{"id":926,"date":"2017-11-09T16:00:00","date_gmt":"2017-11-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=920"},"modified":"2017-11-09T16:00:00","modified_gmt":"2017-11-09T15:00:00","slug":"connect-with-the-devil-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/09\/connect-with-the-devil-35\/","title":{"rendered":"Connect With The Devil 35."},"content":{"rendered":"
autor: Emilia<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1vej na sebe pozor, slun\u00ed\u010dko.“ Adelaide st\u00e1la na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b k velk\u00e9mu domu Kaulitzov\u00fdch a lou\u010dila se s Tomem. V sobotu r\u00e1no pro n\u011bj p\u0159ijel otec karavanem, kter\u00fd si zap\u016fj\u010dil na sl\u00edben\u00e9 kempov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Konstantine st\u00e1la za z\u00e1v\u011bsem ve sv\u00e9 lo\u017enici a pozorovala je z okna. Rozlou\u010dila se s Tomem je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e opustil d\u016fm. Necht\u011bla se s Franzem vid\u011bt. M\u011bla v pl\u00e1nu o v\u00edkendu pracovat. Deina ji na setk\u00e1n\u00ed sna\u017en\u011b prosila, aby se vr\u00e1tila do pr\u00e1ce alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. Bez Konstantine zak\u00e1zky zna\u010dn\u011b poklesly, nebo\u0165 klienti byli zvykl\u00ed jednat s n\u00ed. Byla nejlep\u0161\u00ed ve sv\u00e9m oboru, m\u011bla vybudovan\u00e9 jm\u00e9no, a kdy\u017e nemohli m\u00edt to nejlep\u0161\u00ed, hledali jinde. Konstantine souhlasila, proto\u017ee cht\u011bla zahnat chmurn\u00e9 my\u0161lenky. Jindy m\u011bla doma alespo\u0148 Toma, ale te\u010f tu m\u011bla b\u00fdt dva dny \u00fapln\u011b sama.<\/div>\n
„Neboj Adu\u0161ko d\u00e1m. Nese\u017eere m\u011b tam \u017e\u00e1dn\u00fd divok\u00fd vlk.“ Uklid\u0148oval svoji ch\u016fvu a Franz si polo\u017eil ukazov\u00e1\u010dek ke rt\u016fm, jako by se zam\u00fd\u0161lel. „Nejsou tam vlci, \u017ee ne, tati?“ Znejist\u011bl Tom, jak Franzovi na obli\u010deji setrv\u00e1val v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. Po chv\u00edli se ale rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ale jdi, synku, kde by se tady vzali vlci?“ D\u011blal si z n\u011bj legraci.<\/div>\n
„Ohromn\u011b vtipn\u00e9.“ Durdil se naoko Tom. Byl nerv\u00f3zn\u00ed z toho, jak\u00e9 bude setk\u00e1n\u00ed s t\u00e1tou.<\/p>\n

Skoro v noci nespal. Zat\u00edm to bylo v po\u0159\u00e1dku, Franz vtipkoval a hovor mezi nimi byl p\u0159irozen\u00fd. Vypadalo to, jako by se nikdy nic nestalo. \u017d\u00e1dn\u00fd rozvod, \u017e\u00e1dn\u00e1 dramata. Ale co a\u017e budou sami? Dok\u00e1\u017eou mezi sebou zbourat tu vysokou ze\u010f, kter\u00e1 se mezi nimi vytvo\u0159ila? Tom nev\u011bd\u011bl, h\u00e1dal, \u017ee to uk\u00e1\u017ee v\u0161echno \u010das. Nasedli do karavanu a Franz pustil r\u00e1dio jako kulisu. Tom nebyl s\u00e1m, kdo z toho byl nerv\u00f3zn\u00ed. Franz tak\u00e9 p\u0159em\u00edtal nad t\u00edm, jak to mezi nimi bude prob\u00edhat, a jestli dok\u00e1\u017ee napravit v\u0161echny svoje chyby. Nebo je p\u0159inejmen\u0161\u00edm ospravedlnit.<\/div>\n

\n

„Kam to v\u016fbec jedeme?“ Zeptal se Tom zv\u011bdav\u011b. Sna\u017eil se zav\u00e9st neutr\u00e1ln\u00ed konverzaci. Rozhodn\u011b na n\u011bj necht\u011bl vyhrknout v\u0161echny ot\u00e1zky, co m\u011bl, najednou. Rozhodn\u011b ne, kdy\u017e Franz \u0159\u00eddil, musel po\u010dkat na vhodn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/p><\/div>\n

