{"id":9397,"date":"2011-02-10T16:00:00","date_gmt":"2011-02-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9373"},"modified":"2011-02-10T16:00:00","modified_gmt":"2011-02-10T15:00:00","slug":"dreamer-s-dream-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/10\/dreamer-s-dream-3\/","title":{"rendered":"Dreamer’s dream 3."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Spook Bree<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj lidi\u010dky. Moc d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e u p\u0159ede\u0161l\u00fdch d\u00edl\u016f. Tady je t\u0159et\u00ed  a snad se v\u00e1m bude l\u00edbit :). Pac a pusu Spook Bree<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"501\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di a vykro\u010dil sm\u011brem k velk\u00e9 budov\u011b. Cel\u00fd se trochu chv\u011bl. P\u0159em\u00fd\u0161lel te\u010f a snil jen nad sv\u00fdm tancem. Nad sv\u00fdmi pohyby. Bill nev\u011bd\u011bl, zda je m\u016f\u017ee je\u0161t\u011b n\u011bjak vylep\u0161it. Pokud ano, nebylo to ji\u017e v jeho sil\u00e1ch. Bill nemohl naplnit bezednou studnu. \u0160el ladn\u00fdm krokem a budova mu byla st\u00e1le bl\u00ed\u017ee a bl\u00ed\u017ee. Bill se na chv\u00edli zastavil a nerv\u00f3zn\u011b nasucho polknul. Zavrt\u011bl hlavou, jako by ze sebe cht\u011bl set\u0159\u00e1st ten strach. A to tak\u00e9 cht\u011bl. Mo\u017en\u00e1 se mu to i trochu poda\u0159ilo, a tak opatrn\u011b znovu vy\u0161el. Bill nev\u011bd\u011bl, \u017ee je s \u00fa\u0161klebkem sledov\u00e1n. Bill nevn\u00edmal. Bill snil. Dlouze se nadechoval a vydechoval.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159edstavoval si sv\u016fj tanec. Ladn\u00e9 pohyby. Ruce i nohy i cel\u00e9 jeho t\u011blo se vzn\u00e1\u0161elo v hudb\u011b. Jako by m\u011bl k\u0159\u00eddla. Och k\u00e9\u017e by. Bill byl hloubav\u00fd a zasn\u011bn\u00fd. To se v okam\u017eiku zm\u011bnilo. Jeho naprosto ladn\u00e1 a vyrovnan\u00e1 ch\u016fze byla smetena ze sc\u00e9ny stejn\u011b jako Bill z cesty. <\/div>\n
„Blbe\u010dku! Mohl t\u011b zajet!.“ Koukal na n\u011bj rozzu\u0159en\u00fd chlapec, kter\u00fd povalil Billa na zem. Bill \u0161okovan\u011b sledoval a ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/div>\n
„C\u2026 c\u2026 co?“ vykoktal p\u0159ekvapen\u00fd Bill a up\u00edral na chlapce sv\u00e9 hn\u011bd\u00e9 nech\u00e1pav\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„\u017de jelo auto, vole.“ Zvedl se chlapec s \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky a ozdobou ve rtech. Zavrt\u011bl hlavou a ode\u0161el. Bill tam le\u017eel v tr\u00e1vn\u00edku. A nev\u011bd\u011bl absolutn\u011b, kter\u00e1 bije. Ne. Ne. Ne. Bill to v\u011bd\u011bl. \u0160el pozd\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Rychle se zvednul a ut\u00edkal dovnit\u0159. Rozrazil dve\u0159e a ut\u00edkal dlouhou chodbou k jedn\u011bm jedin\u00fdm dve\u0159\u00edm. Za nimi byla \u0161atna. Velk\u00e1 a prostorn\u00e1, cel\u00e1 b\u00edl\u00e1. Bill tam vpadnul ud\u00fdchan\u00fd, zmaten\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd. Nebyl tu s\u00e1m. Vid\u011bl je\u0161t\u011b asi dal\u0161\u00edch dvacet lid\u00ed. V\u00edce d\u00edvek ne\u017e chlapc\u016f. Sedl si na volnou lavi\u010dku a za\u010dal se p\u0159evl\u00edkat do dresu. Bill byl pozorov\u00e1n pohledy ostatn\u00edch. Byl tak jin\u00fd. Bill se pod t\u011bmi pohledy o\u0161\u00edval a nebyly mu p\u0159\u00edjemn\u00e9. Povzdychl si. Bill byl nasoukan\u00fd ve sv\u00e9m \u010dernob\u00edl\u00e9m trikotu a pot\u00e9 si vzal sv\u00e9 baletn\u00ed boti\u010dky, kter\u00e9 tolik miloval. Nadechl se a vydechl. Za\u010dal se protahovat. To\u010dit na \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Zase nebyl s\u00e1m. Bylo takov\u00fdch v\u00edce.  <\/div>\n
