{"id":9423,"date":"2011-02-06T18:00:00","date_gmt":"2011-02-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9399"},"modified":"2011-02-06T18:00:00","modified_gmt":"2011-02-06T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/06\/living-behind-a-wall-of-glass-3\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 3."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"493\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Matka m\u011b vyd\u011bd\u00ed, jestli z toho pod\u011blan\u00fdho d\u011bjepisu propadnu.“ Bill pr\u00e1v\u011b schytal dal\u0161\u00ed p\u011btku a profesorka mu p\u0159irozen\u011b s hranou l\u00edtost\u00ed nezapomn\u011bla p\u0159ipomenout, \u017ee jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l, bude nucena ho v pololet\u00ed hodnotit stupn\u011bm ‚nedostate\u010dn\u00fd‘. Jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b mat\u010diny reakce se mu sev\u0159el \u017ealudek. Nejen\u017ee by mu za\u010dala do hlavy vtloukat, \u017ee by m\u00edsto poflakov\u00e1n\u00ed venku mohl vz\u00edt u\u010debnici a aspo\u0148 jedinkr\u00e1t se p\u0159ipravit na hodinu, ale je\u0161t\u011b by mu zkazila cel\u00e9 pr\u00e1zdniny. Hezky mu t\u00fdden za\u010d\u00ednal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, nau\u010d\u00ed\u0161 se na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed test, nech\u00e1\u0161 se vyzkou\u0161et, pak ud\u011bl\u00e1\u0161 refer\u00e1t a star\u00e1 t\u011b rupnout nenech\u00e1.“ M\u00e1vl nad jeho obavami rukou Andreas. Jemu se to \u0159ekne, d\u011bjepis mu \u0161el s\u00e1m od sebe. Jen\u017ee Bill nebyl schopen do hlavy nacpat v\u0161echna data a zapamatovat si, co se kdy odehr\u00e1lo, kdo s k\u00fdm bojoval. Jednak nem\u011bl pam\u011b\u0165 na \u010d\u00edsla a jednak mu p\u0159i\u0161el d\u011bjepis nezaj\u00edmav\u00fd. Nech\u00e1pal, k \u010demu mu bude dobr\u00e9 zab\u00fdvat se minulost\u00ed. V\u017edy\u0165 byla mrtv\u00e1, nudn\u00e1, \u0161ed\u00e1. Bill byl \u010dlov\u011bk, co ne\u0159e\u0161il minulost ani budoucnost, pro n\u011bj byla nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomnost, i kdy\u017e ta mu v posledn\u00ed dob\u011b nah\u00e1n\u011bla strach.<\/div>\n
<\/div>\n
„Posa\u010fte se.“ Chlapci m\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed. N\u011bkolik m\u00e1lo chvil na to, co usedli na sv\u00e1 m\u00edsta, do t\u0159\u00eddy nakr\u00e1\u010dela profesorka. Bill si na lavici polo\u017eil mikinu a chystal se jako tradi\u010dn\u011b tuhle hodinu prospat. Nemusel si d\u011blat v\u00fdpisky, proto\u017ee se v\u017edycky na\u0161el n\u011bkdo, kdo mu je v\u00edc ne\u017e ochotn\u011b p\u016fj\u010dil.<\/div>\n
