{"id":9452,"date":"2011-02-03T17:00:00","date_gmt":"2011-02-03T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9428"},"modified":"2011-02-03T17:00:00","modified_gmt":"2011-02-03T16:00:00","slug":"probuzeni-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/03\/probuzeni-19\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 19."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 netou\u017e\u00ed\u0161 po tom, abych t\u011b l\u00edbal s pusou plnou toho \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho marasu.“ Usm\u011bju se na zamra\u010den\u00e9ho Billa v moment\u011b, kdy ho p\u0159estalo bavit opatrn\u00e9 d\u011btsk\u00e9 pusinkov\u00e1n\u00ed a o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bji zatla\u010dil na m\u00e9 pevn\u011b semknut\u00e9 rty. Chv\u00edli m\u011b trochu zara\u017een\u011b pozoruje a m\u011b okam\u017eit\u011b zamrz\u00ed, jak neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle jsem dok\u00e1zal za\u0159\u00eddit to, aby zmizel ten nad\u0161en\u00fd a odzbrojuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Vymlouv\u00e1\u0161 se, proto\u017ee prost\u011b nechce\u0161, vi\u010f?“ \u0160pitne sotva sly\u0161iteln\u011b a v dlani je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u017emoul\u00e1 spodn\u00ed lem m\u00e9ho \u017elut\u00e9ho vytahan\u00e9ho tri\u010dka. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b uc\u00edt\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u00e9 bodnut\u00ed kdesi v \u017ealudku, sl\u00edbil jsem si p\u0159ece, \u017ee mu nebudu lh\u00e1t. Jen\u017ee kde vlastn\u011b v tom v\u0161em zmatku v\u011bzelo n\u011bco, co by snad mohla b\u00fdt pravda?<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, Bille, v\u00e1\u017en\u011b jsem si dneska je\u0161t\u011b ne\u010distil zuby, a pak ta b\u00e1bovka, tohle by se ani jednomu z n\u00e1s nel\u00edbilo.“ Usm\u011bju se na n\u011bj a ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ejedu p\u0159es \u0161t\u00edhl\u00fd, obavami nakr\u010den\u00fd nos. Je na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee nad t\u00edm v\u0161\u00edm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, ale jeho zklaman\u00fd v\u00fdraz p\u0159eci jenom pomalou\u010dku mizel. Opatrn\u011b se postavil na nohy, nepou\u0161t\u011bl se, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011b k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017eel za ruku.<\/div>\n
„Tak \u0161up, jdeme do koupelny, tenhle nedostatek se mus\u00ed co nejrychleji odstranit.“ Usm\u011bje se na m\u011b s naprosto nevinn\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji a v\u0161\u00ed silou se m\u011b sna\u017e\u00ed p\u0159im\u011bt k tomu, abych trochu spolupracoval a postavil se na nohy. Checht\u00e1m se nahlas, kdy\u017e se ned\u00e1 ani trochu odradit mou p\u0159edst\u00edranou nechut\u00ed a sm\u00fdk\u00e1 se mnou po schodech nahoru do poschod\u00ed. Nehodl\u00e1m ho u\u017e v\u00edc tr\u00e1pit, poslu\u0161n\u011b se postav\u00edm p\u0159ed mal\u00e9 ov\u00e1ln\u00e9 zrcadlo a vycen\u00edm do n\u011bj svoje hr\u016fzostra\u0161n\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 zuby.<\/div>\n
<\/div>\n
„Takhle jednou doopravdy dopadne\u0161, kdy\u017e neza\u010dne\u0161 dodr\u017eovat pravidelnou \u00fastn\u00ed hygienu.“ Zacituje velmi v\u00e1\u017en\u00fdm t\u00f3nem p\u0159\u00edru\u010dku pro za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed stomatology a pod\u00e1 mi m\u016fj odrban\u00fd kart\u00e1\u010dek na zuby.<\/div>\n
