{"id":9547,"date":"2011-01-23T18:30:00","date_gmt":"2011-01-23T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9523"},"modified":"2011-01-23T18:30:00","modified_gmt":"2011-01-23T17:30:00","slug":"this-hour-s-duty-8-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/23\/this-hour-s-duty-8-1-2\/","title":{"rendered":"This Hour’s Duty 8. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix & Little Muse<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Od dne\u0161n\u00edho d\u00edlu jsme se s Lil.Katie rozhodly, a autorky n\u00e1m to dovolily, d\u00e1vat sem ka\u017ed\u00fd t\u00fdden jen polovinu p\u016fvodn\u00edho d\u00edlu, proto\u017ee kdy\u017e to psaly, m\u011bly opravdu hodn\u011b plodn\u00e9 tv\u016fr\u010d\u00ed obdob\u00ed a jeden d\u00edl b\u00fdv\u00e1 zhruba na 12 stran ve wordu, co\u017e je stra\u0161n\u011b moc textu na p\u0159eklad, a Katie to prost\u011b nest\u00edh\u00e1. Kdy\u017e m\u00e1 b\u00fdt p\u0159eklad kvalitn\u00ed, mus\u00edme na to m\u00edt \u010das, jak ona, tak j\u00e1, tak snad v\u00e1m to nebude vadit. J. :o)<\/span><\/em><\/div>\n
\"475\"<\/div>\n
<\/div>\n
Naslepo<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/strong><\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zamumlal Andreas, ut\u0159el slzy z Billova obli\u010deje. „Takhle jsem v\u00e1s nevid\u011bl od t\u00e9 doby, co jste byl posl\u00e1n do kl\u00e1\u0161tern\u00ed \u0161koly.“<\/span><\/div>\n
„Zh\u0159e\u0161il jsem,“ \u0159ekl Bill sklesle, hlavu si polo\u017eil na sluh\u016fv hrudn\u00edk. „Zh\u0159e\u0161il jsem nejen ve sv\u00e9 mysli a srdci, ale i sv\u00fdm t\u011blem.“<\/span><\/div>\n
Andreas Billa objal pevn\u011bji a zhluboka se nadechl. „Bille, m\u016fj Pane, dovolil jste vstoupit Gener\u00e1lu Bushidovi do va\u0161eho t\u011bla?“<\/span><\/div>\n
„Jen prstem,“ za\u0161eptal Bill. „Nemohl jsem si pomoci. J\u00e1 jen\u2026 je v m\u00e9m srdci, v m\u00fdch snech.“ Zvedl Bill prosebn\u011b pohled. „Nemohu uniknout jeho dotyk\u016fm.“<\/span><\/div>\n
„Nutil v\u00e1s?“ zeptal si ti\u0161e blon\u010f\u00e1k.<\/span><\/div>\n
„Ne, to by neud\u011blal!“ \u0159ekl Bill s vykulen\u00fdma o\u010dima.<\/span><\/div>\n
„A\u017e na tohle.“ \u0158ekl Andreas chladn\u011b.<\/span><\/div>\n
„Ne, to prost\u011b nen\u00ed on!“ odstr\u010dil Bill Andrease pry\u010d a polo\u017eil se na postel. „To by neud\u011blal,“ za\u0161eptal Bill zlomen\u00fdm hlasem.<\/span><\/div>\n
„Bille\u2026“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00ed\u0161 m\u011b, \u017ee ano?“ zvedl Bill pohled, obli\u010dej \u010derven\u00fd a o\u010di pln\u00e9 slz.<\/span><\/div>\n
„Nemohl bych v\u00e1s nen\u00e1vid\u011bt, ani kdybych cht\u011bl. Co ode mne chcete? Ud\u011bl\u00e1m to, ale pros\u00edm, u\u017e nepla\u010dte.“ St\u00e1l Andreas nejist\u011b vedle postele. „Nemohu \u0159\u00edct, co v\u00edm, \u017ee chcete, abych \u0159ekl.“<\/span><\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, co chci, abys \u0159ekl,“ vydechl Bill, najednou unaven\u00fd.<\/span><\/div>\n
„Chcete, abych v\u00e1m \u0159ekl, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku.“<\/span><\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161 o tom, \u017ee m\u011b Bushido p\u0159itahuje?“ zeptal se najednou Bill, ignoroval bystr\u00e1 slova sv\u00e9ho sluhy a kamar\u00e1da.<\/span><\/div>\n
„\u2026Volal jste jeho jm\u00e9no ze span\u00ed,“ p\u0159iznal Andreas.<\/span><\/div>\n
Bill vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b. „U v\u0161ech Boh\u016f, pros\u00edm, \u0159ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda!“<\/span><\/div>\n
„Je,“ utvrdil ho Andreas, i kdy\u017e si p\u0159\u00e1l, aby nemusel. „Ob\u010das to zn\u00ed jako prosby o uklidn\u011bn\u00ed; zn\u00edte vystra\u0161en\u011b. A ty ostatn\u00ed\u2026“ polknul, „zn\u00ed to jako prosby o n\u011bco jin\u00e9ho.“<\/span><\/div>\n