„Zase sn\u016f\u0161ka kec\u016f.“ Zhodnotil situaci blon\u010f\u00e1k sed\u00edc\u00ed po Billov\u011b boku, kdy\u017e p\u0159e\u010detl n\u00e1pis na tabuli, jen\u017e p\u0159\u00edtomn\u00fdch oznamoval, o \u010dem\u017ee bude dneska \u0159e\u010d. Soci\u00e1ln\u00ed adaptace. Bill se pod\u00edval na profesorku, ji\u017e nesn\u00e1\u0161el. Vid\u011bl, jak se jej\u00ed \u00fasta pohybuj\u00ed, sledoval gestikulaci a mimiku obli\u010deje, ale nesly\u0161el ani slovo z toho, co \u0159\u00edkala. D\u016fvodem chlapcovy averze v\u016f\u010di n\u00ed byl p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd vyu\u010dovala. Psychologie. Ta sam\u00e1 psychologie, je\u017e mu vzala t\u00e1tu. To kv\u016fli n\u00ed na n\u011bj nem\u011bl \u010das. Profesorka Halfingov\u00e1 mu nav\u00edc otce siln\u011b p\u0159ipom\u00ednala. Pou\u017e\u00edvala stejn\u00fd t\u00f3n, j\u00edm\u017e mluvil. Tv\u00e1\u0159ila se ob\u010das jako J\u00f6rgen, a dokonce stejn\u011b gestikulovala.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zahled\u011bl z okna a za\u010dal p\u0159em\u00edtat o tom, co podnikne odpoledne po \u0161kole. Dom\u016f se mu v\u016fbec necht\u011blo. Byl tam on.<\/em> P\u0159i\u0161el mu neuv\u011b\u0159iteln\u011b vlezl\u00fd, st\u00e1le za n\u00edm chodil a vynucoval si jeho pozornost, p\u0159i\u010dem\u017e mu v\u016fbec nedoch\u00e1zelo, \u017ee Bill o jeho p\u0159\u00edtomnost nestoj\u00ed. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee od jeho p\u0159\u00edjezdu uplynuly teprve dva dny. Pouh\u00fdch osma\u010dty\u0159icet hodin, co\u017e znamenalo, \u017ee dvan\u00e1ct dn\u00ed je je\u0161t\u011b p\u0159ed nimi. \u010cas se stra\u0161n\u011b vlekl a v bl\u00edzkosti Toma se snad je\u0161t\u011b zpomaloval. Z po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed, kolik nekone\u010dn\u00fdch minut bude muset str\u00e1vit v bl\u00edzkosti sv\u00e9ho nesnesiteln\u00e9ho sourozence, jej vytrhl profesor\u010din na\u0161tvan\u00fd hlas.<\/div>\n
„Kaulitz op\u011bt ned\u00e1v\u00e1 pozor.“<\/div>\n
„D\u00e1v\u00e1m.“ Op\u00e1\u010dil Bill a pokusil se usm\u00e1t.<\/div>\n
„Ano, tak co jsem tedy \u0159\u00edkala?“ A byl v konc\u00edch. Nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, o \u010dem po celou dobu mluvila. T\u00e9ma sice bylo na tabuli, ale moc mu nepomohlo. Je to \u0161irok\u00fd pojem a musel by m\u00edt sakra velk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, aby se trefil do toho, o \u010dem byla \u0159e\u010d. Stejn\u011b jako on nesn\u00e1\u0161el profesorku, nechovala ani ona zrovna velk\u00e9 sympatie k n\u011bmu. Vadilo j\u00ed jeho p\u0159\u00edli\u0161 sebev\u011bdom\u00e9 vystupov\u00e1n\u00ed a laxn\u00ed p\u0159\u00edstup ke v\u0161emu, nejen ke \u0161kole. Nepopuzoval by j\u00ed ani tak chlapc\u016fv nez\u00e1jem o p\u0159edm\u011bt jako sp\u00ed\u0161e zp\u016fsob, j\u00edm\u017e d\u00e1val nezaujet\u00ed najevo. \u0158\u00edkal si o trest.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kaulitzi, z va\u0161eho chov\u00e1n\u00ed usuzuji, \u017ee z\u0159ejm\u011b m\u00e1te dojem, \u017ee l\u00e1tku vysv\u011btluji nez\u00e1\u017eivn\u011b, tud\u00ed\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u011b dostanete p\u0159\u00edle\u017eitost p\u0159edv\u00e9st mi, jak bych m\u011bla vyu\u010dovat. T\u00e9matem dal\u0161\u00ed vyu\u010dovac\u00ed hodiny bude,“ profesorka o\u010dima p\u0159ejela okruhy prob\u00edran\u00e9ho u\u010diva