{"id":9513,"date":"2011-01-27T18:30:00","date_gmt":"2011-01-27T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9489"},"modified":"2011-01-27T18:30:00","modified_gmt":"2011-01-27T17:30:00","slug":"effervescent-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/27\/effervescent-7\/","title":{"rendered":"Effervescent 7."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"472\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se skoro v\u017edycky c\u00edt\u00ed pohodln\u011b, Tom skoro v\u017edycky ne<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e9, co se najedli, a poslouchali Andreasovy st\u00ed\u017enosti na to, jak by na ten ve\u010d\u00edrek cht\u011bl taky j\u00edt, Bill a Tom ho nechali, aby je ke Georgovi alespo\u0148 odvezl; pot\u00e9, co souhlasil, \u017ee koup\u00ed alkohol. Bill platil, ujistil Toma, \u017ee mu nemus\u00ed nic vracet (i kdy\u017e vr\u00e1til) a \u010dekal, a\u017e si Tom p\u0159estane d\u011blat starosti.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00ed\u0161 se dneska dom\u016f?“ zeptal se Andreas, kdy\u017e zastavil na kraji silnice.<\/div>\n
„Um, asi jo\u2026“ zamumlal Tom. „Nemysl\u00edm si, \u017ee se mi tam bude cht\u00edt z\u016fst\u00e1vat\u2026“<\/div>\n
„To d\u00e1v\u00e1 smysl. Bille, postarej se o to, aby se m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka dostal v po\u0159\u00e1dku dom\u016f,“ za\u017eertoval Andreas a Bill p\u0159ik\u00fdvl, zvedl dva prsty jako skautskou p\u0159\u00edsahu.<\/div>\n
„Pochybuju, \u017ee budu p\u00edt,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e.  <\/div>\n
V\u017edycky si d\u011blal starosti, \u017ee kdy\u017e bude p\u00edt, tak pak nebude schopn\u00fd udr\u017eovat sv\u00e9 ritu\u00e1ly, a \u017ee r\u00e1no bude klubko nerv\u016f a paniky. Nikdy se to nestalo, nikdy nebyl a\u017e tak opil\u00fd, ale st\u00e1le si d\u011blal starosti. Samoz\u0159ejm\u011b, kdy\u017e byl s Billem, tak mu ob\u010das p\u0159ipadalo, jako kdy\u017e je opil\u00fd; zapom\u00ednal na spoustu v\u011bc\u00ed, kdy\u017e byl u n\u011bj ten mlad\u0161\u00ed kluk.<\/div>\n
„A j\u00e1 m\u016f\u017eu? U\u017e je to opravdu dost dlouho, co jsem pil naposledy, a opravdu chci.“<\/div>\n
„Jo, to je v pohod\u011b. Nevad\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u011bti<\/em>,“ pop\u00edchl je Andreas. „Vypadn\u011bte mi z auta. Mus\u00edm si naj\u00edt n\u011bco na pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„D\u00edky za odvoz, Andy,“ zaradoval se Bill.<\/div>\n
„V pohod\u011b. Tome, zavolej mi, kdybys pot\u0159eboval odvoz. Mo\u017en\u00e1 tady n\u011bkde budu.“<\/div>\n
„D-Dob\u0159e, d\u011bkuju.“<\/p>\n<\/div>\n
Oba vystoupili z auta a ode\u0161li po cest\u011b ke Georgovu domu. Bydlel na p\u0159edm\u011bst\u00ed Tich\u00e9ho \u00dadol\u00ed v dom\u011b, kter\u00fd naprosto p\u0159ekon\u00e1val v\u0161echny ostatn\u00ed domy. Byl velk\u00fd, a ne jen trochu velk\u00fd, a elegantn\u011b vyzdoben\u00fd; Bill si pomyslel, \u017ee to takhle \u017eensky musela nazdobit Georgova matka.<\/div>\n
Vep\u0159edu p\u0159ed domem byl rybn\u00ed\u010dek, p\u0159es n\u011bj byl most, kter\u00fd spojoval oba b\u0159ehy. Bill si p\u0159ipadal, jako kdy\u017e jde p\u0159es most k n\u011bjak\u00e9mu hradu, kdy\u017e p\u0159es n\u011bj pro\u0161li, a nejednou si p\u0159ipadal stra\u0161n\u011b nezastaviteln\u011b a st\u0159edov\u011bce. Okam\u017eit\u011b to \u0159ekl Tomovi; ten se jenom zasm\u00e1l a odv\u011btil Billovi, \u017ee a\u017e moc fantaz\u00edruje.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Jsi nerv\u00f3zn\u00ed?“ zeptal se Bill a Tom pokr\u010dil rameny. „Proto\u017ee je naprosto v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e se te\u010f oto\u010d\u00edme a p\u016fjdeme dom\u016f. Nikomu jsme nic nesl\u00edbili.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026 Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/p>\n<\/div>\n
