{"id":9552,"date":"2011-01-23T16:00:00","date_gmt":"2011-01-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9528"},"modified":"2011-01-23T16:00:00","modified_gmt":"2011-01-23T15:00:00","slug":"you-know-you-love-me-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/23\/you-know-you-love-me-12\/","title":{"rendered":"You know you love me 12."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl & CHrisTHi<\/strong><\/div>\n
\"481\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Nehrab na m\u011b, u\u017e  nikdy… pros\u00edm, u\u017e mi nevolej, nepi\u0161, neni\u010d m\u011b, ned\u011blej to hor\u0161\u00ed, odte\u010f jsme prost\u011b jen kolegov\u00e9, teda pochybuji, \u017ee jsem pro tebe n\u011bkdy znamenal v\u00edc,“ \u0159eknu zt\u011b\u017eka, vysmeknu se mu, vezmu si ta\u0161ku a oble\u010du bundi\u010dku. Smutn\u011b vyjdu ven a je\u0161t\u011b naposledy se ohl\u00e9dnu. Nasad\u00edm si helmu, moment\u00e1ln\u011b mi je jedno, jestli si zni\u010d\u00edm \u00fa\u010des nebo ne, nasednu na motorku a jedu co nejrychleji dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ijdu dom\u016f, vysvle\u010du se a vlezu si do postele. Okam\u017eit\u011b se mi spust\u00ed slzy a nejde to zastavit. C\u00edt\u00edm se hrozn\u011b, u\u017e nikomu nev\u011b\u0159\u00edm, jen Alexovi. C\u00edt\u00edm se… jako d\u011bvka. \u0160pinav\u00fd, podveden\u00fd. Jak j\u00e1 ho te\u010f  nen\u00e1vid\u00edm, nen\u00e1vid\u00edm je v\u0161echny. Bre\u010d\u00edm dlouho, ne\u017e usnu vy\u010derp\u00e1n\u00edm… R\u00e1no se probud\u00edm a znovu se rozbre\u010d\u00edm, kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee to nebyl sen.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b vl\u00edtnu do sprchy a snad a\u017e naivn\u011b se sna\u017e\u00edm ze sebe sm\u00fdt tu ‚\u0161p\u00ednu‘. Pak si vezmu \u010dist\u00e9 boxerky a sejdu dol\u016f do kuchyn\u011b. Co jsem si v\u016fbec myslel? Kolik lid\u00ed v\u016fbec pro\u0161lo postel\u00ed? Tak\u017ee vlastn\u011b jsem byl jen v\u011bc, jak se proslavit, hra\u010dka. Dneska odpoledne m\u00e1me zase zkou\u0161ku, v\u016fbec se mi tam nechce. Nakonec si sednu ke klav\u00edru, vezmu pap\u00edr a ruka mi za\u010dne ps\u00e1t samovoln\u011b slova.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kdy\u017e to dop\u00ed\u0161u, pod\u00edv\u00e1m se na to, n\u00e1zev by mohl b\u00fdt I feel like a bitch – c\u00edt\u00edm se jak d\u011bvka, z toho by mohl b\u00fdt dobrej hit, nikde tam nen\u00ed zm\u00edn\u011bn\u00e1  konkr\u00e9tn\u00ed osoba a je to \u00fapln\u011b m\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. Mus\u00edm to uk\u00e1zat kluk\u016fm, i melodie ujde. U\u017e m\u011b to tak netr\u00e1p\u00ed, kdy\u017e jsem se z toho vypsal. Po\u0159\u00e1dn\u011b natr\u00e9nuju melodii, schov\u00e1m si text, slo\u017e\u00edm hlavu na kuchy\u0148sk\u00fd st\u016fl a znovu mysl\u00edm na v\u010derej\u0161ek. Ty slova sly\u0161\u00edm v\u0161ude. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi za\u010dne st\u00e9kat p\u00e1r slz, u\u017e ale nebre\u010d\u00edm tak jako v\u010dera, jen pof\u0148uk\u00e1v\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Asi po hodin\u011b zjist\u00edm, \u017ee je 1 hodina, ve dv\u011b zkou\u0161\u00edme, jdu do koupelny, tam se zkulturn\u00edm, p\u0159evle\u010du se a sbal\u00edm si v\u011bci a ten text. Zamknu, vlezu na motorku a jedu ke zku\u0161ebn\u011b, jedu asi o p\u016fl hodiny pozd\u011bji, ne\u017e za\u010d\u00edn\u00e1me, tak\u017ee p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee u\u017e za\u010dali.<\/p>\n<\/div>\n
Zaparkuju a rozepnu si bundi\u010dku. Nejist\u011b se pod\u00edv\u00e1m na zku\u0161ebnu, a pak tam pomalu vejdu. Ani se neobt\u011b\u017euju zdravit, jen k\u00fdvnu. To, co mi ud\u011blali, jim neodpust\u00edm. Pov\u011bs\u00edm si bundu, nev\u0161\u00edm\u00e1m si Toma a za\u010dnu si vybalovat. „Ahoj,“ sna\u017e\u00ed se aspo\u0148 pozdravit a hrabe se z gau\u010de.  <\/div>\n
„M\u00e1m jednu novou p\u00edsni\u010dku, napsal jsem ji v\u010dera i s melodi\u00ed, ale pouze na klav\u00edr. Ov\u0161em… asi se v\u00e1m nebude moc l\u00edbit,“ prolom\u00edm ticho, u\u0161kl\u00edbnu se a text pod\u00e1m Davidovi.<\/div>\n
Naklon\u00ed se ke mn\u011b  a dost jasn\u011b v tom pozn\u00e1 p\u00edsni\u010dku o tom, co mi ud\u011blal. „Hezk\u00e1,“ broukne. T\u00e1zav\u011b se pod\u00edv\u00e1m na Davida. „Tak co? M\u00e1m ti to zahr\u00e1t nebo je to zbyte\u010dn\u00fd?“ naprosto ignoruji Toma a G\u00e9\u010dka, co na to hled\u00ed s otev\u0159enou pusou.<\/p>\n<\/div>\n
„Zahraj to,“ vyjekne Tom s Davidem unisono. Jen povyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed a sednu si ke kl\u00e1ves\u00e1m. Chv\u00edli se p\u0159emlouv\u00e1m, ale pak nakonec za\u010dnu hr\u00e1t, je to hodn\u011b do rockov\u00e9ho stylu.<\/div>\n
Tom se naprosto nev\u011bdomky usm\u00edv\u00e1 a poslouch\u00e1. „Je to kr\u00e1sn\u00fd,“ vydechne, kdy\u017e  dohraju.<\/div>\n
Jen se na n\u011bho s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm pod\u00edv\u00e1m. Trochu m\u011b to p\u0159ekvapuje. Pokud mu na mn\u011b  z\u00e1le\u017e\u00ed, m\u011bl by se tv\u00e1\u0159it aspo\u0148 trochu provinile, ale on nic. Nasad\u00edm neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz a vstanu.<\/div>\n
Na zkou\u0161ce po\u0159\u00e1d plete akordy a hraje fale\u0161n\u011b. Absolutn\u011b mu to dneska nejde. U\u017e asi po des\u00e1t\u00e9 to p\u0159eru\u0161ujeme a j\u00e1 se na n\u011bho otr\u00e1ven\u011b  pod\u00edv\u00e1m. Pak si beze slova jdu sednout a \u010dek\u00e1m, a\u017e si to tam vy\u0159\u00edd\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se poh\u00e1d\u00e1 s Davidem. T\u0159\u00edskne s kytarou a ute\u010de ven. Nejdu za n\u00edm ven, z\u016fst\u00e1v\u00e1m tady. Nebre\u010d\u00edm, ale tv\u00e1\u0159\u00edm se tak. Pak uvid\u00edm, jak n\u011bkdo miz\u00ed  ven t\u011bmi dve\u0159mi jako Tom, ale nestihnu zaregistrovat, kdo to je.