{"id":9387,"date":"2011-02-11T16:30:00","date_gmt":"2011-02-11T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9363"},"modified":"2011-02-11T16:30:00","modified_gmt":"2011-02-11T15:30:00","slug":"remorse-22-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/11\/remorse-22-konec\/","title":{"rendered":"Remorse 22. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Twincestn\u00e1  ko\u0165\u00e1tka,<\/em><\/div>\n
Tak m\u011b  tu m\u00e1te s posledn\u00edm d\u00edle pov\u00eddky Remorse. Jen douf\u00e1m, \u017ee se v\u0161em \u010dten\u00e1\u0159\u016fm tahle pov\u00eddka l\u00edbila, proto\u017ee m\u00e1m dojem, \u017ee tohle byl nejvrcholn\u011bj\u0161\u00ed vrchol moj\u00ed po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed tvorby. Za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jste kdy psali, moc d\u011bkuju, ani nev\u00edte, co to pro m\u011b znamen\u00e1\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ten den venku pr\u0161elo. Nebe bylo skoro \u010dern\u00e9, blesky kmitaly oblohou a j\u00e1 jsem se kr\u010dil v kout\u011b sv\u00e9ho pokoje. Tiskl jsem si kolena k t\u011blu, o\u010di jsem m\u011bl pevn\u011b zav\u0159en\u00e9, necht\u011bl jsem bre\u010det. U\u017e takhle bylo dost slz, cht\u011bl jsem b\u00fdt siln\u00fd. Tom splnil to, co sl\u00edbil, dostal m\u011b dom\u016f. I j\u00e1 jsem cht\u011bl splnit sv\u016fj slib. Slib, kter\u00fd jsem dal v zoufal\u00e9 chv\u00edli. A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem ud\u011blal chybu.<\/p>\n<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d jsem vid\u011bl ten pohled, kdy\u017e jsem se s n\u00edm lou\u010dil. Bylo to naposledy, opravdu \u00fapln\u011b naposledy, a p\u0159esto to skon\u010dilo oby\u010dejn\u00fdm polibkem a tich\u00fdm: „Ahoj.“ Ani jeden z n\u00e1s ne\u0159ekl sbohem, p\u0159esto\u017ee u\u017e se nikdy neuvid\u00edme. Alespo\u0148 ne v tomhle \u017eivot\u011b. V ten okam\u017eik se na m\u011b Tom d\u00edval tak jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Spat\u0159il jsem v jeho o\u010d\u00edch tolik l\u00e1sky a n\u011bhy, kterou mohl d\u00e1t jenom mn\u011b. Objevil jsem jedin\u00fd z\u00e1blesk slz, kter\u00fd zmizel stejn\u011b rychle, jako se objevil. A m\u011b ni\u010dilo v\u011bdom\u00ed, \u017ee j\u00e1 jsem tu noc u\u017e neuronil ani jedinou slzu.  <\/div>\n
Te\u010f sed\u00edm tady s hlavou v dlan\u00edch, skryt\u00fd p\u0159ed sv\u011btem. Hodiny na zdi tikaly tak hlasit\u011b, \u017ee se mohly rovnat bur\u00e1cen\u00ed hrom\u016f za oknem. Bou\u0159ka byla hrozn\u00e1, ale zdaleka ne tak hrozn\u00e1, jako to, co jsem c\u00edtil uvnit\u0159 sebe. P\u0159i pohledu na ru\u010di\u010dky hodin jsem si uv\u011bdomil, \u017ee zb\u00fdv\u00e1 posledn\u00ed hodina. Hodina do rozsudku, hodina do okam\u017eiku, kdy se moje srdce zamkne a nikdo u\u017e ho nedok\u00e1\u017ee odemknout. Hodina do konce v\u0161eho.  <\/div>\n
