{"id":9504,"date":"2011-01-28T18:00:00","date_gmt":"2011-01-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9480"},"modified":"2011-01-28T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-28T17:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/28\/lutte-pour-l-amour-48\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 48."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
„P\u00e1ni, ty m\u00e1\u0161 fakt talent!“ Pronese obdivn\u011b Mell p\u0159i pohledu na mou kresbu.<\/div>\n
„D\u00edky, tady mi to malinko ujelo.“ Uk\u00e1\u017eu prstem do m\u00edst, kde se mi to moc nevyvedlo a kriticky si prohl\u00e9dnu, co jsem vytvo\u0159il. V\u016fbec mi to ne\u0161lo, a rozhodn\u011b se mi to nepovedlo tak, jak tvrd\u00ed. Nebyl jsem schopen soust\u0159edit mysl, odpoutat se od my\u0161lenek. Ne\u0161lo to. Ta Tomova nervozita, slova Mell, na\u0161tvan\u00e1 Wee. Spojitost, kter\u00e1 m\u011b napadla, se mi nejprve zd\u00e1la absurdn\u00ed, ale ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou mi p\u0159ipadala re\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Je divn\u00e1, \u017ee jo?“ K\u00fdvne sm\u011brem k na\u0161\u00ed lektorce, kter\u00e1 sed\u00ed u stolu, d\u00edv\u00e1 se z okna a v\u016fbec si nev\u0161\u00edm\u00e1 toho, \u017ee kurz je u konce a jeden po druh\u00e9m opou\u0161t\u00edme m\u00edstnost. Z\u00e1m\u011brn\u011b j\u00ed neodpov\u00edm na jej\u00ed dotaz, p\u0159esto\u017ee jsem si toho v\u0161iml taky. Pokud se minule chovala zvl\u00e1\u0161tn\u011b, tak nedovedu pojmenovat to, jak se chov\u00e1 dnes.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuji za p\u016fj\u010den\u00ed.“  Vr\u00e1t\u00edm j\u00ed tu\u017eku. „V\u00ed\u0161 co, ne\u010dekej na m\u011b. Je\u0161t\u011b se pot\u0159ebuji sle\u010dny na n\u011bco zeptat.“ Polo\u017e\u00edm si v\u00fdkres do kl\u00edna a chyst\u00e1m se rozjet ke stolu, za n\u00edm\u017e sed\u00ed moje kamar\u00e1dka. P\u0159esto\u017ee se se mnou nebav\u00ed, ani\u017e bych znal d\u016fvod, st\u00e1le j\u00ed tak \u0159\u00edk\u00e1m.<\/div>\n
„Chce\u0161 v\u011bd\u011bt jej\u00ed n\u00e1zor?“ Odtu\u0161\u00ed s pohledem up\u0159en\u00fdm na \u010dtvrtku. Wee p\u0159ed n\u00e1s postavila bustu se slovy, a\u0165 ji namalujeme a nic v\u00edc ne\u0159ekla.<\/div>\n
„Jo, p\u0159ece jen tomu rozum\u00ed a m\u011b zaj\u00edm\u00e1, jestli bych\u2026 Jestli bych m\u011bl \u0161anci u talentovek na n\u011bjakou um\u011bleckou \u0161kolu.“ Pl\u00e1cnu, kdy\u017e si vzpomenu na to, k \u010demu m\u011b neust\u00e1le nut\u00ed Tom. Mell p\u0159ik\u00fdvne, jako\u017ee pochopila, a pokra\u010duje v h\u00e1zen\u00ed v\u011bc\u00ed do ta\u0161ky. Op\u0159u se do kole\u010dek, odhodlan\u00fd dostat z Violett to, co m\u011b zaj\u00edm\u00e1.  <\/div>\n