Bill se nemusel pt\u00e1t o co. Oto\u010dil se a zabo\u0159il si obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e, pevn\u011b si ho p\u0159itiskl k hrudn\u00edku a bolestiv\u011b se rozvzlykal.<\/span><\/div>\n
\n

<\/span><\/div>\n
„Bille\u2026“ za\u010dal Andreas, posadil se vedle n\u011bj a polo\u017eil mu dla\u0148 na z\u00e1da. Doufal, \u017ee to bude dobr\u00e9 gesto.<\/span><\/div>\n
„Sna\u017eil jsem se,“ zahuhlal Bill \u017ealostn\u011b do pol\u0161t\u00e1\u0159e. „Tak moc jsem se sna\u017eil.“ Oto\u010dil trochu obli\u010dej, ale st\u00e1le se Andreasovi ned\u00edval do o\u010d\u00ed, s\u00e1m o\u010di pevn\u011b sv\u00edral, kdy\u017e se nemohl nadechnout. „J\u00e1\u2026 oddal jsem se Tomovi,“ p\u0159iznal. „Myslel jsem, \u017ee kdy\u017e\u2026 ale\u2026“<\/span><\/div>\n
„Bille.“ Pohladil ho znovu Andreas po z\u00e1dech. Zav\u00e1hal. „Jste do Gener\u00e1la zamilovan\u00fd?“ zadr\u017eel dech hned, jak se zeptal.<\/span><\/div>\n
Bill se trochu zamra\u010dil, kdy\u017e se zase pokou\u0161el nadechnout. „Mysl\u00edm, \u017ee ano,“ za\u0161eptal.<\/span><\/div>\n
Kdy\u017e ta slova opustila jeho rty, rozvzlykal se nanovo, pevn\u011b se chytl za b\u0159icho, zabo\u0159il obli\u010dej zp\u00e1tky do sv\u00e9ho modr\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e. Muselo ho bolet d\u00fdchat, pomyslel si Andreas, kdy\u017e tak tvrd\u011b bre\u010d\u00ed.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bill bre\u010del, dokud mu slzy nedo\u0161ly, dokud jedin\u00e9, co mohl d\u011blat, bylo d\u00fdchat zt\u011b\u017eka do sv\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e. Andreas ho d\u00e1l hladil po z\u00e1dech, i kdy\u017e se jeho vzlyky za\u010daly m\u00edrnit. Na chvilku se zamyslel, domn\u00edval se, \u017ee Bill usnul, ale mlad\u00edk se pomalu p\u0159evalil, jako by byl v bolestech. Andreas se mu pod\u00edval na o\u010di a zjistil, \u017ee se na n\u011bj Bill ned\u00edv\u00e1.<\/span><\/div>\n
„Andreasi,“ zamumlal. „Tak moc se sna\u017e\u00edm, ale ty vize, kter\u00e9 m\u00e1m\u2026 ztr\u00e1c\u00edm kontrolu\u2026“<\/span><\/div>\n
„M\u00e1te znovu vize, Bille?“ zeptal se, kdy\u017e se na n\u011bj svalila vlna pochopen\u00ed. Bill b\u00fdval divok\u00e9 a po\u017eitk\u00e1\u0159sk\u00e9 d\u00edt\u011b, a jeho vize ho necht\u011bly nechat o samot\u011b; byl sv\u00e1zan\u00fd pocity a t\u00edm, \u017ee m\u011bl dojem, \u017ee ztr\u00e1c\u00ed kontrolu, p\u0159edt\u00edm ne\u017e mu kl\u00e1\u0161tern\u00ed \u0161kola pomohla naj\u00edt rovnov\u00e1hu.<\/span><\/div>\n
„Ano,“ vydechl Bill jakoby o\u010darovan\u011b. „Nev\u00edm, jestli se mi l\u00edb\u00ed to, co vid\u00edm\u2026“<\/span><\/div>\n
„Sp\u011bte, Bille.“<\/span><\/div>\n
„Sp\u00e1nek ty vize nezastav\u00ed,“ zast\u00e9nal Bill a schoulil se do klub\u00ed\u010dka v\u00edc. „Nep\u0159inut\u00ed je odej\u00edt\u2026 Sn\u00edm o n\u011bm, c\u00edt\u00edm ho; a\u0165 jdou pry\u010d, a\u0165 jdou pry\u010d\u2026“ najednou p\u0159estal mluvit, Andreas se musel kousat do rtu, aby se s\u00e1m nerozbre\u010del.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Pamatoval si, kdy\u017e byli on a Bill opravdu velmi mlad\u00ed, kdy\u017e byl poprv\u00e9 vybr\u00e1n jako spole\u010dn\u00edk pro sv\u00e9ho P\u00e1na. Bylo jim teprve \u0161est, rychle se skamar\u00e1dili a pob\u00edhali po Madleemsk\u00e9m s\u00eddle. Bill byl vzh\u016fru celou noc, bre\u010del kv\u016fli n\u011b\u010demu, co vid\u011bl a \u010demu nerozum\u011bl; pevn\u011b se dr\u017eel Tobiho, zoufale, sna\u017eil se popsat mu n\u011bco, \u010demu nerozum\u011bl. Takhle to bylo je\u0161t\u011b t\u00fdden, kdy\u017e to najednou\u2026 p\u0159estalo. Tobi den na to odjel. Pamatoval si to, proto\u017ee mu jeho otec \u0159ekl, \u017ee bude muset nechat Billa j\u00edt, pokud u\u017e D\u016fm Madleemu nebude schopn\u00fd starat se o slu\u017eebnictvo. Spousta jich byla propu\u0161t\u011bna, ale Andreasovi bylo dovoleno z\u016fstat a d\u011blat Billovi spole\u010dnost. Od t\u00e9 doby u\u017e sv\u00e9 vize nikdy nezpochyb\u0148oval.