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli tam je\u0161t\u011b zaduman\u011b sed\u00edm a pak se vedle m\u011b n\u011bkdo ozve. Jost se mi omlouv\u00e1. „Dob\u0159e, beru to, ale ne\u010dekejte ode m\u011b n\u011bjak\u00fd z\u00e1zraky, bylo to celkem hnusn\u00fd,“ smutn\u011b se na n\u011bho kouknu. Jen k\u00fdvne hlavou a rad\u0161i m\u011b nech\u00e1 bejt. Tom dojde zp\u00e1tky a sedne si na gau\u010d vedle m\u011b. Odsunu se od n\u011bho na druhou stranu gau\u010de a odvr\u00e1t\u00edm pohled. Ni\u010d\u00ed m\u011b to, kdy\u017e ho vid\u00edm, sly\u0161\u00edm, kdy\u017e je bl\u00edzko m\u011b… tohle nezvl\u00e1d\u00e1m. Znovu se vr\u00e1t\u00edme ke zkou\u0161ce, zp\u00edv\u00e1m s podt\u00f3nem, jenom stoj\u00edm a od\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1m slova, jako u\u017e cel\u00fd den.<\/p>\n<\/div>\n
*O T\u00ddDEN POZD\u011aJI*<\/p>\n<\/div>\n
Tom:<\/p>\n<\/div>\n
Kouk\u00e1m na sebe do zrcadla, ty vole. Kruhy pod o\u010dima by mohly sout\u011b\u017eit v z\u00e1pase o nevyspalost a cop\u00e1nky d\u00e1vno odrostly daleko od hlavy. M\u011bl bych zaj\u00edt k holi\u010di, ale prost\u011b se k tomu nedokopu. Oble\u010den\u00ed na mn\u011b vis\u00ed a jen p\u00e1sek zabra\u0148uje tomu, abych chodil jenom v boxerk\u00e1ch. Na kytaru u\u017e hr\u00e1t neum\u00edm a do bar\u016f jsem p\u0159estal chodit. Vypad\u00e1m jako regul\u00e9rn\u00ed troska.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ijede Bill. Vyval\u00edm o\u010di a zastav\u00ed se mi dech. Je a\u017e nep\u0159irozen\u011b hubenej, no sp\u00ed\u0161 nezdrav\u011b vychrtlej. I kdy\u017e, j\u00e1 m\u00e1m zrovna co \u0159\u00edkat, proto\u017ee ne mn\u011b moje voln\u00fd oble\u010den\u00ed vis\u00ed jako na ram\u00ednku a moje d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed svaly pomalu ale jist\u011b berou za sv\u00fd.  <\/div>\n
Vstanu a polo\u017e\u00edm mu ruku na rameno. „M\u016f\u017eu s tebou mluvit?“ zept\u00e1m se nanejv\u00fd\u0161 nejist\u011b.<\/div>\n
Sklepe moji ruku a oto\u010d\u00ed se. P\u0159ik\u00fdvne a j\u00e1 ho jenom n\u00e1sleduju za dve\u0159e. Dr\u017e\u00ed si ode m\u011b odstup a j\u00e1 to nehodl\u00e1m asi ani m\u011bnit. Hlavn\u011b \u017ee je ochotnej se mnou mluvit.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to posledn\u00ed, co chce\u0161, je asi se mnou mluvit, ale t\u00edmhle se p\u0159ece oba jenom ni\u010d\u00edme. Je to vid\u011bt na mn\u011b i na tob\u011b a\u2026 a tak jsem ti cht\u011bl jenom navrhnout\u2026 to, jestli bychom nemohli b\u00fdt aspo\u0148 ty kamar\u00e1di. M\u011b tohle toti\u017e zab\u00edj\u00ed, tyhle h\u00e1dky, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee za n\u011b m\u016f\u017eu j\u00e1\u2026“ vykokt\u00e1m kone\u010dn\u011b po chv\u00edli celou my\u0161lenku. Tohle se mi vyslovuje neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u017eko.  <\/div>\n
Sveze se dol\u016f pod\u00e9l zdi a zabo\u0159\u00ed hlavu do dlan\u00ed. „J\u00e1 nem\u016f\u017eu b\u00fdt tv\u016fj\u2026 kamar\u00e1d. Nem\u016f\u017eu b\u00fdt kamar\u00e1d s n\u011bk\u00fdm\u2026 koho m\u00e1m r\u00e1d,“ zamuml\u00e1 si do rukou.<\/div>\n
