{"id":9464,"date":"2011-02-02T15:00:00","date_gmt":"2011-02-02T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9440"},"modified":"2011-02-02T15:00:00","modified_gmt":"2011-02-02T14:00:00","slug":"integrum-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/02\/02\/integrum-10\/","title":{"rendered":"Integrum 10."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Nivian<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm V\u00e1s s dal\u0161\u00edm d\u00edlem! :). Tak jsem tak psala a psala. No a kdy\u017e  jsem to po sob\u011b p\u0159e\u010detla…. \u0159ekla jsem si jednu v\u011bc. Tenhle d\u00edl mus\u00edm v\u011bnovat sle\u010dn\u011b, kter\u00e1  m\u011b v\u017edycky sv\u00fdm koment\u00e1\u0159em hrozn\u011b  pot\u011b\u0161\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b m\u011b  pot\u011b\u0161\u00ed v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. A to nevysloviteln\u011b. Ale tahle sle\u010dna mi sv\u00fdm koment\u00e1\u0159em dok\u00e1\u017ee vy\u010darovat \u00fasm\u011bv na rtech, a\u0165 u\u017e je to kritika nebo chv\u00e1la. Ta sle\u010dna je Ondina. :).<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee d\u00edl v\u011bnuju Ondin\u011b  a dal\u0161\u00edm skv\u011bl\u00fdm sle\u010dn\u00e1m, kter\u00e9  \u010dtou Bill\u016fv a Tom\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh a nemohly se do\u010dkat Tommyho \ud83d\ude1b :).<\/em><\/div>\n
Nivian<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se dal\u0161\u00edho r\u00e1na Tom probudil, pohled mu spadl na Alexova nah\u00e1 z\u00e1da. Zafun\u011bl a pozoroval znam\u00ednka, kter\u00e1 se rozprost\u00edrala po cel\u00e9 plo\u0161e Alexov\u00fdch zad. Muselo jich b\u00fdt des\u00edtky. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee kdo m\u00e1 z\u00e1da pln\u00e1 znam\u00ednek m\u00e1 hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00fd  \u017eivot. Plny zklam\u00e1n\u00ed a ne\u010dekan\u00fdch nep\u0159\u00edjemn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed. V Alexov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b by se tomu dalo i uv\u011b\u0159it. Tom zvedl ruku a jemn\u011b po znam\u00e9nk\u00e1ch p\u0159ejel dlan\u00ed. Na tv\u00e1\u0159i se mu rozb\u011bhl \u00fa\u0161klebek. Zakroutil hlavou, a co nejpomaleji se posadil. Ztr\u00e1pen\u011b si povzdechl a prot\u0159el si obli\u010dej dlan\u00ed. V hlav\u011b si p\u0159eb\u00edral ud\u00e1losti s minul\u00e9ho ve\u010dera. Co v\u0161echno Alexovi nakecal a pro\u010d. Ni\u010deho nelitoval. S\u00e1m nech\u00e1pal sv\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, ale nehodlal se j\u00edm nijak bl\u00ed\u017ee zab\u00fdvat. Na\u010d se zbyte\u010dn\u011b nam\u00e1hat. Zat\u00edm jej nic net\u00ed\u017eilo. Dlouze prot\u00e1hl sv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011blo a s nechut\u00ed poslouchal praskaj\u00edc\u00ed klouby. Zaz\u00edval a pomalu m\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b ud\u011blat si silnou k\u00e1vu. Zd\u00e1lo se, \u017ee jej chlapec rozvaluj\u00edc\u00ed se na jeho vlastn\u00ed posteli v jeho vlastn\u00edm byt\u011b nijak nezaj\u00edmal a nevzru\u0161oval. Pro\u010d by taky.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
