{"id":9392,"date":"2011-02-10T18:30:00","date_gmt":"2011-02-10T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9368"},"modified":"2011-02-10T18:30:00","modified_gmt":"2011-02-10T17:30:00","slug":"effervescent-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/10\/effervescent-9\/","title":{"rendered":"Effervescent 9."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"472\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill trh\u00e1 na kousky sv\u00e9 vzpom\u00ednky, Tom trh\u00e1 na kousky sv\u00e9 srdce<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho to bude Billovi trvat, a tak se rozhodl, \u017ee bude tr\u00e1vit \u010das t\u00edm, \u017ee se bude p\u0159ipravovat na zbytek dne; ne \u017ee by k tomu m\u011bl n\u011bjak\u00fd d\u016fvod. Mezi t\u00edm, m\u00edt den volna, a c\u00edtit se mizern\u011b, se Tom rozhodl pro volbu b\u00fdt v py\u017eamu a\u017e do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho dne. Nikomu to vadit nebude, a on se alespo\u0148 bude c\u00edtit trochu pohodln\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
Znovu za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm dopisem, p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak se Bill omlouval za to, \u017ee mu ne\u0159ekl, \u017ee se hodn\u011b st\u011bhuje, a vzpom\u00ednal na to, jak spolu le\u017eeli v posteli. Necht\u011bl Billa ztratit; i kdy\u017e se rozhodl, \u017ee se p\u0159estane nutit dostat se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
Andreas si hr\u00e1l na Tomov\u011b pi\u00e1nu, sna\u017eil se ho rozesm\u00e1t; ale nefungovalo to. Tom jen le\u017eel jako smutn\u00e9 klub\u00ed\u010dko na posteli, dokud toho Andreas nem\u011bl dost a rozhodl se ho z n\u00ed vyt\u00e1hnout.<\/p>\n<\/div>\n
„St\u011bhuje se.“<\/div>\n
„Bill?“<\/div>\n
„Jo\u2026“<\/div>\n
„Jak to?“ zvedl se Andreas ze seda\u010dky od pi\u00e1na a sedl si k Tomovi; jen pro jistotu, \u017ee by Tom pot\u0159eboval obejmout nebo rameno na vybre\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee se v l\u00e9t\u011b hodn\u011b st\u011bhuje nebo tak\u2026 Nev\u00edm, co d\u011blat. Je to jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho tam venku m\u00e1m, Andy.“<\/div>\n
„No, l\u00e1ska nen\u00ed ztracen\u00e1, Tome.“<\/div>\n
„J\u00e1 ne, j\u00e1-„<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e, no jasn\u011b. Cos t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„Jestli je to opravdu l\u00e1ska, tak se k tob\u011b vr\u00e1t\u00ed. Nev\u00edm toho o va\u0161em p\u0159\u00e1telstv\u00ed hodn\u011b, ale vid\u00edm to, jak se na tebe d\u00edv\u00e1, Tome.“<\/div>\n
\n
„C-Co?“<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt slep\u00fd, abys to nevid\u011bl,“ zasm\u00e1l se Andreas. „To ned\u00e1v\u00e1\u0161 pozor?“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 dob\u0159e, v\u0161iml jsem si, jak se na m\u011b kouk\u00e1, ale nevid\u00edm sign\u00e1ly.“<\/div>\n
„Tome, v\u00e1\u017en\u011b? Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se na tebe Bill pod\u00edv\u00e1, o\u010di se mu rozz\u00e1\u0159\u00ed a vypad\u00e1 tak voln\u011b a\u2026 \u0161\u0165astn\u011b.<\/em>„<\/div>\n
