{"id":9335,"date":"2011-02-17T17:00:00","date_gmt":"2011-02-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9311"},"modified":"2011-02-17T17:00:00","modified_gmt":"2011-02-17T16:00:00","slug":"probuzeni-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/17\/probuzeni-21\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 21."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
M\u011bla jsem tak trochu vztek sama na sebe, zareagovala jsem spr\u00e1vn\u011b? Mo\u017en\u00e1 to ode m\u011b byla dost velk\u00e1 chyba, \u017ee jsem ho takhle hloup\u011b odehnala, ale copak jsem n\u011bco mohla ud\u011blat jinak? Pokud by i nad\u00e1le z\u016fstal v bratrov\u011b bl\u00edzkosti, byla bych mu po sv\u00e9 profesion\u00e1ln\u00ed str\u00e1nce naprosto k ni\u010demu a Billova kondice by stagnovala na mrtv\u00e9m bod\u011b. Cht\u011bla jsem mu i p\u0159es ve\u0161kerou jeho prosto\u0159ekost a vzn\u011btlivost pomoci, tak n\u011bjak jsem tu\u0161ila, \u017ee i on s\u00e1m si moc dob\u0159e uv\u011bdomuje, \u017ee je pro jeho kone\u010dn\u00e9 zotaven\u00ed rehabilitace kl\u00ed\u010dov\u00e1. Nemohla jsem sama p\u0159ed sebou skr\u00fdvat, \u017ee m\u011b pot\u011b\u0161ilo Tomovo mil\u00e9 zast\u00e1n\u00ed, a stejn\u011b tak jsem nemohla ignorovat ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit kdesi hluboko v \u017ealudku. Jejich spole\u010dn\u00e9 pouto m\u011b naprosto fascinovalo a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011b to v\u0161echno nep\u0159est\u00e1valo udivovat. P\u0159ipadala jsem si jako necht\u011bn\u00fd vet\u0159elec, jako bezmocn\u00e1 loutka, kter\u00e1 byla ne tak \u00fapln\u011b svou vlastn\u00ed vinou vta\u017eena do n\u011b\u010deho tak absurdn\u00edho, \u017ee tomu sama je\u0161t\u011b tak \u00fapln\u011b nerozum\u011bla a m\u011bla spousty ot\u00e1zek.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
V\u017edycky p\u0159eci p\u016fsobil tak p\u0159ita\u017eliv\u011b a mu\u017en\u011b, nezaujat\u00fd pozorovatel si byl jist, \u017ee si z\u00e1jmu v\u0161ech t\u011bch \u017een s chut\u00ed u\u017e\u00edv\u00e1 a ony d\u011blaj\u00ed tot\u00e9\u017e. Opravdu to v\u0161echno byla jen pust\u00e1 le\u017e a p\u0159etv\u00e1\u0159ka? Mohli jste si d\u00e1vat sebesiln\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edsevzet\u00ed a stav\u011bt des\u00edtky obrann\u00fdch mechanism\u016f, ty se v\u0161ak pod jeho odzbrojuj\u00edc\u00edm pohledem bortily jako vrtkav\u00fd dome\u010dek z karet. Z ka\u017ed\u00e9ho jeho gesta sm\u011brem k bratrovi jsem mohla vypozorovat, jak moc mu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed, ale p\u0159esto jsem \u010das od \u010dasu vyc\u00edtila ur\u010dit\u00e9 sign\u00e1ly, kter\u00e9 pat\u0159ily jen a jen mn\u011b.<\/span><\/div>\n
\n

<\/span><\/div>\n
Nemohla jsem se zbavit dojmu, \u017ee Tom neust\u00e1le t\u00e1pal ve tm\u011b a s\u00e1m tak \u00fapln\u011b nev\u011bd\u011bl, na kterou stranu ve skute\u010dnosti pat\u0159\u00ed. Jak dlouho u\u017e tu vlastn\u011b stoj\u00edm a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o Tomovi? \u010cas, kter\u00fd jsem si pro rehabilitaci s Billem na dne\u0161ek vymezila, ut\u00edkal a j\u00e1 se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d neodhodlala k tomu, ud\u011blat prvn\u00ed krok. Letm\u00fdm pohledem jsem zkontrolovala t\u011b\u017ek\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e, za kter\u00fdmi byla sly\u0161et tlumen\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e1 hudba. Nebylo u\u017e na\u010d vy\u010dk\u00e1vat. Kr\u00e1tk\u00e9, ale dostate\u010dn\u011b r\u00e1zn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed, pochybnosti, jestli mi v\u016fbec dovol\u00ed mluvit, jestli dovol\u00ed, abych byla v jeho bl\u00edzkosti.<\/span><\/div>\n
