{"id":9366,"date":"2011-02-13T18:00:00","date_gmt":"2011-02-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9342"},"modified":"2011-02-13T18:00:00","modified_gmt":"2011-02-13T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/13\/living-behind-a-wall-of-glass-4\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 4."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"493\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom nikdy<\/em> nejezd\u00ed metrem.“ Dredat\u00fd chlapec se zastavil tak prudce, \u017ee jeho dvoj\u010de, za jeho\u017e ta\u0161ku se p\u0159idr\u017eoval, m\u00e1lem pol\u00edbilo zem. Prudce se oto\u010dil na toho, kv\u016fli n\u011bmu\u017e se mohl skut\u00e1let po eskal\u00e1toru dol\u016f a sehr\u00e1t tak divadlo pro kolemjdouc\u00ed. Spolkl nad\u00e1vku, kterou pro n\u011bj m\u011bl nachystanou. Nem\u011bl z\u00e1jem hr\u00e1t tu komedii, j\u00ed\u017e by se ostatn\u00ed akor\u00e1t pobavili.<\/div>\n
„Tak te\u010f pojede\u0161, no.“ Bill okam\u017eik vy\u010dk\u00e1val, ale kdy\u017e se Tom odm\u00edtal hnout z m\u00edsta, chytil jej za ruku a spole\u010dn\u011b vstoupili na jezd\u00edc\u00ed schody. Neuniklo mu, \u017ee sev\u0159el jeho ruku pevn\u011bji a stisk povolil teprve, kdy\u017e se ocitli dole.<\/div>\n
„Tom nikdy nejezd\u00ed metrem. Nikdy.“ Zb\u011bsile vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Metrem tam budeme za chvilinku. Tramvaj\u00ed to potrv\u00e1 minim\u00e1ln\u011b \u010dtvrt hodiny a budeme muset\u2026“ Sl\u016fvko ‚p\u0159estupovat‘ u\u017e vyslovit nesta\u010dil. Za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy se toti\u017e objevila souprava, dve\u0159e se otev\u0159ely a dav lid\u00ed se vyhrnul ven. „D\u011blej!“ Bill popadl bratra za z\u00e1p\u011bst\u00ed a sna\u017eil se jej vt\u00e1hnout dovnit\u0159 d\u0159\u00edv, ne\u017e se dve\u0159e zav\u0159ou a metro jim ujede, jen\u017ee Tom se nenechal. Nikdy tento dopravn\u00ed prost\u0159edek nepou\u017e\u00edval a nehodlal na tom nic m\u011bnit. Cukal sebou, a kdy\u017e ani to nepomohlo, za\u010dal je\u010det, \u010d\u00edm\u017e Billa naprosto vyvedl z m\u00edry. P\u0159esto\u017ee byl nap\u016fl uvnit\u0159, vysko\u010dil ven a vyd\u011b\u0161en\u011b sledoval je\u010d\u00edc\u00edho bratra. Kolemjdouc\u00ed se u nich na okam\u017eik zastavili, nejeden z nich mu v\u011bnoval opovr\u017eliv\u00fd pohled, jako by mu snad ubli\u017eoval, a zaslechl i n\u011bkolik o\u0161kliv\u00fdch pozn\u00e1mek.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tome, Tome, Tommy,<\/em>“ Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Nikdy tohle neza\u017eil, nikdy ho takhle jan\u010dit nevid\u011bl. Tom byl sice podiv\u00edn, ale te\u010f se choval opravdu jako cvok! A v\u0161echno jen pro pitom\u00e9 metro. „Fajn, pojedeme tramvaj\u00ed. Sly\u0161\u00ed\u0161?“ Opatrn\u011b polo\u017eil ruku na bratrovo p\u0159edlokt\u00ed a modlil se, aby se uklidnil. Jeho modlitby byly na\u0161t\u011bst\u00ed vysly\u0161eny. N\u011bkolik vte\u0159in hled\u011bl do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, jako by se v nich sna\u017eil naj\u00edt odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, kter\u00e9 se za\u010daly rojit v jeho mysli.