{"id":9332,"date":"2011-02-17T18:30:00","date_gmt":"2011-02-17T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9308"},"modified":"2011-02-17T18:30:00","modified_gmt":"2011-02-17T17:30:00","slug":"effervescent-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/17\/effervescent-10\/","title":{"rendered":"Effervescent 10."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"472\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill mluv\u00ed  o prvn\u00edch polibc\u00edch, Tom mluv\u00ed  t\u011blesn\u011b<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Andy, po\u010dkej, a\u017e se dostanu dom\u016f. Slibuju, \u017ee si s nimi ob\u011bma sednu a n\u011bco vymysl\u00edme, proto\u017ee p\u0159esn\u011b v\u00edm, co c\u00edt\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Kdy bude\u0161 doma?“<\/div>\n
„Brzo,“ odpov\u011bd\u011bla jeho matka mile. „Ta\u0165ka a j\u00e1 zrovna doj\u00edd\u00e1me ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„Bill je tady,“ dodal Andreas a jeho matka si sama pro sebe p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Brzo tam budeme. Taky t\u011b m\u00e1m r\u00e1da, kluku.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, mami.“<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas polo\u017eil telefon a posadil se na posledn\u00ed ze schod\u016f, sledoval dve\u0159e jako sokol. Necht\u011bl, aby Bill nebo Tom p\u0159i\u0161li dol\u016f a zjistili, co m\u011bl v pl\u00e1nu; kdyby to mohlo b\u00fdt podle n\u011bj. Jeho pl\u00e1n byl dostate\u010dn\u011b jednoduch\u00fd, mus\u00ed odv\u00e9st pozornost kluk\u016f od toho, aby nechodili dol\u016f (nejsp\u00ed\u0161 toti\u017e budou cht\u00edt) a p\u0159epadnout rodi\u010de hned, jak projdou dve\u0159mi. Hezky v kl\u00eddku.  <\/div>\n
<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, Bill a Tom dol\u016f  nep\u0159i\u0161li. Nem\u011bli d\u016fvod opustit nevinn\u00e9 doteky toho druh\u00e9ho a sv\u016fdn\u011b \u00fasm\u011bvy. Tom byl se sebou trochu nespokojen\u00fd, po\u0159\u00e1d si v hlav\u011b dokola opakoval, \u017ee nebude s Billem tak hrrr<\/em> (no, hrr na n\u011bj), ale p\u0159ipadalo mu, jako by Bill pocity op\u011btoval, a to ho m\u00e1tlo. P\u0159eci jen, Bill \u0159\u00edkal, \u017ee jsou pouze p\u0159\u00e1tel\u00e9 a \u017ee nem\u00e1 r\u00e1d trval\u00e9 vztahy. I kdy\u017e, \u010d\u00edm v\u00edc se Bill \u010dervenal a hladil Toma po ruk\u00e1ch, t\u00edm v\u00edc Tom \u0161\u00edlel p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm nad t\u00edm, jestli by to s n\u00edm Bill p\u0159eci jen nezkusil.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ale dostal se jen zp\u00e1tky k tomu, \u017ee by Bill s Tomem nedostal to, co by si zaslou\u017eil. Zaslou\u017e\u00ed si jemn\u00e9 mazlen\u00ed, horkou n\u00e1ru\u010d, jemn\u00e9 polibky a v\u00e1\u0161niv\u00e9 milov\u00e1n\u00ed. T\u00edm si byl Tom jist\u00fd. Zaslou\u017eil si o tolik v\u00edc, ne\u017e co mu Tom mohl nab\u00eddnout. Nebylo to tak, \u017ee by necht\u011bl; jen prost\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kdy\u017e Simone s Gordonem pro\u0161li dve\u0159mi, Andreas rychle vysko\u010dil ze schod\u016f, na kter\u00fdch sed\u011bl, a zat\u00e1hl je do ob\u00fdv\u00e1ku, aby tam mohl pokra\u010dovat v konverzaci, kterou m\u011bl s matkou po telefonu.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 tomu nerozum\u00edm,“ \u0159ekla Simone. „Jak\u00e1 je p\u0159esn\u011b situace?“<\/div>\n
