{"id":9426,"date":"2011-02-06T16:30:00","date_gmt":"2011-02-06T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9402"},"modified":"2011-02-06T16:30:00","modified_gmt":"2011-02-06T15:30:00","slug":"peklo-v-raji-na-zemi-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/06\/peklo-v-raji-na-zemi-23\/","title":{"rendered":"Peklo v r\u00e1ji na zemi 23."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
\"453\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Asi bych u\u017e m\u011bl j\u00edt,“ zamumlal Bill neur\u010dit\u00fdm t\u00f3nem, kdy\u017e vid\u011bl, jak se slunce pomalu ale jist\u011b schyluje k z\u00e1padu. Ve skute\u010dnosti se mu ale nikam j\u00edt necht\u011blo. Str\u00e1vil u Adama doma cel\u00e9 odpoledne a po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b se c\u00edtil opravdu b\u00e1je\u010dn\u011b. Nap\u0159ed, kdy\u017e sem p\u0159ijeli, tak nevydr\u017eel odol\u00e1vat Adamov\u00fdm ot\u00e1zk\u00e1m, co\u017e skon\u010dilo \u00fazkostn\u00fdm vyplak\u00e1n\u00edm na Adamov\u011b rameni.<\/div>\n
<\/div>\n
Te\u010f, kdy\u017e na to s odstupem n\u011bkolika hodin vzpom\u00ednal, tak se docela divil, jak ho Adam mohl dok\u00e1zat tak dlouho konej\u0161iv\u011b obj\u00edmat a uklid\u0148ovat. Kdy\u017e se mu to povedlo, vyt\u00e1hnul Adam ze z\u00e1sobn\u00edku t\u0159icetilet\u00e9 portsk\u00e9 v\u00edno a naserv\u00edroval ho na st\u016fl rovnou s tal\u00ed\u0159em, na n\u011bm\u017e byly asi t\u0159i druhy s\u00fdra, a sklen\u011bnou miskou, v n\u00ed\u017e byly pist\u00e1cie. Siln\u00e9 lahodn\u00e9 v\u00edno a chutn\u00fd ozob velice rychle rozpt\u00fdlily Billovy chmury a p\u0159isp\u011bly i k tomu, \u017ee nejen, \u017ee Bill Adamovi vyl\u00ed\u010dil \u00fapln\u011b v\u0161echno, co, a hlavn\u011b kdo, tedy Tom a Katy, tr\u00e1p\u00ed jeho srd\u00ed\u010dko, ale dokonce i, by\u0165 s ob\u010dasn\u00fdm zdr\u00e1h\u00e1n\u00edm, v\u00e1hav\u011b za\u010dal v\u011b\u0159it Adamov\u00fdm slov\u016fm, \u017ee se to mezi nimi v\u0161echno ur\u010dit\u011b vyjasn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cas pomalu plynul a jak se bl\u00ed\u017eil \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc soumrak, t\u00edm v\u00edce byla atmosf\u00e9ra uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed. Bill se pot\u00e9, co zamumlal n\u011bco o n\u00e1vratu, v paradoxu ke sv\u00fdm slov\u016fm je\u0161t\u011b v\u00edce zavrtal do pohodln\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho gau\u010de, v n\u011bm\u017e u\u017e polosed\u011bl, polole\u017eel, nohy m\u011bl p\u0159itom nata\u017een\u00e9 na konferen\u010dn\u00edm stolku. A\u010dkoliv m\u011bl v sob\u011b u\u017e skoro t\u0159et\u00ed skleni\u010dku, nebyl zas a\u017e tak moc opil\u00fd, p\u0159i\u010dem\u017e u n\u011bj se m\u00edrn\u00e1 opilost p\u0159i pit\u00ed portsk\u00e9ho projevovala u\u017e v p\u016flce druh\u00e9 skleni\u010dky a s ka\u017ed\u00fdm lokem se stup\u0148ovala. M\u011bl takovou tu spr\u00e1vnou, m\u00edrn\u011b veselej\u0161\u00ed, lehoulince podnapilou, p\u0159esto v\u0161ak pohodovou a spr\u00e1vn\u011b uvoln\u011bnou n\u00e1ladu. Sv\u011bt kolem n\u011bj u\u017e se na n\u011bj nemra\u010dil, naopak byl v\u016f\u010di n\u011bmu relativn\u011b mil\u00fd a p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