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee jsi spokojen\u00fd?!“ U\u0161kl\u00edbl se, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo odtrhnout zrak od obli\u010deje tolik podobn\u00e9ho tomu jeho, a p\u0159ece tak odli\u0161n\u00e9mu. Ani\u017e by zkontroloval, zda je sourozencem n\u00e1sledov\u00e1n, oto\u010dil se na pat\u011b a zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu z metra. \u017de jde Tom za n\u00edm, byl ubezpe\u010den, kdy\u017e uc\u00edtil, jak se op\u011bt chytil popruhu jeho ta\u0161ky. P\u0159es rameno se na n\u011bj oto\u010dil a zavrt\u011bl hlavou. Na jeho rtech se objevil \u00fasm\u011bv. Mihl se p\u0159es n\u011b na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, \u017ee jej pozorovatel jen st\u011b\u017e\u00ed mohl zaregistrovat, mo\u017en\u00e1 jej dokonce nepost\u0159ehl ani s\u00e1m Bill, p\u0159esto tam v\u0161ak byl.<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„To je tvoje vina. Kdybychom jeli metrem, byli bychom u\u017e d\u00e1vno doma.“ Vy\u010detl Bill bratrovi, kdy\u017e u\u017e deset minut post\u00e1vali na zast\u00e1vce a \u010dekali na spoj. Tom nijak nereagoval. Z\u00edral do pr\u00e1zdna a neposlouchal. Billa jeho postoj roz\u010diloval, nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e mu n\u011bkdo nev\u011bnoval pozornost. Sice mu tenhle kluk lezl na nervy, ale musel<\/em> ho poslouchat a d\u00edvat se na n\u011bj, kdy\u017e s n\u00edm mluvil. Byla to jeho povinnost, stejn\u011b jako v\u0161ech ostatn\u00edch, co se vyskytovali v mlad\u00edkov\u011b okol\u00ed. Nenaslouchat sm\u011bli, jen kdy\u017e jim to bylo dovoleno. O tom rozhodoval Bill a ten nyn\u00ed cht\u011bl, aby si v\u0161\u00edmal jen jeho a ni\u010deho jin\u00e9ho. Teprve a\u017e s\u00e1m bude cht\u00edt, aby mu dal pokoj, bude se tak moci chovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Koup\u00ed\u0161 si j\u00edzdenku s\u00e1m?“ Nakonec to vzdal a stoupl si p\u0159\u00edmo p\u0159ed Toma. Sice se ho ptal na absolutn\u00ed blbost, ale nic lep\u0161\u00edho jej nenapadlo.<\/div>\n
„Koup\u00ed\u0161 si j\u00edzdenku s\u00e1m.“ Zopakoval po n\u011bm a n\u011bkolikr\u00e1t k\u00fdvnul hlavou.<\/div>\n
„Prachy m\u00e1\u0161?“ Tentokr\u00e1t se odpov\u011bdi nedo\u010dkal. Svou ot\u00e1zku polo\u017eil tedy znovu a na ka\u017ed\u00e9 jednotliv\u00e9 slovo kladl p\u0159ehnan\u00fd d\u016fraz. P\u0159ipadal si, jako by mluvil s naprost\u00fdm blbcem. Op\u011bt ml\u010del. Jen zvl\u00e1\u0161t\u011b kroutil rukama. Bill za\u00fap\u011bl a vyt\u00e1hl z ta\u0161ky pen\u011b\u017eenku. Rozhl\u00ed\u017eel se, zda n\u011bkde nen\u00ed automat na prodej j\u00edzdenek, ale \u017e\u00e1dn\u00fd nespat\u0159il. Bude mu muset l\u00edstek koupit u \u0159idi\u010de. Super,<\/em> blesklo mu hlavou a u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m pen\u00edze.“ Ozvalo se vedle n\u011bj a po chvilce sledoval, jak Tom lov\u00ed v kapse a ukazuje mu mince a bankovky.<\/div>\n