Do\u0161li k velk\u00fdm dvojit\u00fdm dve\u0159\u00edm a byli okam\u017eit\u011b zata\u017eeni dovnit\u0159 Georgem a Gustavem, kte\u0159\u00ed je prakticky p\u0159epadli. Bill se jen rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe a neposlouchal, jak si ti t\u0159i pov\u00eddaj\u00ed; nebo sp\u00ed\u0161, jak ti dva bombarduj\u00ed Toma ot\u00e1zkami.  <\/div>\n
D\u016fm byl vevnit\u0159 je\u0161t\u011b v\u00edc fenomen\u00e1ln\u00ed, ne\u017e byl venku; Bill mohl jist\u011b \u0159\u00edct, \u017ee z\u00e1vid\u00ed, nebo alespo\u0148 by z\u00e1vid\u011bl, kdyby ho to tak moc zaj\u00edmalo, jako\u017ee ne, ale bylo to opravdu k z\u00e1visti sv\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed. Georg nab\u00eddl Billovi, a\u0165 se posad\u00ed vedle Toma na malou staro\u017eitnou dvouseda\u010dku a Bill se nad\u0161en\u011b posadil; st\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eel po velk\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku.  <\/div>\n
„V ledni\u010dce je spousta alkoholu, tak\u017ee si klidn\u011b berte\u2026 um, budete tu sp\u00e1t nebo\u2026?“<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl Tom nejist\u011b. „N-nemysl\u00edm si. Nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak pak p\u016fjdeme p\u011b\u0161ky dom\u016f. Nev\u00edm.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, no\u2026 Kdy\u017e n\u00e1m sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee n\u00e1m v\u0161echno pov\u00ed\u0161. Ve \u0161kole s n\u00e1mi nemluv\u00ed\u0161 a nikdy se nezastav\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Georgu\u2026 a je mi to opravdu l\u00edto\u2026 ne, \u017ee bych se v\u00e1m cht\u011bl vyh\u00fdbat.“<\/div>\n
„My v\u00edme, Tome. To je v pohod\u011b,“ dodal Gustav, ne\u017e se posadil do k\u0159esla a otev\u0159el si sv\u00e9 t\u0159et\u00ed pivo.<\/div>\n
„Oh, Georgu? M\u00e1te tu n\u011bjak\u00fd sklo?“ zeptal se Bill, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil, \u017ee si zapomn\u011bl nandat svoje br\u00fdle na \u010dten\u00ed.<\/div>\n
„Oh, jo, vte\u0159inku.“<\/div>\n
Georg se odebral pro dv\u011b skleni\u010dky a Bill na Toma nakr\u010dil obo\u010d\u00ed; ti\u0161e se ho ptal, jestli chce drink. Dred\u00e1\u010d pla\u0161e p\u0159ik\u00fdvl. Kdy\u017e se opije, tak mo\u017en\u00e1 jeho otravn\u00e1 nervozita zmiz\u00ed. A taky \u017ee ano.  <\/div>\n
Kdy\u017e v\u0161ichni dorazili, Bill a Tom u\u017e byli p\u0159\u00edjemn\u011b opil\u00ed; Bill v\u00edc. Tom si pov\u00eddal (divn\u00e9) s Gustavem o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, zat\u00edmco Bill pob\u00edhal po dom\u011b a sna\u017eil se cp\u00e1t do konverzace v\u0161em lidem, co mohl. Jako v jeho minul\u00e9m m\u011bst\u011b, mu lid\u00e9 prost\u011b nerozum\u011bli a sp\u00ed\u0161 ne\u017e aby se s n\u00edm kamar\u00e1dili, se od n\u011bj sna\u017eili dr\u017eet d\u00e1l, ale jeho to neodradilo. Sp\u00ed\u0161 ne\u017e to, ho to je\u0161t\u011b podpo\u0159ilo; i kdy\u017e za n\u011bj mo\u017en\u00e1 myslel alkohol.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, vypad\u00e1 to, \u017ee ti je s t\u00edm Billem dob\u0159e,“ \u0159ekl Gustav s n\u00e1dechem podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed v hlase, nebo mo\u017en\u00e1 \u017e\u00e1rlivosti. „Chci \u0159\u00edct, pom\u011brn\u011b.“<\/div>\n
