{"id":9558,"date":"2011-01-22T18:00:00","date_gmt":"2011-01-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9534"},"modified":"2011-01-22T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-22T17:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-47","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/22\/lutte-pour-l-amour-47\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 47."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
Pomalinku otev\u0159u o\u010di a s\u00e1hnu vedle sebe. Za okny je je\u0161t\u011b tma, v\u0161ude kolem ticho, a m\u00edsto, kde leh\u00e1v\u00e1 Tom, je pr\u00e1zdn\u00e9. Kam by te\u010f asi \u0161el? V\u017edy\u0165 je je\u0161t\u011b noc! Kdy\u017e jsem us\u00ednal, le\u017eel vedle m\u011b, a dokonce m\u011b dr\u017eel za ruku. Tedy sp\u00ed\u0161 j\u00e1 jeho.<\/div>\n
„Tome?“ Vyslov\u00edm jeho jm\u00e9no tlumen\u00fdm hlasem. Nic. Neozvou se \u017e\u00e1dn\u00e9 kroky, ani mi neodpov\u00ed zp\u011bt. Ticho je v\u0161ude kolem m\u011b, stejn\u011b jako tma. „Tome!“ Zak\u0159i\u010d\u00edm p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem. To je ur\u010dit\u011b kv\u016fli tomu<\/em>. Sice m\u011b ubezpe\u010doval, \u017ee bude \u010dekat, jak dlouho bude t\u0159eba, ale nechal jsem jej zaj\u00edt dost daleko a v posledn\u00ed chv\u00edli jsem couvnul. Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee bude na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„Tome! Tome!“ Mo\u017en\u00e1 panika\u0159\u00edm naprosto zbyte\u010dn\u011b. Co mo\u017en\u00e1, ur\u010dit\u011b vy\u0161iluji naprosto zbyte\u010dn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Kone\u010dn\u011b se otev\u0159ou dve\u0159e a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem oslepen nep\u0159\u00edjemn\u00fdm sv\u011btlem. M\u017eour\u00e1m proti n\u011bmu a \u010dek\u00e1m, a\u017e si na n\u011bj moje o\u010di p\u0159ivyknou. „Bille, co se stalo?“ Zept\u00e1 se znovu, kdy\u017e dosedne na okraj postele.<\/div>\n
„Kde jsi byl?“ Nadzvednu se na loktech, abych na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bl a neuniklo mi nic z v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nap\u00edt se.“ L\u017ee mi. M\u00e1 na sob\u011b sice jen tren\u00fdrky, ale vypad\u00e1 naprosto probran\u011b. Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee je vzh\u016fru del\u0161\u00ed dobu, ne jen chvilku.<\/div>\n
„Tob\u011b n\u011bco je, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Jo.“ Odsekne mi, vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale jeho tvrd\u00fd pohled zn\u011b\u017en\u00ed. Polo\u017e\u00ed se na b\u0159icho vedle m\u011b, m\u00edrn\u011b se pousm\u011bje a jde s pravou ven: „Nem\u016f\u017eu v\u016fbec sp\u00e1t, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Kv\u016fli\u2026“<\/div>\n