Bill po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli usoudil, \u017ee u\u017e je prot\u00e1hnut\u00fd dosti a \u017ee u\u017e se nebude unavovat. Konkurz u\u017e byl v pln\u00e9m proudu. Bill se posadil na lavi\u010dku a dal si bradu ke kolen\u016fm. Pozoroval obli\u010deje, kter\u00e9 vych\u00e1zely ze dve\u0159\u00ed. Z T\u011aCH dve\u0159\u00ed. Bill m\u011bl j\u00edt a\u017e jako posledn\u00ed, proto\u017ee posledn\u00ed p\u0159i\u0161el. Bylo to tu \u010d\u00edm d\u00e1l pr\u00e1zdn\u011bj\u0161\u00ed. Bill zahnal nervozitu hluboko dovnit\u0159 sebe. Myslel na maminku, tanec, hudbu. A p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by ho rozveselilo. Bill byl vyru\u0161en ze sn\u011bn\u00ed, kdy\u017e k n\u011bmu p\u0159i\u0161la n\u011bjak\u00e1 d\u00edvka.  <\/div>\n
„Ty\u2026 hele, jsi na \u0159ad\u011b.“ Jemn\u011b se usm\u00e1la. „Jsem Ellie.“ Podala mu ruku. Jen\u017ee Bill ji ignoroval. Popadl c\u00e9d\u00e9\u010dko, sv\u00e9 vypln\u011bn\u00e9 pap\u00edry a vb\u011bhl dovnit\u0159. Ne \u017ee by byl neslu\u0161n\u00fd, to ne. Jen\u017ee te\u010f tu byl tanec a jenom on.  <\/div>\n
Opatrn\u011b ve\u0161el dovnit\u0159 a zav\u0159el za sebou. Bylo jich tam p\u011bt. Sed\u011bli u prodlou\u017een\u00e9ho b\u00edle prost\u0159en\u00e9ho stolu. Bill polknul.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den\u2026“ \u0161pitnul hlasit\u011bji a podal jim sv\u00e9 pap\u00edry. Oni mu jen pokynuli. Byli tu ji\u017e dlouho a nem\u011bli v pl\u00e1nu se tu moc je\u0161t\u011b dnes zdr\u017eovat. Bill \u0161el na parket. Dal c\u00e9d\u00e9\u010dko do velk\u00e9 hifi v\u011b\u017ee. Postavil se doprost\u0159ed parketu. Zav\u0159el o\u010di. Sna\u017eil se nevn\u00edmat u\u010ditele.<\/div>\n
N\u00e1dech a v\u00fddech. Byl nerv\u00f3zn\u00ed. Najednou si p\u0159edstavil Josefinu a Dafne z filmu N\u011bkdo to r\u00e1d hork\u00e9. Jak tu balet\u00ed v t\u011bch \u0161atech s nevrl\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a jsou pozorov\u00e1ni sv\u00fdmi obdivovateli panem Bellhopem a milion\u00e1\u0159em Osgoodem  Feldingem. Usm\u00e1l se a zav\u0159el o\u010di.  <\/div>\n
„Prvn\u00ed\u2026 druh\u00e1\u2026 t\u0159et\u00ed\u2026 \u010dtvrt\u00e1\u2026“ \u0161eptem odpo\u010d\u00edtal.<\/div>\n
Pot\u00e9 se ozvala hudba a Bill za\u010dal tan\u010dit. V jeho ladn\u00fdch pohybech pono\u0159en do mo\u0159e hudby. To\u010dil se na \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Protahoval sv\u00e9 t\u011blo a ruce vzty\u010doval k nebes\u016fm. To\u010dil se jako alabastrov\u00e1 panenka na hrac\u00edm koloto\u010di. Mal\u00e9 poskoky. Cupit\u00e1n\u00ed na \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Ladn\u00e9 s hudbou. Bill byl hudba a hudba byla jeho tanec. Bill byl sledov\u00e1n vykulen\u00fdmi pohledy kantor\u016f a posuzova\u010d\u016f. Nic od n\u011bj ne\u010dekali. P\u0159ekvapil je, a to velmi p\u0159\u00edjemn\u011b. P\u0159ich\u00e1zelo fin\u00e1le t\u00e9 hudby. Bill p\u0159idal na smyslnosti, a nakonec p\u0159i\u0161el velk\u00fd v\u00fdskok s oto\u010dkou. Z n\u011bho Bill pokleknul na zem a ud\u011blal schoulenou p\u00f3zu. Jako snad pod\u011bkov\u00e1n\u00ed hudb\u011b. Za to \u017ee mu d\u00e1v\u00e1 tolik l\u00e1sky. Za to, \u017ee mu d\u00e1v\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost b\u00fdt hudba. A\u017e te\u010f Bill otev\u0159el o\u010di. A\u017e kdy\u017e hudba dozn\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Hifi v\u011b\u017e za\u0161um\u011bla jako star\u00fd pap\u00edr a vypnula se. Bill se postavil ze sv\u00e9 p\u00f3zy kaj\u00edcn\u00e9ho chlapce a narovnal se. Vzhl\u00e9dnul k soud\u00edc\u00edm. Bill neoddychoval. Bill byl hudba. Hudba ho nevy\u010derp\u00e1vala. Jen do n\u011bj vpisovala jak\u00fdsi pocit kr\u00e1sy a ladnosti. A z toho nemohl b\u00fdt unaven\u00fd. I kdy\u017e c\u00edtil p\u00e1r kapek potu na z\u00e1dech. Bylo to minimum. Sv\u00fdma \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dima sledoval „porotu“.  