{"id":9443,"date":"2011-02-04T16:30:00","date_gmt":"2011-02-04T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9419"},"modified":"2011-02-04T16:30:00","modified_gmt":"2011-02-04T15:30:00","slug":"remorse-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/04\/remorse-21\/","title":{"rendered":"Remorse 21."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tmu prot\u00ednaly jen mdl\u00e9  ku\u017eely sv\u011btel pouli\u010dn\u00edch lamp. V\u00edtr m\u011b \u0161lehal do tv\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e jsem svi\u017en\u00fdm krokem proch\u00e1zel m\u011bstem. Odbo\u010dil jsem do dal\u0161\u00ed ulice. Od \u017eelezn\u00fdch vrat m\u011b d\u011bl\u00ed jen n\u011bkolik metr\u016f. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e jsem byl, t\u00edm v\u00edc mi tlouklo srdce nejistotou. D\u011bl\u00e1m spr\u00e1vnou v\u011bc? Douf\u00e1m, \u017ee ano. Mus\u00ed to b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e9. Nesnesl bych pomy\u0161len\u00ed, \u017ee by Tom um\u0159el a j\u00e1 ho u\u017e nikdy nem\u011bl spat\u0159it.  <\/div>\n
Po\u0159\u00e1d jsem se nedok\u00e1zal sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee je nad n\u00edm podepsan\u00fd ortel. Trest smrti. On s\u00e1m sice \u0159ekl, \u017ee by byl ochotn\u00fd zaplatit \u017eivotem za to, co mi ud\u011blal, ale j\u00e1 jsem o tom necht\u011bl ani sly\u0161et. Te\u010f byla budoucnost v\u00edc ne\u017e jen jasn\u00e1. Kdy\u017e jsem na to jen pomyslel, draly se mi do o\u010d\u00ed slzy. Rychle jsem zamrkal, abych je rozehnal, proto\u017ee jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k obrovsk\u00e9 budov\u011b. V\u011bznice s nejvy\u0161\u0161\u00ed ostrahou. Tady dr\u017eeli Toma. Tady mi ho nav\u017edycky vezmou.<\/p>\n<\/div>\n
No\u010dn\u00ed hl\u00edda\u010d, kter\u00fd  sed\u011bl na vr\u00e1tnici, se na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval. Sna\u017eil jsem se vypadat co nejnen\u00e1padn\u011bji, ale mu\u017e m\u011b nejsp\u00ed\u0161 poznal. Pohodln\u011bji se usadil na \u017eidli a up\u0159el na m\u011b o\u010di. Pohled jsem mu oplatil. Te\u010f u\u017e se nebudu schov\u00e1vat za zd\u00ed, kterou jsem v sob\u011b dr\u017eel.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, pane Kaulitzi, ale n\u00e1v\u0161t\u011bvy u\u017e skon\u010dily. P\u0159ij\u010fte z\u00edtra,“ upozornil m\u011b a cht\u011bl zav\u0159\u00edt ok\u00e9nko. Zarazil jsem ho d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl doopravdy pohnout.<\/div>\n
„Pros\u00edm v\u00e1s,“ promluvil jsem potichu. „Pot\u0159ebuju mluvit s Tomem Tr\u00fcmperem. Je to d\u016fle\u017eit\u00e9.“ Jen st\u011b\u017e\u00ed jsem si vybavoval Tomovo jm\u00e9no, ale bylo to te\u010f to jedin\u00e9, co mi mohlo pomoct. Pro jistotu jsem si ho napsal na dla\u0148, kdybych zapomn\u011bl.<\/div>\n
„S vlastn\u00edm \u00fanoscem? To je trochu podez\u0159el\u00e9, nezd\u00e1 se v\u00e1m? Jak jsem \u0159ekl, je po n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edch hodin\u00e1ch a nav\u00edc, vy chcete mluvit s v\u011bzn\u011bm, kter\u00fd se nesm\u00ed hnout z cely ani na krok.“<\/div>\n
