{"id":9277,"date":"2011-02-24T15:30:00","date_gmt":"2011-02-24T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9254"},"modified":"2011-02-24T15:30:00","modified_gmt":"2011-02-24T14:30:00","slug":"no-one-is-innocent-i-chocolate-love-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/24\/no-one-is-innocent-i-chocolate-love-4\/","title":{"rendered":"No One Is Innocent I – Chocolate Love 4."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"504\"<\/div>\n
<\/div>\n
„U-u\u017e? Oh\u2026 No, a\u2026 Mohl bych j\u00edt s tebou? Mysl\u00edm\u2026 J\u00edt s tebou kousek, doprovodit t\u011b, j\u00e1\u2026 M\u00e1m \u010dasu a\u017e p\u0159es p\u0159\u00edli\u0161 a \u2026 no, eh,“ koktne a usm\u011bje se. Taky se na n\u011bj usm\u011bju. Chci b\u00fdt zdvo\u0159il\u00fd. 
„No j\u00e1\u2026 Dob\u0159e. Ale jenom kousek. Dom\u016f mus\u00edm doj\u00edt u\u017e s\u00e1m,“ \u0159eknu a p\u0159ehod\u00edm ta\u0161ku p\u0159es rameno. „D\u011bkuji. Jsi opravdu mil\u00fd,“ pokra\u010duju v rozmluv\u011b a \u010dek\u00e1m na n\u011bj, a\u017e se obl\u00e9kne.<\/div>\n
„Fajn,“ zazub\u00ed  se a promne si dlan\u011b. Oble\u010de se a je\u0161t\u011b si pouprav\u00ed \u010depici a dredy. Vyjdu ven z cukr\u00e1rny a \u010dek\u00e1m na n\u011bj. Ml\u010d\u00edm. Nev\u00edm, co \u0159\u00edkat.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem v\u010dera p\u0159i\u0161el dom\u016f, dostal jsem vynad\u00e1no. Tak jako klasicky. Poka\u017ed\u00e9 si m\u00e1ma n\u011bco najde. V\u017edy je n\u011bjak\u00fd d\u016fvod k tomu, aby mi vynadala. V\u010dera to bylo to, \u017ee jsem se neozval. K\u0159i\u010dela na m\u011b cel\u00fd ve\u010der. V\u0161echno mi vy\u010d\u00edtala. Bolelo to\u2026 Hodn\u011b m\u011b to mrzelo. Zvl\u00e1\u0161\u0165 po tak\u2026 kr\u00e1sn\u00e9m odpoledni. P\u0159ehr\u00e1val jsem si celou sch\u016fzku ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Nutilo m\u011b to usm\u00edvat se. Bylo mi tak kr\u00e1sn\u011b jako snad nikdy. Nepoznal jsem \u017e\u00e1dn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, s kter\u00fdm bych m\u011bl tolik spole\u010dn\u00e9ho. Po\u0159\u00e1d si ale mysl\u00edm, \u017ee to nemohla b\u00fdt pravda. Bylo to tak kr\u00e1sn\u00e9\u2026 Vypadalo to skoro jako poh\u00e1dka. Byl jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Bylo to asi poprv\u00e9 a naposled. Nedomluvili jsme si nic na p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Na jindy.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Tr\u00e1p\u00ed m\u011b to. Ur\u010dit\u011b jsem ud\u011blal n\u011bjakou chybu. N\u011bco jsem \u0159ekl \u0161patn\u011b. Zakrout\u00edm hlavou a povzdechnu si. Vkro\u010d\u00edm do rozs\u00e1hl\u00e9 budovy \u0161koly. M\u016fj pohled zase pad\u00e1 k zemi. Ned\u00edv\u00e1m se na tv\u00e1\u0159e ostatn\u00edch student\u016f. S nik\u00fdm se nebav\u00edm. Nem\u00e1m tu nikoho. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kam chod\u00ed na \u0161kolu Tom. Nikdy jsem ho nepotkal. Och bo\u017ee. Je to tu zase. Zase m\u00e9 my\u0161lenky sm\u011b\u0159uj\u00ed k n\u011bmu.<\/p>\n<\/div>\n
„Mmm, ale, ale,“ za\u0161klebil se blon\u010f\u00e1k, kter\u00fd si p\u0159ede m\u011b stoupl a zalo\u017eil na hrudn\u00edku ruce. „Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u0161uk\u00e1\u0161 celou noc na ka\u017ed\u00fdm rohu?“ zvednul obo\u010d\u00ed a sjel si m\u011b pohledem. Zalapu po dechu. Bo\u017ee. Je to tady zase. Nen\u00e1vid\u00edm se za to. Kdybych tam nechodil\u2026 Nic se nemuselo st\u00e1t. Jo. Jen\u017ee jsem byl blbej. Kdybych byl alespo\u0148 st\u0159\u00edzliv\u00fd. Ne\u2026 Musel jsem se o\u017erat jak prase a zhulit jako hovado.<\/div>\n
