{"id":9362,"date":"2011-02-14T16:00:00","date_gmt":"2011-02-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9338"},"modified":"2011-02-14T16:00:00","modified_gmt":"2011-02-14T15:00:00","slug":"integrum-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/14\/integrum-13\/","title":{"rendered":"Integrum 13."},"content":{"rendered":"
autor: Nivian<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm, milosti m\u00e9  drah\u00e9 :). Tak je na sv\u011bt\u011b  dal\u0161\u00ed d\u00edl. Hned se mus\u00edm omluvit, \u017ee je pon\u011bkud krat\u0161\u00ed, ale bohu\u017eel. Jak to vy\u0161lo, tak to vy\u0161lo ;D. Douf\u00e1m, \u017ee to nijak nebude vadit, a \u017ee si \u010dten\u00ed u\u017eijete! :).<\/em><\/div>\n
Nivian<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Oh bo\u017ee…“ ozvalo se pokojem Tomovo nespokojen\u00e9 zabru\u010den\u00ed. P\u0159evalil se na druh\u00fd bok a pomalu otev\u00edral rozespal\u00e9 o\u010di. Dlan\u011b m\u011bl p\u0159ilepen\u00e9 k hlav\u011b a na tv\u00e1\u0159i mu hr\u00e1l jak\u00fdsi neur\u010dit\u00fd v\u00fdraz. N\u011bco mezi hroznou bolest\u00ed, \u00fanavou, vy\u010derp\u00e1n\u00edm a kocovinou. V\u010derej\u0161\u00ed narozeninov\u00e1 p\u00e1rty se m\u00edrn\u011b prot\u00e1hla a zvrhla, Tom se do vlastn\u00ed postele dostal a\u017e okolo sedm\u00e9 ran\u00ed. Netu\u0161il, jakto\u017ee tam z\u016fstal tak dlouho. P\u016fvodn\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu zdr\u017eet se maxim\u00e1ln\u011b hodinu, a potom si odej\u00edt vlastn\u00ed cestou. Holt i tohle se st\u00e1v\u00e1. Nav\u00edc nemohl p\u0159ece odejit, kdy\u017e se str\u00fd\u010dek Celest\u00fdm tak rozdov\u00e1d\u011bl. Rozbil n\u011bkolik \u017eidl\u00ed, sklenic, a dokonce jeden mraz\u00e1k v kuchyni. V\u00e1lel se po zemi, sk\u00e1kal po stolech a tan\u010dil ve v\u0161ech koutech restaurace. V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b si zaslou\u017eil Tom\u016fv obdiv. Str\u00fd\u010dek nebyl zrovna nejmlad\u0161\u00ed, ale zvl\u00e1dal za \u010dty\u0159i.<\/div>\n
Zt\u011b\u017ekla vydechl a pomalu se posadil. V\u0161echno okolo n\u011bj se zato\u010dilo a v hlav\u011b mu hr\u00e1la n\u011bjak\u00e1 hrozn\u011b otravn\u00e1 melodie. Ur\u010dit\u011b n\u011bco, co ti sta\u0159\u00edci v\u010dera tak n\u00e1ru\u017eiv\u011b a zap\u00e1len\u011b poslouchali!<\/p>\n<\/div>\n
„Ach n\u00e9…“ zabru\u010del a zat\u0159epal hlavou. P\u0159ich\u00e1zela dost siln\u00e1 kocovina a Tom si to uv\u011bdomoval. Bohu\u017eel pozd\u011b a ne v tu chv\u00edli, kdy do sebe lil jednoho pan\u00e1ka dom\u00e1c\u00ed star\u00e9 slivovice za druh\u00fdm, a v\u0161e zap\u00edjel drahou whiskey.<\/p>\n<\/div>\n
Polekan\u011b sebou trhl, kdy\u017e se dve\u0159e jeho lo\u017enice prudce otev\u0159ely. St\u00e1l v nich str\u00fd\u010dek Celest\u00fdn. M\u011bl na sob\u011b pov\u011b\u0161en\u00e9 dv\u011b slu\u017eebnice a vy\u0159v\u00e1val n\u011bco ve smyslu, \u017ee m\u00e1 Tom vst\u00e1t a j\u00edt se bavit. V\u017edy\u0165 p\u0159ece slav\u00ed! Ano, Celest\u00fdn ob\u010das trp\u011bl v\u00fdpadky pojmu o \u010dase a mysli. D\u011blal jednu a tu samou v\u011bc dva dny po sob\u011b s pocitem, \u017ee je to v\u0161echno poprv\u00e9, a s p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9. Nikdy se ani nepozastavil nad p\u0159ekvapen\u00fdmi pohledy v\u0161ech ostatn\u00edch nebo nad t\u00edm, \u017ee jeho nad\u0161en\u00ed v\u011bt\u0161inou nikdo nesd\u00edlel. \u017dil ve sv\u00e9m vlastn\u00edm p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„No tak Tome!“ zahul\u00e1kal a rychle se \u0159\u00edtil k Tomovi do postele, na kterou se n\u00e1sledovn\u011b svalil a za\u010dal sebou hrozn\u011b ml\u00edt a cukat.<\/div>\n