„Jedeme tam, kam jsme v\u017edycky jezd\u00edvali, kdy\u017e jsi byl mal\u00fd, pamatuje\u0161?“<\/div>\n
„Moc dob\u0159e ne. T\u0159eba se mi osv\u011b\u017e\u00ed pam\u011b\u0165, a\u017e tam doraz\u00edme.“ Usm\u00e1l se vl\u00eddn\u011b Tom. Bylo to d\u00e1vno, co ho vzal otec naposledy kempovat. Mohlo to b\u00fdt dobr\u00fdch 8 let. M\u011bl to tam r\u00e1d, pamatoval si kr\u00e1snou zele\u0148, p\u0159\u00edrodu a \u0161um\u00edc\u00ed lesy. Byl tam klid, bylo to m\u00edsto, kde mohl \u010dlov\u011bk \u00fapln\u011b vypnout a upustit od v\u0161ech starost\u00ed. T\u011b\u0161il se, \u017ee si trochu vy\u010dist\u00ed hlavu. U\u017e te\u010f se mu sice st\u00fdskalo po Billovi, ale do nemocnice ho tak\u00e9 nemohl chodit nav\u0161t\u011bvovat ka\u017ed\u00fd den. Zaj\u00edmalo ho, jestli se mu taky st\u00fdsk\u00e1 u\u017e te\u010f nebo je r\u00e1d, \u017ee Toma na chv\u00edli neuvid\u00ed a odpo\u010dine si od n\u011bj. Kdy\u017e se s n\u00edm v p\u00e1tek v nemocnici lou\u010dil, vypadalo to, jako by odj\u00ed\u017ed\u011bl nav\u017edy a ne jen na dva dny. Bill si z n\u011bj samoz\u0159ejm\u011b musel jako ji\u017e standardn\u011b utahovat, ale dostal vroucn\u00fd polibek na rozlou\u010denou. Pravd\u011bpodobn\u011b by ho dostal, i kdyby neodj\u00ed\u017ed\u011bl. Po rtech mu p\u0159eb\u011bhl nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Na co mysl\u00ed\u0161?“ Zeptal se najednou Franz, kdy\u017e Tom del\u0161\u00ed dobu ml\u010del a d\u00edval se zasn\u011bn\u011b do d\u00e1lky. Tom sebou trhnul a trochu z\u010dervenal. Nebylo vhodn\u00e9 myslet na l\u00edb\u00e1n\u00ed s Billem, kdy\u017e sed\u011bl vedle sv\u00e9ho otce.<\/div>\n
„Ale na nic. Jen pozoruju cestu a sna\u017e\u00edm se si vybavit, jestli si ji pamatuju.“ Ml\u017eil pohotov\u011b Tom.<\/div>\n
„Ach tak.“ \u0158ekl pouze Franz a d\u00e1l nic nepov\u011bd\u011bl. Zbytek cesty prob\u00edhal klidn\u011b a ticho p\u0159eru\u0161ovalo jen pu\u0161t\u011bn\u00e9 r\u00e1dio. Cesta trvala p\u0159ibli\u017en\u011b 2 hodiny. Jakmile dorazili na m\u00edsto, Tom vylezl a kochal se v\u00fdhledem. Okolo to bylo n\u00e1dhern\u00e9 a z m\u00edsta, kde st\u00e1li, se dalo dohl\u00e9dnout a\u017e k horizontu.<\/div>\n
„Jsem docela r\u00e1d, \u017ee nemus\u00edme stav\u011bt stan.“ Podotkl Franz. Tom se na n\u011bj oto\u010dil s pobaven\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Jo, u\u017e to ani neum\u00edm.“ Zasm\u00e1l se. Stav\u00edvali ho s otcem, kdy\u017e byl mal\u00fd, ale span\u00ed v n\u011bm nebylo zase tak pohodln\u00e9 a v\u011bt\u0161inou ho v noci po\u0161t\u00edpali kom\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Vezmeme si v\u011bci a p\u016fjdeme se proj\u00edt nahoru na kopec.“ Uk\u00e1zal Franz na obrovsk\u00fd kopec, kter\u00fd se ty\u010dil v d\u00e1lce.<\/div>\n
„A\u017e tam?“ Vykulil o\u010di Tom. Vypadalo to, \u017ee je to daleko a vysoko. Cesta jist\u011b nebude snadn\u00e1.<\/div>\n
„Jasn\u011b, od toho jsme tady. Pohyb a \u010derstv\u00fd vzduch n\u00e1m prosp\u011bje.“ Franz byl nad\u0161en\u00fd, m\u011bl r\u00e1d t\u00fary a p\u0159\u00edrodu, a\u010dkoli se na n\u011b moc \u010dasto nedostal. Tom u\u017e si nebyl zcela jist\u00fd, ale h\u00e1dal, \u017ee to za chv\u00edli zjist\u00ed.<\/div>\n
„Tak jo.“ Popadl sv\u016fj batoh s vodou a sva\u010dinou, kterou mu Irma p\u0159ipravila, a vydali se po louce sm\u011brem ke kopci.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Tati, v\u00ed\u0161 ur\u010dit\u011b, \u017ee jdeme dob\u0159e?“ Zeptal se Tom Franze. \u0160li ji\u017e nejm\u00ed\u0148 dv\u011b a p\u016fl hodiny.<\/p><\/div>\n