<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Pod\u00edval se dol\u016f, zp\u00e1tky ze sv\u00fdch vzpom\u00ednek, sledoval, jak Bill sp\u00ed, ne\u017e se zvedl, aby mu ud\u011blal v\u011bt\u0161\u00ed pohodl\u00ed. Andreas ho svl\u00e9kl z jeho modlitebn\u00edho oble\u010den\u00ed, a p\u0159ikryl ho pe\u0159inou; mlad\u00edk se ani trochu za celou dobu nepohnul, a blon\u010f\u00e1k nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Nejsp\u00ed\u0161 by m\u011bl zavolat Lorda Gordona; ten mo\u017en\u00e1 bude v\u011bd\u011bt l\u00e9pe, co d\u011blat, ne\u017e on. Andreas ode\u0161el z Billova pokoje do sv\u00e9ho vlastn\u00edho a zbytek noci str\u00e1vil t\u00edm, \u017ee z\u00edral na \u010dernou obrazovku Infonexu.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
~*~<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nakonec, kdy\u017e slunce vy\u0161lo, byl to Jorg, koho se rozhodl naj\u00edt nam\u00edsto Gordona.<\/span><\/div>\n
Na\u0161el je oba, jeho i Gordona, jak spolu v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b ha\u0161te\u0159ili u sn\u00eddan\u011b, zat\u00edmco m\u00edsta Billa a Toma byla pr\u00e1zdn\u00e1.<\/span><\/div>\n
„M\u016fj Pane,“ \u0159ekl, oslovil tak hlavu Domu.<\/span><\/div>\n
Jorg se na n\u011bj pod\u00edval, vypadal popuzen\u011b, \u017ee si sluha dovolil naru\u0161it jejich konverzaci, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e ani nebyl jeho. Probodl Andrease pohledem.<\/span><\/div>\n
„Kde je tv\u016fj p\u00e1n?“ nal\u00e9hal.<\/span><\/div>\n
Andreas si promnul \u010delist, polknul odpov\u011b\u010f, kterou cht\u011bl odseknout. „Bill je nemocn\u00fd, m\u016fj Pane.<\/span><\/div>\n
„Nemocn\u00fd?“<\/span><\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekl Andreas. „Pot\u0159ebuje L\u00e9ka\u0159e. A r\u00e1d bych dostal povolen\u00ed, abych mohl zavolat jeho otci.“<\/span><\/div>\n
„To zn\u00ed celkem z\u00e1va\u017en\u011b,“ promluvil David, zamra\u010dil se trochu.<\/span><\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee je, m\u016fj Pane.“<\/span><\/div>\n
„Moment, moment, po\u010dkat,“ \u0159ekl Jorg, postavil se a polo\u017eil ubrousek na tal\u00ed\u0159. David ho sledoval. „Mysl\u00edm, \u017ee se chov\u00e1me ukvapen\u011b.“<\/span><\/div>\n
„Vy jste ho nevid\u011bl,“ \u0159ekl Andreas d\u0159\u00edv, ne\u017e se dok\u00e1zal zastavit.<\/span><\/div>\n
Jorg ho probodl pohledem a Andreas p\u0159enesl v\u00e1hu z jednoho chodidla na druh\u00e9, nerv\u00f3zn\u011b. „Tak m\u011b za n\u00edm zave\u010f.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
~*~<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Andreas \u0161el v uctiv\u00e9 vzd\u00e1lenosti za Jorgem a jeho chot\u011bm a sna\u017eil se udr\u017eet na mysli, \u017ee tohle nen\u00ed D\u016fm Madleem, kde m\u011bl volnost a p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Rychle do\u0161li k Billovi do pokoje a Andreas pro\u0161el kolem Jorga, aby ru\u010dn\u011b otev\u0159el dve\u0159e. Bill st\u00e1le spal, cel\u00fd bled\u00fd, obli\u010dej se mu leskl potem, i kdy\u017e bylo v pokoji chladno. Andreas zdr\u00e1hav\u011b p\u0159e\u0161el k Billovu boku a za\u010dal mu ut\u00edrat pot z \u010dela.<\/span><\/div>\n
„Jak dlouho u\u017e takhle je?“ zeptal se rychle Jorg.<\/span><\/div>\n
Kdy\u017e zazn\u011bl jeho hlas, Bill pootev\u0159el o\u010di a vypadal p\u0159ekvapen\u011b, \u017ee vid\u00ed ve sv\u00e9m pokoji zrovna Jorga s Davidem. Pokusil se posadit.<\/span><\/div>\n
„M\u016fj Pane, nev\u011bd\u011bl jsem\u2026“ padl na Andrease, kter\u00fd ho usadil do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, aby sed\u011bl norm\u00e1ln\u011b. „Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee p\u0159ijdete.“<\/span><\/div>\n
„Tv\u016fj sluha \u0159\u00edkal, \u017ee jsi nemocn\u00fd a pot\u0159ebuje\u0161 L\u00e9ka\u0159e.“ Vystoupil David dop\u0159edu, bl\u00ed\u017e k posteli. „M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 bolesti?“<\/span><\/div>\n
„Jen slabost,“ \u0159ekl Bill pomalu.<\/span><\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 L\u00e9ka\u0159e?“ zeptal se Jorg s tajemn\u00fdm obli\u010dejem.<\/span><\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee se z tohohle s\u00e1m nevyhrabe, a tak jen mali\u010dko p\u0159ik\u00fdvl.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Fajn, pro jednoho hned po\u0161lu.“ Oto\u010dil se Jorg na pat\u011b s Davidem v z\u00e1dech. Andreas se pod\u00edval na Billa a ut\u0159el mu dal\u0161\u00ed pot z \u010dela.<\/span><\/div>\n
„Hned jsem zp\u00e1tky,“ za\u0161eptal a rychle vy\u0161el do chodby, ut\u00edkal, dokud neuvid\u011bl modr\u00e9 r\u00f3by Lorda Jorga a Lorda Davida.