a znovu vzhl\u00e9dla k chlapci, „du\u0161evn\u00ed poruchy. Ty rovn\u011b\u017e souvis\u00ed se soci\u00e1ln\u00ed adaptac\u00ed, o n\u00ed\u017e tu celou dobu hovo\u0159\u00edm a j\u00ed\u017e jsem v\u00e1s o\u010dividn\u011b moc neoslovila. J\u00e1 i va\u0161i spolu\u017e\u00e1ci se budeme t\u011b\u0161it na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hodinu pod va\u0161\u00ed taktovkou. A m\u011bl byste si d\u00e1t z\u00e1le\u017eet. L\u00e1tku, ji\u017e n\u00e1m vysv\u011btl\u00edte vy, znovu prob\u00edrat nebudu.“ Posledn\u00ed slova zanikla ve \u0161koln\u00edm zvonku, kter\u00fd ohla\u0161oval konec hodiny. P\u0159esto\u017ee ostatn\u00ed spolu\u017e\u00e1ci se hrnuli ke dve\u0159\u00edm, Bill z\u016fstal sed\u011bt na m\u00edst\u011b. To je snad naschv\u00e1l! Nikdo ned\u00e1val pozor, nikdo. N\u011bkdo si maluje, dal\u0161\u00ed poslouch\u00e1 hudbu, jin\u00fd si \u010dte pod lavic\u00ed, ale potrestala jenom jeho. Nespravedlnost!<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill Kaulitz je doma!“<\/div>\n
„Ne\u0159vi jak pavi\u00e1n.“ Prskl Bill, kdy\u017e se zouval. Jen co otev\u0159el dve\u0159e, byl na\u0161tvan\u00fd. Sta\u010dil mu k tomu jedin\u00fd pohled do jeho kamenn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. V\u016fbec se mu dom\u016f necht\u011blo. Dne\u0161n\u00ed den byl u\u017e tak jednou velkou katastrofou. P\u011btka z d\u011bjepisu, o n\u00ed\u017e se matka za \u017e\u00e1dnou cenu nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt, pak pr\u016f\u0161vih v psychologii, jen\u017e znamenal pr\u00e1ci nav\u00edc, a nakonec Tom. Kdy\u017e znovu vzhl\u00e9dl k bratrovi, na okam\u017eik ztratil \u0159e\u010d. Poprv\u00e9 spat\u0159il zm\u011bnu v jeho tv\u00e1\u0159i. On se usm\u00edval, \u00fasta byla zvln\u011bn\u00e1 do \u00fasm\u011bvu. Billova n\u011bmota trvala do doby, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u010demu se vlastn\u011b sm\u011bje.<\/div>\n
„Netlem se mi.“<\/div>\n
„Bill Kaulitz \u0159ekl vtip.“<\/div>\n
„Ne\u0159ekl, blb\u010de.“ Netu\u0161il, co mu p\u0159ijde tak sm\u011b\u0161n\u00e9ho na spojen\u00ed ‚\u0159v\u00e1t jako pavi\u00e1n‘. Nebylo to vtipn\u00e9 v\u016fbec, ale Tom se tv\u00e1\u0159il, jako by to byla ta nejsrandovn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou kdy sly\u0161el. Bill nedovedl pochopit, \u017ee jeho sourozenci p\u0159ijdou vtipn\u00e9 i v\u011bci, kter\u00e9 ostatn\u00edm nep\u0159ipadaj\u00ed. Dok\u00e1zalo jej rozesm\u00e1t i jedno jedin\u00e9 slovo, na n\u011bm\u017e ostatn\u00ed neshledali nic humorn\u00e9ho.<\/div>\n
„Bill Kaulitz je vtipn\u00fd.“ Konstatoval Tom pedantsk\u00fdm t\u00f3nem, jen\u017e nep\u0159ipou\u0161t\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky. Jeho mlad\u0161\u00ed bratr jen zavrt\u011bl hlavou. Pr\u00e1v\u011b za\u017eil dal\u0161\u00ed moment, kdy absolutn\u011b netu\u0161il, co se mu hon\u00ed hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1ma je doma?“ Prohodil, kdy\u017e vych\u00e1zel schody nahoru. To, \u017ee ho n\u00e1sleduje, bylo v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9. Stal se jeho st\u00ednem, neodd\u011blitelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edk\u00e1 se m\u00e1ma, ale matka.“ Byl vz\u00e1p\u011bt\u00ed opraven Tomem.<\/div>\n
