{"id":9263,"date":"2011-02-25T18:30:00","date_gmt":"2011-02-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9240"},"modified":"2011-02-25T18:30:00","modified_gmt":"2011-02-25T17:30:00","slug":"nad-stadem-koni-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/25\/nad-stadem-koni-12\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 12."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Ahojky moje twincestn\u00ed zlat\u00ed\u010dka.<\/em><\/div>\n
Chci se V\u00e1m p\u0159edev\u0161\u00edm omluvit za to, \u017ee mi tenhle d\u00edlek trval tak stra\u0161n\u011b dlouho. Jenom\u017ee… Mishka si vzala do svoj\u00ed \u010dern\u00e9 kebule, \u017ee chce pejska \ud83d\ude00 A tak jsem si dom\u016f p\u0159ivezla \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko west\u00edka. Te\u010f to tu samoz\u0159ejm\u011b ne\u0159\u00edk\u00e1m proto, \u017ee bych se cht\u011bla chlubit (ne, v\u016fbec ne :D), ale proto, abyste znali d\u016fvod m\u00e9 ne\u010dinnosti. Asi V\u00e1m nemus\u00edm \u0159\u00edkat, jak je to s n\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9. Nem\u00e1m \u010das v\u016fbec na nic. I kdy\u017e te\u010f u\u017e je to lep\u0161\u00ed \ud83d\ude42 \u0160t\u011bn\u011b u\u017e si za\u010d\u00edn\u00e1 zvykat, u\u017e ned\u011bl\u00e1 tolik lou\u017ei\u010dek a podobn\u00fdch v\u011bc\u00ed jako \u00fapln\u011b prvn\u00ed t\u00fdden, tak\u017ee u\u017e se zase za\u010d\u00edn\u00e1m vracet do sv\u00fdch star\u00fdch kolej\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
No, u\u017e V\u00e1s nebudu zdr\u017eovat sv\u00fdm kec\u00e1n\u00edm, je\u0161t\u011b jednou se omlouv\u00e1m a u\u017eijte si dal\u0161\u00ed d\u00edlek \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Mishka \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
P.S: Koment\u00e1\u0159e by pot\u011b\u0161ily \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\"\"<\/div>\n
\n

„Je\u017ei\u0161, mn\u011b je zima,“ post\u011b\u017eoval jsem si.
„V\u017edy\u0165 je je\u0161t\u011b teplo,“ zasm\u00e1l se Tom a chytl m\u011b za ruku. T\u00e1hnul m\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku a zastavil se a\u017e u pohovky. Nech\u00e1pav\u011b jsem se na n\u011bj d\u00edval. Tom mi rozepnul bundu a svl\u00e9kl mi ji. Potom cht\u011bl i mikinu, ale zarazil jsem ho. Docela se mi tahle hra l\u00edbila. Zopakoval jsem to, co ud\u011blal on, jen s jeho bundou. Tom rozepnul zip u moj\u00ed mikiny a st\u00e1hl mi ji dol\u016f. Jeho pohyby byly pomal\u00e9 a dr\u00e1\u017ediv\u00e9. Netu\u0161il jsem, co zam\u00fd\u0161l\u00ed, ale rozhodn\u011b se mi to l\u00edbilo. Svl\u00e9kl jsem mu mikinu tak\u00e9. Te\u010f jsme naproti sob\u011b st\u00e1li a nev\u011bd\u011bli, co d\u00e1l. Jen jsme si hled\u011bli do o\u010d\u00ed a oba jsme spla\u0161en\u011b d\u00fdchali.<\/p>\n<\/div>\n

Po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 chv\u00edli jsem se odhodlal k prvn\u00edmu pohybu j\u00e1. P\u0159e\u0161el jsem k Tomovi je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, ne\u017e jsem dosud byl, a lehce jsem do n\u011bj drcnul, a\u017e Tom dosedl na pohovku, kter\u00e1 st\u00e1la za n\u00edm. V\u00e1hav\u011b jsem p\u0159i\u0161el a\u017e k n\u011bmu, \u00fasta sv\u00e1div\u011b pootev\u0159en\u00e1. Pomalu jsem si sedl na jeho kl\u00edn a on sv\u00e9 ruce polo\u017eil na m\u00e9 boky. Po milimetrech jsem se p\u0159ibli\u017eoval k jeho obli\u010deji. Trvalo to celou v\u011b\u010dnost, ne\u017e se na\u0161e rty setkaly a oba jsme vzru\u0161en\u011b zast\u00e9nali. Pootev\u0159el jsem \u00fasta a Tom\u016fv jazyk hbit\u011b