„J-jo, \u0159ekl bych, \u017ee celkem ano\u2026 tak n\u011bjak.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se blon\u010f\u00e1k a Tom se napil ze sv\u00e9ho pit\u00ed, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl; nerv\u00f3zn\u011b se zaryl nehty do kolen.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je to proto, \u017ee v\u011bt\u0161inu \u010dasu mluv\u00ed on, a tak se prost\u011b zve na v\u011bt\u0161inu m\u00edst s\u00e1m, nam\u00edsto, aby zval m\u011b\u2026 prost\u011b to d\u011bl\u00e1 v\u011bci mnohem leh\u010d\u00edmi\u2026“<\/div>\n
„Chod\u00edte spolu?“<\/div>\n
„N-ne! Ne. J\u00e1, ani si nemysl\u00edm, \u017ee n\u011bkdy budeme,“ zasm\u00e1l se Tom, ale st\u00e1le se c\u00edtil b\u00eddn\u011b, \u017ee takhle p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. „Ne, Bill s nik\u00fdm chodit nechce\u2026“<\/div>\n
„Oh\u2026“ Gustav m\u011bl pocit, \u017ee mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b m\u00e1 po\u0159\u00e1d \u0161anci. Odm\u00edtal se vzd\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Pro Gustava byl Tom hodn\u00fd a naprosto n\u00e1dhern\u00fd. Byl z\u00e1bavn\u00fd a chytr\u00fd. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 na n\u011bm Gustava nevzru\u0161ovala, byla ta sam\u00e9 v\u011bc, kter\u00e1 Billa vzru\u0161ovala; jeho stav<\/em>. Gustava to naprosto frustrovalo a toho v\u00fdsledkem bylo, \u017ee se neust\u00e1le sna\u017eil, aby Tom p\u0159ekro\u010dil svoje hranice, proto\u017ee cht\u011bl sv\u00e9ho kamar\u00e1da zp\u00e1tky; dal\u0161\u00ed naprost\u00fd opak, pro\u010d cht\u011bl Bill, aby se Tom zbavil sv\u00fdch pravidel. Gustav cht\u011bl zp\u00e1tky star\u00e9ho Toma; Bill cht\u011bl, aby se Tom zase c\u00edtil s\u00e1m sebou. Po\u017eadavky jednoho \u010dlov\u011bka byly tak n\u011bjak sobeck\u00e9, zat\u00edmco to, co cht\u011bl ten druh\u00fd, bylo naprosto nesobeck\u00e9, mo\u017en\u00e1 a\u017e l\u00e9\u010div\u00e9. Tom v\u011bd\u011bl, co se oba sna\u017eili ud\u011blat, a v\u017edycky ho bolelo takhle o Gustavovi p\u0159em\u00fd\u0161let; i kdy\u017e to byla pravda.<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161, Tome\u2026 U\u017e jsem se t\u011b ptal, ale mo\u017en\u00e1 bychom si mohli n\u011bkdy vyj\u00edt? Jen my dva?“<\/div>\n
„Oh\u2026 J\u00e1 n-nev\u00edm\u2026“ napil se znovu Tom a nerv\u00f3zn\u011b si skousl ret.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ch\u00e1pu. Jasn\u011b.“<\/div>\n
Gustav se zvedl z m\u00edsta, kde sed\u011bl a nechal Toma o samot\u011b; nechal ho c\u00edtit se nerv\u00f3zn\u011b a zoufale. Samoz\u0159ejm\u011b, Bill, kter\u00fd ho z d\u00e1lky pozoroval jako sokol, vklouznul p\u0159ed n\u011bj a posadil se.  <\/div>\n
„Jsi smutn\u00fd.“<\/div>\n
„Nejsem smutn\u00fd\u2026 Jsem jen opil\u00fd\u2026“<\/div>\n
„A smutn\u00fd. Hele, v\u00edm o n\u011b\u010dem, co t\u011b rozvesel\u00ed. V\u00edm o n\u011b\u010dem, co zaru\u010duje \u00fasm\u011bv na tv\u00e9m obli\u010deji.“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Co t\u0159eba tohle. Zn\u00e1\u0161 Pinocchia?“<\/div>\n
„Jo, tu loutku?“<\/div>\n