„Je po\u0159\u00e1d \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale tohle je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed. V\u011b\u0159 mi, jako pozorovatel mus\u00edm \u0159\u00edct\u2026 m\u00e1 t\u011b opravdu<\/em> r\u00e1d, Tome. I kdy\u017e mus\u00ed na chv\u00edli odjet, v\u00edm, \u017ee se sem pro tebe vr\u00e1t\u00ed. Tome, opravdu si mysl\u00edm, \u017ee je pro tebe dobr\u00fd. Vypad\u00e1\u0161 skoro\u2026 jako bys byl norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e jsi s n\u00edm.“<\/div>\n
„Jsem<\/em> skoro norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e jsem s n\u00edm. Nechci, aby odjel\u2026“<\/div>\n
„A je to jist\u00e9?“ z<\/em>eptal se Andreas smutn\u011b a Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„No, mo\u017en\u00e1\u2026 p\u0159ijde sem, aby mohl zavolat jeho m\u00e1m\u011b.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee se to n\u011bjak vymysl\u00ed, Tome. Jen po\u010dkej a uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To douf\u00e1m\u2026“ odpov\u011bd\u011bl Tom t\u00f3nem, kter\u00fd Andreas tak moc dob\u0159e znal; Tom cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. A tak pohladil sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku po z\u00e1dech a vyrazil ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Tom do\u0161el do bodu, kdy byl naprosto ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, Bill dorazil ke dve\u0159\u00edm a byl zata\u017een dovnit\u0159 za pomoci Andrease. Blon\u010f\u00e1k m\u011bl na Billa p\u00e1r ot\u00e1zek, n\u011bco, co si cht\u011bl vyjasnit, proto\u017ee m\u011bl o sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a\u017e moc velk\u00e9 starosti.  <\/div>\n
Bill byl r\u00e1d, \u017ee si s Andreasem m\u016f\u017ee sednout a popov\u00eddat si. Sed\u011bli proti sob\u011b v kuchyni u barov\u00e9ho rohu a mluvili.<\/div>\n
„Tom \u0159\u00edkal, \u017ee odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161,“ za\u010dal Andreas a Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Z\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
„Kdyby byl n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak bych mohl zajistit, abys v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed z\u016fstal, cht\u011bl bys?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b! J\u00e1 nechci<\/em>, aby mne odsud vykopli. Chci \u0159\u00edct, po\u0159\u00e1d si je\u0161t\u011b mus\u00edm promluvit s m\u00e1mou, mo\u017en\u00e1 byla babi\u010dka jen ve \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. J\u00e1 nev\u00edm. J\u00e1 jen, jestli budu muset j\u00edt\u2026 nev\u00edm, co si po\u010dnu. Nem\u016f\u017eu jen tak zmizet\u2026 m\u00e1m to tu r\u00e1d, opravdu se mi to tady l\u00edb\u00ed a m\u00e1m r\u00e1d Toma. Nikdy jsem nem\u011bl opravdov\u00e9ho kamar\u00e1da a\u2026 co bys ud\u011blal, Andy? Jak bys n\u011bkoho p\u0159emluvil, abys s n\u00edm mohl z\u016fstat bydlet?“<\/div>\n
„Pokus\u00edm se na n\u011bco p\u0159ij\u00edt, Bille\u2026 Nev\u00edm, jestli sis toho v\u0161iml, ale kdy\u017e je Tom s tebou, je \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
„V\u0161iml. A j\u00e1 jsme s n\u00edm taky \u0161\u0165astn\u00fd. J\u00e1 jen, m\u00e1m dojem, \u017ee mu n\u011bco dlu\u017e\u00edm, v\u00ed\u0161? A mysl\u00edm, \u017ee kdybych odjel, bylo by to, jako bych poru\u0161il n\u011bjak\u00fd nevysloven\u00fd slib, a to j\u00e1 nechci<\/em>, ale m\u00e1m na v\u00fdb\u011br? Jestli je n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak m\u011b udr\u017eet v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed\u2026 no. Nevid\u00edm jedin\u00fd zp\u016fsob.“  <\/div>\n