V ruce dr\u017eel skleni\u010dku, z n\u00ed\u017e up\u00edjel oproti za\u010d\u00e1tku u\u017e docela pomalu. Tal\u00ed\u0159 na stole u\u017e byl pr\u00e1zdn\u00fd, miska s pist\u00e1ciemi byla mezi t\u011bly obou chlapc\u016f. Ani\u017e by si to n\u011bjak v\u00edc uv\u011bdomoval, lev\u00fdm ramenem se Bill o Adama op\u00edral. S m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech p\u0159itom pozoroval, jak v krbu p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b hu\u010d\u00ed ohe\u0148 a nemohl odolat ob\u010dasn\u00e9mu rozko\u0161n\u00e9mu povzdychnut\u00ed, kdy\u017e vid\u011bl, jak se na ko\u017ee\u0161in\u011b p\u0159ed krbem po\u017eitk\u00e1\u0159sky rozvaluje Daimon. Dlouhat\u00e1nsk\u00e9 packy mu p\u0159itom tr\u010dely v\u0161emi sm\u011bry a kdykoliv se barzoj se spokojen\u00fdm mru\u010den\u00edm p\u0159eto\u010dil nebo jinak zm\u011bnil polohu, vypadaj\u00edc p\u0159itom \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc komi\u010dt\u011bji, neubr\u00e1nil se ani Bill, ani Adam sm\u00edchu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nikam chodit nemus\u00ed\u0161,“ nam\u00edtnul s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem Adam. „J\u00e1 t\u011b odsa\u010f nevyh\u00e1n\u00edm.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdychnul si Bill. „Ale \u010dekaj\u00ed na m\u011b.“<\/div>\n
Na chvilku posmutn\u011bl… a pak odlo\u017eil skleni\u010dku a zcela ne\u010dekan\u011b Adama prudce objal kolem krku.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti… stra\u0161n\u011b moc
ti d\u011bkuju… za cel\u00fd odpoledne,“ \u0161eptnul Bill, pohnut\u00fd dojet\u00edm, a podv\u011bdom\u011b se p\u0159itom cel\u00fd do Adamovy n\u00e1ru\u010de p\u0159itulil. „Tak b\u00e1je\u010dn\u00fd den… jsem nem\u011bl u\u017e dlouho.“<\/div>\n
<\/div>\n
Byla to pravda. T\u00edm, \u017ee m\u011bl v posledn\u00edch dnech jenom starosti a nervy, pocity zbyte\u010dnosti, marnosti byt\u00ed sv\u00e9 existence, a hlavn\u011b beznad\u011bje, \u017ee cel\u00e9 hodiny myslel jenom na to, kdy mu Tom ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee d\u00e1v\u00e1 p\u0159ednost Katy, d\u00edky v\u0161em t\u011bmhle faktor\u016fm mu dne\u0161n\u00ed odpoledne p\u0159i\u0161lo jako to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, kter\u00e9 po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b mohl za\u017e\u00edt. Cel\u00e1 ta pohodov\u00e1 atmosf\u00e9ra, mls\u00e1n\u00ed o\u0159\u00ed\u0161k\u016f a s\u00fdra, poklidn\u00e9 pop\u00edjen\u00ed v\u00ednka, dokonal\u00fd pokec, to, \u017ee se mohl n\u011bkomu kone\u010dn\u011b doopravdy vypov\u00eddat, ani\u017e by se musel b\u00e1t, \u017ee se mu doty\u010dn\u00fd vysm\u011bje… to, \u017ee u n\u011bj na\u0161el oporu a porozum\u011bn\u00ed…<\/div>\n