Pod\u00edval jsem se ven. Dal\u0161\u00ed z\u00e1blesk prolomil \u0161ero tam venku. Kapky de\u0161t\u011b hlasit\u011b  bubnovaly na sklo. Hryzal jsem se do rtu tak dlouho, dokud se neobjevila prvn\u00ed kapka krve. Ale st\u00e1le jsem neplakal. St\u00e1le jsem byl siln\u00fd, neoblomn\u00fd jako sk\u00e1la. A st\u00e1le jsem sed\u011bl jako p\u0159ikovan\u00fd na m\u00edst\u011b. Nem\u011bl bych tu b\u00fdt. M\u011bl bych b\u00fdt s Tomem a ut\u011b\u0161ovat ho, m\u011bl bych ho dr\u017eet v objet\u00ed a \u0161eptat mu, \u017ee v\u0161echno bude dobr\u00e9. Tohle je \u0161patn\u00e9. Nem\u016f\u017eu ho p\u0159ece nechat samotn\u00e9ho.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Dal\u0161\u00edch patn\u00e1ct minut je pry\u010d. Zb\u00fdv\u00e1 jen p\u011bta\u010dty\u0159icet. Hrdlo se mi sev\u0159elo p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed. Trest smrti. Tom. Trest smrti. Tom. Moje srdce bilo v \u00faderech podle jednotliv\u00fdch slov. Sledoval jsem vte\u0159inovou ru\u010di\u010dku, vn\u00edmal jsem hlasit\u00e9 tik\u00e1n\u00ed. Blesk. Hrom. Kapky de\u0161t\u011b bu\u0161\u00edc\u00ed do okna. V\u00edtr oh\u00fdbaj\u00edc\u00ed v\u011btv\u011b. Ruce se mi rozt\u0159\u00e1sly. Objevila si prvn\u00ed slza. Svezla se mi po tv\u00e1\u0159i a zem\u0159ela na m\u00fdch rtech. Po n\u00ed n\u00e1sledovala dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Vodop\u00e1d se mi najednou \u0159inul z o\u010d\u00ed jako nekontrolovateln\u00e1 lavina.   <\/div>\n
Vstal jsem tak prudce, a\u017e  se mi zato\u010dila hlava. U\u017e bylo dost toho \u010dek\u00e1n\u00ed. Poru\u0161\u00edm posledn\u00ed slib, kter\u00fd jsem dal. Nedovol\u00edm, aby tam byl s\u00e1m. Nem\u016f\u017eu nic zm\u011bnit, ale m\u016f\u017eu mu pomoci to vydr\u017eet. On spln\u00ed  ten slib. Um\u0159e kv\u016fli mn\u011b. Vyrazil jsem z pokoje, pevn\u011b odhodlan\u00fd bojovat s t\u00edm, co m\u011b \u010dek\u00e1 venku. Neobt\u011b\u017eoval jsem se vz\u00edt si ani bundu, jen tak v tri\u010dku jsem vyrazil ze dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, kam to jde\u0161?“ zeptala se m\u011b m\u00e1ma, kdy\u017e jsem bral za kliku. „V tomhle po\u010das\u00ed p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt ven!“<\/div>\n
Ani jsem se neoto\u010dil. „Mus\u00edm j\u00edt za Tomem.“<\/div>\n
M\u00e1ma zalapala po dechu. „Co\u017ee? Za t\u00edm \u00fanoscem? To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, pro\u010d za n\u00edm chce\u0161  j\u00edt? Nav\u00edc, dneska ho stejn\u011b poprav\u00ed a ty bude\u0161  m\u00edt kone\u010dn\u011b klid.“<\/div>\n
„Ty nic nech\u00e1pe\u0161,“ zasy\u010del jsem. „Nem\u016f\u017ee\u0161 rozum\u011bt tomu, co j\u00e1 c\u00edt\u00edm.“<\/div>\n
