{"id":947,"date":"2017-10-27T16:00:00","date_gmt":"2017-10-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=941"},"modified":"2017-10-27T16:00:00","modified_gmt":"2017-10-27T15:00:00","slug":"cover-me-up-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/10\/27\/cover-me-up-3\/","title":{"rendered":"Cover me up 3."},"content":{"rendered":"
EDIT Sobota 15:07 – p\u0159id\u00e1na chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st textu<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Marky Cat<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

A\u017e te\u010f jsem si v\u0161imla, \u017ee jsem se tehd\u00e1 popletla, Billovi bylo 17, kdy\u017e jej Tom napadl. Ale to je asi jedno, nejsp\u00ed\u0161 si toho nikdo nev\u0161iml. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Varov\u00e1n\u00ed! Vulg\u00e1rn\u00ed v\u00fdrazy!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bez domova<\/strong><\/div>\n
\n

Tom<\/p><\/div>\n

\n

T\u0159i dny jsem \u0161el, nezastavoval se a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1 nepot\u0159eba sp\u00e1nku je zp\u016fsobena bipol\u00e1rn\u00ed poruchou, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem mimo a nemohl jsem se z toho stavu vy\u0161kr\u00e1bat. Mohl jsem si obstarat n\u011bjak\u00e9 boty, tri\u010dko, tepl\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale neud\u011blal jsem to. \u0160el jsem bos\u00fd, \u0161el jsem polonah\u00fd, hladov\u00fd, ale a\u010dkoliv jsem c\u00edtil hlad, \u017e\u00edze\u0148, zimu, nepot\u0159eboval jsem to \u0159e\u0161it. Po t\u0159ech dnech jsem se zastavil. Na\u0161el jsem je. Skupinu mlad\u00fdch bezdomovc\u016f.<\/p><\/div>\n

Na ulici jsem byl dva t\u00fddny. Sed\u011bl jsem ve star\u00e9m, \u0161pinav\u00e9m ko\u017eichu v nap\u016fl rozpadl\u00e9m dom\u011b. D\u00edval jsem se na chlapce, mlad\u0161\u00edho ne\u017e jsem byl j\u00e1. Dr\u017eel v rukou s\u00e1\u010dek s na\u017eloutlou tekutou hmotou uvnit\u0159 a ob\u010das p\u0159ilo\u017eil k otvoru v s\u00e1\u010dku \u00fasta. Byl z\u00e1visl\u00fd na lepidlu. Sedl si kus ode m\u011b na rozpraskan\u00e9 schody domu.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych um\u0159\u00edt,“ \u0159ekl. V jeho slovech byla up\u0159\u00edmnost tak hlubok\u00e1, jakou jsem dlouho nesly\u0161el. Ml\u010del jsem, proto\u017ee jsem poznal, \u017ee to ne\u0159ekl proto, abych zareagoval, abych ho litoval, \u0159ekl to proto, \u017ee byl om\u00e1men\u00fd a neuv\u011bdomoval si, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m. Ml\u010del jsem, proto\u017ee jsem se nezmohl otev\u0159\u00edt pusu. Ml\u010del jsem, proto\u017ee jsem jej ch\u00e1pal a souhlasil s n\u00edm. Ml\u010del jsem, proto\u017ee jsem nem\u011bl co \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n

Oba dva jsme se v\u0161ak postavili, jakmile jsme zaslechli hlasy venku. Hlas\u016f bylo n\u011bkolik, vracel se zbytek bezdomovc\u016f z m\u011bsta. Mlad\u00edk si p\u0159ilo\u017eil s\u00e1\u010dek ke rt\u016fm a pod\u00edval se na m\u011b, jako by si teprve uv\u011bdomil, \u017ee jsem s n\u00edm. Nepromluvil jsem, nevy\u0161el jsem ven tak jako on. Z\u016fstal jsem v dom\u011b p\u0159esn\u011b tak jako v\u017edy. Proto\u017ee venku byla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 zima. Ot\u0159\u00e1sl jsem se mimovoln\u011b jen p\u0159i my\u0161lence na zimu tam venku a zaka\u0161lal jsem si do dlan\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Dal\u0161\u00ed den jsem ven musel, do m\u011bsta, tak jako ka\u017ed\u00fd z na\u0161\u00ed skupinky, jsem m\u011bl za \u00fakol na ulici \u017e\u00e1dat o pen\u00edze. Byla to pr\u00e1ce, kterou jsem nikdy ned\u011blal, a\u0165 u\u017e jsem byl jakkoli zoufal\u00fd, ale cht\u011bl-li jsem z\u016fstat v teple rozpadl\u00e9ho domu, cht\u011bl-li jsem dost\u00e1vat p\u0159\u00edd\u011bl j\u00eddla, piva a cigaret, musel jsem ‚pracovat‘. Mohl jsem se na to vyka\u0161lat, mohl jsem se sebrat a odej\u00edt od nich, ale bylo mi s nimi l\u00e9pe ne\u017e kdekoli jinde. Nemohl jsem se vr\u00e1tit do star\u00e9ho zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, nemohl jsem vid\u011bt dal\u0161\u00ed fale\u0161nou tv\u00e1\u0159. D\u011blalo se mi z lid\u00ed v ‚norm\u00e1ln\u00edm‘ sv\u011bt\u011b zle. V na\u0161\u00ed skupin\u011b jsem p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kdo se mi vyh\u00fdb\u00e1, kdo m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d, komu na mn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed a komu nevad\u00edm. Tihle lid\u00e9 si na nic nehr\u00e1li. Nem\u011bli to zapot\u0159eb\u00ed. Ne\u0159ekl jsem jim, \u017ee pen\u00edze, kter\u00e9 nos\u00edm ‚dom\u016f‘, jsou moje, kdyby zjistili, \u017ee n\u011bjak\u00e9 m\u00e1m, v\u0161echny by je utratili za omamn\u00e9 l\u00e1tky, a pak by nem\u011bli co j\u00edst. M\u011bl jsem dost pen\u011bz pro n\u00e1s v\u0161echny na cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce a potom? Potom budu muset doopravdy \u017eebrat.<\/p><\/div>\n