vklouzl dovnit\u0159 a setkal se s t\u00edm m\u00fdm. Jeho ruce vklouzly pod m\u00e9 \u010dern\u00e9 tri\u010dko a nal\u00e9hav\u00fdmi pohyby hladily mou k\u016f\u017ei. Moje srdce divoce bu\u0161ilo a v b\u0159i\u0161e m\u011b a\u017e nesnesiteln\u011b \u0161imrala dot\u011brn\u00e1 mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla. Vzru\u0161en\u011b jsem se ot\u0159el rozkrokem o ten jeho a oba jsme zast\u00e9nali do \u00fast toho druh\u00e9ho. Jednou rukou jsem ho lehce tahal za jeho dlouh\u00e9 cop\u00e1nky a druhou jsem zajel pod jeho tri\u010dko a za\u010dal jsem ho hladit na jeho vypracovan\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Pod prsty jsem c\u00edtil, jak mu naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee. Uchopil jsem doln\u00ed lem jeho tri\u010dka a cht\u011bl mu ho p\u0159et\u00e1hnout p\u0159es hlavu, ale on m\u011b zarazil a rozpojil na\u0161e rty.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal jsem se zmaten\u011b. Myslel jsem, \u017ee se mu to l\u00edbilo.<\/div>\n
„J\u00e1, Bille… tohle… je to moc… moc rychl\u00e9…“ \u0159ekl a sklopil o\u010di dol\u016f.<\/div>\n
„Aha… to je v po\u0159\u00e1dku,“ pronesl jsem r\u00e1doby ch\u00e1pav\u011b, ale byl jsem si jist\u00fd, \u017ee v m\u00e9m hlase zazn\u011blo i zklam\u00e1n\u00ed. Asi jsem si od toho sliboval moc. Tom byl prost\u011b jin\u00fd ne\u017e Andreas.<\/div>\n
„Bille… nen\u00ed to kv\u016fli tomu, \u017ee bych necht\u011bl, ale… prost\u011b… je\u0161t\u011b je to na m\u011b moc brzy… nejsem si v\u016fbec jist\u00fd,“ povzdechl si.<\/div>\n
„Je to dobr\u00fd. J\u00e1 to ch\u00e1pu,“ usm\u00e1l jsem se a jemn\u011b jsem ho pol\u00edbil. Tom spolupracoval. Schoulil jsem se do jeho n\u00e1ru\u010de a ti\u0161e jsem d\u00fdchal jeho v\u016fni. Najednou jsem byl n\u011bjak unaven\u00fd. Moje v\u00ed\u010dka se st\u00e1vala \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc t\u011b\u017e\u0161\u00edmi.<\/div>\n
„Nespi. V\u017edy\u0165 je teprve p\u016fl sedm\u00fd,“ za\u0161eptal mi do vlas\u016f, ve kter\u00fdch se nach\u00e1zel jeho nos. Bylo tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, c\u00edtit jeho bl\u00edzkost. Najednou m\u011bly i probl\u00e9my mnohem men\u0161\u00ed v\u00e1hu. V\u0161echno bylo tak jednoduch\u00e9. A\u017e na n\u00e1\u0161 vztah. Ale u\u017e jsem se t\u00edm necht\u011bl zab\u00fdvat. Ono se to n\u011bjak vyvine.<\/div>\n
„To ty m\u011b usp\u00e1v\u00e1\u0161,“ naoko jsem mu vy\u010detl a potuteln\u011b jsem se usm\u00e1l do jeho tri\u010dka.<\/div>\n
„Tak nakonec t\u011b usp\u00e1v\u00e1m j\u00e1,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom a zavrt\u011bl nad t\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ano… p\u0159esn\u011b tak,“ \u0161pitl jsem a pohl\u00e9dl na n\u011bj. Jeho tv\u00e1\u0159 zdobil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e m\u011b sledoval, jak se uvelebuji v jeho n\u00e1ru\u010di. Spokojen\u011b jsem si vydechl a znovu jsem zav\u0159el o\u010di. Bylo mi tak kr\u00e1sn\u011b. Jeho t\u011blo h\u0159\u00e1lo a m\u011b za\u010d\u00ednal pohlcovat sp\u00e1nek. Tak brzy.<\/p>\n<\/div>\n
„Billi… poj\u010f do postele,“ za\u0161eptal mi n\u011bkdo do ucha. Mrzut\u011b jsem zavr\u010del, nespokojen s t\u00edm, \u017ee m\u011b Tom bud\u00ed. Bylo to opravdu, ale opravdu otravn\u00e9.<\/div>\n
„Mn\u011b je fajn,“ zamru\u010del jsem a spokojen\u011b jsem si povzdechl, znovu se uvelebuj\u00edc v teple jeho n\u00e1ru\u010de k dal\u0161\u00edmu sp\u00e1nku.<\/div>\n
