{"id":9250,"date":"2011-02-27T18:00:00","date_gmt":"2011-02-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9227"},"modified":"2011-02-27T18:00:00","modified_gmt":"2011-02-27T17:00:00","slug":"integrum-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/27\/integrum-15\/","title":{"rendered":"Integrum 15."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Nivian <\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Zdrav\u00edm, ku\u0159\u00e1tka :). Douf\u00e1m, \u017ee si hezky u\u017e\u00edv\u00e1te pr\u00e1zdnin… teda vy, kte\u0159\u00ed ty pr\u00e1zdniny m\u00e1te… ti, co jim nen\u00ed p\u0159\u00e1no, ty lituji :D.<\/em><\/div>\n
Tak se d\u00edv\u00e1m, jak \u010das ub\u00edh\u00e1 a j\u00e1 po\u0159\u00e1d n\u011bco d\u011bl\u00e1m, a n\u011bjak se neda\u0159\u00ed a neda\u0159\u00ed. Neda\u0159\u00ed se v psan\u00ed ani ve \u010dten\u00ed. Cht\u011bla jsem se te\u010f hodn\u011b rozepsat a pos\u00edlat d\u00edly, moc bych cht\u011bla. Abyste mohli m\u00edt d\u00edl t\u0159eba obden nebo tak… bohu\u017eel, \u010das mi nep\u0159eje. A\u017e se tomu sama div\u00edm a mrz\u00ed m\u011b to :\/\/. Opravdu se omlouv\u00e1m, nejde to jinak. M\u00e1m pocit, \u017ee psan\u00ed mi te\u010f jde dokonce pomaleji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Ach jo… budu se sna\u017eit s t\u00edm trochu n\u011bco ud\u011blat… stejn\u011b tohle ‚vymlouv\u00e1n\u00ed‘ nem\u00e1 cenu. Jen chci, abyste v\u011bd\u011bli, jak to je… opravdu jsem vyt\u00ed\u017een\u00e1 :\/\/. Douf\u00e1m, \u017ee mi to odpust\u00edte a dal\u0161\u00ed d\u00edl si u\u017eijete :o)<\/em><\/div>\n
Nivian <\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Hodiny ukazovaly n\u011bco m\u00e1lo po jedn\u00e9 odpoledne, kdy\u017e se Tom probudil. Nebylo divu, \u017ee se probral tak pozd\u011b, m\u011bl toti\u017e docela ru\u0161nou noc. V\u011bt\u0161ina lid\u00ed si pod ru\u0161nou noc\u00ed p\u0159edstavuje \u0159\u00e1d\u011bn\u00ed po no\u010dn\u00edch klubech nebo \u017ehavou noc s opa\u010dn\u00fdm pohlav\u00edm. Tenhle druh z\u00e1bavy si v\u0161ak Tom v\u016fbec nedop\u0159\u00e1val. Pravdou bylo, \u017ee dost hodin str\u00e1vil na po\u010d\u00edta\u010di a chatoval s Maxem. Taky pom\u00e1hal otci s n\u011bjak\u00fdmi dokumenty, kter\u00e9 musel kontrolovat a v\u0161echny \u010d\u00e1stky znovu propo\u010d\u00edt\u00e1vat. Nesn\u00e1\u0161el to. Samoz\u0159ejm\u011b na to m\u011bli lidi, kte\u0159\u00ed za tuhle pr\u00e1ci byli placeni, ale existovaly spisy a dokumenty, o kter\u00e9 se pan J\u00f6rg musel starat s\u00e1m. P\u00e1r z nich se t\u00fdkalo taky Toma. Proto \u010das od \u010dasu otci pom\u00e1hal. <\/div>\n
\n

<\/p>\n

Rozl\u00e1man\u011b se postavil k oknu a d\u00edval se na zahradu. Dva chlapci tam zb\u011bsile pob\u00edhali, rozdup\u00e1vali pracn\u011b nazdoben\u00e9 z\u00e1hony, a sna\u017eili se chytat mot\u00fdly do s\u00edt\u00ed. Bylo jim jedno, \u017ee drah\u00e9 \u0161aty, kter\u00e9 na sob\u011b m\u011bli, u\u017e d\u00e1vno nevypadaly tak \u010dist\u011b a draze. Byly poskvrn\u011bny tmavou hl\u00ednou a tr\u00e1vou. Bylo jim jedno, co to bude n\u00e9st za n\u00e1sledky, prost\u011b cht\u011bli chytat mot\u00fdly. Zasm\u00e1l se a zakroutil hlavou. Vzpomn\u011bl si na sv\u00e9ho bratrance. Kdy\u017e byli mal\u00ed kluci, d\u011blali \u00fapln\u011b to sam\u00e9. Matky je nastrojily do vybran\u00fdch \u0161at\u016f na n\u011bjakou ud\u00e1lost a oni m\u00edsto toho, aby si d\u00e1vali velk\u00fd pozor na to, aby se n\u011bkde neu\u0161pinili, p\u0159i\u0161li umazan\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u011b. A\u017e za\u010dali dost\u00e1vat velk\u00fd z\u00e1kaz v\u016fbec se hnout z m\u00edsta, nau\u010dili se b\u00fdt v klidu, a dokonce na plesech a se\u0161lostech vypadali dob\u0159e. <\/p>\n