„Tolik jsi toho pro m\u011b dneska ud\u011blal,“ \u0161eptnul vd\u011b\u010dn\u011b a up\u0159el na Adama oddan\u00fd pohled. „Tak moc mi to pomohlo…“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsem ud\u011blal jenom to nejmen\u0161\u00ed,“ pousm\u00e1l se Adam. Nejist\u011b pozvednul ruku a zlehoulinka, jako by se dot\u00fdkal toho nejk\u0159eh\u010d\u00edho skla, se dotknul Billovy tv\u00e1\u0159e. A Bill se do doteku op\u0159el a spokojen\u011b p\u0159itom p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Tak moc se mi zp\u00e1tky nechce… ale mus\u00edm,“ povzdychnul si po chv\u00edli a pod\u00edval se z okna na to,
jak se pr\u00e1v\u011b v \u0161eru rozza\u0159uj\u00ed pouli\u010dn\u00ed lampy.<\/div>\n
Adam si ti\u0161e povzdychnul, hned se ale povzbudiv\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
„Neboj, v\u017edy\u0165 t\u011b tam nezabijou,“ sna\u017eil se situaci tro\u0161ku rozveselit, i kdy\u017e ch\u00e1pal, jak asi Billovi mus\u00ed b\u00fdt, a jemn\u011b ho cvrnknul do nosu. „Ale jestli bude\u0161 cht\u00edt… m\u016f\u017ee\u0161 se za mnou kdykoliv stavit… beztak m\u00e1m te\u010f od koncert\u016f a nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed na \u010dtvrt roku volno.“<\/div>\n
Bill k n\u011bmu t\u00e1zav\u011b zvednul o\u010di.<\/div>\n
„T\u0159eba z\u00edtra?“<\/div>\n
Adama to malinko zasko\u010dilo, ne\u010dekal, \u017ee by se k n\u011bmu Bill cht\u011bl vr\u00e1tit u\u017e tak brzo, ale p\u0159itom ho to neuv\u011b\u0159iteln\u011b nadchlo.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak… tak z\u00edtra.“<\/div>\n
„A v kolik?“ vyhrkl Bill. Bylo na n\u011bm poznat, \u017ee ho Adam\u016fv souhlas velice pot\u011b\u0161il.<\/div>\n
„V kolik chce\u0161,“ pokr\u010dil Adam s \u00fasm\u011bvem rameny. „V deset, ve dvan\u00e1ct, ve \u010dty\u0159i… v p\u011bt r\u00e1no, v jeden\u00e1ct ve\u010der… kdykoliv.“<\/div>\n
Na chv\u00edli se navz\u00e1jem zahled\u011bli do o\u010d\u00ed… a oba propukli v z\u00e1chvat sm\u00edchu.<\/div>\n
„Dob\u0159e, up\u0159esn\u00edm ti to kdy\u017e tak esemeskou,“ vydechl Bill, kdy\u017e se p\u0159estal sm\u00e1t, a\u010dkoliv byl je\u0161t\u011b ve tv\u00e1\u0159i cel\u00fd \u010derven\u00fd, jak s n\u00edm tlemenec teda doopravdy po\u0159\u00e1dn\u011b zacloumal.<\/div>\n
<\/div>\n
Tro\u0161ku velkolep\u011bji ne\u017e obvykle se zvednul z gau\u010de, dopil posledn\u00edho loka ze skleni\u010dky, hodil si p\u0159es rameno kabelku a vzal do ruky vod\u00edtko.<\/div>\n
„Daimy, poj\u010f, jdeme!“<\/div>\n
Jeho r\u00e1doby zavelen\u00ed se v\u0161ak tot\u00e1ln\u011b minulo \u00fa\u010dinkem. Daimon sice zast\u0159\u00edhal jedn\u00edm uchem a otev\u0159el o\u010di, kdy\u017e ale vid\u011bl Billa, p\u0159ipraven\u00e9ho k odchodu, tak se