„No tob\u011b mo\u017en\u00e1…“ zasm\u00e1l se a najednou jsem uc\u00edtil, jak m\u011b jeho pa\u017ee zvedaj\u00ed. Trochu jsem vyp\u00edskl a pevn\u011b se ho chytl kolem krku, po\u0159\u00e1d jsem ale neotev\u00edral o\u010di.<\/div>\n
„Ty m\u011b odnese\u0161?“ zeptal jsem se zase u\u017e v polosp\u00e1nku.<\/div>\n
„Odnesu,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil a vy\u0161lapal se mnou v n\u00e1ru\u010di schody do patra. Zastavil p\u0159ed m\u00fdm pokojem a chystal se otev\u0159\u00edt, j\u00e1 ho ale zarazil.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych k tob\u011b,“ zaprosil jsem, a kone\u010dn\u011b jsem na n\u011bj pohl\u00e9dl. Rozespale jsem na n\u011bj m\u017eoural a musel jsem vypadat opravdu komicky.<\/div>\n
„Pro\u010d ke mn\u011b?“ zeptal se se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm, ale stejn\u011b se na moje p\u0159\u00e1n\u00ed roze\u0161el k jeho pokoji.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem tam nebyl,“ \u0159ekl jsem a pomohl mu otev\u0159\u00edt dve\u0159e. Tom\u016fv pokoj byl skoro stejn\u00fd jako ten m\u016fj. O\u010dima jsem bloudil po m\u00edstnosti a sna\u017eil si v\u0161imnout i nejmen\u0161\u00edho detailu. Jeho pokoj vypadal jako ka\u017ed\u00fd pokoj chlapce. V\u011bci byly neuspo\u0159\u00e1dan\u00e9, v\u011bt\u0161inou jen tak poh\u00e1zen\u00e9, poli\u010dky byly pln\u00e9 c\u00e9d\u00e9\u010dek a kn\u00ed\u017eek o kon\u00edch, na stole se mu povalovaly nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m tu bordel,“ omluvn\u011b se u\u0161kl\u00edbl, a kone\u010dn\u011b m\u011b polo\u017eil na jeho ustlanou postel.<\/div>\n
„Jako by mi to vadilo,“ zasm\u00e1l jsem se. O\u010dima jsem zabloudil do rohu m\u00edstnosti a uvid\u011bl kr\u00e1snou kytaru z tmav\u00e9ho d\u0159eva, kter\u00e1 st\u00e1la ledabyle op\u0159en\u00e1 o st\u011bnu. „Ty hraje\u0161 na kytaru?“ podivil jsem se. Tom se pobaven\u011b zaculil.<\/div>\n
„Jo, ob\u010das,“ p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“ zeptal jsem se lehce ubl\u00ed\u017een\u011b. Tom si sednul vedle m\u011b a ruce mi jemn\u011b polo\u017eil na ramena.<\/div>\n
„Proto\u017ee ses neptal,“ vypl\u00e1znul na m\u011b jazyk, a hned na to mi polo\u017eil jemnou pusinku na \u0161pi\u010dku nosu.<\/div>\n
Cht\u011b necht\u011b jsem se nad t\u00edm musel rozn\u011b\u017en\u011ble usm\u00e1t. Jeho projevy n\u00e1klonnosti byly n\u011bkdy opravdu roztomil\u00e9. Na moment m\u011b k sob\u011b p\u0159itiskl a j\u00e1 mu jeho objet\u00ed op\u011btoval.<\/div>\n
„N\u011bkdy ti zahraju,“ \u0161eptl a znovu m\u011b pol\u00edbil, tentokr\u00e1t na rty. Jen jsem se usm\u00e1l a potom jsem si kone\u010dn\u011b lehnul, stahuj\u00edc ho s sebou. „Chce\u0161 sp\u00e1t v tomhle?“ zeptal se a zatahal za moje upl\u00e9 d\u017e\u00edny.<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Nechce se mi svl\u00e9kat,“ jen jsem pokr\u010dil rameny. Tom se naklonil nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko m\u011b, jeho hork\u00fd dech dopadal na mou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„A co kdybych si t\u011b svl\u00e9kl j\u00e1?“ navrhl. V tu chv\u00edli se mi rozbu\u0161ilo srdce a v b\u0159i\u0161e m\u011b op\u011bt za\u0161imrala mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla. Netu\u0161il jsem, co od toho m\u00e1m o\u010dek\u00e1vat, a ani jsem v tu chv\u00edli nemyslel na nic zvrhl\u00e9ho. Jen m\u011b to prost\u011b zasko\u010dilo. Stejn\u011b jsem ale pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Kdy\u017e chce\u0161…“ \u0161eptl jsem tak, aby v m\u00e9m hlase nebylo poznat rozru\u0161en\u00ed. Tom se mi zad\u00edval do o\u010d\u00ed a jeho prsty samovoln\u011b