<\/span><\/div>\n
„M\u016fj Pane,“ \u0159ekl hlasit\u011bji a Jorg se oto\u010dil s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/span><\/div>\n
„Mluv, sluho.“<\/span><\/div>\n
„Pot\u0159ebuje kl\u00e1\u0161tern\u00edho doktora, m\u016fj Pane.“<\/span><\/div>\n
„Hloupost. M\u00e1m L\u00e9ka\u0159e, kter\u00e9ho pou\u017e\u00edv\u00e1m pro cel\u00e9 s\u00eddlo. Ten bude sta\u010dit. Te\u010f se vra\u0165 ke sv\u00e9mu p\u00e1novi, a u\u017e n\u00e1s dnes neobt\u011b\u017euj.“<\/span><\/div>\n
Andreas polknul a poklonil se, hluboce, dokud r\u00f3by nebyly z dohledu. Zvedl pohled a za\u00fap\u011bl, pak ode\u0161el rychle sm\u011brem ke kuchyn\u00edm; Bill bude pot\u0159ebovat v\u00edc tekutin, jestli se bude cht\u00edt uzdravit.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
~*~<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bushido necht\u011bl vyl\u00e9zt z postele, kdy\u017e mu zap\u00edpal datapad a m\u00e1lem to opravdu neud\u011blal. Jen kdy\u017e p\u00edp\u00e1n\u00ed zesilovalo, tak si uv\u011bdomil, \u017ee to bude muset ud\u011blat, u\u017e jen proto, aby ho vypnul. Kdy\u017e uvid\u011bl symbol Domu, kter\u00fd volal, v\u0161echny jeho my\u0161lenky na ignorov\u00e1n\u00ed se vytratily.<\/span><\/div>\n
P\u0159ijal hovor a doufal, a z\u00e1rove\u0148 se b\u00e1l toho, \u017ee na obrazovce p\u0159ed sebou uvid\u00ed Bill\u016fv obli\u010dej.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Gener\u00e1le<\/span><\/em>,“ pozdravil ho Jorg a Bushido si povzdychnul, s\u00e1m trochu frustrovan\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Jorg cht\u011bl ur\u010dit\u011b jen mluvit o jejich obchodech, je\u0161t\u011b toti\u017e neposlal smlouvy do Domu Vave.<\/span><\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Lorde Jorgu,“ odpov\u011bd\u011bl. „Je trochu brzo na vol\u00e1n\u00ed, nen\u00ed?“ norm\u00e1ln\u011b by byl v\u00edce taktn\u00ed, ale dnes nebyl v n\u00e1lad\u011b.<\/span><\/div>\n
„Vskutku. Omlouv\u00e1m se,“<\/span><\/em> \u0159ekl mu Jorg, ale v\u016fbec nevypadal, \u017ee by se cht\u011bl omlouvat. „Ale za okolnost\u00ed, kter\u00e9 nastaly, pot\u0159ebuji va\u0161i radu. Neru\u0161il bych v\u00e1s, ale Zbo\u017en\u00fdch je ve m\u011bst\u011b m\u00e1lo a je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b t\u011bch, kter\u00e9 m\u016f\u017eu naz\u00fdvat ‚p\u0159\u00e1teli'“.<\/em><\/span><\/div>\n
Bushido zavrt\u011bl hlavou. „Nerozum\u00edm.“ Jorg mu volal kv\u016fli n\u011b\u010demu, co se t\u00fdkalo v\u00edry<\/em>? Jak naprosto nevhodn\u00e9.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Sahvahd m\u00e9ho syna onemocn\u011bl<\/span><\/em>.“<\/span><\/div>\n
Bushido ztuhnul, srdce se mu sev\u0159elo.<\/span><\/div>\n
„Jeho osobn\u00ed sluha trv\u00e1 na tom, aby dostal kl\u00e1\u0161tern\u00edho L\u00e9ka\u0159e<\/span><\/em>,“ pokra\u010doval Jorg, Bushido vypadal stresovan\u011b. „Doufal jsem, \u017ee byste se mohl p\u0159ijet pod\u00edvat vy, ne\u017e kontaktuji sv\u00e9ho osobn\u00edho l\u00e9ka\u0159e nebo za\u010dnu d\u011bla starosti jeho otci nebo m\u00e9mu synovi.“<\/em><\/span><\/div>\n
Bushido si promnul obli\u010dej a povzdychl si. „Jak\u00e9 m\u00e1 symptomy?“<\/span><\/div>\n
„Je desorientovan\u00fd, nen\u00ed schopn\u00fd s\u00e1m sed\u011bt\u2026 m\u00e1 skeln\u00e9 o\u010di. Vypad\u00e1, \u017ee se d\u00edv\u00e1, ale nic nevid\u00ed,“<\/span><\/em> vysv\u011btloval Jorg. „Kdy\u017e jsem ho vid\u011bl, tak byl cel\u00fd zpocen\u00fd.“<\/em><\/span><\/div>\n
„A to je v\u0161echno?“ zamra\u010dil se znovu Bushido.“<\/span><\/div>\n
„To je to, co jsem j\u00e1 vid\u011bl. Bylo mi \u0159e\u010deno, \u017ee nen\u00ed schopn\u00fd j\u00edst.“<\/em><\/span><\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1te, \u017ee se d\u00edv\u00e1, ale nevid\u00ed?“<\/span><\/div>\n