V\u0161echno d\u011blal a\u017e s p\u0159ehnanou opatrnost\u00ed a lenost\u00ed. Kdy\u017e d\u00e1val h\u0159\u00e1t vodu na kafe, dal si po\u0159\u00e1dn\u011b z\u00e1le\u017eet na extr\u00e9mn\u011b pomal\u00e9m tempu, kdy\u017e napou\u0161t\u011bl vodu do konvice, nebo kdy\u017e sypal k\u00e1vu do hrne\u010dku, kter\u00fd dostal p\u0159ed lety od sv\u00e9ho prastr\u00fdce z Virginie. M\u011bl za to, \u017ee by m\u011bl Tom vstupovat do nov\u00e9ho dne s v\u011bt\u0161\u00edm nad\u0161en\u00edm a s \u00fasm\u011bvem. Bylo na n\u011bm naps\u00e1no cosi n\u011bjak\u00fdm nesrozumiteln\u00fdm jazykem. Nem\u011blo to smysl. Tom se nikdy nezasm\u00e1l. V\u017edy, kdy\u017e ten hrn\u00ed\u010dek vid\u011bl, neubr\u00e1nil se my\u0161lence na \u0161\u00edlen\u00e9ho prastr\u00fdce a \u00fa\u0161klebku. Dne\u0161n\u00ed r\u00e1no nebylo v\u00fdjimkou. Kysele se za\u0161klebil a svoji k\u00e1vu zalil. Hodil do n\u00ed t\u0159i kostky cukru a zam\u00edchal. Tom obvykle k\u00e1vu nepil. Potrp\u011bl si na ‚dne\u0161n\u00ed‘ v\u011bci. A klidn\u011b by si r\u00e1no m\u00edsto kakaa, k\u00e1vy nebo ml\u00e9ka nalil vodku s d\u017eusem. Popadl hrnek a rychl\u00fdm pohybem jej p\u0159em\u00edstil na st\u016fl, za kter\u00fd si hned sedl na \u017eidli. Podep\u0159el si hlavu na loktech a chv\u00edli se d\u00edval p\u0159ed sebe. Po\u0159\u00e1d m\u00edchal. Pohled up\u0159el na noviny p\u0159ed n\u00edm. Byly u\u017e skoro rok star\u00e9. Pousm\u00e1l se.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj…“ ozvalo se za n\u00edm. Tom sebou leknut\u00edm trhnul a oto\u010dil se. M\u00e1lem by zapomn\u011bl, \u017ee m\u00e1 v lo\u017enici d\u00e1re\u010dek. Odpov\u011bd\u011bl lehk\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm a Alex se koketn\u011b zasm\u00e1l. Drze si k n\u011bmu p\u0159isedl. Ne k n\u011bmu, ale p\u0159\u00edmo na n\u011bj. Sed\u011bl Tomovi na kl\u00edn\u011b a naprosto klidn\u011b oddechoval. Tom se nep\u0159\u00edjemn\u011b o\u0161il a hodil po Alexovi jeden ze sv\u00fdch ‚mil\u00fdch‘ pohled\u016f.<\/div>\n
„No co je? P\u0159ece se te\u010f  chov\u00e1me jako p\u00e1r, ne? S\u00e1m si to v\u010dera \u0159\u00edkal…“ zakroutil Alex hlavou. Netu\u0161il, co Tomovi zase vad\u00ed. Tuhle hru za\u010dal on s\u00e1m.<\/div>\n
„To sice ano… ale alespo\u0148 m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 nechat se trochu probudit, ne\u017e se po mn\u011b hned za\u010dne\u0161 plazit…“ zasy\u010del a hrub\u011b ze sebe Alexe sundal. Ten se ubl\u00ed\u017een\u011b posadil na vedlej\u0161\u00ed \u017eidli a tv\u00e1\u0159il se jako nakopnut\u00e9 kot\u011b. Tom se up\u0159\u00edmn\u011b zasm\u00e1l a dopil svoji k\u00e1vu.<\/p>\n<\/div>\n
„Jestli m\u00e1\u0161 hlad… mo\u017en\u00e1 tady n\u011bco najde\u0161, tak si to vezmi. Jdu do sprchy a byl bych r\u00e1d, kdybych t\u011b tu u\u017e nevid\u011bl, a\u017e budu hotov. Pak se ti ozvu…“ Tom se neptal, jestli je\u0161t\u011b nechce z\u016fstat. Tom p\u0159ikazoval, aby ode\u0161el. Bez z\u00e1jmu za\u0161el do koupelny a zamknul za sebou. Alex se mra\u010dil a uvnit\u0159 sebe zu\u0159il. Byl u\u017e na tyhle Tomovy n\u00e1lady navyknut\u00fd, ale p\u0159ece jen… S povzdechem si sbalil sv\u00fdch p\u011bt \u0161vestek a pomalu byt opustil.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
S \u00falevou otev\u0159el dve\u0159e do lo\u017enice a oddechl si. Alex byl opravdu fu\u010d. N\u00e9 \u017ee by Tom nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee jej poslechne, ale… st\u00e1t se mohlo cokoliv. Se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem zkontroloval hodiny. Bylo p\u00e1r minut po prav\u00e9m poledni.<\/div>\n
„Akor\u00e1t…“ zaj\u00e1sal nahlas a volal do domu rodi\u010d\u016f, aby pro n\u011bj n\u011bkdo p\u0159ijel. Samoz\u0159ejm\u011b  to nebyl probl\u00e9m, a za p\u00e1r minut u\u017e Tom zamykal sv\u016fj byt a m\u00ed\u0159il do auta, kter\u00e9 pro n\u011bj p\u0159ijelo.<\/div>\n
„Ahoj, Kelvine…“ pozdravil \u0159idi\u010de a spokojen\u011b se usadil na m\u00edsto spolujezdce.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, Tome. Co \u017ee dnes tak \u010dasn\u011b?“ zasm\u00e1l se a sedl si za volant.<\/div>\n