„Ne,“ zaraz\u00ed m\u011b, „m\u011bl jsem naprosto \u0161\u00edlenou no\u010dn\u00ed m\u016fru.“ Pok\u00fdve hlavou a vypad\u00e1, \u017ee se pokou\u0161\u00ed vybavit si ji, p\u0159esto\u017ee by na ni nejrad\u011bji zapomn\u011bl. No\u010dn\u00ed m\u016fry zn\u00e1m. Byly doby, kdy mi nedaly sp\u00e1t. Neust\u00e1le se mi vracela autonehoda, po\u0159\u00e1d se mi ve sp\u00e1nku p\u0159ehr\u00e1val ten sam\u00fd film. \u0158vouc\u00ed r\u00e1dio, cigaretov\u00fd kou\u0159, p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se sv\u011btla, sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed brzd, r\u00e1na a nakonec tma. Jsem r\u00e1d, \u017ee je to pry\u010d, \u017ee se mi poda\u0159ilo zbavit se j\u00ed. Jeliko\u017e jsem s\u00e1m tohle pro\u017e\u00edval, dok\u00e1\u017eu se do Toma vc\u00edtit a pochopit, jak mu v tenhle moment je. \u010clov\u011bk m\u00e1 pak strach znovu usnout, aby se no\u010dn\u00ed m\u016fra nevr\u00e1tila.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Byl to jen sen, Tome.“ Pokou\u0161\u00edm se jej uklidnit a povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u011bji. Nevypad\u00e1 to v\u0161ak, \u017ee by to n\u011bjak pomohlo. Jeho obli\u010dej je st\u00e1le ustaran\u00fd, asi ho to hodn\u011b potr\u00e1pilo. „Co se ti zd\u00e1lo?“ Zept\u00e1m se, nebo\u0165 chci v\u011bd\u011bt, co ho tak rozhodilo.<\/div>\n
„Bylo to tak \u017eiv\u00e9. Nejprve jsem naprosto pod\u011blal ten pohovor. Ta \u017eensk\u00e1 se mi vysm\u00e1la, nic ne\u0159\u00edkala, jen se mi sm\u00e1la, \u017ee se skoro ani nadechnout nemohla. Jen\u017ee pak se to zm\u011bnilo, bylo to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed\u2026“ Znovu sv\u00e1 slova potvrd\u00ed k\u00fdvnut\u00edm hlavy a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Opravdu vypad\u00e1 ztr\u00e1pen\u011b. „St\u00e1l jsem naproti tob\u011b a kdykoli jsem ud\u011blal krok tv\u00fdm sm\u011brem, o kus ses mi vzd\u00e1lil. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9, naprosto p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9! Usm\u00edval ses na m\u011b, natahoval ke mn\u011b ruce, ale\u2026 Nemohl jsem t\u011b obejmout, dotknout se t\u011b. Nic. Sna\u017eil jsem se k tob\u011b dostat, ale ne\u0161lo to.“  <\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Byl to jen zl\u00fd sen,“ ujist\u00ed m\u011b znovu Bill. V\u016fbec nem\u016f\u017eu sp\u00e1t. Nikoli v\u0161ak kv\u016fli no\u010dn\u00edmu d\u011bsu, na n\u011bj\u017e jsem se jen vymluvil, n\u00fdbr\u017e kv\u016fli nep\u0159\u00edjemn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m, kter\u00e9 se jako st\u00edn vpl\u00ed\u017eily do m\u00e9 mysli, neust\u00e1le m\u011b otravuj\u00ed a nah\u00e1n\u011bj\u00ed mi hr\u016fzu. \u010cert mi to byl dlu\u017een! Zat\u00edmco Bill spokojen\u011b d\u0159\u00edmal, h\u00e1zel jsem sebou ze strany na stranu, civ\u011bl do tmy a ne a ne zabrat. Nakonec jsem rezignoval a vstal z postele.<\/div>\n
„Co se ti stalo?“ opt\u00e1m se, kdy\u017e se rozpomenu na jeho v\u00fdk\u0159ik, jen\u017e vyzn\u011bl a\u017e hystericky, kdy\u017e dolehl k m\u00fdm u\u0161\u00edm. Zrovna jsem se toti\u017e po v\u00edce ne\u017e hodinov\u00e9m bezc\u00edln\u00e9m p\u0159ech\u00e1zen\u00ed po m\u00edstnosti sem a tam zastavil u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a usrk\u00e1val ze sklenky vodu. Celou tu dobu, kdy\u017e jsem chodil z m\u00edsta na m\u00edsto, jsem se sna\u017eil myslet na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na Wee. Povedlo se mi to a moje mysl se za\u010dala zaob\u00edrat