{"id":9450,"date":"2011-02-03T18:00:00","date_gmt":"2011-02-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9426"},"modified":"2011-02-03T18:00:00","modified_gmt":"2011-02-03T17:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-50-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/03\/lutte-pour-l-amour-50-konec\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 50. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
Sed\u00edm u okna, na parapet bubnuj\u00ed  kapky de\u0161t\u011b. N\u011bkoho by to mo\u017en\u00e1 ru\u0161ilo, ale m\u011b ten zvuk n\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem uklid\u0148uje. Jako by mi nebe cht\u011blo d\u00e1t najevo, \u017ee nejsem jedin\u00fd, kdo je smutn\u00fd. I ono jako by plakalo, zrovna jako moje zran\u011bn\u00e1 du\u0161e. Ud\u011bl\u00e1m dal\u0161\u00ed tah na pap\u00edr a zahled\u00edm se na pomalu se rod\u00edc\u00ed portr\u00e9t. P\u0159i pohledu do tv\u00e1\u0159e osoby, kter\u00e1 dost\u00e1v\u00e1 st\u00e1le jasn\u011bj\u0161\u00ed podobu, se ve vzpom\u00ednk\u00e1ch vrac\u00edm k onomu dni. Je to jen t\u0159i dny od chv\u00edle, kdy jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b znovu obelhal. Tentokr\u00e1t ale t\u00edm nejhor\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem. Tohle mu nikdy neodpust\u00edm, nikdy! Du\u0161\u00ed jsem se mu slep\u011b odevzdal a on m\u011b podvedl. Mohu d\u011bkovat jen za to, \u017ee jsem se s n\u00edm nevyspal! Celou dobu, co jsme byli spolu, jsem se naivn\u011b domn\u00edval, \u017ee jeho city jsou stejn\u00e9 jako moje, \u017ee m\u011b up\u0159\u00edmn\u011b miluje a \u017ee by rad\u011bji zem\u0159el, ne\u017e by mi znovu ubl\u00ed\u017eil. Jak mohl? Jak mi tohle mohl prov\u00e9st?<\/div>\n
<\/div>\n
Op\u0159u se a zhluboka se nadechnu. Zamrk\u00e1m, \u010d\u00edm\u017e za\u017eenu slzy derouc\u00ed se mi do o\u010d\u00ed a znovu se zahled\u00edm na \u010dtvrtku. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 V\u00edm, co je za\u010d, a p\u0159esto na portr\u00e9tu vypad\u00e1 jako and\u011bl. And\u011bl, co mi lhal. Nejsp\u00ed\u0161 je moje kresba zkreslen\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00edm, abych zjistil, \u017ee jsem se ocitl ve \u0161patn\u00e9m snu a nic z toho nebyla pravda. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee jsem za posledn\u00edch dvaasedmdes\u00e1t hodin stra\u0161n\u011b zest\u00e1rl. Od ustavi\u010dn\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed mi t\u0159e\u0161t\u00ed hlava. Hled\u00e1m d\u016fvod, co ho k tomu p\u0159im\u011blo. \u0158ekl mi sice, \u017ee se b\u00e1l, \u017ee o m\u011b p\u0159ijde. Ale ani strach, \u017ee by m\u011b ztratil, nen\u00ed dostate\u010dnou omluvou pro jeho chov\u00e1n\u00ed. Lh\u00e1t n\u011bkomu v tomhle sm\u011bru je neomluviteln\u00e9! <\/div>\n
\n
<\/div>\n