„I kdy\u017e, kdo \u0159ekl, \u017ee t\u011b nem\u016f\u017eu l\u00edbat i jinak, \u017ee?“ Za\u0161ept\u00e1 Bill zast\u0159en\u011b t\u011bsn\u011b vedle m\u00e9ho ucha a j\u00e1 na n\u011bm uc\u00edt\u00edm lehounk\u00fd dotek jeho such\u00fdch rt\u016f. Trochu se vylek\u00e1m, kdy\u017e mi dlouh\u00fdmi studen\u00fdmi prsty p\u0159ehod\u00ed vlasy na stranu a jeho rty se opatrn\u011b p\u0159itisknou na citlivou k\u016f\u017ei na krku. M\u00e1m pocit, jako by mi n\u011bkdo v moment\u011b zalil nohy betonem, jako bych se u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nem\u011bl pohnout z m\u00edsta. Moje do\u0161iroka rozt\u00e1hnut\u00e9 duhovky na sklen\u011bn\u00e9 plo\u0161e vyhledaj\u00ed ty jeho, a v krku uc\u00edt\u00edm pal\u010div\u00e9 \u0161t\u00edp\u00e1n\u00ed mentolov\u00e9 pasty. Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 pa\u017ee p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed dv\u011b mal\u00e1 neposedn\u00e1 h\u00e1\u010fata, kdy\u017e se mi pevn\u011b sev\u0159ou okolo t\u011bla a rozta\u017een\u00e1 dla\u0148 trp\u011bliv\u011b hlad\u00ed m\u00edsto, kde jako o z\u00e1vod b\u011b\u017e\u00ed a m\u00edsty klop\u00fdt\u00e1 m\u00e9 rozj\u00edven\u00e9 srdce. „Neboj se m\u011b, mali\u010dk\u00fd.“ Za\u0161ept\u00e1 znovu t\u011bsn\u011b u m\u00e9ho ucha a jeho vzru\u0161en\u00fd zast\u0159en\u00fd hlas se nepatrn\u011b chv\u011bje.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Moje t\u011blo na tohle v\u0161echno v\u016fbec nereaguje klidn\u011b, u\u017e zase se t\u0159esu jako prv\u0148\u00e1\u010dek a ano, nepopsateln\u011b se boj\u00edm. Jako bych sledoval n\u011bjak\u00fd neuv\u011b\u0159iteln\u011b poutav\u00fd film, jako by se to v\u0161echno odehr\u00e1valo mimo m\u00e9 t\u011blo i \u010das. Fascinovan\u011b pozoruji tu neuv\u011b\u0159itelnou pod\u00edvanou v zrcadle, pusu umazanou od zubn\u00ed pasty pootev\u0159enou \u00fadivem. „Jsi tak sladk\u00fd. Mali\u010dk\u00fd, boj\u00e1cn\u00fd Tommy.“ Zamuml\u00e1 Bill polohlasem, kdy\u017e se znovu p\u0159itiskne rty na m\u016fj krk. Od ucha a\u017e k vystoupl\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti vytvo\u0159\u00ed nepatrnou vlhkou cesti\u010dku a ve chv\u00edli, kdy se po n\u00ed vyd\u00e1 jazykem nazp\u00e1tek, slastn\u011b vydechnu a hlavu zvr\u00e1t\u00edm dozadu na \u00fatl\u00e9 tepl\u00e9 rameno.<\/div>\n
<\/div>\n
Nerozhodn\u00e9, st\u00e1le t\u011bkaj\u00edc\u00ed prsty a\u017e doposud balancovaly na spodn\u00edm lemu m\u00e9ho tri\u010dka, jako by nev\u011bd\u011bly, jak daleko mohou zaj\u00edt bez toho, aby se nemusely zklaman\u011b stahovat zp\u011bt. Nebyl jsem ani trochu p\u0159ipraven\u00fd na tyhle doteky, byly tolik vzd\u00e1len\u00e9 od t\u011bch, kter\u00e9 jsem mohl d\u0159\u00edv zcela bez z\u00e1vazk\u016f pro\u017e\u00edvat s jin\u00fdmi. Bill nejsp\u00ed\u0161 vyc\u00edt\u00ed moji nejistotu, opatrn\u011b m\u011b chyt\u00ed za pa\u017ee a oto\u010d\u00ed sm\u011brem k sob\u011b. „Nikam p\u0159ece nesp\u011bch\u00e1me. M\u00e1me \u010das. Kolik jen bude\u0161 cht\u00edt, dob\u0159e?“ Usm\u011bje se na m\u011b a pohlad\u00ed moje dlan\u011b, kter\u00e9 jsem celou dobu dr\u017eel za\u0165at\u00e9 v p\u011bst t\u011bsn\u011b u t\u011bla. Kone\u010dn\u011b si vypl\u00e1chnu a sna\u017e\u00edm se zahnat v\u0161ude p\u0159\u00edtomnou strnulost a nervozitu, p\u0159ipadal jsem si naprosto nemo\u017en\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148, tohle se mi norm\u00e1ln\u011b nest\u00e1v\u00e1.“ P\u0159izn\u00e1m trochu neochotn\u011b a bezmocn\u011b sv\u011bs\u00edm ramena. Nest\u00e1valo se mi, \u017ee bych se v podobn\u00fdch chv\u00edl\u00edch t\u0159\u00e1sl nervozitou a strachy. Nest\u00e1valo se mi, \u017ee bych snad z\u016fst\u00e1val s pusou doko\u0159\u00e1n a naprosto neschopn\u00fd jak\u00e9hokoliv pohybu civ\u011bl na n\u011bkoho, kdo se mi sna\u017eil ud\u011blat hezky. Nest\u00e1valo se mi, \u017ee bych c\u00edtil tohle v\u0161echno. A bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co jsem m\u011bl takhle bl\u00edzko u sebe jin\u00e9ho mu\u017ee. Jak k tomu vlastn\u011b do\u0161lo? Kdy se z Toma, toho Toma, kter\u00fd nenechal na pokoji jedinou, kter\u00e1 m\u011bla sebemen\u0161\u00ed z\u00e1jem, stal Tom, kter\u00fd tou\u017eil po dotec\u00edch sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra?<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/strong>BILL*<\/div>\n
