{"id":9306,"date":"2011-02-20T18:00:00","date_gmt":"2011-02-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9283"},"modified":"2011-02-20T18:00:00","modified_gmt":"2011-02-20T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/20\/living-behind-a-wall-of-glass-5\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 5."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"493\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty si ze m\u011b norm\u00e1ln\u011b  d\u011bl\u00e1\u0161 prdel, ne? To je jedno, jak to vypad\u00e1. Oboj\u00ed je \u010dokol\u00e1dov\u00fd. Sn\u011bz to a ne\u0161tvi m\u011b.“ Bill st\u00e1l s lahv\u00ed ml\u00e9ka v ruce a m\u011bl sto chut\u00ed tomu \u0161\u00edlenci vlepit facku. U\u017e zase ho provokoval a dnes ho to vyt\u00e1\u010delo dvakr\u00e1t v\u00edc ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„Se\u010f na m\u00edst\u011b  a ani se nehni, jasn\u00fd?“ Ve dve\u0159\u00edch se oto\u010dil k Tomovi, usazen\u00e9mu na \u017eidli a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si prohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edmu obsah misky. Jen v boxerk\u00e1ch a \u010dern\u00e9m tri\u010dku vyb\u011bhl schody nahoru a zam\u00ed\u0159il do koupelny. V\u016fbec nic nest\u00edhal. Matka musela odej\u00edt do pr\u00e1ce d\u0159\u00edv a Billa za\u00fakolovala, \u017ee m\u00e1 Tomovi p\u0159ipravit sn\u00eddani, co\u017e ho akor\u00e1t tak zdr\u017eovalo. Cht\u011bl argumentovat, \u017ee m\u00e1 ruce a mohl by si vz\u00edt cokoli s\u00e1m, ale necht\u011bl se s n\u00ed h\u00e1dat. H\u00e1dky s matkou ho v\u017edycky neuv\u011b\u0159iteln\u011b vy\u010derp\u00e1valy. Proto j\u00ed odk\u00fdval, co po n\u011bm cht\u011bla, aby m\u011bl pokoj.  <\/div>\n
V koupeln\u011b jako ka\u017ed\u00e9 v\u0161edn\u00ed r\u00e1no zapojil \u017eehli\u010dku do z\u00e1suvky, ta\u0161ku s kosmetikou odlo\u017eil na n\u00edzkou sk\u0159\u00ed\u0148ku vedle umyvadla a zahled\u011bl se do zrcadla. M\u00e1lem vyjekl hr\u016fzou, kdy\u017e spat\u0159il sv\u016fj obli\u010dej. Byl cel\u00fd otekl\u00fd, o\u010di m\u011bl zarudl\u00e9 a pod nimi tmav\u00e9 kruhy, kter\u00e9 kontrastovaly s bledost\u00ed jeho pleti. Vypad\u00e1m h\u016f\u0159 jak zombie, pomyslel si. Dlan\u00ed si promnul obli\u010dej a potla\u010dil z\u00edvnut\u00ed. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. \u010c\u00edm d\u00e9le spal, t\u00edm ospalej\u0161\u00ed byl a r\u00e1no se probouzel rozl\u00e1man\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Prohl\u00ed\u017eel si s\u00e1m sebe a v duchu se navracel ke v\u010derej\u0161\u00edmu ve\u010deru. Des\u00edtky minut mu trvalo, ne\u017e se alespo\u0148 z\u010d\u00e1sti uklidnil a mohl popadnout dech. V prvn\u00ed chv\u00edli cht\u011bl j\u00edt za matkou a sv\u011b\u0159it se j\u00ed, co pr\u00e1v\u011b zjistil a co jej k smrti vyd\u011bsilo, ale n\u00e1sledn\u011b sv\u016fj n\u00e1pad zavrhl a s\u00e1hnul po telefonu, z n\u011bj\u017e