Vykul\u00edm o\u010di. „J\u00e1-j\u00e1  myslel, \u017ee m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161,“ vyjeknu a kleknu si k n\u011bmu na zem. Kdy\u017e to tak vezmu, tak by bylo logick\u00fd, kdyby m\u011b nesn\u00e1\u0161el. Po chvilce si sednu na zem vedle n\u011bho. Sleduju jeho profil. To, co c\u00edt\u00edm te\u010f, tenhle zmatek, to c\u00edt\u00edm poprv\u00e9. Nikdy se mi tohle nestalo, nech\u00e1pu to. Jenom v\u00edm, \u017ee se mus\u00edm sna\u017eit si jakkoli Billa usm\u00ed\u0159it.<\/div>\n
Z chmur m\u011b probere jeho tich\u00fd, mumlav\u00fd hlas. „Jo, to taky, nesn\u00e1\u0161\u00edm t\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 mi chyb\u00ed\u0161 tak, jako mi je\u0161t\u011b nikdy nikdo nechyb\u011bl.“<\/div>\n
„Taky mi chyb\u00ed\u0161, neuv\u011b\u0159iteln\u011b moc, ale z\u00e1rove\u0148 pochop\u00edm, kdy\u017e u\u017e m\u011b nikdy nebude\u0161 cht\u00edt vid\u011bt,“ povzdechnu si a sv\u011bs\u00edm hlavu mezi ramena. Tenhle smutek a spl\u00edn nehraju a je to na mn\u011b vid\u011bt. Jak na vzhledu, tak na chov\u00e1n\u00ed. Tohle opravdu za\u017e\u00edv\u00e1m poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b.  <\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b chci vid\u011bt, chci s tebou b\u00fdt\u2026 ale ty nev\u00ed\u0161, jak\u00fd je to pocit, kdy\u017e t\u011b n\u011bkdo, komu v\u011b\u0159\u00ed\u0161, chce jenom kv\u016fli sl\u00e1v\u011b,“ f\u0148ukne a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu za\u010dnou st\u00e9kat slzy.<\/div>\n
Naklon\u00edm se k n\u011bmu a obejmu ho. S p\u0159ekvapen\u00edm zjist\u00edm, \u017ee se nech\u00e1. „J\u00e1 t\u011b p\u0159ece\u2026“<\/div>\n
Zachyt\u00edm jeho pohled, kter\u00fd jako by \u0159\u00edkal: nel\u017ei mi.<\/div>\n
Polknu. „Dob\u0159e, te\u010f  ti \u0159eknu \u00faplnou pravdu. Ze za\u010d\u00e1tku jsem t\u011b opravdu cht\u011bl do kapely jenom kv\u016fli sl\u00e1v\u011b, ale pak\u2026 nev\u00edm, prost\u011b jsem si za\u010dal tvoj\u00ed p\u0159\u00edtomnost u\u017e\u00edvat, t\u011b\u0161il jsem se na zkou\u0161ky a j\u00e1\u2026“ zlom\u00ed se mi hlas.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b tak nesn\u00e1\u0161\u00edm, a p\u0159itom t\u011b m\u00e1m tak r\u00e1d,“ zavzlyk\u00e1, a doslova mi sko\u010d\u00ed kolem krku. Obj\u00edm\u00e1 m\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee mu ute\u010du, a vzlyk\u00e1 mi do tri\u010dka.  <\/div>\n
Hlad\u00edm ho po vlasech a konej\u0161iv\u011b  obj\u00edm\u00e1m. Koutkem oka zahl\u00e9dnu ve dve\u0159\u00edch Gustava a bradou i pohledem mu nazna\u010d\u00edm, a\u0165 si d\u00e1 urychlen\u011b odchod. Pokr\u010d\u00ed rameny a zmiz\u00ed. Obejmu Billa je\u0161t\u011b trochu pevn\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
„Slib mi… slib mi, \u017ee u\u017e tohle neud\u011bl\u00e1\u0161,“ f\u0148ukne a pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Vid\u00edm v nich i chatrnou d\u016fv\u011bru. Rozhodnu se ji neponi\u010dit, v\u00e1\u017e\u00edm si toho, \u017ee mi alespo\u0148 mali\u010dko v\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se mu hluboce do o\u010d\u00ed. Sna\u017e\u00edm se do toho pohledu vlo\u017eit ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 pocity. „Slibuju,“ za\u0161ept\u00e1m po chv\u00edli, ale pohled nesklop\u00edm. Pousm\u011bje se a naklon\u00ed se ke mn\u011b. Lehce se mi ot\u0159e o rty.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161pitne je\u0161t\u011b a odt\u00e1hne se \u00fapln\u011b. Ani neregistruju, \u017ee m\u00e1m tri\u010dko na jednom rameni promo\u010den\u00fd.<\/div>\n