„Ano,“<\/span><\/em> \u0159ekl Jorg nedo\u010dkav\u011b.<\/span><\/div>\n
„Zn\u00ed to, jako by m\u011bl Z\u00e1chvat vize.“<\/span><\/div>\n
„Z\u00e1chvat vize? Myslel jsem, \u017ee Or\u00e1kula u\u017e zmizela. V\u0161ichni z nich se stali mnichy a jejich genetick\u00e1 \u0159ada vymizela.“<\/span><\/em> Hlava Domu Vave vypadala skepticky.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Bill m\u00e1 cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot siln\u00e9 vize. Byl posl\u00e1n do kl\u00e1\u0161tern\u00ed \u0161koly, aby se to nau\u010dil ovl\u00e1dat. Myslel jsem si, \u017ee toho u\u017e dos\u00e1hl. Nejsp\u00ed\u0161 na n\u011bj musel dolehnout tlak z nov\u00e9ho \u017eivota.“ A j\u00e1 jsem tomu moc nepomohl\u2026<\/em><\/span><\/div>\n
„M\u011bl bych tedy poslat pro kl\u00e1\u0161tern\u00edho L\u00e9ka\u0159e<\/span><\/em>?“<\/span><\/div>\n
„M\u016f\u017eete po\u010dkat den, jestli se z toho s\u00e1m dostane, ale a\u017e slunce zapadne, a jeho stav se nezlep\u0161\u00ed, pak bych navrhoval, abyste zavolal do Chr\u00e1mu.“ P\u0159ik\u00fdvl Bushido.<\/span><\/div>\n
„D\u011bkuji, Gener\u00e1le Bushido. Va\u0161e moudrost je opravdu neoceniteln\u00e1<\/span><\/em>,“ usm\u00e1l se Jorg, jeho prvn\u00ed up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv od za\u010d\u00e1tku telefon\u00e1tu.<\/span><\/div>\n
„Je m\u00fdm pot\u011b\u0161en\u00edm, Lorde Jorgu. Kdybyste mohl, r\u00e1d bych, abyste m\u011b informoval o Billov\u011b situaci,“ \u0159ekl Bushido d\u0159\u00edv, ne\u017e si to dok\u00e1zal rozmyslet.<\/span><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, po\u0161lu v\u00e1m n\u011bco p\u0159es datapad.“<\/span><\/em><\/div>\n
Obrazovka Infonexu z\u010dernala a on z\u016fstal s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami, ani jedna z nich nebyla dobr\u00e1.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
~*~<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Netrvalo dlouho a Jorg volal znovu.<\/span><\/div>\n
Promluvil si s Tomem, informoval Bushida, a celou situaci bral opravdu v\u00e1\u017en\u011b. Bylo by mo\u017en\u00e9, aby Gener\u00e1l p\u0159ijel a s\u00e1m se na Billa pod\u00edval? Tom cht\u011bl, aby m\u011bl co nejd\u0159\u00edv v\u0161e, co pot\u0159ebuje, pokud to opravdu pot\u0159ebuje.<\/span><\/div>\n
Bushido o n\u011bj m\u011bl s\u00e1m a\u017e moc strach na to, aby \u0159ekl ne<\/em>.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nezhor\u0161il se, \u017ee ne?“ nal\u00e9hal hned, jak vystoupil z teleportu do zahrad Vave; nejsp\u00ed\u0161 a\u017e moc pln\u00fd s\u00edly na to, aby vypadal klidn\u011b, ale pak, v\u0161ichni vypadali jako v k\u0159e\u010di, od Jorga p\u0159es Davida, a\u017e po hn\u011bdovlas\u00e9ho sluhu, kter\u00fd je doprov\u00e1zel.<\/span><\/div>\n
„Ne, ale ani se nezlep\u0161il,“ informoval ho Jorg, dovedl ho do domu a vedl ho dlouh\u00fdmi chodbami, kter\u00e9 kon\u010dily v Tomov\u011b k\u0159\u00eddle s\u00eddla. „Z\u00edr\u00e1, ob\u010das promluv\u00ed. Ob\u010das \u0159\u00edk\u00e1 v\u011bci, kter\u00e9 d\u00e1vaj\u00ed smysl, ob\u010das ne.“<\/span><\/div>\n
Bushido se zamra\u010dil, kdy\u017e se zastavili p\u0159ed dve\u0159mi s ornamenty, byl na nich symbol druh\u00e9ho mu\u017ee; t\u0159i prol\u00ednaj\u00edc\u00ed se kruhy. Jorg p\u0159es n\u011b m\u00e1vl rukou, aktivoval mechanismus a brzo se dve\u0159e otev\u0159ely.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Andreas zvedl pohled z m\u00edsta, kde sed\u011bl vedle Billova nemocn\u00e9ho t\u011bla a c\u00edtil, jak mu klesl \u017ealudek, kdy\u017e do pokoje ve\u0161li Jorg, David a Bushido.<\/span><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 J\u00e1 myslel, \u017ee jste volal Lorda Toma, m\u016fj Pane,“ \u0159ekl Jorgovi.<\/span><\/div>\n
