{"id":9496,"date":"2011-01-29T16:30:00","date_gmt":"2011-01-29T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9472"},"modified":"2011-01-29T16:30:00","modified_gmt":"2011-01-29T15:30:00","slug":"zivot-je-na-hovno-5-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/29\/zivot-je-na-hovno-5-konec\/","title":{"rendered":"\u017divot je… na hovno 5. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj v\u0161ichni, tak t\u00edmhle d\u00edlem se s v\u00e1mi tahle pov\u00eddka lou\u010d\u00ed. Nepova\u017euju ji za n\u011bjak povedenou, naopak, m\u016fj vztah v\u016f\u010di n\u00ed byl docela apatick\u00fd, proto\u017ee jsem si v n\u00ed akor\u00e1t vyb\u00edjela smutek, vzteka a depresi. Tak snad to bylo p\u0159e\u017eiteln\u00fd a i mn\u011b na konci bylo obou dvoj\u010dat l\u00edto, tak douf\u00e1m, \u017ee neuvid\u00edm koment\u00e1\u0159e typu „ty bezcito“ atd \ud83d\ude00 holt jsem te\u010f v nep\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u017eivotn\u00ed zkou\u0161ce a douf\u00e1m, \u017ee mi dopadne l\u00edp ne\u017e kluk\u016fm v t\u00e9hle pov\u00eddce. Prost\u011b, \u017eivot je na hovno a \u017eivot je pes – ale pes je p\u0159\u00edtel \u010dlov\u011bka.<\/em><\/div>\n
Tak snad jsem v\u00e1s touhle nic moc pov\u00eddkou moc neotr\u00e1vila…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To – to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ne?“ \u0161eptnul Bill polohlasem tut\u00e9\u017e ot\u00e1zku, kter\u00e1 zav\u00ed\u0159ila hlavou ka\u017ed\u00e9mu \u010dlenovi kapely. Pohled na zdrcen\u00e9ho mana\u017eera mu v\u0161ak byl dostate\u010dnou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Davide… to p\u0159ece nejde… nem\u016f\u017eou!“ <\/div>\n
„Jak je vid\u011bt… v\u0161ecko jde,“ zachrapt\u011bl nep\u0159\u00edtomn\u011b David. „Asi u\u017e jsme  pro n\u011b nebyli dost exkluzivn\u00ed nebo j\u00e1 nevim…“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale jak to? To p\u0159ece… v\u017edy\u0165 n\u00e1s m\u011bli r\u00e1di tolik let… Tome!“<\/div>\n
Bezradn\u011b se obr\u00e1til na sv\u00e9 dvoj\u010de, ale kdy\u017e ani Tom nevyvr\u00e1til, \u017ee by \u0161lo o nepoda\u0159en\u00fd kanadsk\u00fd \u017eert\u00edk, o\u010di se mu zalily slzami.<\/div>\n
„To jako znamen\u00e1… \u017ee je… konec?“<\/div>\n
Chvilku vl\u00e1dlo ticho, ale pak David rozhodn\u011b vstal.<\/div>\n
„Ne, Bille. \u0158\u00edkejme tomu… t\u0159eba do\u010dasn\u00fd neplacen\u00fd volno,“ rozhodil rukama a pokusil se hodit na Billa n\u011bco, \u010demu se p\u0159i tro\u0161e fantazie dalo \u0159\u00edct povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv. „T\u0159eba to tak nemysleli. T\u0159eba to pl\u00e1cli jen tak v afektu a za p\u00e1r dn\u00ed se mi ozvou.“<\/div>\n
\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval kaln\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Nevypadalo to tak, \u017ee by se za p\u00e1r dn\u00ed m\u011bli ozvat.“<\/div>\n