Roze\u0161li jsme se. Hugo \u0161el na sever m\u011bsta, Lola \u0161la s Mickeym na jih, Desmond z\u016fstal ve st\u0159edu se mnou, ale i tak jsme se pohybovali co nejd\u00e1l od sebe, jak n\u00e1m na\u0159\u00eddil Nick, kter\u00fd byl v teple a hl\u00eddal zat\u00edm n\u00e1\u0161 ‚d\u016fm‘. Proch\u00e1zel jsem se v kousav\u00e9m ko\u017eichu po most\u011b, naskytl se mi v\u00fdhled tak modern\u00ed, tak \u010dist\u00fd a klidn\u00fd. P\u0159itom jen p\u00e1r kilometr\u016f d\u00e1l trp\u011bli mlad\u00ed lid\u00e9, kter\u00fdm obyvatel\u00e9 tohoto m\u011bsta uk\u0159ivdili a nechali je tam, kde jsou. N\u011bkdy m\u011b p\u0159ekvapovalo, jak m\u016f\u017eou lid\u00e9 trp\u011bt ve 21. stolet\u00ed stejn\u00fdm zp\u016fsobem, jak\u00fdm trp\u011bli v dalek\u00e9 minulosti. Jak to \u017ee se nic nezm\u011bnilo?<\/div>\n
\n

Zb\u00fdvaly dv\u011b minuty do konce ‚sm\u011bny‘. Za dv\u011b a p\u016fl hodiny se zbav\u00edm bolestiv\u00e9 zimy. Uvid\u011bl jsem Desmonda na k\u0159i\u017eovatce dole pod mostem, na kter\u00e9m jsem st\u00e1l n\u011bkolik hodin. Pak k n\u011bmu p\u0159i\u0161la postava v dlouh\u00e9m \u0161ed\u00e9m kab\u00e1t\u011b. Vypadalo to skoro, jak oby se dali do hovoru. Rozka\u0161lal jsem se, dlouze. Musel jsem zav\u0159\u00edt o\u010di, a kdy\u017e jsem se op\u011bt narovnal a pod\u00edval se Desmondov\u00fdm sm\u011brem, postava byla pry\u010d a on p\u0159ech\u00e1zel silnici s n\u011bkolika velk\u00fdmi ta\u0161kami v ruk\u00e1ch. Hned mi do\u0161lo, koho potkal. Toho mu\u017ee, kter\u00fd ob\u010das n\u011bkoho z n\u00e1s objev\u00ed a d\u00e1 n\u00e1m oble\u010den\u00ed, j\u00eddlo, cigarety a pit\u00ed. Nikdy jsem ho nepotkal, ale byl jsem mu nezm\u011brn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd. Nick mi vypr\u00e1v\u011bl, \u017ee jen d\u00edky jeho dar\u016fm Lola minulou zimu neum\u0159ela na podchlazen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ch\u00e1pal jsem ty, kte\u0159\u00ed se n\u00e1m vyh\u00fdbali, proto\u017ee se n\u00e1s \u0161t\u00edtili. Ch\u00e1pal jsem ty, kte\u0159\u00ed si mysleli, \u017ee jsme nebezpe\u010dn\u00ed. O to v\u00edc jsem respektoval ty, kte\u0159\u00ed n\u00e1m skute\u010dn\u011b pom\u00e1hali. K\u00e9\u017e bych mohl v\u0161echny tyhle bezdomovce vysvobodit, k\u00e9\u017e bych jim mohl pomoct. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, \u017ee bych si na\u0161el jinou pr\u00e1ci, pak bych mohl zaplatit sob\u011b a Lole ubytovnu. Musel bych se p\u0159etva\u0159ovat, musel bych sn\u00e1\u0161et fale\u0161nost lid\u00ed okolo, ale zachr\u00e1nil bych ji. Jen\u017ee co Nick? Co Desmond, co Hugo, co Mickey a co Nancy? Jak jim m\u00e1m v\u0161em pomoct? N\u011bkolikr\u00e1t jsem s nimi mluvil o tom, \u017ee by je\u0161t\u011b mohla b\u00fdt nad\u011bje… n\u011bkdy se mi zd\u00e1, \u017ee jejich \u0159e\u010di o nov\u00e9 budoucnosti jsou jen sny, kter\u00e9 necht\u011bj\u00ed uskute\u010dnit, necht\u011bj\u00ed se probudit. Hugo \u0159\u00edkal, \u017ee by cht\u011bl m\u00edt pr\u00e1ci a \u017eenu a d\u00edt\u011b, tak pro\u010d pro to nic ned\u011bl\u00e1? Nick by si p\u0159\u00e1l zaopat\u0159it Nancy, vz\u00edt si ji, d\u00e1t j\u00ed skute\u010dn\u00fd \u017eivot, ale jen mluv\u00ed. Jen sn\u00ed. Sp\u00ed a nikdy se neprobud\u00ed.<\/div>\n
\n