„Tak se m\u011bj. Nashledanou.“ Skoro a\u017e zak\u0159i\u010d\u00ed, na\u010de\u017e sebou Wee trhne. Jej\u00ed pohled okam\u017eit\u011b spo\u010dine na mn\u011b, nikoli na Mell, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b do\u0161la ke dve\u0159\u00edm a vy\u0161la jimi na chodbu.<\/div>\n
„Bille,“ oslov\u00ed m\u011b po chvilce a vstane ze \u017eidle. „Pot\u0159eboval jsi n\u011bco?“ Prohod\u00ed, kdy\u017e za\u010dne rovnat svoje v\u011bci na hrom\u00e1dku, kterou pozd\u011bji sebere ze stolu, \u010d\u00edm\u017e mi asi chce nazna\u010dit, \u017ee nem\u00e1 \u010das se se mnou vybavovat. To j\u00ed nev\u011b\u0159\u00edm. Sp\u00ed\u0161 se se mnou nechce bavit, ale m\u011b se jen tak nezbav\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b tv\u016fj n\u00e1zor.“ Pod\u00e1m ji svou pr\u00e1ci. „Tom,“ neujde mi, jak se o\u0161ije, kdy\u017e vyslov\u00edm jeho jm\u00e9no, \u010d\u00edm\u017e mi jen potvrd\u00ed domn\u011bnku, j\u00ed\u017e \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce za\u010d\u00edn\u00e1m v\u011b\u0159it. „Tom, ten m\u016fj bratr, st\u00e1le tvrd\u00ed, \u017ee bych m\u011bl zkusit p\u0159ij\u00edma\u010dky na n\u011bjakou \u0161kolu, pr\u00fd bych na to m\u011bl. Tak bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, co si mysl\u00ed\u0161 ty.“ Vid\u00edm na n\u00ed, \u017ee by se nejrad\u011bji sebrala a ode\u0161la, jen\u017ee to mus\u00ed p\u0159ese m\u011b, proto se nakonec pod\u00edv\u00e1 na v\u00fdkres a jist\u011b douf\u00e1, \u017ee ji nech\u00e1m j\u00edt, kdy\u017e mi \u0159ekne sv\u016fj n\u00e1zor.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tady to mohlo b\u00fdt lep\u0161\u00ed,“ uk\u00e1\u017ee na m\u00edsto, o n\u011bm\u017e v\u00edm, \u017ee by bylo pot\u0159eba upravit, „ale jinak je to poveden\u00e9. U\u017e jsem ti n\u011bkolikr\u00e1t \u0159ekla, \u017ee m\u00e1\u0161 talent a ten bys m\u011bl rozv\u00edjet. A te\u010f m\u011b omluv, mus\u00edm j\u00edt.“ Vr\u00e1t\u00ed mi kresbu a vezme do n\u00e1ru\u010de svoje v\u011bci.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bys mi mohla n\u011bco doporu\u010dit. Studuje\u0161 p\u0159ece um\u011bn\u00ed, ne? Tak bys mi mohla d\u00e1t p\u00e1r rad, jak se p\u0159ipravit na zkou\u0161ky.“ Zadr\u017e\u00edm ji podruh\u00e9 a popojedu voz\u00edkem dozadu.<\/div>\n
„Bille, opravdu sp\u011bch\u00e1m.“ Nal\u00e9h\u00e1 na m\u011b, abych ji propustil, ale s t\u00edm a\u0165 se rozlou\u010d\u00ed. Neodejde, dokud mi n\u011bco nevysv\u011btl\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d ses na m\u011b vyka\u0161lala? Sl\u00edbila jsi mi, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161 a stejn\u011b jsi to ud\u011blala!“<\/div>\n
„Nepadli jsme si s tv\u00fdm br\u00e1chou do oka. Nebyl mi sympatick\u00fd, j\u00e1 zrovna tak jemu. Dal mi najevo, \u017ee se mu nezamlouv\u00e1m.“ Chyst\u00e1 se kolem m\u011b prosmeknout, ale nedovol\u00edm j\u00ed to.<\/div>\n
