{"id":9318,"date":"2011-02-19T16:00:00","date_gmt":"2011-02-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9295"},"modified":"2011-02-19T16:00:00","modified_gmt":"2011-02-19T15:00:00","slug":"integrum-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/19\/integrum-14\/","title":{"rendered":"Integrum 14."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Nivian<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
O dvy t\u00fddny pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ach bo\u017ee!“ vyk\u0159ikla pani Kaulitzov\u00e1 a hlavu zalo\u017eila do dlan\u00ed. Zmaten\u011b pob\u00edhala po s\u00e1le a vyk\u0159ikovala. „Ur\u010dit\u011b to nestihneme! Jamesi, co ty z\u00e1v\u011bsy? Miriam a ty ubrusy? Pane\u010dku… Bille rychle!“ ukazovala na jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti obrovsk\u00e9 m\u00edstnosti a poletovala sem a tam. Bill zasko\u010den\u011b p\u0159ik\u00fdvl a v\u0161echny v\u011bci ur\u010den\u00e9 na st\u016fl chystal co nejrychleji mohl. P\u0159esto se sna\u017eil b\u00fdt pe\u010dliv\u00fd. V cel\u00e9m obrovsk\u00e9m dom\u011b panovalo ru\u0161no, zmatek a nervozita.  <\/div>\n
Dnes se konal ples na po\u010dest pana Kaulitze, kter\u00fd zprovoznil dal\u0161\u00ed podnik. V\u0161echno muselo b\u00fdt pe\u010dliv\u011b p\u0159ipraveno a m\u011bli p\u0159ij\u00edt jen ti nejvybran\u011bj\u0161\u00ed host\u00e9. Bill byl hrozn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. Cel\u00e9 dva t\u00fddny se sna\u017eil napravit v\u0161echno, co stihl za posledn\u00ed dobu jakkoli pokazit. S matkou u\u017e byl zadob\u0159e. Celi\u010dk\u00fd t\u00fdden kolem sebe chodili tak ti\u0161e, jak jen mohli. Kdy\u017e spolu jedli u jednoho stolu, ani jeden z nich ne\u0159ekl ani slovo. Sotva se pozdravili. A\u017e to Bill nevydr\u017eel a p\u0159i\u0161el za matkou s omluvou. Nemohl vydr\u017eet ten pocit, \u017ee j\u00ed n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ubl\u00ed\u017eil. Dost se p\u0159emlouval a dost p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co vlastn\u011b \u0159ekne. Jednodu\u0161e \u0159ekl v\u0161e tak, jak bylo. Simone to st\u00e1le mrzelo, ale odpustila. Pod podm\u00ednkou, \u017ee u\u017e se nic takov\u00e9ho d\u00edt nebude. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Jejich usm\u00ed\u0159en\u00ed sice netrvalo den, ale v\u0161e se zd\u00e1lo b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku. Do toho okam\u017eiku, ne\u017e se Bill musel zeptat, zda-li m\u016f\u017ee na t\u0159i dny odjet do ciz\u00edho m\u011bsta, kde se m\u011bly konat Kaulitzovy oslavy. Pan J\u00f6rg Billa slu\u0161n\u011b po\u017e\u00e1dal o pomoc s t\u00edm, \u017ee dostane p\u0159id\u00e1no na platu, a to dost slu\u0161n\u011b. Bill souhlasil, ale Simone ne. Bill m\u011bl m\u00edt zrovna p\u011btidenn\u00ed pr\u00e1zdniny, m\u011bl odpo\u010d\u00edvat a ne se n\u011bkde t\u0159i dny honit za prac\u00ed. Byla proti, ale nic nezmohla. Dost se kv\u016fli tomu s Billem poh\u00e1dali, ale hned dal\u0161\u00ed den bylo v\u0161echno v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Rozumn\u011b si o tom promluvili, a nakonec Bill odjel.<\/div>\n