‚Mam za sebou ten pohovor. Snad to klaplo \ud83d\ude42 Myslim na tebe bez prestani. T.‘.<\/em> M\u00e9 o\u010di p\u0159el\u00e9tnou SMSku. Dal\u0161\u00ed z t\u011bch, co mi Tom poslal. P\u00ed\u0161e mi ka\u017edou chvilku, \u010d\u00edm\u017e to cel\u00e9 akor\u00e1t zhor\u0161uje. P\u0159esto\u017ee jsem mu neodepsal ani na jednu, ud\u011bl\u00e1m v\u00fdjimku. Zastr\u010d\u00edm rozd\u011blan\u00fd portr\u00e9t do desek, ruku od uhlu si ot\u0159u do kalhot a na\u0165uk\u00e1m p\u00e1r slov.<\/div>\n
„Budu dr\u017eet p\u011bsti, aby ti to dali. M\u011bj se hezky.“ P\u0159e\u010dtu nahlas, co jsem napsal. „To by mohlo sta\u010dit.“ Usoud\u00edm a zpr\u00e1vu ode\u0161lu. Jsem r\u00e1d, \u017ee do toho Hannoveru jel! Ur\u010dit\u011b by si pak vy\u010d\u00edtal, \u017ee promarnil \u0161anci. P\u0159esto\u017ee je v posledn\u00edch dnech t\u00edm, kv\u016fli \u010demu se st\u0159\u00eddav\u011b vztek\u00e1m a bre\u010d\u00edm, moc bych mu p\u0159\u00e1l, aby vysn\u011bnou pr\u00e1ci z\u00edskal. Tak snad se na n\u011bj usm\u011bje \u0161t\u011bst\u00ed. \u017divotn\u00ed \u0161ance by \u010dlov\u011bk m\u011bl pevn\u011b chytit a nepustit. Pozd\u011bji by toho mohl akor\u00e1t litovat!<\/p>\n<\/div>\n
„Mami!“ Zavol\u00e1m na ni po p\u00e1r minut\u00e1ch z\u00edr\u00e1n\u00ed na prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bnu a uva\u017eov\u00e1n\u00edm o tom, \u010deho jsem v \u017eivot\u011b dos\u00e1hl j\u00e1. Co m\u00e1m j\u00e1? M\u016fj \u017eivot se od batolete to\u010dil kolem Toma. Posledn\u00ed roky jsem se up\u00ednal jen k p\u0159edstav\u011b, \u017ee budeme spolu, \u017ee m\u011b v\u016fbec nic jin\u00e9ho nezaj\u00edmalo. Nestaral jsem se o svou budoucnost. Tu pro m\u011b p\u0159edstavoval Tom. Kdy\u017e m\u011b necht\u011bl, ztr\u00e1cel jsem chu\u0165 do \u017eivota. Kdy\u017e byl se mnou, nepot\u0159eboval jsem v\u00edc ne\u017e jeho l\u00e1sku. Tom, Tom, TOM. „Mami!“ Zak\u0159i\u010d\u00edm o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bji. Kone\u010dn\u011b zaslechnu jej\u00ed kroky a vz\u00e1p\u011bt\u00ed spat\u0159\u00edm i jej\u00ed milou tv\u00e1\u0159 na prahu.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Zv\u00e1\u017en\u00ed, kdy\u017e si v\u0161imne m\u00e9ho v\u00fdrazu.<\/div>\n
„Ne, nic. Mohla by sis chvilku sednout?“ Uk\u00e1\u017eu na postel a vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ipoj\u00edm sl\u016fvko ‚pros\u00edm‘. M\u00e1ma s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch usedne na kraj postele, polo\u017e\u00ed si ruce do kl\u00edna a \u010dek\u00e1, co ze m\u011b vypadne. V posledn\u00edch dnech jsem j\u00ed dal zabrat. V \u00fater\u00fd jsem s n\u00ed nepromluvil ani slovo, v\u010dera jsem na ni naopak k\u0159i\u010del, kdykoli na m\u011b promluvila nebo se i pod\u00edvala. Odm\u00edtal jsem j\u00edst, vyh\u00e1n\u011bl ji z pokoje, z\u00e1chvaty zlosti st\u0159\u00eddaly p\u0159\u00edvaly slz.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych s tebou n\u011bco probrat? N\u011bco hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ Ode dve\u0159\u00ed ke mn\u011b dolehne Tom\u016fv hlas. „Billi, mohl bych s tebou mluvit?