c\u00edtil v p\u0159\u00edtomnosti Gener\u00e1la Bushida. Ale bylo to uklid\u0148uj\u00edc\u00ed a stabiln\u00ed. Nenechalo ho to vy\u010derpan\u00e9ho a samotn\u00e9ho. Byla tohle l\u00e1ska?<\/div>\n
„Je tohle l\u00e1ska?“ za\u0161eptal ti\u0161e sv\u00e9mu sahvahdovi<\/em>. Tom zamru\u010del a p\u0159itulil se bl\u00ed\u017e tak, \u017ee si hlavu op\u0159el o Billovo \u010delo. Zabalen\u00fd v takov\u00e9m teple, bezpe\u010d\u00ed a jistot\u011b, nem\u011bl Bill na v\u00fdb\u011br, ne\u017e vplout do hlubok\u00e9ho a kr\u00e1sn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Little Muse a Majestrix<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Little Muse & Majestrix L\u00e1ska je\u2026 Bill s povzdychnut\u00edm zav\u0159el dve\u0159e od sv\u00e9ho pokoje. V hlav\u011b se mu honilo tolik v\u011bc\u00ed; jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd a \u0159\u00edct Bushidovi, \u017ee ho miluje? Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak hloup\u00e9 to bylo gesto, byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[381],"tags":[],"class_list":["post-9249","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-this-hour-s-duty"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9249","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9249"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9249\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9249"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9249"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9249"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}