„Jo! Dob\u0159e, tak. Kdyby ti Pinocchio \u0159ekl, \u017ee tv\u016fj nos poroste a mluvil pravdu, tak by to znamenalo, \u017ee tv\u016fj nos poroste, ale!<\/em> Pinocchi\u016fv nos roste, jen kdy\u017e l\u017ee. Tak\u017ee jestli \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tob\u011b nos poroste a poroste, tak mluv\u00ed pravdu, ale i l\u017ee, proto\u017ee pak by nerostl. P\u0159em\u00fd\u0161lej o tom.“<\/div>\n
„P\u00e1ni, co\u017ee?“ zavrt\u011bl Tom hlavou a zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem, \u017ee t\u011b to rozesm\u011bje.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsi nelhal,“ u\u0161kl\u00edbnul se Tom a Bill se zaradoval.<\/div>\n
„Kdybych byl jako Pinocchio a m\u016fj nos by rostl, kdybych lhal, b\u00e1l by ses m\u011b?“<\/div>\n
„Byl bych opatrn\u00fd,“ zasm\u00e1l se Tom. „Ale neb\u00e1l bych se.“<\/div>\n
„Ned\u011blej si starosti, nikdy bych to ned\u011blal, kdybys byl u m\u011b ty\u2026“<\/div>\n
„Stalo by se to, kdy\u017e jsi mi \u0159ekl, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 br\u00fdle.“<\/div>\n
„To byl vtip.“<\/div>\n
„Ale i le\u017e\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak po\u010dkej,“ \u0159ekl Bill. „Rostl by Pinocchiovi nos, kdyby si d\u011blal jen srandu?“<\/div>\n
„To\u2026 opravdu netu\u0161\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom se sm\u00edchem. „J\u00e1\u2026 kam v\u016fbec na tyhle v\u011bci chod\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„V moj\u00ed hlav\u011b se v\u017edycky hon\u00ed my\u0161lenky. Nev\u00edm.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je to opravdu hezk\u00e9,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Je to, jako bych se nikdy nem\u011bl nudit, kdy\u017e t\u011b sly\u0161\u00edm mluvit, proto\u017ee tob\u011b nikdy nedojdou t\u00e9mata.“<\/div>\n
„N\u011bkdy nen\u00ed pot\u0159eba mluvit,“ za\u0161eptal Bill, kdy\u017e se schoulil na gau\u010di a posadil se na kolena, pod\u00edval se na Toma a pak se napil.<\/div>\n
„Ale jsou jen dva zp\u016fsoby, jak mluvit, \u017ee? Slova a\u2026 dotyky.“<\/div>\n
„A hudba a o\u010di a dopisy. V\u011b\u0159 mi, dok\u00e1\u017ee\u0161 toho \u0159\u00edct spoustu, ani\u017e bys \u0159ekl slovo. Chci \u0159\u00edct, moje babi\u010dka se na m\u011b jen pod\u00edv\u00e1 a j\u00e1 v\u00edm p\u0159esn\u011b<\/em>, co se mi sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct, ani\u017e by pou\u017eila znakovou \u0159e\u010d.“<\/div>\n
„O tom jsem nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee je opravdu v\u00edc zp\u016fsob\u016f ne\u017e jen mluven\u00ed a dotyky, co?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee to d\u011bl\u00e1\u0161, ani\u017e bys o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, Tome,“ \u0159ekl Bill hlasem tak tich\u00fdm a opil\u00fdm.<\/div>\n
„Jo?“ vydechl Tom a naklonil se bl\u00ed\u017e, skoro se dot\u00fdkali koleny a obli\u010deje m\u011bli jen centimetry od sebe.   <\/div>\n
T\u0159\u00e1sl se jako osika, ale nikdy se necht\u011bl nikoho dotknout v\u00edc, ne\u017e se pr\u00e1v\u011b te\u010f cht\u011bl dotknout Billa. Hudba okolo nich dun\u011bla, t\u011bla se h\u00fdbala a i tak jedin\u00e9, co mohl vid\u011bt a sly\u0161et, byl Bill a jeho dech.<\/div>\n
Zvedl dla\u0148 a koukal na Billa, kter\u00fd pomalu zvedl tu svou; byli jako zrcadla. Bill vid\u011bl paniku v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch a v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 d\u00e1vat ruku bl\u00ed\u017e, a tak \u010dekal; nechal Tom\u016fv obli\u010dej vyjad\u0159ovat to, co se b\u00e1l \u0159\u00edct slovy.<\/div>\n