“ \u0158ekne boj\u00e1cn\u011b. \u010cekal jsem, \u017ee se za mnou stav\u00ed hned, jak p\u0159ijede z Hannoveru, o \u010dem\u017e m\u011b ostatn\u011b uji\u0161\u0165oval i v SMSk\u00e1ch, ale slovo nedodr\u017eel. Co\u017e v jeho p\u0159\u00edpad\u011b vlastn\u011b nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 novinka. Ani v p\u00e1tek a ani o v\u00edkendu se tu neuk\u00e1zal. Teprve \u00fater\u00fd, tedy dne\u0161ek, v sob\u011b asi na\u0161el dost odvahy se mi uk\u00e1zat na o\u010d\u00edch. Alespo\u0148 jsem m\u011bl v\u00edc \u010dasu na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161.“ Vypnu notebook, poodjedu od stolu a oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu. „Napjat\u011b t\u011b poslouch\u00e1m.“<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161?“ V\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv. Pohled mi sklouzne k jeho ruk\u00e1m, v nich\u017e dr\u017e\u00ed n\u011bjakou ob\u00e1lku. \u017de by mi nesl n\u011bjak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed?<\/div>\n
„Na n\u011bkoho, z koho bratr a kamar\u00e1dka d\u011blali takovou dobu blbce, se m\u00e1m docela dob\u0159e. A ty?“ Opt\u00e1m se i jeho. C\u00edt\u00edm z n\u011bj, jak je napjat\u00fd. Nediv\u00edm se, v podstat\u011b v\u016fbec nev\u00ed, na \u010dem je. Do v\u010derej\u0161ka jsem si nebyl moc jist\u00fd ani j\u00e1, nakonec jsem v\u0161ak ud\u011blal rozhodnut\u00ed a nehodl\u00e1m na n\u011bm nic m\u011bnit. Je dobr\u00e9 pro n\u00e1s oba.<\/div>\n
„Billi\u2026“<\/div>\n
„O \u010dem jsi cht\u011bl mluvit?“  Sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di, abych mu p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee za mnou z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu p\u0159i\u0161el a cht\u011bl mi pravd\u011bpodobn\u011b i n\u011bco sd\u011blit. Tom vykro\u010d\u00ed ke mn\u011b a z ob\u00e1lky n\u011bco vyt\u00e1hne. Pomalu si ke mn\u011b klekne a pod\u00e1 mi p\u00e1r fotek, kter\u00e9 si za\u010dnu prohl\u00ed\u017eet. „Co to je?“<\/div>\n
„N\u00e1\u0161 byt.“ Odpov\u00ed mi a na rtech se mu objev\u00ed \u00fasm\u011bv. „Domluvil jsem se s majitelem a m\u016f\u017eeme se nast\u011bhovat prakticky hned.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tob\u011b se nel\u00edb\u00ed?“ Zept\u00e1m se, kdy\u017e si Bill s neur\u010dit\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i prohl\u00ed\u017e\u00ed fotografie, kter\u00e9 jsem vytisknul. Ten byt je \u00fa\u017easn\u00fd, dokonce m\u00e1 i bezbari\u00e9rov\u00fd p\u0159\u00edstup, a na to, \u017ee je v bl\u00edzkosti centra, nen\u00ed n\u00e1jem ani moc p\u0159emr\u0161t\u011bn\u00fd. S tou prac\u00ed bych to ut\u00e1hnul naprosto v pohod\u011b. Te\u010f jen doufat, \u017ee ji dostanu. Zat\u00edm mi nikdo nevolal, ale ur\u010dit\u011b se ozvou. Kdy\u017e jsem odsud odch\u00e1zel, m\u011bl jsem z toho docela dobr\u00fd pocit. „J\u00e1 v\u00edm, nen\u00ed za\u0159\u00edzen\u00fd, ale to ud\u011bl\u00e1me spole\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026 P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ promluv\u00ed se sklopen\u00fdm pohledem, po p\u00e1r sekund\u00e1ch ke mn\u011b ale zvedne o\u010di, „a j\u00e1 nikam nepojedu.“<\/div>\n