„Co mi t\u00edm chce\u0161 nazna\u010dit, Bille?“<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se k n\u00ed \u010delem. „J\u00e1 ho miluju, mami. To on m\u011b zachr\u00e1nil. Neb\u00fdt jeho, jsem dnes mrtv\u00fd a ty truchl\u00ed\u0161 nad m\u00fdm hrobem. Neb\u00fdt Toma, u\u017e bych se nedostal dom\u016f.“<\/div>\n
M\u00e1ma zakroutila hlavou. „Co to pov\u00edd\u00e1\u0161, v\u017edy\u0165 on t\u011b unesl!“<\/p>\n<\/div>\n
D\u00e1l u\u017e jsem ji neposlouchal a vyb\u011bhl jsem do chladn\u00e9ho po\u010das\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem byl promo\u010den\u00fd a\u017e na kost, ale nutil jsem s\u00e1m sebe d\u00e1l ut\u00edkat. Nem\u011bl jsem \u010das. V\u00edtr mi h\u00e1zel mokr\u00e9 vlasy do obli\u010deje a \u0161lehal m\u011b do tv\u00e1\u0159\u00ed. Blesky a hromy m\u011b d\u011bsily na ka\u017ed\u00e9m kroku, ale nedonutily m\u011b zastavit. Moje odhodl\u00e1n\u00ed bylo siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e jen p\u00e1r minut. P\u00e1r minut a bude po v\u0161em, nestihnu se s Tomem ani rozlou\u010dit. P\u0159idal jsem do kroku, a\u010dkoliv cel\u00e9 moje t\u011blo na\u0159\u00edkalo bolest\u00ed. M\u011bl jsem pocit, \u017ee mi ochabuj\u00ed svaly. V krku m\u011b p\u00e1lil ledov\u00fd vzduch, p\u0159ed o\u010dima se mi d\u011blaly m\u017eitky. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli to, co mi kape z o\u010d\u00ed, je d\u00e9\u0161\u0165 nebo slzy. Byl jsem zmaten\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Odbo\u010dil jsem do zn\u00e1m\u00e9  ulice, kdy\u017e jsem zakopl a tvrd\u011b jsem dopadl na chodn\u00edk. P\u00e1r vte\u0159in jsem jen tak le\u017eel a nevn\u00edmal sv\u011bt kolem sebe. Kdy\u017e jsem se vzpamatoval a zvedl hlavu, od c\u00edle m\u011b d\u011blilo jen n\u011bkolik des\u00edtek metr\u016f. U\u017e jsem byl tak bl\u00edzko sv\u00e9mu c\u00edli, musel jsem to dok\u00e1zal. Vzep\u0159el jsem se na rukou a donutil s\u00e1m sebe k dal\u0161\u00edm rychl\u00fdm pohyb\u016fm. Je\u0161t\u011b mal\u00fd kousek, u\u017e mi nezb\u00fdv\u00e1 \u010das. Mus\u00edm to dok\u00e1zat. Naposledy.<\/p>\n<\/div>\n
Vyrazil jsem jako vypla\u0161en\u00e1  la\u0148. Moje nohy d\u011blaly dlouh\u00e9 kroky a nesly m\u011b k m\u00edstu, na kter\u00e9m jsem si te\u010f p\u0159\u00e1l b\u00fdt nejv\u00edc. Nesly m\u011b k Tomovi. Byl jsem u\u017e na dosah ruky. U\u017e jen p\u00e1r krok\u016f. Hodiny na n\u00e1m\u011bst\u00ed za\u010daly hlasit\u011b odb\u00edjet prav\u00e9 poledne. Byl to hlasit\u00fd a pro m\u011b bolestiv\u00fd \u00fader. Nedok\u00e1zal jsem se zastavit, ale oto\u010dil jsem hlavu, abych se ujistil, \u017ee se mi to nezd\u00e1lo. Ten fakt m\u011b naplnil hr\u016fzou. Ne, je\u0161t\u011b ne, je\u0161t\u011b nem\u016f\u017ee b\u00fdt pozd\u011b.  <\/div>\n