„To sice ne, ale m\u016f\u017ee se to st\u00e1t,“ nam\u00edtnul David. „A pokud ne, tak zabrous\u00edm po zn\u00e1m\u00fdch… ale tohle nen\u00ed konec. Ne dne\u0161ek,“ pousm\u00e1l se a povzbudiv\u011b Billovi stisknul rameno.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ hlesnul zp\u011bv\u00e1k ne\u0161\u0165astn\u011b.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm. J\u00e1 to v\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli mu to trvalo, ale nakonec se Bill p\u0159ece jen nechal ukonej\u0161it a odv\u00e9zt dom\u016f. Toma v\u0161ak tr\u00e1pilo, do jak\u00e9 apatie v\u016f\u010di v\u0161emu jeho br\u00e1\u0161ka pozvolna upadnul. Necht\u011bl j\u00edst ani p\u00edt, nezamhou\u0159il oka a jeho pohled byl pr\u00e1zdn\u00fd a skeln\u00fd, navzdory v\u0161em Tomov\u00fdm snah\u00e1m ho jakkoliv rozpt\u00fdlit.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi… co jsme ud\u011blali tak \u0161patn\u011b?“ \u0161eptnul Bill po n\u011bkolika hodin\u00e1ch naprost\u00e9ho ml\u010den\u00ed. Byl u\u017e ve\u010der a on po\u0159\u00e1d, a\u010dkoliv mu \u017ealudek t\u00e9m\u011b\u0159 explodoval, nebyl schopn\u00fd poz\u0159\u00edt jak\u00e9koliv sousto. U\u017e se ale aspo\u0148 tro\u0161ku napil a vypadalo to, \u017ee na n\u011bj dol\u00e9h\u00e1 i \u00fanava. Tomovi se dokonce z\u00e1hadn\u011b poda\u0159ilo p\u0159eteleportovat ho do postele a Bill u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut le\u017eel nehnut\u011b na Tomov\u011b rameni a jen sem tam mu unikl dlouh\u00fd povzdech.<\/p>\n<\/div>\n
„My? My jsme neud\u011blali \u0161patn\u011b nic,“ zavrt\u011bl Tom r\u00e1zn\u011b hlavou. Taky ho to v\u0161echno \u0161tvalo. Co \u0161tvalo, to je slab\u00fd slovo. Ale kv\u016fli Billovi se nesna\u017eil nic d\u00e1vat najevo. „To Universalu p\u0159esko\u010dilo v makovici.“<\/div>\n
Bill ale slab\u011b zavrt\u011bl hlavou,<\/div>\n
„M\u016f\u017eu za to j\u00e1, jen to \u0159ekni nahlas… to j\u00e1 jsem zkazil ten rozhovor v Tokyu. Kdybych nebyl takovej srab, tak bych neomdlel, a tohle by se nestalo.“<\/div>\n
„Bille, to nebyla tvoje vina. Tohle se mohlo st\u00e1t ka\u017ed\u00fdmu.“<\/div>\n
„Jenom\u017ee kdy\u017e se to stane n\u011bkomu jin\u00fdmu, tak se nic nestane, ale kdy\u017e se to stane mn\u011b, tak je to drama!“ vyp\u00edskl Bill nep\u0159irozen\u011b vysok\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed! Za to ty nem\u016f\u017ee\u0161!“<\/em> zd\u016fraznil Tom znova…<\/p>\n<\/div>\n
…a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se jeho dvoj\u010de nadechuje k dal\u0161\u00edm protest\u016fm, uml\u010del ho hlubok\u00fdm, n\u011b\u017en\u00fdm polibkem. Bill zpo\u010d\u00e1tku nesouhlasn\u011b zabru\u010del, ale netrvalo to ani p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e za\u010dal spolupracovat. Tom prost\u011b v\u011bd\u011bl, jak na n\u011bj, a v n\u011bkter\u00fdch situac\u00edch, jako byla t\u0159eba tahle, to bylo v\u00edc ne\u017e p\u0159\u00edhodn\u00e9. Netla\u010dil ho do n\u011b\u010deho v\u011bt\u0161\u00edho, jenom Billa h\u0159\u00e1l ve sv\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