Lola se ke mn\u011b p\u0159itulila a p\u0159itom n\u00e1s oba zakryla dekou od d\u00e1rce, kter\u00fd zastavil Desmonda to odpoledne. Cht\u011bl jsem j\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee si z\u00edtra p\u016fjdu hledat pr\u00e1ci, ale m\u011bla by ot\u00e1zky a j\u00e1 bych se musel p\u0159iznat, \u017ee m\u00e1m pen\u00edze na ve\u0159ejnou sprchu a na m\u00fddlo a na slu\u0161n\u00e9 oble\u010den\u00ed. U\u017e jsem si koupil telefon, v knihovn\u011b jsem si za\u0159\u00eddil mail, vymyslel jsem, co nap\u00ed\u0161u do kolonky s adresou trval\u00e9ho bydli\u0161t\u011b…<\/p><\/div>\n

„P\u016fjde\u0161 se mnou?“<\/div>\n
„Kamkoli.“ Usm\u00e1la se Lola.<\/div>\n
„Opustila bys Nicka?“<\/div>\n
Pod\u00edvala se na m\u011b. Nemusela nic \u0159\u00edkat, jej\u00ed o\u010di u\u017e to vyslovily.<\/div>\n
„Ty chce\u0161 odej\u00edt?“<\/div>\n
„Jenom kdy\u017e p\u016fjde\u0161 se mnou.“ Nemusel jsem zachr\u00e1nit s\u00e1m sebe, cht\u011bl jsem zachr\u00e1nit ji. Ud\u011blal bych to pro ni. J\u00e1 u\u017e byl ztracen\u00fd, pro sebe jsme to necht\u011bl. J\u00e1 jsem si zaslou\u017eil \u017e\u00edt jako zv\u00ed\u0159e, ona ne. Ale ona ne\u0161la. Nev\u011b\u0159ila mi, \u017ee bych ji mohl zachr\u00e1nit, proto\u017ee nev\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1m pen\u00edze, a j\u00e1 j\u00ed nev\u011b\u0159il, proto jsem j\u00ed ne\u0159ekl, \u017ee je m\u00e1m. Kdy\u017e se mnou necht\u011bla odej\u00edt, znamenalo to, \u017ee cht\u011bla z\u016fstat u Nicka rad\u0161i, ne\u017e aby n\u011bkde mrzla a hladov\u011bla se mnou a j\u00e1 ji nenutil.<\/div>\n
\n

Bill<\/p><\/div>\n

\n

I kdy\u017e byl tento t\u00fdden \u0161koly kr\u00e1tk\u00fd, byl velice vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Ve\u010der jsem necht\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e horkou vanu a pohodlnou postel, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1m spoustu pr\u00e1ce s p\u0159\u00edpravami na dal\u0161\u00ed t\u00fdden, ale m\u011bl jsem \u010dty\u0159i dny volna p\u0159ed sebou, tak\u017ee jsem si dop\u0159\u00e1l jedno odpoledne bez povinnost\u00ed spojen\u00fdch se studov\u00e1n\u00edm. U\u017e jsem se chystal do koupelny, kdy\u017e se ozval drn\u010div\u00fd zvuk zvonku. Emily odjela na pr\u00e1zdniny, Vanessa tak\u00e9, musel jsem j\u00edt otev\u0159\u00edt a p\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee doty\u010dn\u00fd m\u00e1 bu\u010f nam\u00ed\u0159eno za mnou, nebo je to omyl. Prvn\u00ed varianta byla spr\u00e1vn\u00e1. Ve dve\u0159\u00edch se objevil Greg.<\/p><\/div>\n