odeslal nejprve jednu a n\u00e1sledn\u011b dal\u0161\u00edch dvan\u00e1ct zpr\u00e1v otci, v nich\u017e ho prosil o zavol\u00e1n\u00ed zp\u011bt. Simone tomu nerozum\u011bla, J\u00f6rg byl p\u0159ece psycholog. Mus\u00ed tedy rozpoznat p\u0159\u00edznaky t\u00e9 „v\u011bci“. Pro\u010d mu sakra ne\u0159ekli, \u017ee je to tak nebezpe\u010dn\u00e9?! V\u016fbec se neobt\u011b\u017eovali sd\u011blit mu, \u017ee je tu riziko a m\u016f\u017ee to<\/em> m\u00edt taky. Nad\u00e1val na oba rodi\u010de a ani v nejmen\u0161\u00edm mu nedoch\u00e1zelo, \u017ee se st\u00e1le pokou\u0161eli sd\u011blit mu, jakou nemoc jeho sourozenec m\u00e1 a jak by se k n\u011bmu m\u011bl chovat, aby se vyvaroval v\u0161ech mo\u017en\u00fdch nep\u0159\u00edjemnost\u00ed. Jak Simone tak J\u00f6rg se mu sna\u017eili promluvit do du\u0161e. Kdy\u017e u otce tr\u00e1vil v\u00edkendy, nejednou si jej k sob\u011b zavolal, aby mu \u0159ekl, jak se v\u011bci maj\u00ed. Jakmile v\u0161ak Bill zaslechl jm\u00e9no Tom, jako by ohluchnul. Necht\u011bl to sly\u0161et a pop\u00edral skute\u010dnost.<\/div>\n
\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u011blanej fotr!“ Zanad\u00e1val Bill, kdy\u017e opou\u0161t\u011bl koupelnu jak\u017e tak\u017e  spokojen se sv\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem. Alespo\u0148 trochu se mu poda\u0159ilo napravit \u0161kody a vypadal znovu jako \u010dlov\u011bk nebo ho, l\u00e9pe \u0159e\u010deno, p\u0159ipom\u00ednal. J\u00f6rg se v\u016fbec neobt\u011b\u017eoval zvednout mobil a zavolat mu, aby zjistil, co ho tr\u00e1p\u00ed. Zase byla pr\u00e1ce d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, zase. S\u00e1m sob\u011b se musel sm\u00e1t, \u017ee ho to je\u0161t\u011b p\u0159ekvapovalo.  <\/div>\n
„Ty jsi je\u0161t\u011b tady?“ Spustil, jen co ve\u0161el do kuchyn\u011b a na\u0161el bratra ve stejn\u00e9  pozici, jako kdy\u017e m\u00edstnost opou\u0161t\u011bl.<\/div>\n
„Ty jsi je\u0161t\u011b tady.“ Odpov\u011bd\u011bl bezelstn\u011b Tom a nech\u00e1pal, co d\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b. Plnil jen, co mu bylo \u0159e\u010deno. Sed\u011bl a neh\u00fdbal se, co\u017e po n\u011bm p\u0159ece cht\u011bl. Bill vzal z linky svou misku, zalil cere\u00e1lie ml\u00e9kem a usedl naproti n\u011bmu. Nevra\u017eiv\u011b si jej prohl\u00e9dl. Od r\u00e1na ho m\u011bl za zadkem a byl na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd u\u017e jen proto, \u017ee byl t\u00edm, co mu Aspergera p\u0159ipom\u00ednalo. Byl jeho zt\u011blesn\u011bn\u00edm. A kdykoli pohl\u00e9dl do jeho tv\u00e1\u0159e, ozvala se mu v hlav\u011b ta v\u011bta. ‚U jednovaje\u010dn\u00fdch dvoj\u010dat velmi vysok\u00e1 pravd\u011bpodobnost vzniku poruchy i u druh\u00e9ho dvoj\u010dete.‘<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tom nikdy nesn\u00edd\u00e1  tohle. Sn\u00edd\u00e1 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 lup\u00ednky.“<\/div>\n