„Nepojede\u0161?“ Z\u016fstanu na n\u011bj z\u00edrat.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00ed hlavou, „rozhodl jsem se p\u0159ihl\u00e1sit na \u0161kolu.“ Tak proto m\u00e1ma \u0159\u00edkala, \u017ee j\u00ed Bill d\u011bl\u00e1 jen samou radost. U\u017e mi za\u010d\u00edn\u00e1 sv\u00edtat.<\/div>\n
„Tak\u017ee ses nakonec p\u0159ihl\u00e1sil?“<\/div>\n
„Ano, pod\u00e1m si p\u0159ihl\u00e1\u0161ku na \u0161kolu. P\u0159ij\u00edma\u010dky bych m\u011bl d\u011blat za p\u016fl roku. Skl\u00e1daj\u00ed se ze t\u0159\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed. P\u00edsemn\u00e1, \u00fastn\u00ed a talentov\u00e1. Sta\u010d\u00ed? Vlastn\u011b ne\u2026 Je\u0161t\u011b n\u011bco bych ti mohl \u0159\u00edct. Mo\u017en\u00e1 by t\u011b je\u0161t\u011b mohlo zaj\u00edmat, \u017ee jsem se rozhodl nechat se vy\u0161et\u0159it.“ N\u00e1sleduj\u00edc\u00edm sd\u011blen\u00edm mi vyraz\u00ed dech. Tolik se tomu br\u00e1nil, ale nakonec se p\u0159ece jen rozhodl spr\u00e1vn\u011b. Te\u010f u\u017e ch\u00e1pu, pro\u010d mamka tolik z\u00e1\u0159ila. Zd\u00e1 se, \u017ee se Bill rozhodl za\u010d\u00edt d\u011blat n\u011bco se sv\u00fdm \u017eivotem. Nejprve \u0161kola, pak doktor. „M\u00e1mina zn\u00e1m\u00e1 mi doporu\u010dila jednoho l\u00e9ka\u0159e.“ Pokra\u010duje d\u00e1l a mn\u011b doch\u00e1z\u00ed dost nemil\u00e1 skute\u010dnost.<\/div>\n
„A co j\u00e1?“ V\u016fbec se nezm\u00ednil o tom, kde je v jeho \u017eivot\u011b m\u00edsto pro m\u011b. P\u0159ece nemohl\u2026 Ne to ne!<\/div>\n
„Co bys cht\u011bl? V podstat\u011b d\u011bl\u00e1m to, co jsi cht\u011bl. \u0160kola, doktor. Co dal\u0161\u00edho chce\u0161?“<\/div>\n
„Abys mi odpustil.“ Hlesnu a sklop\u00edm pohled.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem t\u011b poprosit o odpu\u0161t\u011bn\u00ed.“ Zopakuji mu svou \u017e\u00e1dost a automaticky si p\u0159ed n\u011bj kleknu na kolena. „Jsem si v\u011bdom, co jsem ud\u011blal, ale j\u00e1\u2026“ P\u00e1r hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed m\u011b probodne. Bill m\u00e1 navrch a j\u00e1 jsem proti n\u011bmu hrozn\u011b malink\u00fd. Cel\u00e1 tahle situace by se dala p\u0159irovnat k \u0161achov\u00e9 partii, ji\u017e jsem rozehr\u00e1l, a n\u00e1s dva posadil na opa\u010dn\u00e9 strany stolu. T\u00e1hli jsme jednotliv\u00fdmi figurkami. P\u011b\u0161\u00e1ky, v\u011b\u017ee i kon\u011b jsem u\u017e ob\u011btoval. Zb\u00fdv\u00e1 mi posledn\u00ed tah a m\u00e1m \u0161\u00edlen\u00fd strach hr\u00e1t d\u00e1l. Mohu t\u00e1hnout jedin\u011b kr\u00e1lem, kter\u00fd bu\u010f za\u017eehn\u00e1 m\u016fj p\u00e1d a cel\u00e1 partie skon\u010d\u00ed patem, nebo mi Bill d\u00e1 sv\u00fdm dal\u0161\u00edm tahem d\u00e1mou mat. \u0160ach mat z moj\u00ed strany nehroz\u00ed, rozhodne Bill. Ka\u017ed\u00e1 hra mus\u00ed m\u00edt n\u011bjak\u00fd v\u00fdsledek a tedy i ta, kterou jsem za\u010dal hr\u00e1t j\u00e1.  <\/div>\n