„Jen po\u010dkej, Bille. Opravdu se pokus\u00edm na n\u011bco p\u0159ij\u00edt.“<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si m\u00edt bratra,“ \u0159ekl Bill a trochu se zasm\u00e1l. „Ale moji rodi\u010de nikdy dal\u0161\u00ed d\u011bti nem\u011bli\u2026 J\u00e1 jsem byl jen ne\u0161\u0165astn\u00e1 n\u00e1hoda\u2026 ale, kdybych m\u011bl<\/em> bratra, pak bych mo\u017en\u00e1 Toma nikdy nepotkal, proto\u017ee pak bych m\u011bl n\u011bkoho, kdo by mi s t\u00edm v\u0161\u00ed mohl pomoci. V\u00ed\u0161? Jsi dobr\u00fd bratr, Andy. Je dob\u0159e, \u017ee jsi te\u010f m\u016fj nov\u00fd bratr. Nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct ne.“<\/div>\n
„Ne\u0159eknu,“ zasm\u00e1l se pobaven\u011b Andreas. „Dva brat\u0159i? Mysl\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dnu. Mimo to, mamka a t\u00e1ta t\u011b miluj\u00ed k se\u017er\u00e1n\u00ed\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee dokonce i v\u00edc ne\u017e Toma a m\u011b!“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161!“ zasm\u00e1l se Bill. „No nic\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee bych se m\u011bl j\u00edt pod\u00edvat na Toma, mo\u017en\u00e1. Je v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Je opravdu rozlad\u011bn\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Tak to pak mus\u00edme p\u0159ij\u00edt na n\u011bco, jak m\u011b tu udr\u017eet, hm?“<\/div>\n
„To jo!“<\/div>\n
„D\u00edky za popov\u00edd\u00e1n\u00ed, Andy\u2026 P\u016fjdu te\u010f nahoru.“  <\/div>\n
Andreas se s Billem rozlou\u010dil, ten vyb\u011bhl schody nahoru, jeho chodidla s ka\u017edou pono\u017ekou jinou brala schody po dvou. Sklouzl se po podlaze a\u017e k Tomov\u00fdm dve\u0159\u00edm a zastavil.<\/div>\n
Bill potichu za\u0165ukal na dve\u0159e, doufal, \u017ee Toma nijak neru\u0161\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ho Tom chce je\u0161t\u011b vid\u011bt, nebo jestli je tak rozlad\u011bn\u00fd, \u017ee nebude cht\u00edt v\u016fbec o ni\u010dem mluvit. Doufal, \u017ee bude moci n\u011bjak\u00e9 v\u011bci vyjasnit. Byl p\u0159ipraven\u00fd mluvit. P\u0159ipraven\u00fd mluvit o domov\u011b.  <\/div>\n
„D\u00e1le,“ zavolal Tom, v hlase byla sly\u0161et bolest.<\/div>\n
„Ahoj, Tomi,“ zaradoval se Bill, jak jen mohl, kdy\u017e vtan\u010dil do pokoje a sednul si na podlahu p\u0159ed Toma.<\/div>\n
„Hezk\u00e9 pono\u017eky,“ \u0159ekl Tom s \u00fa\u0161klebkem a Bill zavrt\u011bl chodidly.<\/div>\n
„No, nemohl jsem se rozhodnout, jestli chci pruhovan\u00e9 nebo pleten\u00e9\u2026 a tak jsem si vzal od ka\u017ed\u00e9 jednu\u2026 a kdy\u017e to budu cht\u00edt i z\u00edtra, tak m\u016f\u017eu, proto\u017ee jedna z ka\u017ed\u00e9ho p\u00e1ru je st\u00e1le \u010dist\u00e1.“<\/div>\n
„To d\u00e1v\u00e1 smysl!“<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, mus\u00edme si promluvit\u2026 P\u0159ipad\u00e1m si provinile, \u017ee jsem ti ne\u0159ekl d\u0159\u00edv o tom, jak \u010dasto jezd\u00edm z m\u00edsta na m\u00edsto. Chci \u0159\u00edct, ob\u010das m\u011b p\u0159esouvaj\u00ed z domu do domu i b\u011bhem \u0161koln\u00edho roku a\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee je dobr\u00e9, \u017ee m\u00e1 moje mamka tolik p\u0159\u00edbuzn\u00fdch, ne?“<\/div>\n