Str\u010dil jsem ok\u00e9nkem dovnit\u0159  b\u00edlou ob\u00e1lku. „Jak jsem \u0159ekl, je to pro m\u011b velmi d\u016fle\u017eit\u00e9,“ zopakoval jsem svoje slova. Nem\u011bl jsem p\u0159\u00edli\u0161 mnoho argument\u016f, kter\u00fdmi bych ho mohl p\u0159esv\u011bd\u010dit. Musel jsem doufat, \u017ee bude dost hami\u017en\u00fd na to, aby deset tis\u00edc euro jen do jeho kapsy sta\u010dilo.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Str\u00e1\u017en\u00fd se pod\u00edval do ob\u00e1lky a pak na m\u011b. V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dily pochyby a nejistota. Hryzal jsem se do spodn\u00edho rtu a tiskl jsem si prsty v dlani. V hlav\u011b jsem si rychle vym\u00fd\u0161lel dal\u0161\u00ed prosby, aby m\u011b k Tomovi pustili. V kapse bundy jsem m\u011bl je\u0161t\u011b p\u00e1r tis\u00edc, kdyby bylo t\u0159eba. Byl jsem ochotn\u00fd prodat i s\u00e1m sebe, abych se k Tomovi dostal.<\/div>\n
Nakonec star\u0161\u00ed mu\u017e  vydechl a str\u010dil si ob\u00e1lku do kapsy. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a pak na mal\u00fd l\u00edste\u010dek n\u011bco napsal. „Uvnit\u0159 naraz\u00edte na dal\u0161\u00edho str\u00e1\u017en\u00e9ho. P\u0159edejte mu tohle. Pust\u00ed v\u00e1s za v\u011bzn\u011bm. A\u017e budete m\u00edt to d\u016fle\u017eit\u00e9<\/em> vy\u0159\u00edzen\u00e9, sta\u010d\u00ed jenom d\u00e1t v\u011bd\u011bt. Pust\u00edme v\u00e1s ven.“<\/div>\n
Ulevilo se mi tak, \u017ee mi srdce spadlo a\u017e do \u017ealudku. Vydechl jsem. „D\u011bkuju mockr\u00e1t.“<\/div>\n
Hl\u00edda\u010d jenom m\u00e1vnul rukou a otev\u0159el mi m\u0159\u00ed\u017e, kter\u00e1 vedla do \u00fatrob budovy. Sev\u0159elo se mi b\u0159icho a napadlo m\u011b, jak se asi zachov\u00e1m, a\u017e Toma uvid\u00edm. Musel jsem se n\u011bkolikr\u00e1t nadechnout, ne\u017e jsem vkro\u010dil dovnit\u0159.  <\/div>\n
Na druh\u00e9ho str\u00e1\u017en\u00e9ho, co\u017e  byl zavalit\u00fd mu\u017e, kter\u00e9mu mohlo b\u00fdt kolem \u010dty\u0159iceti, jsem narazil hned za rohem. Z\u0159ejm\u011b byl u\u017e informov\u00e1n, proto\u017ee se m\u011b na nic neptal. P\u0159edal jsem mu l\u00edstek a on m\u011b odvedl do jak\u00e9si m\u00edstnosti bez oken. Jen dve\u0159e, st\u016fl, dv\u011b \u017eidle a jedna kamera v rohu m\u00edstnosti. Str\u00e1\u017en\u00fd m\u011b poprosil o chv\u00edli strpen\u00ed a zabouchl za mnou dve\u0159e. Z\u016fstal jsem v m\u00edstnosti s\u00e1m. Pocit st\u00edsn\u011bnosti m\u011b p\u0159epadl okam\u017eit\u011b. Vr\u00e1tily se mi vzpom\u00ednky na dobu, kdy jsem byl n\u011bkolik prvn\u00edch dn\u00ed zav\u0159en\u00fd ve srubu, a v\u0161ichni \u0161li proti mn\u011b.  <\/div>\n
Obe\u0161el jsem m\u00edstnosti dvakr\u00e1t, n\u011bkolikr\u00e1t jsem se pod\u00edval do oka kamery. Byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed, ma\u010dkal jsem si ruce, nerv\u00f3zn\u011b jsem si popotahoval tri\u010dko pod bundou, pohr\u00e1val jsem si se zipem. Nevydr\u017eel jsem ani minutu sed\u011bt.<\/div>\n
Kdy\u017e cvakl z\u00e1mek ve dve\u0159\u00edch, nerv\u00f3zn\u011b jsem nadsko\u010dil. Bylo to skoro jako p\u0159ed t\u011bmi n\u011bkolika dny, jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee tentokr\u00e1t jsem se odtud mohl dostat, a v\u011bzn\u011bn\u00fdm byl n\u011bkdo jin\u00fd. Jakmile se Tom objevil ve dve\u0159\u00edch, z\u016fstal jsem zkoprn\u011ble st\u00e1t. Str\u00e1\u017en\u00fd ho dovedl doprost\u0159ed m\u00edstnosti a pod\u00edval se na m\u011b, jako kdyby o\u010dek\u00e1val, \u017ee \u0159eknu, \u017ee tohle je ten spr\u00e1vn\u00fd v\u011bze\u0148.<\/p>\n<\/div>\n
„Sundejte mu pouta. Pros\u00edm,“  \u0159ekl jsem pevn\u00fdm hlasem a d\u00edval se na Tomovy ruce. „Nebudou nutn\u00e1.“<\/div>\n
Str\u00e1\u017en\u00fd se o\u0161il. „Pane Kaulitz, m\u00e1me tu pravidla, kter\u00e1-„<\/div>\n