Dotkl se kone\u010dky prst\u016f Billov\u00fdch, a polkl, nerv\u00f3zn\u011b si prot\u00e1hl volnou dla\u0148; ale odm\u00edtal odt\u00e1hnout prsty od Billa. Jel prsty n\u00ed\u017e a p\u0159ejel s nimi celou Billovu dla\u0148, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es r\u00fdhy v jeho k\u016f\u017ei a mapoval \u010d\u00e1ry \u017eivota.<\/div>\n
Znovu vyjel prsty nahoru a zajel s nimi do mezer mezi Billov\u00fdmi prsty, jen lehce. Nikdy p\u0159edt\u00edm se ruce nedr\u017eely tak \u00fa\u017easn\u011b; nikdy to nebylo tak elektrizuj\u00edc\u00ed a n\u00e1dhern\u00e9. Srdce mu tlouklo jako spla\u0161en\u00e9, pln\u00e9 nad\u0161en\u00ed a strachu a vyrovnanosti. Tenhle pocit, \u017ee n\u011bkomu pat\u0159\u00ed, a pocit nostalgie, nikdy v \u017eivot\u011b nec\u00edtil; a p\u0159esn\u011b to Bill byl, jako domov. I jen tenhle mal\u00fd kousek Billova tepla a hebkosti, v pokoji pln\u00e9m lid\u00ed, mu p\u0159ipadal jako domov, Tom si byl jist\u00fd, \u017ee by um\u0159el, kdyby to bylo v\u00edc ne\u017e jen dr\u017een\u00ed se za ruku. T\u00edm si byl jist\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem,“ za\u010dal Tom a zav\u0159el o\u010di. „Nerv\u00f3zn\u00ed.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
A Tom si byl jist\u00fd, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Pomalu zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. Kdyby mohl d\u00e1t ruku z kolene a dotknout se j\u00ed Billovy druh\u00e9 ruky, tak by nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak si klidnit nervy. Musel by se sebou za\u010d\u00edt mluvit, aby se psychicky podpo\u0159il. Tohle zvl\u00e1dne; ur\u010dit\u011b to zvl\u00e1dne.<\/div>\n
Kdy\u017e zvedl i druhou ruku, Bill ud\u011blal to sam\u00e9. Nechal Toma spojit jejich prsty a pevn\u011b je stisknout, jak si myslel, \u017ee se t\u00edm uji\u0161\u0165uje, \u017ee ruku ned\u00e1 pry\u010d. Billovi se ta hebkost celkem l\u00edbila, a\u017e na to, \u017ee ho dr\u017eel a\u017e moc pevn\u011b; ta hebkost byla sp\u00ed\u0161 ment\u00e1ln\u00ed ne\u017e fyzick\u00e1. I kdy\u017e vlastn\u011b, cel\u00e9 jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed vlastn\u011b tak n\u011bjak bylo jen ment\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
Billovy koza\u010dky zap\u00edskaly, kdy\u017e si poposednul na gau\u010di; co\u017e se zm\u011bnilo v opravdu \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Tom dal ruce pry\u010d v rekordn\u00edm \u010dase a za\u010dal si je nutkav\u011b mnout, jak za\u010dal zhluboka a t\u011b\u017ece d\u00fdchat.  <\/div>\n
„Tomi,“ \u0159ekl Bill klidn\u011b. „Nep\u0159ibli\u017eoval jsem se.“<\/div>\n
„N-ne, j\u00e1 v\u00edm\u2026 J\u00e1 v\u00edm\u2026 Bo\u017ee, opravdu jsem divnej.“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1\u0161 to, jako by to byla \u0161patn\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
„To je\u2026“<\/div>\n
„To nen\u00ed. Mimoto, m\u011b jsi nazval divn\u00fdm. D\u011bl\u00e1 to ze m\u011b \u0161patnou v\u011bc?“<\/div>\n
„Ty?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Tom, skoro jako by se zeptal na tu nejhloup\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b; a pro Toma? To tak mo\u017en\u00e1 bylo.<\/div>\n
„J\u00e1.“<\/div>\n
„Ty nikdy.“<\/div>\n
„Nemus\u00edme se u\u017e dr\u017eet za ruce, Tome,“ \u0159ekl mu Bill lehce. „Dnes to pro m\u011b moc znamen\u00e1 a v\u010dera jsi m\u011b dr\u017eel za ruce. Tohle je pro m\u011b dost dobr\u00e9, pokud je to dost dobr\u00e9 i pro tebe.“<\/div>\n
