{"id":935,"date":"2017-11-04T15:00:00","date_gmt":"2017-11-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=929"},"modified":"2017-11-04T15:00:00","modified_gmt":"2017-11-04T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/04\/vampire-sunrise-ii-2\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 2."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1l jsem jen n\u011bkolik krok\u016f p\u0159ed tr\u016fnem a vp\u00edjel se do tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017eely. P\u0159ede mnou na koleni kle\u010del mu\u017e a v pozvednut\u00fdch rukou dr\u017eel korunu. U\u017e nejm\u00e9n\u011b p\u016fl hodiny od\u0159\u00edk\u00e1val s\u00e9rii latinsk\u00fdch slov. Modlitba pro korunu. Modlitba pro budouc\u00edho kr\u00e1le. Modlitba pro m\u011b. Proto\u017ee j\u00e1 jsem byl ten, kdo u\u017e brzy usedne na tr\u016fn a na hlavu mu polo\u017e\u00ed onu zlatou korunu. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem tomu nemohl uv\u011b\u0159it. \u010c\u00e1st m\u011b pochopiteln\u011b celou dobu v\u011bd\u011bla, \u017ee k tomu nakonec dojde. Nebyl jsem srab a matka m\u011b vychov\u00e1vala k tomu, abych p\u0159ezval odpov\u011bdnost. Kdybych se obr\u00e1til ke kr\u00e1lovstv\u00ed z\u00e1dy, nikdy by mi to neodpustila. A stejn\u011b tak i j\u00e1.<\/div>\n
Tak\u017ee jsem jen p\u00e1r hodin po tom, co se Tom prom\u011bnil, za\u0161el za otcem a souhlasil jsem, \u017ee se stanu kr\u00e1lem. \u017de usednu na tr\u016fn a pokus\u00edm se ud\u011blat pro sv\u016fj lid to nejlep\u0161\u00ed. Sjednot\u00edm klany a nastol\u00edm m\u00edr, kter\u00fd si zaslou\u017e\u00ed. Net\u0159eba dod\u00e1vat, jakou z toho m\u011bl otec radost. Odjezd n\u00e1m napl\u00e1noval hned na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed noc. Pravd\u011bpodobn\u011b i proto, abych si to nerozmyslel a nevycouval. Jen\u017ee pro m\u011b to byl kone\u010dn\u00fd verdikt. Slovo up\u00edra je z\u00e1vazn\u00e9 a mus\u00ed se mu dost\u00e1t. Dr\u00e1kulova krev, kter\u00e1 koluje i v m\u00fdch \u017eil\u00e1ch, s sebou nese jist\u00e9 z\u00e1vazky. Otec nejd\u0159\u00edve vypadal, \u017ee bude protestovat, kdy\u017e jsem mu ozn\u00e1mil, \u017ee Tom jede taky.<\/div>\n
\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 vz\u00edt \u010dlov\u011bka mezi tolik up\u00edr\u016f. Nebude to d\u011blat dobrotu. Nezapom\u00ednej, \u017ee v Rumunsku neplat\u00ed stejn\u00e9 z\u00e1kony jako v Brit\u00e1nii. A nav\u00edc na hrad lid\u00e9 nesm\u00ed,“ pronesl tvrd\u00fdm t\u00f3nem.<\/p><\/div>\n

„To u\u017e t\u011b tr\u00e1pit nemus\u00ed. Tom je up\u00edr,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a u\u017e\u00edval si pot\u011b\u0161en\u00ed z toho, jak se p\u0159i t\u00e9to novince zatv\u00e1\u0159il.<\/div>\n
„No budi\u017e,“ stiskl \u010delist pevn\u011b k sob\u011b, jako by se musel t\u011b\u017ece p\u0159em\u00e1hat, ne\u017e dodal: „A\u0165 tedy jede s n\u00e1mi.“<\/div>\n
Diskuze s Tomem netrvala moc dlouho. Kdy\u017e jsem mu potvrdil jeho domn\u011bnky o tom, \u017ee se stanu kr\u00e1lem, okam\u017eit\u011b souhlasil, \u017ee m\u011b do Rumunska kv\u016fli korunovaci doprovod\u00ed a z\u016fstane tak dlouho, jak bude pot\u0159eba, ne\u017e si d\u00e1m dohromady v\u0161e, co bude nutn\u00e9.<\/div>\n