„Skv\u011ble,“ Bill zastr\u010dil pen\u011b\u017eenku zp\u00e1tky a zad\u00edval se do d\u00e1lky, jestli u\u017e tramvaj nejede. Kdy\u017e jeho zrak znovu spo\u010dinul na sourozenci, uvid\u011bl jej, jak se zmaten\u011b d\u00edv\u00e1 na pen\u00edze ve sv\u00e9 dlani. „Co je? Nev\u00ed\u0161, kolik to stoj\u00ed?“<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161.“ Tomova odpov\u011b\u010f zap\u0159\u00ed\u010dinila, \u017ee jeho sourozenec nakr\u010dil \u010delo a n\u011bkolik vte\u0159in trvalo, ne\u017e dek\u00f3doval, \u017ee ‚nev\u00ed\u0161‘ znamen\u00e1 ve skute\u010dnosti ‚nev\u00edm‘. Jak nebyl zvykl\u00fd s bratrem n\u011bjak moc komunikovat, pozastavoval se ob\u010das nad t\u00edm, jak mluvil.<\/div>\n
„Euro osmdes\u00e1t cent\u016f.“ Odv\u011btil Bill a s nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sledoval, jak Tom s\u00e1hl po bankovce, p\u0159esto\u017ee m\u011bl v ruce drobn\u00fdch dostatek. Co znal \u0159idi\u010de, nesn\u00e1\u0161eli, kdy\u017e jim lid\u00e9 cpali pap\u00edrov\u00e9 pen\u00edze. „Panebo\u017ee, uka\u017e!“<\/div>\n
„Nejsem Panebo\u017ee, jsem Tom.“ Upozornil znovu bratra, kter\u00fd odpo\u010d\u00edtal mince. Netu\u0161il, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee si ob\u010das splete jeho jm\u00e9no, p\u0159esto\u017ee mu u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t \u0159ekl, jak se jmenuje. On si to pamatoval, Bill jeho jm\u00e9no sem tam pomotal.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Na,“ po\u010dkal, a\u017e zbytek pen\u011bz schov\u00e1 do kapsy. Teprve pak mu p\u0159ipraven\u00fd obnos vtiskl do dlan\u011b. K jeho obrovsk\u00e9 \u00falev\u011b spat\u0159il p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se tramvaj. Kdy\u017e zastavila, popostr\u010dil Toma ke dve\u0159\u00edm. Aby ho m\u011bl pod dohledem, rozhodl se jej nechat nastoupit jako prvn\u00edho. Tom schod po schodu vylezl nahoru a bez jedin\u00e9ho slova podal \u0159idi\u010di pen\u00edze. Chlap\u00edk si nejprve prohl\u00e9dl chlapce s dredy, posl\u00e9ze sklouzl jeho pohled na toho stoj\u00edc\u00edho za n\u00edm. To jsou exoti,<\/em> pomyslel si, jeden lep\u0161\u00ed jak druhej.<\/em> P\u0159epo\u010d\u00edtal pen\u00edze a podal prvn\u00edmu z nich j\u00edzdenku. Bill se omluvn\u011b usm\u00e1l a n\u00e1sledoval Toma, kter\u00fd se zastavil u strojku, aby si l\u00edstek ozna\u010dil. Jakmile to u\u010dinil, vykro\u010dil ke sv\u00e9mu<\/em> m\u00edstu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tady sed\u00edm j\u00e1.“ Ozn\u00e1mil \u017een\u011b v kost\u00fdmku a \u010dekal, a\u017e se zvedne a uvoln\u00ed mu m\u00edsto. D\u00e1ma v letech ho sjela od hlavy a\u017e k pat\u011b a pohor\u0161en\u011b zavrt\u011bla hlavou. Drzoun jeden!<\/em> Odvr\u00e1tila od n\u011bj pohled a zad\u00edvala se ven z ok\u00e9nka.<\/div>\n
„Vystupte.“ Ozval se ten dot\u011brn\u00fd kluk znovu.<\/div>\n