C\u00edtil ty t\u00e1zav\u00e9 pohledy. Pomlask\u00e1v\u00e1n\u00ed a pot\u00e9 usly\u0161el \u0161u\u0161k\u00e1n\u00ed. Radili se nad Billov\u00fdm tancem. Jako by ho n\u011bkdo mohl soudit. V\u017eili se do toho jako Bill? P\u0159edstavovali si ho na kr\u00e1sn\u00e9m parketu? Bill si uv\u011bdomil, \u017ee jeden z nich je ten, co mu dnes p\u0159ed touto tane\u010dn\u00ed budovou „zvednul“ n\u00e1ladu.<\/p>\n<\/div>\n
Porotci pohledy up\u0159eli na Billa.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“ pronesla tak \u010dty\u0159icetilet\u00e1 pan\u00ed s blond vlasy a pomn\u011bnkov\u00fdma o\u010dima. Bill jen p\u0159ik\u00fdvnul a up\u0159el na ni o\u010di. M\u011bl strach z jej\u00edch slov. Najednou m\u011bl strach ze sv\u00e9ho tance. „Rozhodli jsme se, \u017ee v\u00e1s p\u0159ijmeme.“ Bill vykulil sv\u00e1 o\u010dka a zakryl si rukou pusu. Zhluboka se nadechnul a vydechnul.<\/div>\n
„D- d- d\u011bkuji\u2026“ vykoktal Bill zasn\u011bn\u011b a u\u017easle. Uvid\u011bl \u00fasm\u011bvy v koutc\u00edch \u00fast. A\u017e te\u010f. Bill si uv\u011bdomil, \u017ee by m\u011bl n\u011bco ud\u011blat a ne tam jen \u0161okovan\u011b st\u00e1t jako socha p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 b\u00edl\u00e9 panny. Mramorov\u00e1, \u00fachvatn\u011b \u010dist\u00e1. „Moc d\u011bkuji.“ Zaz\u00e1\u0159il Bill. V\u0161ichni mu s \u00fasm\u011bvem pokynuli a ta pan\u00ed mu podala n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry. Bill je p\u0159ijal.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete j\u00edt.“ Usm\u00e1la se na Billa a ten odklusal.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill c\u00edtil, \u017ee to mus\u00ed oslavit. N\u011bjak hezky a klidn\u011b. Rychle se p\u0159evl\u00e9kal a myslel, \u017ee je to sen. Vklouznul zp\u011bt do sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed, popadnul ta\u0161ku a odch\u00e1zel. Rozrazil dve\u0159e a do o\u010d\u00ed ho uhodilo pozdn\u00ed slunko. Bill se pod\u00edval na mobil. Star\u00fd a otlu\u010den\u00fd. Ale on nepot\u0159eboval n\u011bjak\u00fd extra. Tenhle star\u00fd modro-st\u0159\u00edbrn\u00fd mu sta\u010dil. Byly \u010dty\u0159i hodiny. Bill povykulil o\u010dka. To tu byl tak dlouho? No\u2026 nikdy moc \u010das nevn\u00edmal. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e musel sp\u011bchat. Cht\u011bl, aby mohl voln\u011b plynout. A pokud voln\u011b neplynul\u2026 Bill s n\u00edm kvapit necht\u011bl. Bill cht\u011bl j\u00edt v klidu do kav\u00e1rny.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Spook Bree<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Spook Bree Ahoj lidi\u010dky. Moc d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e u p\u0159ede\u0161l\u00fdch d\u00edl\u016f. Tady je t\u0159et\u00ed  a snad se v\u00e1m bude l\u00edbit :). Pac a pusu Spook Bree Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di a vykro\u010dil sm\u011brem k velk\u00e9 budov\u011b. Cel\u00fd se trochu chv\u011bl. P\u0159em\u00fd\u0161lel te\u010f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[392],"tags":[],"class_list":["post-9397","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dreamer-s-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9397","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9397"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9397\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9397"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9397"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9397"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}