p\u0159edstavou, jak\u00e9 by to bylo, kdybych ten flek z\u00edskal a p\u0159est\u011bhovali bychom se do Hannoveru. Moje vize byla naru\u0161ena Billem, jen\u017e vyk\u0159ikl moje jm\u00e9no. Okam\u017eit\u011b jsem postavil sklenici na linku a vb\u011bhnul do lo\u017enice. Kdy\u017e jsem rozsv\u00edtil, hned jsem se k n\u011bmu hrnul, abych zjistil, co se mu p\u0159ihodilo. K moj\u00ed obrovsk\u00e9 \u00falev\u011b vypad\u00e1, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Mo\u017en\u00e1 se mu jen n\u011bco zd\u00e1lo.  <\/div>\n
„Tak co se p\u0159ihodilo?“ do\u017eaduji se odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Vzbudil jsem se a tys tu nebyl.“ Skoro to vyzn\u00ed jako v\u00fd\u010ditka. „Lekl jsem se. Myslel jsem si, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„\u017de?“ Pob\u00edz\u00edm jej. Nejsp\u00ed\u0161 v\u0161ak tu\u0161\u00edm, co si myslel, a jeliko\u017e se Bill nem\u00e1 k tomu, aby do\u0159ekl zapo\u010datou v\u011btu, u\u010din\u00edm to za n\u011bj. „\u017de se zlob\u00edm, proto\u017ee jsi m\u011b zarazil, a \u017ee jsem si natruc \u0161el lehnout jinam. \u017de m\u00e1m pravdu?“ Slab\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed mi posta\u010d\u00ed. Hned m\u011b to napadlo. Moje reakce, kdy\u017e to stopnul, nebyla jednozna\u010dn\u00e1. P\u016fsobila jist\u011b dost rozpa\u010dit\u011b. Nen\u00ed tedy divu, \u017ee mu tohle p\u0159i\u0161lo na mysl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi asi\u2026“<\/div>\n
„Nezlob\u00edm se. Nen\u00ed k tomu d\u016fvod.“ Sp\u00ed\u0161 j\u00e1 bych se m\u011bl omluvit jemu. Kdy\u017e se nad t\u00edm zp\u011btn\u011b zamysl\u00edm, docela jsem na n\u011bj v jedn\u00e9 chv\u00edli nal\u00e9hal. Nebyl jsem toti\u017e schopen uva\u017eovat chladn\u011b. Rozv\u00e1\u0161nil m\u011b jako nikdo p\u0159ed n\u00edm. P\u0159edstava, \u017ee spolu budeme spojeni, mi v jednom okam\u017eiku naprosto zatemnila mozek a podle toho jsem se i choval. Te\u010f m\u011b to mrz\u00ed, ale zp\u011bt u\u017e to nevezmu. Nechci v\u0161ak, aby si Bill myslel, \u017ee mi jde jen o to jedno, tak\u017ee by moje omluva a vysv\u011btlen\u00ed byly na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to vypadalo v\u0161elijak, ale j\u00e1\u2026 Po\u010dk\u00e1m,“ rozhodnu se nakonec moc ne\u0159e\u010dnit, proto\u017ee bych se do toho beztak zamotal a pl\u00e1cal bych blbosti. M\u00edsto toho jej uchop\u00edm za ruku a pokus\u00edm se na rtech vykouzlit \u00fasm\u011bv. Sice je to pro m\u011b ob\u010das dost t\u011b\u017ek\u00e9, mus\u00edm se hodn\u011b p\u0159em\u00e1hat, ale nechci, aby se se mnou vyspal pod n\u00e1tlakem jen kv\u016fli tomu, \u017ee to chci j\u00e1. Ne, p\u0159eji si, aby to bylo cht\u011bn\u00e9 oboustrann\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak jak se ti to l\u00edbilo?