zachytily doln\u00ed lem m\u00e9ho tri\u010dka. Pomalou\u010dku mi ho vyhrnul nahoru a prsty jemn\u011b p\u0159ejel p\u0159es mou odhalenou hru\u010f. Zachv\u011bl jsem se a nasko\u010dila mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Tom mi nazna\u010dil, abych se nadzvedl a triko mi st\u00e1hl \u00fapln\u011b dol\u016f. Znovu m\u011b za\u010dal hladit, dlan\u00ed n\u011b\u017en\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po m\u00e9m hrudn\u00edku a b\u0159\u00ed\u0161ku. Potom rozepnul knofl\u00edk a zip u m\u00fdch kalhot a st\u00e1hl mi je dol\u016f. Le\u017eel jsem p\u0159ed n\u00edm jen v boxerk\u00e1ch a st\u00e1le jsem op\u011btoval jeho pohled. Za celou tu dobu, jsme ani jeden neuhnuli o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
„Chv\u011bje\u0161 se…“ \u0161eptl Tom, jako by necht\u011bl ru\u0161it to ticho panuj\u00edc\u00ed mezi n\u00e1mi. Proti jeho slov\u016fm jsem nem\u011bl argumenty. Chv\u011bl jsem se a on ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee zimou to nen\u00ed. A taky \u017ee nebylo. To jeho doteky ve mn\u011b vyvolaly takov\u00e9 pocity.<\/div>\n
„Je ti zima?“ zeptal se starostliv\u011b, kdy\u017e jsem neodpov\u00eddal. P\u0159edem mu to ale bylo jasn\u00e9.<\/div>\n
„Ne…“ hlesl jsem a posadil jsem se na posteli.<\/div>\n
Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nikdy jsem takov\u00e9 pocity v p\u0159\u00edtomnosti druh\u00e9ho \u010dlov\u011bka neza\u017e\u00edval. Om\u00e1men\u011b jsem vyhrnul Tomovo triko nahoru a on poslu\u0161n\u011b zvedl ruce nad hlavu, abych mu ho mohl svl\u00e9ct. Fascinovan\u011b jsem se zahled\u011bl na jeho vypracovanou hru\u010f. U\u017e kdy\u017e jsem ho vid\u011bl prvn\u011b, jen tak, bez tri\u010dka, p\u0159ipadal mi sexy. To jsem si prost\u011b musel p\u0159iznat. Ale te\u010f… Te\u010f to bylo n\u011bco do\u010dista jin\u00e9ho. Bylo to tak l\u00e1kav\u00e9, jen nat\u00e1hnout ruku a dotknout se t\u011bch pevn\u00fdch sval\u016f, r\u00fdsuj\u00edc\u00edch se pod op\u00e1lenou k\u016f\u017e\u00ed. Ale p\u0159esto jsem to neud\u011blal. Moc dob\u0159e jsem toti\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee jakmile bych za\u010dal, jen t\u011b\u017eko bych zase p\u0159est\u00e1val. A to jsem si te\u010f nemohl dovolit. Ne, kdy\u017e Tom necht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se ti\u0161e. Asi si neum\u011bl vysv\u011btlit m\u00e9 dlouh\u00e9 z\u00edr\u00e1n\u00ed na jeho t\u011blo.<\/div>\n
„Ne… v po\u0159\u00e1dku…“ ujistil jsem ho a usm\u00e1l se. Najednou mi bylo tak kr\u00e1sn\u011b. C\u00edtil jsem se opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Sice jsem nech\u00e1pal ty n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bny m\u00fdch pocit\u016f, ale v Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti bylo najednou v\u0161echno mo\u017en\u00e9. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d,“ \u0161eptl jsem a naklonil se k n\u011bmu, abych mu mohl v\u011bnovat n\u011b\u017en\u00fd, proc\u00edt\u011bn\u00fd polibek.<\/div>\n
„I j\u00e1 tebe…“ vydechl Tom ti\u0161e a usm\u00e1l se. Op\u0159el si \u010delo o to m\u00e9 a d\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. Op\u011btoval jsem jeho pohled, kter\u00fd se vp\u00edjel do m\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duhovek a uji\u0161\u0165oval m\u011b v tom citu, kter\u00fd se mezi n\u00e1mi vytvo\u0159il.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b kalhoty…“ ti\u0161e jsem se zasm\u00e1l a zatahal jsem za hrubou l\u00e1tku jeho rifl\u00ed.<\/div>\n