„Nech m\u011b u\u017e pros\u00edm b\u00fdt. Bylo to pouze jednou,“ vydechnu a sna\u017e\u00edm se ho obej\u00edt. Nejde to. Chyt\u00ed m\u011b za ramena. Usyknu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, mn\u011b by se taky ur\u010dit\u011b hodila n\u011bjak\u00e1 tvoje slu\u017ebi\u010dka. Kolik bere\u0161 na hodinu?“ posm\u011b\u0161n\u011b se za\u0161klebil a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b. Pevn\u011b zav\u0159u o\u010di. Kou\u0161u se do rtu. M\u00e1m pocit, \u017ee si ho za chv\u00edli snad rozkou\u0161u na ka\u0161i.<\/div>\n
„Nejsem d\u011bvka. Nech m\u011b pros\u00edm na pokoji,“ sna\u017e\u00edm se odt\u00e1hnout.<\/div>\n
„Ale no t\u00e1k, tady u\u017e to stejn\u011b ka\u017edej v\u00ed, zap\u00edr\u00e1n\u00ed ti tak jak tak nepom\u016f\u017ee. Aspo\u0148 by sis malinko p\u0159ivyd\u011blal, t\u0159eba by si m\u011bl v\u00edc, ne\u017e jen mou spole\u010dnost,“ sm\u00e1l se, ale ne tak, jak se sm\u00e1l Tom\u2026 Jinak, \u0161patn\u011b. Andreas\u016fv sm\u00edch je hnusn\u00fd. Hrub\u00fd\u2026 Tom\u016fv sm\u00edch se mi l\u00edbil nejv\u00edc ze v\u0161ech, kter\u00e9 jsem kdy sly\u0161el. Zat\u0159epot\u00e1m hlavou. Nesm\u00edm na n\u011bj myslet po\u0159\u00e1d. Nesm\u00edm si nalh\u00e1vat nic. Nic se ned\u011bje, ned\u011blo a ur\u010dit\u011b ani d\u00edt nebude. 
„Ne! Najdi si n\u011bkoho jin\u00e9ho!“ zv\u00fd\u0161\u00edm tro\u0161ku hlas a vytrhnu se mu. Sna\u017e\u00edm se ut\u00e9ct co nejrychleji do t\u0159\u00eddy. Ka\u017edou chv\u00edli by m\u011blo zvonit. Douf\u00e1m, \u017ee profesorka p\u0159ijde co nejd\u0159\u00edv. Chci, aby tahle muka skon\u010dila. Chci pry\u010d z t\u00e9hle \u0161koly. Vyk\u0159iknu a oto\u010d\u00edm se. N\u011bco\u2026 Respektive n\u011bkdo m\u011b dr\u017e\u00ed za zadek. Oto\u010d\u00edm hlavu do strany. Andreas. Zase. Usyknu, kdy\u017e m\u011b natla\u010d\u00ed na ze\u010f. 
„Pros\u00edm, dost,“ za\u00fap\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
\n

Jdu rychl\u00fdm krokem sm\u011brem do t\u0159\u00eddy, zase nic nest\u00edh\u00e1m. J\u00f3, celou noc str\u00e1vit u po\u010d\u00edta\u010de a pak se vyhrabat z postele? Nadm\u011brn\u011b nam\u00e1hav\u00fd \u00fakol pro moji osobu. Je\u0161t\u011b zrychl\u00edm tempo kroku. Sakra! Nejd\u0159\u00edv bych m\u011bl naj\u00edt Andrease, nebo\u2026 Ur\u010dit\u011b u\u017e bude ve t\u0159\u00edd\u011b. Zakrout\u00edm hlavou a jdu d\u00e1l. Zaseknu se, kdy\u017e vid\u00edm blon\u010fatou hlavu m\u00e9ho kamar\u00e1da a\u2026 Billa? Zamra\u010d\u00edm se. <\/div>\n

„Andy!“ k\u0159iknu k n\u011bmu a p\u0159ib\u011bhnu tam, odstr\u010d\u00edm ho od Billa. „Co mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“ pohod\u00edm rukama. 
„Co by. Jsem nadr\u017een\u00fd a chci \u0161ukat,“ u\u0161kl\u00edbnul se na m\u011b. Koutkem oka jsem zaznamenal Billa, kter\u00fd sed\u011bl na zemi. Plakal. 
„A jako jinak jsi v po\u0159\u00e1dku nebo co? Nech ho na pokoji, hm?“ k\u0159iknu po n\u011bm na\u0161tvan\u011b. Bo\u017ee, jako by se Andreas nemohl kone\u010dn\u011b zm\u011bnit. Zakrout\u00edm hlavou a d\u0159epnu si k Billovi. 
„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ \u0159eknu potichu. V\u00e1\u017en\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e n\u011bkdo takhle n\u011bkomu ubli\u017euje. Kousnu se lehce do rtu. 
„D\u011bl\u00e1m mu snad n\u011bco? Od kdy se ty zast\u00e1v\u00e1\u0161 kurev?“ vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed blon\u010f\u00e1k a u\u0161kl\u00edbnul se. Ode\u0161el. 
„Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 kurva,“ syknu, a zakrout\u00edm hlavou. <\/div>\n
„J\u00e1, Tomi\u2026 Jo. P\u0159esn\u011b o tomhle jsem mluvil,“ vzlyknul Bill. 
„Je to kret\u00e9n, byl v\u017edycky takov\u00fd. Holt n\u011bkdo si neum\u00ed vyb\u00edrat kamar\u00e1dy,“ povzdechnu si. 
„Neud\u011blal ti n\u011bco? Neubl\u00ed\u017eil ti?“ 
„Ne\u2026 P\u0159i\u0161el jsi v\u010das.“ Sna\u017eil se zk\u0159ivit tv\u00e1\u0159 do \u00fasm\u011bvu a p\u0159it\u00e1hl se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. Cht\u011bl jsem ho aspo\u0148 pohladit po tv\u00e1\u0159i, tak moc m\u011b to l\u00e1kalo, ale m\u011bl jsem strach, \u017ee bych ho jedn\u00edm dotykem vypla\u0161il. Zaujat\u011b jsem si ho prohl\u00ed\u017eel. Vydechnu. Mus\u00edm n\u011bco ud\u011blat, aspo\u0148 se pokusit. Pohlazen\u00ed p\u0159ece\u2026 Nic to nen\u00ed. Naklon\u00edm hlavu na stranu a opatrn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. 
„V\u0161echno se sprav\u00ed, Bille,“ \u0161eptnu s \u00fasm\u011bvem. 
„D\u011bkuju,“ \u0161eptnul a pod\u00edval se na m\u011b smutn\u00fdma o\u010dima. Op\u0159el si \u010delo o m\u00e9 rameno. 
„M\u016f\u017eu?“ 
Mus\u00edm se usm\u00edvat, l\u00edb\u00ed se mi jeho bl\u00edzkost, hodn\u011b. 
„Jist\u011b,“ \u0159eknu potichu, tak n\u011bjak ho jenom letmo obejmu. Tohle byl ten, na koho jsem musel cel\u00fd zbytek v\u010derej\u0161\u00edho dne i celou noc myslet. Tohle byl ten, kdo mi dok\u00e1zal pomotat hlavu tak, \u017ee nad n\u00edm mus\u00edm po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161let. <\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0159ekl a objet\u00ed mi tro\u0161ku op\u011btoval. Tisknul se ke mn\u011b. P\u0159ejel jsem rukou po jeho z\u00e1dech. 
„V\u00ed\u0161 j\u00e1\u2026 Jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a napadlo m\u011b, jestli\u2026 V\u00ed\u0161, jestli bys necht\u011bl n\u011bkdy\u2026 Zopakovat ten v\u010derej\u0161ek,“ \u0159eknu jenom potichu. Nejist\u011b sklop\u00edm pohled dol\u016f na podlahu. Tentokr\u00e1t bych se nevyfackoval za to, co \u0159\u00edk\u00e1m, tentokr\u00e1t m\u016f\u017eu jenom doufat, \u017ee m\u011b neodm\u00edtne.<\/div>\n
„Moc r\u00e1d si to s tebou zopakuju. V\u00ed\u0161\u2026 Mn\u011b s tebou bylo p\u0159\u00edjemn\u011b. Opravdu hodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b.“ Usm\u00e1l se na m\u011b a kousek se odt\u00e1hnul. Zvonilo, za\u010dal se pomalu zvedat. Spokojen\u011b jsem se usm\u00e1l a taky jsem se zvednul. P\u0159ik\u00fdvnul jsem.<\/div>\n
„Tak\u2026 Kdy\u017e tak se m\u016f\u017eeme potom na n\u011b\u010dem domluvit.“<\/div>\n
„Budu zase v pr\u00e1ci. Ale\u2026 Nev\u00edm, jak dlouho budu moct. Mus\u00edm zavolat m\u00e1m\u011b,“ vydechne a urovn\u00e1 si pomuchlan\u00e9 oble\u010den\u00ed od toho, jak sed\u011bl na zemi.<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e, tak\u2026 V\u00ed\u0161 co? Dej mi \u010d\u00edslo, m\u016f\u017eu ti potom zavolat a domluv\u00edme se, hm?“ navrhnul jsem. Nadiktuje mi \u010d\u00edslo a usm\u011bje se.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei „U-u\u017e? Oh\u2026 No, a\u2026 Mohl bych j\u00edt s tebou? Mysl\u00edm\u2026 J\u00edt s tebou kousek, doprovodit t\u011b, j\u00e1\u2026 M\u00e1m \u010dasu a\u017e p\u0159es p\u0159\u00edli\u0161 a \u2026 no, eh,“ koktne a usm\u011bje se. Taky se na n\u011bj usm\u011bju. Chci b\u00fdt zdvo\u0159il\u00fd. „No<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[404],"tags":[],"class_list":["post-9277","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-no-one-is-innocent-i-chocolate-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9277","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9277"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9277\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9277"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9277"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9277"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}