letargicky p\u0159eto\u010dil na druh\u00fd bok a pravou p\u0159edn\u00ed packou prohr\u00e1bnul hu\u0148atou chlupatinu, na kter\u00e9 le\u017eel, na\u010de\u017e si dal ob\u011b packy p\u0159es \u010dum\u00e1k, pova\u017euj\u00edc tak celou z\u00e1le\u017eitost za vy\u0159e\u0161enou. Asi jako kdy\u017e mal\u00e9 d\u00edt\u011b schov\u00e1 o\u010dka za dlan\u011b a \u017eije v domn\u011bn\u00ed, \u017ee kdy\u017e nevid\u00ed ono nikoho, tak nikdo nevid\u00ed jeho. Daimon v\u0161ak nav\u00edc jako bonus zpod jedn\u00e9 packy na Billa po\u0161ilh\u00e1val.<\/div>\n
<\/div>\n
„No… prej t\u011b m\u00e1 pod oc\u00e1skem,“ poznamenal pobaven\u011b Adam, kdy\u017e vid\u011bl \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00ed ignoraci. P\u0159e\u0161el ke ko\u017ee\u0161in\u011b, kleknul si na zem a za\u010dal Daimona hladit. Oproti Billov\u011b hlasu tohle m\u011blo \u00fa\u010dinek v tom, \u017ee se pes zvednul a za\u010dal se s n\u00edm packovat.<\/div>\n
„Hej, to nen\u00ed f\u00e9r!“ zk\u0159\u00ed\u017eil Bill ruce na prsou. Trucov\u00e1n\u00ed mu ale vydr\u017eelo jenom chvilku, ne\u017e se sm\u00edchem p\u0159e\u0161el k t\u011bm dv\u011bma a Daimonovi p\u0159icvaknul k o\u010dku na obojku karabinu vod\u00edtka. Chvilku tam spole\u010dn\u011b blbnuli, ne\u017e p\u0159ed domem zatroubil tax\u00edk, kter\u00e9ho Adam p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zavolal.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se zvednul a do o\u010d\u00ed se mu vr\u00e1tila melancholie.<\/div>\n
„Nechce se mi odtud… bude\u0161 mi chyb\u011bt,“ \u0161eptnul a m\u011bl co d\u011blat, aby se udr\u017eel a znovu Adama neobjal. Br\u00e1nil se t\u011bm emoc\u00edm, proto\u017ee tu\u0161il, \u017ee kdyby je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t obejmul toho, kdo mu dnes tak pomohl, tak by to taky mohlo skon\u010dit tak, \u017ee by tu p\u0159espal. A to u\u017e se mu necht\u011blo, se takhle vnucovat, i kdy\u017e ho to sv\u00fdm zp\u016fsobem l\u00e1kalo.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 se uvid\u00edme zejtra,“ pousm\u00e1l se Adam a pomal\u00fdm krokem Billa vyprovodil ke dve\u0159\u00edm. „To do t\u00e9 doby vydr\u017e\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Uvid\u00edme,“ zamyslel se Bill. „Sice se glob\u00e1ln\u011b \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u0161v\u00e1bi a j\u00e1 p\u0159e\u017eijeme i atomov\u00fd v\u00fdbuch, ale v re\u00e1lu to nevid\u00edm tak valn\u011b.“<\/div>\n
Znovu se rozesm\u00e1li, pak u\u017e ale opravdu p\u0159i\u0161lo na \u0159adu posledn\u00ed Ahoj<\/em>… a pak u\u017e jen Bill s Daimonkem v n\u00e1ru\u010d\u00ed z ok\u00fdnka tax\u00edku sledoval, jak se Adam \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc vzdaluje.<\/div>\n
<\/div>\n
Cesta nebyla moc dlouh\u00e1, i tak ale Bill znovu upadnul do posmutn\u011bl\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed. U\u017e ale na\u0161t\u011bst\u00ed ne do takov\u00e9 deprese, jakou m\u011bl po ob\u011bd\u011b, i kdy\u017e to k n\u00ed nem\u011blo daleko. \u00dapln\u011b se mu dom\u016f necht\u011blo, kdy\u017e si docela \u017eiv\u011b p\u0159edstavil ve\u010dern\u00ed program. Tom bude sed\u011bt na gau\u010di, Katy tam bude le\u017eet, rozvalen\u00e1 jako kurva, bude se n\u011b\u010d\u00edm cp\u00e1t, ve