„Pros\u00edm…“ pob\u00eddl m\u011b Tom a j\u00e1 si v\u00e1hav\u011b skousnul ret. Nep\u0159i\u0161lo mi to jako dobr\u00fd n\u00e1pad, ale nakonec jsem to p\u0159eci jen ud\u011blal. Pomalu jsem rozepnul jeho kalhoty a Tom se postavil, aby si je vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohl svl\u00e9ct. Te\u010f byl i on pouze v boxerk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho t\u011blo bylo opravdu vypracovan\u00e9, poznamenan\u00e9 prac\u00ed, kterou tady na farm\u011b vykon\u00e1val. Jeho k\u016f\u017ee byla je\u0161t\u011b st\u00e1le op\u00e1len\u00e1. Nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruku a on se j\u00ed chytil. Jemn\u00fdm pohybem jsem ho st\u00e1hl k sob\u011b na postel a oba jsme si kone\u010dn\u011b lehli. Tom n\u00e1s p\u0159ikryl jeho pe\u0159inou a zhasl lampi\u010dku, kter\u00e1 zde byla jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla. P\u0159itulil jsem se k Tomovu skoro nah\u00e9mu t\u011blu a musel jsem se dost ovl\u00e1dat, abych neza\u010dal d\u011blat n\u011bco, \u010deho bych pozd\u011bji litoval. S n\u00e1mahou jsem poru\u010dil sv\u00fdm pa\u017e\u00edm, kter\u00e9 se nakonec poslu\u0161n\u011b obmotaly kolem jeho t\u011bla. Spokojen\u011b jsem vydechl do jeho hork\u00e9 k\u016f\u017ee a pohodln\u011b se uvelebil. Jedna jeho ruka m\u011b jemn\u011b hladila na boku a ta druh\u00e1 spo\u010d\u00edvala kdesi v m\u00fdch vlasech. Ta poloha, ve kter\u00e9 jsme le\u017eeli byla tak d\u016fv\u011brn\u00e1. A p\u0159esto jsem se c\u00edtil, jako bychom takhle leh\u00e1vali odjak\u017eiva. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem si u\u017e\u00edval Tomovo hlazen\u00ed, ale po chvilce jsem u\u017e \u00fapln\u011b p\u0159estal vn\u00edmat.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Mrzut\u011b jsem rukou za\u0161m\u00e1tral vedle sebe, ale nahmatal jsem jen studenou matraci. Popla\u0161en\u011b jsem otev\u0159el o\u010di a hledal Toma. Nakonec jsem ho na\u0161el. St\u00e1l u okna jen v boxerk\u00e1ch a d\u00edval se ven. Byla u\u017e tma. Tro\u0161ku nech\u00e1pav\u011b jsem nad jeho chov\u00e1n\u00edm zamrkal, ale p\u0159ece jen jsem se potichu zvedl a do\u0161el a\u017e k n\u011bmu. Vypadal tak zamy\u0161len\u011b, ani si m\u011b nev\u0161iml.<\/div>\n
„Copak tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se ti\u0161e a vtiskl mu polibek na nah\u00e9 rameno. Tom se oto\u010dil a obda\u0159il m\u011b sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
„Nemohl jsem sp\u00e1t. Tak jsem se d\u00edval na sn\u00edh,“ zaculil se a prstem uk\u00e1zal ven z okna. U\u017easle jsem se zahled\u011bl t\u00edm sm\u011brem a spat\u0159il velik\u00e9 b\u00edl\u00e9 vlo\u010dky poletuj\u00edc\u00ed v\u0161ude za sklem. Za vrstvou \u0161ediv\u00fdch mrak\u016f matn\u011b prosv\u00edtal m\u011bs\u00edc a dod\u00e1val tomu v\u0161emu romantickou atmosf\u00e9ru. Tom m\u011b zezadu objal a spojil svoje dlan\u011b na m\u00e9m hol\u00e9m b\u0159i\u0161e. Op\u0159el jsem se o n\u011bj a on si polo\u017eil hlavu na moje rameno. Jeho t\u011blo m\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1lo a dod\u00e1valo mi pocit bezpe\u010d\u00ed. V b\u0159i\u0161e se mi op\u011bt roztan\u010dilo zb\u011bsil\u00e9 hejno mot\u00fdl\u016f a m\u00fdm nitrem se rozl\u00e9val uklid\u0148uj\u00edc\u00ed pocit. Spokojen\u011b jsem si vydechl a sledoval vlo\u010dky sypaj\u00edc\u00ed se z nebe, nesouc\u00ed b\u00edl\u00e9 poselstv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed…“ vydechl mi Tom do vlas\u016f. Jeho hork\u00fd dech m\u011b za\u0161imral na \u0161\u00edji.<\/div>\n