„Sundejte mu ty pouta!“ zv\u00fd\u0161il jsem hlas.<\/div>\n
Pro druh\u00e9 u\u017e m\u011b  poslechl a odemkl Tomovi n\u00e1ramky. Sledoval jsem, jak je sundal a oto\u010dil jsem se ke dve\u0159\u00edm. N\u011bkolika kroky jsem ho dob\u011bhl. Polo\u017eil jsem mu ruku na rameno. „M\u00e1m je\u0161t\u011b jednu prosbu,“ naklonil jsem se k n\u011bmu a po\u0161eptal jsem mu svoje p\u0159\u00e1n\u00ed do ucha. „Pros\u00edm.“ Dodal jsem slu\u0161n\u011b.<\/div>\n
Str\u00e1\u017en\u00fd zvedl obo\u010d\u00ed. „Mysl\u00edte to v\u00e1\u017en\u011b? Chcete s n\u00edm z\u016fstat bez dozoru? V\u017edy\u0165 on v\u00e1s unesl a mohl v\u00e1s zab\u00edt, jako ty dva mu\u017ee ve srubu!“<\/div>\n
„Jsem si toho v\u011bdom,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „Ale v\u011b\u0159te mi.“ Vyt\u00e1hl jsem z bundy druhou ob\u00e1lku s pen\u011bzi a dal jsem mu j\u00ed. „Moc mi na tom z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Str\u00e1\u017en\u00fd si ode m\u011b  vzal ob\u00e1lku a p\u0159ik\u00fdvl. „Pokud se n\u011bco stane, padne to na va\u0161i hlavu, pane.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Str\u00e1\u017en\u00fd vydechl, ost\u0159e se pod\u00edval na Toma, kter\u00fd si t\u0159el z\u00e1p\u011bst\u00ed, a bez dal\u0161\u00edho slova ode\u0161el. Chv\u00edli jsem se d\u00edval na zam\u010den\u00e9 dve\u0159e a pak jsem se oto\u010dil. Tom st\u00e1l p\u0159ede mnou ve sv\u00e9m obvykl\u00e9m obrovsk\u00e9m oble\u010den\u00ed a tv\u00e1\u0159il se p\u0159ekvapen\u011b. Zvedl jsem jedno obo\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e jsem dal najevo ot\u00e1zku, pro\u010d je tak zara\u017een\u00fd z toho, \u017ee m\u011b vid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne\u010dekal bych, \u017ee za mnou p\u0159ijde\u0161 a\u017e sem,“ odv\u011btil a p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Doufal jsem, \u017ee m\u011b tady nebude\u0161 cht\u00edt vid\u011bt.“<\/div>\n
Sklopil jsem hlavu. Prameny vlas\u016f se mi zhouply p\u0159es obli\u010dej. „Sly\u0161el jsem o tv\u00e9m trestu.“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se to stane,“ \u0159ekl Tom bez jak\u00e9koliv emoce. Zd\u00e1lo se, \u017ee je mu to snad jedno, \u017ee um\u0159e. \u017de ho zabij\u00ed za to, co vlastn\u011b ani neud\u011blal.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a o\u010di mi zvlhly. „Tob\u011b je to snad jedno?“ zv\u00fd\u0161il jsem hlas. „Tome, oni t\u011b zabij\u00ed! Ty um\u0159e\u0161 a je ti to jedno!“  \u010c\u00edm v\u00edc jsem k\u0159i\u010del, t\u00edm v\u00edc slz se objevovalo za m\u00fdmi v\u00ed\u010dky, a\u017e jsem p\u0159es n\u011b vid\u011bl cel\u00fd sv\u011bt jako pod hladinou vody.<\/div>\n
Tom ke mn\u011b p\u0159isko\u010dil a objal m\u011b. <\/div>\n
„Bille, \u0161\u0161\u0161t, nek\u0159i\u010d. Nepla\u010d,“ pohladil m\u011b po vlasech. Pevn\u011b m\u011b stiskl kolem ramen. Zabo\u0159il jsem obli\u010dej do mikiny a sna\u017eil se potla\u010dit svoje vzbou\u0159en\u00e9 pocity. Nebyl jsem tady, abych probre\u010del celou tu dobu, kterou s n\u00edm m\u016f\u017eu str\u00e1vit.  <\/div>\n
Ut\u0159el jsem si o\u010di a pod\u00edval jsem se mu do obli\u010deje. Prsty jsem se dotkl jeho tv\u00e1\u0159e a pokusil se o slab\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom mi ho oplatil. Povzbuzoval m\u011b a jemn\u011b si pohr\u00e1val s prameny m\u00fdch vlas\u016f. Na chv\u00edli jsem sklopil hlavu, a kdy\u017e jsem se na n\u011bj znovu pod\u00edval, jeho pohled byl \u010d\u00edm d\u00e1l n\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b, Bille, pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“ zeptal se m\u011b skoro \u0161eptem.<\/div>\n