„Jen se c\u00edt\u00edm hloup\u011b\u2026 chce\u0161 se se mnou v\u016fbec dr\u017eet za ruce? Jako, \u017ee jsem a\u017e moc bl\u00edzko?“ zeptal se Tom a musel se nad t\u00edm zasm\u00e1t. Pro n\u011bj p\u0159ibli\u017eov\u00e1n\u00ed se k n\u011bkomu bylo jako vtip.<\/div>\n
„Tomi, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se s tebou chci dr\u017eet za ruce a budu cht\u00edt poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi k tomu d\u00e1\u0161 \u0161anci. Od \u010deho jsou kamar\u00e1di?“  <\/div>\n
A pak si Tom p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b hloup\u011bji. To slovo kamar\u00e1d<\/em> nikdy nezn\u00ed dob\u0159e, kdy\u017e m\u00e1te v hlav\u011b spoustu my\u0161lenek o tom, jak moc se v\u00e1m ten \u010dlov\u011bk l\u00edb\u00ed. Znovu to Toma p\u0159ineslo k my\u0161lenk\u00e1m na to, jak Bill \u0159\u00edkal, \u017ee nem\u00e1 r\u00e1d vztahy, a p\u0159ipadal si h\u016f\u0159 ne\u017e odpadky, \u017ee se sna\u017eil tak moc, aby Bill vid\u011bl, \u017ee ho obdivuje.<\/div>\n
„J-jo, kamar\u00e1di. Jasn\u011b.“<\/div>\n
„Ale ty o mn\u011b takhle nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, \u017ee jo, Tome?“<\/div>\n
„Tohle, tohle nen\u00ed dobr\u00e9 m\u00edsto kde bychom m\u011bli mluvit\u2026 o tom.“<\/div>\n
„Co je to<\/em>, Tome? M\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d? Chci \u0159\u00edct, m\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d v\u00edc ne\u017e jako kamar\u00e1da, proto\u017ee jestli ano, tak mi to \u0159ekni; co je to nejhor\u0161\u00ed, co by se pak mohlo st\u00e1t? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych se s tebou pak u\u017e necht\u011bl bavit? Proto\u017ee tak to nen\u00ed. Tak to v\u016fbec v\u016fbec nen\u00ed.“<\/div>\n
„Um\u2026 m\u016f\u017eeme si o tomhle promluvit pozd\u011bji? Pot\u0159ebuju\u2026 drink\u2026 mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee ano!“  <\/div>\n
Bill a Tom vypili svoje drinky a d\u00edvali se p\u0159itom na cizince kolem nich. Tomovi ve \u0161kole p\u0159ipadalo opravdu lehk\u00e9 ignorovat v\u0161echny lidi, chv\u00edli mu to trvalo, ale nakonec to zvl\u00e1dl, a tak mu v\u0161echny tyhle tv\u00e1\u0159e te\u010f p\u0159ipadaly bezejmenn\u00e9, jako by je nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl. Plus to, co se s n\u00edm a Billem d\u011blo, a to, \u017ee byl neskute\u010dn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Tomi, vypad\u00e1\u0161 v\u00e1\u017en\u011b ustaran\u011b. Nebo mo\u017en\u00e1 nepohodln\u011b. Jestli ano, tak m\u016f\u017eeme j\u00edt. Nebudu t\u011b zastavovat.“<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b\u2026 je to dobr\u00e1 zku\u0161enost, ne? Mysl\u00edm?“<\/div>\n
„Z\u016fstaneme tady jen tak dlouho, jak bude\u0161 cht\u00edt, slibuji.“<\/div>\n
„Je mi tady s t\u011bmi lidmi tak divn\u011b\u2026“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d z\u00edraj\u00ed.“<\/div>\n
„Proto\u017ee m\u011b znaj\u00ed a j\u00e1 je ne.“<\/div>\n
„Tak se p\u0159edstav, Tomi,“ zaradoval se Bill a Tom si skousl ret.<\/div>\n
Nikdy nebyl nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e byl s mal\u00fdmi d\u011btmi; r\u00e1d s d\u011btmi mluvil. Byli to teenage\u0159i a dosp\u011bl\u00ed, se kter\u00fdmi se Tomovi t\u011b\u017ece mluvilo. V\u016fbec si u nich nep\u0159ipadal bezpe\u010dn\u011b; jako by se mu vysm\u00edvali. D\u011bti v\u00e1s nesoud\u00ed za to, jac\u00ed jste, dokud si s nimi hrajete a jste hodn\u00ed, m\u016f\u017eete se klidn\u011b st\u00e1t jejich nejlep\u0161\u00edmi kamar\u00e1dy, ani\u017e by se ohl\u00ed\u017eely na va\u0161\u00ed kondici nebo zvyklosti. Ale teenage\u0159i, jedin\u00e9, co d\u011blaj\u00ed, je, \u017ee soud\u00ed ostatn\u00ed.<\/div>\n
