{"id":9272,"date":"2011-02-24T18:00:00","date_gmt":"2011-02-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9249"},"modified":"2011-02-24T18:00:00","modified_gmt":"2011-02-24T17:00:00","slug":"remember-probably-not","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/24\/remember-probably-not\/","title":{"rendered":"Remember? Probably not!"},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"120\"<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalinku odlo\u017eil rozev\u0159en\u00fd  \u010dasopis ze sv\u00e9ho zorn\u00e9ho \u00fahlu. Necht\u011bl na to u\u017e koukat, a kdy\u017e m\u011bl tyhle fotky p\u0159ed sebou, nutilo ho to. Nesm\u011bl. Necht\u011bl zase bre\u010det, p\u0159ed chv\u00edl\u00ed si spravil linky. Nech\u00e1pal s\u00e1m sebe, vlastn\u011b kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, tak nech\u00e1pal nic. Nech\u00e1pal \u017e\u00e1dn\u00e9 ze sv\u00fdch rozhodnut\u00ed, nech\u00e1pal svoje city. Ubl\u00ed\u017eil mu p\u0159ece, a p\u0159esto\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159izn\u00e1val to. U\u017e to dokonce p\u0159iznal i s\u00e1m sob\u011b, sv\u00e9mu mozku. Pat\u0159il mezi ty n\u00e1ctilet\u00e9  hol\u010di\u010dky je\u010d\u00edc\u00ed pod podiem p\u0159i vystoupen\u00ed Tokio Hotel, kter\u00e9 se mohly roztrhnout kv\u016fli ka\u017ed\u00e9mu centimetru, o kter\u00fd se mohly p\u0159ibl\u00ed\u017eit k podiu. Velmi r\u00e1d se propadal do t\u00e9 hysterie, na chvili\u010dku se z n\u011bj v\u017edy sesypaly v\u0161echny probl\u00e9my.  <\/div>\n
Zad\u00edval se, i p\u0159es svoje rozhodnut\u00ed na fotku v \u010dasopisu na stole. Z tituln\u00ed strany na n\u011bj koukal dokonal\u00fd, bezchybn\u00fd obli\u010dej jeho idola. Tom Kaulitz, lama\u010d v\u0161ech d\u00edv\u010d\u00edch srdc\u00ed. Tahle p\u00edsmena se mu zabod\u00e1vala do srdce. Jenom on v\u011bd\u011bl, \u017ee tenhle slavn\u00fd bad boy si s klidem nabal\u00ed i kluka.<\/div>\n
Sklonil hlavu a p\u0159esv\u011bd\u010doval s\u00e1m sebe, \u017ee nebude bre\u010det. V \u017eivot\u011b ud\u011blala p\u00e1r chyb, ale jedna byla nejv\u011bt\u0161\u00ed. Vlastn\u011b dv\u011b.  <\/div>\n
Prvn\u00ed byla ve t\u0159in\u00e1cti letech, kdy dovolil, aby se jeho a bratr\u016fv vztah dostal za meze bratrsk\u00e9 l\u00e1sky. Nebral to jako chybu, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b tento okam\u017eik zp\u016fsobil jeho nyn\u011bj\u0161\u00ed probl\u00e9my.<\/div>\n
Ta druh\u00e1 byla, \u017ee dr\u017eel hubu. Tolik snahy vynalo\u017eil na to se s bratrem znovu setkat, a kdy\u017e k tomu do\u0161lo, rozhodl se \u0161patn\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nechal se op\u011bt okouzlit charismatem toho dredat\u00fdho idiota a nechal se sbalit. Skon\u010dili v posteli, jak neobvykl\u00e9. A na konci, kdy\u017e byl \u010dernovl\u00e1sek hnusn\u011b vyhozen z hotelov\u00e9ho pokoje, nedok\u00e1zal prost\u011b sebrat tu odvahu a \u0159\u00edct to. Ta t\u0159i jednoduch\u00e1 slova. Jsem tv\u016fj bratr.<\/div>\n
Jsem tv\u016fj bratr.<\/div>\n
Jsem tv\u016fj bratr.<\/div>\n
Jsem tv\u016fj bratr.<\/div>\n
Zn\u011blo to jako ozv\u011bna v jeho hlav\u011b a nutilo jej to smutnit. V\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
Pamatoval si p\u0159esn\u011b  ten okam\u017eik p\u0159ed sedmi lety. Ve \u010dtrn\u00e1cti dovolil Tomovi, aby se s n\u00edm poprv\u00e9 vyspal. Ta noc z\u016fst\u00e1vala v Billov\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch dote\u010f jako jeden ze sv\u011btl\u00fdch bod\u016f.<\/div>\n
Ale r\u00e1no ode\u0161el. D\u0159\u00edv, ne\u017e Bill otev\u0159el o\u010di, byl Tom pry\u010d i se v\u0161emi v\u011bcmi. Nechal pouze vzkaz matce, \u017ee se lou\u010d\u00ed a \u017ee odch\u00e1z\u00ed. Pro Billa nic. Nev\u011bnoval mu nejmen\u0161\u00ed pozornost a ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
V sedmn\u00e1cti se kone\u010dn\u011b odhodlal a probojoval se na jednu p\u00e1rty, kde Tokio Hotel vystupovali. U baru si po\u010dkal na Toma a ve snaze ho odv\u00e9st n\u011bkam do soukrom\u00ed, vsadil na men\u0161\u00ed flirt. Na alkoholem omr\u00e1\u010den\u00fd mozek kytaristy zabralo \u00fapln\u011b v\u0161echno a nebylo tak divu, \u017ee Bill skon\u010dil v jeho posteli.<\/div>\n
A zase nic netu\u0161il. To Billa bolelo nejv\u00edc, \u017ee nedok\u00e1zal ani poznat vlastn\u00edho bratra, dvoj\u010de. P\u0159ipadal si jako d\u011bvka, ne, jako n\u011bco hor\u0161\u00edho. Zvr\u00e1cen\u00e1 d\u011bvka.<\/div>\n
Jako jedin\u00fd nemiloval Toma pouze platonicky. Jeho l\u00e1ska byla siln\u00e1 u\u017e od puberty, a a\u010dkoliv se p\u0159es to sna\u017eil mnohokr\u00e1t p\u0159en\u00e9st, nikdy to nevy\u0161lo.  <\/div>\n