„Dobr\u00fd pro koho?“ zeptal se Tom. „Proto\u017ee pro tebe ur\u010dit\u011b ne\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e pro ni a pro t\u00e1tu\u2026“<\/div>\n
„Pro\u010d to d\u011blaj\u00ed?“<\/div>\n
„Koukni, Tome, um\u2026 Jsem neman\u017eelsk\u00fd<\/em>,“ zasm\u00e1l se zaho\u0159kle Bill. „M\u00e1m\u011b a t\u00e1tovi bylo sedmn\u00e1ct, kdy\u017e jsem se narodil, a ani jedna ze stran rodiny m\u011b necht\u011bla\u2026 M\u00e1ma se m\u011b sna\u017eila zab\u00edt t\u00edm, \u017ee brala drogy a tak, ale p\u0159e\u017eil jsem\u2026 jedin\u00fd probl\u00e9m byl, \u017ee se mi nedovyvinuly pl\u00edce\u2026“<\/div>\n
„Bo\u017ee, Bille\u2026“<\/div>\n
„Tak, to proto mo\u017en\u00e1 te\u010f tolik mluv\u00edm. Jako d\u00edt\u011b jsem nikdy moc nemohl, v\u00ed\u0161? Musel jsem se po ka\u017ed\u00e9 v\u011bt\u011b zastavovat a nutit se zhluboka d\u00fdchat, abych mohl dokon\u010dit to, co jsem \u0159\u00edkal. Ale u\u017e je to fajn, te\u010f jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee m\u016f\u017eu tolik mluvit, proto\u017ee toho m\u00e1m tolik co \u0159\u00edct!“  <\/div>\n
Bill fal\u0161oval sebejistotu. M\u011bl \u00fasm\u011bv, o kter\u00e9m Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee neexistuje. Nad\u0161en\u011b bl\u00e1bolil, ale to, o \u010dem mluvil, nebylo nic, na co by m\u011bl b\u00fdt hrd\u00fd; a oba to v\u011bd\u011bli. Bill, jak \u0159ekl p\u0159edt\u00edm, se sna\u017eil b\u00fdt takov\u00fd jen kv\u016fli Tomovi. Ale Bill nemusel b\u00fdt po\u0159\u00e1d \u0161\u0165astn\u00fd. Tomovi by nevadilo b\u00fdt tu pro n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechali si m\u011b jen kv\u016fli pen\u011bz\u016fm\u2026 vl\u00e1da d\u00e1vala m\u00e1m\u011b na m\u011b pen\u00edze a\u2026 jo. Te\u010f, kdy\u017e jsem star\u0161\u00ed a oni p\u0159estali pos\u00edlat \u0161eky, pos\u00edlaj\u00ed m\u011b kamkoliv, kde m\u011b vezmou, a chovaj\u00ed se, jako bych byl n\u011bjak\u00fd velk\u00fd probl\u00e9m. Nemysl\u00edm si, \u017ee jsem tak \u0161patn\u00fd, nebo ano? No, ne\u0159ekl bys mi to, kdyby ano, ale\u2026 dob\u0159e, mluv, jako by ses o mn\u011b bavil s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Jsem p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd?“<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se m\u011b v\u016fbec pt\u00e1t? Bille\u2026“ Tom si vlezl na zem p\u0159ed Billa, sed\u011bli p\u0159\u00edmo u sebe.  <\/div>\n
Tom polo\u017eil sv\u00e1 chodidla na Billova a ot\u0159el se mu o n\u011b. Neb\u00e1l se dot\u00fdkat Billov\u00fdch chodidel; d\u011blal to v\u010dera a ani si toho nev\u0161iml. Te\u010f, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se nic \u0161patn\u00e9ho nestalo p\u0159edt\u00edm, tak se ur\u010dit\u011b nic nestane ani te\u010f. S Billem si p\u0159ipadal mnohem sebev\u011bdom\u011bj\u0161\u00ed, obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co ho celou noc dr\u017eel; nebo sp\u00ed\u0161, co ho celou noc dr\u017eel Bill.   <\/div>\n