„Panebo\u017ee, tohle jsou sice kuli\u010dky, ale jsou \u010dokol\u00e1dov\u00fd. \u010cokol\u00e1dov\u00fd. To znamen\u00e1,  \u017ee jsou vyroben\u00fd z \u010dokol\u00e1dy.“ Bill postavil zp\u00e1tky na st\u016fl krabici s cere\u00e1liemi, ji\u017e v afektu popadl. Ten Tom se mu snad jen zd\u00e1l. \u010c\u00edm d\u00e1l lep\u0161\u00ed. A chvilku si za\u010dne vym\u00fd\u0161let, \u017ee nechce housky ze supermarketu, ale p\u0159\u00edmo od peka\u0159e a bude vy\u017eadovat, aby je ke sn\u00eddani m\u011bl je\u0161t\u011b tepl\u00e9.<\/div>\n
„Tom sn\u00edd\u00e1 lup\u00ednky.“ Dred\u00e1\u010d odstr\u010dil misku a zavrt\u011bl hlavou. Hned na to se ozvalo Billovo zoufal\u00e9 za\u00fap\u011bn\u00ed a cinknut\u00ed l\u017e\u00edce, kterou upustil na st\u016fl.<\/div>\n
„To je tv\u016fj probl\u00e9m. Bu\u010f to sn\u00ed\u0161, nebo m\u00e1\u0161 sm\u016flu a dr\u017e si t\u0159eba hladovku.“ Zavr\u010del, popadl l\u017e\u00edci zp\u011bt do ruky a nacpal si do pusy vrchovatou l\u017e\u00edci \u010dokokuli\u010dek. Pomalu je rozkous\u00e1val a \u0161klebil se. M\u011bl je r\u00e1d, ale dnes mu ho\u0159kly v \u00fastech.  <\/div>\n
„Ocit\u00e1m se v krizi!“ Zahul\u00e1kal Tom a Bill se zakuckal.<\/div>\n
„Ticho!“<\/div>\n
„Ocit\u00e1m se v krizi. Tohle nen\u00ed v\u016fbec dobr\u00e9. Ne, ne, ne.“ Vrt\u011bl hlavou ozdobenou dredy. „Lup\u00ednky jsou spr\u00e1vn\u011b.“<\/div>\n
„A co jako m\u00e1m d\u011blat? M\u00e1m ti pro n\u011b snad zajet do obchodu? To bys cht\u011bl?“ Za\u0161klebil se p\u0159i pohledu na bratra, kter\u00fd si hr\u00e1l se sv\u00fdmi prsty. P\u016fsobilo to, jako by po\u010d\u00edtal. P\u0159esn\u011b tenhle pohyb d\u011blaly mal\u00e9 d\u011bti, kdy\u017e se u\u010dily do deseti. „Cht\u011bl bys, aby ti Bill Kaulitz zajel pro lup\u00ednky, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Jo.“ P\u0159ik\u00fdvl Tom, ale ani se na bratra nepod\u00edval. V Billovi se va\u0159ila krev. Ani jeden netu\u0161il, jak k tomu do\u0161lo, ale b\u011bhem m\u017eiku dopadala na Tomova z\u00e1da jedna r\u00e1na za druhou. A on dr\u017eel, neucuknul. Sn\u00e1\u0161el v\u0161echno bez mrknut\u00ed oka.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b to bylo d\u016fvodem, pro\u010d Bill p\u0159estal a p\u0159er\u00fdvav\u011b oddechuj\u00edc, od n\u011bj usko\u010dil. Se slzami v o\u010d\u00edch vyd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bl nejprve na bratra, kter\u00fd sed\u011bl skr\u010den\u00fd na \u017eidli a ani se nepohnul, hned na to mu pohled sklouzl k ruk\u00e1m, prost\u0159ednictv\u00edm nich\u017e se dopustil toho, \u010deho se m\u011bl vyvarovat. Cht\u011bl to v\u0161echno ze sebe dostat, v\u0161echen ten strach, co spaloval jeho nitro od momentu, kdy p\u0159e\u010detl ten \u010dl\u00e1nek, ve\u0161ker\u00fd vztek, jen\u017e ho ovl\u00e1dal od chv\u00edle, co Tom p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h domu. Muselo to ven, ale p\u0159ece ne takhle.