„Za co?“ zept\u00e1m se st\u00e1le om\u00e1men\u00fd t\u00edm polibkem.<\/p>\n<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi,“ vydechnu po chv\u00edli a zabo\u0159\u00edm si obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 sma\u017eeme to a za\u010dneme znovu,“ usm\u011bje se na m\u011b a obejme m\u011b. Rozsv\u00edt\u00ed se mi o\u010di a zaplav\u00ed m\u011b pocit \u0161t\u011bst\u00ed. Nev\u00edm pro\u010d, neovl\u00e1d\u00e1m v\u016fbec svoje pocity.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161pitnu po chv\u00edli.<\/div>\n
K\u00fdvne. „M\u011bli bychom j\u00edt, j\u00e1 se zajdu je\u0161t\u011b trochu upravit,“ uk\u00e1\u017ee na dve\u0159e od zku\u0161ebny.<\/div>\n
Souhlasn\u011b zak\u00fdv\u00e1m hlavou a vstanu. Sleduju, dokud nezajde do dve\u0159\u00ed od z\u00e1chod\u016f, a potom se oto\u010d\u00edm.  <\/div>\n
Vejdu do zku\u0161ebny. Kouk\u00e1  na m\u011b cel\u00e9 osazenstvo a a\u017e David se rozhodne n\u011bco \u0159\u00edct. „N\u011bjak se ti zlep\u0161ila n\u00e1lada,“ podotkne.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny. „Nem\u016f\u017eu b\u00fdt jednou dob\u0159e nalad\u011bnej?“<\/p>\n<\/div>\n
No vida, jak mi ta kytara najednou jde. Akordy u\u017e nepletu, a kone\u010dn\u011b zase hraju trochu na \u00farovni. Ulevilo se mi, \u017ee u\u017e nevyluzuju ty z\u00e1hadn\u00fd a d\u011bsn\u011b fale\u0161n\u00fd zvuky.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Bill:<\/p>\n<\/div>\n
Vejdu na toalety a stoupnu si p\u0159ed umyvadlo se zrcadlem. Opl\u00e1chnu si obli\u010dej vodou a pod\u00edv\u00e1m se na sebe. Vypad\u00e1m hrozn\u011b, ale p\u0159esto se usm\u00edv\u00e1m. Vyjdu ven a zam\u00ed\u0159\u00edm do zku\u0161ebny, odkud u\u017e sly\u0161\u00edm hudbu.<\/div>\n
Tomovi u\u017e ta kytara jde jak p\u0159edt\u00edm, a j\u00e1 u\u017e taky zp\u00edv\u00e1m l\u00edp. Oba se po celou zkou\u0161ku usm\u00edv\u00e1me.<\/p>\n<\/div>\n
Unaven\u011b si po hodin\u011b  a p\u016fl sbal\u00edm v\u011bci a za\u010dnu se obl\u00edkat. M\u011bl bych se naj\u00edst, u\u017e  jsem nejedl dva dny a je mi blb\u011b, jen\u017ee nem\u00e1m hlad.<\/div>\n
„Zajde\u0161 se mnou na ve\u010de\u0159i?“ nasad\u00ed prosebn\u00fd pohled. „Pros\u00edm.“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, nem\u00e1m moc hlad, moc te\u010f nej\u00edm… ale kdy\u017e si budu moct d\u00e1t n\u011bco lehk\u00fdho, tak r\u00e1d,“ usm\u011bju se a vezmu si ta\u0161ku.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bje se. „M\u00e1m pro tebe p\u0159ijet?“<\/div>\n
„No… m\u016f\u017ee\u0161,“ usm\u011bju se. Tom se s ostatn\u00edmi lou\u010d\u00ed, j\u00e1 jsem na n\u011b po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00fd, tak\u017ee j\u00e1 ml\u010d\u00edm, a pak spolu jdeme ven.<\/div>\n