„Tvoje omluva se nep\u0159ij\u00edm\u00e1, Tome, vypadni.“ Srdce mi bilo jako spla\u0161en\u00e9, a to i p\u0159esto, \u017ee jsem se sna\u017eila d\u00fdchat velice pomalu. Jeho hlas zn\u011bl neuv\u011b\u0159iteln\u011b ubl\u00ed\u017een\u011b, jako by v n\u011bm nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 \u017eivotn\u00ed energie. Tolik na n\u011bm lp\u011bl? Tolik se b\u00e1l zklam\u00e1n\u00ed? Jeden hlubok\u00fd n\u00e1dech a rozhodn\u00e9 sev\u0159en\u00ed um\u011blohmotn\u00e9 kliky. Nem\u011bla jsem co ztratit, ale pokud bude ochoten poslouchat, mohla jsem mu toho docela dost nab\u00eddnout.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
*BILL*<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
N\u011bjak\u00fd druh sugesce? Nebo jen jedno oby\u010dejn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed hloup\u00e9ho zamilovan\u00e9ho kluka? Mo\u017en\u00e1 od ka\u017ed\u00e9ho tro\u0161ku. Nebyl jsem si v\u016fbec jist\u00fd, jestli jsem p\u0159es hlasitou hudbu, kter\u00e1 mi nep\u0159\u00edjemn\u011b dun\u011bla do sluch\u00e1tek, mohl usly\u0161et nejist\u00e9 a nerv\u00f3zn\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed. A i p\u0159esto se mi v ten moment t\u011b\u017ek\u00e1 sluch\u00e1tka svezla z u\u0161\u00ed a\u017e na krk, a j\u00e1 si byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd t\u00edm, \u017ee n\u011bkdo u\u017e del\u0161\u00ed dobu p\u0159e\u0161lapuje za dve\u0159mi. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l sly\u0161et jeho uji\u0161t\u011bn\u00ed o tom, \u017ee mezi n\u00edm a S\u00e1rou k ni\u010demu nedo\u0161lo, \u017ee k n\u00ed v\u016fbec nic nec\u00edt\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem vysko\u010dil na nohy, kdy\u017e se mezi dve\u0159mi objevil S\u00e1\u0159in usm\u011bvav\u00fd obli\u010dej. N\u011bco bylo \u0161patn\u011b. Takhle to p\u0159eci b\u00fdt nem\u011blo. Kde je Tom?<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee v\u00e1s takhle ru\u0161\u00edm, Bille, ale mysl\u00edm, \u017ee tam dole jsme neza\u010dali zrovna nejl\u00e9pe.“ Zd\u00e1lo se, \u017ee je p\u011bkn\u011b ofrkl\u00e1. V\u016fbec ne\u010dekala na m\u00e9 pozv\u00e1n\u00ed, prost\u011b jen ve\u0161la a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e. „Aby mezi n\u00e1mi dv\u011bma bylo jasno, nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed se v\u00e1m jakkoliv vnucovat, v\u011b\u0159te mi, \u017ee pacient\u016f, kte\u0159\u00ed pot\u0159ebuj\u00ed mou pomoc, je v nemocnici v\u00edc ne\u017e dost. Tom se mi v\u0161ak zm\u00ednil o tom, \u017ee byste u\u017e brzy cht\u011bli zase spole\u010dn\u011b koncertovat, a v takov\u00e9m stavu, ve kter\u00e9m jste pr\u00e1v\u011b te\u010f, to ur\u010dit\u011b nep\u016fjde. Copak v\u00e1s to ani trochu nemrz\u00ed?“ Znovu na m\u011b vycen\u00ed sv\u016fj dokonal\u00fd chrup a ud\u011bl\u00e1 p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem ke mn\u011b. Nem\u00e1m n\u00e1ladu s n\u00ed komunikovat, nem\u00e1m n\u00e1ladu v\u016fbec na nic. Copak to nech\u00e1pala? Bylo mi to v\u0161echno \u00fapln\u011b jedno, kdy\u017e v m\u00e9m sv\u011bt\u011b nem\u011bl sv\u00e9 st\u00e1l\u00e9 m\u00edsto Tom. Tu\u0161il jsem to. Celou dobu jsem z n\u011bj c\u00edtil nejistotu, a to, \u017ee se je\u0161t\u011b definitivn\u011b nerozhodl. Pot\u0159eboval jsem si s n\u00edm promluvit, ale nem\u011bl jsem na to dost odvahy.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nikdo po v\u00e1s p\u0159ece nechce, abyste m\u011b m\u011bl r\u00e1d. Klidn\u011b si o mn\u011b d\u00e1l myslete, \u017ee jsem blb\u00e1 kr\u00e1va s povisl\u00fdm zadkem, jen u\u017e to pros\u00edm ne\u0159\u00edkejte nahlas a respektujte m\u011b jako svou l\u00e9ka\u0159ku, kter\u00e1 v\u00e1m chce pomoci. Co \u0159\u00edk\u00e1te?“ Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem se cht\u011bl chovat jako nevychovan\u00fd fracek a nechat ji tam st\u00e1t bez sl\u016fvka odpov\u011bdi. Z\u00e1rove\u0148 mi v\u0161ak doch\u00e1zelo, \u017ee sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00edm jedin\u011b s\u00e1m sob\u011b. Kapela p\u0159ece nemohla v\u011b\u010dn\u011b dopl\u00e1cet na to, \u017ee jsem byl vztekl\u00fd a neomalen\u00fd \u017e\u00e1rlivec, kter\u00fd se nedok\u00e1zal udr\u017eet na uzd\u011b. U\u017e jsem toho pohnojil akor\u00e1t tak dost a byl \u010das zachovat se pro zm\u011bnu spr\u00e1vn\u011b, a taky tak, jak bych se zachovat m\u011bl.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Hlesnu rezignovan\u011b a sluch\u00e1tka s p\u0159ehr\u00e1va\u010dem odlo\u017e\u00edm bokem na star\u00fd a odrban\u00fd no\u010dn\u00ed stole\u010dek. „Omlouv\u00e1m se za tu sc\u00e9nu v hale, Tom m\u011bl pravdu, kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee se takhle norm\u00e1ln\u011b nechov\u00e1m. Nebude se to opakovat, to m\u016f\u017eu sl\u00edbit.“ S\u00e1ra jen p\u0159ik\u00fdvne, zd\u00e1 se, \u017ee m\u00e1 sv\u016fj mil\u00fd profesion\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i doslova natrvalo p\u0159ilepen\u00fd. Ani na chv\u00edli nepolev\u00ed a neskute\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b t\u00edm vyt\u00e1\u010d\u00ed. P\u0159es hlavu si sund\u00e1 ko\u017eenou prostornou bra\u0161nu a se z\u00e1jmem ke mn\u011b znovu zvedne hlavu.<\/span><\/div>\n
„Bol\u00ed v\u00e1s od doby, co jste zp\u00e1tky doma, z\u00e1da? M\u00e1te pocit, \u017ee jsou zablokovan\u00e1?“ Chv\u00edli ti\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a nev\u011bdomky p\u0159ik\u00fdvnu, \u010dasto jsem se v posledn\u00ed dob\u011b c\u00edtil rozl\u00e1man\u00fd. „Dob\u0159e, tak\u017ee nejd\u0159\u00edv se zam\u011b\u0159\u00edme na tohle. Cvi\u010den\u00ed by nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd v\u011bt\u0161\u00ed efekt a va\u0161e bolesti by se zbyte\u010dn\u011b zv\u011bt\u0161ovaly. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b budu moud\u0159ej\u0161\u00ed a p\u0159ivezu s sebou leh\u00e1tko z nemocnice, bude se n\u00e1m pohodln\u011bji pracovat. Pro dne\u0161ek si vysta\u010d\u00edme s va\u0161\u00ed postel\u00ed. Odlo\u017ete si do p\u016fl t\u011bla a polo\u017ete se na b\u0159icho.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
*S\u00c1RA*<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Doopravdy jsem si oddychla. Po\u0159\u00e1d jsem sice z jeho strany mohla c\u00edtit odstup a naprostou ned\u016fv\u011bru, ale to, \u017ee p\u0159istoupil na m\u00e9 podm\u00ednky hry, byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pokrok. V moment\u011b, kdy jsem vyslovila sv\u016fj po\u017eadavek, couvl o p\u00e1r krok\u016f nazad a ruce v ochrann\u00e9m gestu zk\u0159\u00ed\u017eil na prsou.<\/span><\/div>\n
„M\u016f\u017eete, m\u016f\u017eete zavolat Toma?“ Cht\u011blo se mi sm\u00e1t nahlas, ale m\u011bla jsem v sob\u011b dostatek slu\u0161nosti a zku\u0161enost\u00ed k tomu, abych se v\u010das ovl\u00e1dla. Byl p\u0159esnou kopi\u00ed sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra. \u010cist\u00e1 roztomilost a d\u011btskost zabalen\u00e1 do obalu, kter\u00fd j\u00ed ani v tom nejmen\u0161\u00edm neodpov\u00eddal. „Tom ode\u0161el.“ Odpov\u00edm pravdiv\u011b a sna\u017e\u00edm se ignorovat zklaman\u00fd v\u00fdraz na jeho drobn\u00e9m \u0161t\u00edhl\u00e9m obli\u010deji. „Budeme to muset zvl\u00e1dnout sami. Nemus\u00edte se m\u011b b\u00e1t, ano?“ Znovu se na n\u011bj usm\u011bji a u\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee s t\u00edmhle pacientem bude mnohem v\u00edc pr\u00e1ce, ne\u017e jak se na prvn\u00ed pohled mohlo zd\u00e1t.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