„Billi,“ oslov\u00edm jej n\u011b\u017en\u011b a seberu v sob\u011b posledn\u00ed zbytky odvahy, abych se mu pod\u00edval zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „V\u00edm, \u017ee jsem ti n\u011bco podobn\u00fdho u\u017e jednou \u0159\u00edkal. Jsem idiot, co ti n\u011bkolikr\u00e1t ubl\u00ed\u017eil. Naposledy jsem ti ubl\u00ed\u017eil, p\u0159esto\u017ee jsem v\u017edy tvrdil, \u017ee pro m\u011b znamen\u00e1\u0161 v\u00edc ne\u017e m\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot. Ale mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt, \u017ee ten egoistick\u00fd zbab\u011blec, co t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t hluboce ranil, t\u011b miluje. Miluje t\u011b tolik, \u017ee ho to a\u017e bol\u00ed. M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo se na m\u011b zlobit, ale na kolenou t\u011b pros\u00edm, dej mi je\u0161t\u011b jednu \u0161anci od\u010dinit tohle v\u0161echno a dok\u00e1zat ti, \u017ee je ta l\u00e1ska skute\u010dn\u00e1 a nen\u00ed jen dal\u0161\u00ed mou sprostou l\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Tome,“ Bill se nadechne, ale z\u016fstane ml\u010det. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak, \u017ee v\u016fbec nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, jak na tom jsem. Prohl\u00ed\u017e\u00ed si moji tv\u00e1\u0159 a z\u0159ejm\u011b hled\u00e1 ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Ne\u017e ke mn\u011b za\u010dne mluvit, povzdechne si.<\/div>\n
„Pros\u00ed\u0161 m\u011b tu o dal\u0161\u00ed \u0161anci. Dostal jsi jich dost, a p\u0159esto\u017ee jsi mi neust\u00e1le sliboval, \u017ee m\u011b neran\u00ed\u0161, ud\u011blal jsi to. Naposledy to bylo n\u011bco\u2026“<\/div>\n
„Pros\u00edm.“ Uchop\u00edm jeho ruce, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na kl\u00edn\u011b, do m\u00fdch a z o\u010d\u00ed se mi spust\u00ed slzy. A\u0165 to ne\u0159\u00edk\u00e1, pros\u00edm. V\u00edm, \u017ee bych si zaslou\u017eil trest, ale ne takhle krut\u00fd. Ode\u017eene-li m\u011b, \u0159ekne-li, \u017ee mi neodpust\u00ed, bude to, jako by mi vykopal hrob. Sv\u00edr\u00e1m jeho dlan\u011b, up\u00edr\u00e1m k n\u011bmu prosebn\u00fd pohled a do \u00fast mu vkl\u00e1d\u00e1m slova, kter\u00e1 bych cht\u011bl sly\u0161et.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b miluji, v\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Tome, to je ten probl\u00e9m. Nem\u016f\u017eu ti v\u011b\u0159it ani jako bratrovi. Zklamal jsi m\u011b. Uv\u011bdomuje\u0161 si, jak moc mi to ubl\u00ed\u017eilo? V\u016fbec nedok\u00e1\u017eu mezi pravdou a l\u017e\u00ed rozli\u0161ovat. Uva\u017euji nad n\u00e1mi a s\u00e1m sebe se pt\u00e1m, kde jsi na m\u011b n\u011bco hr\u00e1l a co byla skute\u010dnost.“<\/div>\n