„Tome, poj\u010f si sednout.“ Bill zatahal bratra za ruk\u00e1v a sna\u017eil se jej odt\u00e1hnout ke dv\u011bma voln\u00fdm m\u00edst\u016fm d\u0159\u00edve, ne\u017e jim je n\u011bkdo zasedne.<\/div>\n
„Tady sed\u00edm j\u00e1.“ Uk\u00e1zal na m\u00edsto, na n\u011bm\u017e sed\u011bla \u017eena, a pod\u00edval se na Billa. Nejprve jej cht\u011bl pob\u00eddnout, aby to nechal b\u00fdt a \u0161el si s n\u00edm sednout jinam, jen\u017ee najednou se mu vybavila sc\u00e9na z metra, kdy nebylo po jeho. Z obavy, \u017ee by se n\u011bco podobn\u00e9ho mohlo odehr\u00e1t i tady, se naklonil k \u017een\u011b a odka\u0161lal si.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148te, nemohla byste si, pros\u00edm, sednout jinam?“ Slu\u0161nost nebyla Billova siln\u00e1 str\u00e1nka a m\u00e1lokdy se k nezn\u00e1m\u00fdm lidem tak choval. Byl si ale v\u011bdom toho, \u017ee kdyby na ni spustil, aby zvedla ten sv\u016fj tlust\u00fd zadek a p\u0159esedla si, ni\u010deho by nedos\u00e1hl.<\/div>\n
„To je vrchol!“ Vyk\u0159ikla d\u00e1ma a oba sjela pohledem. Nejprve ji vyhazuje jeden, te\u010f se p\u0159id\u00e1 i druh\u00fd. Spratci nevychovan\u00ed!<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm v\u00e1s, on tu mus\u00ed<\/em> sed\u011bt.“ Up\u0159el na ni sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di a doufal, \u017ee se zvedne, proto\u017ee zaregistroval, \u017ee Tom za\u010d\u00edn\u00e1 podup\u00e1vat na m\u00edst\u011b a rovn\u011b\u017e d\u011blal ty divn\u00e9 pohyby hlavou. Kdy\u017e ji znovu poprosil, tentokr\u00e1t d\u016frazn\u011bji, aby uvolnila jeho dvoj\u010deti m\u00edsto, skute\u010dn\u011b usp\u011bl. Sice si vyslechnul nar\u00e1\u017eky na svou adresu a o tom, jak je dne\u0161n\u00ed ml\u00e1de\u017e nevychovan\u00e1, ale ulevilo se mu. Necht\u011bl se znovu st\u00e1t st\u0159edem z\u00e1jmu p\u0159\u00edtomn\u00fdch.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se spokojen\u011b usadil na seda\u010dku, Bill zaplul vedle n\u011bho a zabral se do sv\u00fdch \u00favah. Nech\u00e1pal nic, co se d\u011blo. Kdy\u017e jezdil k otci na v\u00edkend, choval se bratr sice divn\u011b, jen\u017ee to, co p\u0159edv\u00e1d\u011bl nyn\u00ed, se u\u017e ani jako divn\u00e9 ozna\u010dit nedalo. Na tohle jedn\u00e1n\u00ed neexistoval \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdraz. Nejprve p\u0159i\u0161el ke \u0161kole, proto\u017ee se domn\u00edval, \u017ee se ho o to prosil, pak ztropil \u0161\u00edlenou sc\u00e9nu, proto\u017ee nejezd\u00ed metrem a Bill ho nutil nastoupit, a pak se m\u00e1lem zcvoknul, proto\u017ee n\u011bkdo zasedl jeho m\u00edsto. St\u00e1le v\u00edce jej m\u00e1tl. Tohle nebylo norm\u00e1ln\u00ed<\/em>.