„Probl\u00e9m je,“ za\u010dal Andreas; d\u00edval se mezi rodi\u010di smutn\u00fdm pohledem. „Billova babi\u010dka ho vykopla z domu a jeho matka ho pos\u00edl\u00e1 pry\u010d. Kdyby to byl kdokoliv jin\u00fd, tak by m\u011b to neroz\u010dilovalo, ale Tom ho pot\u0159ebuje. M\u011bli byste vid\u011bt, jak se na sebe ti dva d\u00edvaj\u00ed,“ dodal slab\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee se navz\u00e1jem pot\u0159ebuj\u00ed, mysl\u00edm, \u017ee pro sebe jsou p\u0159esn\u011b to, co ten druh\u00fd hledal. Mysl\u00edm, \u017ee to mo\u017en\u00e1 zn\u00ed jako kli\u0161\u00e9 a naivnost, ale je to pravda. Vid\u011bl jsem, jak tohle Tom cel\u00fd pro\u017e\u00edv\u00e1\u2026 je zoufal\u00fd, mami.“  <\/div>\n
„O co se n\u00e1s sna\u017e\u00ed\u0161 poprosit?“ zeptal se Gordon a Andreas si skousnul ret, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme d\u00e1t Billovi domov? Opravdov\u00fd? S\u00e1m to \u0159\u00edkal, byl ne\u0161\u0165astn\u00e1<\/em> n\u00e1hoda\u2026 Mami, jeho rodi\u010de ho necht\u011bj\u00ed a jeho babi\u010dka ho vykopla\u2026 Tom<\/em> ho chce, chce, aby Bill z\u016fstal, a j\u00e1 chci, aby byl Tom schopn\u00fd m\u00edt sv\u00e9ho vlastn\u00edho jedin\u00e9ho opravdov\u00e9ho kamar\u00e1da\u2026“<\/div>\n
„Andy,“ vlo\u017eila se do toho Simone. „Nem\u016f\u017eeme Billa jen tak vz\u00edt k n\u00e1m, co kdy\u017e to, kam p\u016fjde, je hezk\u00e9 m\u00edsto? V\u00ed\u0161 v\u016fbec, kdo si ho bere? Mo\u017en\u00e1 mu cht\u011bj\u00ed d\u00e1t rodinu, kterou Bill se sv\u00fdmi rodi\u010di nikdy nem\u011bl.“<\/div>\n
„My<\/em> mu m\u016f\u017eeme d\u00e1t rodinu, mami\u2026 Pros\u00edm, jen o tom pop\u0159em\u00fd\u0161lej\u2026“<\/div>\n
„A d\u00e1me,“ p\u0159eru\u0161il ho Gordon. „Jen\u2026 n\u00e1m dej n\u011bjak\u00fd \u010das na promluven\u00ed si, Andy. Na n\u011bco p\u0159ijdeme.“<\/div>\n
„V to douf\u00e1m,“ \u0159ekl nejist\u011b Andreas, ale rychle ode\u0161el z pokoje, aby si rodi\u010de mohli promluvit, co nejd\u0159\u00edv to jen jde.<\/div>\n
<\/div>\n
Rozhodl se nav\u0161t\u00edvit Toma s Billem. Necht\u011bl jim \u0159\u00edkat, o co prosil rodi\u010de, ale jen se na n\u011b cht\u011bl d\u00edvat. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu sledovat Toma, jak se s n\u011bk\u00fdm bav\u00ed a d\u011bl\u00e1 si bl\u00edzk\u00e9 spojen\u00ed i se v\u0161emi sv\u00fdmi strachy, bylo pro Andrease opravdu skv\u011bl\u00e9. Tak moc dlouho se c\u00edtil za sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku zoufal\u00fd, \u017ee te\u010f se prost\u011b cht\u011bl schov\u00e1vat ve st\u00ednu Tomova \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Tom ho pozval dovnit\u0159, ud\u011blal mu tak v\u00fdhled na Billa le\u017e\u00edc\u00edho na zemi, m\u011bl nohy do vzduchu a na chodidlech balancoval s knihami. Tom na Billova chodidla pokl\u00e1dal kn\u00ed\u017eky jednu po druh\u00e9, zkoumali, jestli je tam udr\u017e\u00ed a jak dlouho to vydr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal se Tom, vzal dal\u0161\u00ed kn\u00ed\u017eku z police a dal ji nahoru. Bill se sm\u00e1l jako bl\u00e1zen, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm zasm\u00e1n\u00edm kn\u00ed\u017eky m\u00e1lem spadly. Andresovi se l\u00edbilo, jak byl Tom \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„Nic. Mamka a t\u00e1ta jsou doma,“ odpov\u011bd\u011bl a sedl si na Tomovu postel, pop\u00edchl Billa t\u00edm, \u017ee mu \u0161\u0165ouchnul do nohou bl\u00edzko k hromad\u011b knih.<\/div>\n