„\u0160el bych s tebou i do pekla,“ \u0159ekl.<\/div>\n
No, doufejme, \u017ee tak daleko nebude muset zaj\u00edt. I kdy\u017e v krajin\u011b, kde u\u017e l\u00e9ta ne\u017eije nikdo jin\u00fd ne\u017e up\u00ed\u0159i, se to peklu docela dost podobalo. Hrad byl um\u00edst\u011bn na \u00fapat\u00ed nejvy\u0161\u0161\u00ed hory Rumunska a po cel\u00e9 zemi se nesly \u0161\u00edlen\u00e9 historky o tom, \u017ee v ho\u0159e \u017eije smrt. Docela trefn\u00e9. Tedy alespo\u0148 v minulosti, dokud up\u00ed\u0159i mohli po\u0159\u00e1dat lov na lidi a beztrestn\u011b jim p\u00edt krev. Tehdy se st\u00e1valo pom\u011brn\u011b \u010dasto, \u017ee se poutn\u00edci u\u017e nikdy nevr\u00e1tili dom\u016f. Te\u010f u\u017e nikdo lid\u00ed nevra\u017ed\u00ed. N\u00e1\u0161 z\u00e1kon ochra\u0148uje i je. Nicm\u00e9n\u011b ne v\u0161ichni se s t\u00edmto na\u0159\u00edzen\u00edm dok\u00e1zali ztoto\u017enit.<\/div>\n
\n

Mu\u017e za\u010dal nejnov\u011bj\u0161\u00ed modlitbu a j\u00e1 ji pou\u0161t\u011bl jedn\u00edm uchem tam a druh\u00fdm ven. Nem\u011bl jsem probl\u00e9m slov\u016fm rozum\u011bt, proto\u017ee jsem se ve \u0161kole latinu u\u010dil. Stejn\u011b jako rumun\u0161tinu, angli\u010dtinu, francouz\u0161tinu a spoustu dal\u0161\u00edch jazyk\u016f. P\u0159\u00edprava na d\u011bdice tr\u016fnu o\u010dividn\u011b prob\u00edhala, ani\u017e bych si toho byl v\u011bdom. Znovu jsem zap\u00e1tral v davu a kone\u010dn\u011b na\u0161el obli\u010dej toho, na kter\u00e9m mi z\u00e1le\u017eelo nejv\u00edc. Tom st\u00e1l a\u017e \u00fapln\u011b vzadu, le\u017e\u00e9rn\u011b op\u0159en\u00fd o kamennou ze\u010f, a tv\u00e1\u0159il se znud\u011bn\u011b. Dokonale tak vystihoval mou vlastn\u00ed n\u00e1ladu, s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee j\u00e1 jsem to na sob\u011b nesm\u011bl d\u00e1t zn\u00e1t. \u0160\u0165astlivec.<\/p><\/div>\n

Je\u0161t\u011b dnes m\u011b ohromovala \u0161\u00ed\u0159e jeho ramen. Kdykoliv jsem se na n\u011bj pod\u00edval, v hlav\u011b jsem m\u011bl p\u0159edstavu obrovsk\u00e9ho medv\u011bda. Miloval jsem jeho pa\u017ee, siln\u00e9 p\u0159edlokt\u00ed a dlan\u011b, kter\u00e9 m\u011b dok\u00e1zaly s lehkost\u00ed uzvednout. I on si u\u017e\u00edval sv\u00e9 nov\u011b nabyt\u00e9 schopnosti. D\u011blalo mu ukrutnou radost, kdy\u017e m\u011b dok\u00e1zal chytnout jednou rukou a lehce zvednout. Jeho s\u00edla byl ohromuj\u00edc\u00ed. Byl by z n\u011bj skv\u011bl\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00edk. S jeho stavbou t\u011bla by se mohl st\u00e1t velitelem \u00fapln\u011b snadno. A i kdy\u017e jsem mu tu my\u0161lenku \u010dasto podsouval, poka\u017ed\u00e9 reagoval negativn\u011b. Nedok\u00e1zal pochopit, jak presti\u017en\u00ed pozice to je.<\/div>\n
\n
„Nep\u0159i\u0161el jsem sem s tebou, abych tu d\u011blal n\u011bjakou kari\u00e9ru,“ odb\u00fdval m\u011b.<\/div>\n