„N-ne, nemysl\u00edm si, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“  <\/div>\n
Ti dva sed\u011bli na gau\u010di, daleko od sebe. Tom byl tak nerv\u00f3zn\u00ed z toho, co se stalo, \u017ee cht\u011bl dobrou a bezpe\u010dnou vzd\u00e1lenost, a Billovi to v\u016fbec nevadilo. Mo\u017en\u00e1, \u017ee necht\u011bl b\u00fdt daleko, ale perfektn\u011b to ch\u00e1pal.<\/div>\n
Obli\u010deje p\u0159ich\u00e1zely a odch\u00e1zely, sna\u017eily se zat\u00e1hnout Toma do konverzace, ale on byl tak stra\u0161n\u011b nehovorn\u00fd, \u017ee to doty\u010dn\u00ed vzdali. Nikdy se ale necht\u011bl bavit s Billem, ten se ale bavit cht\u011bl a\u017e moc a neust\u00e1le se p\u0159id\u00e1val do hovoru.<\/div>\n
Hudba pulsovala a Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt unaven\u00fd. Byl celkem opil\u00fd, a i kdy\u017e tu byl takov\u00fd hluk, jemu se cht\u011blo stra\u0161n\u011b sp\u00e1t. Tom, tomu p\u0159i\u0161lo hrozn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, naj\u00edt si pohodlnou pozici. Gustav se rozhodl, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed a sna\u017eil se ho znovu p\u0159emluvit, aby si s n\u00edm n\u011bkdy vy\u0161el, a Tom mu odpov\u011bd\u011bl svou slavnou fr\u00e1z\u00ed: Mo\u017en\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„<\/em>Mysl\u00edm, \u017ee by to pro tebe bylo opravdu dobr\u00e9, Tome. Bylo by n\u00e1m dohromady skv\u011ble,“ \u0159ekl Gustav a Tomovi bylo stra\u0161n\u011b divn\u011b.<\/div>\n
„J-jo, jasn\u011b, asi\u2026“<\/div>\n
Gustav nikdy<\/em> nebyl tak hrr. Ur\u010dit\u011b za to mohl alkohol, ale Tom to nen\u00e1vid\u011bl. Cht\u011bl ut\u00e9ct, ukr\u00e1st Billovi jeho styl, a prost\u011b j\u00edt n\u011bkam, kde Gustav nebyl. M\u011bl Gustava r\u00e1d, jasn\u011b, byli kamar\u00e1di u\u017e hodn\u011b dlouho, ale to, jak Toma cht\u011bl, to bylo n\u011bco, co Tom necht\u011bl, Tom ho tak nevid\u011bl a bylo mu z toho \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Mm, Tomi,“ zana\u0159\u00edkal Bill, pomalu otev\u0159el o\u010di ze sp\u00e1nku. „Pot\u0159ebuju j\u00edt dom\u016f.“<\/div>\n
„J-jo, p\u016fjdeme.“<\/div>\n
Bill se postavil a prot\u00e1hnul se, pohupoval se ve sv\u00fdch p\u00edskac\u00edch bot\u00e1ch dop\u0159edu a dozadu. Gustav proto\u010dil o\u010di a ode\u0161el pry\u010d; naprosto na\u0161tvan\u00fd, \u017ee Bill zkazil to, co m\u011bl b\u00fdt \u00fa\u017easn\u00fd moment toho, kdy s Tomem za\u010dne chodit. Kdyby Gustav nebyl opil\u00fd, tak by se takhle nechoval, a tak Tom doufal, \u017ee mu z toho bude r\u00e1no opravdu \u0161patn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Venku na letn\u00edm vzduchu Bill a Tom jasn\u011b sly\u0161eli, jak se jejich boty \u0161ouraj\u00ed po kamenn\u00e9m chodn\u00edku a hlasit\u00e1 hudba pomalu mizela v d\u00e1li, a po chv\u00edli jedin\u00e9, co sly\u0161eli, byli cvr\u010dci v tr\u00e1v\u011b. Nebe bylo pln\u00e9 hv\u011bzd, jasn\u011b \u010dist\u00e9.<\/div>\n
„Nespal jsem,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a Tom si skousl ret. „Jen jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ti to nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9.“<\/div>\n