<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsme na tom oba \u00fapln\u011b stejn\u011b. Taky se mi norm\u00e1ln\u011b nest\u00e1v\u00e1, \u017ee se z ni\u010deho nic za\u010dne plnit n\u011bco, o \u010dem jsem a\u017e doposud jenom snil. Nikdy jsem s nik\u00fdm jin\u00fdm nebyl, to p\u0159ece moc dob\u0159e v\u00ed\u0161. Tohle v\u0161echno d\u011bl\u00e1m poprv\u00e9, a nav\u00edc s n\u011bk\u00fdm, koho se t\u00e9m\u011b\u0159 boj\u00edm dotknout proto, aby se mi to v\u0161echno z ni\u010deho nic nerozplynulo, a j\u00e1 se neprobudil. Jsem vyd\u011b\u0161en\u00fd \u00fapln\u011b stejn\u011b jako ty, Tome.“ Trochu nejist\u011b nat\u00e1hnu ruku a prsty pohlad\u00edm v\u00fdraznou l\u00edcn\u00ed kost. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem musel s\u00e1m sebe tis\u00edckr\u00e1t za minutu p\u0159esv\u011bd\u010dovat o tom, \u017ee v\u0161echno tohle je pravda. Doopravdy mi dovolil, abych se ho dot\u00fdkal, abych ho pol\u00edbil.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bl jsem pocit, \u017ee jednodu\u0161e omdl\u00edm vzru\u0161en\u00edm, kdy\u017e jsem usly\u0161el jeho spokojen\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, jako by m\u011b ten naprosto dokonal\u00fd zvuk trhal na kousky. Stokr\u00e1t jsem mohl na kusy pap\u00edru na\u0161kr\u00e1bat, \u017ee ho miluji, ale teprve te\u010f jsem si za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, co v\u0161echno tohle slovo znamen\u00e1 a nikdy v \u017eivot\u011b jsem se toho pocitu necht\u011bl vzd\u00e1t.<\/div>\n
„U\u017e m\u00e1m \u00fapln\u011b \u010dist\u00e9 zuby, \u017ee?“ Uchichtne se na m\u011b Tom la\u0161kovn\u011b a vycen\u00ed uk\u00e1zkov\u011b umyt\u00e9 zuby.<\/div>\n
„A to znamen\u00e1?“ Rozvinu jeho my\u0161lenku a p\u00e1rkr\u00e1t nedo\u010dkav\u011b zabubnuji b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f na m\u011bkk\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 rty. M\u016fj ukazov\u00e1\u010dek na p\u016fl zmiz\u00ed v teple za jeho rty a j\u00e1 se naprosto oddan\u011b vp\u00edj\u00edm do jeho hn\u011bd\u00fdch duhovek. Mohl b\u00fdt vystresovan\u00fd a mohl se b\u00e1t. Mohl b\u00fdt nejist\u00fd a nev\u011bd\u011bt, jak se ke mn\u011b chovat. Ale ka\u017ed\u00e9 jeho gesto m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u011blo na hranici \u0161\u00edlenstv\u00ed. „To znamen\u00e1, \u017ee bychom m\u011bli dokon\u010dit to, co jsme dole tak hezky za\u010dali.“<\/div>\n
<\/div>\n
*TOM*<\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho u\u017e tu vlastn\u011b stoj\u00edm, ale voda v umyvadle, ve kter\u00e9 se sna\u017e\u00edm um\u00fdt pou\u017eit\u00e9 hol\u00edtko, je \u00fapln\u011b studen\u00e1. Bill u\u017e se m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t sna\u017eil zavolat dol\u016f do kuchyn\u011b, ale j\u00e1 po\u0159\u00e1d z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu z\u016fst\u00e1val naprosto nehybn\u011b na m\u00edst\u011b. Jako bych se definitivn\u011b trhal na dv\u011b odli\u0161n\u00e9 poloviny a s\u00e1m ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161il, na kterou stranu se p\u0159idat. Mobil na sam\u00e9m okraji umyvadla n\u011bkolikr\u00e1t zavibruje a j\u00e1 ho chyt\u00edm pr\u00e1v\u011b tak akor\u00e1t, aby nespadl na podlahu.<\/div>\n
<\/div>\n
Nazdar chlape,<\/em><\/div>\n