Bill se jen usm\u00e1l jako v\u017edycky, kdy\u017e se Tom testoval, a nat\u00e1hl ruku. S hlubok\u00fdm nadechnut\u00edm ji Tom tak\u00e9 nat\u00e1hl a propletl s Billem prsty. Neb\u00e1l se, kdy\u017e si ho Bill p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e, a u\u017e v\u016fbec se neb\u00e1l, kdy\u017e se Bill za\u010dal tv\u00e1\u0159\u00ed mazlit s h\u0159betem jeho ruky.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee jsi p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd, to tvoje rodina je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026 tvoje rodina nen\u00ed. Tolik ti z\u00e1vid\u00edm, ale jsem r\u00e1d, \u017ee je m\u00e1\u0161. Andreas dneska \u0159\u00edkal, \u017ee jsem jeho br\u00e1\u0161ka. Byl to hezk\u00fd pocit.“<\/div>\n
„Ty a Andy jste spolu mluvili?“<\/div>\n
„Mhm. Ptal se m\u011b, jestli je n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak by m\u011b mohl v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed udr\u017eet, kdybych ho nechal\u2026“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?<\/em>„<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee Andreas nen\u00ed typ \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se pt\u00e1 v ur\u010dit\u00fdch situac\u00edch na hypotetick\u00e9 ot\u00e1zky. Jestli\u017ee se na n\u011b Andreas Billa ptal, pak Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u00ed o n\u011bjak\u00e9m zp\u016fsobu, jak Billa ve m\u011bst\u011b udr\u017eet.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„No, douf\u00e1m, \u017ee n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob je. Bille\u2026 mo\u017en\u00e1 je to ode mne sobeck\u00e9, ale nechci, abys ode\u0161el\u2026 Opravdu, um, t\u011b m\u00e1m r\u00e1d.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 najdu zp\u016fsob, Tomi\u2026 nejd\u0159\u00edv mus\u00edm zavolat m\u00e1m\u011b a zjistit, jestli se to opravdu d\u011bje. Mo\u017en\u00e1 se m\u011b babi\u010dka jen sna\u017eila vystra\u0161it. Nev\u00edm\u2026“<\/div>\n
„J-jo, m\u00e1m tady telefon\u2026“ uk\u00e1zal Tom na st\u016fl a Bill se k n\u011bmu p\u0159esunul, srdce mu \u0161\u00edlelo.<\/p>\n<\/div>\n
Nen\u00e1vid\u011bl mluvit se svou matkou, skoro ze v\u0161eho nejv\u00edc. Skoro v\u017edycky se sna\u017eila, aby mu bylo \u0161patn\u011b. Bylo to, jako mluvit s \u00fahlavn\u00edm nep\u0159\u00edtelem, v\u017edycky jako odpov\u011bdi dostanete jen skryt\u00e9 kousav\u00e9 pozn\u00e1mky. Kdy\u017e vyt\u00e1\u010del, c\u00edtil, jak se mu \u0161patn\u011b d\u00fdch\u00e1 ze strachu, kter\u00fd mu \u0159\u00edkal, \u017ee opravdu odj\u00ed\u017ed\u00ed pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
„Halo?“ usly\u0161el jej\u00ed hlas a zadr\u017eel dech.<\/div>\n
„Ahoj. Mami\u2026 tady Bill\u2026 mus\u00edm se t\u011b na n\u011bco zeptat. Babi\u010dka \u0159\u00edkala, \u017ee se zase st\u011bhuju a-„<\/div>\n
„To ano. \u0158ekla mi, cos ud\u011blal, Bille. Zmizet na dva dny, ani\u017e bys j\u00ed to \u0159ekl, a op\u00edt se!?“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se neopil\u2026“ zalhal. „Ptal jsem se j\u00ed, jestli m\u016f\u017eu j\u00edt na ve\u010d\u00edrek, to bylo v\u0161echno! Nikdy jsem-„<\/div>\n
„Str\u00fdc Greg a teta Louise souhlasili, \u017ee t\u011b budou m\u00edt do konce l\u00e9ta.“<\/div>\n
„A pak co?“<\/div>\n