<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele,“ Bill se zasekl a vzhl\u00e9dl. Po p\u016flhodin\u011b str\u00e1ven\u00e9 v tramvaji kone\u010dn\u011b dorazili dom\u016f. Nohy ho bolely a c\u00edtil na sob\u011b \u0161\u00edlenou \u00fanavu. Dne\u0161ek ho vy\u010derpal, obzvl\u00e1\u0161\u0165 \u010das str\u00e1ven\u00fd s bratrem z n\u011bj vys\u00e1l zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed energii. Te\u010f si pot\u0159eboval pojistit, \u017ee jeho v\u00fdlet z\u016fstane mezi nimi. Matka byla hodn\u011b tolerantn\u00ed, ale na Toma byla moc h\u00e1kliv\u00e1 a Bill si nebyl jist\u00fd, jak by vzala, \u017ee jej\u00ed syn\u00e1\u010dek opustil d\u016fm a vyrazil do ulic v podstat\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho m\u011bsta. Co ale v\u011bd\u011bl naprosto p\u0159esn\u011b, bylo, \u017ee by z toho vy\u0161el nejh\u016f\u0159 on, proto\u017ee by j\u00ed Tom ur\u010dit\u011b napov\u00eddal, \u017ee mu to Bill p\u0159ik\u00e1zal. Proto se rozhodl ud\u011blat p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e1 opat\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„To, \u017ee jsi mi byl naproti u \u0161koly, bude moje a tvoje tajemstv\u00ed. Matce nic ne\u0159ekneme. O v\u00edkendu t\u011b za odm\u011bnu vezmu ven a u\u017eijeme si to. Souhlas?“ Pokou\u0161el se jej nal\u00e1kat. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee Tom zapomene a nebude se dom\u00e1hat dodr\u017een\u00ed slibu. Nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku, kterou po chvilce dvoj\u010de s dredy stisklo. Bill netu\u0161il, \u017ee si t\u00edmto p\u011bkn\u011b nab\u011bhnul. Jeliko\u017e bratra prakticky neznal, nemohl v\u011bd\u011bt, jak\u00fd v\u00fdznam pro n\u011bj slib m\u00e1 a \u017ee jeho nespln\u011bn\u00ed pro n\u011bj m\u016f\u017ee m\u00edt katastrofick\u00e9 n\u00e1sledky\u2026<\/div>\n
~*~<\/div>\n
„Jsem opravdu dobr\u00fd v matematice.“<\/div>\n
„Ticho.“ Procedil Bill skrze zuby a kr\u00e1tce po Tomovi \u0161lehnul pohledem. Opsal prvn\u00ed p\u0159\u00edklad, kone\u010dky prst\u016f klepal do se\u0161itu, znovu a znovu pro\u010d\u00edtal zad\u00e1n\u00ed a za\u010dal okusovat konec propisky. Chlapec s dredy mezit\u00edm vstal, p\u0159e\u0161el k dvoj\u010deti a po jeho vzoru se polo\u017eil na b\u0159icho vedle n\u011bj. Samoz\u0159ejm\u011b nezapomn\u011bl zkontrolovat, zda m\u00e1 spr\u00e1vn\u011b polo\u017een\u00e9 nohy a ruce. ‚Spr\u00e1vn\u011b‘ v tomto p\u0159\u00edpad\u011b znamenalo ‚jako bratr‘. Zad\u00edval se na knihu le\u017e\u00edc\u00ed mezi nimi. Bill matiku nen\u00e1vid\u011bl a Toma naopak bavila, \u0161la mu. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/em> L\u00edbila se mu, proto\u017ee v\u0161echno m\u011blo sv\u016fj \u0159\u00e1d. Sv\u011bt venku jej postr\u00e1dal. Nebyl den, kdy by Toma n\u011bco nezasko\u010dilo, nevyvedlo z m\u00edry. A lid\u00e9 zrovna tak. Byly to pro n\u011bj ty nejm\u00e9n\u011b pochopiteln\u00e9 bytosti. Mluvili moc hlasit\u011b a \u0159\u00edkali slova, kter\u00fdm nerozum\u011bl. Nosili barvy, kter\u00e9 jej oslepovaly. Nic, co \u0159\u00edkali, d\u011blali, ned\u00e1valo smysl. A st\u00e1le dokola mu v hlav\u011b b\u011b\u017eela ot\u00e1zka, pro\u010d musej\u00ed b\u00fdt takov\u00ed? Pro\u010d se dnes nechovaj\u00ed stejn\u011b jako v\u010dera? Pro\u010d byli jen tak stra\u0161n\u011b nep\u0159edv\u00eddateln\u00ed?