„Neboj, bude to zase dobr\u00e9,“ \u0161eptnul do ou\u0161ka ji\u017e sp\u00edc\u00edmu br\u00e1\u0161kovi.<\/p>\n<\/div>\n
Bohu\u017eel, v\u0161echno sv\u011bd\u010dilo proti n\u011bmu. Nikdo z Universalu se jim neozval. David se s nimi zpo\u010d\u00e1tku sna\u017eil komunikovat a povzbuzovat je, hlavn\u011b Billa, ale posl\u00e9ze taky pomalu p\u0159est\u00e1val, proto\u017ee v\u0161echno nasti\u0148ovalo fakt, \u017ee s jejich spoluprac\u00ed s Universalem je nadosmrti amen. Zkou\u0161el je\u0161t\u011b obvol\u00e1vat jin\u00e9 spole\u010dnosti, ale ty nejevily ochotu. U\u017e del\u0161\u00ed dobu se toti\u017e postupn\u00e9 upad\u00e1n\u00ed Tokio Hotel st\u00e1valo hodn\u011b sledovan\u00fdm t\u00e9matem a \u017e\u00e1dn\u00e9 ze spole\u010dnost\u00ed se necht\u011blo do nich investovat, proto\u017ee jim bylo jasn\u00e9, \u017ee \u010dasy sl\u00e1vy jsou s naprostou jistotou ur\u010dit\u011b pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bkolika nekone\u010dn\u00fdch t\u00fddnech, kdy se z toho Bill, by\u0165 jen st\u011b\u017e\u00ed, jak\u017e tak\u017e sebral, se sna\u017eil zp\u011bv\u00e1k aspo\u0148 tro\u0161ku uniknout depresivn\u00edm vzpom\u00ednk\u00e1m na m\u00f3dn\u00edch molech. Dal kone\u010dn\u011b na Toma, kter\u00fd ho se svatou trp\u011blivost\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee i p\u0159es to v\u0161echno mus\u00ed nad\u00e1le \u017e\u00edt a j\u00edt d\u00e1l, a zkontaktoval se s Deanem a Danem. Ti se mu sice sna\u017eili pomoct, ale protla\u010dili ho na pouh\u00fdch p\u011bt p\u0159ehl\u00eddek. T\u00fddny smutn\u011bn\u00ed se toti\u017e na Billovi o\u0161kliv\u011b podepsaly. Nebylo divu, kdy\u017e mu p\u016fsoben\u00ed v kapele sebralo tolik let \u017eivota, tolik let, kdy byl \u0161\u0165astn\u00fd a kdy do p\u00edsn\u00ed i vystupov\u00e1n\u00ed d\u00e1val cel\u00e9 sv\u00e9 srdce. Ud\u011blaly se mu tak hlubok\u00e9 kruhy pod o\u010dima, \u017ee je neschoval ani ten nejkvalitn\u011bj\u0161\u00ed make-up, ani chyt\u0159e nanesen\u00e9 st\u00edny, a nav\u00edc pohubnul tak, \u017ee jeho v\u00e1ha u\u017e skoro hrani\u010dila s anorexi\u00ed. L\u00edcn\u00ed kosti mu vystupovaly v\u00edc ne\u017e kdykoliv za cel\u00fd jeho \u017eivot, a jak byl vzpom\u00ednkami v\u011b\u010dn\u011b v minulosti, byl nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd. A to natolik, \u017ee i jeho kamar\u00e1di Catenovi mu u\u017e bohu\u017eel nedok\u00e1zali pom\u00e1hat, proto\u017ee o Billa, hnusn\u011b \u0159e\u010deno, u\u017e nikdo nem\u011bl z\u00e1jem.  <\/div>\n