„To ano,“ \u0159ekl mu Jorg, polo\u017eil dla\u0148 na Bushidovo rameno, popostr\u010dil ho dop\u0159edu. „Nal\u00e9hal, aby se na Billa n\u011bkdo pod\u00edval, co nejd\u0159\u00edv to p\u016fjde, a mus\u00edm si b\u00fdt jist\u00fd, jestli m\u00e1m volat kl\u00e1\u0161tern\u00edho L\u00e9ka\u0159e.“<\/span><\/div>\n
„M\u016fj Pane, j\u00e1 v\u00e1s uji\u0161\u0165uji-<\/em>„<\/span><\/div>\n
„Tv\u016fj p\u00e1n mo\u017en\u00e1 toleruje tvou prosto\u0159ekost, ale to j\u00e1 ne,“ vyjel na n\u011bj p\u0159\u00edsn\u011b Jorg.<\/span><\/div>\n
Andreas pohledem p\u0159ejel ke Gener\u00e1lovi, ale Bushido m\u011bl o\u010di jen pro Billa. Co\u017e se jevilo je\u0161t\u011b v\u00edc zneklid\u0148uj\u00edc\u00edm.<\/span><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee byste m\u011bl kontaktovat Chr\u00e1m,“ \u0159ekl Bushido Jorgovi p\u0159es rameno. „Informujte je, \u017ee budeme z\u0159ejm\u011b ur\u010dit\u011b pot\u0159ebovat jejich asistenci.“<\/span><\/div>\n
„Te\u010f?“<\/span><\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho mo\u017en\u00e1 bude moc i na jejich schopnosti. Nejsp\u00ed\u0161 budou muset kontaktovat Kl\u00e1\u0161ter v Diopolis. V\u0161echno by se m\u011blo st\u00e1t co nejrychleji.“<\/span><\/div>\n
Jorg p\u0159ik\u00fdvl. „No dob\u0159e tedy.“ Polo\u017eil ruku na Davidova z\u00e1da a odvedl ho z pokoje. Bushido \u010dekal, a\u017e se za nimi zav\u0159ou dve\u0159e, ne\u017e p\u0159e\u0161el p\u0159es pokoj k velk\u00e9 posteli a posadil se na jej\u00ed kraj, neopova\u017eoval se ho ale dotknout.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„M\u011bl n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed vize?“ zeptal se sluhy, n\u011bjak mu do\u0161lo, \u017ee toho o cel\u00e9 situaci v\u00ed v\u00edc ne\u017e lordov\u00e9 z Domu Vave.<\/span><\/div>\n
„Vlastn\u011b ne,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas, sledoval, jak Bushido pozoruje Billa. „P\u0159ijdou a odejdou, ale jsou tak nejasn\u00e9\u2026“ zavrt\u011bl zoufale hlavou, nebyl schopn\u00fd zastavit sv\u00e1 \u00fasta, a \u0159ekl: „U v\u0161ech Boh\u016f, co jste mu to ud\u011blal?“<\/span><\/div>\n
„Co si to dovoluje\u0161?“ pod\u00edval se na n\u011bj Bushido. „Nem\u016f\u017ee\u0161-„<\/span><\/div>\n
„M\u016fj p\u00e1n le\u017e\u00ed na posteli, chycen\u00fd mezi vizemi a realitou a Bohov\u00e9 v\u011bd\u00ed \u010d\u00edm dal\u0161\u00edm, a vy se m\u011b pt\u00e1te, co si to dovoluji? Jak bych si to nemohl<\/em> dovolit?“<\/span><\/div>\n
„Tohle nen\u00ed moje pr\u00e1ce,“ nal\u00e9hal Bushido a vrt\u011bl hlavou.<\/span><\/div>\n
„Nech\u00e1pete to, \u017ee? On je do v\u00e1s zamilovan\u00fd,“ \u0159ekl Andreas ti\u0161e. Bushido ztuhl.<\/span><\/div>\n
„On\u2026 o n\u00e1s mluvil? M\u00e1 ke mn\u011b city?“<\/span><\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. Je neschopn\u00fd dr\u017eet p\u0159ede mnou tajemstv\u00ed. Bill se stal Zbo\u017en\u00fdm, aby se nau\u010dil kontrolovat sv\u00e9 vize. A dote\u010f to fungovalo, ale hned, jak jsme vkro\u010dili na p\u016fdu tohoto m\u011bsta, je\u2026 je nep\u0159\u00edstupn\u00fd.“ Na\u0161pulil Andreas rty a ut\u0159el Billovi pot z \u010dela. Bill otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na blon\u010f\u00e1ka jen letmo, pak se jeho \u010di znovu p\u0159estaly soust\u0159edit.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„M\u00e1 ve sv\u00e9m srdci l\u017ei, budou st\u00e1t \u017eivoty spousty mu\u017e\u016f, ne\u017e bude jeho zrada odhalena,“ za\u0161eptal Bill. Zast\u00e9nal a znovu zav\u0159el o\u010di.<\/span><\/div>\n
Bushido polknul. „O kom to mluv\u00ed?“ zachraptil.