<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem opravdu dobr\u00fd v matematice.“ Zopakoval pon\u011bkud nal\u00e9hav\u011bji a vyslou\u017eil si dal\u0161\u00ed zlostn\u00e9 zavr\u010den\u00ed. Bill mu nev\u011b\u0159il ani slovo. Nedovedl odpo\u010d\u00edtat mince, nem\u016f\u017ee vy\u0159e\u0161it tak slo\u017eit\u00fd p\u0159\u00edklad. Kdy\u017e v\u0161ak pot\u0159et\u00ed usly\u0161el, \u017ee Tomovi matika jde, co\u017e bral jako vychloub\u00e1n\u00ed se, mrskl po n\u011bm v roz\u010d\u00edlen\u00ed se\u0161it. Na rtech mu pohr\u00e1val \u0161kodolib\u00fd \u00fasm\u011bv a posm\u011b\u0161n\u011b si bratra prohl\u00ed\u017eel. Siln\u011b pochyboval o tom, \u017ee n\u011bkdo, kdo vypad\u00e1 jako Tom a kdo je stejn\u011b ujet\u00fd, dok\u00e1\u017ee vypo\u010d\u00edtat, co nesvede on. Nedoch\u00e1zelo mu, \u017ee je mu bratr vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee dostal \u0161anci dok\u00e1zat, \u017ee je chytr\u00fd a ne n\u011bjak\u00fd moula, za n\u011bho\u017e ho Bill pokl\u00e1dal. Necht\u011bl vypadat jako hlup\u00e1k, proto\u017ee j\u00edm p\u0159ece nebyl.<\/div>\n
„To jsem zv\u011bdav.“ Za\u0161klebil se na Toma a vstal z postele. D\u0159epl si ke \u0161koln\u00ed ta\u0161ce, z n\u00ed\u017e vylovil u\u010debnici francouz\u0161tiny. Ne\u017e ji otev\u0159el, pod\u00edval se na bratra, kter\u00fd vypadal naprosto pono\u0159en do sv\u011bta \u010d\u00edsel, kter\u00fd on tolik nesn\u00e1\u0161el. Se sm\u00edchem zavrt\u011bl hlavou a nalistoval si p\u0159\u00edslu\u0161nou str\u00e1nku s gramatikou, z n\u00ed\u017e jej z\u00edtra \u010dekala p\u00edsemka. Otravn\u00e1 \u0161kola!<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele a jsi si jistej, \u017ee je to dob\u0159e?“ Bill si ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b p\u0159em\u011b\u0159il Toma pohledem, kdy\u017e mu pod nos str\u010dil vypo\u010d\u00edtan\u00e9 p\u0159\u00edklady. Nesta\u010dil \u017easnout, vy\u0159e\u0161il je v\u0161echny a k tomu v rekordn\u011b kr\u00e1tk\u00e9m \u010dase. Ani ti nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161prti u nich ve t\u0159\u00edd\u011b by to nestihli tak rychle jako on. Prohl\u00ed\u017eel si rukopis dvoj\u010dete. Byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159ipom\u00ednal mu p\u00edsmo mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 se u\u010d\u00ed ps\u00e1t. A\u0165 tak nebo tak, alespo\u0148 mu usnadnil pr\u00e1ci. Stejn\u011b by bylo podez\u0159el\u00e9, kdyby to spo\u010d\u00edtal spr\u00e1vn\u011b…<\/div>\n
„Jsem opravdu dobr\u00fd v matematice.“<\/div>\n
„U\u017e jsi \u0159\u00edkal. Tak d\u00edk, br\u00e1cho.<\/em>“ Polo\u017eil se\u0161it, do n\u011bj\u017e Tom po\u010d\u00edtal, s t\u00edm \u017ee to pak p\u0159ep\u00ed\u0161e, a zad\u00edval se na bratra, kter\u00fd prov\u00e1d\u011bl dal\u0161\u00ed \u0161\u00edlenost. St\u00e1l a d\u011blal pohyby rukama, kter\u00e9 mu vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00ednaly m\u00e1v\u00e1n\u00ed k\u0159\u00eddly.<\/div>\n