„Co je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„V\u0161echno. Ale hlavn\u011b to, jak se k sob\u011b te\u010f chov\u00e1me.“ Jen jsem pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Ale nen\u00ed to \u0161patn\u00e9, hm?“<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed to \u0161patn\u00e9. Jen… kdy\u017e si vzpomenu, jak jsme se k sob\u011b chovali na za\u010d\u00e1tku a jak se chov\u00e1me te\u010f… Je to a\u017e sm\u011b\u0161n\u00e9,“ uchechtl se.<\/div>\n
„To v\u0161echno j\u00e1. To j\u00e1 jsem se choval jak idiot,“ povzdechl jsem si. Nejrad\u0161i bych si nafackoval za to, jak\u00fd jsem byl.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161… To ne\u0159\u00edkej… I j\u00e1 jsem na tom m\u011bl sv\u016fj pod\u00edl.“<\/div>\n
„Ne, Tome. Nem\u011bl. Ty ses sna\u017eil chovat norm\u00e1ln\u011b. Jen j\u00e1 jsem po\u0159\u00e1d odm\u00edtal. A byla to chyba…“ Bylo mi do breku p\u0159i vzpom\u00ednce na to, jak hnusn\u00fd jsem na n\u011bj byl. A ani nev\u00edm pro\u010d, kdy\u017e te\u010f u\u017e bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Tom m\u011b oto\u010dil \u010delem k sob\u011b a ob\u011bma rukama m\u011b chytl za tv\u00e1\u0159e. Sv\u00e9 \u010delo op\u0159el o to m\u00e9 a nal\u00e9hav\u011b se mi zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e na to nemysli. Je to za n\u00e1mi. Te\u010f je tu budoucnost, hm?“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l. Takhle u\u017e se ke mn\u011b dlouho nikdo nechoval. Tak jako on.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechl jsem dojat\u011b a prudce ho k sob\u011b p\u0159itiskl. St\u00e1li jsme tam polonaz\u00ed v objet\u00ed a ani jeden jsme se neh\u00fdbali. Jen jsme si u\u017e\u00edvali to teplo, co s\u00e1lalo z na\u0161ich t\u011bl. Tomovy siln\u00e9 pa\u017ee m\u011b pevn\u011b obj\u00edmaly a tiskly m\u011b k sob\u011b. C\u00edtil jsem, \u017ee v jeho n\u00e1ru\u010di op\u011bt us\u00edn\u00e1m.<\/div>\n
„P\u016fjdeme si lehnout, ano?“ za\u0161eptal Tom.<\/div>\n
„Hm…“ jen jsem ospale zamru\u010del a d\u00e1l se k n\u011bmu tiskl. Tu\u0161il jsem, \u017ee v posteli by n\u00e1m bylo pohodln\u011bji, ale mn\u011b se zrovna te\u010f tak dob\u0159e us\u00ednalo. Tom m\u011b opatrn\u011b vzal do n\u00e1ru\u010de, jako to ud\u011blal p\u0159edt\u00edm, a znovu m\u011b odnesl do jeho postele. Ani jsem neotev\u0159el o\u010di. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bude hned vedle m\u011b. A taky, \u017ee ano. Hned se vedle m\u011b objevilo jeho tepl\u00e9 t\u011blo, ke kter\u00e9mu jsem se znovu pevn\u011b p\u0159itiskl a jednu nohu jsem p\u0159ehodil p\u0159es jeho boky. Tom m\u011b znovu pevn\u011b objal a potom u\u017e jsem opravdu nic nevn\u00edmal. Pohltila m\u011b Tomova n\u00e1ru\u010d a spolu s n\u00ed tak\u00e9 sp\u00e1nek.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/p>\n<\/div>\n
Zapnul jsem sv\u016fj notebook, abych zkontroloval nov\u00e9 e-maily. Ani m\u00e1ma se stra\u0161n\u011b dlouho neozvala. V\u011bt\u0161inou se sna\u017eila b\u00fdt „mil\u00e1“ a alespo\u0148 napsala jednu, dv\u011b v\u011bty. Ale te\u010f… Jako bych neexistoval.<\/div>\n
Vzal jsem do ruky mobil. ,M\u00e1m j\u00ed zavolat?‘ ptal jsem se s\u00e1m sebe. Ost\u00fdchav\u011b jsem najel do kontakt\u016f a vyto\u010dil jej\u00ed \u010d\u00edslo. Dlouho se oz\u00fdvalo jen p\u00edp\u00e1n\u00ed. A\u017e kdy\u017e u\u017e jsem to cht\u011bl polo\u017eit, kone\u010dn\u011b mi to zvedla.<\/div>\n
„Ano?“ ozval se jej\u00ed nau\u010den\u00fd p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd t\u00f3n.
„\u010cau. To jsem j\u00e1, Bill,“ ohl\u00e1sil jsem se.