„Ahoj,“ uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee vypad\u00e1m nemo\u017en\u011b. Rozcuchan\u00e9 vlasy, v\u00e1lel jsem se dv\u011b hodiny v posteli, na sob\u011b star\u00e9 voln\u00e9 oble\u010den\u00ed, ruce pln\u00e9 v\u011bc\u00ed pot\u0159ebn\u00fdch pro mou koupel, kter\u00e1 se nen\u00e1padn\u011b odsouvala na pozd\u011bji, neupraven\u00e9 nehty a nenal\u00ed\u010den\u00fd obli\u010dej, na\u0161t\u011bst\u00ed Greg byl jeden z t\u011bch, kte\u0159\u00ed m\u011b vid\u011bli i v hor\u0161\u00edm stavu, a je\u0161t\u011b nikdy p\u0159ede mnou neutekl.<\/div>\n
Uvolnil jsem Gregovi cestu do p\u0159eds\u00edn\u011b bez dal\u0161\u00edch slov. Sundal si \u0161ed\u00fd dlouh\u00fd kab\u00e1t a pov\u011bsil ho na obvykl\u00e9 m\u00edsto. Byl u m\u011b tak \u010dasto, \u017ee jsem nech\u00e1val tento h\u00e1\u010dek pr\u00e1zdn\u00fd.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil m\u011b tak\u00e9. Jemn\u011b, tak jak to d\u011blal jen on, m\u011b chytl chladiv\u00fdmi prsty za bradu a pol\u00edbil m\u011b, l\u00edn\u011b, kr\u00e1tce, jak to d\u011bl\u00e1val, kdy\u017e nem\u011bl na nic v\u00edc n\u00e1ladu.<\/div>\n
„T\u011b\u017ek\u00fd den?“<\/div>\n
Jen se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Pr\u00e1ce, soukrom\u00ed?“<\/div>\n
„Jako v\u017edy.“<\/div>\n
„Od v\u0161eho trochu.“<\/div>\n
Usm\u00e1l se.<\/div>\n
\n

N\u00e1\u0161 vztah byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Rozum\u011bli jsme si skv\u011ble i p\u0159es velk\u00fd v\u011bkov\u00fd rozd\u00edl. Byl profesorem na univerzit\u011b, kam jsem chodil. U\u010dil Melindu, kdy\u017e je\u0161t\u011b studovala, te\u010f byl \u0159editelem jedn\u00e9 z nejlep\u0161\u00edch psychiatrick\u00fdch l\u00e9\u010deben v Americe. Velice mi pomohl. P\u0159itahovat m\u011b za\u010dal p\u0159ed t\u0159emi lety, nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt vz\u00e1jemn\u00e9, tak geni\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk, tak chytr\u00fd, zku\u0161en\u00fd… co by d\u011blal se mnou?<\/p><\/div>\n

Moc dob\u0159e jsme oba v\u011bd\u011bli, co chceme. Nic v\u00edc ne\u017e spole\u010dnost. Byli jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9, on m\u011b tolik nau\u010dil o m\u00e9m vysn\u011bn\u00e9m povol\u00e1n\u00ed, p\u0159edal mi spoustu vlastn\u00edch zku\u0161enost\u00ed a poznatk\u016f… Byl jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd za mnoh\u00e9. A krom toho byl atraktivn\u00ed mu\u017e. Byl \u00fa\u017easn\u00fd, naslouchal, i kdy\u017e to pat\u0159ilo k jeho pr\u00e1ci, byl trp\u011bliv\u00fd, n\u011b\u017en\u00fd, mil\u00fd, laskav\u00fd, u\u010dit se od n\u011bj byl z\u00e1\u017eitek. Byl i vtipn\u00fd, tak uv\u011bdom\u011bl\u00fd, nesobeck\u00fd… nemohl jsem nikdy \u0159\u00edct, \u017ee bych jej miloval a on to nikdy ne\u0159ekl mn\u011b. Nebyli jsme partne\u0159i, milenci… byli jsme jen opravdu dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, kte\u0159\u00ed se ob\u010das pot\u0159ebovali rozpt\u00fdlit, ut\u011b\u0161it… a n\u00e1ru\u010d toho druh\u00e9ho byla v\u017edy to nejlep\u0161\u00ed. Nem\u011bl jsem nikoho, komu bych d\u016fv\u011b\u0159oval tolik jako jemu.<\/div>\n
\n