V t\u011bch chv\u00edl\u00edch jsem m\u011bl chu\u0165 mu odseknout: „A co tady teda bude\u0161 d\u011blat?“ Proto\u017ee Sonja m\u011bla pravdu. Brzy nebudu m\u00edt \u010das se s n\u00edm poflakovat. P\u0159ijdou povinnosti a j\u00e1 nebudu m\u00edt \u010das se mu v\u011bnovat. Tak n\u011bjak jsem doufal, \u017ee si najde \u010dinnost, kter\u00e1 by ho tady na hrad\u011b bavila. Jen\u017ee on tady ve skute\u010dnosti ne\u017eil. Bylo to, jako by jen \u010dekal, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky do Anglie. Jen\u017ee to mohlo trvat roky. Zp\u011btn\u011b m\u011b mrzelo, \u017ee jsme to spolu v\u00edc neprobrali. Nenast\u00ednil jsem mu, jak to tady bude vypadat. Mo\u017en\u00e1 si prost\u011b p\u0159edstavoval poh\u00e1dkov\u00fd hrad, kde se jezd\u00ed na kon\u00edch a po\u0159\u00e1daj\u00ed se hostiny. Kdy\u017e nad t\u00edm te\u010f tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, vlastn\u011b v\u016fbec netu\u0161\u00edm, co si mysl\u00ed. Pro\u010d m\u011b nenapadlo se ho zeptat? Mo\u017en\u00e1 proto\u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u00e1m snahu mluvit s n\u00edm o n\u011b\u010dem v\u00e1\u017en\u00e9m, on odvede mou pozornost jinam. Nadhod\u00ed lehk\u00fdm t\u00f3nem, \u017ee se pot\u0159ebuje nap\u00edt, a to se pak zvrhne v n\u011bkolik hodin sexu a krmen\u00ed a sexu a krmen\u00ed. A\u010dkoliv se mu sna\u017e\u00edm nepodlehnout, \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 pudy jsou prost\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed. No, jen se na n\u011bj pod\u00edvejte. Jednu nohu m\u00e1 pokr\u010denou a chodidlem se op\u00edr\u00e1 o ze\u010f. Ruce m\u00e1 ledabyle zalo\u017een\u00e9 na obrovsk\u00e9m hrudn\u00edku a ve tv\u00e1\u0159i m\u00e1 v\u00fdraz, kter\u00fd mi napov\u00edd\u00e1, \u017ee moc dob\u0159e v\u00ed, na co pr\u00e1v\u011b mysl\u00edm. Zmetek. To je ten probl\u00e9m s t\u00edm, kdy\u017e si n\u011bkoho pust\u00edte do hlavy. Dok\u00e1\u017ee pak ve v\u00e1s \u010d\u00edst, i kdy\u017e v t\u00e9 hlav\u011b zrovna nen\u00ed. Z\u00e1vid\u011bl jsem mu \u010dernou ko\u0161ili, kterou m\u011bl oble\u010denou. Vypadal v n\u00ed \u00fa\u017easn\u011b. Dokonce je\u0161t\u011b l\u00edp ne\u017e obvykle. Na rozd\u00edl ode m\u011b. Nen\u00e1vid\u011bl jsem tohle ob\u0159adn\u00ed roucho, nebo co to bylo. Stupidn\u00ed b\u00edl\u00e1 na\u017eehlen\u00e1 ko\u0161ile s l\u00edme\u010dkem a hromadou vol\u00e1n\u016f. Nedivil bych se, kdyby tohle vyt\u00e1hli ze sk\u0159\u00edn\u011b samotn\u00e9mu Dr\u00e1kulovi, tak sta\u0159e vypadala.<\/div>\n
\n

Lehce jsem si pro\u010distil hrdlo a vr\u00e1til svou pozornost ke kle\u010d\u00edc\u00edmu mu\u017ei. Otec mi \u0159\u00edkal, jak\u00e9 postaven\u00ed m\u00e1, ale ani to jsem neposlouchal. Bylo mi to jedno. Cht\u011bl jsem to m\u00edt prost\u011b za sebou. V\u0161ichni ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017eeli, jako by z nebe sestoupil jejich spasitel. Usilovn\u011b jsem se sna\u017eil zahnat hr\u016fzu, kter\u00e1 se mi drala po p\u00e1te\u0159i. O\u010dek\u00e1vaj\u00ed ode m\u011b hodn\u011b a j\u00e1 jen douf\u00e1m, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed jejich o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed naplnit. Proto\u017ee jestli ne, jsem v podstat\u011b mrtv\u00fd. Sakra. M\u011bl