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed ne\u017e nic.“ Po t\u011bchto slovech vstal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed Bill mohl sledovat dredy vln\u00edc\u00ed se v rytmu bratrovy houpav\u00e9 ch\u016fze. Podlomily se pod n\u00edm nohy a sesunul se k zemi. Kolena si p\u0159it\u00e1hl k brad\u011b  a hlasit\u011b se rozvzlykal. Slzy se kut\u00e1lely po jeho tv\u00e1\u0159i dol\u016f a rozmaz\u00e1valy l\u00ed\u010den\u00ed, na n\u011bm\u017e si dal tolik z\u00e1le\u017eet. Nejprve plakal v d\u016fsledku strachu, pozd\u011bji v\u0161ak slan\u00e9 kapky st\u00e9kaly po jeho l\u00edc\u00edch z naprosto jin\u00e9ho d\u016fvodu.  <\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Netu\u0161il, jak dlouho sed\u00ed  na chladn\u00e9 dla\u017eb\u011b, jak dlouho z\u00edr\u00e1 p\u0159ed sebe, jak dlouho prol\u00e9v\u00e1 krokod\u00fdl\u00ed slzy. Nejrad\u011bji by se nevid\u011bl. Mo\u017en\u00e1 by tam sed\u011bl do soudn\u00e9ho dne, kdyby se na stole nerozezn\u011bl mobil. Jindy by po n\u011bm sko\u010dil, ale te\u010f l\u00edn\u011b vstal a pomalu se k n\u011bmu sunul. T\u0159esouc\u00ed se rukou jej vzal z desky a zam\u017eoural na problik\u00e1vaj\u00edc\u00ed p\u00edsmenka. ‚T\u00e1ta‘. Billovi se v krku vytvo\u0159il knedl\u00edk. Na tenhle hovor \u010dekal, st\u00e1le kontroloval, zda vol\u00e1n\u00ed neprome\u0161kal, p\u0159esto\u017ee to byla pitomost, nebo\u0165 u n\u011bj sed\u011bl nep\u0159etr\u017eit\u011b. Te\u010f v\u0161ak bojoval s nutk\u00e1n\u00edm odm\u00edtnout jej. Co kdy\u017e se dozv\u00ed, co v\u011bd\u011bt nechce? Nakonec stiskl tla\u010d\u00edtko a p\u0159ilo\u017eil si mobil k uchu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, tati,“ hlesl a doufal, \u017ee nepozn\u00e1, \u017ee p\u0159ed chv\u00edl\u00ed bre\u010del.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“<\/em> na druh\u00e9 stran\u011b se ozval p\u0159\u00edjemn\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas, „omlouv\u00e1m se, ale\u2026“<\/em><\/div>\n
„To je dobr\u00fd,“ zalhal chlapec. Nem\u011bl s\u00edlu poslouchat, kolik m\u011bl pr\u00e1ce, ani necht\u011bl s otcem n\u011bjak dlouho mluvit. K fyzick\u00e9 \u00fanav\u011b se p\u0159idala i ta hor\u0161\u00ed – psychick\u00e1.<\/div>\n
„Co se stalo? Co t\u011b  tr\u00e1p\u00ed?“<\/em> Bill nabyl dojmu, kter\u00fd m\u00edval p\u0159i ka\u017ed\u00e9m hovoru s otcem. Znovu si p\u0159ipadal jako na sezen\u00ed s terapeutem. Nezb\u00fdvalo v\u0161ak nic jin\u00e9ho, ne\u017e ten pocit potla\u010dit a p\u0159etrp\u011bt.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 Asi to…<\/em> m\u00e1m to<\/em> taky.“ Hn\u011bd\u00e9 o\u010di se nanovo zalily slzami, kdy\u017e vyslovil svoje obavy a musel se posadit na \u017eidli, proto\u017ee se mu rozt\u0159\u00e1sla kolena. Asperger byl d\u00e9mon, co se mu od v\u010derej\u0161ka vkr\u00e1dal do mysli a byl s n\u00edm na ka\u017ed\u00e9m kroku.<\/div>\n