Sedli jsme si do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a pomalu up\u00edjeli v\u00edno, kter\u00e9 s sebou p\u0159inesl. Pov\u00eddali jsme si o v\u0161em mo\u017en\u00e9m…<\/p><\/div>\n

„Dnes jsem potkal Desmonda.“<\/div>\n
„Opravdu? A jak mu je? U\u017e je zdrav\u00fd?“ Desmond byl mlad\u00fd chlapec, o kousek mlad\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. A \u017eil na ulici. Greg jej znal je\u0161t\u011b jako mal\u00e9ho kluka, ne\u017e mu um\u0159eli rodi\u010de, jedin\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl. Je hrozn\u00e9, \u017ee d\u011bti po odchodu z d\u011btsk\u00e9ho domova tak \u010dasto kon\u010d\u00ed pr\u00e1v\u011b jako bezdomovci. S Gregem jsme mu ob\u010das donesli oble\u010den\u00ed nebo j\u00eddlo… Nikdy to nebylo dost… V\u011bd\u011bli jsme, \u017ee \u017eije za m\u011bstem s dal\u0161\u00edmi mlad\u00fdmi lidmi bez domova a tak\u00e9 jsme v\u011bd\u011bli, co se \u010dasto mlad\u00fdm lidem na ulici st\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 l\u00edp, ale zdrav\u00fd ur\u010dit\u011b nen\u00ed. To nejsp\u00ed\u0161 nikdo z jeho p\u0159\u00e1tel, te\u010f v zim\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Greg zasmu\u0161ile. Ml\u010del jsem. Vzpomn\u011bl jsem si na pohlednou veselou Veronicu, kter\u00e1 minulou zimu zem\u0159ela. A na malou zrzavou Lolu, kter\u00e1 nem\u011bla daleko od toho, aby ji n\u00e1sledovala. Ka\u017ed\u00fdm rokem p\u0159ib\u00fdvalo takov\u00fdch ne\u0161\u0165astn\u00fdch p\u0159\u00edpad\u016f. Nemohli jsme d\u011blat v\u00edc, ne\u017e se postarat o to, aby ka\u017ed\u00fd z nich m\u011bl tepl\u00e9 oble\u010den\u00ed a n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo. Greg nab\u00edzel pomoc skrze l\u00e9\u010debnu, ale nikdo necht\u011bl j\u00edt s n\u00edm… ne do bl\u00e1zince, jak \u0159\u00edkali. Miloval jsem to, jak se Greg nikdy nevzd\u00e1val. Inspirovalo m\u011b to.<\/div>\n
„Tak\u00e9 pro n\u011b n\u011bco m\u00e1m, u\u017e mi to tady le\u017e\u00ed dlouho. Nepoda\u0159ilo se mi je nikde zastihnout.“<\/div>\n
„Zkus to na Riverdale avenue, a\u017e bude\u0161 m\u00edt cestu kolem, b\u00fdvaj\u00ed okolo v poledn\u00ed a \u010dasn\u00e9 odpoledn\u00ed hodiny, kdy je nejtepleji.“<\/div>\n
\n

Posledn\u00ed den pr\u00e1zdnin jsem proj\u00ed\u017ed\u011bl m\u011bstem, v\u011bci pro Nicka, Desmonda, Lolu a dal\u0161\u00ed jsem m\u011bl v kufru p\u0159ipraven\u00e9, kdybych n\u00e1hodou n\u011bkoho z nich potkal. A doopravdy jsem n\u011bkoho zn\u00e1m\u00e9ho zahl\u00e9dl, jen ne toho, koho jsem \u010dekal.<\/p><\/div>\n

„Emily!“ st\u00e1hl jsem ok\u00e9nko a zavolal na kamar\u00e1dku. \u0160la rychle po polopr\u00e1zdn\u00e9 ulici s n\u011bkolika zavazadly, jako by n\u011bkoho nah\u00e1n\u011bla. Nesly\u0161ela m\u011b. „Emily!“<\/div>\n
„Bille! D\u00edky bohu, mus\u00ed\u0161 mi pomoct!“ Zvolala dramaticky.<\/div>\n
„Tak si nasko\u010d.“<\/div>\n
Byl jsem trochu zklaman\u00fd, \u017ee jsem nezahl\u00e9dl nikoho z mlad\u00fdch bezdomovc\u016f. Alespo\u0148 jsem do bal\u00edku pro n\u011b p\u0159ibalil n\u011bjak\u00e9 trvanliv\u00e9 j\u00eddlo a dal\u0161\u00ed tepl\u00e9 pono\u017eky. S hlavou plnou pl\u00e1n\u016f do budoucnosti, co s bal\u00edkem, co z\u00edtra ve \u0161kole… jsem jel spole\u010dn\u011b s Emily dom\u016f. U k\u0159i\u017eovatky mezi Riverdale avenue a Rover ride park Emily vyk\u0159ikla a uk\u00e1zala ven. St\u00e1li jsme zrovna na \u010derven\u00e9, tak jsem se mohl pod\u00edvat, co se d\u011bje. A uvid\u011bl jsem vysokou, \u0161t\u00edhlou postavu s dlouh\u00fdmi neupraven\u00fdmi dredy ve star\u00e9m \u0161pinav\u00e9m ko\u017eichu, takov\u00e9m, jak\u00fd nosil Nick, to jsem si pamatoval, proto\u017ee to bylo moje prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed s touto skupinou, kdy\u017e ho m\u011bl na sob\u011b. Ale Nick to nebyl.<\/div>\n
\n