„Ne! Ne! Ne!“ prosil Bill se sm\u00edchem, sloupek se houpal tam a zp\u00e1tky. „Tohle m\u016f\u017ee b\u00fdt rekord! Tome! Rychle se pod\u00edvej, co je rekord za dr\u017een\u00ed kn\u00ed\u017eek na chodidlech, proto\u017ee jsme si jist\u00fd, \u017ee to budu j\u00e1, kdo vyhraje prvn\u00ed m\u00edst-„<\/div>\n
„Ne!“ zasm\u00e1l se Tom, kdy\u017e m\u011bly kn\u00ed\u017eky kone\u010dn\u011b dost v\u0161eho toho sm\u00edchu a popadaly na zem a na Billovo b\u0159icho.<\/div>\n
„Ou\u2026“ \u0159ekl Bill s \u00fa\u0161klebkem. „Tyhle kn\u00ed\u017eky jsou t\u011b\u017ek\u00e9. Hmm,“ Bill sesunul knihy na zem a pak je rychle poskl\u00e1dal do abecedn\u00edho po\u0159ad\u00ed (podle jm\u00e9na autora) stejn\u011b, jakoby to ud\u011blal Tom. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem p\u0159ekonal rekord?“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 jsem p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee sis nezlobil \u017eebro,“ za\u017eertoval Andreas.<\/div>\n
„J\u00e1 taky!“ <\/p>\n<\/div>\n
Andreas je sledoval, jak se na sebe usm\u00edvaj\u00ed a sm\u011bj\u00ed se a hraj\u00ed si spolu. Po tom, co str\u00e1vil tak dlouh\u00fd \u010das t\u00edm, \u017ee se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d se Tom st\u00e1val v\u00edc a v\u00edc samot\u00e1\u0159sk\u00fdm, byl te\u010f Andreas opravdu nad\u0161en\u00fd, \u017ee ho vid\u00ed, jak se s n\u011bk\u00fdm bav\u00ed; \u017ee n\u011bkoho pou\u0161t\u00ed do jeho uzav\u0159en\u00e9ho, vybudovan\u00e9ho osobn\u00edho sv\u011bta.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se pod\u00edval na sv\u00e9ho bratra, p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d p\u0159i\u0161el k n\u011bmu do pokoje, ale rozhodl se ho neptat. Kdyby se zeptal, pak by si mo\u017en\u00e1 Andreas myslel, \u017ee Tom a Bill cht\u011bli d\u011blat n\u011bco ne\u0159estn\u00e9ho. R<\/em>ad\u0161i by um\u0159el, ne\u017e aby se musel c\u00edtit tak trapn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, ned\u011blali<\/em> naprosto nic, ale Tom byl podez\u0159\u00edvav\u00fd, \u017ee by si Andreas nejsp\u00ed\u0161 myslel, \u017ee ano, a z toho byl Tom nerv\u00f3zn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co mamka a t\u00e1ta d\u011blaj\u00ed?“ zeptal se Tom a Andreas se na n\u011bj podivn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Pov\u00eddaj\u00ed si.“<\/div>\n
„O \u010dem?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026 Mimo to, jen jsem se sem p\u0159i\u0161el pod\u00edvat, jestli u\u017e m\u00e1\u0161 lep\u0161\u00ed n\u00e1ladu a vypad\u00e1 to, \u017ee ano, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Tom m\u011b z\u00edtra bere na pouli\u010dn\u00ed trh,“ zaradoval se Bill a Andreas p\u0159ik\u00fdvl. „Moje babi\u010dka \u0159\u00edkala, \u017ee tam prod\u00e1vaj\u00ed spoustu ru\u010dn\u011b d\u011blan\u00fdch a ojedin\u011bl\u00fdch kousk\u016f a j\u00e1 