<\/span><\/div>\n
„Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed. Prosil jsem Ka’vu o s\u00edlu, ale nedok\u00e1\u017eu ho takhle vid\u011bt.“ Andreas znovu ot\u0159el Billovo \u010delo, a namo\u010dil had\u0159\u00edk do studen\u00e9 vody, kter\u00e1 byla v misti\u010dce na stolku.<\/span><\/div>\n
Bushido ho sledoval, sna\u017eil se n\u011bjak pochopit Billova slova, kdy\u017e v tom usly\u0161el svoje jm\u00e9no v tom nejti\u0161\u0161\u00edm za\u0161ept\u00e1n\u00ed. Oba dva se oto\u010dili zp\u00e1tky k Billovi, Bushido si byl jist\u00fd, \u017ee je Bill posedl\u00fd n\u011bjakou viz\u00ed, ale o\u010di mlad\u00e9ho mu\u017ee byly soust\u0159ed\u011bn\u00e9, naprosto vy\u010derpan\u00e9, koukaly na n\u011bj.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Bille?“ \u0159ekl Bushido, naklonil se k n\u011bmu a polo\u017eil mu ruku na tv\u00e1\u0159. Andreas to s opatrnost\u00ed pozoroval. „Pod\u00edvej se na m\u011b, mali\u010dk\u00fd.“<\/span><\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di trochu v\u00edc, bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee na to musel vynalo\u017eit spoustu s\u00edly. Nebyl schopn\u00fd je dr\u017eet \u00fapln\u011b otev\u0159en\u00e9 na dlouhou dobu, ale bylo to tam, alespo\u0148 trochu. Vid\u011bl, co bylo p\u0159ed n\u00edm.<\/span><\/div>\n
„Jste tady,“ za\u0161eptal.<\/span><\/div>\n
„Jsem. Jsem tady,“ ujistil ho Bushido, pohladil ho palcem po tv\u00e1\u0159i. „Bille,“ \u0159ekl, kdy\u017e Bill zamrkal a neotev\u0159el o\u010di. Bill znovu zvedl pohled. „Z\u016fsta\u0148 se mnou. Poslouchej m\u011b. Lord Jorg ti hled\u00e1 L\u00e9ka\u0159e. Rozum\u00ed\u0161 mi?“<\/span><\/div>\n
„Ne,“ vydal ze sebe Bill, zn\u011bl zoufale. „Nerozum\u00edm ni\u010demu, u\u017e ne. A u\u017e v\u016fbec ne v\u00e1m.“<\/span><\/div>\n
„Bille-„<\/span><\/div>\n
„Poslal jste m\u011b pry\u010d.“ P\u0159eru\u0161il ho Bill a Bushido by rad\u011bji v jeho hlase sly\u0161el zlobu ne\u017e bolest. „Miluji v\u00e1s a vy jste m\u011b poslal pry\u010d. Nechal byste m\u011b z\u016fstat, kdybych v\u00e1m to \u0159ekl?“<\/span><\/div>\n
O\u010di se mu zase zav\u0159ely, je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e Bushido dok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt, a tentokr\u00e1t se u\u017e neotev\u0159ely, co\u017e bylo nejsp\u00ed\u0161 lep\u0161\u00ed. Bushido by toti\u017e nebyl schopn\u00fd odpov\u011bd\u011bt jakkoliv p\u0159ijateln\u011b, a\u0165 u\u017e by \u0159ekl cokoliv. P\u0159itiskl se \u010delem na Billovo mokr\u00e9, zav\u0159el o\u010di a sna\u017eil se uklidnit v\u00fddechy, kter\u00e9 mu z Billov\u00fdch \u00fast hladily jeho vlastn\u00ed.<\/span><\/div>\n
Po chv\u00edli usly\u0161el p\u0159ekvapen\u00e9: „Milujete ho, \u017ee ano?“<\/span><\/div>\n
Zvedl hlavu a vid\u011bl, jak na n\u011bj Andreas z\u00edr\u00e1 v jak\u00e9msi udiven\u00ed, cht\u011bl promluvit, kdy\u017e se dve\u0159e znovu otev\u0159ely.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Oba dva se oto\u010dili a vid\u011bli, jak do pokoje vlet\u011bl Tom, v obli\u010deji cel\u00fd zpanika\u0159en\u00fd, zat\u00edmco jeho o\u010di spo\u010dinuly na jeho sahvahdovi<\/em>. „Bille?“ vydechl, kdy\u017e se postavil vedle postele. Nem\u011bl o\u010di pro nikoho jin\u00e9ho ne\u017e pro mlad\u00edka, kter\u00fd le\u017eel na posteli, vzal ho za ruku a jemn\u011b ho po n\u00ed pohladil. „Bille, co se d\u011bje?“ zeptal se ti\u0161e, vzal mu tv\u00e1\u0159e do dlan\u00ed.<\/span><\/div>\n
Bill neotev\u0159el o\u010di a Bushido nedok\u00e1zal odtrhnout pohled od toho, jak ho Tom n\u011b\u017en\u011b hladil. Pohled v jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco, co ne\u010dekal, \u017ee tam uvid\u00ed. Byla to \u010dist\u00e1 n\u011bha a starost. „Lorde Tome-„<\/span><\/div>\n
„V\u00edte, co s n\u00edm je?“ p\u0159eru\u0161il ho ti\u0161e Tom. „Pro\u010d se takhle chov\u00e1? M\u016fj otec mluvil o viz\u00edch, o slovech, kter\u00fdm nerozum\u011bl, a v\u011bcech, kter\u00e9 \u0159\u00edkal prost\u00fdm jazykem, a kter\u00e9 takt\u00e9\u017e ned\u00e1valy smysl. Co to mohlo zavinit?“<\/span><\/div>\n