„Chci to \u0159\u00edct n\u011bco, co jsem ti ne\u0159ekl, kdy\u017e jsem byl zav\u0159en\u00fd v tom srubu. Ka\u017ed\u00fd den m\u011b ta slova p\u00e1lila na jazyku, ale m\u011bl jsem strach ti to \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„A te\u010f u\u017e nem\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Ne,“ zakroutil jsem hlavou.<\/div>\n
Usm\u00e1l se. „Tak ven s t\u00edm.“<\/div>\n
D\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed a kone\u010dky prst\u016f jsem hladil hranu jeho \u010delisti, po\u0159\u00e1d dokola. „Tome, miluju t\u011b,“ zavrn\u011bl jsem potichu a sledoval jsem jeho reakci.<\/p>\n<\/div>\n
Sledoval m\u011b, nehnul ani brvou a chv\u00edli se zd\u00e1lo, \u017ee o m\u00fdch slovech p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. A pak si m\u011b  najednou p\u0159it\u00e1hl tak bl\u00edzko k sob\u011b, \u017ee m\u011b skoro dusil. Jeho rty se p\u0159itiskly na moje tak v\u00e1\u0161niv\u011b, \u017ee m\u011b to nutilo zalapat po dechu, ale polibek jsem mu se stejnou v\u00e1\u0161n\u00ed opl\u00e1cel.<\/div>\n
Povalil m\u011b na st\u016fl a n\u011bkolika pohyby ze m\u011b st\u00e1hl bundu a tri\u010dko. Tentokr\u00e1t jsem se nebr\u00e1nil, nem\u011bl jsem se \u010deho b\u00e1t, v\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee Tom by mi neubl\u00ed\u017eil. Nech\u00e1val jsem se laskat jeho rty, nechal jsem se dot\u00fdkat jeho dlan\u011bmi po cel\u00e9m t\u011ble, zat\u00edmco jsem svl\u00e9kal jeho dlouh\u00e9 tri\u010dko. Kdy\u017e se mi naskytl pohled na jeho dokonal\u00e9 t\u011blo, jen jsem zast\u00e9nal. Prsty jsem obkrou\u017eil ka\u017ed\u00fd jeho sval, jeho k\u016f\u017ee p\u00e1lila do t\u00e9 moj\u00ed.  <\/div>\n
„Bille, v\u00ed\u0161 jist\u011b, \u017ee tohle chce\u0161.“<\/div>\n
P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di. „Je to jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b s tebou spoj\u00ed nav\u017edycky,“ vydechl jsem mu na rty a znovu jsem ho pol\u00edbil. Jazykem jsem obkrou\u017eil jeho spodn\u00ed ret a jemn\u011b jsem ho skousl. To bla\u017een\u011b zavrn\u011bl a rukou se dostal pod moje kalhoty. Jen po jedin\u00e9m dotyku jsem mu odhodlan\u011b pat\u0159il. Jedin\u011b Tom se m\u011b um\u011bl dot\u00fdkat s l\u00e1skou a nezkrotnou touhou.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal mi do ucha a znovu m\u011b pol\u00edbil na rty. Pevn\u011b jsem ho jednou rukou objal kolem krku, zat\u00edmco druh\u00e1 se dost\u00e1vala pod jeho obrovsk\u00e9 d\u017e\u00edny.  <\/div>\n
Vzal si moje t\u011blo i moj\u00ed  du\u0161i. Oddal jsem se mu cel\u00fd, pronikal mnou tak hluboko, c\u00edtil jsem jeho dotyky a\u017e u srdce. Sv\u00edjel jsem se pod jeho t\u011blem, cht\u011blo se mi slastn\u011b k\u0159i\u010det. Nech\u00e1val jsem ho, aby si se mnou hr\u00e1l, kdy\u017e si m\u011b bral. Laskal m\u011b na k\u016f\u017ei a ka\u017ed\u00fd jeho pohyb m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b dr\u00e1\u017edil. Tiskl jsem se k n\u011bmu, abych ho mohl c\u00edtit je\u0161t\u011b hloub\u011bji.<\/div>\n
„Jsem jenom tv\u016fj, Tome,“ zast\u00e9nal jsem hlasit\u011b.<\/div>\n
P\u0159ibl\u00ed\u017eil rty k m\u00e9mu uchu. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi.“<\/div>\n