„To je ten tv\u016fj pacient z minula! Ten nah\u00fd!“<\/p><\/div>\n

„Ur\u010dit\u011b ne,“ zamumlal jsem. Rozsv\u00edtilo se oran\u017eov\u00e9 sv\u011btlo a j\u00e1 byl p\u0159ipraven\u00fd jet d\u00e1l.<\/div>\n
„Ale ano! Nev\u0161iml si n\u00e1s!“ Emily za\u010dala m\u00e1vat rukama, nakonec st\u00e1hla ok\u00e9nko a zavolala na n\u011bj n\u011bco, co jsem nesly\u0161el. Nastartoval jsem auto, zabo\u010dil doleva a zaparkoval p\u0159ed jedn\u00edm z neudr\u017eovan\u00fdch, velk\u00fdch dom\u016f v ne p\u0159\u00edli\u0161 hezk\u00e9 ulici. Emily vystoupila jako prvn\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jsem, odkdy se tolik zaj\u00edm\u00e1 o m\u00e9 pacienty, nav\u00edc Tom nebyl m\u016fj pacient… Ale n\u00e1sledoval jsem ji hned pot\u00e9, co jsem zabezpe\u010dil auto. Tom si n\u00e1s doopravdy nev\u0161iml, nebo jen p\u0159edst\u00edral, \u017ee nesly\u0161el Emilyno vol\u00e1n\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili na k\u0159i\u017eovatku, Tom u\u017e byl na jej\u00ed druh\u00e9 stran\u011b. \u0160el l\u00edn\u00fdm tempem. Dostihnout jej pro Emily bylo snadn\u00e9, p\u0159eb\u011bhla silnici na posledn\u00ed chv\u00edli, j\u00e1 se musel zastavit p\u0159ed rozj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edmi auty. Kdy\u017e jsem dohnal jejich n\u00e1skok i j\u00e1, Emily m\u011bla ruku polo\u017eenou na Tomov\u00fdch z\u00e1dech. A Tom ka\u0161lal, jako by m\u011bl z\u00e1chvat, netrvalo mi dlouho, ne\u017e jsem zjistil, \u017ee to tak je. Tom se dusil.<\/div>\n
Emily mi pomohla, dostat jej do auta, \u0159\u00eddila a j\u00e1 jsem volal Gregovi, \u0159ekl mi, a\u0165 Toma p\u0159ivezeme rovnou k n\u011bmu, \u017ee se o n\u011bj postaraj\u00ed. Mezi ka\u0161lem se Tomovi poda\u0159ilo protla\u010dit p\u00e1r slov nesouhlasu a sou\u010dtu r\u016fzn\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 mus\u00ed nutn\u011b ud\u011blat.<\/div>\n
\n

„Mus\u00edm… \u010dek\u00e1 na m\u011b… Lola…“<\/a><\/div>\n

„Lola?“ To byl jedin\u00fd d\u016fkaz, kter\u00fd byl pot\u0159eba. Tom \u017eil na ulici s Nickem\u2026 Onemocn\u011bl stejn\u011b jako Veronica a Lola minulou zimu a Desmond a Hugo tuhle zimu.<\/div>\n
„Jak dlouho takhle ka\u0161le\u0161?“<\/div>\n
„… J\u00e1… j\u00e1… nev\u00edm.“ Odpov\u011bd\u011bl a ka\u017ed\u00e9 slovo prolo\u017eil dlouh\u00fdm, bolestiv\u00fdm zaka\u0161l\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Jak dlouho jsi na ulici.“<\/div>\n
„Ne-nev\u00edm.“<\/div>\n
„Ale v\u00ed\u0161, Tome!“<\/div>\n
„P\u00e1r… dn\u00ed… p\u00e1r…“<\/div>\n
„Emily, p\u0159idej!“<\/div>\n
„J\u00e1 bych r\u00e1da, ale tady ten kokot p\u0159ede mnou jezd\u00ed jako \u010d\u016fr\u00e1k!!!“<\/div>\n
\n