„Pak pojede\u0161 dom\u016f a dokon\u010d\u00ed\u0161 \u0161kolu. Rad\u0161i by ses u n\u011bj m\u011bl chovat, jak nejl\u00edp to jen jde, Bille. Musela jsem str\u00e1vit hodiny p\u0159emlouv\u00e1n\u00edm, aby si t\u011b vzali na m\u011bs\u00edc a p\u016fl.“<\/div>\n
„Mami, nem\u016f\u017eu j\u00edt\u2026 Ud\u011blal jsem si tady kamar\u00e1da a-„<\/div>\n
„Tvoje babi\u010dka se nechce vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat s tv\u00fdmi probl\u00e9my. \u0158ekli jsme ti, je\u0161t\u011b ne\u017e jsi odjel, \u017ee jednou n\u011bco ud\u011bl\u00e1\u0161 a pojede\u0161 pry\u010d.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee odjet do Grovestonu, pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Za t\u0159i dny se st\u011bhuje\u0161. Zabal si v\u011bci, Bille.“ A zav\u011bsila, nechala Billa dr\u017eet si beze slova telefon u hlavy, sly\u0161el jen p\u00edp\u00e1n\u00ed, nic v\u00edc. V tichosti polo\u017eil telefon zp\u00e1tky do dr\u017e\u00e1ku a oto\u010dil se smutn\u011b k Tomovi.  <\/div>\n
„Groveston. M\u011bl jsem pravdu,“ \u0159ekl zoufale. „Nejen, \u017ee tam nic<\/em> nen\u00ed, ale str\u00fdc Greg a teta Louise jsou dva nejzlej\u0161\u00ed lidi, kter\u00e9 jsem kdy potkal\u2026 jsou tak p\u0159\u00edsn\u00ed a po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00ed\u2026 Tomi, j\u00e1 nechci odej\u00edt.“<\/div>\n
Bill p\u0159isp\u011bchal k Tomovi a klekl si p\u0159ed n\u011bj, chodidly se op\u0159el o Tomovy a nat\u00e1hl ruce. Tom je bez ostychu chytil, p\u0159ihlouple se ho za n\u011b dr\u017eel, v\u0161echno mu u\u017e bylo jedno.<\/div>\n
„Schovej m\u011b u sebe pod postel\u00ed, pak nikam nebudu muset j\u00edt.“<\/div>\n
„Schoval bych,“ \u0159ekl Tom. „Ale pod moj\u00ed postel\u00ed jsou \u0161upl\u00edky.“<\/div>\n
„J\u00e1 se vejdu, jsem skladn\u00fd,“ zasm\u00e1l se ti\u0161e Bill a Tom se sladce usm\u00e1l.<\/div>\n
„N\u011bco vymysl\u00edme, Bille. Nenech\u00e1m t\u011b odej\u00edt\u2026 Je mi jedno, jestli je to sobeck\u00e9.“ Zopakoval.<\/div>\n
Jak obzvl\u00e1\u0161t\u011b po tom, co se nau\u010dil, by mohl Tom b\u00fdt schopn\u00fd nechat j\u00edt Billa pry\u010d? Bill byl mnohem v\u00edc, ne\u017e na prvn\u00ed pohled vypadal. Byl s\u00e1m a smutn\u00fd a zran\u011bn\u00fd. Nebylo mo\u017en\u00e9 nechat Billa j\u00edt, u\u017e jen proto, \u017ee si cht\u011bl nechat Billa pro sebe. Necht\u011bl, aby Bill byl je\u0161t\u011b n\u011bkdy s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Tom c\u00edtil ten chlad, kter\u00fd Billa obklopoval, kdy\u017e sed\u011bl na zemi, hotov\u00fd z toho, co sly\u0161el, v Tomovi hrklo. C\u00edtil, jak se mu nepohodln\u011b p\u0159evrac\u00ed \u017ealudek, kdy\u017e se zamyslel nad v\u0161\u00edm, co Bill \u0159ekl, a musel p\u0159em\u00fd\u0161let, pro\u010d Bill v\u017edycky vypadal tak \u0161\u0165astn\u011b; pro\u010d to nikdy nevypadalo nucen\u011b, pokud se do toho opravdu nenutil v n\u011bjak\u00e9 \u0161patn\u00e9 situaci. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby byl na Billov\u011b m\u00edst\u011b, tak by nebyl tak voln\u00fd a rozl\u00e9tan\u00fd, obdivoval Billovu schopnost z\u016fstat pozitivn\u00ed, ale to, co obdivoval nejv\u00edc, byla Billa schopnost to v sob\u011b dr\u017eet; obzvl\u00e1\u0161\u0165 te\u010f.  <\/div>\n