jsem dojem, \u017ee jsem si celou tu v\u011bc s kralov\u00e1n\u00edm dob\u0159e promyslel. Str\u00e1vil jsem spoustu hodin v knihovn\u011b, abych si nastudoval nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1kony. V duchu jsem si p\u0159ipravoval strategii pro nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed dny a c\u00edtil se p\u0159ipraven\u00fd. Jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e jsem m\u011bl mo\u017enost prohl\u00e9dnout si ty, kter\u00fdm budu vl\u00e1dnout, mi to v\u0161echno p\u0159i\u0161lo sm\u011b\u0161n\u00e9 a d\u011btinsk\u00e9. Realita na m\u011b dopadala krutou silou a j\u00e1 m\u011bl dojem, \u017ee na m\u011b jde panick\u00fd z\u00e1chvat. Pohl\u00e9dl jsem ke dve\u0159\u00edm a zva\u017eoval, jak dlouho by trvalo, ne\u017e by m\u011b n\u011bkdo zastavil, kdybych se k nim rozb\u011bhl.<\/p><\/div>\n

„In omnia paratus,“ pronesl mu\u017e a zn\u011blo to, jako n\u011bco hodn\u011b definitivn\u00edho. A skute\u010dn\u011b. Mu\u017e vstal a pokynul mi, abych si j\u00e1 kleknul. Te\u010f u\u017e prostor pro \u00fat\u011bk nezb\u00fdval, tak\u017ee jsem pokorn\u011b klekl a sklonil hlavu. M\u016fj osud byl zpe\u010det\u011bn.<\/div>\n
„William Vladimir Tepes Kaulitz. Pozdravte sv\u00e9ho nov\u00e9ho kr\u00e1le,“ zvolal mu\u017e ob\u0159adn\u011b a dovolil mi vst\u00e1t. M\u00edstnost okam\u017eit\u011b zalil hlasit\u00fd potlesk a j\u00e1sot. Strach p\u0159ehlu\u0161il zcela nov\u00fd pocit. C\u00edtil jsem l\u00e1sku v\u0161ech t\u011bch lid\u00ed a to mi dodalo nov\u00fd p\u0159\u00edval odvahy. J\u00e1 to zvl\u00e1dnu. Mus\u00edm to zvl\u00e1dnout. Zachytil jsem Tom\u016fv zub\u00edc\u00ed se obli\u010dej, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem ho hned ztratil, kdy\u017e ke mn\u011b p\u0159i\u0161el otec a za\u010dal m\u011b strkat k tr\u016fnu. Jakmile jsem na n\u011bj dosedl, v\u0161ichni jako jeden mu\u017e sebou \u0161kubli k zemi v hlubok\u00e9 \u00faklon\u011b. Jedin\u00fd Tom nejd\u0159\u00edve proto\u010dil o\u010di ke stropu, ne\u017e se taky zlomil v pase. Tohle nebylo \u0161patn\u00e9. Rozhodn\u011b je to n\u011bco, na co bych si dok\u00e1zal rychle zvyknout.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee t\u011b te\u010f mus\u00edm oslovovat Va\u0161e veli\u010denstvo nebo co?“ r\u00fdpnul si do m\u011b Tom, jakmile se mi poda\u0159ilo k n\u011bmu dostat. Trvalo to celou v\u011b\u010dnost, ne\u017e jsem si podal ruku se v\u0161emi, kte\u0159\u00ed to po mn\u011b vy\u017eadovali, a promluvil se spoustou dal\u0161\u00edch zbyte\u010dn\u00fdch lid\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Va\u0161e \u00fa\u017easnosti bude sta\u010dit,“ oplatil jsem mu a s vd\u011b\u010dnost\u00ed p\u0159ijal poh\u00e1r v\u00edna, kter\u00fd mi nab\u00edzel. Tohle m\u00e1 b\u00fdt oslava, ale zat\u00edm m\u011b v\u0161ichni akor\u00e1t dr\u017eeli d\u00e1l od alkoholu.<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b. A taky bych se ti m\u011bl poklonit poka\u017ed\u00e9, ne\u017e s tebou vlezu do postele, ne?