„\u00c1le to v\u00ed\u0161. Kdy\u017e  se nezada\u0159\u00ed. Hlavn\u011b u\u017e m\u011b pros\u00edm t\u011b odvez dom\u016f…“ Kelvin p\u0159ik\u00fdvl a Tom se usm\u00e1l. M\u011bl Kelvina docela r\u00e1d. Poprv\u00e9 ho vid\u011bl, kdy\u017e Tomovi bylo zhruba \u0161est. V t\u00e9 dob\u011b Kelvinovi mohlo b\u00fdt tak \u010dty\u0159icet. V\u017edycky, kdy\u017e Toma n\u011bkam vezl, um\u011bl ho zabavit. A\u0165 u\u017e m\u011bl Tom jakoukoliv n\u00e1ladu, s Kelvinem se nikdy nic nezkazilo. Byl to spr\u00e1vn\u00fd chlap pades\u00e1tn\u00edk. Akor\u00e1t \u017eivot mu zrovna moc nep\u0159\u00e1l. Nem\u011bl rodinu ani kamar\u00e1dy. Nikoho, u koho by na\u0161el z\u00e1zem\u00ed. A tak d\u011blal Kaulitzov\u00fdm jednoho z \u0159idi\u010d\u016f a p\u0159eb\u00fdval v jejich dom\u011b. V \u010d\u00e1sti pro hosty a slu\u017eebnictvo.<\/p>\n<\/div>\n
Trvalo p\u00e1r minut, ne\u017e  se dostali a\u017e k domu. Tom l\u00edn\u011b vylezl z auta a m\u00ed\u0159il do domu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, Tome…“ pozdravilo jej na r\u00e1z p\u011bt slu\u017eebnic. V\u0161echny \u0161ly z kuchyn\u011b do j\u00eddelny. Byl prav\u00fd \u010das k ob\u011bdu, a Tom se mu cht\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b vyhnout. \u0160el prostornou chodbou a\u017e ke schodi\u0161ti, po kter\u00e9m se vydal nahoru ke sv\u00e9mu pokoji. Bral schody po dvou.<\/div>\n
„Tome?!“<\/div>\n
„Ach bo\u017ee…“ zaklel potichu a pomalu se oto\u010dil. Pod schody st\u00e1la jeho matka a zlostn\u011b  se na n\u011bj d\u00edvala.<\/div>\n
„Kam si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161? Ani jsi ne\u0159ekl, \u017ee na noc nep\u0159ijde\u0161 dom\u016f a ani se nep\u0159ijde\u0161 ohl\u00e1sit?! Jdi se p\u0159evl\u00e9ct a p\u0159ij\u010f na ob\u011bd. A nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, \u017ee nem\u00e1\u0161 hlad!“ \u0159ekla hlasit\u011b a odpochodovala do j\u00eddelny. Tom proto\u010dil o\u010di. Bylo mu skoro osmn\u00e1ct, ale tohle musel za\u017e\u00edvat s matkou po\u0159\u00e1d. Do\u0161el do sv\u00e9ho pokoje a rychle ze sebe sundal oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 u\u017e dost zap\u00e1chalo hospodou. Navl\u00e9kl na sebe n\u011bjak\u00e9 voln\u00e9 triko a tepl\u00e1ky, a pomalu do\u0161el do j\u00eddelny.  <\/div>\n
„Zdravim…“ vydal ze sebe otr\u00e1ven\u011b a sedl si za st\u016fl. L\u00edn\u011b si podep\u0159el bradu a \u010dekal na svou porci.<\/div>\n
„Nazdar, Tome…“ ozval se J\u00f6rg a povzbudiv\u011b se na sv\u00e9ho syna usm\u00e1l. Tom mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval.<\/div>\n
„Je dob\u0159e, \u017ee jsi tady… mus\u00edm s tebou n\u011bco probrat…“ pokra\u010doval a chystal se Toma obezn\u00e1mit se sv\u00fdm pl\u00e1nem.<\/div>\n
„Co se mnou mus\u00ed\u0161 probrat?… D\u011bkuji…“ pod\u011bkoval Tom jedn\u00e9 ze slu\u017eebnic, kter\u00e1 p\u0159ed n\u011bj zrovna polo\u017eila tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem a usm\u00e1l se. Slu\u017eebn\u00e1 se jen stydliv\u011b zachechtala a pokra\u010dovala ve sv\u00e9 pr\u00e1ci.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli jsem ti to u\u017e \u0159\u00edkal… ale p\u0159ijede str\u00fdc Celest\u00fdn z Virginie…“ Tom se zatv\u00e1\u0159il jako kakabus a utr\u00e1pen\u011b si povzdechl.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 prapraprastr\u00fdc…“ 