„Jo\u2026 nikdy takov\u00fdhle nebyl\u2026“<\/div>\n
„No, myslel jsem, \u017ee bych mohl m\u00edt zav\u0159en\u00e9 o\u010di jako v\u00fdmluvu, abych t\u011b z t\u00e9 situace vyt\u00e1hnul. Opravdu jsem necht\u011bl vid\u011bt, jak jsi roz\u010darovan\u00fd, proto\u017ee se t\u011b n\u011bkdo sna\u017e\u00ed stresovat a tla\u010dit na tebe kv\u016fli jeho vlastn\u00edm sobeck\u00fdm z\u00e1jm\u016fm\u2026 Chci \u0159\u00edct, jo, dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 na tebe taky tla\u010d\u00edm, ale j\u00e1 se t\u011b pt\u00e1m, jestli to chce\u0161 d\u011blat.  Gustav se choval jako kret\u00e9n.“<\/div>\n
A Tom se za\u010dal sm\u00e1t. L\u00edbilo se mu, kdy\u017e Bill nad\u00e1val. Nikdy se to toti\u017e nehodilo k jeho d\u011btsk\u00e9mu a uvoln\u011bn\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„No, d\u00edky, Bille. Opravdu.“<\/div>\n
„Nech to b\u00fdt. Jsi st\u00e1le opil\u00fd?“<\/div>\n
„Jo\u2026“<\/div>\n
„Chce\u0161 zavolat Andyho nebo ne?“<\/div>\n
„P\u016fjdeme p\u011b\u0161ky, jestli chce\u0161. Mysl\u00edm si, \u017ee opravdu pot\u0159ebuju n\u011bjak\u00fd \u010derstv\u00fd vzduch a pak kr\u00e1sn\u00fd dlouh\u00fd sp\u00e1nek\u2026“<\/div>\n
„To mi pov\u00eddej,“ zasm\u00e1l se Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Cesta dom\u016f byla kr\u00e1sn\u00e1, p\u0159\u00edjemn\u00e1. Vzduch byl tak klidn\u00fd a tich\u00fd, \u017ee oba sly\u0161eli svoje vz\u00e1jemn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Bill si myslel, \u017ee mo\u017en\u00e1, kdyby se v tom zvuku Tomova d\u00fdch\u00e1n\u00ed utopil, mohl by sly\u0161et i jeho srdce, ale rad\u0161i se rozhodl, \u017ee to zkou\u0161et nebude. Kdyby sly\u0161el Tomovo srdce, mo\u017en\u00e1 by mohl ze\u0161\u00edlet t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Byl to jeden z dal\u0161\u00edch d\u016fvod\u016f, pro\u010d se minulou noc nemohl zvednout ze zem\u011b a polo\u017eit si hlavu na Bill\u016fv hrudn\u00edk.  <\/div>\n
„Bille?“ zeptal se Tom, kdy\u017e polo\u017eil ruku na kliku od domu.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„No\u2026 mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys mohl sp\u00e1t vedle m\u011b? V\u017edycky jsem to cht\u011bl zkusit\u2026“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee to bude v po\u0159\u00e1dku? Je naprosto v pohod\u011b, kdy\u017e m\u011b vykopne\u0161\u2026 Nebudu se pak c\u00edtit \u0161patn\u011b\u2026 ned\u011blej si starosti, \u017ee bych byl smutn\u00fd\u2026 dob\u0159e?“<\/div>\n
„J\u00e1, o tomhle nebudeme p\u0159em\u00fd\u0161let. Opravdu se budu sna\u017eit t\u011b nevykopnout z postele\u2026“<\/div>\n
„Pak vedle tebe sp\u00e1t budu. Samoz\u0159ejm\u011b.“  <\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill se skoro v\u017edycky c\u00edt\u00ed pohodln\u011b, Tom skoro v\u017edycky ne Pot\u00e9, co se najedli, a poslouchali Andreasovy st\u00ed\u017enosti na to, jak by na ten ve\u010d\u00edrek cht\u011bl taky j\u00edt, Bill a Tom ho nechali, aby je ke Georgovi alespo\u0148 odvezl; pot\u00e9,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-9513","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9513","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9513"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9513\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9513"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9513"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9513"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}