„Neboj se, synku, v\u0161ak my cestu najedeme, nen\u00ed to, jako by jich tu bylo 50.“ M\u00e1vl Franz rukou.<\/div>\n
„Mohl bych zapnout na telefonu navigaci. Uk\u00e1zala by n\u00e1m spr\u00e1vn\u00fd sm\u011br.“ Tom m\u011bl pocit, \u017ee na jednom rozcest\u00ed m\u011bli j\u00edt doprava, ale Franz trval na tom, \u017ee mus\u00ed do leva.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd internet, kde by potom byla ta z\u00e1bava? D\u0159\u00edv jsme tak\u00e9 nem\u011bli takov\u00e9 vymo\u017eenosti a p\u0159e\u017eili jsme podle star\u00e9 dobr\u00e9 mapy.“ Franz se zastavil, aby z batohu vyt\u00e1hl slo\u017eenou mapu okol\u00ed, a rozd\u011blal ji.<\/div>\n
„Ehm tati?“ \u0158ekl opatrn\u011b Tom.<\/div>\n
„Co je, synku? \u0158\u00edkal jsem, \u017ee nepot\u0159ebujeme internet.“ Odv\u011btil Franz Tomovi a sna\u017eil se naj\u00edt m\u00edsto, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli.<\/div>\n
„J\u00e1 jenom… ta mapa\u2026 dr\u017e\u00ed\u0161 ji vzh\u016fru nohama.“ Tom se v\u00e1\u017en\u011b sna\u017eil, aby se nerozesm\u00e1l. Franz rozhodn\u011b nebyl typ, kter\u00fd by se vyznal v t\u011bchhle v\u011bcech.<\/div>\n
„Zkoumal jsem vzd\u00e1lenost z opa\u010dn\u00e9ho sm\u011bru.“ \u0158ekl Franz sebejist\u011b, jako by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1. Pravda byla, \u017ee v t\u011bchhle oblastech zase tolik zku\u0161enost\u00ed nem\u011bl. Nebyl typ otce, kter\u00fd by bral syna na v\u00fdlety do p\u0159\u00edrody, a kdy\u017e byl Tom mal\u00fd, stejn\u011b podobn\u00e9 t\u00fary nemohli absolvovat, nezvl\u00e1dl by je.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 rad\u0161i zapnu tu mapu.“ Ozn\u00e1mil to Tom Franzovi jako hotovou v\u011bc a byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee je v t\u011bchhle kon\u010din\u00e1ch sign\u00e1l. Nehled\u011b na Franzovo brbl\u00e1n\u00ed necht\u011bl bloudit n\u011bkde v lese a\u017e do p\u016flnoci. Sta\u010dilo p\u00e1r klik\u016f a GPS je rychle op\u011bt navedla na spr\u00e1vnou cestu. Tom m\u011bl nakonec pravdu, m\u011bli se dr\u017eet po prav\u00e9 stran\u011b. Museli si d\u00e1vat n\u011bkolik p\u0159est\u00e1vek a oba fun\u011bli vy\u010derp\u00e1n\u00edm. Byla to docela n\u00e1ro\u010dn\u00e1 t\u00fara pro n\u011bkoho, kdo nebyl zvykl\u00fd chodit. Toma ji\u017e bolely nohy, ale ten v\u00fdhled seshora st\u00e1l za to. Cel\u00fd ud\u00fdchan\u00ed a zpocen\u00ed si naho\u0159e ud\u011blali p\u00e1r fotek a na chv\u00edli se posadili do tr\u00e1vy.<\/div>\n
\n

„Tati?“ Zeptal se opatrn\u011b Tom a Franz poznal z jeho t\u00f3nu hlasu, \u017ee se c\u00edt\u00ed nesv\u016fj.<\/p><\/div>\n

„Ano, synku?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme si promluvit? O tom v\u0161em, co se stalo.“ Tom se nec\u00edtil p\u0159ipraven\u00fd, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby to donekone\u010dna odkl\u00e1dal, nedostali by se k tomu nikdy. Nebylo to zrovna t\u00e9ma, do kter\u00e9ho by se \u010dlov\u011bk nad\u0161en\u011b hrnul.<\/div>\n
„Jist\u011b. Co by t\u011b zaj\u00edmalo?“ Franz nev\u011bd\u011bl, kde za\u010d\u00edt, a tak to rad\u011bji nechal na Tomovi.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 co tohle v\u0161echno znamen\u00e1? Mysl\u00edm mezi tebou a tvou sekret\u00e1\u0159kou.“ Tom z\u00e1m\u011brn\u011b nepou\u017eil jej\u00ed jm\u00e9no. Necht\u011bl ten probl\u00e9m pojmenovat. Ale skute\u010dn\u00fd probl\u00e9m se nejmenoval Alicia.<\/div>\n
„V\u00edm, jak ti to mus\u00ed p\u0159ipadat, a v\u011b\u0159, \u017ee tady nejde o v\u011bk nebo vzhled.“ Franz cht\u011bl Tomovi vyvr\u00e1tit, \u017ee by si s Aliciou za\u010dal jen kv\u016fli tomu, \u017ee byla mlad\u0161\u00ed nebo kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Konstantine.<\/div>\n
„O co teda jde?“ Tom svra\u0161til obo\u010d\u00ed a \u010dekal na otcovu obhajobu. Doufal, \u017ee p\u0159ijde s n\u011bjak\u00fdm p\u00e1dn\u00fdm argumentem, kter\u00fd by to v\u0161echno vysv\u011btlil, a on mu to mohl bez v\u00fd\u010ditek sv\u011bdom\u00ed odpustit.<\/div>\n
„Stans a j\u00e1 u\u017e si del\u0161\u00ed dobu nerozum\u00edme. Nev\u011bd\u011bl jsi to, sna\u017eili jsme se p\u0159ed tebou svoje probl\u00e9my nevytahovat, ale odcizili jsme se a jen se to zhor\u0161ovalo.“<\/div>\n
„Tak jsi \u0161el jinam. Jasn\u011b, je to pochopiteln\u00e9. Za\u010dne to b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00fd, tak se p\u0159estane\u0161 sna\u017eit a odejde\u0161.“ Utrousil kousav\u011b Tom.<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed, Tome.“ Franz si stiskl ukazov\u00e1\u010dkem a palcem ko\u0159en nosu.<\/div>\n
„A jak to je? Co musela m\u00e1ma ud\u011blat tak hrozn\u00e9ho, \u017ee jsi ji opustil kv\u016fli jin\u00e9 \u017een\u011b? \u017dil jsi s n\u00ed podstatnou \u010d\u00e1st \u017eivota, nest\u00e1lo by to za z\u00e1chranu? Vztahy nejsou v\u017edycky jednoduch\u00e9 a jenom proto, \u017ee se ten doty\u010dn\u00fd nechov\u00e1 tak, jak by sis p\u0159edstavoval, ho nem\u016f\u017ee\u0161 opustit.“ Tom zv\u00fd\u0161il hlas a c\u00edtil, jak se mu rozru\u0161en\u00edm chv\u011bly ruce. V tom, co \u0159ekl, vid\u011bl i sebe a Billa. Bill se k n\u011bmu nikdy nechoval p\u0159ehnan\u011b mile, \u0159ekl mu spoustu v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 ho ranily, a Tom p\u0159esto z\u016fstal. Proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill ve skute\u010dnosti nen\u00ed zl\u00fd, a to, co \u0159\u00edkal, nemyslel tak, jak to Tom v tu chv\u00edli pochopil. Prost\u011b takov\u00fd byl. Bylo to s n\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9, ale to neznamenalo, \u017ee se k n\u011bmu m\u011bl oto\u010dit z\u00e1dy. To byl zp\u016fsob, jak\u00fdm se na celou situaci Tom d\u00edval.<\/div>\n
\n