„Nen\u00ed to sobeck\u00e9,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, stiskl Tomovy ruce. „Chci, aby sis m\u011b nechal. Nechci j\u00edt nikam, kde t\u011b nebudu moct vid\u011bt. Jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee i b\u011bhem t\u011bchto p\u00e1r dn\u00ed tady m\u00e1m rodinu, a \u017ee m\u011b u sebe opravdu cht\u011bj\u00ed, a j\u00e1 chci b\u00fdt u nich. Nem\u016f\u017eu tohle ztratit\u2026“<\/div>\n
„Pak se budu sna\u017eit, jak nejv\u00edc m\u016f\u017eu, Bille,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Jen nev\u00edm, co bych mohl ud\u011blat.“  <\/div>\n
Ti dva z\u016fstali s propleten\u00fdmi prsty, zat\u00edmco sed\u011bli na d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze a jen d\u00fdchali. Bylo ticho, brzk\u00fd ve\u010der, jedin\u00e9 zvuky bylo jejich d\u00fdch\u00e1n\u00ed a v\u00edtr pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed si se stromy, oba dva byli klidn\u00ed. Nebylo toho moc co \u0159\u00edct, co by u\u017e nebylo vysloveno. Bill vyjad\u0159oval sv\u016fj vnit\u0159n\u00ed smutek a u\u017e se v tom d\u00e1l necht\u011bl vrtat.  <\/div>\n
Ani jeden z nich necht\u011bl b\u00fdt nikdy jinde, ne\u017e kde pr\u00e1v\u011b te\u010f v tuto chv\u00edli byli; s rukama nata\u017een\u00fdma, koleny p\u0159itisknut\u00fdmi na sebe a o\u010dima up\u0159en\u00fdma na toho druh\u00e9ho. Tom studoval Bill\u016fv obli\u010dej, a Bill d\u011blal to sam\u00e9. Ani v jednom z nich u\u017e nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 bolest, \u017e\u00e1dn\u00e9 hlubok\u00e9 r\u00fdhy smutku, a \u017e\u00e1dn\u00e9 ko\u0159eny strachu ze ztr\u00e1ty v jejich obli\u010dej\u00edch. Bylo to \u010dist\u00e9 obdivov\u00e1n\u00ed, pln\u00e9 zv\u011bdavosti a my\u0161lenek.<\/p>\n<\/div>\n
Tom pomalu odt\u00e1hl prsty od Billov\u00fdch a polo\u017eil je na jeho tv\u00e1\u0159, v\u0161echno to teplo, kter\u00e9 z Billovy k\u016f\u017ee s\u00e1lalo, ho jakoby nutilo ruku odt\u00e1hnout; on to ale neud\u011blal, nemohl. Co kdyby to neud\u011blal te\u010f a \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b nem\u011blo p\u0159ij\u00edt? Co kdyby Bill ode\u0161el a Tom by se u\u017e nikdy nemohl dotknout toho obli\u010deje, do kter\u00e9ho se tak siln\u011b zamiloval?  <\/div>\n
Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di, dlouh\u00e9 \u0159asy se mu polo\u017eily na vystoupl\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti, zat\u00edmco otev\u0159el trochu rty a c\u00edtil se\u2026 \u00fapln\u00fd<\/em>. Pro Billa, m\u00edt n\u011bkoho, kdo by mohl hladit jeho obli\u010dej, bylo v\u017edy na p\u0159edt\u00edm m\u00edst\u011b jeho seznamu v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 chce a pot\u0159ebuje; mohl pak vid\u011bt, \u017ee na n\u011bm n\u011bkomu opravdu z\u00e1le\u017e\u00ed, alespo\u0148 pro n\u011bj to tak bylo.  <\/div>\n
Tom pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i a \u010delisti, palcem mu jemn\u011b p\u0159ejel p\u0159es o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dko a dol\u016f po tv\u00e1\u0159i, dokud nedo\u0161el k pln\u00e9mu spodn\u00edmu rtu a p\u0159ejel po n\u011bm, byl tak jemn\u00fd. Billovi se za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky zachv\u011bly o\u010di a pusu je\u0161t\u011b trochu v\u00edc otev\u0159el. To bylo, kdy\u017e Tom za\u010dal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed. To bylo, kdy\u017e ho jeho strach p\u0159emohl a on se odt\u00e1hnul; slo\u017eil t\u0159esouc\u00ed se ruce do kl\u00edna.<\/div>\n