„M\u00e1 Z\u00e1chvat vize, Lorde Tome. Prosil jsem va\u0161eho otce, aby poslal pro kl\u00e1\u0161tern\u00edho doktora. Bill je zachycen v s\u00edti viz\u00ed a nedok\u00e1\u017ee se z nich dostat ven. L\u00e9ka\u0159 by n\u00e1m m\u011bl pomoci p\u0159iv\u00e9st ho zp\u00e1tky mezi n\u00e1s,“ Bushido sledoval, jak si Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b hr\u00e1l s agalah<\/em> na Billov\u011b prst\u011b.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Kdy p\u0159ijede?“<\/span><\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd. M\u011blo by to b\u00fdt brzy,“ \u0159ekl Bushido, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se Bohov\u00e9 c\u00edtili ohledn\u011b toho, \u017ee se sna\u017e\u00ed uklidnit sahvahda<\/em> sv\u00e9 l\u00e1sky. Gener\u00e1lovi z toho bylo \u0161patn\u011b od \u017ealudku.<\/span><\/div>\n
„Jak brzy?“ nal\u00e9hal Tom.<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Na to se mus\u00edte zeptat sv\u00e9ho otce. On je ten, kter\u00fd mluvil s Chr\u00e1mem.<\/span><\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „P\u0159ivedu sem jeho i Davida. V\u0161echna dal\u0161\u00ed komunikace m\u016f\u017ee b\u00fdt vykon\u00e1na p\u0159es Infonexus.“ Pod\u00edval se zp\u00e1tky na Billa, dal mu jemn\u011b pry\u010d mokr\u00e9 pram\u00ednky vlas\u016f z \u010dela. „Hned jsme zp\u00e1tky,“ \u0159ekl, i kdy\u017e ho jeho sahvahd<\/em> nemohl sly\u0161et, jemn\u011b ho pol\u00edbil na rty. Bushido z\u00edral na postel, nesoust\u0159ed\u011bn\u011b, \u010delisti pevn\u011b semknut\u00e9, dokud nec\u00edtil, \u017ee se nadbyte\u010dn\u00e1 v\u00e1ha z postele zvedla a on usly\u0161el zvuk dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 se otev\u0159ely a n\u00e1sledn\u011b zav\u0159ely.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 tu\u0161en\u00ed,“ procedil skrz zuby, mluvil k Andreasovi, ale nepod\u00edval se na n\u011bj, ten te\u010f sed\u011bl na druh\u00e9m konci postele a poslouchal, „co to se mnou d\u011bl\u00e1, kdy\u017e ho mus\u00edm takhle vid\u011bt. V\u011bd\u011bt, \u017ee to bude n\u011bkdo jin\u00fd, kdo ho uvid\u00ed, a\u017e se z toho dostane. Nechat<\/em> n\u011bkoho jin\u00e9ho b\u00fdt na tom m\u00edst\u011b. Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem tohle zavinil j\u00e1, z\u00e1m\u011brn\u011b\u2026 jestli \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee ho nemiluji\u2026 tak j\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee nezn\u00e1\u0161 v\u00fdznam toho slova.“ Nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee dostane odpov\u011b\u010f, a ani ji nedostal.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bylo ticho, dokud se nenavr\u00e1tili ostatn\u00ed.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Little Muse a Majestrix<\/span><\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/span><\/strong><\/div>\n
original<\/span><\/a><\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix & Little Muse Od dne\u0161n\u00edho d\u00edlu jsme se s Lil.Katie rozhodly, a autorky n\u00e1m to dovolily, d\u00e1vat sem ka\u017ed\u00fd t\u00fdden jen polovinu p\u016fvodn\u00edho d\u00edlu, proto\u017ee kdy\u017e to psaly, m\u011bly opravdu hodn\u011b plodn\u00e9 tv\u016fr\u010d\u00ed obdob\u00ed a jeden d\u00edl b\u00fdv\u00e1 zhruba na 12<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[381],"tags":[],"class_list":["post-9547","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-this-hour-s-duty"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9547","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9547"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9547\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9547"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9547"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9547"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}