Smutn\u011b si povzdychl a p\u0159e\u0161el k oknu. Z\u00edral na \u0161pinavou malom\u011bstskou ulici okrajov\u00e9 \u010d\u00e1sti Magdeburku. Sev\u0159el v p\u011bsti z\u00e1clonu a vzpom\u00ednal d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f po tom, co jeho bratr tak krut\u011b ode\u0161el, ho zase spat\u0159il. A\u017e na to, \u017ee na str\u00e1nce jednoho men\u0161\u00edho \u010dasopisu. Od t\u00e9 doby kari\u00e9ra Tokio Hotel jenom stoupala. Hem\u017eily se s nimi v\u0161echny televizn\u00ed talk show a hitpar\u00e1dy byly pln\u00e9 jejich hit\u016f. Ta hudba si okam\u017eit\u011b z\u00edskala Billovo srdce. P\u0159ipom\u00ednalo mu to okam\u017eiky, kdy poslouchal za dve\u0159mi br\u00e1\u0161kova pokoje jeho pokusy o melodie. \u010castokr\u00e1t si do nich zp\u00edval svoje \u00faryvky vymy\u0161len\u00fdch text\u016f a broukal si s kytarou.<\/div>\n
Op\u011bt se mu zalily o\u010di slanou vodou. Byl u\u017e zoufal\u00fd, p\u0159ipadal si jako n\u00e1ctilet\u00e1 holka, kter\u00e1 bre\u010d\u00ed pro sv\u00e9ho obl\u00edbence. Vlastn\u011b, on byl jako ony. Chodil na koncerty, vyst\u0159ihoval si fotky, st\u00e1le dokola poslouchal jejich p\u00edsni\u010dky.  <\/div>\n
Jak tak koukal na \u0161ediv\u00fd  asfalt, zacloumala j\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 a hlavn\u011b nepochopiteln\u00e1  vlna vzteku. \u0160kubnul rukou, a\u017e vytrhl kus z\u00e1clony z \u00fachytek. Nedbal na to, sp\u011bchal ke sv\u00e9mu stolu. Jal se prohraboval \u0161upl\u00edk po \u0161upl\u00edku, ve snaze naj\u00edt jednu velmi specifickou v\u011bc.  <\/div>\n
S v\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se vyno\u0159il zpod stolu, v ruce sv\u00edraj\u00edc zma\u010dkan\u00fd kus pap\u00edru. Zasedl na \u017eidli a p\u0159ezkoumal \u0161patn\u011b \u010diteln\u00e9 p\u00edsmo. Byl to v\u00fdst\u0159i\u017eek z jednoho \u010dasopisu s p\u0159esnou adresou zku\u0161ebny Tokio Hotel.<\/div>\n
Zad\u00edval se na c\u00e1r pap\u00edru a na \u010dl\u00e1nek v Bravu. ‚Tokio Hotel nyn\u00ed nep\u0159etr\u017eit\u011b zkou\u0161\u00ed ve sv\u00e9m studiu\u2026‘<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edc nepot\u0159eboval. V rychlosti si sbalil ta\u0161ku a u\u017e uh\u00e1n\u011bl na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Doufal jenom, \u017ee jej nep\u0159ejde za tu dlouhou cestu do Berl\u00edna odvaha postavit se sv\u00e9mu dvoj\u010deti tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, a pov\u011bd\u011bt mu pravdu.<\/p>\n<\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju zm\u011bnu,“ usoudil p\u0159i pohledu do zrcadla a nechal kade\u0159n\u00edka, aby se mu ve vlasech prohr\u00e1bnul. Kriticky se zad\u00edval na svoje ostny, dikobraz\u00ed \u00fa\u010des, jak tomu \u0159\u00edkala matka.<\/div>\n
„To ano. Ale m\u00e1te\u2026“<\/div>\n
„M\u00e1m,“ k\u00fdvnul Bill a stisknul v ta\u0161ce pen\u011b\u017eenku. P\u016fj\u010dil si od matky kreditku, kter\u00e1 nebyla zrovna chud\u00e1. Na rozd\u00edl od Billa si na matku Tom ob\u010das i vzpomn\u011bl a jeho styl omluvy, \u017ee nen\u00ed s rodinou a nejezd\u00ed dom\u016f, bylo poslat p\u00e1r tis\u00edc euro.  <\/div>\n
„Dob\u0159e. A co oble\u010den\u00ed?“ pod\u00edval se stylista nejist\u011b na jeho v rychlosti oble\u010denou mikinu a oby\u010dejn\u00e9 d\u017e\u00edny.<\/div>\n
„To bych bral,“ zasm\u00e1l se Bill krapet nerv\u00f3zn\u011b. „A make-up. Ale p\u0159\u00e1l bych si zachovat sv\u016fj styl.“<\/div>\n
„Jist\u011b, n\u011bco m\u011b napadlo, pane\u2026“<\/div>\n
„Kaulitz,“ vylet\u011blo z n\u011bj d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihnul zarazit. Mu\u017e nad n\u00edm strnul.<\/div>\n
„M\u00e1te n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s Tomem Kaulitzem?“<\/div>\n
Bill polknul, tomuhle se cht\u011bl vyhnout. „Vzd\u00e1len\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed, moc se nev\u00edd\u00e1me,“  vykroutil se z toho. Zjistil v\u0161ak, \u017ee jeho jm\u00e9no mu zajistilo obsluhu nejvy\u0161\u0161\u00ed \u00farovn\u011b.  <\/div>\n