„Neznal jsi ji d\u0159\u00edv tak jako j\u00e1. Zm\u011bnila se. Miloval jsem \u017eenu, kterou jsem si vzal, ale ta je pry\u010d. Tenhle styl \u017eivota ji zm\u011bnil. Nechala se st\u00e1hnout okol\u00edm a pohltit pozl\u00e1tkem, pod kter\u00fdm se ve skute\u010dnosti skr\u00fdvaj\u00ed bezcenn\u00e9 cetky. Za\u010dlenila se do spole\u010dnosti a pro v\u0161echny se stala dokonalou man\u017eelkou a matkou, ale uvnit\u0159 to tak u\u017e d\u00e1vno nen\u00ed. P\u0159estali jsme si rozum\u011bt, vyzn\u00e1vat stejn\u00e9 \u017eivotn\u00ed hodnoty. Tvoje matka se za\u010dala chovat p\u0159esn\u011b jako podle \u0161ablony, tak jak se chovaj\u00ed v\u0161ichni v na\u0161ich kruz\u00edch.“ Franzovi nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 o tom mluvit, ale m\u011bl \u010das se s t\u00edm srovnat.<\/p><\/div>\n

„Sna\u017eila se jenom b\u00fdt dost dobr\u00e1 pro tebe, pro babi\u010dku. Pro n\u00e1s v\u0161echny.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ale nemusela. Ona u\u017e byla ve sv\u00e9m nitru. Byla tak skromn\u00e1 a nesobeck\u00e1. Do doby, ne\u017e za\u010dala usilovat o p\u0159\u00edze\u0148 moj\u00ed matky a v\u0161ech ostatn\u00edch. Ale na nich p\u0159ece nez\u00e1le\u017eelo, z\u00e1le\u017eelo jenom na n\u00e1s dvou a na na\u0161\u00ed l\u00e1sce. Jen\u017ee ona ji udusila. Zabila ve mn\u011b ve\u0161ker\u00fd cit. M\u011bl jsem posledn\u00ed roky pocit, jako bych byl cizinec a ne jej\u00ed man\u017eel. V\u011bnovala mi nejm\u00e9n\u011b pozornosti a sv\u00e9ho \u010dasu ze v\u0161ech lid\u00ed. Odcizili jsme se ve v\u0161ech sm\u011brech.“ Franz se sna\u017eil Tomovi alespo\u0148 nast\u00ednit svoje pocity, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee pro n\u011bj bude t\u011b\u017ek\u00e9 je pochopit. Kostantine byla jeho matka, \u017eena kterou nadev\u0161e zbo\u017e\u0148oval, a on o n\u00ed te\u010f \u0159\u00edkal pro Toma nep\u0159\u00edpustn\u00e9 v\u011bci. Tohle se rozhodn\u011b jeho matce nepodobalo, takhle ji neznal.<\/div>\n
\n

„Je pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 tohle poslouchat. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by se m\u00e1ma takhle zm\u011bnila. V\u017edycky j\u00ed z\u00e1le\u017eelo na na\u0161em jm\u00e9nu, to ano, ale nikdy jsem si nemyslel n\u011bco takov\u00e9ho.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to pro tebe t\u011b\u017ek\u00e9 pochopit. Rozhodn\u011b tady p\u0159ed tebou na ni nechci h\u00e1zet \u0161p\u00ednu. Jen se ti sna\u017e\u00edm vysv\u011btlit, pro\u010d to mezi n\u00e1mi takhle sk\u0159\u00edpalo. P\u0159ipadal jsem si jako s jin\u00fdm \u010dlov\u011bkem a ne se \u017eenou, kterou jsem si bral. Byl jsem ne\u0161\u0165astn\u00fd a v\u00edc \u010dasu tr\u00e1vil v pr\u00e1ci ne\u017e doma, co\u017e ode m\u011b samoz\u0159ejm\u011b tak\u00e9 nebylo nejstate\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. V\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal chyby, \u017ee jsem t\u011b zanedb\u00e1val a v tom moment\u011b se ut\u00e1p\u011bl ve sv\u00e9m \u017ealu, m\u00edsto abych se ti v\u011bnoval. Na to py\u0161n\u00fd nejsem, ale r\u00e1d bych, aby se to do budoucna zm\u011bnilo. Alicia jen p\u0159i\u0161la do toho v\u0161eho a byla na m\u011b mil\u00e1. Hodiny jsme si v pr\u00e1ci pov\u00eddali, byl tu kone\u010dn\u011b n\u011bkdo, kdo m\u011b vyslechl, \u0159ekl mi vl\u00eddn\u00e9 slovo, kdo m\u011b pohladil. A tak se to stalo. Zamiloval jsem se.“<\/div>\n
„A je to definitivn\u00ed? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys to m\u00e1m\u011b nemohl odpustit?“ Tom se p\u0159i t\u011bchhle slovech neubr\u00e1nil vzlyknut\u00ed. Cht\u011bl z\u016fstat siln\u00fd, ale slzy si samovoln\u011b na\u0161ly cestu z jeho kan\u00e1lk\u016f. Franze ten pohled naplnil bolest\u00ed a\u017e po okraj. Necht\u011bl zp\u016fsobovat takov\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed sv\u00e9mu jedin\u00e9mu synovi. Ale mohl \u017e\u00edt ve l\u017ei, aby byli ti kter\u00e9 m\u00e1 r\u00e1d \u0161\u0165astn\u00ed? To by dlouho nefungovalo.<\/div>\n
\n