Zrovna aran\u017eoval kytice na stole, kdy\u017e ho kdosi drapl za ruku a odt\u00e1hl stranou. Bill se uklidnil, kdy\u017e zjistil, \u017ee ten n\u011bkdo byl pan Kaulitz.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, pot\u0159ebuju ti \u0159\u00edct p\u00e1r v\u011bci. Ta prvn\u00ed je to, \u017ee po dobu oslav jsem Tomovi zak\u00e1zal konzumovat jak\u00fdkoli alkohol. Kdy\u017e t\u011b po\u017e\u00e1d\u00e1 o vodku nebo n\u011bco takov\u00e9ho, ned\u00e1vej mu nic. \u0158ekni, \u017ee m\u00e1\u0161 prost\u011b m\u016fj z\u00e1kaz. V\u00edm, jak si posledn\u00ed dobou v alkoholu libuje a moc se mi to nel\u00edb\u00ed. Rozum\u011bls?“ \u0159ekl mu a d\u00edval se na Billa s d\u016fv\u011brou v o\u010d\u00edch. Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete se spolehnout, pane…“ usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Dobr\u00e1…, dal\u0161\u00ed v\u011bc je, \u017ee bude p\u0159\u00edtomno opravdu velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed vlivn\u00fdch lid\u00ed. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, pro\u010d ti to \u0159\u00edk\u00e1m, ale…. bu\u010f pe\u010dliv\u00fd. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi v\u017edy, ale n\u011bkte\u0159\u00ed z t\u011bch lid\u00ed m\u016f\u017eou b\u00fdt docela dost nep\u0159\u00edjemn\u00ed a provokativn\u00ed. V\u0161echno p\u0159ejdi s chladnou hlavou a nenech se nijak vyv\u00e9st z m\u00edry hm?“ odka\u0161lal si. Cht\u011bl Billa alespo\u0148 trochu p\u0159ipravit na situaci, kter\u00e1 m\u016f\u017ee nastat. Dob\u0159e znal lidi z bran\u017ee a up\u0159\u00edmn\u011b si nemyslel, \u017ee chov\u00e1n\u00ed n\u011bkter\u00fdch je p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dnu. M\u00e1m to v povaze…“ k\u00fdvl Bill a nerv\u00f3zn\u011b se usm\u00e1l. Takov\u00fdch lid\u00ed se popravd\u011b moc neb\u00e1l. Jen\u017ee byl nerv\u00f3zn\u00ed a unaven\u00fd, a to nebylo dobr\u00e9.<\/div>\n
„Dob\u0159e a posledn\u00ed  v\u011bc… jdi p\u0159ed hlavn\u00ed vchod. \u010cek\u00e1 tam na tebe Tom. Pojedete nakoupit p\u00e1r pot\u0159ebn\u00fdch mali\u010dkost\u00ed, na kter\u00e9 jsem, hlava d\u011brav\u00e1, zapomn\u011bl…“ zasm\u00e1l se a pl\u00e1cl se do \u010dela.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vyhrkl Bill a p\u0159ekvapen\u011b se d\u00edval na pana Kaulitze. Ten k\u00fdvl rameny a usm\u00e1l.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl… jen jdi!“ poru\u010dil a rychle se vytratil. Bill se zmaten\u011b rozhl\u00e9dl okolo. Nakonec si jen povzdechl a vydal se p\u0159ed budovu.<\/p>\n<\/div>\n
Vy\u0161el p\u0159ed budovu a hned se pod\u00edval na Toma, kter\u00fd se op\u00edral o kapotu luxusn\u00edho auta. Bill se trochu nerv\u00f3zn\u011b zat\u0159\u00e1sl a do\u0161el a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Co ti tak trvalo, pros\u00edm t\u011b?“ sykl Tom a Bill se zamra\u010dil. V\u016fbec nem\u011bl n\u00e1ladu na Tomovo rozmazlen\u00e9 a pov\u00fd\u0161en\u00e9 chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Byl jsem pou\u010dov\u00e1n tv\u00fdm otcem, tak\u017ee se pros\u00edm t\u011b zdr\u017e t\u011bch blb\u00fdch p\u0159ipom\u00ednek…“ zasy\u010del a d\u00edval se Tomovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, kde se v n\u011bm vzala ta odvaha. Byl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a unaven\u00fd. To bylo ono. Tom se p\u0159ekvapen\u011b nadechl, ale nic neodpov\u011bd\u011bl. Jen uk\u00e1zal na zadn\u00ed dve\u0159e auta a k\u00fdvl.<\/div>\n
„Sedej…“ rozk\u00e1zal. Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/div>\n
„A… \u0159\u00eddit bude\u0161  ty?“ zeptal se, ale poslu\u0161n\u011b si sedl. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b… nem\u00e1m je\u0161t\u011b \u0159idi\u010d\u00e1k. To ov\u0161em neznamen\u00e1, \u017ee si n\u011bkdy za ten volant nesednu…“ za\u0161klebil se a posadil se na m\u00edsto spolujezdce. „Ale s tebou si to nem\u016f\u017eu dovolit…“ k\u00fdvl rameny a po\u010dkal, ne\u017e se Kelvin, kter\u00fd zrovna otv\u00edral dve\u0159e auta, usad\u00ed na m\u00edsto \u0159idi\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den Bille…“ pozdravil a oto\u010dil se dozadu k Billovi.<\/div>\n