tyhle druhy v\u011bc\u00ed miluju<\/em>. Ojedin\u011bl\u00e9 kousky se st\u00e1vaj\u00ed jen jednou za \u017eivot a j\u00e1 r\u00e1d vlastn\u00edm v\u0161echny v\u00fdjime\u010dn\u00e9 a ojedin\u011bl\u00e9 kousky, co m\u016f\u017eu,“ pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd se za\u010dervenal a schoval si obli\u010dej t\u00edm, \u017ee sklopil hlavu. „Mysl\u00edm si, \u017ee jsou mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u011bci, kter\u00e9 jsou d\u011blan\u00e9 ve velk\u00e9m. Nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm.“ <\/div>\n
„V\u011bci, kter\u00e9 jsou ojedin\u011bl\u00e9, t\u011b nau\u010d\u00ed c\u00edtit emoce, a dok\u00e1\u017eou si s tebou hr\u00e1t, proto\u017ee napoprv\u00e9 m\u016f\u017eou b\u00fdt jen divn\u00e9 a oby\u010dejn\u00e9, ale pak se zm\u011bn\u00ed v n\u011bco, do \u010deho se zamiluje\u0161 a chce\u0161 si to cel\u00e9 nechat pro sebe. Mysl\u00edm, \u017ee lid\u00e9 by se m\u011bli v\u00edc nau\u010dit v\u00e1\u017eit si v\u00fdjime\u010dn\u00fdch v\u011bc\u00ed, ale pak\u2026 pak by nebylo tolik poklad\u016f, nebo ano? Ne, mysl\u00edm si, \u017ee nebylo. Dob\u0159e, beru to zp\u00e1tky\u2026 Jsem r\u00e1d, \u017ee jsou lid\u00e9 zv\u011bdav\u00ed, co se t\u00fd\u010de v\u00fdjime\u010dn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Zat\u00edmco jsou zam\u011bstnan\u00ed v\u011bcmi, kter\u00e9 zn\u00e1me, j\u00e1 jsem zam\u011bstnan\u00fd t\u00edm, \u017ee se sna\u017e\u00edm naj\u00edt tyto poklady, kter\u00e9 lid\u00e9 p\u0159ehl\u00ed\u017eej\u00ed\u2026“  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom byl neschopn\u00fd slova, Andreas byl neschopn\u00fd slova, a Bill mohl pokra\u010dovat v mluven\u00ed, ale nepokra\u010doval. M\u011bl pocit, \u017ee to, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, d\u00e1valo hezky smysl, jestli t\u0159eba jen malinko. I kdy\u017e tomu Tom moc nerozum\u011bl (a on si byl jist\u00fd, \u017ee rozum\u011bl) tak doufal, \u017ee si z toho alespo\u0148 n\u011bco vzal.<\/div>\n
Bill cht\u011bl b\u00fdt Tom\u016fv, a jen Tom\u016fv. Cht\u011bl j\u00edm b\u00fdt milov\u00e1n, aby si ho vzal, a uk\u00e1zal mu, \u017ee se m\u016f\u017ee usadit s n\u011bk\u00fdm, komu m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it. Nebylo to tak, \u017ee by Bill nem\u011bl r\u00e1d<\/em> vztahy, vlastn\u011b\u2026 jen v\u011bd\u011bl, \u017ee ze v\u0161ech lid\u00ed, co potkal, nikomu pln\u011b ned\u016fv\u011b\u0159oval. Ale Tom… Tom byl Tom, a kdo byl Tom, to byla vz\u00e1cnost, t\u011b\u017ece nalezen\u00fd drahokam, jak\u00fdsi komplex a matouc\u00ed individualita se spoustou probl\u00e9m\u016f; p\u0159esn\u011b jako Bill, ale v naprosto jin\u00e9m sm\u011bru.<\/div>\n
<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl Andreas trochu nejist\u011b. „Jdu do postele.“<\/div>\n
„Dobrou, Andy,“ odpov\u011bd\u011bli chlapci unisono, ne\u017e Andreas t\u0159ikr\u00e1t zav\u0159el dve\u0159e a ode\u0161el po schodech k sob\u011b do pokoje (alespo\u0148 tak to \u0159\u00edkal).  <\/div>\n
„Mate\u0161 m\u011b,“ \u0159ekl Tom Billovi, kdy\u017e si sedl na postel a p\u0159elezl k Billovi vedle velk\u00e9 hromady knih.<\/div>\n
„Jak? No, v\u00edm, jak maten\u00ed pracuje, ale\u2026 jak\u00fdm zp\u016fsobem je lep\u0161\u00ed ot\u00e1zka, asi.“<\/div>\n