„Co m\u00e1\u0161 taky?“<\/em> Mlad\u00edk potla\u010dil touhu na n\u011bj za\u0159vat, \u017ee nem\u00e1 m\u00edt tak blb\u00fd dotazy. Na okam\u017eik odd\u00e1lil telefon od obli\u010deje, zamrkal a zhluboka se nadechnul.<\/div>\n
„To, co m\u00e1 Tom.“ A\u010d cht\u011bl b\u00fdt siln\u00fd, znovu se rozvzlykal. Na druh\u00e9 stran\u011b sly\u0161el povzdechnut\u00ed, chv\u00edli bylo ticho, kter\u00e9 se zd\u00e1lo b\u00fdt nekone\u010dn\u00e9, a Bill t\u00e1tu prosil, aby n\u011bco \u0159ekl. Cokoli.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Billy,“<\/em> promluvil kone\u010dn\u011b znovu J\u00f6rg. Nepamatoval si, kdy jej tak otec naposledy oslovil. \u0158\u00edkal mu tak m\u00e1lokdy. V\u011bt\u0161inou toto osloven\u00ed pou\u017e\u00edval, cht\u011bl-li mu domlouvat. Dnes v\u0161ak m\u011blo mlad\u00edka uklidnit. „Nem\u00e1\u0161. V\u011b\u0159 mi. Jsem si naprosto jist\u00fd, \u017ee touto poruchou netrp\u00ed\u0161\u2026“<\/em><\/div>\n
„Psali, \u017ee u dvoj\u010dat je riziko mnohon\u00e1sobn\u011b vy\u0161\u0161\u00ed!“ Sko\u010dil mu Bill roz\u010d\u00edlen\u011b  do \u0159e\u010di. „Mo\u017en\u00e1 sis toho nev\u0161imnul! T\u0159eba se to u m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b neprojevilo!“ J\u00f6rg naslouchal v\u00fdlevu sv\u00e9ho d\u00edt\u011bte a okam\u017eik \u010dekal, ne\u017e se odhodlal k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. Kdyby byl Bill tenkr\u00e1t ochoten naslouchat, v\u011bd\u011bl by dnes, \u017ee je zdrav\u00fd a syndromem netrp\u00ed. Na v\u00fd\u010ditky nebyl prostor ani \u010das, musel jej uklidnit. S hysterick\u00fdm Billem toho moc nepo\u0159\u00edd\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Billy, poslouchej. D\u00e1m ti n\u011bkolik ot\u00e1zek, a ty mi na n\u011b odpov\u00ed\u0161, ano?“<\/em><\/div>\n
„Fajn.“ Vzlyknul a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal na prvn\u00ed dotaz.  <\/div>\n
„Jsi schopen rozpoznat, jak se druh\u00fd \u010dlov\u011bk c\u00edt\u00ed  nap\u0159\u00edklad z v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e?“<\/em> Bill okam\u017eik p\u0159em\u00fd\u0161lel, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl, \u017ee ano. Na tom p\u0159ece nic nebylo. Kdy\u017e se n\u011bkdo usm\u00edval, znamenalo to, \u017ee ho n\u011bco pot\u011b\u0161ilo, m\u00e1 dobrou n\u00e1ladu a podobn\u011b. Kdy\u017e se naopak mra\u010dil, n\u011bco se mu nel\u00edbilo. Jak\u00e1pak v\u011bda!<\/div>\n
„Dob\u0159e. Mus\u00ed\u0161 j\u00edt do \u0161koly v\u017edy stejnou cestou?“<\/em><\/div>\n
„No, chod\u00edm tou krat\u0161\u00ed\u2026“ <\/div>\n