„Jmenuji se Kelvin M\u00f6ssel a jsem \u0159idi\u010dem rodiny Kaulitz\u016f. U\u017e p\u00e1r let… t\u011b\u0161\u00ed  m\u011b…“ usm\u00e1l se a nat\u00e1hl k Billovi ruku. Ten se p\u0159\u00edjemn\u011b usm\u00e1l a podal mu ji nazp\u00e1tek. M\u011bl z Kelvina dobr\u00fd pocit a byl nad\u0161en\u00fd, \u017ee znal jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den… Bill Tr\u00fcmper… jsem… vlastn\u011b… obsluhuju v jedn\u00e9 z restaurac\u00ed,“ usm\u00e1l se a zavrt\u011bl se. Kelvin u\u017e jen p\u0159ik\u00fdvl a oto\u010dil se zp\u00e1tky na Toma.<\/div>\n
„Kam to vlastn\u011b  pojedeme?“ zeptal se s \u00fasm\u011bvem. Tom mu \u00fasm\u011bv opl\u00e1cel a popisoval cestu, kterou se m\u011bli ub\u00edrat. Bill je fascinovan\u011b pozoroval. Tom mu najednou p\u0159i\u0161el tak hodn\u00fd a slu\u0161n\u00fd. Nev\u011b\u0159il, \u017ee to byl ten stejn\u00fd Tom, kter\u00fd si z n\u011bj po\u0159\u00e1d utahoval a d\u011blal mu naschv\u00e1ly. A kter\u00fd se mu l\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille…?“ Bill sebou trhl a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Hm?“ pozvedl obo\u010d\u00ed a za\u010dal kone\u010dn\u011b vn\u00edmat.<\/div>\n
„U\u017e tady jsme. Tak se sb\u00edrej a jdeme…“ odpov\u011bd\u011bl mu Tom a vylezl z auta. Bill jen rychle p\u0159ik\u00fdvl a taky vystoupil.<\/div>\n
Panovala mezi nimi opravdu zaj\u00edmav\u00e1 n\u00e1lada. Bill se \u010dasto na Toma bleskurychle d\u00edval a zase klopil pohled k zemi. Nebylo by mo\u017en\u00e9, aby si toho Tom nev\u0161iml.<\/div>\n
„Je na mn\u011b n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho?“ \u0159ekl chladn\u011b a pokra\u010doval v ch\u016fzi. Nev\u011bnoval Billovi jedin\u00fd pohled. Ten si odka\u0161lal a zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Pro\u010d by jako m\u011blo?“ vydechl a d\u011blal, \u017ee v\u016fbec nev\u00ed, o co jde. Koukal po v\u00fdloh\u00e1ch.<\/div>\n
„Furt na m\u011b kouk\u00e1\u0161… jako bych snad byl n\u011bjak\u00fd v\u00fdstavn\u00ed kousek,“ zasm\u00e1l se a za\u0161el do jednoho z obchod\u016f. Bill ho n\u00e1sledoval a k\u00fdvl rameny.<\/div>\n
„Nekouk\u00e1m…“<\/div>\n
„Kouk\u00e1\u0161…“<\/div>\n
„Nekouk\u00e1m!“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak nekouk\u00e1\u0161…“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Kouk\u00e1m…“ \u0161pitl Bill a d\u00edval se do zem\u011b. Tom se spokojen\u011b usm\u00e1l a v\u011bnoval se n\u00e1kup\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
Asi po p\u016flhodin\u011b se vraceli zp\u00e1tky k autu, ruce pln\u00e9 krabi\u010dek a r\u016fzn\u00fdch blbost\u00ed, kter\u00e9 Tomova matka shled\u00e1vala na plesu za d\u016fle\u017eit\u00e9. Bill nedok\u00e1zal pochopit, pro\u010d museli jezdit kv\u016fli tak drah\u00fdm drobnostem. Tohle v\u0161echno by bylo mo\u017en\u00e9 nahradit n\u011b\u010d\u00edm o dost levn\u011bj\u0161\u00edm a v\u011bt\u0161\u00edm. Oba polo\u017eili ta\u0161ky na zadn\u00ed seda\u010dky auta a Bill se mezi n\u011b n\u011bjak vt\u011bsnal. C\u00edtil se uv\u011bzn\u011bn\u011b a nepohodln\u011b.<\/div>\n