„Neodh\u00e1n\u011bj m\u011b.“ U\u017e nev\u00edm, co d\u011blat. Polo\u017e\u00edm mu hlavu do kl\u00edna a tisknu se k n\u011bmu. Sna\u017e\u00edm se n\u011bjak obm\u011bk\u010dit srdce, kter\u00e9 jsem zlomil. Pokou\u0161\u00edm se v n\u011bm probudit l\u00e1sku, ji\u017e ke mn\u011b choval a snad st\u00e1le chov\u00e1, a za jej\u00ed pomoci dostat \u0161anci. Bill op\u011bt zavzdych\u00e1 a n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b zopakuje moje jm\u00e9no. Slan\u00e9 kapky tekouc\u00ed z m\u00fdch o\u010d\u00ed se vp\u00edjej\u00ed do d\u017e\u00edn\u016f, kter\u00e9 m\u00e1 na sob\u011b, ticho prot\u00edn\u00e1 jen moje zoufal\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed. Chce po mn\u011b, abych snad po zbytek \u017eivota \u017eil jen z vlastn\u00edch ztr\u00e1t?  <\/div>\n
„Tome, vsta\u0148.“ \u0158ekne nakonec a pokou\u0161\u00ed se m\u011b od sebe odstr\u010dit. Cool fraj\u00edrek, za kter\u00e9ho jsem se celou dobu vyd\u00e1val, je u\u017e d\u00e1vno pry\u010d. M\u00edsto n\u011bj je ze m\u011b hysterka. Ale je mi to jedno, nem\u016f\u017eu ho ztratit.<\/div>\n
„Dej mi aspo\u0148 nad\u011bji.“ Zvednu k n\u011bmu uslzenou tv\u00e1\u0159. Bill na m\u011b hled\u00ed s bolest\u00ed v o\u010d\u00edch a vrt\u00ed hlavou. Nev\u00edm, zda si to vylo\u017eit jako „ne“ anebo tak, \u017ee nech\u00e1pe, co to tu p\u0159edv\u00e1d\u00edm.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuji nejprve ud\u011blat n\u011bco se sv\u00fdm \u017eivotem.“ Bratr nat\u00e1hne dla\u0148 a set\u0159e mi slzy. „Dej mi \u010das. Jen \u010das.“ D\u00e1m mu ho, kolik bude cht\u00edt. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co bude cht\u00edt, abych z\u00edskal zp\u011bt jeho d\u016fv\u011bru. Kdy\u017e jsem vstoupil do tohoto domu, \u010dekal jsem, \u017ee budu bojovat o l\u00e1sku milence. Jen\u017ee m\u00e1m p\u0159ed sebou mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed boj. Budu se b\u00edt o bratrskou l\u00e1sku, kterou jsem sv\u00fdm lhan\u00edm, podvody a zbab\u011bl\u00fdmi \u00fat\u011bky ztratil. Jsem si v\u011bdom toho, \u017ee u\u017e nesm\u00edm ud\u011blat dal\u0161\u00ed chybu, \u017ee se mus\u00edm rv\u00e1t jako lev. A taky budu, budu bojovat do rozerv\u00e1n\u00ed t\u011bla, dokud se mi nedostane odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Snad z tohoto z\u00e1pasu vzejdu jako v\u00edt\u011bz a nikoli jako pora\u017een\u00fd.  <\/div>\n
„Nad\u011bje – to je obru\u010d, kter\u00e1 nedovol\u00ed srdci, aby puklo.“ (Thomas Fuller)<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betareaed: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Drahou\u0161kov\u00e9, kone\u010dn\u011b  se mi poda\u0159ilo dov\u00e9st Lutte ke konci. Ch\u00e1pu, \u017ee budete prskat, co jsem jim ud\u011blala, ale mo\u017en\u00e1 by nebylo od v\u011bci, kdybych v\u00e1m sd\u011blila, \u017ee v prvn\u00ed verzi m\u011bl Tom v posledn\u00edm d\u00edle um\u0159\u00edt, tak\u017ee tohle je pro n\u011bj je\u0161t\u011b dobr\u00e9. Z\u00e1rove\u0148 v\u00e1s asi v\u0161echny napad\u00e1, \u017ee