“ Zept\u00e1 se m\u011b Bill, kdy\u017e usednu za volant, a strk\u00e1m kl\u00ed\u010dky do zapalov\u00e1n\u00ed. Kdybych m\u011bl b\u00fdt naprosto up\u0159\u00edmn\u00fd, \u0159ekl bych, \u017ee v\u011bt\u0161\u00ed blbost jsem jakt\u011b\u017eiv nevid\u011bl a \u017ee nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed jsem byl v moment\u011b, kdy spadla opona a my mohli j\u00edt dom\u016f. Jen\u017ee to bych se ho mohl dotknout. Proto se to pokus\u00edm n\u011bjak zaobalit, aby to pro n\u011bj bylo p\u0159ijateln\u00e9. Den v Billov\u011b re\u017eii. Dopoledne m\u011b p\u0159im\u011bl j\u00edt na n\u011bjakou pitomou v\u00fdstavu. A to jsem si ned\u00e1vno \u0159\u00edkal, \u017ee u\u017e dlouho o \u017e\u00e1dn\u00e9 nemluvil. Asi jsem to zak\u0159ikl, proto\u017ee dneska m\u011b na jednu vyt\u00e1hl. Tahle se ale dala p\u0159e\u017e\u00edt, nebo\u0165 ti \u010dm\u00e1ralov\u00e9 aspo\u0148 kreslili lidi tak, \u017ee vypadali jako lidi a ne jako n\u011bjak\u00e9 nesmysln\u00e9 patvary. Pak br\u00e1\u0161ka zatou\u017eil j\u00edt na pizzu, co\u017e jsem p\u0159ijal s nad\u0161en\u00edm. T\u00edm „koch\u00e1n\u00edm“ mi p\u011bkn\u011b vyhl\u00e1dlo. Posledn\u00ed bod na\u0161eho programu bylo divadlo.  <\/div>\n
Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, jak se zrodil tenhle n\u00e1pad v Billov\u011b hlav\u011b. Co ale v\u00edm, \u017ee se to stalo u\u017e d\u0159\u00edve, jeliko\u017e jsem s\u00e1m sebe cht\u011bl zachr\u00e1nit argumentem, \u017ee ur\u010dit\u011b budou vyprodan\u00e9 l\u00edstky, a on mi s \u00fasm\u011bvem ozn\u00e1mil, \u017ee se b\u00e1t nemus\u00edm, proto\u017ee my l\u00edstky na p\u0159edstaven\u00ed m\u00e1me. Po t\u011bchto slovech mi jimi zam\u00e1val p\u0159ed obli\u010dejem a rozz\u00e1\u0159il se jako slun\u00ed\u010dko. Alespo\u0148 u\u017e v\u00edm, co bylo v t\u00e9 ob\u00e1lce, co mu p\u0159i\u0161la ke mn\u011b dom\u016f a na n\u00ed\u017e jsem dlouho z\u00edral, kdy\u017e jsem ji objevil ve schr\u00e1nce. Netu\u0161il jsem, pro\u010d pos\u00edlaj\u00ed n\u011bco Billovi ke mn\u011b dom\u016f, kdy\u017e tu nen\u00ed p\u0159ihl\u00e1\u0161en\u00fd. Z\u00e1rove\u0148 mi docvaklo, co jsem tenkr\u00e1t platil p\u0159es internet. Z\u00e1hada objasn\u011bna.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, docela to \u0161lo. Z\u00e1v\u011br byl jednozna\u010dn\u011b nejlep\u0161\u00ed. “ Myslel jsem, \u017ee komedie m\u00e1 b\u00fdt vtipn\u00e1. Asi nem\u00e1m ten spr\u00e1vn\u00fd smysl pro humor. Cel\u00e9 divadlo se sm\u00e1lo, a\u017e na m\u011b. J\u00e1 zkoumal k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fd lustr nad hledi\u0161t\u011bm, malby na st\u011bn\u00e1ch, polstrov\u00e1n\u00ed seda\u010dek a modlil se, aby to skon\u010dilo. Billa to jist\u011b bavilo, proto\u017ee kdykoli jsem se na n\u011bj pod\u00edval, uculoval se a o\u010dima hltal herce na jevi\u0161ti. V\u016fbec poprv\u00e9 si m\u011b del\u0161\u00ed dobu nev\u0161\u00edmal, ani jednou b\u011bhem p\u0159edstaven\u00ed se po mn\u011b nepod\u00edval. Pozornost mi v\u011bnoval jen b\u011bhem krati\u010dk\u00e9 p\u0159est\u00e1vky, po jej\u00edm\u017e skon\u010den\u00ed ho zase zaj\u00edmali jen ti \u0161a\u0161ci v kost\u00fdmech. Ale co, m\u011bl bych mu pod\u011bkovat. V divadle jsem byl dneska d\u00edk n\u011bmu poprv\u00e9 a v\u00edm, \u017ee to bylo taky naposledy. Nebo bych sp\u00ed\u0161 m\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee tam nep\u00e1chnu do doby, ne\u017e Bill zatou\u017e\u00ed vid\u011bt n\u011bco dal\u0161\u00edho\u2026 Ty hadry, do kter\u00fdch m\u011b donutil navl\u00e9knout se, m\u011b \u0161krt\u00ed v\u0161ude mo\u017en\u011b a t\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e je ze sebe shod\u00edm. Hlavn\u00ed je, \u017ee mu to ud\u011blalo radost. Kv\u016fli n\u011bmu jsem ochoten se navl\u00e9ct i do obleku, kter\u00fd bytostn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm.  <\/div>\n