“ odfrknul si a podrbal se na brad\u011b. V hust\u00fdch chom\u00e1\u010d\u00edch mu tam rostly vousy, a i kdy\u017e si je holil denn\u011b, byl to marn\u00fd boj. P\u0159\u00edroda se prost\u011b rozhodla, \u017ee bude Tom vypadat jako ob\u0159\u00ed d\u0159evorubec. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee mu chyb\u011bla jen flanelov\u00e1 kostkovan\u00e1 ko\u0161ile, abych ten dojem byl dokonal\u00fd. Dokonce i jeho cop\u00e1nky byly pry\u010d. Vlasy te\u010f nosil v uvoln\u011bn\u00e9m cul\u00edku. A ano, d\u011blalo ho to je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm. M\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem si s Tomem za\u010dal je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se stal up\u00edrem, proto\u017ee m\u00edstn\u00ed holky by se o n\u011bj popraly. D\u00e1l je dr\u017eelo jen to, \u017ee v\u011bd\u011bly, ke komu pat\u0159\u00ed. I kdy\u017e ne ofici\u00e1ln\u011b. Cht\u011bl jsem Toma prohl\u00e1sit za m\u00e9ho partnera hned, jakmile jsme p\u0159ijeli na hrad, ale otec mi to zak\u00e1zal. Tvrdil, \u017ee bude dost starost\u00ed s korunovac\u00ed a nemus\u00ed se do toho motat je\u0161t\u011b ofici\u00e1ln\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed o m\u00e9m svazku. Nebr\u00e1nil jsem se tomu. Cokoliv ofici\u00e1ln\u00edho, co vy\u017eadovalo n\u011bjak\u00fd ob\u0159ad, m\u011b doh\u00e1n\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
\n

„No v\u00ed\u0161, vlastn\u011b by ses mu m\u011bl poklonit poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se vid\u00edte po del\u0161\u00ed dob\u011b. A za del\u0161\u00ed dobu se pova\u017euje doba del\u0161\u00ed ne\u017e hodina,“ vstoupila n\u00e1m do hovoru Sonja a usm\u00edvala se sv\u00fdm typick\u00fdm mystick\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p><\/div>\n

„Vid\u00ed\u0161,“ povyt\u00e1hl jsem na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele o\u010di.<\/div>\n
„Chce\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee kdyby se kr\u00e1lem stal Marcus, musela by ses mu klan\u011bt?“ pohl\u00e9dl na ni podez\u0159\u00edvav\u011b Tom.<\/div>\n
„Ne,“ zakroutila hlavou Sonja a upila z vysok\u00e9 \u0161ampusky. Jasn\u011b, \u017ee v\u0161ichni pij\u00ed ze st\u0159\u00edbrn\u00fdch poh\u00e1r\u016f v\u00edno a jen ona si tu dok\u00e1\u017ee opat\u0159it k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lovou skleni\u010dku plnou \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho. „My jsme man\u017eel\u00e9. Byla bych kr\u00e1lovna, tak\u017ee bych se nemusela klan\u011bt nikomu.“<\/div>\n
„Ale my spolu chod\u00edme,“ nam\u00edtl Tom chab\u011b.<\/div>\n
„Neofici\u00e1ln\u011b,“ oponovala mu znovu a pobaven\u011b se usm\u00edvala.<\/div>\n
„Tak\u017ee kdybychom se my dva vzali, byl bych co?“ nakr\u010dil rozmrzele obo\u010d\u00ed. To u\u017e se mi ale dral skrz hrdlo sm\u00edch, a a\u0165 jsem se sna\u017eil, jak jsem cht\u011bl, nedok\u00e1zal jsem zabr\u00e1nit tomu, abych nevyprsknul: „Kr\u00e1lovna.“<\/div>\n
\n