„Bill\u00ed, notak… bude zase l\u00edp, v\u011b\u0159 mi,“ sna\u017eil se ho Tom ve\u010der doma povzbudit. Sed\u011bl na gau\u010di a s pohrdav\u00fdm v\u00fdrazem listoval Bildem (byl zrovna p\u016flrok od jejich ofici\u00e1ln\u00edho konce a Bild si samoz\u0159ejm\u011b nemohl odpustit rejpnut\u00ed, ani to, jak Billa nikde na p\u0159ehl\u00eddk\u00e1ch necht\u011bj\u00ed). Ten p\u016flrok dvoj\u010data hodn\u011b moc stmelil, Bill u\u017e se \u017eeleznou pravidelnost\u00ed us\u00ednal v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale byl tak zdepka\u0159en\u00fd, \u017ee spolu za celou tu dobu ani jednou nespali. M\u011bl z toho docela v\u00fd\u010ditky, kdy\u017e on ale nedok\u00e1zal p\u0159edst\u00edrat, \u017ee ho Tom uspokojuje t\u011blesn\u011b, kdy\u017e jeho mysl byla absolutn\u011b zni\u010den\u00e1. Je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed v\u0161ak m\u011bl v\u00fd\u010ditky, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Tom tak moc sna\u017e\u00ed mu pomoct, a p\u0159itom to nevedlo k ni\u010demu. Vlastn\u011b… k ni\u010demu ne, Tom za t\u011bch \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f opticky zest\u00e1rnul o \u0161est let. I kdy\u017e se sna\u017eil nic ned\u00e1vat najevo, ni\u010dilo ho to v\u0161echno stejn\u011b jako Billa.<\/p>\n<\/div>\n
A tak jako Tom (a\u010dkoliv ten to nikdy ne\u0159ekl nahlas, ale v duchu to tak c\u00edtil), i Bill za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it tomu, \u017ee tohle u\u017e je definitivn\u00ed konec. Nikdy si u\u017e nezahraj\u00ed v hale ani v klubu, nikdy u\u017e nenato\u010d\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd klip. Nov\u00e9 p\u00edsni\u010dky si budou moct akor\u00e1t sepisovat do den\u00ed\u010dk\u016f, a akordy k nim leda brnkat na kytaru n\u011bkde u ohn\u011b, to bude v\u0161ecko. A Bill se s t\u00edm zanic nedok\u00e1zal sm\u00ed\u0159it. Jo, navenek u\u017e vypadal, \u017ee to snad i vst\u0159eb\u00e1, ale kdesi ve sv\u00e9m srdci moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee bez hudby u\u017e nem\u00e1 cenu nic. Ani ten pitomej \u017eivot…<\/p>\n<\/div>\n
Tro\u0161ku se mu rozklepaly rty, kdy\u017e se ohl\u00e9dl, zda se Tom ned\u00edv\u00e1 a pln\u011b se soust\u0159ed\u00ed na \u010dten\u00ed. Necht\u011bl to d\u011blat, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee takhle se oba dva utr\u00e1p\u00ed, proto\u017ee i Toma tohle mu\u010dilo, a tak jako on, i Tom m\u011bl sm\u016flu p\u0159i pokusu o jakoukoliv jinou pr\u00e1ci. Udusil v hrdle vzlyk, kdy\u017e s\u00e1hnul do kapsy pro lahvi\u010dku s kyanidem (u\u017e jich sice moc nem\u011bli, ale po\u0159\u00e1d mu p\u00e1r eur sta\u010dilo k tomu, aby podplatil jednoho hajzl\u00edka na ulici, aby mu jed obstaral) a rychle vsypal do obou jejich \u010daj\u016f na dobrou noc ka\u017ed\u00e9mu po p\u016flce lahvi\u010dky. Bleskov\u011b pr\u00e1zdnou lahvi\u010dku hodil do ko\u0161e a za\u010dal m\u00edchat, aby se pr\u00e1\u0161ek d\u0159\u00edv rozpustil.  <\/div>\n