„Je to\u2026 zm\u011bna,“ p\u0159ipustil Bill a kritick\u00fdm okem zkoumal sv\u016fj nov\u00fd \u00fa\u010des slo\u017een\u00fd p\u0159edev\u0161\u00edm z napleten\u00fdch pseudo-dred\u016f a b\u00edl\u00fdch pram\u00ednk\u016f. „Ale l\u00edb\u00ed se mi to\u2026 povedlo se v\u00e1m to, tohle by m\u011b nenapadlo.“<\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m, pane Kaulitzi,“ usm\u00e1l se od pohledu teple vypadaj\u00edc\u00ed holi\u010d a odstoupil. „Nyn\u00ed bych v\u00e1s r\u00e1d poslal t\u00e1mhle do t\u011bch dve\u0159\u00ed nalevo. U\u017e na v\u00e1s \u010dek\u00e1 na\u0161e stylistka.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l a odkr\u00e1\u010del. Ani ne za dvacet minut se vracel v t\u011bsn\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch s v\u00fdrazn\u00fdm p\u00e1skem a b\u00edl\u00e9m t\u00edlku s \u010dern\u00fdm p\u0159es to. Jeho o\u010di byly obta\u017eeny novou linkou a Bill se poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b c\u00edtil\u2026 skv\u011ble.<\/div>\n
Zaplatil a p\u0159endal si v\u0161echny svoje v\u011bci z batohu do velk\u00e9 kabely. Nasadil si slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a sebev\u011bdom\u011b vy\u0161el na ulici.  <\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„Kluci, dneska je to d\u011bsn\u00fd. Tome, p\u0159esta\u0148 okam\u017eit\u011b ka\u0161lat do toho mikrofonu, kdy\u017e zp\u00edv\u00e1\u0161 vok\u00e1ly, a ty Stefane mi, pros\u00edm t\u011b, nelez na o\u010di,“ trhnul mana\u017eer teen-skupiny rukou a odkr\u00e1\u010del k sob\u011b do kancel\u00e1\u0159e. Nev\u0161\u00edmal si nad\u00e1vek, kter\u00e9 za n\u00edm l\u00edtaly, u\u017e se to nau\u010dil. V\u011bd\u011bl, \u017ee dobr\u00fd mana\u017eer nesm\u00ed po\u0159\u00e1d ustupovat.<\/div>\n
„A sly\u0161\u00edm v\u00e1s, do deseti minut budete znova tr\u00e9novat!“ k\u0159iknul je\u0161t\u011b a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. V posledn\u00ed dob\u011b se mu v\u0161echno sypalo na hlavu a\u2026 ozvalo se lehk\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b zvednul obo\u010d\u00ed, ale dve\u0159e otev\u0159el. Zahl\u00eddnul vysok\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho kluka v br\u00fdl\u00edch, kter\u00fd vypadal sp\u00ed\u0161, jako kdyby slezl z mola.<\/div>\n
Nak\u0159ivil obli\u010dej. „Asi jste se spletl, tady nen\u00ed\u2026 moment, jak jste se sem dostal?“<\/div>\n
„Zadn\u00ed vchod,“ pokr\u010dila ta osoba rameny. „Mimochodem, j\u00e1 jsem\u2026“<\/div>\n
„M\u011b nezaj\u00edm\u00e1, kdo jste, m\u011b zaj\u00edm\u00e1, co tady d\u011bl\u00e1te,“ zv\u00fd\u0161il David hlas.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd kluk se oklepal. „Za n\u011bk\u00fdm jsem p\u0159i\u0161el. Teda za n\u011bk\u00fdm, p\u0159esn\u011bji za Tomem Kaulitzem.“<\/div>\n
„Fanou\u0161ci sem nesm\u011bj\u00ed, omlouv\u00e1m se, ale budu v\u00e1s muset nechat vyv\u00e9st, j\u00e1\u2026“ zmlknul, kdy\u017e ho ten na pohled vychrtl\u00fd chlapec zatla\u010dil do jeho kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Co\u2026“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem v\u00e1m n\u011bco uk\u00e1zat. M\u00e1m pocit, \u017ee v\u00e1m Tom n\u011bco zatajil.“<\/div>\n
„Co\u2026“ zopakoval Jost a v obli\u010deji m\u011bl st\u00e1le nech\u00e1pav\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz.<\/div>\n
Bill za\u010dal hrabat v ta\u0161ce a David se svezl na \u017eidli. Prohr\u00e1bnul si vlasy a nech\u00e1pav\u011b sledoval ka\u017ed\u00fd pohyb nezvan\u00e9ho hosta. Nech\u00e1pal, pro\u010d je\u0161t\u011b nezavolal ochranku, ale n\u011bco mu v tom br\u00e1nilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdybyste m\u011b nechal domluvit u\u017e ze za\u010d\u00e1tku, mohli jsme si tohle u\u0161et\u0159it. Jmenuju se Bill Kaulitz a jsem Tomovo dvoj\u010de,“ vy\u0159kl Bill celou pravdu, opravdu nech\u00e1paj\u00edc, kde se v n\u011bm bere dnes cel\u00fd den odvaha. Ale \u010derpal ze v\u0161ech vzpom\u00ednek na probre\u010den\u00e9 noci, co za\u017eil.<\/div>\n
„To by mohl taky \u0159\u00edci ka\u017ed\u00fd. Kdy\u017e m\u011b te\u010f omluv\u00edte, m\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Ne,“ syknul ne\u00faprosn\u011b Bill a polo\u017eil p\u0159ed mu\u017ee za stolem pap\u00edr v pr\u016fhledn\u00fdch desk\u00e1ch. Sv\u016fj rodn\u00fd list.<\/div>\n
Krom\u011b jm\u00e9na a data narozen\u00ed st\u00e1la v jedn\u00e9 kolonce i informace o jeho dvoj\u010deti, pouze o deset minut star\u0161\u00edm br\u00e1\u0161kovi.    <\/div>\n
Sledoval, jak o\u010di mana\u017eera vyj\u00ed\u017ed\u00ed st\u00e1le v\u00edc z d\u016flk\u016f. „To\u2026 to\u2026 nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it. On nic ne\u0159\u00edkal, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Nejrad\u011bji by na m\u011b asi zapomn\u011bl. J\u00e1 jsem se mu ale p\u0159ijel p\u0159ipomenout. Pros\u00edm, mohl bych za n\u00edm? Na chvilku.“<\/div>\n