Moje boky byly harmonicky slad\u011bn\u00e9 s jeho pohyby, kdy\u017e do m\u011b pronikal hloub\u011bji. Zakl\u00e1n\u011bl jsem hlavu, vzdychal jsem a stejn\u011b tak jsem naslouchal jeho st\u00e9n\u00e1n\u00ed. Rty m\u011bl p\u0159itisknut\u00e9 u m\u00e9ho krku, vydechoval mi do k\u016f\u017ee. Mezi prsty jsem tiskl jeho vlasy a vych\u00e1zel jsem mu vst\u0159\u00edc. Najednou jsme byli jako jedno t\u011blo a jedna du\u0161e.  <\/div>\n
Na vrcholu slasti a rozko\u0161e jsme se ocitli ve stejnou chv\u00edli. Oba dva jsme skoro k\u0159i\u010deli, proh\u00fdbali se v z\u00e1dech, Tom se nade mnou vyp\u00ednal. Mraven\u010dilo mi cel\u00e9 t\u011blo, v \u017ealudku jsem m\u011bl roj mot\u00fdl\u016f, kter\u00fd poletoval jako spla\u0161en\u00ed. A ten pocit odezn\u011bl s my\u0161lenkou, \u017ee tohle bylo poprv\u00e9 a naposledy, co jsem Toma miloval a co on miloval m\u011b.<\/div>\n
Pomalu jsme se obl\u00e9kli, m\u00edstnost byla tich\u00e1, a\u017e to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Kdy\u017e jsme na sob\u011b  m\u011bli oble\u010den\u00ed, Tom se ke mn\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„M\u00e1m na tebe prosbu, Bille,“ vzal m\u011b za ruce a p\u0159itiskl si je k tv\u00e1\u0159\u00edm. P\u0159itom pohybu zav\u0159el o\u010di a chv\u00edli jen vn\u00edmal moji k\u016f\u017ei na sv\u00e9. Kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval, jeho pohled nev\u011bstil nic dobr\u00e9ho. „Mus\u00ed\u0161 mi n\u011bco sl\u00edbit.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi prosbu, ne slib,“ odv\u011btil jsem.<\/div>\n
D\u011blal, \u017ee mou pozn\u00e1mku p\u0159eslechl. „Slib mi, \u017ee se v den moj\u00ed smrti neuk\u00e1\u017ee\u0161. J\u00e1 nechci, abys to vid\u011bl.“<\/div>\n
„Co?“ vyjekl jsem zd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Slib mi to, Bille. D\u011blej. J\u00e1 t\u011b o tom \u017e\u00e1d\u00e1m,“ nal\u00e9hav\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
D\u00edval jsem se na n\u011bj, vzduchu se mi nedost\u00e1valo. Hrdlo jsem m\u011bl sta\u017een\u00e9 a b\u0159icho sev\u0159en\u00e9. Pro\u010d to po mn\u011b chce? Znovu se mi cht\u011blo plakat.<\/div>\n
„Bille, d\u011blej! Pros\u00edm, slib mi to!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b a zat\u0159\u00e1sl mnou.<\/div>\n
Najednou jsem ten tlak nemohl vydr\u017eet, v\u0161echno na m\u011b dolehlo jako velk\u00e1 lavina. „Slibuju!“  vyjekl jsem a hned jsem toho jedin\u00e9ho slova litoval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Tmu prot\u00ednaly jen mdl\u00e9  ku\u017eely sv\u011btel pouli\u010dn\u00edch lamp. V\u00edtr m\u011b \u0161lehal do tv\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e jsem svi\u017en\u00fdm krokem proch\u00e1zel m\u011bstem. Odbo\u010dil jsem do dal\u0161\u00ed ulice. Od \u017eelezn\u00fdch vrat m\u011b d\u011bl\u00ed jen n\u011bkolik metr\u016f. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e jsem byl, t\u00edm v\u00edc mi tlouklo srdce nejistotou. D\u011bl\u00e1m spr\u00e1vnou v\u011bc?<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-9443","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9443","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9443"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9443\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9443"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9443"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9443"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}