Tom r\u00e1d vzpom\u00ednal na sv\u00e9ho bratrance Marcuse, kter\u00e9mu te\u010f mohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u00fdch devaten\u00e1ct let. Ano, mohlo by b\u00fdt. Neb\u00fdt toho dne, kdy bylo nal\u00e9hav\u00e9, aby se Marcus a jeho rodi\u010de co nejrychleji dostali do Lond\u00fdna, kde na n\u011b m\u011bl \u010dekat pan Kaulitz. Bydleli zhruba dv\u011b st\u011b kilometr\u016f od Lond\u00fdna, tak\u017ee to nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m. Nikdo nemohl \u010dekat, \u017ee se n\u011bco pokaz\u00ed. P\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno, \u017ee n\u011bkdo n\u011bco pokaz\u00ed. \u017de si n\u011bkdo pohraje s brzdami u auta Marcusov\u00fdch rodi\u010d\u016f. Ne\u0161t\u011bst\u00ed se nedalo zabr\u00e1nit a bohu\u017eel p\u0159i n\u011bm v\u0161ichni p\u0159i\u0161li o \u017eivot. V\u010detn\u011b Marcusova komorn\u00edka. Tom se zamra\u010dil a odtrhl sv\u016fj pohled od chlapc\u016f. Zavzdychal a s oble\u010den\u00edm, kter\u00e9 p\u0159ibral po cest\u011b, zam\u00ed\u0159il do koupelny. <\/p>\n<\/div>\n

Kdy\u017e si dop\u0159\u00e1l horkou koupel, byly zrovna dv\u011b hodiny.<\/div>\n
„Akor\u00e1t…“ \u0161eptl a nasoukal na sebe p\u0159ipraven\u00e9 oble\u010den\u00ed. Naprosto nep\u0159ipadalo v \u00favahu, aby si na sebe vzal sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 voln\u00e9 kalhoty s je\u0161t\u011b obl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm voln\u00fdm trikem. Nam\u00edsto toho si musel obl\u00e9ct \u010dern\u00e9 slavnostn\u00ed kalhoty, b\u00edlou ko\u0161ili s \u010dernou kravatou a sako. Ani nevypadal tak \u0161patn\u011b, jako se c\u00edtil. K jedn\u00e9 z jeho povinnost\u00ed pat\u0159ilo dob\u0159e vypadat. Sna\u017eil se. Jednodu\u0161e by nebylo vhodn\u00e9, p\u0159ij\u00edt v ‚norm\u00e1ln\u00edm‘ oble\u010den\u00ed. Do jedn\u00e9 z kapes zastr\u010dil kravatu a zam\u00ed\u0159il do velk\u00e9ho s\u00e1lu. Nebylo dobr\u00e9, kdy\u017e n\u011bkdo p\u0159ijel d\u0159\u00edve. Proto v\u0161ichni jezdili p\u0159esn\u011b nebo je\u0161t\u011b pozd\u011bji. Za\u010d\u00e1tek byl pl\u00e1nov\u00e1n na p\u016fl t\u0159et\u00ed. Do t\u00e9 doby si host\u00e9 mohli prohl\u00eddnout budovu \u010di m\u011bsto. Dost jich bylo ubytov\u00e1no tady v dom\u011b, proto\u017ee p\u0159ijeli z velk\u00e9 d\u00e1lky. Stejn\u011b tak po\u0159adatel\u00e9. <\/p>\n<\/div>\n
„Tome!“ usly\u0161el za sebou a oto\u010dil se. \u0158\u00edtila se k n\u011bmu jeho matka. Ani vysok\u00e9 podpatky a slo\u017eit\u00e9 \u0161aty ji nezabr\u00e1nily v zb\u011bsil\u00e9 ch\u016fzi Tomov\u00fdm sm\u011brem. Za\u0161klebil se.<\/div>\n
„Ahoj, mami…. vid\u00edm, \u017ee se ti spalo dob\u0159e, jsi pln\u00e1 energie…“ zamumlal polohlasn\u011b a \u010dekal, ne\u017e se k n\u011bmu dobelh\u00e1.<\/div>\n
„Ahoj, Tome, kde m\u00e1\u0161 kravatu? Pro\u010d m\u00e1\u0161 ruce v kaps\u00e1ch a vyta\u017eenou ko\u0161ili?“ za\u010dala hned Toma prohl\u00ed\u017eet od hlavy a\u017e k pat\u011b a sek\u00fdrovat. Byla hrozn\u00e1 perfekcionistka, ale pravdou bylo, \u017ee Tom sv\u00e9 p\u0159\u00edpravy pon\u011bkud zanedbal.<\/div>\n