douf\u00e1m, \u017ee t\u011b ta pitom\u00e1 n\u00e1lada kone\u010dn\u011b p\u0159e\u0161la a jsi zase v pohod\u011b.<\/em><\/div>\n
Stav se dneska ve \u010dty\u0159i na byt a ber to jako pokus o usm\u00ed\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
P\u0159ekvapen\u00ed t\u011b nemine. Georg.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Nev\u011bdomky se na mobil usm\u00edv\u00e1m, jsem doopravdy r\u00e1d, \u017ee se kone\u010dn\u011b ozval. Znal m\u011b u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee v moment\u011b, kdy se kv\u016fli n\u011b\u010demu v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edmu chyt\u00edme, je to v\u011bt\u0161inou on, kdo se mus\u00ed jako prvn\u00ed pokusit prolomit ledy. A pravda byla takov\u00e1, \u017ee mi za\u010d\u00ednal doopravdy chyb\u011bt. Akce s n\u00edm a Gustavem byly naprosto nezapomenuteln\u00e9, v\u017edycky jsem se dob\u0159e bavil. Najednou jsem se c\u00edtil \u00fa\u017easn\u011b uvoln\u011bn\u00fd a za\u010d\u00ednal jsem se t\u011b\u0161it na ve\u010der. V posledn\u00edch n\u011bkolika t\u00fddnech jsem se zaob\u00edral jen Billem a cht\u011blo to alespo\u0148 kr\u00e1tk\u00fd odpo\u010dinek, b\u00fdt zas na malou chv\u00edli voln\u00fd a svobodn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Seb\u011bhnu do kuchyn\u011b, kde m\u011b p\u0159iv\u00edt\u00e1 sladk\u00e1 v\u016fn\u011b \u010derstv\u00fdch pala\u010dinek a Bill sklon\u011bn\u00fd nad spor\u00e1kem s p\u0159ehnan\u011b velkou z\u00e1st\u011brou kolem pasu. Mal\u00e9 r\u00e1dio vyhr\u00e1v\u00e1 na pln\u00e9 pecky, div, \u017ee nevysko\u010d\u00ed z police rovnou na podlahu. Bill si pobrukuje spole\u010dn\u011b s Rihannou, a tak jak jen mu to omezen\u00fd prostor dovol\u00ed, pohupuje boky do pomal\u00e9ho rytmu. Vypad\u00e1 neodolateln\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1ma chce, abys te\u010f n\u011bjakou dobu jedl zdrav\u011b.“ Nam\u00edtnu opatrn\u011b a on kone\u010dn\u011b zaregistruje, \u017ee jsem se mu objevil za z\u00e1dy. Nepatrn\u011b zrudne nad t\u00edm, \u017ee jsem ho takhle p\u0159istihl, kdyby tu\u0161il, \u017ee m\u00e1 \u010delo cel\u00e9 umoun\u011bn\u00e9 od mouky, ur\u010dit\u011b by se \u010dervenal v\u00edc.<\/div>\n
„Pokud v\u00edm, m\u00e1ma nen\u00ed doma. A j\u00e1 m\u00e1m \u0161\u00edlen\u00fd hlad, je skoro jedna odpoledne. P\u0159ece m\u011b nechce\u0161 tr\u00fdznit hlady.“ Usm\u011bje se na m\u011b a znovu se shrb\u00ed nad p\u00e1nvi\u010dkou, ze kter\u00e9 \u0161ikovn\u011b vyklop\u00ed dal\u0161\u00ed tenkou placi\u010dku. Sakra. Je skoro jedna odpoledne.<\/em> V tom v\u0161em zmatku, kter\u00fd dnes kolem m\u011b a Billa panoval, jsem na m\u00e1mu zapomn\u011bl jako na smrt. Ale co bylo hor\u0161\u00ed, Bill v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee m\u00e1 v jednu hodinu dorazit S\u00e1ra, aby s n\u00edm kone\u010dn\u011b za\u010dala rehabilitaci.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 netou\u017e\u00ed\u0161 po tom, abych t\u011b l\u00edbal s pusou plnou toho \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho marasu.“ Usm\u011bju se na zamra\u010den\u00e9ho Billa v moment\u011b, kdy ho p\u0159estalo bavit opatrn\u00e9 d\u011btsk\u00e9 pusinkov\u00e1n\u00ed a o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bji zatla\u010dil na m\u00e9 pevn\u011b semknut\u00e9 rty. Chv\u00edli m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-9452","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9452","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9452"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9452\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9452"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9452"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9452"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}