„Vst\u00e1vej, lenochu l\u00edn\u00e1! P\u0159ijel za tebou str\u00fd\u010dek Celest\u00fdn a ty nejsi ani trochu nad\u0161en\u00fd? Mus\u00edme slavit, Tome, slavit!“ Tom se pohotov\u011b vyhnul pol\u0161t\u00e1\u0159i, let\u00edc\u00edmu p\u0159\u00edmo k jeho hlav\u011b, a rychle se postavil. Mra\u010dil se na Celest\u00fdna a zat\u00ednal p\u011bsti.<\/div>\n
„Ale no tak Tome! Usm\u011bj se p\u0159eci… mus\u00ed\u0161 se sm\u00e1t. Sm\u00edch l\u00e9\u010d\u00ed. A nav\u00edc vypad\u00e1\u0161 n\u011bjak nemocn\u011b, kdy\u017e… se po\u0159\u00e1d takhle \u0161kleb\u00ed\u0161. Kdy\u017e se bude\u0161 usm\u00edvat, Tome, bude\u0161 vypadat zdrav\u011bji a \u0161\u0165astn\u011bji. A mo\u017en\u00e1 si pak taky najde\u0161 n\u011bjakou hezkou sle\u010dnu. Budete m\u00edt d\u016fm a spoustu d\u011bt\u00ed. A budete za mnou jezdit do Virginie, vi\u010f \u017ee ano? No a taky…“<\/div>\n
„A dost! Strejdo, mohl bys pros\u00edm t\u011b odej\u00edt?“ uk\u00e1zal Tom na dve\u0159e. Byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b otr\u00e1ven\u00fd, hlava jej bolela a tahle str\u00fdcova sc\u00e9na byla posledn\u00ed kapkou. „Slavili jsme v\u010dera tak si vzpome\u0148! A \u017ee jsme slavili sakra dlouho. Usm\u00edv\u00e1m se v\u00edc ne\u017e dost! Na\u010d \u00fasm\u011bvy pl\u00fdtvat, sle\u010dnu nechci a d\u011bti taky ne! Vysta\u010d\u00edm se sv\u00fdmi psy. Douf\u00e1m, \u017ee jsi to pochopil a te\u010f…“ k\u00fdvnul hlavou ke dve\u0159\u00edm „…t\u00e1mhle jsou dve\u0159e.“ Zhluboka se nadechl a d\u00edval se v\u0161ude okolo, jen ne na Celest\u00fdna. Ten se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b d\u00edval, ale hned na to se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Oh… mo\u017en\u00e1 m\u00e1\u0161 pravdu, Tome. Budu o tom p\u0159em\u00fd\u0161let. Tak\u017ee dobr\u00e9 r\u00e1no a uvid\u00edme se pozd\u011bji…“ odpov\u011bd\u011bl a pomalu z Tomovy postele vylezl. Trochu si upravil oble\u010den\u00ed a hned zmizel za dve\u0159mi. Tom si povzdechl a ne\u0161\u0165astn\u011b sebou pra\u0161til do sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00fdch pe\u0159in.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Bylo prav\u00e9 poledne, kdy\u017e  Bill rozlepil sv\u00e9 unaven\u00e9 o\u010di. Otr\u00e1ven\u011b vydechl a zad\u00edval se do stropu. Cel\u00e9 t\u011blo jej bolelo a bylo mu na nic. Myslel, \u017ee hlady omdl\u00ed. Zak\u0148u\u010del, kdy\u017e jeho \u017ealudek dal hlasit\u011b najevo, \u017ee u\u017e dlouhou dobu nic nepoz\u0159el, a posadil se. P\u0159es hlavu si p\u0159et\u00e1hl prvn\u00ed tri\u010dko, kter\u00e9 na zemi na\u0161el a pomalu se \u0161oural ke dve\u0159\u00edm. B\u00e1l se pod\u00edvat do zrcadla. Necht\u011bl ani pomyslet na to, jak mus\u00ed po v\u010derej\u0161ku vypadat.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu se\u0161el schody a otev\u0159el dve\u0159e do kuchyn\u011b. Simone sed\u011bla na \u017eidli a d\u00edvala se do novin. Nijak ji nevzru\u0161ilo, \u017ee Bill p\u0159i\u0161el. Ani se na n\u011bj nepod\u00edvala.<\/div>\n