„V sedm?“ pozvedne obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, v sedm, budu se t\u011b\u0161it,“ k\u00fdvnu na n\u011bho, nasad\u00edm si helmu a s velk\u00fdm  \u00fasm\u011bvem opou\u0161t\u00edm parkovi\u0161t\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Stoj\u00edm p\u0159ed zrcadlem jen v triku a boxerk\u00e1ch a dotahuju si posledn\u00ed linku. Usly\u0161\u00edm zvonek, no super. Rychle popadnu kalhoty a ut\u00edk\u00e1m dol\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e si je obl\u00edk\u00e1m. Otev\u0159u a tam stoj\u00ed\u0161, \u00fapln\u011b jin\u00fd ne\u017e r\u00e1no.<\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ usm\u011bju se, navle\u010du si \u00fapln\u011b kalhoty a zapnu knofl\u00edk. Pak ti d\u00e1m malou pusu.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u011bje se a pusu mi vr\u00e1t\u00ed. „Slu\u0161\u00ed ti to.“<\/div>\n
„D\u00edky, tob\u011b taky,“ vezmu si ta\u0161ku. „M\u00e1\u0161 jin\u00fd vlasy,“ prohod\u00edm jen tak, kdy\u017e zamyk\u00e1m.<\/div>\n
„Znova spleten\u00fd,“ pousm\u011bje se a otev\u0159e mi dve\u0159e od auta.<\/div>\n
„D\u00edky,“ sednu si na m\u00edsto spolujezdce a kabelku si polo\u017e\u00edm na kl\u00edn. 
„It\u00e1lie, \u010d\u00edna, thajsko?“ zept\u00e1 se s \u00fasm\u011bvem na restauraci.<\/div>\n
„J\u00e1 se v tom moc nevyzn\u00e1m, co t\u0159eba It\u00e1lie,“ pokr\u010d\u00edm se sm\u00edchem rameny.<\/p>\n<\/div>\n
Vystoup\u00edm a se st\u00e1l\u00fdm  \u00fasm\u011bvem jdu s tebou po boku do t\u00e9 restaurace. Sedneme si n\u011bkam do kouta, kde nen\u00ed moc vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
V\u016fbec nev\u00edm, co \u0159\u00edct, ale jsem r\u00e1d, \u017ee u\u017e je to za n\u00e1mi.<\/div>\n
„Jak ses m\u011bl, cel\u00fd  ten t\u00fdden, co jsme se nevid\u011bli,“ sna\u017e\u00edm se n\u011bjak nav\u00e1zat rozhovor.<\/div>\n
„No, dost bled\u011b… Co ty?“<\/div>\n
„J\u00e1 ani nev\u00edm, v\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem prospal nebo sed\u011bl a koukal do blba,“ p\u0159ipust\u00edm a napiju se pr\u00e1v\u011b donesen\u00e9ho pit\u00ed.<\/div>\n
„Asi tak,“ p\u0159ik\u00fdvne a lokne si coly<\/div>\n
„Kdy m\u00e1me prvn\u00ed  koncert?“ zept\u00e1m se, aby to tu tak nev\u00e1zlo.<\/div>\n
„Za t\u00fdden,“ usm\u011bje se. „Docela se t\u011b\u0161\u00edm,“<\/div>\n
„J\u00e1 ne, m\u00e1m d\u011bsnou tr\u00e9mu,“ zak\u0159en\u00edm se.<\/div>\n
„Neboj,“ stiskne mi ruku a mile se usm\u011bje.<\/div>\n
Taky se usm\u011bju, jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi tu se mnou, \u017ee u\u017e nebudu tr\u00e1vit ve\u010dery s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a slzami.<\/div>\n
„Co si d\u00e1\u0161?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e n\u00e1m p\u0159inesou j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek.<\/div>\n
„Asi jen sal\u00e1t,“ pokr\u010d\u00ed rameny. „M\u00e1m \u00fapln\u011b sta\u017eenej \u017ealudek, moc jsem te\u010f nejedl,“<\/div>\n