„Kravatu m\u00e1m v kapse… v\u017edy\u0165 je je\u0161t\u011b dost \u010dasu, tak nepla\u0161…“ proto\u010dil o\u010di a utrhl si hrozen. Tomova matka se zhrozila a zhluboka se nadechla. <\/p>\n<\/div>\n
„Tome! Okam\u017eit\u011b se jdi upravit, a\u0165 vypad\u00e1\u0161 taky jednou jako \u010dlov\u011bk! Sta\u010d\u00ed, \u017ee mus\u00edme sn\u00e1\u0161et ty tvoje… cancoury na hlav\u011b! T\u00e1mhle jde Ilona! Klidn\u011b j\u00ed \u0159ekni, a\u0165 ti pom\u016f\u017ee s tou kravatou..“ zahul\u00e1kala a pod\u00edvala se na hodiny. „Za deset minut t\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1m p\u0159ed hlavn\u00edm vchodem!“ dodala a hnala se pry\u010d. Tom se je\u0161t\u011b chv\u00edli d\u00edval na jedno a to sam\u00e9 m\u00edsto. Po chv\u00edli se jen zasm\u00e1l a m\u00ed\u0159il k on\u00e9 d\u00edvce. Trochu se porozhl\u00eddl kolem a v d\u00e1lce zahl\u00e9dl dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy a b\u00edlou poko\u017eku. Usm\u00e1l se a rychle zm\u011bnil sm\u011br. Nechal d\u00edvku d\u00edvkou a do\u0161el a\u017e k Billovi, kter\u00fd se pracn\u011b rychle sna\u017eil doupravit jeden ze stol\u016f. <\/p>\n<\/div>\n
„Baf…“ houkl na n\u011bj zezadu a zazubil se. Bill se s leknut\u00edm oto\u010dil a hned na to se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Tome..“ zabublal a op\u0159el se o st\u016fl. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee se k n\u011bmu Tom v\u00e1\u017en\u011b hl\u00e1s\u00ed. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Kdo se lek\u00e1, nem\u00e1 \u010dist\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, v\u00ed\u0161 to?“ zaculil se. Bill se zamra\u010dil a zakroutil hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 ur\u010dit\u011b nejsem jeden z t\u011bch, kte\u0159\u00ed jej nemaj\u00ed…“ odpov\u011bd\u011bl a oto\u010dil se k Tomovi z\u00e1dy. Nahnul se p\u0159es st\u016fl a sna\u017eil se doladit posledn\u00ed nesrovnalosti. Tom\u016fv pohled automaticky sklouzl na Billovo pozad\u00ed. Odka\u0161lal si.<\/div>\n
„Na tv\u016fj zadek bych se mohl klidn\u011b d\u00edvat cel\u00fd den, ale pr\u00e1v\u011b te\u010f bych ocenil, kdybys mi mohl pomoct uv\u00e1zat kravatu.“ <\/p>\n<\/div>\n
Billovi se do obli\u010deje nahrnula \u010derve\u0148 a rychle se oto\u010dil. Taky si odka\u0161lal a k\u00fdvl rameny.<\/div>\n
„Copak t\u011b to nikdo neu\u010dil?“ za\u0161klebil se, ale kravatu si od Toma vzal. Ten zamlaskal.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee m\u011b to u\u010dili! Jen ji chci prost\u011b m\u00edt zav\u00e1zanou tebou…“ \u0161eptl a usm\u00e1l se. Bill se trhav\u011b nadechl a zmaten\u011b se rozhl\u00ed\u017eel okolo sebe. N\u011bjak nepob\u00edral Tomovo chov\u00e1n\u00ed posledn\u00ed dva dny. Nev\u011bd\u011bl, jak si jej vylo\u017eit. Je to n\u011bjak\u00e1 fra\u0161ka? Zakroutil hlavou a ochotn\u011b Tomovi kravatu uv\u00e1zal. Prsty se mu t\u0159epaly a Tom se usm\u00edval.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, jak to \u0161lo… uvid\u00edme se pozd\u011bji, Bille… snad…“ zasm\u00e1l se a zase zmizel. Bill \u00falevn\u011b vydechl. C\u00edtil se zmaten\u011b. Opravdu zmaten\u011b. <\/p>\n<\/div>\n