„Ach, Bille, zlato, promi\u0148, \u017ee jsem se tak dlouho neozvala, ale m\u011bla jsem stra\u0161n\u011b moc pr\u00e1ce a…“ Ani jsem ji nenechal domluvit.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161 co? Str\u010d si ty sv\u00fd kecy n\u011bkam!“ sykl jsem do telefonu a vztekle j\u00ed ho polo\u017eil. Zmocnila se m\u011b zloba spolu se zoufalstv\u00edm. Bylo mi hrozn\u011b l\u00edto, \u017ee si na m\u011b za cel\u00fd m\u016fj \u017eivot neud\u011blala ani trochu \u010dasu. Po\u0159\u00e1d se jen vymlouvala na pr\u00e1ci a povinnosti a na m\u011b ohledy nebrala. Od mali\u010dka m\u011b vychov\u00e1valy ch\u016fvy, \u00fapln\u011b ciz\u00ed \u017eensk\u00e9 bez mate\u0159sk\u00e9 l\u00e1sky. Najednou mi to v\u0161echno p\u0159i\u0161lo stra\u0161n\u011b l\u00edto. Nikdy jsem to n\u011bjak moc ne\u0159e\u0161il, m\u00edsto jej\u00ed pozornosti jsem m\u011bl pen\u00edze a luxus, co\u017e mi jako jedin\u00e9 dok\u00e1zala d\u00e1t. Ale te\u010f m\u011b to tak zatracen\u011b sebralo. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi za\u010daly kut\u00e1let jednotliv\u00e9 slzy. Necht\u011bl jsem bre\u010det, ale bohu\u017eel, neubr\u00e1nil jsem se. \u010c\u00edm v\u00edc jsem vzpom\u00ednal na svoje d\u011btstv\u00ed, t\u00edm v\u00edc jsem vzlykal. V\u0161echny vzpom\u00ednky se mi vracely, v\u0161echno to, na co jsem zapomn\u011bl, bylo zp\u00e1tky. A mohla za to ona. Jedin\u011b ona. Mo\u017en\u00e1… kdybych u\u017e od za\u010d\u00e1tku byl s t\u00e1tou, mo\u017en\u00e1 by bylo v\u0161echno jinak. M\u011bl bych aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dnou rodinu, m\u011bl bych jeho, proto\u017ee on mi dok\u00e1zal, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d. Takhle jsem m\u011bl jen s\u00e1m sebe a p\u00e1r r\u00e1doby p\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed se p\u0159\u00e1teli ani naz\u00fdvat nedali. Byl to takov\u00fd paradox. V\u017edycky jsem si myslel, \u017ee m\u00e1m v\u0161echno. Ale a\u017e tady jsem zjistil, kolik mi toho do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u017eivota chyb\u011blo.<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1le vzlykaj\u00edc jsem se zvedl z postele a ze stolu jsem si vzal krabi\u010dku cigaret. Pot\u0159eboval jsem to. Do\u0161el jsem k balkonu a jen v tri\u010dku vy\u0161el ven, a\u010dkoli bylo n\u011bkolik stup\u0148\u016f pod nulou a chladnou zem u\u017e od v\u010derej\u0161ka pokr\u00fdvala siln\u00e1 vrstva studen\u00e9ho sn\u011bhu. Okam\u017eit\u011b jsem se rozklepal, ale v tu chv\u00edli mi to bylo jedno. T\u0159esouc\u00edma rukama jsem si zap\u00e1lil cigaretu a sednul si na d\u0159ev\u011bnou podlahu balkonu. Nov\u00fd p\u0159\u00edval slz sm\u00e1\u010del m\u00e9 tv\u00e1\u0159e ve chv\u00edli, kdy jsem poprv\u00e9 pot\u00e1hl ze sv\u00e9 h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 ty\u010dinky. Spolu s dal\u0161\u00edm vzlykem se z m\u00fdch \u00fast linul i cigaretov\u00fd kou\u0159, kter\u00fd mi pomalu ale jist\u011b ni\u010dil pl\u00edce. Ov\u0161em, byl jsem na to zvykl\u00fd. Kou\u0159it jsem za\u010dal asi ve t\u0159in\u00e1cti, jen tak, z nudy a z hecu. A nezbavil jsem se toho dodnes.<\/div>\n
H\u0159betem ruky jsem si pokusil ot\u0159\u00edt mokr\u00e9 o\u010di, \u010d\u00edm\u017e jsem si samoz\u0159ejm\u011b \u0159\u00e1dn\u011b rozmazal sv\u00e9 pracn\u011b nan\u00e1\u0161en\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed. V tu chv\u00edli mi to v\u0161ak bylo jedno. P\u0159\u00edsun nikotinu m\u011b pomalu za\u010d\u00ednal uklid\u0148ovat. Sice jsem se c\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd, ale zato v klidu.<\/div>\n
Najednou jsem usly\u0161el otv\u00edraj\u00edc\u00ed se dve\u0159e a vz\u00e1p\u011bt\u00ed rychl\u00e9 kroky, kter\u00e9 m\u00ed\u0159ily ke mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, proboha, co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ sly\u0161el jsem Tom\u016fv ustaran\u00fd hlas. Ne\u017e jsem se nad\u00e1l, u\u017e byl u m\u011b a sna\u017eil se m\u011b dostat do jeho ob\u0159\u00ed mikiny.<\/div>\n
„Nic jen… d\u00e1val jsem si c\u00edgo,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a sna\u017eil se klopit hlavu, aby nepoznal, \u017ee jsem bre\u010del. I kdy\u017e mi to asi nebylo nic platn\u00e9, proto\u017ee by musel b\u00fdt \u00fapln\u011b slep\u00fd, aby to nepoznal, i kdy\u017e byla tma.<\/div>\n