„Co sebou tak mele\u0161?“ \u0161klebil se Tom. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 Bill za probl\u00e9m.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b se ptej! Ty si sed\u00ed\u0161 v pohodl\u00ed. J\u00e1 se nem\u016f\u017eu ani hnout…“ zasy\u010del a sna\u017eil se naj\u00edt pohodlnou polohu k sezen\u00ed. Tom k\u00fdvl rameny a d\u00e1l  se bavil s Kelvinem. Bill si na\u0161tvan\u011b povzdychl a sledoval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajinu.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Sledoval pozvan\u00e9, jak si nab\u00edrali j\u00eddlo a dobroty na tal\u00ed\u0159e, a tv\u00e1\u0159il se dost sklesle. Cel\u00fd  den tady pob\u00edhal, n\u011bco chystal, n\u011bkoho obsluhoval anebo n\u011bco ukl\u00edzel. Bolelo jej cel\u00e9 t\u011blo a byl hrozn\u011b unaven\u00fd. Litoval, \u017ee na tuhle nab\u00eddku tehdy J\u00f6rgovi k\u00fdvl. Mohl te\u010f doma klidn\u011b le\u017eet v posteli anebo jenom tak kl\u00e1bosit s mamkou a odpo\u010d\u00edvat. Nespokojen\u011b zamru\u010del a urovn\u00e1val stoly, u kter\u00fdch u\u017e nikdo nesed\u011bl a sed\u011bt u\u017e ani nebude. Prvn\u00ed den se pomalu ch\u00fdlil ke konci. Lid\u00e9 v luxusn\u00edch a drah\u00fdch \u0161atech se pomalu odeb\u00edrali do sv\u00fdch domov\u016f. Hrub\u00e1 v\u011bt\u0161ina z nich byla dost posiln\u011bna alkoholem. Bill si p\u0159\u00e1l, aby se n\u011bkdy mohl takov\u00e9ho plesu nebo oslavy taky z\u00fa\u010dastnit. Jako host ov\u0161em.<\/p>\n<\/div>\n
Rychle na st\u016fl rozlo\u017eil nov\u00fd ubrus a za\u010dal jej p\u0159ipravovat na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den. \u010cist\u00fd ubrus, doprost\u0159ed stolu v\u00e1zu s \u017eivou nazdobenou kytic\u00ed, okolo dopl\u0148kov\u00e9 kam\u00ednky. N\u00e1dob\u00ed a n\u011bkolik kousk\u016f drah\u00e9ho p\u0159\u00edboru. Jak v\u0161e m\u011blo vypadat, u\u017e m\u011bl tak trochu nau\u010den\u00e9 z restaurace. Kdy\u017e p\u0159ipravil v\u0161echny zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed stoly, rychle se za rohem posadil na \u017eidli a zmo\u017een\u011b vydechl. U\u017e se mu opravdu cht\u011blo sp\u00e1t a ruce m\u011bl zmo\u017een\u00e9. Uklid\u0148oval jej pocit, \u017ee za chv\u00edli dod\u011bl\u00e1 posledn\u00ed t\u0159i stoly a bude m\u00edt svat\u00fd a zaslou\u017een\u00fd klid. Vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, kde budou sp\u00e1t. Jestli maj\u00ed Kaulitzovi objednan\u00fd n\u011bjak\u00fd hotel, \u010di p\u0159esp\u00ed u zn\u00e1m\u00fdch. Hlavu si op\u0159el o studenou ze\u010f a vzdychl. V\u00ed\u010dka se mu zav\u00edrala \u00fanavou a nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na postel.<\/div>\n
Trhl sebou, kdy\u017e uc\u00edtil letm\u00fd dotyk na rameni. Oto\u010dil hlavu a pootev\u0159el \u00fasta. N\u011bjak nedok\u00e1zal pobrat, co pr\u00e1v\u011b vid\u00ed. St\u00e1l vedle n\u011bj Tom s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cau…“ pozdravil a posadil se na \u017eidli vedle Billa. Cel\u00fd den n\u011bkde pob\u00edhal a ani si nena\u0161el \u010das na jedin\u00fd tanec s n\u011bkterou d\u00e1mou nebo sle\u010dnou. Bill se trochu zamra\u010dil a ot\u0159epal se.<\/div>\n
„Nazdar…“ odpov\u011bd\u011bl a zase pozoroval prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f. Tom se zasm\u00e1l a \u0161t\u00edpl Billa do boku.<\/div>\n
„Nebu\u010f nevrl\u00fd. Nic stra\u0161n\u00e9ho jsem ti p\u0159ece neud\u011blal… zat\u00edm,“ zasm\u00e1l se zase a taky se op\u0159el o ze\u010f.<\/div>\n
„Pamatuju si, \u017ee poprv\u00e9  co jsi m\u011b potkal…, m\u011bl si v kalhotech nad\u011bl\u00e1no…“ zasm\u00e1l se a pokra\u010doval, „velice ses omlouval a div mi nevlezl do zadku. Co ta zm\u011bna?“ pronesl Tom do ticha a po\u0159\u00e1d se usm\u00edval. Bill se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval a k\u00fdvl rameny.<\/div>\n