„Je doma nebo ne?“ Zavr\u010del, kdy\u017e otv\u00edral dve\u0159e a odhazoval ta\u0161ku k posteli. Odpov\u011bdi se mu ale nedostalo. Mysl\u00edc si n\u011bco o cvokovi, rozepnul zip u mikiny, ji\u017e p\u0159ehodil p\u0159es op\u011bradlo \u017eidle, na n\u00ed\u017e se n\u00e1sledn\u011b usadil. Ne\u017e zapnul laptop, zkontroloval, kde se nach\u00e1z\u00ed Tom. Spat\u0159il jej usazen\u00e9ho na posteli s nep\u0159\u00edtomn\u00fdm pohledem. S\u00e1m sebe se ptal, pro\u010d se bratr prost\u011b nesebere a nejde se d\u00edvat na televizi, kdy\u017e vid\u00ed, \u017ee nem\u00e1 z\u00e1jem se s n\u00edm vybavovat. Tom to ale nikdy neud\u011blal a Bill v\u011bd\u011bl pro\u010d, nebo se sp\u00ed\u0161e domn\u00edval, \u017ee v\u00ed. Vinil jej z toho, \u017ee mu to d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b a nedoch\u00e1zelo mu, \u017ee jedin\u00fdm d\u016fvodem, pro\u010d Tom i p\u0159esto, \u017ee se s n\u00edm nebav\u00ed, setrv\u00e1v\u00e1 v m\u00edstnosti, bylo, \u017ee cht\u011bl b\u00fdt u Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hrabe ti?“ Ohnal se \u010dernovlas\u00fd chlapec, kdy\u017e uc\u00edtil, \u017ee se n\u011bkdo dot\u00fdk\u00e1 jeho vlas\u016f, jejich\u017e \u00faprava mu r\u00e1no zabrala skoro hodinu \u010dasu. Byl to on. Tom se rozhodl splnit si sen a dotknout se okrasy sv\u00e9ho sourozence. Vyu\u017eil tak Billovy nepozornosti a jen kone\u010dky prst\u016f se dotknul bodlin na jeho hlav\u011b. V\u00edc nestihnul, dvoj\u010de mu toti\u017e v\u00edc nedovolilo.<\/div>\n
„Jsi lv\u00ed kr\u00e1l.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b prdel?“ Bill pochopil pozn\u00e1mku jako ur\u00e1\u017eku, dal\u0161\u00ed pokus o zesm\u011b\u0161n\u011bn\u00ed svoj\u00ed osoby. Tak ale my\u0161lena rozhodn\u011b nebyla, to jen on nebyl schopen rozlu\u0161tit skryt\u00fd v\u00fdznam, jen\u017e v sob\u011b Tomova slova ukr\u00fdvala. Kv\u016fli svoj\u00ed vztahova\u010dnosti a zaryt\u00e9mu p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o tom, \u017ee mu chce jen \u0161kodit, nemohl spat\u0159it ten lesk v jeho o\u010d\u00edch a i zm\u011bna v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e z\u016fstala bez pov\u0161imnut\u00ed. „Vypadni! Sly\u0161\u00ed\u0161?! Ven z m\u00e9ho pokoje!“<\/div>\n
Tom t\u011bkal o\u010dima kolem sebe, ale nakonec p\u0159ece jen ud\u011blal, co se po n\u011bm cht\u011blo. V podstat\u011b v\u017edy plnil, co mu bylo \u0159e\u010deno. Kdy\u017e ud\u011blal, co se \u0159eklo, nikdo nek\u0159i\u010del a byl i pochv\u00e1len. Ov\u0161em dvoj\u010de ho m\u00e1tlo, k\u0159i\u010delo i tehdy, kdy\u017e splnil jeho prosby nebo sp\u00ed\u0161e p\u0159\u00edkazy. \u017d\u00e1dn\u00e1 pochvala, \u017e\u00e1dn\u00e1 odm\u011bna.