„Jdi. Je to tahle dlouh\u00e1 chodba, jenom p\u016fjde\u0161 dlouhou dobu rovn\u011b,“ podal David lehkou navigaci a s n\u00ed i rodn\u00fd list zp\u00e1tky majiteli. Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a \u010dekal jenom, a\u017e usly\u0161\u00ed klapnout dve\u0159e. Nestalo se.<\/div>\n
Pomalu vzhl\u00e9dl a uvid\u011bl Billa, jak stoj\u00ed po\u0159\u00e1d na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Co je\u0161t\u011b pot\u0159ebuje\u0161?“ povzdychl si.<\/div>\n
Bill se kysele zasm\u00e1l. „Polovina\u2026 no, vlastn\u011b v\u011bt\u0161ina alba, se kter\u00fdm jste prorazili, byla moje pr\u00e1ce. V\u00edm, \u017ee v\u00e1m to te\u010f bude asi jedno, ale je to tak. Cht\u011bl jsem v\u00e1m to jenom \u0159\u00edct, ani nev\u00edm pro\u010d,“ zasm\u00e1l se kysele a vyt\u00e1hnul barevn\u011b pomalovan\u00e9 desky.<\/div>\n
„Pros\u00edm, tohle jsou origin\u00e1ly,“ znovu se smutn\u011b usm\u00e1l a polo\u017eil desky na mahagonov\u00fd st\u016fl, stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm sv\u016fj rodn\u00fd list.<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Nashledanou. A d\u011bkuji za v\u00e1\u0161 \u010das,“ usm\u00e1l se Bill a vy\u0161el z kancel\u00e1\u0159e. Nemrzelo jej, \u017ee se zbavil t\u011bch star\u00fdch desek. Sv\u00e9ho snu o sl\u00e1v\u011b se vzdal u\u017e d\u00e1vno. Te\u010f cht\u011bl jenom\u2026 on vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl. Ale uvnit\u0159 n\u011bj jej n\u011bco nab\u00e1dalo, aby se Tomovi pomstil. Aspo\u0148 malinko. U\u017e zvl\u00e1dnul p\u0159esv\u011bd\u010dit vyhl\u00e1\u0161en\u00e9ho ne\u00fastupn\u00e9ho Davida Josta. P\u0159ijel a\u017e sem, a te\u010f by to v\u0161echno zahodil? Ne.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a roze\u0161el se dlouhou chodbou, odkud sly\u0161el t\u00f3ny kytary.  <\/div>\n
Postavil se do polootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Op\u0159el se zlehka o r\u00e1m a \u010dekal, jestli si jej n\u011bkdo v\u0161imne. \u010cekal p\u011bt minut, deset. Po\u0159\u00e1d nic. Vid\u011bl jenom Tomovy a Georgovy z\u00e1da a zp\u011bv\u00e1k\u016fv mikrofon opu\u0161t\u011bn\u00fd n\u011bkde vprost\u0159ed m\u00edstnosti. Malinko pooto\u010dil hlavu, kdy\u017e na sob\u011b uc\u00edtil pohled. Setkal se s pronikav\u00fdm pohledem buben\u00edka, hraj\u00edc\u00edho si s pali\u010dkami. Zamrkal a v\u011bd\u011bl, \u017ee je prozrazen. Nem\u011bl ale vymy\u0161leno nic jako d\u016fvod, pro\u010d je tady. Celou dobu jednal v jak\u00e9msi afektu \u010di co. Byl r\u00e1d, \u017ee se dostal a\u017e sem, ano. Av\u0161ak pochyboval, \u017ee ho sem dostalo pouze odhodl\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Buben\u00edk u\u017e u\u017e cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, kdy\u017e zaslechl h\u00e1dku. Oto\u010dil hlavu po tom zvuku a zahl\u00e9dl Toma a Stefana, jak si divoce vym\u011b\u0148uj\u00ed n\u00e1zory.<\/div>\n
„Zp\u00edv\u00e1\u0161 hr\u016fzostra\u0161n\u011b. Nev\u00edm, co to s tebou je, v\u017edycky si byl dobrej. Ale te\u010f\u2026“<\/div>\n
„Co te\u010f? Copak ti j\u00e1 h\u00e1z\u00edm na hlavu, \u017ee hraje\u0161 jako prase?“<\/div>\n
„No dovol?“ <\/div>\n
„Nedovol\u00edm. Chov\u00e1\u0161 se jako pitomec! Sp\u00ed\u0161 s kdek\u00fdm a v\u0161echno jenom proto, abys zapomn\u011bl na sv\u00fdho zkurven\u00fdho b\u2026“ sna\u017eil se Stefan br\u00e1nit, ale p\u0159eru\u0161ila ho mozolnat\u00e1 dla\u0148 stisknut\u00e1 p\u0159es jeho pusu.<\/div>\n
„Kurva, byl jsem opilej, kdy\u017e sem ti to \u0159\u00edkal a\u2026 auuu!“<\/div>\n
Stefan kousnul Toma do ruky a ot\u0159el si rty. „To nic nem\u011bn\u00ed na tom, \u017ee to byla pravda,“<\/div>\n
Tom za\u010d\u00ednal vzteky rudnout. Pohledy G\u00e9\u010dek se st\u0159etly a vym\u011bnily si varovn\u00e9 sign\u00e1ly.<\/div>\n
„M\u016fj bratr je mi doprdele ukradenej!“ za\u0159val Tom. N\u00e1sledn\u011b se zarazil a dal si ruku p\u0159ed pusu. Bylo mu jedno, \u017ee to usly\u0161\u00ed lidi z kapely, ti to v\u011bd\u011bli. Ov\u0161em Jost se nesm\u011bl dozv\u011bd\u011bt, \u017ee n\u011bkdy n\u011bjak\u00e9 dvoj\u010de v\u016fbec m\u011bl.  <\/div>\n
„Co\u017ee?!“<\/div>\n
V\u0161echny hlavy se jako na povel oto\u010dily ke dve\u0159\u00edm. Bill trochu sklonil hlavu, necht\u011bl o sob\u011b  d\u00e1t v\u011bd\u011bt takhle hloup\u011b. Sly\u0161el, jak si v\u0161ichni v m\u00edstnosti \u0161eptaj\u00ed v\u011bty a ot\u00e1zky typu kdo to proboha je?<\/div>\n
„Promi\u0148, kr\u00e1sko, tohle je uzav\u0159en\u00e1 zkou\u0161ka. Nev\u00edm, jak ses sem dostala, ale\u2026“<\/div>\n
„Je to kluk,“ prohl\u00e1sil Stefan, nakl\u00e1n\u011bj\u00edce hlavu do strany.<\/div>\n