tv\u00e1\u0159i bude m\u00edt bla\u017een\u00fd v\u00fdraz… a Tom bude m\u00edt v\u00fdraz je\u0161t\u011b bla\u017een\u011bj\u0161\u00ed, a\u017e j\u00ed bude dlan\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po b\u0159i\u0161e…<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e u\u017e se mu cht\u011blo si ubl\u00ed\u017een\u011b f\u0148uknout, kdy\u017e si v tu chv\u00edli na n\u011bco vzpomn\u011bl. Na p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas, kter\u00fd ho uji\u0161\u0165oval, \u017ee zase bude dob\u0159e… Na \u010dern\u011b lemovan\u00e9 zelen\u00e9 o\u010di, v nich\u017e se zra\u010dila nad\u011bje, up\u0159\u00edmnost a hlubok\u00e9 porozum\u011bn\u00ed… Na tu dla\u0148, kter\u00e1 ho pohladila po tv\u00e1\u0159i…<\/div>\n
Nev\u011bdomky si polo\u017eil ruku na tot\u00e9\u017e m\u00edsto, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se sna\u017eil znovu si vybavit intenzitu toho jemn\u00e9ho doteku… a rty se mu p\u0159itom zvlnily do m\u00edrn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Otev\u0159el o\u010di zrovna ve chv\u00edli, kdy auto vj\u00ed\u017ed\u011blo do ulice, v n\u00ed\u017e m\u011bla Katy sv\u016fj d\u016fm, a odhodlan\u011b podrbal Daimonka za ou\u0161kama. Pro\u010d by m\u011bl d\u011blat drama z toho, co ho v tom dom\u011b \u010dek\u00e1, kdy\u017e se vlastn\u011b v\u016fbec nemus\u00ed stresovat? V\u017edy\u0165 tam vlastn\u011b jenom p\u0159esp\u00ed, r\u00e1no se s t\u011bma dv\u011bma hrdli\u010dkama akor\u00e1t nasn\u00edd\u00e1… a pak vezme Daimona a pob\u011b\u017e\u00ed rovnou za Adamem! A str\u00e1v\u00ed u n\u011bj cel\u00fd dlouh\u00fd den! Na co by se nervoval nad t\u011bma dv\u011bma, kter\u00fd aspo\u0148 budou r\u00e1di, \u017ee budou m\u00edt na sebe a ty sv\u00fd t\u011bhotensk\u00fd starosti klid, kdy\u017e on<\/em> m\u00e1 sv\u00e9ho<\/em> Adama?<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e vystupoval z tax\u00edku, na tv\u00e1\u0159i mu u\u017e hr\u00e1l spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Mile se s taxik\u00e1\u0159em rozlou\u010dil (pen\u00edze mu \u017e\u00e1dn\u00e9 nedal, proto\u017ee celou cestu i se solidn\u00edm d\u00fd\u0161kem zaplatil Adam) a ne\u017e ve\u0161el do zahrady, nechal Daimona, aby se po\u0159\u00e1dn\u011b vyven\u010dil. Kupodivu ani nem\u011bl \u0161kodolibou n\u00e1ladu na to, aby \u0161t\u011bn\u011b Katy na zahrad\u011b nakakalo. Ve\u0161el do domu a Daimona pustil na volno. Zul se a spokojen\u011b zaznamenal, jak na n\u011bj pejsek \u010dek\u00e1. Kdy\u017e ve\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku (kde ti dva byli na gau\u010di p\u0159esn\u011b podle jeho sc\u00e9n\u00e1\u0159e, a\u017e na to, \u017ee Katy sed\u011bla a dr\u017eela si od Toma tro\u0161ku odstup, aby to vypadalo, jako kdy\u017e vedle sebe sed\u00ed norm\u00e1ln\u00ed kamar\u00e1di, ne\u017e man\u017eel\u00e9, co\u017e oni dva s Tomem nebyli, i kdy\u017e spolu \u010dekali mali\u010dk\u00e9), nikdo si ho ani nev\u0161imnul, proto\u017ee koukali na televizi (jen Tom v jedn\u00e9 