„Ahoj mamko…“ \u0161pitl a vlepil matce polibek na tv\u00e1\u0159. Bylo mu trochu divn\u00e9, kdy\u017e matka ani nemrkla a d\u011blala, \u017ee se v\u011bnuje n\u011bjak\u00e9mu z\u00e1\u017eivn\u00e9mu \u010dl\u00e1nku v novin\u00e1ch. Zamra\u010dil se a sedl si p\u0159\u00edmo naproti n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se potichu a d\u00edval se na matku. N\u011bco tady nehr\u00e1lo. Simone si jen odka\u0161lala a odlo\u017eila noviny. D\u00e1vala Billovi najevo, \u017ee nen\u00ed s n\u011b\u010d\u00edm spokojen\u00e1.<\/div>\n
„Ah, pt\u00e1\u0161 se m\u011b, jestli se n\u011bco d\u011bje?“ \u0159ekla a napila se z k\u00e1vy. Sna\u017eila se p\u016fsobit klidn\u011b. Ale ani p\u0159inejmen\u0161\u00edm se j\u00ed to neda\u0159ilo. Byla cel\u00e1 rozklepan\u00e1 a rozru\u0161en\u00e1. Bill p\u0159ik\u00fdvl, ale nic ne\u0159\u00edkal. Tu\u0161il a modlil se, aby nem\u011bl pravdu.<\/div>\n
„Pov\u00edm ti, co se d\u011bje. Volal mi tv\u016fj fyzik\u00e1\u0159, Bille…“ hekla a pra\u0161tila rukou do stolu. Bill sebou polekan\u011b trhl a provinile sklopil pohled. Jeho prosby nebyly vysly\u0161eny.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee se s tebou v posledn\u00ed dob\u011b n\u011bco d\u011bje. A \u0159ekl mi, co se ud\u00e1lo v p\u00e1tek. To, \u017ee jsi bez jak\u00e9hokoliv souhlasu opustil \u0161kolu se slovy, \u017ee ti je \u0161patn\u011b, a nav\u00edc jsi mu z\u0159ejm\u011b \u0159ekl, \u017ee o tom v\u00edm! Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem se t\u011b zastala a \u0159ekla jsem, \u017ee ti opravdu bylo \u0161patn\u011b a o v\u0161em jsem v\u011bd\u011bla. Kdybych to ne\u0159ekla, co by bylo? M\u011bl bys probl\u00e9my. Musela jsem kv\u016fli tob\u011b lh\u00e1t, Bille a dost\u00e1vat t\u011b z tak…. po\u0161etil\u00e9ho probl\u00e9mu!“ zv\u00fd\u0161ila hlas. Nest\u00e1valo se \u010dasto, aby na Billa musela zv\u00fd\u0161it hlas, ale tahle situace si o to doslova \u017e\u00e1dala.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami, j\u00e1…“<\/div>\n
Simone jej zastavila.<\/div>\n
„Ne ty! Bille, to byl opravdu takov\u00fd probl\u00e9m mi zavolat? \u0158\u00edct mi o omluvenku? V\u017edycky jsme se spolu dok\u00e1zali domluvit, tak co se zm\u011bnilo? Jednali jsme spolu narovinu. Pro\u010d ne te\u010f?“ zase si sedla. V o\u010d\u00edch m\u011bla slzy, ale nebre\u010dela.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d s tebou jedn\u00e1m na rovinu…“ vyhrl Bill a narovnal se. Bylo mu l\u00edto, \u017ee se mus\u00ed  s matkou h\u00e1dat kv\u016fli vlastn\u00ed blbosti. Simose se zasm\u00e1la.<\/div>\n
„Ano? Tak to jsem asi slep\u00e1, proto\u017ee j\u00e1 to, Bille, nevid\u00edm! Jak dlouho jsme spolu nemluvili?! Jak dlouho jsme si spolu nesedli a nepromluvili si o spolu\u017e\u00e1c\u00edch. Nebo co je nov\u00e9ho u m\u011b v pr\u00e1ci. O tom, kdo se ti l\u00edb\u00ed nebo koho nem\u00e1\u0161 r\u00e1d? Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno se tak d\u011blo ka\u017ed\u00fd den…“ vyjekla a u\u017e nechala slzy st\u00e9kat po l\u00edc\u00edch. Mrzelo ji, \u017ee syna ztr\u00e1c\u00ed. Dob\u0159e si uv\u011bdomovala, \u017ee se n\u011bco zm\u011bnilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami… j\u00e1 prost\u011b  m\u00e1m pr\u00e1ci. Nem\u00e1m tolik \u010dasu! Mrz\u00ed m\u011b to, ale co m\u00e1m d\u011blat? A v ten p\u00e1tek… prost\u011b jsem pot\u0159eboval odej\u00edt. Musel jsem!“<\/div>\n