Tom se zarazil. „Co\u017ee?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, jsem kluk. A docela m\u011b mrz\u00ed, \u017ee si m\u011b nepoznal,“ zvednul Bill o\u010di od zem\u011b, br\u00fdle st\u00e1le na nose. C\u00edtil se s nimi v\u00edc v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d bych t\u011b m\u011bl zn\u00e1t?“ nech\u00e1pat Tom.<\/div>\n
Bill se uchechtnul. „V\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b ani nep\u0159ekvapuje, \u017ee nev\u00ed\u0161, s k\u00fdm ses vyspal?“<\/div>\n
„Hele sorry, ale s tebou sem nespal. To bych si pamatoval.“ h\u00e1jil se dred\u00e1\u010d a odlo\u017eil svoji kytaru. Nemohl se zbavit dojmu, \u017ee je mu ten hlas pov\u011bdom\u00fd.<\/div>\n
„\u00da\u010des d\u011bl\u00e1 divy,“ odfrknul si Bill.  <\/div>\n
Tom se po\u0161kr\u00e1bal na hlav\u011b.  „A te\u010f ode m\u011b chce\u0161 co? Nikdy jsem nikomu nic nesliboval, bylo to prost\u011b jen jedna noc a te\u010dka. Konec. Ch\u00e1pe\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Ta vlna vzteku, kter\u00e1 p\u0159inutila Billa p\u0159ijet sem, se zase ozvala. Bill zatnul nehty do dlan\u00ed a stisknul zuby. Sna\u017eil se z\u016fstat v klidu. Ne, ne\u0161lo to. Vybouchnul.<\/div>\n
Strhnul si z o\u010d\u00ed br\u00fdle a r\u00e1zn\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el a\u017e ke sv\u00e9mu bratrovi. „Jedna noc? Ne, byly dv\u011b. Akor\u00e1t \u017ee p\u0159i t\u00fd prvn\u00ed si mi sliboval hory doly, jen abych s tebou do t\u00fd postele v\u016fbec vlezl! A r\u00e1no si co? Zmizel. A absolutn\u011b t\u011b nezaj\u00edmalo, ani jak se c\u00edt\u00ed tv\u016fj bratr nebo tvoje matka!“ za\u0159val Bill a str\u010dil Toma proti zdi. M\u011bl dost pr\u00e1ce se ovl\u00e1dat a nerozbre\u010det se tady. N\u00e1dech, v\u00fddech, n\u00e1dech, v\u00fddech. Vypustil p\u0159ekvapen\u00e9 kluky stoj\u00edc\u00ed u n\u00e1stroj\u016f a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se v\u00edc ke kytaristovi.<\/div>\n
„Nepozn\u00e1v\u00e1\u0161 m\u011b?“ zasy\u010del, je\u0161t\u011b ne\u017e se Tom zmohl na reakci, pokra\u010doval. „Jestli ne, tak si je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e sem si myslel. Jestli jo, oce\u0148uju to. A jestli jsem ti ukradenej, ch\u00e1pu to. Kdo by se taky zaj\u00edmal o svoje dvoj\u010de potom, co ho p\u0159ipravil o v\u0161echno?!“<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Slu\u0161nej post\u0159eh. Div\u00edm se, \u017ee sis po t\u011bch letech v\u016fbec vzpomn\u011bl. Naposledy sis vzpomn\u011bl, m\u00e1m dojem, kdy\u017e jste d\u00e1vali dohromady prvn\u00ed album co?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Ty co? \u0160tve t\u011b, \u017ee jsem se nep\u0159iplazil po kolenou a neprosil o odpu\u0161t\u011bn\u00ed? Anebo t\u011b v\u00edc sere, \u017ee ti n\u011bkdo kone\u010dn\u011b \u0159ekl pravdu?“<\/div>\n
„Kurva, poslouchej m\u011b!“  <\/div>\n
„Ne, ty poslouchej m\u011b. Jsi jenom hnusnej d\u011bvka\u0159, kterej ka\u0161le na svoji rodinu a ne\u0161t\u00edt\u00ed se ukradnout ani pr\u00e1ci sv\u00fdho bratra, aby se stal slavn\u00fdm. Jsi jenom sr\u00e1\u010d, kter\u00fdho nezaj\u00edm\u00e1 nic krom\u011b jeho pov\u011bsti. N\u011bco ti \u0159eknu, je\u0161t\u011b naposledy. Miloval jsem t\u011b. \u0158\u00edk\u00e1m to tady ve\u0159ejn\u011b a je mi to jedno, proto\u017ee v\u00edc, ne\u017e jsem se pon\u00ed\u017eil te\u010f, u\u017e to stejn\u011b nejde. Tak\u017ee jo, miloval jsem t\u011b. P\u0159ipadal jsem si jako ty naivn\u00ed holky, co kolem v\u00e1s sk\u00e1\u010dou a lep\u00ed si va\u0161e fotky na ze\u010f. To byly \u010dasy. Nejhor\u0161\u00ed v m\u00fdm \u017eivot\u011b. A te\u010f t\u011b, jak\u00e1 ironie, te\u010f t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm. Nehraju ti tu na city nebo tak n\u011bco, j\u00e1 ti jen cht\u011bl tohle \u0159\u00edct. Stalo se, a jestli jsem ti trochu srazil ego, nejel jsem sem zbyte\u010dn\u011b. Nesn\u00e1\u0161\u00edm t\u011b, Tome Kaulitzi!“ do\u0159ekl posledn\u00ed v\u011btu a hodn\u011b rychle vylet\u011bl z m\u00edstnosti.  <\/div>\n