„Tome, cht\u011bl jsem, abychom to s tvou matkou urovnali, ale ne\u0161lo to. N\u011bkdy v \u017eivot\u011b se prost\u011b st\u00e1v\u00e1, \u017ee si k sob\u011b dva lid\u00e9 najdou cestu, proto\u017ee maj\u00ed n\u011bco, co je spojuje. Jen\u017ee kdy\u017e se to n\u011bco ztrat\u00ed a oni u\u017e tu v\u011bc nemaj\u00ed spole\u010dnou, jejich cesty se rozejdou, proto\u017ee si p\u0159estanou rozum\u011bt a ztrat\u00ed d\u016fvod, pro\u010d z\u016fstat spolu. My se Stans jsme ho ztratili a stalo se toho tolik, \u017ee u\u017e to nejde vr\u00e1tit zp\u00e1tky, i kdybych cht\u011bl. Miluji te\u010f jinou \u017eenu, to nejde zapomenout ani smazat.“ Franz se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k Tomovi a polo\u017eil mu ruku na rameno. Ten kolem n\u011bj omotal pa\u017ee v siln\u00e9m objet\u00ed a vzlykal mu do tri\u010dka. St\u00e1li tam takhle je\u0161t\u011b dobrou chv\u00edli. Franz nyn\u00ed Tomovi ne\u0159\u00edkal nic o tom, \u017ee velc\u00ed kluci nebre\u010d\u00ed, a nesna\u017eil se ho uji\u0161\u0165ovat, jak v\u0161e bude v po\u0159\u00e1dku. V\u011bd\u011bl, \u017ee to v po\u0159\u00e1dku nebylo a cht\u011blo to spoustu \u010dasu pro zhojen\u00ed otev\u0159en\u00fdch ran. Nechal Toma, aby to ze sebe v\u0161echno dostal, a byl tam pro n\u011bj. Musel b\u00fdt te\u010f, kdy\u017e nebyl celou tu dobu. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 co d\u011blat, aby Tomovi vynahradil cel\u00e9 ty ztracen\u00e9 roky. Franz byl ochotn\u00fd bojovat za Tomovu p\u0159\u00edze\u0148 a l\u00e1sku.<\/p><\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Svobodn\u00fd, nespoutan\u00fd, nezkrotiteln\u00fd. To v\u0161echno byla hned po \u010e\u00e1blovi jeho druh\u00e1 jm\u00e9na. Nikdo ho nemohl ovl\u00e1dat, spoutat ani vlastnit. Nikdy to nikomu nedovolil, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jenom tak si m\u016f\u017ee zachovat zdrav\u00fd rozum a nebude m\u00edt v \u017eivot\u011b slabinu, kter\u00e1 by mu pozd\u011bji mohla ubl\u00ed\u017eit. Te\u010f tu sed\u011bl na nemocni\u010dn\u00ed posteli ve sv\u00e9m oble\u010den\u00ed, v n\u011bm\u017e ho p\u0159ivezli tenkr\u00e1t do nemocnice. Tom mu ho vzal dom\u016f a nechal mu ho vyprat. Myslel na v\u0161echno. Takov\u00fd Tom byl. Starostliv\u00fd, and\u011blsky nevinn\u00fd a naivn\u00ed\u2026 p\u0159\u00edli\u0161 naivn\u00ed. V\u017edycky Billovi v\u011b\u0159il, ani\u017e by mu k tomu zavdal by\u0165 ten nejmen\u0161\u00ed p\u00e1dn\u00fd d\u016fvod. Vid\u011bl v n\u011bm to, co ostatn\u00ed ne. Dostal se k jeho srdci a zjistil, \u017ee bylo ve sv\u00e9 podstat\u011b vskutku ryz\u00ed. Kdy\u017e se Bill dozv\u011bd\u011bl p\u0159i podepisov\u00e1n\u00ed reversu, \u017ee za n\u011bj Adelaide uhradila nemocni\u010dn\u00ed v\u00fdlohy, bylo mu jasn\u00e9, odkud v\u00edtr vane. Nemohl by tvrdit, \u017ee od Toma n\u011bco takov\u00e9ho ne\u010dekal. Vd\u011b\u010dil mu za tolik ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b jako nikomu jin\u00e9mu, a proto v\u011bd\u011bl, \u017ee alespo\u0148 \u010d\u00e1st z toho mus\u00ed splatit. To nejmen\u0161\u00ed, co mohl ud\u011blat, bylo vr\u00e1tit mu v\u0161echny pen\u00edze. To, co pro n\u011bj Tom riskoval, mu nemohl nahradit ni\u010d\u00edm. V ruce t\u0159\u00edmal pero a kus b\u00edl\u00e9ho pap\u00edru a nemohl nal\u00e9zt slova. Jak mu m\u011bl vysv\u011btlit, \u017ee po tom v\u0161em jenom tak odkr\u00e1\u010del? Proto nikdy necht\u011bl, aby se k n\u011bmu n\u011bkdo p\u0159ibli\u017eoval, p\u0159in\u00e1\u0161el v\u0161em jenom \u017eal a smutek. Bylo to t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si myslel, \u017ee bude. A neskute\u010dn\u011b ho s\u017e\u00edralo, \u017ee se v prvn\u00ed \u0159ad\u011b v\u016fbec staral o n\u011b\u010d\u00ed pocity.<\/p><\/div>\n