ruce, v t\u00e9, kterou nem\u011bl na b\u0159i\u0161e Katy, nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal mobil)… dokud se neozvalo v\u00fdhru\u017en\u00e9 zavr\u010den\u00ed. Daimon sice po Tomovi hned nevystartoval, kdy\u017e v\u0161ak kolem n\u011bj proch\u00e1zel, v\u00fdhru\u017en\u011b zabl\u00fdskal zubama, a i kdy\u017e se po chvilce automaticky uvelebil v k\u0159esle, tak z Toma nespou\u0161t\u011bl o\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille!“ vyjekl Tom a radostn\u011b vysko\u010dil. Ve tv\u00e1\u0159i mu byla zn\u00e1t neskute\u010dn\u00e1 \u00faleva, \u017ee bratra vid\u00ed, kdy\u017e se v\u0161ak k n\u011bmu rozb\u011bhnul, aby ho objal, ozvalo se zavr\u010den\u00ed hlasit\u011bji ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm a Daimon jedin\u00fdm plavn\u00fdm skokem d\u00edky mohutn\u00e9mu odrazu z k\u0159esla p\u0159ekonal gau\u010d, aby p\u0159ist\u00e1l p\u0159\u00edmo mezi nimi. Neza\u00fato\u010dil, ale jeho v\u00fdraz a zuby byly v\u00edce ne\u017e v\u00fdmluvn\u00e9 na to, aby Tom v\u011bd\u011bl, co ho \u010dek\u00e1, kdy\u017e se k Billovi je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
Bill ho v\u0161ak chytil za obojek a odvedl zp\u00e1tky do k\u0159esla.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 to p\u0159eh\u00e1n\u011bt, zlat\u00ed\u010dko,“ zavrn\u011bl mile na pejska a dal mu pusu na \u010dum\u00e1\u010dek. „Tady hajej, na m\u00edste\u010dku… neboj, j\u00e1 si to s n\u00edm kdy\u017etak vy\u0159\u00edd\u00edm, jo?“<\/div>\n
A zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vyu\u017eil toho, \u017ee m\u011bl barzoj na\u0159\u00edzeno z\u016fstat na m\u00edst\u011b a rozeb\u011bhl se za n\u00edm.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, kde ses toulal? V\u00ed\u0161, jakej jsem m\u011bl o tebe strach?“<\/div>\n
„V\u00edm. Mnohem men\u0161\u00ed ne\u017e o Katy a toho va\u0161eho Dominika,“ odv\u011btil Bill, tentokr\u00e1t ale mluvil naprosto norm\u00e1ln\u011b, bez jak\u00e9koliv j\u00edzlivosti nebo u\u0161t\u011bpa\u010dnosti, v absolutn\u00edm klidu, a dal si do mikrovlnky oh\u0159\u00e1t zbytek t\u011bstovin s om\u00e1\u010dkou, co zbyla od ob\u011bda.<\/div>\n
„Bille, co to pov\u00edd\u00e1\u0161,“ povzdychnul si Tom. „V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee ze v\u0161ech na sv\u011bt\u011b mi nejv\u00edc z\u00e1le\u017e\u00ed jen a pouze na tob\u011b.“<\/div>\n
„Tak to by ses taky mohl chovat tak, abych si i tady toho v\u0161imnul,“ za\u0161vito\u0159il Bill a bezelstn\u011b se na sv\u00e9 dvoj\u010de usm\u00e1l, na\u010de\u017e si vyt\u00e1hnul vidli\u010dku a vyndal z mikrovlnky oh\u0159\u00e1t\u00e9, l\u00e1kav\u011b von\u00edc\u00ed j\u00eddlo. „Simt\u011b neboj, dy\u0165 j\u00e1 se neztrat\u00edm… zn\u00e1\u0161 to p\u0159ece, \u0161v\u00e1bi a j\u00e1 p\u0159e\u017eijeme i atomov\u00fd v\u00fdbuch… Jo, a zejtra budu celej den pry\u010d.