Najednou ale, jako by hrnky nemohl odn\u00e9st. Chytil je sice za ucha, ale jako by snad byly p\u0159ilepeny ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince. Tro\u0161ku v\u00edc se rozechv\u011bl a k\u0159e\u010dovit\u011b  zav\u0159el o\u010di. Nedok\u00e1\u017ee to. Nedok\u00e1\u017ee otr\u00e1vit jeho<\/em>. Sebe ano, proto\u017ee u\u017e odm\u00edtal d\u00e1l \u017e\u00edt, ale Toma? Toho p\u0159ece otr\u00e1vit nem\u016f\u017ee, nedok\u00e1\u017ee to! Jen\u017ee to m\u011blo jeden h\u00e1\u010dek. Sebe otr\u00e1vit cht\u011bl a hodlal rozhodn\u011b. Ale kdy\u017e tu nech\u00e1 Toma samotn\u00e9ho, ur\u010dit\u011b mu t\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00ed v\u00edc, ne\u017e kdyby ho vzal s sebou. Stejn\u011b Tom nakonec sp\u00e1ch\u00e1 sebevra\u017edu. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed se pod\u0159e\u017ee, zabije rychlou j\u00edzdou v aut\u011b nebo sko\u010d\u00ed pod vlak. Jenom\u017ee u toho bude hodn\u011b trp\u011bt. Kde\u017eto po tomhle, pokud se jim povede v\u010das usnout, neuc\u00edt\u00ed nic…  <\/div>\n
Z o\u010d\u00ed mu zvolna za\u010daly st\u00e9kat slzy, kdy\u017e se i s hrnky v rukou vydal do ob\u00fdv\u00e1ku ke stolku. Sednul si vedle Toma, hrnky polo\u017eil na st\u016fl a polo\u017eil si hlavu na jeho rameno, kde jeho pl\u00e1\u010d explodoval. O to bolestiv\u011bj\u0161\u00ed bylo, kdy\u017e ho Tom konej\u0161iv\u011b objal a schoval bratrovu hlavu pod svou bradu.<\/div>\n
„Bol\u00ed to, vi\u010f… je to p\u0159esn\u011b p\u016fl roku,“ \u0161eptnul a st\u011b\u017e\u00ed udr\u017eoval pevn\u00fd hlas. „Taky… taky m\u011b to bol\u00ed, mil\u00e1\u010dku…“<\/div>\n
Chvilku Billa jemn\u011b pohupoval, ne\u017e se nat\u00e1hnul pro jeden hrnek, kter\u00fd br\u00e1\u0161kovi p\u0159ilo\u017eil ke rt\u016fm.<\/div>\n
„Na, napij se… ulev\u00ed se ti…“<\/div>\n
Bill up\u0159el na \u010daj uslzen\u00e9  o\u010di. V\u011bd\u011bl, co za neviditelnou smrt v tekutin\u011b pluje, ale nem\u011bl s\u00edlu to odvr\u00e1tit. Snad ani necht\u011bl. Jen stisknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b a za\u010dal p\u00edt, dokud nevypr\u00e1zdnil cel\u00fd hrnek.<\/div>\n
„\u0160ikulka, brou\u010dku…“ pousm\u00e1l se Tom a nat\u00e1hnul se pro sv\u016fj. „J\u00e1 si to taky vypiju a p\u016fjdem spinkat, ano?“<\/div>\n
Bill jenom sotva viditeln\u011b  p\u0159ik\u00fdvnul. Kdy\u017e vid\u011bl, jak si Tom p\u0159ikl\u00e1d\u00e1 hrnek ke rt\u016fm, m\u011bl tis\u00edc chut\u00ed mu ho vyrazit z rukou, ale… nedok\u00e1zal to. Dok\u00e1zal jenom bezmocn\u011b a s jakousi odevzdanost\u00ed sledovat, jak Tom sv\u016fj \u010daj vyp\u00edj\u00ed a\u017e do dna.<\/div>\n
„Hmmm, dobr\u00fd to bylo… ani jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1me mandlovej,“ pousm\u00e1l se chmurn\u011b Tom, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, \u017ee mandlov\u00e9 aroma m\u011bl ve skute\u010dnosti na sv\u011bdom\u00ed pr\u00e1v\u011b jed. „Poj\u010f…“<\/p>\n<\/div>\n
Vyt\u00e1hnul Billa na nohy a ruku v ruce se vydali do lo\u017enice. Ulehli a Bill se k Tomovi co nejv\u00edce p\u0159itulil. P\u0159itom mu uniklo n\u011bkolik vzlyk\u016f.<\/div>\n