„Ale no tak… P\u0159ijede u\u017e v p\u00e1tek r\u00e1no. A m\u00e1 narozeniny. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee bychom mu mohli u n\u00e1s v pizzerii ud\u011blat men\u0161\u00ed oslavu. P\u0159ece jenom u\u017e nen\u00ed nejmlad\u0161\u00ed a… ur\u010dit\u011b by ho to pot\u011b\u0161ilo. A nav\u00edc pot\u0159ebujeme trochu ucelit vztahy se starostou. S t\u00edm bychom za\u010dli v sobotu r\u00e1no. Do dopoledne by se to vy\u0159e\u0161ilo, a po ob\u011bd\u011b… po ob\u011bd\u011b by mohla za\u010d\u00edt oslava. Je jedno, do kolika hodin by trvala. Jde o to, jestli ti nevad\u00ed, \u017ee Celest\u00fdna posad\u00edm vedle tebe…“ ozn\u00e1mil J\u00f6rg sv\u016fj pl\u00e1n a napil se ze sklenice \u010derven\u00e9ho v\u00edna.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale to je v\u00fdborn\u00fd n\u00e1pad!“ vlo\u017eila se do hovoru i Tomova matka. „Celest\u00fdn se s tebou tak r\u00e1d bav\u00ed. Vypr\u00e1v\u00ed ti historky z Virginie a tebe to p\u0159ece taky bav\u00ed! J\u00f6rgu… klidn\u011b ho tam posa\u010f. Tom nic nam\u00edtat nebude, \u017ee?“ usm\u00edvala se a hladila Toma po ruce. Ten m\u011bl na tv\u00e1\u0159i neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz a vidli\u010dkou se brodil v j\u00eddle.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nebudu…“ utrousil ironicky a za\u0161klebil se. Jeho matka se zamra\u010dila a pl\u00e1cla Toma po ruce.<\/div>\n
„Ani se neopova\u017euj n\u011bco nam\u00edtat. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem na\u0161tvan\u00e1 za tu dne\u0161n\u00ed  noc! Tak\u017ee J\u00f6rgu, na nic se neptej a str\u00fd\u010dek Celest\u00fdn bude jednodu\u0161e sed\u011bt vedle Toma. Hotovo…“ dokon\u010dila sv\u016fj proslov a odlo\u017eila p\u0159\u00edbor. J\u00f6rg se na Toma soucitn\u011b pod\u00edval a k\u00fdvl rameny. Tom si povzdechl a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ale nev\u011b\u0161 hlavu, Tome. Nev\u00edm, jestli u\u017e jsi jej vid\u011bl, ale m\u00e1me nov\u00e9ho barmana. Je docela \u0161ikovn\u00fd a rychle se u\u010d\u00ed. O tom v\u00edkendu tam bude obsluhovat. Tak byste se mohli sezn\u00e1mit a mohl by ses i zabavit…“ navrhl otec nad\u0161en\u011b a zase upil ze sv\u00e9 sklenice v\u00edna. Tom zbledl. Dost dlouho mu trvalo, ne\u017e Billa vyhnal z hlavy. A otec mu samoz\u0159ejm\u011b znovu musel nasadit brouka do hlavy. V\u00edc ne\u017e skv\u011bl\u00e9.<\/div>\n
„Tak\u017ee se neboj. Z\u00edtra s t\u00edm Billa obezn\u00e1m\u00edm…“ a Tom p\u0159ik\u00fdvl. S povzdechem a se slovy, \u017ee u\u017e j\u00edst nebude, se odebral do pokoje. Pra\u0161til sebou do postele a obli\u010dej zabo\u0159il do dlan\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nivian<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nivian Zdrav\u00edm V\u00e1s s dal\u0161\u00edm d\u00edlem! :). Tak jsem tak psala a psala. No a kdy\u017e  jsem to po sob\u011b p\u0159e\u010detla…. \u0159ekla jsem si jednu v\u011bc. Tenhle d\u00edl mus\u00edm v\u011bnovat sle\u010dn\u011b, kter\u00e1  m\u011b v\u017edycky sv\u00fdm koment\u00e1\u0159em hrozn\u011b  pot\u011b\u0161\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b m\u011b  pot\u011b\u0161\u00ed v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. A to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[385],"tags":[],"class_list":["post-9464","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-integrum"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9464","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9464"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9464\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9464"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9464"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9464"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}