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill osam\u011bl a dosedl zp\u011bt na \u017eidli. Chv\u00edli jen z\u00edral p\u0159ed sebe, ale pak zapnul laptop, a p\u0159esto\u017ee si byl v\u011bdom toho, \u017ee by si m\u011bl za\u010d\u00edt shroma\u017e\u010fovat informace do psychologie, zapnul si chat a m\u00e1vl nad t\u00edm rukou. \u010casu dost, zvl\u00e1dne to za jedno odpoledne. M\u011bl te\u010f mnohem lep\u0161\u00ed program, ne\u017e zab\u00fdvat se n\u011bjak\u00fdmi pindy.<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Ned\u011blej se.“ Drcnul Andreas do sv\u00e9ho kamar\u00e1da loktem. Ka\u017edou st\u0159edu chod\u00edvali po \u0161kole do m\u00edstn\u00ed kav\u00e1rny. Byl to jak\u00fdsi jejich ritu\u00e1l, ov\u0161em dnes ho hodlal jeden z nich poru\u0161it. Bill musel odm\u00edtnout. Jeho profesorka na d\u011bjepis ho sice v pond\u011bl\u00ed pok\u00e1rala p\u0159ed celou t\u0159\u00eddou, co\u017e by p\u0159e\u017eil, ale nesta\u010dilo j\u00ed to, tak\u017ee nelenila a pod\u011blila se o svoje obavy o jeho prosp\u011bch i s chlapcovou matkou. Simone mu v\u010dera od chv\u00edle, co p\u0159i\u0161el dom\u016f, domlouvala a ve fin\u00e1le mu dala dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed. Bill by za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed neposlechl, ale m\u011bl strach o New York. D\u00edk n\u011bmu ho m\u011bla v hrsti a musel d\u011blat, co mu p\u0159ik\u00e1zala.<\/div>\n
„Ne fakt, j\u00e1 j\u00edt nem\u016f\u017eu. N\u011bco u\u017e m\u00e1m\u2026“ Zalhal a p\u0159ibouchl dv\u00ed\u0159ka od sk\u0159\u00ed\u0148ky. Andy mu to o\u010dividn\u011b nev\u011b\u0159il, alespo\u0148 se tv\u00e1\u0159il, \u017ee mu nev\u011b\u0159\u00ed ani slovo.<\/div>\n
„Tak jdete nebo co?“ Zahul\u00e1kal na n\u011b Hans.<\/div>\n
„Bill m\u00e1 asi rande.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m, tup\u010de.“ Br\u00e1nil se Bill proti Andreasov\u011b nar\u00e1\u017ece a drcnul do n\u011bj. Mnohem rad\u011bji by m\u011bl rande s n\u011bjakou stupidn\u00ed n\u00e1nou, klidn\u011b by i z\u016fstal po \u0161kole. V\u0161echno by bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e odpoledne str\u00e1ven\u00e9 s Tomem a mat\u010din dohled, \u017ee se p\u0159ipravuje do \u0161koly.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nekecej! Kter\u00e1 je ta \u0161\u0165astn\u00e1?“ Dob\u00edral si jej Klaus, posledn\u00ed z party. V\u0161ichni se jako na povel rozesm\u00e1li. V\u0161ichni a\u017e na Billa. Jindy by se mo\u017en\u00e1 po \u010dase za\u010dal sm\u00e1t s nimi, ale v posledn\u00edch dnech mu v\u016fbec nic vtipn\u00e9 nep\u0159ipadalo.<\/div>\n
„Jste idioti.“ Pro\u0161el kolem sv\u00fdch kump\u00e1n\u016f a zam\u00ed\u0159il ke vchodu. Vyp\u00e1lil z n\u011bj jako raketa, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b jako opa\u0159en\u00fd. On snad \u0161patn\u011b vid\u011bl.<\/div>\n