„Jak mu je?“ Zeptali jsme se s Emily nar\u00e1z, kdy\u017e k n\u00e1m p\u0159i\u0161el Greg a n\u011bjak\u00fd ciz\u00ed doktor.<\/p><\/div>\n

„Bude v po\u0159\u00e1dku.“ \u0158ekl Greg. Zbytek informac\u00ed mi p\u0159edal Tom\u016fv o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 stejn\u011b jako vzkaz. Byl to sp\u00ed\u0161 vysloven\u00fd z\u00e1kaz. Pacient si nep\u0159\u00e1l nikoho krom\u011b Gregoryho vid\u011bt.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
\n

„Tak… za co p\u0159esn\u011b jsem v bl\u00e1zinci?“<\/p><\/div>\n

„Zat\u00edm v bl\u00e1zinci nejsi. Tohle je mal\u00e1 nemocnice naproti m\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b, kam t\u011b, a\u017e bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, p\u0159evezeme.“ Odpov\u011bd\u011bl Greg.<\/div>\n
„Va\u0161e l\u00e9\u010debna?“<\/div>\n
„Ne tak docela,“ p\u0159ipustil, „jsem \u0159editelem.“<\/div>\n
„Aha.“<\/div>\n
…<\/div>\n
„Co jsi d\u011blal na ulici, Tome?“<\/div>\n
„Proch\u00e1zel jsem se.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, na co se t\u011b pt\u00e1m.“<\/div>\n
„C\u00edtil jsem se dob\u0159e, tam kde jsem byl, ne\u017e jste m\u011b zav\u0159eli sem.“<\/div>\n
„A kde jsi byl?“<\/div>\n
„To v\u00e1s nemus\u00ed zaj\u00edmat, pochybuju, \u017ee se tam n\u011bkdy v dohlednu vr\u00e1t\u00edm.“<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu. Tady z\u016fstane\u0161 do konce t\u00fddne a se mnou bude\u0161 do t\u00e9 doby, ne\u017e si nebudu jist\u00fd, \u017ee se n\u011bco podobn\u00e9ho nebude opakovat.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eete m\u011b dr\u017eet proti m\u00e9 v\u016fli.“<\/div>\n
„Jak\u00e9 v\u016fli? V\u016fli \u017e\u00edt? Tu jsi d\u00e1vno ztratil. N\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd c\u00edl od te\u010f bude navr\u00e1tit ti ji.“<\/div>\n
„Spole\u010dn\u00fd?“<\/div>\n
„Ano.“ Greg\u016fv t\u00f3n byl ne\u00fastupn\u00fd, nekompromisn\u00ed. Bylo mi to jedno. Kam m\u011b po\u0161le. Co budu muset d\u011blat. Kam budu muset doch\u00e1zet. V\u0161echno mi bylo jedno. U\u017e na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
\n

Bill<\/p><\/div>\n

\n

Nech\u00e1pal jsem to. Pro\u010d se nem\u016f\u017eu ve \u0161kole soust\u0159edit kv\u016fli tomu, \u017ee je Tom v nemocnici? Pro\u010d se o to star\u00e1m? Proto\u017ee to ode m\u011b Greg o\u010dek\u00e1v\u00e1? Proto\u017ee jej nechci zklamat? Nemohl jsem za Tomem p\u0159ij\u00edt, ale mohl jsem vyzv\u00eddat od Grega, jak se mu da\u0159\u00ed a co m\u00e1 v pl\u00e1nu se sv\u00fdm nov\u00fdm pacientem d\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„Byl podchlazen\u00fd. Sta\u010dilo by p\u00e1r t\u00fddn\u016f a nemusel by z toho vyv\u00e1znout tak snadno.“<\/div>\n
„A co ostatn\u00ed? Vid\u011bl jsi je v posledn\u00ed dob\u011b? Zaj\u00edmaj\u00ed se o to, kam Tom zmizel?“<\/div>\n
„Nick to v\u00ed. Vid\u011bl jsem ho ve st\u0159edu. \u0158ekl jsem mu, \u017ee se nemus\u00ed b\u00e1t, o Toma se postar\u00e1me.“ My?<\/div>\n
„A pak? Kam se Tom vr\u00e1t\u00ed?“<\/div>\n
„Nick po\u010d\u00edt\u00e1 s t\u00edm, \u017ee za nimi u\u017e ne.“<\/div>\n
„Tom-„<\/div>\n
„Ne j\u00e1. \u0158ekl jsem Nickovi, \u017ee Toma u\u017e na ulici nepust\u00edm. Kdy\u017e se mu nepoda\u0159ilo p\u0159emluvit t\u011b k tomu, abys jej zast\u0159elil, pokou\u0161el se v\u0161elijak ohrozit sv\u00e9 zdrav\u00ed. Je st\u00e1le podvy\u017eiven\u00fd, odm\u00edtal j\u00edst i v nemocnici, museli do n\u011bj stravu dostat jinak.“<\/div>\n
„Ale pro\u010d to d\u011bl\u00e1?“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b pot\u0159ebuje\u0161, abych ti na tohle odpov\u011bd\u011bl?“ Greg se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Chv\u00edli to vypadalo, jako by mi n\u011bco vy\u010d\u00edtal. Pak m\u011b pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a ode\u0161el do lo\u017enice. St\u00e1le jsem sed\u011bl na seda\u010dce neschopn\u00fd pohybu.<\/div>\n
Pozd\u011bji mi Greg sd\u011blil, \u017ee se Tom bude u n\u011bj l\u00e9\u010dit, a \u017ee si s n\u00edm promluv\u00ed, abych sm\u011bl chodit na n\u00e1v\u0161t\u011bvy, podle Grega mu to m\u016f\u017ee pomoct. P\u0159ekvapil jsem s\u00e1m sebe, kdy\u017e jsem se p\u0159istihl, \u017ee o to stoj\u00edm.<\/div>\n
\n