P\u0159ed hlavn\u00edm branou do v\u011bznice st\u00e1lo n\u011bkolik hlasit\u011b povykuj\u00edc\u00edch lid\u00ed. V\u0161ichni k\u0159i\u010deli, hlasit\u011b se radovali. Oni v\u0161ichni uzn\u00e1vali m\u011b, mou podstatu. Mohli se radovat jen z jedin\u00e9ho. \u017de m\u016fj \u00fanosce bude kone\u010dn\u011b mrtv\u00fd. To jsem nemohl dopustit. V\u0161\u00ed silou jsem vrazil do davu, povalil jsem n\u011bkolik lid\u00ed, k\u0159i\u010del jsem, br\u00e1nil se rukama, sna\u017eil jsem se v\u0161emo\u017en\u011b dostat dop\u0159edu. Slzy se mi nekontrolovateln\u011b \u0159inuly do o\u010d\u00ed. A hodiny st\u00e1le odb\u00edjely.<\/p>\n<\/div>\n
Sahaly po mn\u011b ciz\u00ed pa\u017ee, cht\u011bly m\u011b dr\u017eet, cht\u011bly m\u011b obejmout, ciz\u00ed tv\u00e1\u0159e se na m\u011b d\u00edvaly s p\u0159ekvapen\u00edm a nad\u0161en\u00edm. Nikde jsem nevid\u011bl \u00fazkost, strach, bolest nebo pochopen\u00ed. V\u0161ichni se jen radovali. A j\u00e1 jsem se jim sna\u017eil vytrhnout, cht\u011bl jsem j\u00edt d\u00e1l, cht\u011bl jsem vyhr\u00e1t.  <\/div>\n
Najednou v\u0161echno utichlo. Dav. Hodiny. Jen sku\u010den\u00ed v\u011btru neust\u00e1valo. Op\u00edralo se do v\u011bze\u0148sk\u00e9  br\u00e1ny, p\u0159ed ni\u017e vystoupil mu\u017e v obleku. Nepozn\u00e1val jsem jeho tv\u00e1\u0159, ale podle jeho osobit\u00e9 ch\u016fze a arogantn\u00edho v\u00fdrazu ve tv\u00e1\u0159i, byl vysoce postaven\u00fd a byl si dob\u0159e v\u011bdom toho, co d\u011bl\u00e1. Postavil se p\u0159ed letargick\u00fd dav a rozhl\u00e9dl se.<\/p>\n<\/div>\n
„Oznamuji v\u00e1m, \u017ee Tom Tr\u00fcmper, ob\u00e1van\u00fd \u00fanosce a v\u011bznitel Billa Kaulitze, byl odsouzen k trestu smrti a popraven p\u0159esn\u011b ve dvan\u00e1ct hodin. Jeho smrt potvrdil soudn\u00ed l\u00e9ka\u0159. Andr\u00e9 Schwarz, jeho komplic a spolupachatel, bude n\u00e1sledovat jeho trestu ve stejnou hodinu z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Najednou sv\u011bt utichl \u00fapln\u011b. Nebylo sly\u0161et pad\u00e1n\u00ed kapek de\u0161t\u011b. Nebyl sly\u0161et v\u00edtr. Nebylo sly\u0161et j\u00e1s\u00e1n\u00ed rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00e9ho davu. Nesly\u0161el jsem ani tlukot vlastn\u00edho srdce. Do m\u00e9ho t\u011bla se zakousla zima jako hladov\u00e1 \u010delist. P\u0159ed o\u010dima jsem najednou m\u011bl temno, n\u011bkolik vte\u0159in jsem vid\u011bl \u010dern\u00e9 st\u00edny. A pak jsem uc\u00edtil ten tvrd\u00fd n\u00e1raz. Dopadl jsem na kolena na mokrou zem a moje hlava klesla mezi ramena. Za\u010d\u00ednal jsem se t\u0159\u00e1st. Ciz\u00ed pa\u017ee se m\u011b st\u00e1le dot\u00fdkaly, cht\u011bly m\u011b jen pro sebe, ciz\u00ed o\u010di si m\u011b prohl\u00ed\u017eely se zd\u00e1nlivou \u00factou. A pak se ozval v\u00fdk\u0159ik.<\/p>\n<\/div>\n