*** <\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni tan\u010dili, jedli a u\u017e\u00edvali si oslav. Pan Kaulitz s man\u017eelkou bavil n\u011bkter\u00e9 sv\u00fdmi historkami nebo vtipy. V\u0161echno bylo v pohod\u011b. Pro Billa tak\u00e9. Nebyl to v\u016fbec n\u00e1ro\u010dn\u00fd den. Rozhodn\u011b ne tolik co v\u010dera. Nemusel nikoho nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 obskakovat, a dokonce v\u011bt\u0161inu \u010dasu sed\u011bl nebo chodil po s\u00e1le a obdivoval kr\u00e1su stavby. Zrovna se chystal odn\u00e9st nepot\u0159ebn\u00e9 tal\u00ed\u0159e, kdy\u017e jej kdosi zezadu \u0161t\u00edpl do boku. Vyhekl a oto\u010dil se. U\u017e ani nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee za n\u00edm st\u00e1l Tom. <\/p>\n<\/div>\n
„Nenud\u00ed\u0161 se?“ zeptal se Billa a do pusy si naskl\u00e1dal p\u00e1r pl\u00e1tk\u016f uzen\u00e9ho. Bill zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ne… m\u00e1m dost pr\u00e1ce. Ale d\u00edv\u00e1m se, \u017ee ty nev\u00ed\u0161, jak se zabavit…“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill a pomalu m\u00ed\u0159il do obrovsk\u00e9 kuchyn\u011b. Tom spokojen\u011b polkl a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„No j\u00e1 jenom, \u017ee bych t\u011b mohl prov\u00e9st tady po dom\u011b. Stejn\u011b toho nem\u00e1\u0161 tolik a nud\u00ed\u0161 se… a j\u00e1 se taky nud\u00edm. Myslel jsem, \u017ee by se ti to mohlo l\u00edbit…“ k\u00fdvnul rameny a odka\u0161lal si. Po\u010dkal, ne\u017e Bill odlo\u017e\u00ed v\u0161echno n\u00e1dob\u00ed a oto\u010d\u00ed se k n\u011bmu. Bill se usm\u00edval.<\/div>\n
„No… to by mo\u017en\u00e1 mohlo… b\u00fdt fajn. Hrozn\u011b m\u011b to tu zaj\u00edm\u00e1!“ vyheknul a usm\u00edval se. Doufal, \u017ee si z n\u011bj Tom nijak neutahoval. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to bude fungovat. Tak vylez z t\u00e9 z\u00e1st\u011bry, nebo co to vlastn\u011b je, a jdeme..“ dodal Tom. Bill se usm\u00e1l. Byl zv\u011bdav\u00fd a hrozn\u011b se t\u011b\u0161il, a\u017e si to tady cel\u00e9 prohl\u00eddne. U\u017e kdy\u017e p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bli, byl Bill fascinov\u00e1n t\u00edm, co vid\u00ed. Nad\u0161en\u011b si rozv\u00e1zal b\u00edlou, slu\u017eebnickou z\u00e1st\u011bru a odhodil ji na st\u016fl. Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme…“ \u0161pitl a Tom p\u0159ik\u00fdvl. Po\u010dkal, ne\u017e Bill vyjde ze dve\u0159\u00ed a vydali se spole\u010dn\u011b po schodech nahoru. <\/p>\n<\/div>\n
„A tenhle d\u016fm v\u00e1m pat\u0159\u00ed?“ zeptal se Bill, zat\u00edmco okukoval obrazy na zdech. Byl hrozn\u011b zv\u011bdav\u00fd a m\u011bl spoustu ot\u00e1zek.<\/div>\n
„A co sis myslel? \u017de jej m\u00e1me na ty t\u0159i dny pronajat\u00fd?“ zasm\u00e1l se Tom a zakroutil hlavou. „Ano, je n\u00e1\u0161. Koukni… Celest\u00fdn\u016fv d\u011bda…“ uk\u00e1zal na jeden z obraz\u016f a Bill se zv\u011bdav\u011b pod\u00edval. Byl obrovsk\u00fd a zobrazoval mu\u017ee s doutn\u00edkem. Byl hodn\u011b p\u0159i t\u011ble a m\u011bl stejn\u00fd v\u00fdraz jako s\u00e1m Celest\u00fdn. Bill se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Jsou naprosto stejn\u00ed! Celest\u00fdn byl naprost\u00fd \u00falet. V\u016fbec jsem nech\u00e1pal to jeho chov\u00e1n\u00ed! Nikdy d\u0159\u00edve jsem nevid\u011bl nikoho, jako je on…“ zakroutil Bill hlavou a ve\u0161el do jednoho z pokoj\u016f. „P\u00e1ni…“ Tom se usm\u00e1l a zav\u0159el za nimi dve\u0159e. Sledoval Billa, jak se proch\u00e1z\u00ed po pokoji a obdivuje ka\u017edou mali\u010dkost. Zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti tu?“ <\/p>\n<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a usm\u00e1l se. „Moc. V\u017edycky jsem cht\u011bl v takov\u00e9 posteli sp\u00e1vat. P\u0159ipadal bych si jako princezna, kdybych m\u011bl nad sebou ta nebesa! Je to dokonal\u00e9…“ zak\u0148oural a prsty lehce p\u0159ejel po b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch. Tom k\u00fdvl rameny a op\u0159el se o ze\u010f.<\/div>\n
