{"id":9506,"date":"2011-01-28T17:00:00","date_gmt":"2011-01-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9482"},"modified":"2011-01-28T17:00:00","modified_gmt":"2011-01-28T16:00:00","slug":"zivot-na-prkne-s-kolecky-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/28\/zivot-na-prkne-s-kolecky-36\/","title":{"rendered":"\u017divot na prkn\u011b s kole\u010dky 36."},"content":{"rendered":"
autor: Pajule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Vanilko\u2026“<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Druh\u00fd  den r\u00e1no – p\u00e1tek (t\u00fdden do konce t\u00e1bora)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Probud\u00edm se a p\u0159i protahov\u00e1n\u00ed  zjist\u00edm, \u017ee Bill nen\u00ed v posteli. Nech\u00e1pav\u011b otev\u0159u o\u010di a pod\u00edv\u00e1m se po chatce. Nic. Nikdo. Nahmat\u00e1m na no\u010dn\u00edm stolku mobil. Ten ukazuje p\u011bt hodin r\u00e1no. Eh? Asi m\u011bl jen hlad nebo \u017e\u00edze\u0148. Nebo pot\u0159eboval na z\u00e1chod. Nebo tak n\u011bco. Op\u011bt se sna\u017e\u00edm pono\u0159it do sp\u00e1nku\u2026 Ale moc se mi to neda\u0159\u00ed. P\u0159evaluji se ze strany na stranu. M\u016fj mozek pracuje na pln\u00e9 obr\u00e1tky, kde by mohl b\u00fdt Bill, i kdy\u017e vlastn\u011b nen\u00ed co<\/em> \u0159e\u0161it. Op\u011bt chm\u00e1tnu po mobilu, kter\u00fd uk\u00e1\u017ee jen o deset minut v\u00edce ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Nevydr\u017e\u00edm to a vstanu z postele. V rychlosti si na sebe nat\u00e1hnu triko a tepl\u00e1ky, proto\u017ee pochodovat po t\u00e1bo\u0159e jen v boxerk\u00e1ch by nebylo zrovna nejlep\u0161\u00ed. Do kapsy si je\u0161t\u011b d\u00e1m mobil a z chatky vyjdu ven. Po zn\u00e1m\u00e9 cesti\u010dce mezi stromy se vyd\u00e1m k budov\u011b, kde jsou z\u00e1chody, abych si do\u0161el na z\u00e1chod\u2026 A potom p\u016fjdu hledat Billa. Ale t\u0159eba bude pr\u00e1v\u011b na z\u00e1chodech nebo v um\u00fdv\u00e1rn\u00e1ch. Co j\u00e1 v\u00edm? Nev\u00edm\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
JIMMY<\/p>\n<\/div>\n
Otr\u00e1ven\u011b oto\u010d\u00edm hrne\u010dkem kolem dokola a zase zp\u00e1tky. Probudil jsem se asi p\u0159ed hodinou a u\u017e  jsem neusnul. \u0160el jsem si uva\u0159it kafe, a te\u010f u\u017e tu p\u0159es hodinu sed\u00edm na schodech s hrnkem k\u00e1vy. Ta u\u017e je ov\u0161em studen\u00e1. Zrovna ve chv\u00edli, kdy pohled m\u00fdch o\u010d\u00ed padne na m\u00e9 od prachu \u0161pinav\u00e9 boty, usly\u0161\u00edm, jak n\u011bkdo ti\u0161e jde p\u0159es travnat\u00fd – no, vlastn\u011b hlin\u011bn\u00fd – pl\u00e1cek. Zvednu hlavu a spat\u0159\u00edm Billa. Pusu m\u00e1 do\u0161iroka otev\u0159enou, jak z\u00edv\u00e1. Ob\u011b ruce m\u00e1 zara\u017een\u00e9 v kaps\u00e1ch podez\u0159ele<\/em> \u00fazk\u00fdch tepl\u00e1k\u016f. Kdy\u017e zbyst\u0159\u00ed, \u017ee se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m, pusu rozt\u00e1hne do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Dojde ke mn\u011b, chv\u00edli v\u00e1h\u00e1, ale nakonec se posad\u00ed na jeden ze schod\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Co ty tady tak \u010dasn\u011b po r\u00e1nu? Pokud v\u00edm, ty jsi byl v\u017edycky ten, kdo si r\u00e1d p\u0159isp\u00ed, ne?“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b, \u00fasm\u011bv mu st\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1 na tv\u00e1\u0159i, jen o\u010di v sob\u011b nesou otazn\u00edky.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, lidi se m\u011bn\u00ed,“ pl\u00e1cnu prvn\u00ed, co m\u011b napadne, abych mu nemusel vysv\u011btlovat d\u016fvod, pro\u010d tu sed\u00edm. To bych nebyl zrovna nejrad\u011bji.<\/div>\n