„Nepadli jste si do oka, hm. Tom ti dal najevo, \u017ee se mu nezamlouv\u00e1\u0161. On nen\u00ed sympatick\u00fd tob\u011b, ty zase jemu, a p\u0159esto jste od gymn\u00e1zia p\u0159\u00e1tel\u00e9. Nen\u00ed to podivuhodn\u00e9?“<\/p>\n<\/div>\n
Violett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vykul\u00edm na n\u011bj o\u010di, a kdy\u017e k\u00fdvne, zd\u0159ev\u011bn\u00ed mi nohy, sev\u0159e se mi nitro a nedost\u00e1v\u00e1 se mi dechu. On mu to \u0159ekl? Ne, to je blbost! Hystericky na m\u011b je\u010del na chodb\u011b. Kdyby Bill v\u011bd\u011bl pravdu, nechoval by se Tom takhle ustra\u0161en\u011b. K\u0159i\u010del na m\u011b, a\u0165 m\u011b ani nenapadne jeho bratrovi vykl\u00e1dat n\u011bjak\u00e9 l\u017ei. Kdyby mu navykl\u00e1dal svou verzi, d\u00e1m krk na to, \u017ee by jej hned na to p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby sem ne\u0161el. Od n\u011bj to nev\u00ed. Ur\u010dit\u011b ne.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, po\u0159\u00e1d jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, odkud to tvoje jm\u00e9no zn\u00e1m. A d\u00edky Mell jsem si vzpomn\u011bl. Tomova kamar\u00e1dka se jmenuje Violett, ty taky. Studuje um\u011bn\u00ed a helemese, ty taky. M\u00e1 p\u0159\u00edtele Mathiase a ten tv\u016fj se jmenuje stejn\u011b. Nechce\u0161 mi tvrdit, \u017ee se nezn\u00e1te a \u017ee je to n\u00e1hoda, \u017ee ne?“ Potvrd\u00ed mi mou domn\u011bnku, \u017ee na to p\u0159i\u0161el s\u00e1m. P\u0159ed jeho bystrost\u00ed bychom m\u011bli oba, j\u00e1 i Tom, smeknout. Celou tu dobu, co jsme mu lhali, jsme byli p\u0159esv\u011bd\u010deni, \u017ee n\u00e1m to projde a Bill se nic nedozv\u00ed. Domn\u00edvali jsme se, \u017ee by mu to jeden z n\u00e1s musel \u0159\u00edct, aby p\u0159i\u0161el na to, \u017ee se zn\u00e1me, a ono to nebylo pot\u0159eba. Dohm\u00e1tl se toho s\u00e1m. Lh\u00e1t nem\u00e1 cenu. Neuv\u011b\u0159il by mi a jen bych ho v\u00edc na\u0161tvala. U\u017e takhle se netv\u00e1\u0159\u00ed zrovna p\u0159\u00e1telsky a ani se mu nediv\u00edm. Sama bych se nec\u00edtila jinak, vztek by mnou cloumal. Zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee v\u00e1s n\u011bkdo tah\u00e1 za nos a k tomu je\u0161t\u011b n\u011bkdo tak bl\u00edzk\u00fd, jako je Billovi Tom, by vyto\u010dilo ka\u017ed\u00e9ho. Nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e ud\u011blat to, k \u010demu jsem se rozhodla p\u0159ed ned\u00e1vnem. P\u0159esto\u017ee bychom za svou chybu m\u011bli zaplatit oba, bude Tom u\u0161et\u0159en z jednoho prost\u00e9ho d\u016fvodu. Kdyby m\u011bl b\u00fdt potrest\u00e1n i on, znamenalo by to ubl\u00ed\u017eit Billovi, a to nechci.  <\/div>\n
„Bille, to j\u00e1.“ <\/div>\n
„Co ty?“ zavr\u010d\u00ed na m\u011b. „Mn\u011b bylo va\u0161e setk\u00e1n\u00ed divn\u00e9, ale celou dobu jsem si myslel, \u017ee se jeden druh\u00e9mu nel\u00edb\u00edte. A ono to nakonec bylo naprosto jinak! Douf\u00e1m, \u017ee jste si to aspo\u0148 u\u017eili. J\u00e1 toti\u017e ne!“<\/div>\n