\n

Ale poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b m\u011bl pocit, \u017ee d\u011bl\u00e1 spr\u00e1vnou v\u011bc. Nemohl Toma vystavovat nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 hrozilo za ka\u017ed\u00fdm rohem v jeho sv\u011bt\u011b, v jeho \u017eivot\u011b. Musel odej\u00edt a splatit svoje dluhy. To nejlep\u0161\u00ed, co mohl pro Toma ud\u011blat, bylo ztratit se. Poprv\u00e9 nemyslel na sebe a svoje touhy a pot\u0159eby, ale na n\u011bkoho druh\u00e9ho. Byl nesobeck\u00fd, co\u017e k n\u011bmu p\u0159\u00edli\u0161 nepasovalo, proto\u017ee cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot se sna\u017eil \u017e\u00edt tak, \u017ee up\u0159ednost\u0148oval sebe a svoje pot\u0159eby. Nikdo jin\u00fd to toti\u017e ned\u011blal, a\u017e Tom. Napsal p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f, str\u010dil vzkaz do ob\u00e1lky a na recepci poprosil, aby to p\u0159edala tomu dredat\u00e9mu klukovi, co ho chodil tak \u010dasto nav\u0161t\u011bvovat. Pot\u00e9 vylezl ven z budovy a nadechl se p\u0159ed n\u00ed \u010derstv\u00e9ho vzduchu.<\/p><\/div>\n

Kone\u010dn\u011b byl venku. N\u011bkdy mu p\u0159ipadalo, \u017ee mezi t\u011bmi zdmi ze\u0161\u00edl\u00ed, jak tam nem\u011bl co na pr\u00e1ci. Vypadal l\u00e9pe ne\u017e d\u0159\u00edv, trochu p\u0159ibral, proto\u017ee tam m\u011bl pravidelnou stravu, nekou\u0159il a nem\u011bl dostate\u010dnou fyzickou aktivitu. Prosp\u011blo mu to, d\u0159\u00edv p\u016fsobil pon\u011bkud vychrtle, a\u010dkoli m\u011bl vypracovanou postavu. Vydal se p\u011b\u0161ky nedaleko od nemocnice, na roh jedn\u00e9 ulice, kde ho m\u011bl Fred nabrat autem. Cht\u011bl se venku pohybovat co nejm\u00e9n\u011b, aby ho nezahl\u00e9dli ti nespr\u00e1vn\u00ed lid\u00e9, a\u010dkoli v t\u00e9hle oblasti se n\u011bkdo od nich pohyboval zcela v\u00fdjime\u010dn\u011b. \u010cekal asi p\u011bt minut, kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm se sk\u0159\u00edp\u011bn\u00edm brzd zastavilo auto, kter\u00e9 m\u011blo ze strany prom\u00e1\u010dkl\u00e9 dve\u0159e. \u010e\u00e1bel se nezdr\u017eoval a zaplul do auta.<\/div>\n
\n

„V\u00edtej mezi \u017eiv\u00fdmi, br\u00e1cho.“ Pozdravil ho Fred a popl\u00e1cal ho po rameni.<\/p><\/div>\n

„Kdes spla\u0161il takovou rachotinu?“ Zeptal se s \u00fa\u0161klebkem \u010e\u00e1bel, kdy\u017e se auto rozjelo.<\/div>\n
„To je bratr\u00e1nka. Tak narychlo jsem nic nesehnal. Ale jezd\u00ed to.“ Fred si vyt\u00e1hnul cig\u00e1ro a nab\u00eddl Billovi. Ten pohl\u00e9dl na krabi\u010dku a zat\u0159epal hlavou.<\/div>\n
„Dej to vode m\u011b.“ Zabru\u010del a za\u0161\u00e1tral v kapse sv\u00e9 bundy pro elektronickou cigaretu, kterou mu Tom daroval.<\/div>\n
„Ty vole ne\u0159\u00edkej, \u017ees p\u0159estal hulit. Zrovna ty, kterej sis udil pl\u00edce nonstop.“ Vyhrkl Fred p\u0159ekvapen\u011b a prudce zato\u010dil, a\u017e to s nimi v aut\u011b pohodilo. Kytarista usyknul, jeho \u017eebra je\u0161t\u011b nebyla \u00fapln\u011b v kondici. Dostal od doktora l\u00e9ky a musel sl\u00edbit, \u017ee p\u0159ijde na kontrolu.<\/div>\n
„Ale hovno, jenom m\u00e1m te\u010f v hajzlu pl\u00edce, nem\u016f\u017eu je udit.“ Ospravedl\u0148oval se kytarista a samoz\u0159ejm\u011b si nep\u0159ipustil fakt, \u017ee si nezap\u00e1lil kv\u016fli Tomovi, kter\u00e9mu na tom tolik z\u00e1le\u017eelo a je\u0161t\u011b ned\u00e1vno mu o tom d\u00e1val p\u0159edn\u00e1\u0161ku.<\/div>\n
„Jak v hajzlu?“ Zeptal se. V\u0161iml si \u010e\u00e1blov\u00fdch hoj\u00edc\u00edch se ran na obli\u010deji a ruky v dlaze, a bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to byla pr\u00e1ce Lev\u00e1ka s Pavoukem.<\/div>\n
„Prop\u00edchl\u00e1. Ten zkurvysyn Lev\u00e1k mi vrazil ze strany do pl\u00edce kudlu.“ Kytarista se u\u0161kl\u00edbl a vydechl kou\u0159. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e to tomu bastardovi vr\u00e1t\u00ed v\u0161echno i s \u00faroky.<\/div>\n
„No kurva. Jak ses z toho v\u016fbec dostal?“ Zamrkal udiven\u011b Fred.<\/div>\n
„To je fuk. V\u0161echno je to minulost, a te\u010f je za to vezmu s sebou v\u0161echny do pekla.“ Kytaristovi \u017ehnuly o\u010di touhou po krvi. Dokonce i Freda n\u011bkdy d\u011bsil, a to, co m\u011bl v o\u010d\u00edch te\u010f, pro n\u011b neznamenalo nic dobr\u00e9ho. Neptal se ho d\u00e1l, jak se mu z toho poda\u0159ilo dostat, v\u011bd\u011bl, \u017ee by mu \u010e\u00e1bel stejn\u011b nic ne\u0159ekl a tahat to z n\u011bj nem\u011blo smysl. Akor\u00e1t by ho to podr\u00e1\u017edilo. A\u010dkoli Fred nemohl pop\u0159\u00edt, \u017ee byl zv\u011bdav\u00fd. Prop\u00edchnut\u00e1 pl\u00edce vy\u017eadovala l\u00e9ka\u0159sk\u00fd z\u00e1krok, jinak by vykrv\u00e1cel na m\u00edst\u011b. Byl tedy v nemocnici? Jak se tam dostal v takov\u00e9m stavu? Vrtalo mu to hlavou. Zastavil v ji\u017en\u00ed \u010dtvrti u jednoho z vysok\u00fdch panel\u00e1k\u016f. Byla na nich opr\u00fdskan\u00e1 a popadan\u00e1 om\u00edtka, ale vypadalo to tam daleko l\u00e9pe ne\u017e ve \u010dtvrti, kde \u017eil \u010e\u00e1bel. \u017dil v t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed a nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u010dtvrti v\u016fbec.<\/div>\n
\n