Dob\u011bhl sotva na roh chodby, kde se svezl po zdi. Nezadr\u017eel slzy a otev\u0159en\u011b se rozbre\u010del. Nech\u00e1pal to, celou dobu byl siln\u00fd. Kdy\u017e k\u0159i\u010del na Toma, c\u00edtil se ohromn\u011b sebejist\u011b. Te\u010f se sesypal a nebyl s to ni\u010deho ne\u017e breku. Nesn\u00e1\u0161el se za to, cht\u011bl odtud odej\u00edt se zdvi\u017eenou hlavou, co\u017e nedok\u00e1zal. Kdyby v tu chv\u00edli n\u011bkdo vy\u0161el ven, byl by to konec.  <\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed nikdo nevy\u0161el. Do deseti minut se p\u0159inutil zvednout na nohy a ot\u0159el si roztekl\u00e9  linky. Litoval, \u017ee zahodil ty br\u00fdle, mohly poslou\u017eit. Proto jenom sklopil hlavu a vydal se na cestu, s kabelou p\u0159ehozenou p\u0159es rameno. Stejn\u011b tak snadno, jako se dostal dovnit\u0159, se dostal i ven, a loudal se na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Ned\u011blal si iluze, \u017ee by za n\u00edm Tom b\u011b\u017eel. V\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nebylo mo\u017en\u00e9, \u017eivot mu u\u017e d\u00e1vno dok\u00e1zal, \u017ee to nen\u00ed poh\u00e1dka nebo telenovela.<\/div>\n
O iluze toti\u017e u\u017e  p\u0159i\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
Vracel se z pr\u00e1ce z firmy, kde d\u011blal v kancel\u00e1\u0159i. Bolely jej nohy od celodenn\u00edho pob\u00edh\u00e1n\u00ed mezi patry a sotva se na ni\u017e\u0161\u00edch kl\u00ednech loudal. Ub\u011bhlo u\u017e \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed od jeho cesty do Berl\u00edna a on s ho\u0159kost\u00ed v srdci zjistil, \u017ee to nevedlo k ni\u010demu jin\u00e9mu ne\u017e jen k hor\u0161\u00edmu tr\u00e1pen\u00ed. Mal\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje doufal, \u017ee se Tom objev\u00ed, nebo aspo\u0148 zavol\u00e1, ov\u0161em nestalo se.  <\/div>\n
Doma v kuchyni ho p\u0159iv\u00edtala matka, kter\u00e1 se n\u011bjak podez\u0159ele usm\u00edvala. Bill na ni hodil nech\u00e1pav\u00fd pohled a s obvyklou odpov\u011bd\u00ed ‚nem\u00e1m hlad‘ zam\u00ed\u0159il nahoru do sv\u00e9ho pokoje. Bez z\u00e1jmu odhodil mikinu na postel a hned zapadl do koupelny. Pot\u0159eboval si trochu promas\u00edrovat nohy a hlavn\u011b l\u00fdtka.<\/div>\n
„Ty podpatky m\u011b zavra\u017ed\u00ed,“ post\u011b\u017eoval si pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti a usadil se na vanu.  <\/p>\n

<\/div>\n

Vr\u00e1til se z koupelny a sklonil se k ta\u0161ce. Vyhrabal l\u00e1hev s vodou a zhluboka se napil. Kdy\u017e polykal u\u017e t\u0159et\u00ed hlt, zahl\u00e9dl skrz plast, \u017ee n\u011bkdo stoj\u00ed u jeho okna. Vyprsknul pit\u00ed a div se nezlomil v pase, kdy\u017e se sna\u017eil vyka\u0161lat vodu, co \u0161patn\u011b polknul.<\/div>\n
„To\u2026 to\u2026 co\u017ee?“ vykoktal ze sebe mezi z\u00e1chvaty ka\u0161le. M\u011bl pocit, \u017ee ho zastihly halucinace, nebo to byla pravda? Ne, nebylo mo\u017en\u00e9, aby vid\u011bl bratra u sebe v pokoji.<\/div>\n
„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ dob\u011bhl k n\u011bmu ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00fd bratr a p\u00e1rkr\u00e1t mu u\u0161t\u011bd\u0159il herdu do zad. Bill se sklonil k zemi a popadal dech.<\/div>\n
Kdy\u017e zvednul o\u010di, Tom tam po\u0159\u00e1d st\u00e1l a up\u00edral na n\u011bj svoje hn\u011bd\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„\u017dije\u0161? Br\u00e1\u0161ko, \u0159ekni n\u011bco,“ sna\u017eil se jej Tom p\u0159im\u011bt.  <\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko?! Najednou co? Tome, nesna\u017e se, j\u00e1 u\u017e o iluze p\u0159i\u0161el,“ \u0159ekl \u010dernovlas\u00fd kluk ti\u0161e a nap\u0159\u00edmil se do pln\u00e9 v\u00fd\u0161ky.<\/div>\n
„Uklidni se. P\u0159ijel jsem se ti omluvit a taky ti n\u011bco nab\u00eddnout a\u2026“<\/div>\n
„A co? \u0158ekne\u0161 mi jedno debiln\u00ed promi\u0148, a zase zmiz\u00ed\u0161? To si m\u016f\u017ee\u0161 odpustit,“ zasy\u010del Bill. P\u0159i pohledu do o\u010d\u00ed jeho bratra j\u00edm op\u011bt lomcoval ten vztek, kter\u00fd ho donutil jednat v tom studiu.<\/div>\n
Tom se o krok p\u0159ibl\u00ed\u017eil a jen zb\u011b\u017en\u011b se rozhl\u00e9dl po pokoji. Bill d\u011bkoval Bohu, \u017ee v\u0161echny vyst\u0159\u00edhan\u00e9 fotky m\u00e1 v \u0161upl\u00edku, bezpe\u010dn\u011b schovan\u00e9.<\/div>\n
„M\u011bl jsi pravdu,“  \u0161pitnul jenom a bylo zn\u00e1t, \u017ee je pro n\u011bj obt\u00ed\u017en\u00e9, vyslovit to.<\/div>\n
Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V \u010dem? Ne\u0159ekl jsem nikdy nic p\u0159evratn\u00e9ho, jsem jenom tv\u016fj mlad\u0161\u00ed st\u00edn,“ odfrknul si. S\u00e1m sob\u011b p\u0159ipadal patetick\u00fd, ale slova opou\u0161t\u011bla jeho rty, je\u0161t\u011b ne\u017e je stihl zastavit.<\/div>\n
„V tom studiu. M\u011bl jsi pravdu a\u017e na p\u00e1r detail\u016f. Jenom mi \u0159ekni, jestli jsi ochotn\u00fd m\u011b chvilku poslouchat,“<\/div>\n
Bill pok\u00fdval hlavou a usadil se na roh stolu, zakl\u00e1daj\u00edce si ruce p\u0159es prsa.  <\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt, ale\u2026“<\/div>\n