„Po\u010dkej, vysv\u011btl\u00edm ti to. To j\u00e1 Toma p\u0159esv\u011bd\u010dila, aby lhal, \u017ee se nezn\u00e1me. Necht\u011bl, ale kdy\u017e jsem mu \u0159ekla, \u017ee to bude lep\u0161\u00ed a argumentovala t\u00edm, \u017ee bys mi nev\u011b\u0159il, kdybys v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem jeho kamar\u00e1dka a \u017ee bys m\u011b mohl br\u00e1t, jako\u017ee m\u011b za tebou poslal jako kontrolu. P\u0159emlouvala jsem ho a on svolil.“ Douf\u00e1m, \u017ee mi nakonec uv\u011b\u0159\u00ed, proto\u017ee zat\u00edm se tak netv\u00e1\u0159\u00ed. Prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b a ur\u010dit\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed o tom, co jsem tu pr\u00e1v\u011b \u0159ekla. A\u0165 je na m\u011b klidn\u011b na\u0161tvan\u00fd, a\u0165 m\u011b se\u0159ve. Po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby se dozv\u011bd\u011bl skute\u010dnou pravdu. Tu by asi neunesl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee je to tvoje vina. On lh\u00e1t necht\u011bl. \u0158ekl by mi pravdu, ale ty jsi mu to nedovolila.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak.“ P\u0159ik\u00fdvnu a pokus\u00edm se tv\u00e1\u0159it tak, aby nepojal sebemen\u0161\u00ed podez\u0159en\u00ed, \u017ee ne\u0159\u00edk\u00e1m pravdu. „Ne\u017e m\u011b po\u0161le\u0161 do h\u00e1je, cht\u011bla bych ti je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct. Mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt, \u017ee Tom sice d\u011bl\u00e1 ob\u010das chyby, ale nikoho na sv\u011bt\u011b nemiluje v\u00edc ne\u017e tebe. V\u0161echno, co d\u011bl\u00e1, d\u011bl\u00e1 jen z l\u00e1sky k tob\u011b. Mysli na to, hm?“ Tohle jsem mu musela \u0159\u00edct, proto\u017ee je nutn\u00e9, aby to m\u011bl na pam\u011bti. Chyst\u00e1m se mu je\u0161t\u011b omluvit za to, co jsem provedla, ale nedostanu k tomu p\u0159\u00edle\u017eitost.  <\/div>\n
„Promi\u0148, Bille, opozdi-…“ Za m\u00fdmi z\u00e1dy se ozve Tom\u016fv hlas. Ani nedo\u0159ekne v\u011btu do konce a sklapne. Nejsp\u00ed\u0161 prod\u011blal \u0161ok. Jeho bratr st\u00e1le z\u00edr\u00e1 na m\u011b a sleduje, jak budu reagovat.<\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm.“ Rozhodnu se nakonec pro odchod. Kaulitz mlad\u0161\u00ed jen p\u0159ik\u00fdvne, ten star\u0161\u00ed m\u011b sleduje ost\u0159\u00ed\u017e\u00edm pohledem a jsem docela r\u00e1da, \u017ee se o\u010dima ned\u00e1 vra\u017edit, nebo\u0165 p\u0159esn\u011b tenhle osud by m\u011b v tenhle moment potkal. Prosmeknu se kolem n\u011bj a s nejistotou opust\u00edm m\u00edstnost. Nev\u00edm, jak to bude d\u00e1l. Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, zda se s Billem je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm, nebo tohle setk\u00e1n\u00ed bylo posledn\u00ed, zda mi to po \u010dase promine nebo ne. Jedin\u00e9, co v\u00edm, je, \u017ee vstoupil do m\u00e9ho \u017eivota, a p\u0159esto\u017ee v n\u011bm setrval jen chvilku, zanechal v n\u011bm po sob\u011b nesmazateln\u00e9 stopy. Vlastn\u011b oni oba.<\/div>\n