„Nev\u00edm. U\u017e m\u011b  to nebav\u00ed. Chovat se k tob\u011b, jako bys byl pan v\u0161emocn\u00fd. Nav\u00edc… jsi zhruba stejn\u011b tak star\u00fd jako j\u00e1 s\u00e1m, tak\u017ee nevid\u00edm… d\u016fvod m\u00edt k tob\u011b n\u011bjak\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed respekt. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ho m\u00e1m…, m\u00e1\u0161 pen\u00edze, pat\u0159\u00ed v\u00e1m spoustu dom\u016f a podnik\u016f a taky… p\u016fsob\u00ed\u0161 tak hrozn\u011b zle a nep\u0159\u00edjemn\u011b. Jen\u017ee jsem si uv\u011bdomil, \u017ee s takovou bych asi brzo skon\u010dil. Kdybych se po\u0159\u00e1d strachoval p\u0159ij\u00edt do pr\u00e1ce pr\u00e1v\u011b kv\u016fli n\u011bkomu, jako jsi ty. Prost\u011b… je s t\u00edm konec. Jak ty ke mn\u011b, tak j\u00e1 k tob\u011b, v\u00ed\u0161?“ \u0159ekl Bill. Posledn\u00ed v\u011btu u\u017e skoro za\u0161eptal a pohledem propaloval Tomovy boty. Netu\u0161il, kde vzal odvahu tohle Tomovi \u0159\u00edct. Jen\u017ee to byla pravda. Kone\u010dn\u011b mu \u0159ekl, jak to vid\u00ed, a nelitoval toho, ale za\u010d\u00ednal se b\u00e1t Tomovy reakce.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e bylo chv\u00edli ticho, odv\u00e1\u017eil se a zvedl k n\u011bmu pohled. Tom sed\u011bl ve stejn\u00e9 pozici jako p\u0159edt\u00edm a usm\u00edval se. Nijak mu nevadilo, co mu Bill \u0159ekl. V\u0161echno to stejn\u011b tu\u0161il. V lidech um\u011bl \u010d\u00edst docela dob\u0159e. Proto pro n\u011bj bylo tak snadn\u00e9 n\u011bkoho dostat do hrsti anebo zni\u010dit. R\u00e1d si s lidma hr\u00e1l. Odka\u0161lal si.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, jak to \u0161lo. Nem\u011bl by ses lid\u00ed tolik b\u00e1t. Je to zbyte\u010dn\u00e9, Bille,“ usm\u00e1l se. „Kdybych cht\u011bl, u\u017e d\u00e1vno jsi tady b\u00fdt nemusel. A v\u011b\u0159, \u017ee j\u00e1 cht\u011bl…“ zasm\u00e1l se a hned na to se postavil. „Ale nemysl\u00edm si, \u017ee to bylo dob\u0159e. Mus\u00ed\u0161 se je\u0161t\u011b… opravdu hodn\u011b u\u010dit. Popov\u00edd\u00e1me si jindy. Dobrou noc…“ \u0159ekl a pomalu odch\u00e1zel. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se odebral k odchodu, Billa provokativn\u011b pl\u00e1cl po hlav\u011b. Bill se zmaten\u011b d\u00edval na Tomova vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a pomalu se usm\u00e1l. Tohle v\u0161echno si vylo\u017eil tak, \u017ee u\u017e jsou s Tomem zadob\u0159e. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 provokov\u00e1n\u00ed a \u017e\u00e1dn\u00fd strach j\u00edt do pr\u00e1ce. Nad\u0161en\u011b zatleskal a radostn\u011b se usm\u00edval. Byl zase o n\u011bco \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nivian<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nivian O dvy t\u00fddny pozd\u011bji „Ach bo\u017ee!“ vyk\u0159ikla pani Kaulitzov\u00e1 a hlavu zalo\u017eila do dlan\u00ed. Zmaten\u011b pob\u00edhala po s\u00e1le a vyk\u0159ikovala. „Ur\u010dit\u011b to nestihneme! Jamesi, co ty z\u00e1v\u011bsy? Miriam a ty ubrusy? Pane\u010dku… Bille rychle!“ ukazovala na jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti obrovsk\u00e9 m\u00edstnosti a poletovala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[385],"tags":[],"class_list":["post-9318","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-integrum"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9318","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9318"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9318\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9318"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9318"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9318"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}