„Po\u010dkej, nechej m\u011b  domluvit. V p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee bys musel j\u00edt jinudy, c\u00edtil bys \u00fazkost, proto\u017ee jin\u00e1 cesta by nebyla spr\u00e1vn\u00e1? Je spr\u00e1vn\u00e1  jen ta, kterou v\u017edy chod\u00ed\u0161?“<\/em> Bill nakr\u010dil \u010delo. Co je to za pitom\u00e9 ot\u00e1zky? Kdy\u017e to nejde tudy, p\u016fjde jinudy. Nec\u00edtil by \u00fazkost, nanejv\u00fd\u0161 by byl na\u0161tvan\u00fd, proto\u017ee by si za\u0161el. Odpov\u011b\u010f tedy byla „ne“.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Zkus\u00edme j\u00eddlo. P\u0159edstav si, \u017ee jsi zvykl\u00fd  sn\u00eddat jedin\u011b tousty. Ale ke sn\u00eddani je najednou m\u00edt nem\u016f\u017ee\u0161. Bude\u0161 rad\u011bji hladem, nebo si vezme\u0161 n\u011bco jin\u00e9ho?“<\/em> Jen co otec do\u0159ekl svou ot\u00e1zku, vybavil se Billovi Tom. Tak proto cht\u011bl lup\u00ednky!  <\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e se neptej\u2026“ Za\u0161eptal do telefonu. Tohle mu sta\u010dilo, aby byl v klidu.<\/div>\n
„To je jen zlomek toho, \u010demu \u010del\u00ed tv\u016fj bratr dnes a denn\u011b. Rutina je n\u00e1pln\u00ed jeho \u017eivota. Vybo\u010den\u00ed z n\u00ed mu p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed \u00fazkost.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Te\u010f<\/em> u\u017e to v\u00edm. Tati, jak se mu to stalo?“ Necht\u011bl tu ot\u00e1zku polo\u017eit. P\u00e1lila ho v\u0161ak na jazyku, \u017ee ji nakonec vyslovil. Co m\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159\u00ed\u010dinou t\u00e9hle poruchy, nedo\u010detl, skon\u010dil u gen\u016f. Pak se vyd\u011bsil a zaklapl laptop.<\/div>\n
„Komplikace p\u0159i porodu,“<\/em> zn\u011bla odpov\u011b\u010f. J\u00f6rg se ve vzpom\u00ednk\u00e1ch vracel ke dni, kdy dvoj\u010data spat\u0159ila sv\u011btlo sv\u011bta. V Billov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b prob\u011bhlo v\u0161e hladce, ne v\u0161ak u Toma. Oproti sv\u00e9mu sourozenci byl mal\u00fd, Bill si bral v\u00edce \u017eivin a k tomu Tom n\u011bkolik vte\u0159in ned\u00fdchal. Jak J\u00f6rgovi, tak Simone se zastavilo srdce a vte\u0159iny jim p\u0159ipadaly nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9. Nikdy nepro\u017e\u00edval v\u011bt\u0161\u00ed strach ne\u017e ten den. Kdy\u017e usly\u0161eli sv\u00e9ho druh\u00e9ho chlape\u010dka k\u0159i\u010det, byl jeho pl\u00e1\u010d t\u00edm nejhez\u010d\u00edm, co jejich u\u0161i do t\u00e9 doby zaslechly. Tom n\u00e1sledn\u011b str\u00e1vil n\u011bkolik dn\u00ed v inkub\u00e1toru a oba rodi\u010de se domn\u00edvali, \u017ee t\u00edm v\u0161echno skon\u010dilo. Jak jen se spletli! Nekon\u010dilo t\u00edm nic, naopak za\u010d\u00ednalo. Naposledy se nadechnul a za\u010dal sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu synovi l\u00ed\u010dit, jak se p\u0159i\u0161lo na to, \u017ee m\u00e1 Tom Asperger\u016fv syndrom.  <\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ Bill str\u010dil hlavu do pokoje, kter\u00fd shledal jako nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto, kde jeho sourozenec mohl hledat \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Skute\u010dn\u011b tam byl. Sed\u011bl na zemi z\u00e1dy k n\u011bmu, n\u011bco si pro sebe mumlal a ani se neohl\u00e9dl. Opatrn\u011b za sebou zav\u0159el dve\u0159e a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch dokr\u00e1\u010del k n\u011bmu. Okam\u017eik zav\u00e1hal, ale nakonec se p\u0159ece jen usadil vedle a p\u0159it\u00e1hl si nohy k sob\u011b. Rozhovor s otcem jej naprosto uklidnil. V\u011bd\u011bl toti\u017e, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. M\u011bl obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed a d\u011bkoval za to Bohu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ Najednou v\u0161ak nev\u011bd\u011bl, jak s Tomem mluvit. Bylo to jin\u00e9, kdy\u017e p\u0159ipustil, \u017ee je jeho bratr nemocn\u00fd a nesna\u017e\u00ed se na sebe jen strh\u00e1vat pozornost. P\u0159edt\u00edm to ne\u0159e\u0161il a te\u010f m\u011bl tendence zva\u017eovat ka\u017ed\u00e9 slovo. V\u017edycky si myslel, \u017ee \u010dlov\u011bka, jen\u017e m\u00e1 n\u011bjakou du\u0161evn\u00ed poruchu, mus\u00ed okol\u00ed poznat. Kdy\u017e se v\u0161ak d\u00edval do tv\u00e1\u0159e osoby sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj, neshledal na n\u00ed nic neobvykl\u00e9ho, co by napov\u00eddalo, \u017ee nen\u00ed \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. Vypadal jako norm\u00e1ln\u00ed kluk. Mo\u017en\u00e1 se choval divn\u011b, ale to bylo v\u0161echno. Vzhledov\u011b byl jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, zlob\u00ed\u0161 se?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem t\u011b  zb\u00edt. Mrz\u00ed m\u011b to.“<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to.“ \u0158ekl Tom a nep\u0159est\u00e1val kroutit rukama. Bill se je\u0161t\u011b o kousek p\u0159isunul. V\u017edy odsuzoval lidi, co ubli\u017eovali t\u011bm, kte\u0159\u00ed byli jako jeho bratr, a p\u0159itom byl to sam\u00e9. I on mu ubl\u00ed\u017eil. Jeho h\u0159\u00edch byl o to hor\u0161\u00ed, \u017ee se jej dopustil na vlastn\u00edm bratrovi, dvoj\u010deti, \u010d\u00e1sti sebe samotn\u00e9ho. Kdy\u017e J\u00f6rg za\u010dal l\u00ed\u010dit, \u017ee Toma ve \u0161kole \u0161ikanovali a on v\u0161echno sn\u00e1\u0161el jen proto, \u017ee st\u00e1l o pozornost a r\u00e1ny pro n\u011bj byly lep\u0161\u00ed ne\u017e ignorace, m\u011bl Bill sto chut\u00ed nafackovat s\u00e1m sob\u011b. To proto dr\u017eel a nebr\u00e1nil se. Cht\u011bl, aby si ho v\u0161\u00edmal a rad\u011bji se nechal tlouct, ne\u017e by byl p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00fd. Bodlo jej u srdce, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Tom bit\u00ed m\u016f\u017ee vn\u00edmat takhle.  <\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e to neud\u011bl\u00e1m, slibuju. V\u00edm, \u017ee jsi nemocn\u00fd a nem\u016f\u017ee\u0161 za to.“ Vy\u010d\u00edtal s\u00e1m sob\u011b, \u017ee se na n\u011bj zlobil, proto\u017ee mu syndrom p\u0159ipom\u00ednal. Nemohl za to, \u017ee ho m\u00e1. Nebyla to jeho vina. Teprve te\u010f, kdy\u017e se uklidnil a vyslechnul si to, co m\u011bl vyslechnout u\u017e d\u00e1vno, mu za\u010dalo doch\u00e1zet, jak\u00fdch chyb se dopou\u0161t\u011bl a jak sebest\u0159edn\u00fd byl.<\/div>\n