Na jednu stranu jsem r\u00e1da, \u017ee je to venku. Sice ve\u0161ker\u00e1 vina spad\u00e1 na m\u011b, ale nelituji toho. Kdy\u017e jsem je poznala, myslela jsem si, \u017ee je z\u00e1vislej\u0161\u00ed mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de na tom star\u0161\u00edm, dnes bych to vid\u011bla naopak. Ne pro Billa, ale pro Toma jsem lhala. Domn\u00edvala jsem se, \u017ee to d\u011bl\u00e1m kv\u016fli jeho mlad\u0161\u00edmu sourozenci, te\u010f je mi v\u0161ak jasn\u00e9, \u017ee to bylo jinak. Po\u0159\u00e1d bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e Bill zavrhne m\u011b, ne\u017e aby to ud\u011blal s Tomem. Po \u010dase se s t\u00edm vyrovn\u00e1m, kde\u017eto on by se s t\u00edm nevyrovnal nikdy.  <\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Celou cestu dom\u016f jsem ml\u010del, zat\u00edmco Bill mi vesele vypr\u00e1v\u011bl o tom, co dneska malovali, co mu \u0159\u00edkala Mell a \u017ee je ta holka hrozn\u00e9 \u010d\u00edslo. Sna\u017eil jsem se naj\u00edt na jeho chov\u00e1n\u00ed cokoli, co by m\u011b m\u011blo znepokojovat, ale ni\u010deho jsem si nev\u0161imnul. Choval se norm\u00e1ln\u011b na to, \u017ee mluvil s Wee. Byl bych se domn\u00edval, \u017ee ho rozhovor s n\u00ed vyvede z m\u00edry a on opak bude pravdou.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b hodn\u011b pr\u00e1ce?“ Zept\u00e1 se Bill a odvr\u00e1t\u00ed zrak od televize. Pr\u00e1ce, pr\u00e1ce\u2026  \u017d\u00e1dnou nem\u00e1m. Jen chod\u00edm od ni\u010deho k ni\u010demu a p\u0159end\u00e1v\u00e1m v\u011bci z m\u00edsta na m\u00edsto. Jak\u00e1pak pr\u00e1ce!<\/div>\n
„Ne, nem\u00e1m.“ Rezignuji. Odhod\u00edm ut\u011brku zp\u011bt na linku a sednu si do k\u0159esla, kter\u00e9 je bl\u00ed\u017ee k Billovi. „Na co kouk\u00e1\u0161?“ Zad\u00edv\u00e1m se na obrazovku, kter\u00e1 ale najednou z\u010dern\u00e1.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e na nic.“ Usm\u011bje se Bill a polo\u017e\u00ed ovlada\u010d do kl\u00edna. „Budeme si pov\u00eddat, hm?“<\/div>\n
„Pov\u00eddat?“ Pokus\u00edm se usm\u00e1t, ale ur\u010dit\u011b mi z toho vznikl sp\u00ed\u0161 \u0161kleb. „O \u010dem?“<\/div>\n
„Dlouho jsi mi o ni\u010dem nevypr\u00e1v\u011bl, Tome.“ Za\u0161kemr\u00e1. Jsem si v\u011bdom, \u017ee m\u011bl a m\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e mu l\u00ed\u010d\u00edm n\u011bco ze sv\u00e9ho \u017eivota. R\u00e1d si p\u0159isad\u00edm, sem tam si n\u011bco p\u0159ibarv\u00edm, a p\u0159esto\u017ee oba v\u00edme, \u017ee je historka z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti zalo\u017een\u00e1 na moj\u00ed fantazii ne\u017e skute\u010dnosti, kr\u00e1lovsky se u toho bav\u00edme. Dneska se mi ale moc do ni\u010deho nechce. Moc legrace si se mnou neu\u017eije. Odpoledn\u00ed v\u00fdm\u011bna n\u00e1zor\u016f s Violett na chodb\u011b mi p\u011bkn\u011b zkazila n\u00e1ladu, a fakt, \u017ee jsem je na\u0161el spolu, m\u011b par\u00e1dn\u011b vyd\u011bsil. K tomu si spr\u00e1vn\u011b nedovedu vylo\u017eit pohled, kter\u00fd mi v\u011bnovala Wee, kdy\u017e kolem m\u011b proch\u00e1zela.<\/div>\n