„To nen\u00ed probl\u00e9m. V jednom takov\u00e9m pokoji nocuju, tak\u017ee…“ usm\u00e1l se a sledoval, jak se Billova tv\u00e1\u0159 rozjasnila. „Tak\u017ee klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159espat u m\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee by to bylo dobr\u00e9. V\u00edc se poznat. Co mysl\u00ed\u0161? P\u0159ece jenom jsi jeden ze zam\u011bstnanc\u016f…“ dodal a usm\u00edval se. Opravdu m\u011bl v \u00famyslu se s Billem v\u00edce poznat. Mo\u017en\u00e1 v\u00edce ne\u017e poznat se. Bill p\u0159ik\u00fdvl a oba vy\u0161li ven z pokoje.<\/div>\n
„To by… mo\u017en\u00e1 \u0161lo. A kde m\u00e1\u0161 vlastn\u011b pokoj?“ \u0161pitl a zkoumal ka\u017ed\u00fd koute\u010dek prostorn\u00e9 chodby. Netu\u0161il, kde se v n\u011bm vzala ta d\u016fv\u011bra v Toma. Nebylo tomu tak dlouho, co se je\u0161t\u011b nesn\u00e1\u0161eli, a te\u010f spolu budou sp\u00e1t v jedn\u00e9 posteli? Bill nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Tak stra\u0161n\u011b si cht\u011bl s Tomem rozum\u011bt a sp\u00e1t v posteli s nebesy. <\/p>\n<\/div>\n
„Hned tady naproti…“ zasm\u00e1l se Tom a uk\u00e1zal na mohutn\u00e9 dve\u0159e. Bill zbyst\u0159il.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se pod\u00edvat?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b a odka\u0161lal si. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„V\u0161ak ve\u010der uvid\u00ed\u0161… te\u010f u\u017e bychom se asi m\u011bli vr\u00e1tit, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ mrkl na Billa a ten si povzdechl.<\/div>\n
„No tak jo…“ k\u00fdvnul rameny a pomalu se vraceli mezi hosty.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e p\u016fjdu, tak\u017ee se potk\u00e1me v dev\u011bt tady u schod\u016f jo? U\u017eij si to, Bille…“ \u0159ekl Tom a usm\u00e1l se. Bill jen rychle p\u0159ik\u00fdvnul a m\u00ed\u0159il se do kuchyn\u011b p\u0159evl\u00e9ct se zp\u00e1tky do z\u00e1st\u011bry. Usm\u00edval se a potichu si prozp\u011bvoval. Moc se t\u011b\u0161il na noc u Toma. Na to, jak se v\u00edce poznaj\u00ed a na to, a\u017e se vysp\u00ed v posteli s nebesy. <\/p>\n

autor: Nivian<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nivian Zdrav\u00edm, ku\u0159\u00e1tka :). Douf\u00e1m, \u017ee si hezky u\u017e\u00edv\u00e1te pr\u00e1zdnin… teda vy, kte\u0159\u00ed ty pr\u00e1zdniny m\u00e1te… ti, co jim nen\u00ed p\u0159\u00e1no, ty lituji :D. Tak se d\u00edv\u00e1m, jak \u010das ub\u00edh\u00e1 a j\u00e1 po\u0159\u00e1d n\u011bco d\u011bl\u00e1m, a n\u011bjak se neda\u0159\u00ed a neda\u0159\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[385],"tags":[],"class_list":["post-9250","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-integrum"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9250","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9250"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9250\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9250"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9250"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9250"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}