Nebylo divu, \u017ee m\u011b Tom bouchnul p\u011bst\u00ed do ramene. Jen\u017ee vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1\u0161 obklopilo p\u011bt mu\u017e\u016f a m\u00ed\u0159ili na Toma dlouh\u00fdmi me\u010di. Chvilku mi nedoch\u00e1zelo, co se to vlastn\u011b d\u011bje.<\/p><\/div>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku, p\u00e1nov\u00e9. On na kr\u00e1le neuto\u010d\u00ed,“ pronesla Sonja p\u0159\u00edjemn\u00fdm melodick\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ano, bylo to jen p\u0159\u00e1telsk\u00e9 gesto,“ br\u00e1nil jsem Toma okam\u017eit\u011b. „Dejte ty me\u010de dol\u016f.“ Mu\u017ei okam\u017eit\u011b poslechli a znovu se vm\u00edsili n\u011bkam do davu.<\/div>\n
„Na to bych si m\u011bl d\u00e1vat pozor,“ \u0159ekl Tom a mnul si hrdlo, na kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou m\u00ed\u0159ily me\u010de. „Jak je to teda s t\u00edm m\u00fdm titulem?“<\/div>\n
„Teoreticky bys m\u011bl b\u00fdt kr\u00e1l, jen\u017ee kr\u00e1lovstv\u00ed nem\u016f\u017ee m\u00edt dva kr\u00e1le. Nebylo by jasn\u00e9, kter\u00fd z nich m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed pravomoci\u2026“<\/div>\n
„Po\u010dkej, po\u010dkej,“ sko\u010dil j\u00ed do toho Tom. „Chce\u0161 t\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee bych m\u011bl i n\u011bjakou v\u00fdkonnou moc?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Tome,“ p\u0159iznala up\u0159\u00edmn\u011b. „Je\u0161t\u011b jsme nem\u011bli kr\u00e1le, kter\u00fd by byl gay.“ Usm\u00e1la se na m\u011b a jej\u00ed pohled se na okam\u017eik rozost\u0159il. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee se d\u00edv\u00e1 do budoucnosti a na jazyku m\u011b svrb\u011bla ot\u00e1zka, jestli vid\u00ed, jak to se mnou a Tomem dopadne. Jen\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee pokou\u0161et se z n\u00ed cokoliv dostat, je jako sna\u017eit se p\u0159inutit mluvit n\u011bm\u00e9ho.<\/div>\n
„No, tak to asi p\u0159e\u017eiju to klan\u011bn\u00ed,“ zahu\u010del Tom rozmrzele a vytrhl j\u00ed ze zasn\u011bn\u00ed. „Nechci tady m\u00edt \u017e\u00e1dnou funkci, nato\u017e je\u0161t\u011b tu nejvy\u0161\u0161\u00ed.“<\/div>\n
U\u017e jsem se nadechoval, \u017ee mu n\u011bco odseknu, ale Sonja m\u011b p\u0159edb\u011bhla.<\/div>\n
„V\u017edycky m\u00e1\u0161 mo\u017enost volby.“ Pak se sv\u00fdma fialkov\u00fdma o\u010dima obr\u00e1tila ke mn\u011b a o n\u011bco d\u016frazn\u011bji \u0159ekla: „V\u017edycky.“ <\/a><\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs St\u00e1l jsem jen n\u011bkolik krok\u016f p\u0159ed tr\u016fnem a vp\u00edjel se do tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017eely. P\u0159ede mnou na koleni kle\u010del mu\u017e a v pozvednut\u00fdch rukou dr\u017eel korunu. U\u017e nejm\u00e9n\u011b p\u016fl hodiny od\u0159\u00edk\u00e1val s\u00e9rii latinsk\u00fdch slov. Modlitba pro korunu. Modlitba<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-935","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/935","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=935"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/935\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=935"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=935"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=935"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}