„Haha, tady m\u00e1 n\u011bkdo zase psychologickou chvilku, co? S t\u00edm na m\u011b nelez, Jimmy. Psychologie v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed m\u016fj obor,“ nam\u00edtne. I kdy\u017e mi moc do sm\u00edchu nen\u00ed, uchechtnu se.<\/div>\n
„Svat\u00e1 pravda. Na univerzit\u011b by ti m\u011bli vymyslet obor, kter\u00fd by jasn\u011b nesl n\u00e1zev Skatebording,“ pro zm\u011bnu se zasm\u011bje on.<\/div>\n
„Tane\u010dn\u00ed konzervato\u0159 je dobr\u00e1 n\u00e1hra\u017eka, mysl\u00edm. Jen douf\u00e1m, \u017ee tam po mn\u011b nebudou cht\u00edt balet,“ oba se nar\u00e1z za\u010dneme sm\u00e1t.  <\/div>\n
Tyhle chv\u00edle s Billem m\u00e1m moc r\u00e1d. Prost\u011b jen tak sed\u00edme, pov\u00edd\u00e1me si, sm\u011bjeme se nebo ml\u010d\u00edme. To u\u017e je vlastn\u011b \u00fapln\u011b jedno. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je, \u017ee jsme my dva spolu. I kdy\u017e v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed m\u016fj syn, pova\u017euji ho za vlastn\u00edho. A i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee chod\u00ed se sv\u00fdm bratrem, co\u017e je n\u011bco, co v dne\u0161n\u00edm sv\u011bt\u011b nen\u00ed p\u0159\u00edpustn\u00e9 – i p\u0159esto, \u017ee je 21. stolet\u00ed – budu ho podporovat. Budu ho podporovat ve v\u0161em<\/strong>. Hled\u00e1 si cestu. Douf\u00e1m jen v to, \u017ee od propit\u00fdch noc\u00ed, mejdan\u016f a skupinov\u00e9ho sexu p\u0159ejde k n\u011b\u010demu rozumn\u00e9mu. I kdyby to m\u011bl b\u00fdt pr\u00e1v\u011b Tom<\/strong>.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ vyru\u0161\u00edm m\u011b Bill z proudu my\u0161lenek.<\/div>\n
„Co? Ne, nic se ned\u011bje. V\u00e1\u017en\u011b jsem na dne\u0161ek m\u00e1lo spal. Asi bych m\u011bl j\u00edt pokra\u010dovat. Tak\u017ee pokud m\u011b omluv\u00ed\u0161, odlo\u017e\u00edm hrn\u00ed\u010dek do d\u0159ezu v kuchy\u0148ce a p\u016fjdu se zahrabat zp\u00e1tky. Kluci stejn\u011b za chv\u00edli p\u016fjdou z chatky pry\u010d, tak\u017ee alespo\u0148 budu m\u00edt klid. Tak dobrou noc. Vlastn\u011b – dobr\u00fd r\u00e1nko,“ vstanu a jak jsem \u0159ekl, to ud\u011bl\u00e1m. Odnesu hrnek zp\u011bt do kuchy\u0148ky, kde ho jen tak polo\u017e\u00edm do d\u0159ezu. Potom se s my\u0161lenkou kr\u00e1sn\u011b nad\u00fdchan\u00e9 postele vyd\u00e1m do chatky.<\/p>\n<\/div>\n
\"329\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Bill se bu\u010f vytratil, nebo nev\u00edm. Kdy\u017e ho nenajdu ani v um\u00fdv\u00e1rn\u00e1ch, vyjdu sm\u011br kuchy\u0148. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl hlad, tak se \u0161el naj\u00edst. Dojdu k budov\u011b a projdu jak kuchy\u0148, kde najdu jen Fabiho, tak j\u00eddelnu i spole\u010denskou m\u00edstnost, ale Bill nikde nen\u00ed. Posledn\u00ed m\u00edsto, kde by se v\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed mohl b\u00fdt, je skatepark. Zabo\u0159\u00edm ruce do kapes Billov\u00fdch tepl\u00e1k\u016f – ten pomatenec si toti\u017e vzal moje – a vyd\u00e1m se do skateparku. Kdy\u017e dojdu k br\u00e1n\u011b, zjist\u00edm, \u017ee je odem\u010den\u00e1.  V tom, \u017ee je tam Bill, m\u011b utvrd\u00ed jeho obl\u00edben\u00e1 kapela linouc\u00ed se z repr\u00e1k\u016f, kdy\u017e dojdu o p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l. Nakonec dojdu a\u017e ke klubovn\u011b, odkud zpozoruji, \u017ee Bill jezd\u00ed na U-ramp\u011b, ze kter\u00e9 u\u017e jsou n\u00e1stroje pry\u010d, tak\u017ee se na n\u00ed d\u00e1 jezdit. Popojdu a\u017e k U-ramp\u011b, sednu si na zem a Billa pozoruju. To, \u017ee je ve skateboardingu jeden z nejlep\u0161\u00edch, se ned\u00e1 pop\u0159\u00edt. A to, \u017ee je naprosto okouzluj\u00edc\u00ed se ned\u00e1 pop\u0159\u00edt takt\u00e9\u017e. A ke v\u0161emu je\u2026 m\u016fj<\/strong>.