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se zarazil. To se mu n\u011bjak nezd\u00e1lo. Sice byl r\u00e1d, \u017ee Bill po n\u00e1vratu neztropil \u017e\u00e1dnou sc\u00e9nu, kdy\u017e ale sly\u0161el ten bohorovn\u00fd klid, tak za\u010dal m\u00edt takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, \u017ee i ty kovbojky, kter\u00fdch bylo jeho dvoj\u010de schopn\u00e9, byly lep\u0161\u00ed ne\u017e tohle. Proto\u017ee p\u0159i nich aspo\u0148 Bill vyk\u0159i\u010del, co ho \u0161tve. Ale tohle bylo snad je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed… a o to v\u00edc, \u017ee byl Bill tak podez\u0159ele v absolutn\u00edm klidu. Proboha, kde byl a co se stalo, \u017ee se takhle chov\u00e1? Tohle nebylo p\u0159irozen\u00fd, ani omylem!<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam p\u016fjde\u0161?“<\/div>\n
„Pry\u010d,“ odv\u011btil Bill klidn\u011b.<\/div>\n
„A kam pry\u010d? A kdes dneska l\u00edtal?“<\/div>\n
„Nebu\u010f zv\u011bdavej, bude\u0161 brzo starej,“ rozesm\u00e1l se Bill.<\/div>\n
Prot\u00e1hnul se kolem Toma a uvelebil se do stejn\u00e9ho k\u0159esla, v jak\u00e9m le\u017eel Daimon. Okam\u017eit\u011b se mu do tal\u00ed\u0159e za\u010dal dob\u00fdvat \u010dern\u00fd zv\u011bdav\u00fd \u010dum\u00e1\u010dek, ale ostrouhal, Bill mu u\u017e\u00edr\u00e1n\u00ed nedovolil.<\/div>\n
„Povedlo se ti to, fakt, \u017ee jo,“ utrousil pochvalu sm\u011brem ke Katy. „Kdy\u017e na tom nen\u00ed \u010dokol\u00e1da…“<\/div>\n
Rozesm\u00e1l se z plna hrdla a Daimon zavrt\u011bl ocasem, zat\u00edmco Tom se zachmu\u0159en\u00fdm v\u00fdrazem dosednul zp\u00e1tky vedle Katy.<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli v\u0161ichni koukali na televizi, i kdy\u017e ji ve skute\u010dnosti nikdo nesledoval, jak ka\u017ed\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161lel. Tom s Katy nad Billem a Bill nad z\u00edt\u0159kem, co asi budou s Adamem podnikat. Mohli by si zaj\u00edt po\u0159\u00e1dn\u011b zanakupovat. Uvid\u00ed se.<\/div>\n
Po
chv\u00edli se zvednul.<\/div>\n
„Jdu si lehnout… dobrou, m\u011bjte se! Poj\u010f, Daimy,“ hv\u00edzdnul na psa, v\u011bnoval t\u011bm dv\u011bma lehkou \u00faklonu hlavou a odebral se do sv\u00e9ho pokoje, kter\u00fd s Tomem sd\u00edlel. A\u017e te\u010f si ho kone\u010dn\u011b prohl\u00e9dnul. Dv\u011b postele byly sm\u00e1\u010dknut\u00e9 k sob\u011b, aby tvo\u0159ily n\u011bco jako leti\u0161t\u011b, a nevypadalo to tu \u0161patn\u011b. Bill se ani nenam\u00e1hal svl\u00e9kat, padnul na postel oble\u010den\u00fd tak, jak p\u0159i\u0161el a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b usnul, snad d\u0159\u00edv, ne\u017e se Daimon stihnul uvelebit na Tomov\u011b p\u016flce.<\/div>\n
<\/div>\n