Odfrknut\u00ed. „Zkusil bych to od za\u010d\u00e1tku, b\u00fdt tebou.“<\/div>\n
„Nech\u00e1\u0161 m\u011b pros\u00edm domluvit?! Byla chyba, \u017ee jsem ode\u0161el, to uzn\u00e1v\u00e1m, ale\u2026“<\/div>\n
„Nepov\u00eddej,“ zasm\u00e1l se ho\u0159ce Bill. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d bratra po\u0159\u00e1d p\u0159eru\u0161uje, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem ho to bavilo.<\/div>\n
„Sakra, Bille, \u0159ekl si, \u017ee bude\u0161 poslouchat. Mohl bys m\u011b p\u0159estat p\u0159eru\u0161ovat? Jestli to nechce\u0161 sly\u0161et, tak ti to \u0159\u00edkat nebudu.“<\/div>\n
„Chci to sly\u0161et.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl. „Kdy\u017e  jsem se to r\u00e1no probudil, vyd\u011bsil jsem se. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak bude\u0161 reagovat, jak se bude\u0161 tv\u00e1\u0159it\u2026 byli jsme oba opil\u00ed, prost\u011b jsem m\u011bl strach,“ vydechnul.<\/div>\n
Bill bojoval s poku\u0161en\u00edm zase n\u011bco odseknout, ale udr\u017eel se.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem zmizet jenom na p\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e si to sta\u010d\u00edm urovnat v hlav\u011b. Choval jsem se jako debiln\u00ed puber\u0165\u00e1k, v\u00edm to, ale stejn\u011b jsem se p\u0159est\u011bhoval na p\u00e1r dn\u00ed ke Georgovi. Ub\u011bhnul t\u00fdden a j\u00e1 u\u017e pomalu za\u010d\u00ednal uva\u017eovat o n\u00e1vratu. Ale t\u011bsn\u011b ne\u017e jsem si sbalil kufry, p\u0159ib\u011bhnul Georg s t\u00edm, \u017ee si n\u00e1s v\u0161imnul jeden mana\u017eer. V t\u011bch letech jsem se prost\u011b nechal zl\u00e1kat a vyka\u0161lal se na v\u00e1s. Mrz\u00ed m\u011b to, omlouv\u00e1m se, i kdy\u017e to asi nepom\u016f\u017ee,“ dokon\u010dil Tom a uv\u011bdomil si, \u017ee ani tohle v\u0161echno ho neomlouv\u00e1. Nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b. Co vlastn\u011b \u010dekal? \u017de mu Bill sko\u010d\u00ed kolem krku?<\/p>\n<\/div>\n
„To je sice p\u011bkn\u00fd, Tome, ale j\u00e1 t\u011b u\u017e dlouho neberu jako bratra. Nedok\u00e1zal bych vedle tebe jenom tak bydlet, jako by se nikdy nic nestalo\u2026“<\/div>\n
„To j\u00e1 nechci. Nikdy jsem nem\u011bl v pl\u00e1nu na tohle zapomenout,“ br\u00e1nil se star\u0161\u00ed z bratr\u016f a sundal si k\u0161iltovku. Dredy se mu roztekly po z\u00e1dech jako hadi a Tom si skousnul ret.<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle d\u011bl\u00e1, jenom kdy\u017e je nerv\u00f3zn\u00ed. Znal ho dostate\u010dn\u011b dlouhou dobu.<\/div>\n
„Nechce\u0161? A co ty d\u011bvky? Vyspal ses se mnou, ani\u017e bys v\u011bd\u011bl, kdo jsem!“<\/div>\n
„Jejich prost\u0159ednictv\u00edm jsem cht\u011bl zapomenout na tebe!“ zaje\u010del Tom a bodnul Billa kone\u010dkem prstu do hrudn\u00edku. „A to druh\u00fd\u2026 j\u00e1, byl jsem opilej.“<\/div>\n
„To t\u011b omlouv\u00e1?“<\/div>\n
„Ne.“<\/p>\n<\/div>\n
Zavl\u00e1dlo trapn\u00e9 ticho p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 jenom trhan\u00fdmi n\u00e1dechy obou bratr\u016f.<\/div>\n
„Odpust mi. V\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal hromadu \u0161patn\u00fdch rozhodnut\u00ed, ale pot\u0159eboval jsem si to srovnat v hlav\u011b. D\u00edky tob\u011b se mi to povedlo, te\u010f u\u017e v\u00edm, co chci,“ pronesl \u0161eptem Tom.<\/div>\n
„Naj\u00edt si dal\u0161\u00ed kurvu?“ pozvedl Bill t\u00e1zav\u011b obo\u010d\u00ed. Ta slova ho bolela, ale stejn\u011b je vyslovil. Cht\u011bl se bratrovi co nejv\u00edc pomst\u00edt.  <\/div>\n
Tom se rychle a hlavn\u011b  ne\u010dekan\u011b ocitnul p\u0159\u00edmo p\u0159ed Billem a p\u0159itiskl ho na ze\u010f. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se nadosah Billov\u00fdch rt\u016f a v\u00e1hav\u011b se na n\u011b p\u0159itiskl. P\u0159ekvapila ho Billova reakce, kter\u00fd vypadal, \u017ee p\u0159esn\u011b na tohle \u010dekal. Vystr\u010dil jazyk a p\u0159eto\u010dil se tak, aby mohl b\u00fdt on t\u00edm, kdo tiskne toho druh\u00e9ho ke zdi. Vzplanula mezi nimi obrovsk\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148 a star\u00e1 p\u0159ita\u017elivost se zase obnovila.<\/div>\n