Nepat\u0159il nikomu z davu, vch\u00e1zel z m\u00fdch \u00fast. Trhal mi hrdlo na kusy.  Krk m\u011b bolel s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm n\u00e1dechem, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm k\u0159ikem. Srdce mi tvrd\u011b bu\u0161ilo uvnit\u0159 hrudi, jako kdyby cht\u011blo vysko\u010dit ven. O\u010di se mi st\u00e1le zal\u00e9valy slzami, jako kdyby se cht\u011bly utopit. Bu\u0161il jsem drobn\u00fdmi p\u011bstmi do betonov\u00e9 cesty, dokud jsem nec\u00edtil ostrou bodavou bolest. Ale \u017e\u00e1dn\u00e1 bolest se nevyrovnala tomu, co jsem c\u00edtil uvnit\u0159.  <\/div>\n
N\u011bkdo uchopil moje srdce, moj\u00ed du\u0161i a prudce \u0161kubl. \u017d\u00e1dn\u00e1 krev, jen bolest a st\u0159epy z toho, co zbylo. Milion st\u0159ep\u016f z n\u011b\u010deho, co u\u017e nikdo neposkl\u00e1d\u00e1 dohromady. D\u00edra, kterou poci\u0165oval uvnit\u0159 hrudi, se najednou rozrostla a jej\u00ed okraje za\u010daly pomysln\u011b krv\u00e1cet. V hlav\u011b jsem m\u011bl tis\u00edce jehel, kter\u00e9 bodaly a bodaly.  <\/div>\n
Lid\u00e9 kolem m\u011b se p\u0159estali radovat, utvo\u0159ili kolem m\u011b kruh a jen se d\u00edvali. Sly\u0161el jsem ciz\u00ed pl\u00e1\u010d. N\u011bkdo vzlykal, jako kdyby c\u00edtil se mnou, zat\u00edmco j\u00e1 jsem kle\u010del na zemi a nechal jsem bolest, vztek, smutek a zoufalstv\u00ed, aby m\u011b spolkly cel\u00e9ho za\u017eiva, nakrmily se mnou a nenechaly ze m\u011b ani \u010d\u00e1st.<\/div>\n
Zaklonil jsem hlavu k nebi. Studen\u00e9 kapky vody mi dopadaly na tv\u00e1\u0159e, p\u0159\u00edjemn\u011b chladly, ale nedok\u00e1zaly odn\u00e9st tu spaluj\u00edc\u00ed bolest. D\u00edval jsem se na \u0161ed\u00e9, rychle prchaj\u00edc\u00ed mraky a ony mi pohled opl\u00e1cely. V d\u00e1lce se ozvalo h\u0159m\u011bn\u00ed.  <\/div>\n
Zav\u0159el jsem o\u010di a netou\u017eil jsem po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e po klidn\u00e9m sp\u00e1nku. Cht\u011bl jsem uzav\u0159\u00edt svou mysl a sp\u00e1t nav\u017edy. Cht\u011bl jsem zapomenout. Moje t\u011blo se slab\u00fdm \u017euchnut\u00edm dopadlo na mokrou zem a p\u0159estalo se h\u00fdbat. Kdy\u017e jsem se znovu rozhl\u00e9dl, d\u00edval jsem se na des\u00edtky nohou, kter\u00e9 se kolem m\u011b stahovaly jako opr\u00e1tka. Lid\u00e9 se m\u011b sna\u017eily dotknout, ale byl jsem jim vzd\u00e1len\u00fd. Najednou jsem nec\u00edtil nic. Ani bolest. Ani zoufalstv\u00ed. Ani smutek. Ani chlad. V\u0161echno odplynulo.<\/p>\n<\/div>\n
Takhle musel vypadat jedin\u011b  konec, konec v\u0161eho. Z\u016fstal jsem s\u00e1m, te\u010f u\u017e nen\u00ed na sv\u011bt\u011b nikdo, kdo by nade mnou rozt\u00e1hl ochrann\u00e1 k\u0159\u00eddla. U\u017e nen\u00ed nikdo, kdo by m\u011b dok\u00e1zal milovat. U\u017e nen\u00ed nikdo, kdo m\u011b bude obj\u00edmat, l\u00edbat do vlas\u016f a \u0161eptat mi, \u017ee v\u0161echno bude dobr\u00e9. Dokonce ani j\u00e1 nebudu m\u00edt koho stisknout v n\u00e1ru\u010di. U\u017e nebudu nikomu moci d\u00e1t svou l\u00e1sku. Nikdy.  <\/div>\n