Vystoupali po schodech do 12. patra, proto\u017ee panelov\u00fd d\u016fm samoz\u0159ejm\u011b nem\u011bl v\u00fdtah. \u010e\u00e1bla bolely nohy, proto\u017ee del\u0161\u00ed dobu pohyb takov\u00e9ho typu neprov\u00e1d\u011bl. Ale byl m\u00e9n\u011b zad\u00fdchan\u00fd. Nahlas by to nep\u0159ipustil, ale z\u0159ejm\u011b za to mohla jeho zna\u010dn\u00e1 absence kou\u0159en\u00ed. Fred zabouchal na dve\u0159e, kter\u00e9 se skoro okam\u017eit\u011b otev\u0159ely. Ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l \u010dernoch o mnoho ni\u017e\u0161\u00ed ne\u017e Fred, a a\u010dkoli m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i podobn\u00e9 rysy, oproti Fredovi byl neskute\u010dn\u011b tlust\u00fd. P\u0159iv\u00edtal se s Fredem popl\u00e1c\u00e1n\u00edm po rameni a stejn\u011b tak s \u010e\u00e1blem.<\/p><\/div>\n

„Bude\u0161 tady naprosto inkognito, \u017e\u00e1dn\u00fd strach.“ Za\u010dal hned uji\u0161\u0165ovat \u010e\u00e1bla bratr\u00e1nek Freda.<\/div>\n
„To douf\u00e1m, proto\u017ee jestli si pust\u00ed\u0161 hubu na \u0161pac\u00edr, tak ti ji zav\u0159u na trvalo.“ Zavr\u010del na n\u011bj \u010e\u00e1bel a bratranec zvedl ruce v obrann\u00e9m gestu. „Budu ml\u010det jako hrob.“<\/div>\n
„N\u011bjakej nevrlej.“ Za\u0161eptal sm\u011brem k Fredovi.<\/div>\n
„Jo, je nasranej, m\u00e1 d\u016fvod. Hele, pot\u0159ebujeme trochu soukrom\u00ed, jestli rozum\u00ed\u0161.“ Pokynul mu Fred ke dve\u0159\u00edm. Cht\u011bl protestovat, ale p\u0159ed \u010e\u00e1blem se neodv\u00e1\u017eil. Dokonce zran\u011bn\u00fd by si s n\u00edm hrav\u011b poradil. Otr\u00e1ven\u011b se \u0161oural ven z bytu a zam\u00ed\u0159il do nedalek\u00e9ho baru. Kdy\u017e osam\u011bli, \u010e\u00e1bel sebou \u017euchl na pohovku a dal si nohy na st\u016fl. Fred si vyt\u00e1hl zpoza ucha jointa a usedl naproti \u010e\u00e1blovi do k\u0159esla.<\/div>\n
\n

„Budeme pot\u0159ebovat kurva dobrej pl\u00e1n.“ Prohodil Fred.<\/p><\/div>\n

„Ne\u0159\u00edkej. Na\u0161t\u011bst\u00ed tenhle geni\u00e1ln\u00ed mozek jeden vymyslel.“ Nam\u00ed\u0159il si ukazov\u00e1\u010dkem k hlav\u011b, kdy\u017e mluvil.<\/div>\n
„Jsem celej \u017ehavej, a\u017e spust\u00ed\u0161.“ Vydechnul Fred v oparu kou\u0159e.<\/div>\n
„Bude to nejsp\u00ed\u0161 za p\u011bknej bal\u00edk, kdy\u017e jsou v tom zapleten\u00fd i kobry. A mn\u011b by se te\u010f podobn\u00e1 sumi\u010dka docela \u0161ikla, jsem dost \u0161vorc. Tak\u017ee zlikvidujem ty parchanty a sbal\u00edme prachy.“ \u010e\u00e1bel pot\u0159eboval spoustu pen\u011bz, aby mohl Tomovi v\u0161echno vr\u00e1tit. Nav\u00edc te\u010f nem\u011bl ani na p\u0159e\u017eit\u00ed.<\/div>\n
„Ze\u0161\u00edlels? Jak to chce\u0161 ud\u011blat. V\u00ed\u0161, co by n\u00e1m mohly prov\u00e9st kobry, jestli zjist\u00ed, \u017ee v tom jedeme?“ <\/div>\n
\n