„No tak, mil\u00e1\u010dku… neplakej, ko\u0165\u00e1tko moje… ur\u010dit\u011b zas bude l\u00edp… t\u0159eba pozd\u011bji, ale bude, v\u011b\u0159 mi…“<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi…“ hlesnul Bill sotva sly\u0161iteln\u011b. „Mus\u00edme j\u00edt u\u017e jen p\u0159es tis\u00edc mo\u0159\u00ed… p\u0159es tis\u00edc temn\u00fdch let bez \u010dasu…“<\/div>\n
„Tis\u00edc hv\u011bzd t\u00e1hne pry\u010d,“ nav\u00e1zal \u0161eptem Tom a d\u00e1l v tichoulink\u00e9m zp\u011bvu pokra\u010dovali oba. Jen Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle je jejich posledn\u00ed p\u00edsni\u010dka v \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Tam n\u011bkde je m\u00edsto, kter\u00e9 zn\u00e1me jen my dva… v\u0161echno b\u011b\u017eelo jinak, ne\u017e jsme cht\u011bli, puls v \u017eil\u00e1ch u\u017e je p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd…“<\/p>\n<\/div>\n
Obou se \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc zmoc\u0148ovala \u00fanava, nakonec ani nedozp\u00edvali. Co\u017e bylo dob\u0159e. Konej\u0161iv\u00fd  sp\u00e1nek je tak zachr\u00e1nil p\u0159ed pom\u011brn\u011b bolestivou smrt\u00ed. D\u00edky hlubok\u00e9mu sn\u011bn\u00ed nec\u00edtili, jak se po n\u011bkolika des\u00edtk\u00e1ch minut jejich t\u011bly \u0161\u00ed\u0159\u00ed nevolnost, p\u0159i kter\u00e9 se marn\u011b jejich mozky v zoufal\u00e9 z\u00e1chran\u011b \u017eivota sna\u017eily vyvol\u00e1vat k\u0159e\u010de a zvracen\u00ed. Nevn\u00edmali, jak jejich tv\u00e1\u0159e pol\u00e9v\u00e1 horkost, jak se jejich d\u00fdch\u00e1n\u00ed zrychluje a zm\u011bl\u010duje. Nevn\u00edmali nic, dokud je sv\u00fdm \u010dern\u00fdm \u0161\u00e1tkem oba nezast\u0159ela smrt. Jejich t\u011bla, nad\u00e1le v sob\u011b propleten\u00e1 v h\u0159ejiv\u00e9m, postupn\u011b v\u0161ak chladnouc\u00edm objet\u00ed, vypadala, jako by jen pokojn\u011b spala. Spala. Ale u\u017e ne do\u010dasn\u00fdm sp\u00e1nkem se sny, ale v\u011b\u010dn\u00fdm sp\u00e1nkem beze sn\u016f. A i kdy\u017e se to nezd\u00e1… byl ten v\u011b\u010dn\u00fd sp\u00e1nek pro oba bratry kone\u010dn\u011b osvobozen\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Ahoj v\u0161ichni, tak t\u00edmhle d\u00edlem se s v\u00e1mi tahle pov\u00eddka lou\u010d\u00ed. Nepova\u017euju ji za n\u011bjak povedenou, naopak, m\u016fj vztah v\u016f\u010di n\u00ed byl docela apatick\u00fd, proto\u017ee jsem si v n\u00ed akor\u00e1t vyb\u00edjela smutek, vzteka a depresi. Tak snad to bylo p\u0159e\u017eiteln\u00fd a i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[378],"tags":[],"class_list":["post-9496","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zivot-je-na-hovno"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9496","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9496"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9496\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9496"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9496"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9496"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}