„Ty, Tome, chod\u00ed\u0161 do \u0161koly?“ Bill u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bude m\u00edt dost zame\u0161k\u00e1no, kdy\u017e je u nich na dva t\u00fddny. Jemu by matka nikdy nedovolila fl\u00e1kat se \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed doma. Jemu ne, Tom mohl v\u0161echno. Mo\u017en\u00e1 byl ale natolik geni\u00e1ln\u00ed,<\/em> \u017ee nepot\u0159eboval b\u00fdt denn\u011b ve \u0161kole.<\/div>\n
„Jo.“ Kone\u010dn\u011b se posadil na postel, ale rukama m\u00e1val d\u00e1l. „Z matematiky a fyziky m\u00e1m jedni\u010dku. Probl\u00e9mov\u00e9 p\u0159edm\u011bty jsou t\u011blesn\u00e1 v\u00fdchova a v\u00fdtvarn\u00e1 v\u00fdchova.“<\/div>\n
„T\u011bl\u00e1k mi taky nejde. Na fyziku jsem tot\u00e1ln\u011b blbej a na matiku to sam\u00fd.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill nen\u00ed dobr\u00fd v matematice.“ Sv\u016fj v\u00fdrok Tom podtrhl d\u016frazn\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavou.<\/div>\n
„No, to fakt nejsem.“ Bill nev\u011bd\u011bl, co ho rozesm\u00e1lo, ale z jeho hrdla se ozval pobaven\u00fd sm\u00edch. Mo\u017en\u00e1 zp\u016fsob, jak\u00fdm to \u0159ekl. Jako by objevil n\u011bco naprosto ojedin\u011bl\u00e9ho. Mrkl na hodiny a zapnul si laptop.<\/div>\n
„Bude p\u011bt. M\u00e1\u0161 tam tu svou blbost\u2026“<\/div>\n
„Lid\u00e9, zv\u00ed\u0159ata a dokto\u0159i.“ Tom vstal a ne\u017e se jeho bratr sta\u010dil rozkoukat, opustil pokoj. Bylo n\u011bkolik po\u0159ad\u016f, kter\u00e9 pravideln\u011b sledoval a musel je vid\u011bt od za\u010d\u00e1tku i se zn\u011blkou. Bill nech\u00e1pal, jak se mu m\u016f\u017eou tyhle kraviny l\u00edbit. Kdyby se d\u00edval na seri\u00e1ly, je\u0161t\u011b by pro to pochopen\u00ed m\u011bl, ale sledovat po\u0159ady, kde melou veterin\u00e1\u0159i, soudcov\u00e9 a jin\u00ed odborn\u00edci, mu p\u0159i\u0161lo neskute\u010dn\u011b nudn\u00e9.<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Bo\u017ee, to jsou kecy!“ zvolal Bill, ozna\u010dil text a zkop\u00edroval ho do dokumentu. Nejrad\u011bji by se na to vybodnul a \u0161el d\u011blat n\u011bco smyslupln\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e pro\u010d\u00edtat pindy o n\u011bjak\u00fdch magorech. To tam m\u00e1m, to taky.<\/em> Rozkliknul dal\u0161\u00ed odkaz a za\u010detl se do \u010dl\u00e1nku s n\u00e1zvem ‚Poruchy autistick\u00e9ho spektra‘. Vlastn\u011b ani nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, zda to pat\u0159\u00ed k jeho t\u00e9matu \u010di ne, ale \u0159ekl si, \u017ee je lep\u0161\u00ed tam toho m\u00edt v\u00edc, ne\u017e na n\u011bco zapomenout. Ta baba by si ho pak par\u00e1dn\u011b vychutnala a zesm\u011b\u0161nila ho p\u0159ed celou t\u0159\u00eddou. Porucha jako porucha, ne? ‚\u2026pat\u0159\u00ed do skupiny pervazivn\u00edch v\u00fdvojov\u00fdch poruch, kter\u00e9 z\u00e1va\u017en\u011b<\/em> zasahuj\u00ed celou osobnost<\/em> \u010dlov\u011bka. Nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed poruchou t\u00e9to kategorie je d\u011btsk\u00fd autismus. Mimo n\u011bj jsou do PAS za\u0159azeny dal\u0161\u00ed, autismu p\u0159\u00edbuzn\u00e9, poruchy.‘<\/em><\/div>\n