„No ne, tak ne \u0161\u0165astn\u00e1, ale ten \u0161\u0165astn\u00fd. No, Bille, \u017ee ses nepochlubil.“ R\u00fdpnul si do n\u011bj Hans, kdy\u017e se jim poda\u0159ilo kamar\u00e1da dostihnout a zjistili, na kom spo\u010dinul jeho pohled. Bill by se nejrad\u011bji stal neviditeln\u00fdm. Zoufale se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, v\u0161ude byli jeho spolu\u017e\u00e1ci. Lid\u00e9, co jej pova\u017eovali za hv\u011bzdu, co se s n\u00edm cht\u011bli kamar\u00e1dit, jen\u017ee te\u010f byla jeho popularita ohro\u017eena. Ztrapn\u00ed ho, m\u00e1 tu obrovsk\u00e9 obecenstvo. P\u0159ece by si tu p\u0159\u00edle\u017eitost nenechal uj\u00edt. Odhodlan\u00fd jeho z\u00e1m\u011bry p\u0159ekazit, vykro\u010dil kup\u0159edu, nereagoval na Andreasovo zmaten\u00e9 vol\u00e1n\u00ed, aby na n\u011bj po\u010dkal. Nemohl \u010dekat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co tu do hajzlu d\u011bl\u00e1\u0161?“ Spustil hned, co se ocitl tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 bratrovi, kter\u00fd post\u00e1val u z\u00e1bradl\u00ed a d\u00edval se na \u0161koln\u00ed budovu.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem.“ Zn\u011bla odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„To vid\u00edm. Co tu chce\u0161? Hodl\u00e1\u0161 m\u011b zesm\u011b\u0161\u0148ovat? Chce\u0161 m\u011b shodit p\u0159ed spolu\u017e\u00e1ky?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi, abych p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„J\u00e1? Tob\u011b hr\u00e1blo, ne? Nikdy bych se neprosil, abys na m\u011b \u010dekal p\u0159ed \u0161kolou.“ Billem cloumal vztek, ale p\u0159esto se sna\u017eil ovl\u00e1dat a moc nek\u0159i\u010det. Necht\u011bl, aby n\u011bkdo zaslechl by\u0165 jen \u00faryvek z jejich rozhovoru.<\/div>\n
„R\u00e1no jsi cht\u011bl.“<\/div>\n
„Ty jsi\u2026 Sakra!“ Teprve v tomhle moment\u011b mu do\u0161lo, \u017ee r\u00e1no p\u0159i odchodu pronesl k Tomovi „a necht\u011bl bys mi t\u0159eba p\u0159ij\u00edt naproti“, na co\u017e mu odv\u011btil, \u017ee by mohl. Jen\u017ee on to myslel ironicky, neprosil se, aby to doopravdy ud\u011blal. Vztek vyst\u0159\u00eddalo zoufalstv\u00ed. Byl zoufal\u00fd ze sv\u00e9ho bratra. Do punt\u00edku plnil, co se mu \u0159eklo, dokonce i to, co bylo my\u0161leno ve srand\u011b. Kdy\u017e s n\u00edm Bill mluvil a pokou\u0161el se d\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed, vydr\u017eel Tom jen chv\u00edli, pak p\u0159eru\u0161il o\u010dn\u00ed kontakt a rozhl\u00ed\u017eel se v\u0161ude mo\u017en\u011b. To nesn\u00e1\u0161el! Vy\u017eadoval, aby se na n\u011bj lid\u00e9 d\u00edvali, kdy\u017e s nimi mluvil. Kdy\u017e to ned\u011blali, nab\u00fdval dojmu, \u017ee je nezaj\u00edm\u00e1, co jim \u0159\u00edk\u00e1, a \u017ee j\u00edm opovrhuj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, co\u2026 kdo to je?“ Ozval se kousek od nich zn\u00e1m\u00fd hlas a Billovo srdce se rozbu\u0161ilo. Nesm\u00ed se to dozv\u011bd\u011bt! Chystal se odv\u011btit, \u017ee Andymu v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed a hodlal odt\u00e1hnout dvoj\u010de, co nejd\u00e1le od v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, ale Tom mu jeho \u00famysly p\u0159ekazil.<\/div>\n