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ usly\u0161\u00edm, jak Bill zastav\u00ed, prkno si vezme do ruky, sund\u00e1 si helmu a se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b p\u0159ijde. Prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1, je to, \u017ee m\u011b zlehka l\u00edbne na tv\u00e1\u0159 a p\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„Co tak brzo vzh\u016fru? Nemohl jsi sp\u00e1t? Bud\u00edk jsem nesly\u0161el\u2026“ za\u0161ept\u00e1m mu do ucha, na\u010de\u017e on nad t\u00edm m\u00e1vne rukou a poodstoup\u00ed ode m\u011b. Za\u010dne si sund\u00e1vat v\u0161echny chr\u00e1ni\u010de a skl\u00e1dat je na zem vedle skateboardu. Nakonec na zem polo\u017e\u00ed i helmu a za\u010dne se protahovat. Kdy\u017e se zd\u00e1, \u017ee u\u017e dal\u0161\u00ed protahovac\u00ed cviky d\u011blat nebude, p\u0159ijdu k n\u011bmu a obejmu ho.<\/div>\n
„\u0160patn\u00fd sny, v\u00ed\u0161?“ za\u0161ept\u00e1 tentokr\u00e1t on. P\u0159ivinu si ho k sob\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Vanilko<\/em> moje, stalo se n\u011bco? Sm\u011bje\u0161 se, ale zd\u00e1 se, \u017ee to nen\u00ed v\u0161echno ok? Ud\u011blal jsem n\u011bco? Nebo jsem n\u011bco ne<\/em>ud\u011blal? \u0158ekl jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, Tomi, ty nic, neboj. Ale r\u00e1no, kdy\u017e jsem \u0161el do skateparku, jsem potkal Jimmyho. Sed\u011bl p\u0159ed kuchyn\u00ed na schodech. Bavil se se mnou, zasm\u00e1l se se mnou, ale zd\u00e1lo se mi, \u017ee m\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i utr\u00e1pen\u00fd v\u00fdraz. Divn\u011b a m\u00e1lo mluvil. A ke v\u0161emu za\u010dal s t\u011bma jeho psychologick\u00fdma fr\u00e1zi\u010dkama, \u017ee lidi se m\u011bn\u00ed a tak. M\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, \u017ee se n\u011bco stalo.“<\/div>\n
„Za dva dny odl\u00e9t\u00e1, mus\u00ed v\u0161echno, co zame\u0161kal, dohnat, co\u017e asi nebude moc jednoduch\u00fd. Nediv se mu. Se v\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed se na to net\u011b\u0161\u00ed a mo\u017en\u00e1 je z toho i nerv\u00f3zn\u00ed, ne?“ sna\u017e\u00edm se ho ut\u011b\u0161it. Povzdychne si, trochu se ode m\u011b odt\u00e1hne a pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. \u0160\u0165astn\u011b se usm\u011bji ve chv\u00edli, kdy se na jeho tv\u00e1\u0159i objev\u00ed mal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Asi jo. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct. Jimmy m\u00e1 ob\u010das prapodivn\u00fd n\u00e1pady a my\u0161lenky. Ur\u010dit\u011b zase vym\u00fd\u0161lel n\u011bjakou tu jeho chujovinu\u2026 P\u016fjdeme do klubovny?“ na Billovu ot\u00e1zku jen k\u00fdvnu hlavou. Odpoj\u00edme se od sebe a vyd\u00e1me se opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem, ne\u017e jsme st\u00e1li te\u010f. Billovi v kapse zacinkaj\u00ed kl\u00ed\u010de, a kdy\u017e dojdeme a\u017e ke dve\u0159\u00edm, odemkne je. Oba dva se pak sval\u00edme na pol\u0161t\u00e1\u0159 ke zdi, proto\u017ee seda\u010dka tu je\u0161t\u011b nen\u00ed. Nevejde se sem, je tady je\u0161t\u011b klav\u00edr. Ten si odv\u00e1\u017e\u00ed a\u017e z\u00edtra r\u00e1no.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli jen tak sed\u00edme. Nakonec se zvednu a sednu si na stoli\u010dku ke klav\u00edru, kter\u00fd otev\u0159u. Ob\u011b ruce si jen tak polo\u017e\u00edm na kl\u00e1vesy a sna\u017e\u00edm si vzpomenout si na jednu skladbu, kterou jsem kdysi hr\u00e1val. Kdysi\u2026 asi p\u0159ed p\u011bti lety, kdy jsem je\u0161t\u011b chodil na hodiny klav\u00edru ke kolegyni moj\u00ed m\u00e1my. Joo, to byly \u010dasy\u2026<\/div>\n
„Zahraj mi n\u011bco, pros\u00edm,“ p\u0159isedne si ke mn\u011b i Bill. Posunu se na stoli\u010dce v\u00edc ke stran\u011b, aby se sem ve\u0161el. Na jeho p\u0159\u00e1n\u00ed za\u010dnu hr\u00e1t\u2026 Jednu z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch skladeb.<\/div>\n