„Prost\u011b to d\u011bl\u00e1\u0161. Hele, Bille? Tohle bude zn\u00edt pitom\u011b, ale\u2026 ty, uh, m\u00e1\u0161 r\u00e1d kluky nebo\u2026“<\/div>\n
„M\u00e1m r\u00e1d lidi,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem. „Jsou tak divn\u00ed\u2026 ale, jo, jo, preferuju kluky\u2026 v romantick\u00e9m vztahu, jestli je tohle, o co ti jde.“<\/div>\n
„To je\u2026“ Tom se t\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Pak mysl\u00edm, \u017ee moje odpov\u011b\u010f zn\u00ed ano.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
„A ty? Nem\u016f\u017ee\u0161 se m\u011b zeptat, ani\u017e bys mi to taky \u0159ekl, to by nebylo spravedliv\u00e9.“<\/div>\n
„No\u2026 J\u00e1, uh, m\u00e1m r\u00e1d tebe, Bille\u2026 hodn\u011b.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„A n\u011bkdy m\u00e1m pocit, \u017ee ty m\u011b m\u00e1\u0161 mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 r\u00e1d.“<\/div>\n
„Jenom n\u011bkdy?“<\/div>\n
„No, pamatuji si, jak jsi \u0159\u00edkal, \u017ee nejsi na vztahy a\u2026 pak jsem se b\u00e1l, \u017ee kdybys m\u011b m\u011bl<\/em> r\u00e1d, proto\u017ee j\u00e1 t\u011b nikdy nem\u016f\u017eu pol\u00edbit jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd \u010dlov\u011bk, nem\u016f\u017eu\u2026 se t\u011b dot\u00fdkat\u2026 tak jak\u2026 bych cht\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Ano, m\u016f\u017ee\u0161. Mo\u017en\u00e1 ne te\u010f, ale mohl bys. Cht\u011bl bych to.“ <\/div>\n
„To nen\u00ed p\u0159esn\u011b to, co jsem myslel,“ \u0159ekl Tom s t\u011b\u017ek\u00fdm frustrovan\u00fdm povzdychnut\u00edm. Nesn\u00e1\u0161el mluvit o pocitech. Pi\u00e1na byla mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Pak mi \u0159ekni, co jsi myslel. Nebudu se sm\u00e1t nebo se chovat divn\u011b\u2026 jestli m\u00e1\u0161 obavy\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 Chci<\/em> tyhle v\u011bci s tebou d\u011blat tak stra\u0161n\u011b moc\u2026 Jen nem\u016f\u017eu. Nem\u016f\u017eu se p\u0159inutit, a tak se c\u00edt\u00edm provinile poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si p\u0159eju, abys m\u011b cht\u011bl, tak jako t\u011b chci j\u00e1\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
„Chci t\u011b,“ za\u0161eptal Bill, t\u00f3n hlasu v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. „\u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee jsem divn\u00fd, ale nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem zpackan\u00fd. Nech\u00e1v\u00e1\u0161 m\u011b po\u0159\u00e1d mluvit, a ty m\u011b nech\u00e1v\u00e1\u0161 opravdu<\/em> mluvit, proto\u017ee doopravdy poslouch\u00e1\u0161. Jsi chytr\u00fd, hodn\u011b chytr\u00fd, v tolika zp\u016fsobech a podle m\u011b je to tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, \u017ee bych ti cht\u011bl vl\u00e9zt do hlavy, schoulit se tam do klub\u00ed\u010dka a z\u016fstat tam, t\u0159eba i na del\u0161\u00ed dobu\u2026 tvoje ruce jsou talentovan\u00e9 a h\u0159ejiv\u00e9 a hebk\u00e9 a d\u011blaj\u00ed m\u011b tak \u0161\u0165astn\u00fdm, kdy\u017e je c\u00edt\u00edm na sv\u00fdch, proto\u017ee to jsi ty, a ty m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 \u0161\u0165astn\u00fdm. Nechce\u0161, abych byl pry\u010d. Chce\u0161 m\u011b tady a j\u00e1 tady taky chci