*TOM*<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Znovu jsem v rychlosti zkontroloval \u010das na kulat\u00fdch n\u00e1st\u011bnn\u00fdch hodin\u00e1ch. Pomalu se p\u0159ibl\u00ed\u017eila \u010dtvrt\u00e1 hodina odpoledne. Jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed zoufalec ze v\u0161ech jsem sed\u011bl v polopr\u00e1zdn\u00e9m baru a popoh\u00e1n\u011bl \u010das, aby plynul o n\u011bco rychleji. Necht\u011bl jsem se u Georga v byt\u011b objevit d\u0159\u00edv, ne\u017e jak jsme se dop\u0159edu domluvili, r\u00e1d jsem chodil na \u010das. Kone\u010dn\u011b jsem se mohl odlepit z nepohodln\u00e9 barov\u00e9 \u017eidli\u010dky a zaplatit t\u011bch p\u00e1r zteplal\u00fdch pan\u00e1k\u016f, kter\u00e9 jsem vypil. Jinou hospodu, kter\u00e1 by byla otev\u0159en\u00e1 u\u017e ve dv\u011b odpoledne, jsem nena\u0161el. A\u017e na tenhle hnusn\u00fd zatuchl\u00fd pajzl.<\/span><\/div>\n
Cestou ru\u0161n\u00fdm m\u011bstem jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co by mi Bill asi tak \u0159ekl na to, \u017ee \u0159\u00edd\u00edm pod vlivem. Ur\u010dit\u011b by vyv\u00e1d\u011bl a p\u0159edn\u00e1\u0161el mi s t\u00edm sv\u00fdm pov\u00fd\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji. V\u011bd\u011bl jsem moc dob\u0159e, \u017ee d\u011bl\u00e1m n\u011bco, co bych nem\u011bl, ale dneska jsem m\u011bl p\u0159\u00edmo neovladatelnou chu\u0165 na to, d\u011blat zak\u00e1zan\u00e9 v\u011bci. Cht\u011bl jsem se za ka\u017edou cenu zbavit toho svazuj\u00edc\u00edho pocitu. Toho, \u017ee bych m\u011bl zbytek \u017eivota pat\u0159it jen jemu a myslet jen na n\u011bj. Copak by to v\u016fbec \u0161lo? Neomrzel by se mi nakonec \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v\u0161echny ty tv\u00e1\u0159e p\u0159ed n\u00edm?<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Zaparkoval jsem v podzemn\u00ed gar\u00e1\u017ei a v\u00fdtahem vyjel do nejvy\u0161\u0161\u00edho poschod\u00ed, kde m\u011b u\u017e zd\u00e1lky p\u0159iv\u00edtala \u0159vav\u00e1 hlasit\u00e1 hudba. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e tak trochu za\u010dali. Klepu, klepu a zvon\u00edm. Trv\u00e1 to neskute\u010dn\u011b dlouho, ne\u017e se ze dve\u0159\u00ed kone\u010dn\u011b vyklon\u00ed Georgova rozcuchan\u00e1 hlava. „\u010cau.“ \u0158ekne prost\u011b a ud\u011bl\u00e1 mi m\u00edsto, abych se kolem n\u011bj mohl prosm\u00fdknout dovnit\u0159. C\u00edt\u00edm z n\u011bj tr\u00e1vu a alkohol. Spoustu tr\u00e1vy a spoustu alkoholu. Dneska to nejsp\u00ed\u0161 bude hodn\u011b divok\u00e9.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Giea<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia M\u011bla jsem tak trochu vztek sama na sebe, zareagovala jsem spr\u00e1vn\u011b? Mo\u017en\u00e1 to ode m\u011b byla dost velk\u00e1 chyba, \u017ee jsem ho takhle hloup\u011b odehnala, ale copak jsem n\u011bco mohla ud\u011blat jinak? Pokud by i nad\u00e1le z\u016fstal v bratrov\u011b bl\u00edzkosti, byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-9335","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9335","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9335"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9335\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9335"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9335"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9335"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}