S nez\u00e1jmem pro\u010d\u00edtal \u010dl\u00e1nek a n\u011bkolikr\u00e1t si znud\u011bn\u011b odfrknul. Kdyby to aspo\u0148 bylo napsan\u00e9 norm\u00e1ln\u011b a ne stylem, kdy musel ka\u017edou v\u011btu p\u0159e\u010d\u00edst minim\u00e1ln\u011b t\u0159ikr\u00e1t, aby ji alespo\u0148 z \u010d\u00e1sti pochopil. Zvolil n\u011bkolik odstavc\u016f, kter\u00e9 zkop\u00edroval, a pokra\u010doval d\u00e1l. Po ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm si hlasit\u011b povzdechnul.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Znovu si p\u0159e\u010detl p\u0159\u00edznaky autismu a zavrt\u011bl hlavou. K jeho nelibosti mu to bylo a\u017e nebezpe\u010dn\u011b pov\u011bdom\u00e9. \u010clov\u011bk, kter\u00fd vytvo\u0159il tenhle \u010dl\u00e1nek, jako by popisoval jeho bratra. A\u017e na p\u00e1r drobnost\u00ed na n\u011bj projevy sed\u011bly. To je blbost, pomyslel si. Je jen unaven\u00fd a u\u017e mu ze v\u0161ech t\u011bch schizofrenik\u016f, paranoik\u016f, depres\u00ed hrabe. Tom je jen podiv\u00edn, nic v\u00edc.<\/div>\n
Vtom v\u0161ak jeho o\u010di zavadily o spojen\u00ed ‚Asperger\u016fv syndrom‘. Ne\u0159\u00edkal mu kdysi otec n\u011bco o syndromu, kter\u00fd \u00fadajn\u011b m\u011bl Tom m\u00edt? \u017de by p\u0159ece jen nep\u0159eh\u00e1n\u011bl? \u017de by skute\u010dn\u011b byl nemocn\u00fd? Ze zv\u011bdavosti zadal do vyhled\u00e1va\u010de ta dv\u011b sl\u016fvka a vy\u010dkal. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se v podstat\u011b jedn\u00e1 o n\u011bco, co je jako autismus, i kdy\u017e to m\u00e1 sv\u00e1 specifika. V moment\u011b, kdy p\u0159e\u010detl, co bylo jednou mo\u017enost\u00ed vzniku poruchy, se mu o\u010di zalily slzami. Genetick\u00e9 faktory. Geny! ‚U jednovaje\u010dn\u00fdch dvoj\u010dat velmi vysok\u00e1 pravd\u011bpodobnost (60- 95 % u monozygotn\u00edch dvoj\u010dat, 0 – 9 % u dizygotn\u00edch) vzniku poruchy i u druh\u00e9ho dvoj\u010dete.‘<\/em><\/div>\n
„NE!“<\/div>\n
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Tom nikdy nejezd\u00ed metrem.“ Dredat\u00fd chlapec se zastavil tak prudce, \u017ee jeho dvoj\u010de, za jeho\u017e ta\u0161ku se p\u0159idr\u017eoval, m\u00e1lem pol\u00edbilo zem. Prudce se oto\u010dil na toho, kv\u016fli n\u011bmu\u017e se mohl skut\u00e1let po eskal\u00e1toru dol\u016f a sehr\u00e1t tak divadlo pro kolemjdouc\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-9366","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9366","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9366"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9366\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9366"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9366"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9366"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}