b\u00fdt. Chci t\u011b\u2026 opravdu\u2026“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 se t\u011b nem\u016f\u017eu dot\u00fdkat, tak jak si to zaslou\u017e\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal Tom, c\u00edtil se tak stra\u0161n\u011b divn\u011b, \u017ee mluv\u00ed o tom, jak si Bill zaslou\u017e\u00ed, aby se ho n\u011bkdo dot\u00fdkal<\/em>. „S\u00e1m jsi to \u0159ekl, jsi fyzick\u00fd \u010dlov\u011bk a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee chce\u0161, aby se t\u011b n\u011bkdo dot\u00fdkal, jak jen to jde. J\u00e1 si opravdu, opravdu p\u0159eju, abych ten \u010dlov\u011bk mohl b\u00fdt\u2026 kurva, jsem te\u010f opravdu up\u0159\u00edmn\u00fd a\u2026 to je jedno, ale mysl\u00edm to tak\u2026 Bille\u2026 J\u00e1 jen, mus\u00edm ti to \u0159\u00edct te\u010f, proto\u017ee a\u017e odjede\u0161, tak bude po v\u0161em. U\u017e bych pak nikdy nesly\u0161el, co si o tom mysl\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To je nemo\u017en\u00e9. V\u017edycky si najdu zp\u016fsob, jak se k tob\u011b vr\u00e1tit\u2026 a Tomi?“<\/div>\n
„Jo?“<\/div>\n
„Dot\u00fdk\u00e1\u0161 se m\u011b, tak jak si to zaslou\u017e\u00edm\u2026 opatrn\u011b, skromn\u011b, jemn\u011b, trp\u011bliv\u011b\u2026 ukazuje\u0161 mi l\u00e1sku.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale, zahrajme si hypotetickou hru\u2026 co kdyby\u2026 kdybychom byli\u2026 spolu nebo n\u011bco\u2026 co kdybych t\u011b nikdy neodk\u00e1zal pol\u00edbit nebo se s tebou milovat\u2026 co bys c\u00edtil?“<\/div>\n
„Ch\u00e1pal bych to. Co kdybych po\u0159\u00e1d mluvil o v\u011bcech, kter\u00e9 nezaj\u00edmaj\u00ed nikoho, mluvil o nich tak rychle, proto\u017ee m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, co si ostatn\u00ed lid\u00e9 mysl\u00ed, a d\u011blal bych to a\u017e do konce \u017eivota? Co kdybych nikdy nedok\u00e1zal zav\u0159\u00edt pusu a nechat t\u011b mluvit?“<\/div>\n
„Nech\u00e1v\u00e1\u0161 m\u011b mluvit\u2026“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 toho chce\u0161  \u0159\u00edct v\u00edc. Jak bych to m\u011bl v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m v\u0161echno, co pot\u0159ebuju \u0159\u00edct a co \u0159\u00edct chci\u2026 nikdy bych nebyl na\u0161tvan\u00fd, \u017ee jsi, kdo jsi.“<\/div>\n
„Pak tady je moje odpov\u011b\u010f,“ za\u0161eptal Bill a zvednul ruku, ti\u0161e se ptal o dovolen\u00ed, jestli se m\u016f\u017eu dotknout Tomovy ruky.  <\/div>\n
Tom s t\u00edm nem\u011bl probl\u00e9m. Opravdu s Billem cht\u011bl n\u011bjak\u00e9 fyzick\u00e9 spojen\u00ed, obzvl\u00e1\u0161t\u011b te\u010f, kdy\u017e si o tom promluvili. Norm\u00e1ln\u011b by Tom neud\u011blal krok do teritoria, o kter\u00e9m mluvili, ale jeliko\u017e si dob\u0159e uv\u011bdomoval, \u017ee Bill bude za p\u00e1r dn\u00ed pry\u010d, musel n\u011bco \u0159\u00edct. Musel zahnat strach a nechat sv\u016fj hlas promluvit. A tak se sna\u017eil. S Billovou rukou v jeho, Billovy nohy se ocitly u Toma v kl\u00edn\u011b, a p\u0159ipadal si tak v bezpe\u010d\u00ed. Velmi v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tomi, kdybych byl tv\u016fj a tys m\u011b nechal, tak a\u0165 se stane cokoliv, budu tu pro tebe. Je v tob\u011b v\u00edc ne\u017e tvoje fyzick\u00e9 aspekty. Chci \u0159\u00edct, zamiluje se snad hluch\u00fd do hlasu jeho milence? Zamiluje se slep\u00fd do toho, jak jeho milenec vypad\u00e1? M\u016f\u017ee se \u010dlov\u011bk bez rukou zamilovat do objet\u00ed jeho l\u00e1sky?“<\/div>\n