„Nel\u017ei mi pros\u00edm t\u011b,“ pok\u00e1ral m\u011b a j\u00e1 jen lehce proto\u010dil o\u010di. N\u011bkdy byl starostliv\u00fd a\u017e moc. „Tak \u0161up, zvedej se. Se\u0161 \u00fapln\u011b promrzlej,“ za\u010dal m\u011b tahat na nohy, p\u0159i\u010dem\u017e mi z ruky vytrhl nedokou\u0159enou cigaretu a zahodil ji nezn\u00e1mo kam.<\/div>\n
Ubl\u00ed\u017een\u011b jsem na n\u011bj kouknul, ale p\u0159eci jen jsem ho n\u00e1sledoval do sv\u00e9ho pokoje. Tady u\u017e bylo bohu\u017eel sv\u011btlo, ale mysl\u00edm, \u017ee to bylo jedno. Tom stejn\u011b poznal, \u017ee jsem bre\u010del. Posadil m\u011b na postel a sedl si naproti mn\u011b. J\u00e1 se ale na protest pracn\u011b vy\u0161kr\u00e1bal na jeho kl\u00edn a schoulil se v jeho n\u00e1ru\u010di. Za jedno mi u n\u011bj bylo teplo a za druh\u00e9 jsem se u n\u011bj c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed. A to jsem te\u010f opravdu akutn\u011b pot\u0159eboval.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak a te\u010f mi pov\u011bz, co se stalo,“ vyb\u00eddl m\u011b tich\u00fdm hlasem a jemn\u011b m\u011b za\u010dal hladit po z\u00e1dech. Lehce jsem si povzdychl. Necht\u011blo se mi o tom te\u010f mluvit, ale Tom by to ze m\u011b stejn\u011b d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji vyt\u00e1hl, tak\u017ee to bylo vlastn\u011b jedno.<\/div>\n
„Jde o m\u00e1mu,“ \u0161pitl jsem smutn\u011b. Ano, opravdu smutn\u011b. „M\u00e1m pocit, \u017ee na m\u011b \u00fapln\u011b ka\u0161le. V\u00ed\u0161, \u017ee j\u00ed na mn\u011b v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed. Ona… v\u016fbec se mi neozvala, a kdy\u017e jsem j\u00ed dneska zavolal… zase se vymluvila na pr\u00e1ci. Jako v\u017edycky, jako celej m\u016fj \u017eivot. Ona na m\u011b prost\u011b ka\u0161le…“ Posledn\u00ed slovo jsem jenom za\u0161eptal, proto\u017ee m\u011b op\u011bt zradil hlas. Pevn\u011b jsem stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b, aby mi neunikla jedin\u00e1 slza. Tom m\u011b instinktivn\u011b p\u0159itiskl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b a jeho hlazen\u00ed se st\u00e1valo intenzivn\u011bj\u0161\u00edm. K\u0159e\u010dovit\u011b jsem sev\u0159el l\u00e1tku jeho tri\u010dka mezi prsty a sna\u017eil se nebre\u010det.<\/div>\n
„Bille… ono j\u00ed na tob\u011b ur\u010dit\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Je to tvoje m\u00e1ma…“ Ano, m\u011bl pravdu. Byla to moje m\u00e1ma. Jen\u017ee j\u00ed na mn\u011b v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d,“ \u0161eptl jsem jen. U\u017e jsem nem\u011bl s\u00edlu p\u0159em\u00fd\u0161let nad n\u00ed. Rozhodl jsem se, \u017ee mi to prost\u011b bude jedno. Ona o m\u011b zjevn\u011b nest\u00e1la, ta pro\u010d se j\u00ed vnucovat. M\u00e1m t\u00e1tu a m\u00e1m p\u0159edev\u0161\u00edm Toma. Aspo\u0148 n\u011bkdo m\u011b m\u00e1 snad r\u00e1d.<\/div>\n
„I j\u00e1 tebe,“ odpov\u011bd\u011bl a vtiskl mi jemn\u00fd polibek do vlas\u016f. Moje srdce v tu chv\u00edli posko\u010dilo a v b\u0159i\u0161e m\u011b za\u010dalo \u0161imrat. Byly to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. N\u011bco, co jsem je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil. Bylo to tak nov\u00e9 a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, kam to za\u0159adit. Ale zp\u016fsobovala to pouze a jen jeho p\u0159\u00edtomnost, a to m\u011b v jist\u00e9m slova smyslu d\u011bsilo. Ale rozhodl jsem se to n\u011bjak ne\u0159e\u0161it. D\u016fle\u017eit\u00e1 pro m\u011b byla p\u0159\u00edtomnost. A ta byla v tento okam\u017eik v\u00edc ne\u017e kr\u00e1sn\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka Ahojky moje twincestn\u00ed zlat\u00ed\u010dka. Chci se V\u00e1m p\u0159edev\u0161\u00edm omluvit za to, \u017ee mi tenhle d\u00edlek trval tak stra\u0161n\u011b dlouho. Jenom\u017ee… Mishka si vzala do svoj\u00ed \u010dern\u00e9 kebule, \u017ee chce pejska \ud83d\ude00 A tak jsem si dom\u016f p\u0159ivezla \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko west\u00edka. Te\u010f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-9263","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9263","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9263"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9263\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9263"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9263"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9263"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}