„No, nestalo se mi nic zaj\u00edmav\u00e9ho, co by st\u00e1lo za \u0159e\u010d.“<\/div>\n
„Ale m\u011b p\u0159ece jen jedna v\u011bc zaj\u00edm\u00e1.“ Ned\u00e1 se Bill. Naklon\u00ed hlavu na pravou stranu, kouzeln\u011b se na m\u011b usm\u011bje a zamrk\u00e1 dlouh\u00fdmi \u0159asami.<\/div>\n
„Jo a kter\u00e1?“<\/div>\n
„Jak ses sezn\u00e1mil s Wee.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong>  <\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, p\u0159eh\u00e1n\u011bj.“ Pob\u00eddnu jej, aby se u\u017e kone\u010dn\u011b dal do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a neml\u010del jako ryba. S\u00e1m jsem zv\u011bdav, jak\u00e9 moudro z n\u011bj vypadne. „Tak jak ses sezn\u00e1mil s Violett?“<\/div>\n
„Po\u010dkej, Bille. Pt\u00e1\u0161 se na Wee nebo na Violett?“ P\u0159esto\u017ee se to sna\u017e\u00ed potla\u010dovat, c\u00edt\u00edm jeho nervozitu. \u00a8<\/div>\n
„Nen\u00ed to jedno? V\u017edy\u0165 je to jedna a ta sam\u00e1 osoba, ale dob\u0159e, budeme j\u00ed \u0159\u00edkat Wee. L\u00edb\u00ed se mi to v\u00edc.“ Afektovan\u011b se usm\u011bji a up\u0159u na n\u011bj pohled. „Tak pov\u00eddej, kde jste se sezn\u00e1mili? Asi v\u00e1s p\u0159edstavil Mathy, vi\u010f?“ Tom\u016fv obli\u010dej je vte\u0159inu od vte\u0159iny bled\u0161\u00ed a bled\u0161\u00ed. Dost jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co Violett \u0159\u00edkala, a p\u0159esto\u017ee bych se mohl spokojit s t\u00edm, co jsem se dozv\u011bd\u011bl, rozhodl jsem se vyslechnout si i druhou verzi, kdy\u017e u\u017e zn\u00e1m tu prvn\u00ed. Uvid\u00edme, jestli se shodnou a v \u010dem se budou jejich verze li\u0161it.<\/div>\n
 „Asi dost dob\u0159e nech\u00e1pu\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betareaed: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „P\u00e1ni, ty m\u00e1\u0161 fakt talent!“ Pronese obdivn\u011b Mell p\u0159i pohledu na mou kresbu. „D\u00edky, tady mi to malinko ujelo.“ Uk\u00e1\u017eu prstem do m\u00edst, kde se mi to moc nevyvedlo a kriticky si prohl\u00e9dnu, co jsem vytvo\u0159il. V\u016fbec mi to ne\u0161lo,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-9504","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9504","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9504"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9504\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9504"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9504"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9504"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}