Uc\u00edtil jsem bodnut\u00ed  v\u00fd\u010ditek. M\u011bl jsem v\u00fd\u010ditky. Tom m\u011bl v\u00fd\u010ditky, kdy\u017e m\u011b  opou\u0161t\u011bl. B\u00e1l se, \u017ee mu nikdy neodpust\u00edm. Ale j\u00e1 jsem mu odpustil u\u017e d\u00e1vno. Odpustil jsem mu ve chv\u00edli, kdy jsem se nau\u010dil ho milovat. A on miloval m\u011b. To bylo odpu\u0161t\u011bn\u00edm pro m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e nikdy v \u017eivot\u011b se nedok\u00e1\u017eu sm\u00e1t. U\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nebudu plakat. U\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nebudu c\u00edtit. Nic z toho u\u017e nechci pro\u017e\u00edvat, proto\u017ee bych to musel pro\u017e\u00edvat s\u00e1m.  V \u017eivot\u011b by \u010dlov\u011bk nem\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. V\u017edycky by m\u011bl m\u00edt po boku n\u011bkoho, koho miluje, a\u017e do smrti. Smrt je jedin\u00fd okam\u017eik, kdy je dovoleno b\u00fdt osamocen. \u010clov\u011bk v\u017edycky um\u00edr\u00e1 s\u00e1m\u2026<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je po v\u0161em.<\/em><\/div>\n
J\u00e1  v\u00edm, \u017ee tohle zrovna nen\u00ed happyend, ale kdy\u017e  m\u011b tahle pov\u00eddka napadla konec prost\u011b  vyplynul postupem \u010dasu. Tohle byl ten nejv\u00edc spont\u00e1nn\u00ed n\u00e1pad, kter\u00fd mi kdy p\u0159i\u0161el na mysl. V\u0161echny, kdo tohle \u010dtou a budou ronit krokod\u00fdl\u00ed slzy, uji\u0161\u0165uju, \u017ee i j\u00e1 jsem to oplakala, proto\u017ee tohle mus\u00ed chytnout za srdce ka\u017ed\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
Tak tedy, t\u00edmhle d\u00edlem se lou\u010d\u00edm s pov\u00eddkou Remorse, kter\u00e1 bude asi v\u017edycky tou jedinou plnou ne\u010dekan\u00fdch obrat\u016f. Cht\u011bla bych taky pod\u011bkovat v\u0161em \u010dten\u00e1\u0159\u016fm, co tohle \u010detli a komentovali. Jen d\u00edky v\u00e1m jsem to dot\u00e1hla do konce. Vy jste nejlep\u0161\u00ed. Bubbly<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Twincestn\u00e1  ko\u0165\u00e1tka, Tak m\u011b  tu m\u00e1te s posledn\u00edm d\u00edle pov\u00eddky Remorse. Jen douf\u00e1m, \u017ee se v\u0161em \u010dten\u00e1\u0159\u016fm tahle pov\u00eddka l\u00edbila, proto\u017ee m\u00e1m dojem, \u017ee tohle byl nejvrcholn\u011bj\u0161\u00ed vrchol moj\u00ed po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed tvorby. Za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jste kdy psali, moc d\u011bkuju, ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-9387","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9387","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9387"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9387\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9387"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9387"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9387"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}