„No\u2026 um\u2026 ne?“ <\/div>\n
„Tak pro\u010d se tak moc boj\u00ed\u0161, \u017ee jedin\u00e9, co chci, je, aby ses m\u011b dot\u00fdkal?“<\/div>\n
„To si nemysl\u00edm\u2026 J\u00e1\u2026 te\u010f jsem zmaten\u00fd.“ <\/div>\n
„Tomi\u2026 uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee poprv\u00e9, kdy\u017e jsem mezi n\u00e1mi c\u00edtil n\u011bco jisk\u0159it, bylo, kdy\u017e sis vedle m\u011b nedok\u00e1zal ani stoupnout na dva kroky daleko, \u017ee? Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee tady se mnou bude\u0161 sed\u011bt a dr\u017eet m\u011b za ruce, ale to mi nikdy neubralo na odvaze. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 o mn\u011b \u0161patn\u011b\u2026 jo, dob\u0159e, jo, tak mi je sedmn\u00e1ct a ano, Tome, my\u0161lenka na to, \u017ee bych s tebou m\u011bl sex, m\u011b u\u017e napadla,“ a Tom se u\u017e opravdu hodn\u011b \u010dervenal. „Ale to neznamen\u00e1, \u017ee to od tebe o\u010dek\u00e1v\u00e1m nebo pot\u0159ebuji. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d takov\u00e9ho, jak\u00fd jsi, nem\u00e1m r\u00e1d jen my\u0161lenku, \u017ee bych si s tebou povyrazil<\/em>.“  <\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 je to v\u00e1\u017en\u011b frustruj\u00edc\u00ed, proto\u017ee t\u011b opravdu<\/em> chci\u2026 um\u2026 pol\u00edbit?“ vyp\u00edskl Tom a Bill se zahih\u0148al.<\/div>\n
„Polibky jsou hezk\u00e9, alespo\u0148 si to tak p\u0159edstavuju.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e odjede\u0161 a j\u00e1 t\u011b nikdy nedostanu \u0161anci pol\u00edbit? Bille, j\u00e1 tohle nesn\u00e1\u0161\u00edm. J\u00e1 sakra – ugh!“  <\/div>\n
Tom byl na sebe opravdu na\u0161tvan\u00fd. P\u0159ipadal si, jako by tu byla n\u011bjak\u00e1 ze\u010f, kter\u00e1 ho blokovala p\u0159ed t\u00edm, aby byl schopn\u00fd pro\u017e\u00edt to, co on a Bill cht\u011bli pro\u017e\u00edt; ale ta jedin\u00e1 ze\u010f byly Tomovy strachy. Ale pak tu byl tak\u00e9 strach, \u017ee i kdyby t\u0159eba Billa pol\u00edbil, pak by si Bill myslel, \u017ee je to to jedin\u00e9, co cht\u011bl; fyzick\u00e9 aspekty a nic v\u00edc. Nen\u00e1vid\u011bl svou \u00fazkost a nen\u00e1vid\u011bl, jak ho to p\u0159em\u00e1halo. Jen cht\u011bl b\u00fdt schopn\u00fd d\u011blat v\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00e9 ostatn\u00ed lid\u00e9 d\u011blaj\u00ed s t\u011bmi, na kter\u00fdch jim z\u00e1le\u017e\u00ed, ale on nemohl.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 na ten polibek po\u010dk\u00e1m, Tome. Jestli to pro tebe n\u011bco znamen\u00e1, pak to pro m\u011b znamen\u00e1 to sam\u00e9, j\u00e1 na to po\u010dk\u00e1m. Je mi jedno, jak star\u00fd budu, jak dlouho to bude po tom, co jsme spolu kdy mluvili. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee bude\u0161 m\u016fj prvn\u00ed polibek.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b t\u011b m\u00e1m r\u00e1d,“ za\u0161eptal smutn\u011b Tom a odstr\u010dil v\u0161echny sv\u00e9 strachy na stranu, pustil Billovy ruce a lehnul si hlavou Billovi do kl\u00edna; schoulil se na n\u011bm.<\/div>\n