to bude m\u00edt pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, pokud o n\u011b n\u011bkdo bude st\u00e1t :)) Zat\u00edm m\u00e1m sestavenou jen osnovu a vymy\u0161len\u00fd n\u00e1zev. V n\u00ed se osudy dvoj\u010dat definitivn\u011b vy\u0159e\u0161\u00ed. Kdy se dostanu k jej\u00edmu psan\u00ed, v\u00e1m ne\u0159eknu, jeliko\u017e bych se te\u010f r\u00e1da v\u011bnovala ostatn\u00edm pov\u00eddk\u00e1m a nechala chvilku moje luttovsk\u00e9 mil\u00e1\u010dky odpo\u010d\u00edvat. A\u017e tu bude, tak tu bude.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A nyn\u00ed p\u0159ijdou na \u0159adu t\u0159i d\u00e1my, kter\u00e9 maj\u00ed nemalou z\u00e1sluhu na tom, \u017ee Lutte dosp\u011blo do fin\u00e1le a neskon\u010dilo v muzeu nebo smazan\u00e9. Prvn\u00ed je Janule, kter\u00e9 d\u011bkuji za betaread, pevn\u00e9 nervy p\u0159i opravov\u00e1n\u00ed m\u00fdch p\u0159eklep\u016f, trp\u011blivost s moj\u00ed osobou a pomoc, kdy\u017e jsem s Lutte za\u010d\u00ednala. Druhou by byla Jan\u010da, jej\u00ed\u017e koment\u00e1\u0159 se objevoval pod ka\u017ed\u00fdm jednotliv\u00fdm d\u00edlem a v\u017edycky m\u011b dok\u00e1zal nakopnout. A posledn\u00ed bude m\u016fj mil\u00e1\u010dek Deni, jeliko\u017e to sv\u00fdm zp\u016fsobem byla ona, kdo m\u011b „donutil“ Lutte dokon\u010dit. Neb\u00fdt n\u011b\u010d\u00edm, co s n\u00ed m\u00e1 spojitost, asi bych ten konec je\u0161t\u011b dlouho odkl\u00e1dala. Tak\u017ee v\u00e1m t\u0159em pat\u0159\u00ed d\u00edk nejv\u011bt\u0161\u00ed! Samoz\u0159ejm\u011b d\u011bkuji i v\u00e1m v\u0161em, kte\u0159\u00ed jste Lutte \u010detli a v\u011bnovali mn\u011b, Billovi a Tomovi sv\u016fj \u010das. Cen\u00edm si ka\u017ed\u00e9ho jednotliv\u00e9ho koment\u00e1\u0159e, kter\u00fd jsem pod touhle pov\u00eddkou nalezla. A jeliko\u017e nejsem typ na n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u010dn\u011bn\u00ed, tak to utnu a rozlou\u010d\u00edm se.<\/em><\/div>\n
Budu se t\u011b\u0161it nashledanou – a\u0165 u\u017e u druh\u00e9  \u0159ady t\u00e9to pov\u00eddky nebo u jin\u00e9ho z m\u00fdch d\u00edtek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Va\u0161e LadyKay<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Sed\u00edm u okna, na parapet bubnuj\u00ed  kapky de\u0161t\u011b. N\u011bkoho by to mo\u017en\u00e1 ru\u0161ilo, ale m\u011b ten zvuk n\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem uklid\u0148uje. Jako by mi nebe cht\u011blo d\u00e1t najevo, \u017ee nejsem jedin\u00fd, kdo je smutn\u00fd. I ono jako by plakalo, zrovna<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-9450","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9450","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9450"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9450\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9450"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9450"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9450"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}