„Jsem Tom.“ Nat\u00e1hl dred\u00e1\u010d ruku k p\u0159\u00edchoz\u00edmu. Ten se t\u00e1zav\u011b pod\u00edval na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, dla\u0148 stiskl a p\u0159edstavil se.<\/div>\n
„To je ten jin\u00fd pl\u00e1n?“ Oto\u010dil se znovu k Billovi, jen\u017e se nyn\u00ed modlil ke v\u0161em svat\u00fdm, aby u\u017e Tom nic ne\u0159\u00edkal. Andreas sice v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 bratra, ov\u0161em to bylo v\u0161echno, nic v\u00edc mu ne\u0159ekl. Nevypr\u00e1v\u011bl mu o tom, jak je divn\u00fd, jak mu ze \u017eivota d\u011bl\u00e1 peklo, jak z n\u011bho rodi\u010de d\u011blaj\u00ed chud\u00e1\u010dka.<\/div>\n
„V\u00edcem\u00e9n\u011b. Sorry, ale my docela sp\u011bch\u00e1me. Ve\u010der na chatu. Poj\u010f, Tome.“ K\u00fdvnul na bratra, kter\u00fd si p\u0159estal prohl\u00ed\u017eet blon\u010f\u00e1kovy boty a roze\u0161el se za n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b a se zmatkem v hlav\u011b pozoroval vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da obou chlapc\u016f a\u017e do chv\u00edle, kdy zmizeli za rohem. N\u011bco na Billov\u011b chov\u00e1n\u00ed se mu nezd\u00e1lo. Byl nerv\u00f3zn\u00ed, n\u011b\u010deho se b\u00e1l, ale mlad\u00edk netu\u0161il \u010deho. K jeho u\u0161\u00edm dolehl hlasit\u00fd sm\u00edch a nar\u00e1\u017eka na Billovu sexu\u00e1ln\u00ed orientaci. Kdy\u017e se oto\u010dil po skupince, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b kr\u00e1lovsky bavila na \u00fa\u010det jeho kamar\u00e1da, spat\u0159il Stefana. Jist\u011b, kdo jin\u00fd by to mohl b\u00fdt. Nesn\u00e1\u0161el Billa, z\u00e1vid\u011bl mu a kdykoli m\u011bl tu mo\u017enost, neodpustil si n\u011bjakou u\u0161t\u011bpa\u010dnou pozn\u00e1mku nebo nar\u00e1\u017eku. V prvn\u00ed chv\u00edli se cht\u011bl rozej\u00edt a d\u00e1t mu p\u0159es hubu, proto\u017ee nem\u011bl r\u00e1d, utahoval-li si n\u011bkdo z jeho p\u0159\u00e1tel. Nakonec to v\u0161ak zavrhnul a vr\u00e1til se k Hansovi a Klausovi, kte\u0159\u00ed netrp\u011bliv\u011b post\u00e1vali opod\u00e1l a byli zv\u011bdav\u00ed, kdo byl ten nezn\u00e1m\u00fd kluk, jemu\u017e dal Bill p\u0159ednost p\u0159ed nimi.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Matka m\u011b vyd\u011bd\u00ed, jestli z toho pod\u011blan\u00fdho d\u011bjepisu propadnu.“ Bill pr\u00e1v\u011b schytal dal\u0161\u00ed p\u011btku a profesorka mu p\u0159irozen\u011b s hranou l\u00edtost\u00ed nezapomn\u011bla p\u0159ipomenout, \u017ee jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l, bude nucena ho v pololet\u00ed hodnotit stupn\u011bm ‚nedostate\u010dn\u00fd‘. Jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-9423","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9423","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9423"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9423\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9423"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9423"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9423"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}