Bill zajel prsty Tomovi do dred\u016f a jemn\u011b ho \u0161kr\u00e1bal na lebce. Bill c\u00edtil Tom\u016fv hork\u00fd dech na jeho \u00fazk\u00fdch kalhot\u00e1ch. Tom byl cel\u00fd hork\u00fd, ve v\u0161ech zp\u016fsobech. Bill se naklonil tak, \u017ee jeho t\u011blo bylo nad Tomem jako \u0161t\u00edt proti v\u0161em nep\u0159\u00e1tel\u016fm, a pevn\u011b Toma objal, dr\u017eel si ho bl\u00edzko k hrudn\u00edku; o\u010di pevn\u011b zav\u0159en\u00e9, zat\u00edmco se s n\u00edm houpal dop\u0159edu a dozadu.  <\/div>\n
<\/div>\n
A p\u0159esn\u011b takhle oba usnuli; Tom schoulen\u00fd v Billov\u011b kl\u00edn\u011b, Bill mu vypr\u00e1v\u011bl vymy\u0161len\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, dokud tak\u00e9 neusnul. Nen\u00ed pot\u0159eba \u0159\u00edkat, \u017ee kdy\u017e se r\u00e1no probudili, tak oba bolela z\u00e1da a v\u0161echny kon\u010detiny; ale byli \u0161\u0165astn\u00ed. Tom znovu nechal Billa b\u00fdt mu bl\u00edzko, ale tentokr\u00e1t to bylo bl\u00ed\u017e ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm, a Bill m\u011bl pocit, \u017ee se mu Tom u\u010d\u00ed d\u016fv\u011b\u0159ovat; i kdy\u017e si d\u011blal starosti, jestli je toho schopn\u00fd. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee to jednoho dne p\u0159ekon\u00e1. U\u017e takhle se v\u0161echno d\u011blo a\u017e moc rychle.  <\/div>\n
Oba je vzbudil Andreas, kter\u00fd ve\u0161el dovnit\u0159 a zat\u0159\u00e1sl s Billem, aby se probudil. Bylo mu \u0159e\u010deno, \u017ee Simone chce s Billem o n\u011b\u010dem mluvit, a tak jemn\u011b probudil Toma a odvedl ho do postele, ne\u017e odeb\u011bhli dol\u016f, kde st\u00e1la Simone v kuchyni s telefonem v ruce.  <\/div>\n
<\/div>\n
Byla naprosto zmaten\u00fd, ale hned jak Simone otev\u0159ela pusu a za\u010dala mu vysv\u011btlovat, pro\u010d si ho zavolala dol\u016f, v\u0161echno mu za\u010dalo d\u00e1vat smysl. Odpov\u011bd\u011bl j\u00ed na v\u0161echny ot\u00e1zky, co m\u011bla, sl\u00edbil, \u017ee p\u016fjde nahoru hned, jak se v\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00ed, aby to \u0159ekl Tomovi, a \u017ee nebude bre\u010det, kdy\u017e to nevyjde. Bill naprosto rozum\u011bl a za\u010dalo se mu sv\u00edrat b\u0159icho, kdy\u017e vyto\u010dili prvn\u00ed \u010d\u00edsla.<\/p>\n<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 Bill a Tom dostanou sv\u016fj prvn\u00ed polibek d\u0159\u00edv, ne\u017e si mysl\u00ed. <\/p>\n<\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill mluv\u00ed  o prvn\u00edch polibc\u00edch, Tom mluv\u00ed  t\u011blesn\u011b „Andy, po\u010dkej, a\u017e se dostanu dom\u016f. Slibuju, \u017ee si s nimi ob\u011bma sednu a n\u011bco vymysl\u00edme, proto\u017ee p\u0159esn\u011b v\u00edm, co c\u00edt\u00ed\u0161.“ „Kdy bude\u0161 doma?“ „Brzo,“ odpov\u011bd\u011bla jeho matka mile. „Ta\u0165ka a j\u00e1 zrovna<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-9332","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9332","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9332"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9332\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9332"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9332"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9332"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}