„Nemusel jsi, Bille! Mohl jsi p\u0159ij\u00edt o hodinu pozd\u011bji, tak jak to d\u011bl\u00e1\u0161 v\u017edycky! Co\u017epak to byl takov\u00fd probl\u00e9m! A i kdyby byl, mohl jsi mi \u0159\u00edct, abych t\u011b z t\u00e9 \u0161koly uvolnila. Zapom\u00edn\u00e1\u0161 na jeden fakt, Bille. A to ten, \u017ee do t\u00e9 pr\u00e1ce mus\u00ed\u0161 chodit pr\u00e1v\u011b kv\u016fli \u0161kole! Uv\u011bdomuje\u0161 si to? Vlastn\u011b nev\u00edm, pro\u010d na tebe tady te\u010f k\u0159i\u010d\u00edm. Je to tvoje vzd\u011bl\u00e1n\u00ed a tvoje pen\u00edze. D\u011bl\u00e1\u0161 to s\u00e1m pro sebe, ale j\u00e1 t\u011b miluju. Jsi m\u016fj jedin\u00fd syn a chci pro tebe to nejlep\u0161\u00ed! A co kdy\u017e to takhle p\u016fjde d\u00e1l? \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc bude\u0161 ka\u0161lat na \u0161kolu kv\u016fli pr\u00e1ci! Tu pr\u00e1ci d\u011bl\u00e1\u0161 kv\u016fli \u0161kole! Ne kv\u016fli tomu, abys p\u0159e\u017eil. Moc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee ti nem\u016f\u017eu dop\u0159\u00e1t to, co maj\u00ed jin\u00e9 d\u011bti. Ale m\u011bl by ses nad t\u00edm trochu zamyslet… a p\u0159ehodnotit sv\u00e9 priority. Vid\u00edm, \u017ee se n\u011bco zm\u011bnilo… ale jak ti m\u00e1m pomoct, kdy\u017e nev\u00edm, co se s tebou d\u011bje? Nic mi ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161, nemluv\u00edme spolu tak jako d\u0159\u00edv. Ne\u0159ekne\u0161 mi co se d\u011bje! Zamysli se nad t\u00edm…“ zavzdychala a ot\u0159ela si slzy. Unaven\u011b si sedla na \u017eidli a d\u00edvala se na Billa. Snad ani ne\u010dekala rozumn\u00fd argument.  <\/div>\n
Bill ti\u0161e sed\u011bl a d\u00edval se do zem\u011b. Nevydr\u017eel dlouho a nahlas vzlykl. V\u0161echno jej najednou tak mrzelo. To, \u017ee u\u017e se matce zdaleka nev\u011bnoval tak, jak by si zaslou\u017eila. Za\u010dal trochu zanedb\u00e1vat naprosto v\u0161echno. M\u011bla pravdu.<\/div>\n
„Promi\u0148…“ za\u0161tkal a posmrkoval. Najednou nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edct. Simone zakroutila hlavou a r\u00e1zn\u011b uk\u00e1zala na dve\u0159e.<\/div>\n
„Jdi… dneska jsi bez ob\u011bda a douf\u00e1m, \u017ee si to trochu probere\u0161…“ vstala od stolu a postavila se za plotnu. Bill s povzdechem a sv\u011b\u0161enou hlavou m\u00edstnosti ti\u0161e opustil.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nivian<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nivian Zdrav\u00edm, milosti m\u00e9  drah\u00e9 :). Tak je na sv\u011bt\u011b  dal\u0161\u00ed d\u00edl. Hned se mus\u00edm omluvit, \u017ee je pon\u011bkud krat\u0161\u00ed, ale bohu\u017eel. Jak to vy\u0161lo, tak to vy\u0161lo ;D. Douf\u00e1m, \u017ee to nijak nebude vadit, a \u017ee si \u010dten\u00ed u\u017eijete! :). Nivian<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[385],"tags":[],"class_list":["post-9362","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-integrum"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9362","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9362"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9362\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9362"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9362"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9362"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}