Tom<\/p><\/div>\n

\n

Ve\u0161el jsem s Gregorym po boku do are\u00e1lu psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny. Neb\u00fdt toho, \u017ee jsem tam musel str\u00e1vit minim\u00e1ln\u011b dva t\u00fddny, dok\u00e1zal bych \u0159\u00edct, \u017ee je interi\u00e9r p\u011bkn\u00fd. Otev\u0159en\u00fd, prosv\u011btlen\u00fd, vypadalo to sp\u00ed\u0161 jako hotel. P\u0159i\u0161li jsme k informac\u00edm. Gregory pozdravil sestru a p\u0159edal j\u00ed mou slo\u017eku, alespo\u0148 jsem si myslel, \u017ee to je slo\u017eka s informacemi o mn\u011b.<\/p><\/div>\n

„Thomas Willendorf.“<\/div>\n
„Tom.“<\/div>\n
„Tak Tome, tv\u016fj pokoj je 277.“ \u017d\u00e1dn\u00fd kl\u00ed\u010dek? Jasn\u011b…<\/div>\n
„D\u011bkujeme, Lisso. \u0158\u00e1d u\u017e Tomovi osv\u011btl\u00edm s\u00e1m.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Zat\u00edm nashledanou.“ Lissa se usm\u00e1la a my se roze\u0161li ke schodi\u0161ti.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebujete jet v\u00fdtahem, d\u011bdo?“<\/div>\n
„Nenech\u00e1m t\u011b j\u00edt nahoru samotn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Ur\u010dit\u011b bych utekl. T\u0159eba t\u011bmi dve\u0159mi, kter\u00e9 jste zamkl na t\u0159i z\u00e1pady.“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 t\u00edm otev\u0159en\u00fdm oknem.“ Gregory uk\u00e1zal na okno v rohu vstupn\u00ed haly, kter\u00e9ho jsem si nev\u0161iml.<\/div>\n
„To je v\u00e1\u017en\u011b nezodpov\u011bdn\u00e9 nechat okno takhle doko\u0159\u00e1n.“<\/div>\n
„Nedostal by ses ani na zast\u00e1vku autobusu. Ne v tomhle oble\u010den\u00ed.“<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00fd.“<\/div>\n
„Tak pros\u00edm.“ Gregory m\u011b nechal j\u00edt prvn\u00edho. „V druh\u00e9m pat\u0159e se zastav.“<\/div>\n
„Jak \u0159\u00edk\u00e1te.“<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi \u0161el se mnou.“ \u0158ekl n\u00e1hle Greg, zat\u00edmco jsme \u0161li do schod\u016f.<\/div>\n
„Jako bych m\u011bl na vybranou.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee jsi m\u011bl na v\u00fdb\u011br.“<\/p>\n

autor: Marky Cat<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

EDIT Sobota 15:07 – p\u0159id\u00e1na chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st textu autor: Marky Cat A\u017e te\u010f jsem si v\u0161imla, \u017ee jsem se tehd\u00e1 popletla, Billovi bylo 17, kdy\u017e jej Tom napadl. Ale to je asi jedno, nejsp\u00ed\u0161 si toho nikdo nev\u0161iml. \ud83d\ude42 Varov\u00e1n\u00ed! Vulg\u00e1rn\u00ed v\u00fdrazy!<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[684],"tags":[],"class_list":["post-947","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cover-me-up"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/947","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=947"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/947\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=947"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=947"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=947"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}