„Mm,“ zamru\u010del Bill spokojen\u011b. „To mi bude chyb\u011bt.“<\/div>\n
„N-Nemus\u00ed ti to chyb\u011bt, Bille\u2026 Budu se sna\u017eit si t\u011b tu nechat, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jak, Tome? Chci \u0159\u00edct, nechci b\u00fdt pesimista, ale nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak bych tu mohl z\u016fstat\u2026 Moje babi\u010dka chce, abych byl pry\u010d a nejsp\u00ed\u0161 moje m\u00e1ma p\u0159esv\u011bd\u010dila Grega a Louisu<\/em>, aby si m\u011b nechali a\u017e do konce l\u00e9ta\u2026“<\/div>\n
„Ale\u2026 je\u0161t\u011b jsme neza\u0161li na pouli\u010dn\u00ed festival\u2026“ odpov\u011bd\u011bl Tom na obranu a Bill d\u00e1l z\u00edral do zem\u011b.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00e1me t\u0159i dny\u2026 P\u016fjdeme z\u00edtra, hezky brzo; u\u017eijeme si cel\u00fd den. Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Ty nechce\u0161 j\u00edt?“<\/div>\n
„Ne! Ne, chci \u0159\u00edct, jo. Jo, chci\u2026 J\u00e1 jen\u2026 Bille\u2026 pros\u00edm, pros\u00edm neodj\u00ed\u017ed\u011bj\u2026“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 Andy na n\u011bco p\u0159ijde.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1…“  <\/div>\n
Zbytek ve\u010dera str\u00e1vil Bill t\u00edm, \u017ee se sna\u017eil Toma rozveselit. Jestli byla jedna v\u011bc, kterou nen\u00e1vid\u011bl vid\u011bt ze v\u0161eho nejv\u00edc, bylo, kdy\u017e n\u011bkdo, na kom mu z\u00e1le\u017eelo, byl smutn\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b, Bill se takhle nikdy ohledn\u011b nikoho nec\u00edtil, nikdy nem\u011bl \u0161anci, ale te\u010f \u0161anci m\u011bl a nen\u00e1vid\u011bl to, \u017ee vid\u011bl smutek v Tomov\u011b obli\u010deji. P\u0159ipadal si tak provinile a stra\u0161n\u011b.<\/div>\n
Kdyby Bill v\u011bd\u011bl, co m\u011bl Andreas za lubem, mo\u017en\u00e1 by se nec\u00edtil tak smutn\u011b. Mo\u017en\u00e1, jen mo\u017en\u00e1, by te\u010f byl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Kdyby sly\u0161el rozhovor, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b Andreas m\u011bl p\u0159es telefon, pak by se mo\u017en\u00e1 ani jeden<\/em> ze sedmn\u00e1ctilet\u00fdch chlapc\u016f nec\u00edtil tak rozervan\u011b na kousky. Mo\u017en\u00e1 by si p\u0159ipadali bli\u017e\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Mo\u017en\u00e1\u2026  <\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill trh\u00e1 na kousky sv\u00e9 vzpom\u00ednky, Tom trh\u00e1 na kousky sv\u00e9 srdce Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho to bude Billovi trvat, a tak se rozhodl, \u017ee bude tr\u00e1vit \u010das t\u00edm, \u017ee se bude p\u0159ipravovat na zbytek dne; ne \u017ee by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-9392","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9392","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9392"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9392\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9392"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9392"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9392"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}