„Tom je zdrav\u00fd.“ Ohradil se proti na\u0159\u010den\u00ed, \u017ee by m\u011bl n\u011bjakou nemoc, a Billovi se okam\u017eit\u011b vybavila slova otce, kdy mu \u0159\u00edkal, \u017ee Tom to nevn\u00edm\u00e1. Nep\u0159ipad\u00e1 si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, sp\u00ed\u0161 mu p\u0159ipad\u00e1 divn\u00e9 v\u0161echno kolem n\u011bj.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu. Nic ti nen\u00ed a jsi zdrav\u00fd. Ale podle m\u011b jsi i v\u00fdjime\u010dn\u00fd.“ Necht\u011bl \u0159\u00edct zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159esto\u017ee byl. V\u00fdjime\u010dn\u00fd  zn\u011blo mnohem l\u00e9pe, kr\u00e1sn\u011bji.<\/div>\n
„Jsi v\u00fdjime\u010dn\u00fd.“ Zopakoval Tom hrd\u011b a kr\u00e1tce se pod\u00edval na toho, od koho se mu dostalo pochvaly. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch byl jedine\u010dn\u00fd. „Bill nejde do \u0161koly.“<\/div>\n
„Z\u016fstanu doma, chce\u0161?“ Tu\u0161il, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed sebou s\u00e1hodlouh\u00e9 vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. Simone bude jist\u011b cht\u00edt v\u011bd\u011bt, pro\u010d z\u016fstal doma, kdy\u017e  mu nic nen\u00ed. Ale moc si s t\u00edm hlavu nel\u00e1mal. Nemohl te\u010f odej\u00edt a po tom v\u0161em jej nechat doma samotn\u00e9ho. Jeho vnit\u0159n\u00ed hlas mu \u0159\u00edkal, \u017ee spr\u00e1vn\u00e9 je z\u016fstat a rad\u011bji zame\u0161kat p\u00e1r hodin ve \u0161kole. U\u010divo do\u017eene, ale cenn\u00e9 minuty str\u00e1ven\u00e9 s bratrem by dohnal jen t\u011b\u017eko a mo\u017en\u00e1 by je nedohnal v\u016fbec.<\/div>\n
„Chce\u0161.“ Tom p\u0159estal ruce kroutit. Ten pohyb vyst\u0159\u00eddal jin\u00fd, jen\u017e Bill naz\u00fdval t\u0159epot\u00e1n\u00ed k\u0159id\u00e9lky. Dnes u\u017e mu rozum\u011bl, dok\u00e1zal rozlu\u0161tit jeho v\u00fdznam. Byl to zp\u016fsob, j\u00edm\u017e dvoj\u010de d\u00e1valo najevo radost.<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Ty si ze m\u011b norm\u00e1ln\u011b  d\u011bl\u00e1\u0161 prdel, ne? To je jedno, jak to vypad\u00e1. Oboj\u00ed je \u010dokol\u00e1dov\u00fd. Sn\u011bz to a ne\u0161tvi m\u011b.“ Bill st\u00e1l s lahv\u00ed ml\u00e9ka v ruce a m\u011bl sto chut\u00ed tomu \u0161\u00edlenci vlepit facku. U\u017e zase ho provokoval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-9306","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9306","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9306"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9306\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9306"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9306"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9306"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}