\u017de o deset minut pozd\u011bji p\u0159i\u0161el Tom, to u\u017e ani netu\u0161il, proto\u017ee se u\u017e d\u00e1vno proch\u00e1zel v \u0159\u00ed\u0161i sn\u016f. Spal tak tvrd\u011b, \u017ee ho nevzbudilo ani Daimonovo hrdeln\u00ed vr\u010den\u00ed. V jednu chv\u00edli to u\u017e vypadalo docela zle, ale pak Toma napadlo seb\u011bhnout do lednice, vz\u00edt tam kus sal\u00e1mu, vr\u00e1tit se a nab\u00eddnout jej \u0161t\u011bn\u011bti. Daimon se sice tv\u00e1\u0159il tro\u0161ku ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b, po chv\u00edli ale chu\u0165 na sal\u00e1m zv\u00edt\u011bzila a on dokonce Tomovi dovolil, aby si sednul na postel vedle sp\u00edc\u00edho Billa, by\u0165 po n\u011bm \u010das od \u010dasu st\u0159elil hl\u00eddac\u00edm pohledem. U\u017e ale bez vr\u010den\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill\u00ed… co mi to d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0161eptnul Tom, a lehce, aby ho nevzbudil, Billa pohladil po vlasech. „Co se s tebou dneska d\u011blo? Kdo z tebe ud\u011blal tohohle podivn\u00fdho humanoida?“<\/div>\n
Odml\u010del se a pak sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Bill\u00ed, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to pro tebe te\u010f nen\u00ed lehk\u00fd… nen\u00ed to lehk\u00fd ani pro m\u011b… ale i kdy\u017e to tak mo\u017en\u00e1 nevypad\u00e1… moje srdce u\u017e nav\u017edy bude pat\u0159it jenom tob\u011b a nikdo ti ho nevezme! Nikdo, p\u0159\u00edsah\u00e1m! Pat\u0159\u00ed jenom tob\u011b…“<\/div>\n
Zb\u011bsile zamrkal, aby zadr\u017eel slzy, kter\u00e9 se mu draly do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A\u017e tohle v\u0161ecko, celej tenhle chaos skon\u010d\u00ed… j\u00e1 p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti to v\u0161echno vynahrad\u00edm! Ale te\u010f to jinak prost\u011b nejde… ale i tak t\u011b po\u0159\u00e1d miluju.“<\/div>\n
<\/div>\n
Chvilku sv\u00e9 sp\u00edc\u00ed dvoj\u010de pozoroval, ne\u017e ho jemn\u011b na pootev\u0159en\u00e9 rt\u00edky pol\u00edbil. Jenom tak lehou\u010dce, aby ho nevzbudil… a opatrn\u011b se vm\u00e1\u010dknul na ten p\u00e1s madrace mezi Billem a koncem postele, kter\u00fd m\u011bl rozlohu jen n\u011bkolik des\u00edtek decimetr\u016f \u010dtvere\u010dn\u00edch (p\u0159ece nebude vyhazovat ze sv\u00e9 p\u016flky Daimona, u n\u011bj\u017e to vypadalo, \u017ee se jim mo\u017en\u00e1 poda\u0159\u00ed zakopat v\u00e1le\u010dnou sekeru)… a pln v\u00fd\u010ditek v\u016f\u010di Billovi i Katy usnul.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „Asi bych u\u017e m\u011bl j\u00edt,“ zamumlal Bill neur\u010dit\u00fdm t\u00f3nem, kdy\u017e vid\u011bl, jak se slunce pomalu ale jist\u011b schyluje k z\u00e1padu. Ve skute\u010dnosti se mu ale nikam j\u00edt necht\u011blo. Str\u00e1vil u Adama doma cel\u00e9 odpoledne a po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b se c\u00edtil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[368],"tags":[],"class_list":["post-9426","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-peklo-v-raji-na-zemi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9426","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9426"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9426\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9426"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9426"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9426"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}