„Na tebe nejde zapomenout, a\u010d jsem se o to doopravdy sna\u017eil, v\u011b\u0159 mi,“ za\u0161eptal Tom, kdy\u017e se na moment\u00edk odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Tome\u2026 choval jsem se d\u011bsn\u011b. M\u00e1\u0161 sv\u016fj \u017eivot a j\u00e1 bych to m\u011bl respektovat. Styd\u00edm se za to, co jsem ud\u011blal. Teda ne, j\u00e1 se styd\u00edm, \u017ee jsem na tebe je\u010del p\u0159ede v\u0161emi jako nejv\u011bt\u0161\u00ed hysterka, promi\u0148,“ sklopil Bill o\u010di. Opravdu si sv\u016fj v\u00fdbuch vy\u010d\u00edtal, p\u0159ipadal si po\u0161etile. Ale te\u010f byl Tom tady, a dokonce se omlouval. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu u\u017e d\u00e1vno odpustil. Ta cesta do Berl\u00edna\u2026 s\u00e1m nev\u011bd\u011bl. Nejsp\u00ed\u0161 se sna\u017eil si n\u011bco dok\u00e1zat. Dok\u00e1zat si, \u017ee m\u00e1 po\u0159\u00e1d na Toma aspo\u0148 mal\u00fd vliv.  <\/div>\n
„Ne, choval ses spr\u00e1vn\u011b. D\u00edky tob\u011b se mi zase rozsv\u00edtilo v hlav\u011b. Bille, j\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Co\u2026?“ <\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ zamumlal mu dred\u00e1\u010d do k\u016f\u017ee na krku a Bill se m\u00e1lem rozpustil.  <\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Byla to v\u011b\u010dnost, co sed\u011bl doma s\u00e1m a koukal do zdi. Dva dlouh\u00e9 m\u011bs\u00edce, kdy musel tr\u00e1vit ve\u010dery a noci s\u00e1m, se pr\u00e1v\u011b dne\u0161kem ch\u00fdlily ke konci. Kone\u010dn\u011b ho zase uvid\u00ed.<\/div>\n
Litoval, \u017ee Tom mus\u00ed bydlet v Berl\u00edn\u011b, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to nutnost. Bratr \u017eil \u017eivot jako slavn\u00e1 osobnost, jako ikona. Holky ho milovaly a on si vybral sv\u00e9ho bratra. Jak\u00e1 ironie.<\/p>\n<\/div>\n
Jakmile se ozval zvuk kol na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, vysko\u010dil z postele. Hned, jak do\u0161l\u00e1pl na podlahu p\u0159\u00edzem\u00ed, popadly ho svalnat\u00e9 pa\u017ee. Usm\u00e1l se a objal sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
Ozvalo se odka\u0161l\u00e1n\u00ed. Oba se oto\u010dili, a ani\u017e by se od sebe odtrhli, pod\u00edvali se na matku.<\/div>\n
„Promi\u0148, v\u00edm, \u017ee to nem\u00e1\u0161 r\u00e1da,“ usm\u00e1l se Bill a trochu se odt\u00e1hl.<\/div>\n
„U\u017e jsem si zvykla,“ pokr\u010dila Simone rameny a tajemn\u011b se usm\u00e1la.<\/div>\n
Bill se naopak zamra\u010dil. „Takhle se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e v\u00ed\u0161 n\u011bco, co j\u00e1 ne.“<\/div>\n
Matka se zvoniv\u011b zasm\u00e1la a odkr\u00e1\u010dela zp\u011bt do kuchyn\u011b. Bill za sebou usly\u0161el lehk\u00e9 pochecht\u00e1v\u00e1n\u00ed. Oto\u010dil se na pat\u011b. „Tome?“<\/p>\n<\/div>\n
T\u00e1zan\u00fd se zasm\u00e1l a op\u0159el se ramenem o ze\u010f. Skousnul si piercing a up\u0159el na Billa o\u010di. „Odjede\u0161 se mnou do Berl\u00edna?“ polo\u017eil tichou ot\u00e1zku.<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed z bratr\u016f se zarazil. Tohle rozhodn\u011b ne\u010dekal, ale jakmile to Tom vyslovil, vysko\u010dil v duchu radost\u00ed p\u011bt metr\u016f do vzduchu.<\/div>\n
Rozhodl se si ale trochu pohr\u00e1t, a tak nasadil zamy\u0161len\u00fd v\u00fdraz. „No\u2026 v\u00ed\u0161, j\u00e1 nev\u00edm. Jsem tady zvyklej a je tu mamka\u2026 Je to t\u011b\u017ek\u00fd,“<\/div>\n
Bylo vid\u011bt Tomovo p\u0159ekvapen\u00ed, zarazil ho. „No\u2026 to asi jo, ale j\u00e1 t\u011b miluju, nikdo nev\u00ed, \u017ee jsme dvoj\u010data, mohli bychom b\u00fdt norm\u00e1ln\u011b spolu. Pros\u00edm, Bille.“<\/div>\n
Bill se neudr\u017eel a naplno se rozesm\u00e1l. Tom\u016fv v\u00fdraz se zm\u011bnil na nech\u00e1pav\u00fd, a potom na pobaven\u00fd. „Dostal si m\u011b.“<\/div>\n
„To byl m\u016fj c\u00edl.“<\/div>\n
„Mrcho. Pojede\u0161 teda se mnou?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo, ty bl\u00e1zne. V\u00ed\u0161, jak dlouho u\u017e \u010dek\u00e1m,<\/a> a\u017e se m\u011b zept\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Um\u2026 p\u016flku \u017eivota?“<\/div>\n
Oba se zasm\u00e1li a zapadli za dve\u0159e jednoho z pokoj\u016f.  <\/div>\n
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Pomalinku odlo\u017eil rozev\u0159en\u00fd  \u010dasopis ze sv\u00e9ho zorn\u00e9ho \u00fahlu. Necht\u011bl na to u\u017e koukat, a kdy\u017e m\u011bl tyhle fotky p\u0159ed sebou, nutilo ho to. Nesm\u011bl. Necht\u011bl zase bre\u010det, p\u0159ed chv\u00edl\u00ed si spravil linky. Nech\u00e1pal s\u00e1m sebe, vlastn\u011b kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9272","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9272","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9272"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9272\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9272"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9272"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9272"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}