Fred se zakuckal kou\u0159em, jak se zarazil, kdy\u017e vyslechl kytarist\u016fv z\u00e1m\u011br. V\u011bd\u011bl, \u017ee byl \u010e\u00e1bel bl\u00e1zen, ale tohle bylo moc i na n\u011bj. \u0160lo vysloven\u011b o krk. Necht\u011bl sed\u011bt na prdeli a nic ned\u011blat. Byl nejodv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech kluk\u016f hned po \u010e\u00e1blovi, ale rozhodn\u011b se necht\u011bl taky nechat zab\u00edt.<\/p><\/div>\n

\n

„Vychladni, Fredstere. Neud\u011blaj\u00ed n\u00e1m v\u016fbec nic, kdy\u017e nezjist\u00ed, \u017ee jsme to byli my.“ U\u0161kl\u00edbl se li\u0161\u00e1cky \u010e\u00e1bel a s naprost\u00fdm klidem pot\u00e1hl ze sv\u00e9 elektronick\u00e9 cigarety.<\/p><\/div>\n

„A jak to chce\u0161 asi ud\u011blat?“ Nech\u00e1pal Fred. Spolek Kober byla jedna z nejv\u011bt\u0161\u00edch a nejrozs\u00e1hlej\u0161\u00edch mafi\u00ed. M\u011bli svoje lidi skoro v\u0161ude, nikdo se neodv\u00e1\u017eil postavit jejich bossovi. V\u011bt\u0161ina lid\u00ed, co to zkusila nebo nedodr\u017eela svoje z\u00e1vazky v\u016f\u010di nim, skon\u010dila brzy v \u010dern\u00e9m pytli. <\/div>\n
„Do skupiny, kter\u00e1 bude obstar\u00e1vat p\u0159evoz, si dosad\u00edme sv\u00e9ho \u010dlov\u011bka.“ \u0158ekl chyt\u0159e \u010e\u00e1bel a Fred v\u00e1\u017en\u011b uva\u017eoval o tom, jestli se nepom\u00e1tl za tu dobu, co byl pry\u010d. Pomyslel si, \u017ee Lev\u00e1k s Pavoukem ho do t\u00e9 hlavy museli pra\u0161tit opravdu tvrd\u011b.<\/div>\n
„To je nemo\u017en\u00fd. Maj sv\u00fd lidi tak hl\u00eddan\u00fd, \u017ee by to poznali.“ Fred byl v tomhle ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd, proto\u017ee dostat se mezi kobry nebylo nic jednoduch\u00e9ho. Kdo jednou vstoupil, nikdy nevystoupil. Tedy pokud cht\u011bl ten doty\u010dn\u00fd z\u016fstat na\u017eivu. Pe\u010dliv\u011b si vyb\u00edrali, koho mezi sebe p\u0159ijmout, a tak Fredovi nebylo jasn\u00e9, kde by na tohle vzal \u010e\u00e1bel \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
\n

„Pro m\u011b slovo nemo\u017en\u00fd neexistuje! Nav\u00edc m\u00e1m sv\u00fd tajn\u00fd p\u00e1ky. Tohle nech na mn\u011b.“ Mrkl \u010e\u00e1bel na Freda, aby se t\u00edm d\u00e1le nezab\u00fdval.<\/p><\/div>\n

„Ty m\u016f\u017ee\u0161 fakt za\u0159\u00eddit \u010dlov\u011bka mezi n\u011b?“ Fredovi to vrtalo hlavou jako ud\u00e1losti za posledn\u00ed dobu.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuju ho za\u0159izovat.“ Odv\u011btil Bill neur\u010dit\u011b a Fred se po\u0161kr\u00e1bal na sv\u00e9m obrovsk\u00e9m afru.<\/div>\n
„Tak jak\u2026 tohle nech\u00e1pu. Nemusel bys mezi kobry propa\u0161ovat \u017e\u00e1dn\u00fdho \u010dlov\u011bka jen v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee u\u017e bys tam n\u011bkoho m\u011bl.“ Vyslovil Fred svoji my\u0161lenku nahlas. My\u0161lenku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la nejm\u00e9n\u011b pravd\u011bpodobn\u00e1, ale u \u010e\u00e1bla bylo mo\u017en\u00e9 v\u0161echno.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 sis tu svoji makovici p\u0159ece tak \u00fapln\u011b nevyhulil a n\u011bco ti v n\u00ed z\u016fstalo. Tak\u017ee jde\u0161 do toho?“ Bill pozvedl obo\u010d\u00ed a t\u00e1zav\u011b se na Freda pod\u00edval.<\/div>\n
„Za tohle p\u0159ijdeme do pekla, ale jdu do toho s tebou.“ Fred se naklonil k \u010e\u00e1blovi a pro zpe\u010det\u011bn\u00ed sv\u00e9 dohody si pl\u00e1cli a pot\u0159\u00e1sli rukama.<\/div>\n
„T\u00edm l\u00edp, tam jsem toti\u017e doma.“ Utrousil \u010e\u00e1bel a u\u0161kl\u00edbl se.<\/p>\n

autor: Emilia<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Emilia „D\u00e1vej na sebe pozor, slun\u00ed\u010dko.“ Adelaide st\u00e1la na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b k velk\u00e9mu domu Kaulitzov\u00fdch a lou\u010dila se s Tomem. V sobotu r\u00e1no pro n\u011bj p\u0159ijel otec karavanem, kter\u00fd si zap\u016fj\u010dil na sl\u00edben\u00e9 kempov\u00e1n\u00ed. Konstantine st\u00e1la za z\u00e1v\u011bsem ve sv\u00e9 lo\u017enici<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[443],"tags":[],"class_list":["post-926","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-connect-with-the-devil"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/926","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=926"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/926\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=926"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=926"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=926"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}