„To mi pov\u00eddej, j\u00e1  jsem nejedl dva dny a skoro um\u00edr\u00e1m. Taky jsem si cht\u011bl d\u00e1t sal\u00e1t, ale n\u011bjak jsem dostal hlad a i chu\u0165 na pizzu,“ usm\u011bju se a listuju t\u00edm.<\/div>\n
„Tak si dej,“ zazub\u00ed  se. „Mimochodem, jak to, \u017ee nej\u00ed\u0161? U\u017e tak si jak vy\u017ele, mus\u00ed\u0161 j\u00edst!“<\/div>\n
„No… nev\u00edm, nem\u00edv\u00e1m moc hlad,“ o\u0161iju se. „Nechce\u0161 si j\u00ed d\u00e1t se mnou na p\u016fl? Cel\u00fd to nesn\u00edm,“ pod\u00edv\u00e1m se na tebe prosebn\u011b.  <\/div>\n
„No… tak fajn, no,“ k\u00fdvne nakonec. „P\u0159ece t\u011b v tom nenech\u00e1m“<\/div>\n
„Kdyby jo, tak bych se divil,“ zasm\u011bju se a nadiktujeme objedn\u00e1vku \u010d\u00ed\u0161nici, co se na Toma koketn\u011b cul\u00ed a vystrkuje sv\u016fj hrudn\u00edk. Jen nad t\u00edm zakrout\u00edm hlavou.<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161ernost tohle,“ odfrkne si. „David p\u0159em\u00fd\u0161lel, teda jestli by tenhle koncert m\u011bl \u00fasp\u011bch, o \u010dem\u017e nepochybuju, tak p\u0159em\u00fd\u0161lel o tour.“<\/div>\n
„Jo, n\u011bco u\u017e mi \u0159\u00edkal, ale po\u0159\u00e1d nev\u00edm… moc s klukama nevych\u00e1z\u00edm,“ smutn\u011b sklop\u00edm hlavu.<\/div>\n
„Jo, v\u0161imnul jsem si, ale kdy\u017e je pozn\u00e1\u0161 v\u00edc, jsou fajn,“ usm\u011bje se a nadzvedne mi bradu.<\/div>\n
„No, vypad\u00e1 to, \u017ee oni m\u011b moc r\u00e1di nemaj\u00ed. A ani David…“ pod\u00edv\u00e1m se na tebe.<\/div>\n
„David jo, ten na tebe kouk\u00e1 stylem ‚chci t\u011b hned do postele‘.“<\/div>\n
„Co?“ nech\u00e1pav\u011b  se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m, trochu jsem to nepochopil.<\/div>\n
„\u017de t\u011b chce sbalit, i kdy\u017e se na to asi netv\u00e1\u0159\u00ed. V\u011b\u0159 mi, j\u00e1 to pozn\u00e1m.“<\/div>\n
„Co? Fakt jo? No to je nechutn\u00fd,“ nasad\u00edm znechucenej obli\u010dej a pak se zasm\u011bju. „No tak David mo\u017en\u00e1, ale ostatn\u00ed ne.“<\/p>\n<\/div>\n
„A\u017e t\u011b poznaj\u00ed, tak je to p\u0159ejde,“ uklid\u0148uje m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
autor: GossipGirl & CHrisTHi<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl & CHrisTHi „Nehrab na m\u011b, u\u017e  nikdy… pros\u00edm, u\u017e mi nevolej, nepi\u0161, neni\u010d m\u011b, ned\u011blej to hor\u0161\u00ed, odte\u010f jsme prost\u011b jen kolegov\u00e9, teda pochybuji, \u017ee jsem pro tebe n\u011bkdy znamenal v\u00edc,“ \u0159eknu zt\u011b\u017eka, vysmeknu se mu, vezmu si ta\u0161ku a oble\u010du bundi\u010dku. Smutn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[388],"tags":[],"class_list":["post-9552","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-know-you-love-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9552","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9552"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9552\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9552"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9552"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9552"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}