„\u0158ekni to.“ Drcne do m\u011b. „Jen to \u0159ekni.“<\/div>\n
„Nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct.“ Pot\u0159esu hlavou a zahled\u00edm se na n\u011bj. Cukaj\u00ed mu koutky, ro\u0161\u0165\u00e1cky na m\u011b mrk\u00e1 a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 m\u011b popichovat.<\/div>\n
„\u0158ekni: ‚Bille, byla to naprost\u00e1 blbost.‘. Tak d\u011blej, nebudu se zlobit.“<\/div>\n
„Ale mn\u011b\u2026“<\/div>\n
„Tome, jestli mi za\u010dne\u0161 tvrdit, \u017ee se ti to l\u00edbilo, tak t\u011b pra\u0161t\u00edm.“ Pohroz\u00ed mi s vykulen\u00fdma o\u010dima, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ale za\u010dne znovu sm\u00e1t. Vzd\u00e1m to, stejn\u011b by mi to nev\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Bille, byla to nehor\u00e1zn\u00e1 kravina.“ P\u0159izn\u00e1m se s n\u00e1znakem sm\u00edchu v hlase. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak dod\u00e1m: „Ale kv\u016fli tob\u011b bych se klidn\u011b znovu navl\u00e9kl do t\u011bchto p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdch hadr\u016f a dal\u0161\u00ed t\u0159i hodiny se vrt\u011bl na m\u00edst\u011b p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed n\u011b\u010deho, co m\u011b v\u016fbec nebav\u00ed.“ Bill nic ne\u0159ekne, stiskne mou dla\u0148 a malinko za ni zat\u00e1hne, nazna\u010duj\u00edc mi tak, abych se k n\u011bmu naklonil a pol\u00edbil jej. Lehounce p\u0159itisknu sv\u00e9 rty na ty jeho a odt\u00e1hnu se.<\/div>\n
„A te\u010f\u2026“<\/div>\n
„\u2026dom\u016f.“ Dopln\u00ed m\u011b Bill a pl\u00e1cne m\u011b po ruce, kdy\u017e se chytnu za srdce a hlasit\u011b  si oddechnu, demonstruj\u00edc mu tak, \u017ee se mi ulevilo, \u017ee pro m\u011b nem\u00e1 nachystan\u00e9 dal\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
 „Co je s tebou?“ Zept\u00e1m se, kdy\u017e si v\u0161imnu, \u017ee se Tom neust\u00e1le rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem sebe a v\u016fbec m\u011b neposlouch\u00e1, co mu \u0159\u00edk\u00e1m. Celou cestu do m\u011b hu\u010del, jestli jsem si to nerozmyslel a chci sem v\u00e1\u017en\u011b j\u00edt. P\u0159itom byl o v\u00edkendu v pohod\u011b. Sm\u00e1l se, blbnul se mnou, pokou\u0161el m\u011b. Prost\u011b m\u016fj Tom. Jen co jsme se probudili do pond\u011bln\u00edho r\u00e1na, jako by ho vym\u011bnili. U sn\u00eddan\u011b ml\u010del a byl pono\u0159en do sv\u00fdch my\u0161lenek, o n\u011b\u017e se se mnou odm\u00edtal pod\u011blit. Netu\u0161\u00edm, co mu p\u0159elet\u011blo p\u0159es nos. Mo\u017en\u00e1 nar\u016fst\u00e1 jeho tr\u00e9ma, jak se bl\u00ed\u017e\u00ed datum toho pohovoru, co\u017e ch\u00e1pu. Nebyl bych na tom jinak. Jen\u017ee jak zn\u00e1m Toma, boj\u00ed se zbyte\u010dn\u011b. Kolikr\u00e1t byl nerv\u00f3zn\u00ed a pochyboval, \u017ee n\u011b\u010deho dos\u00e1hne a nakonec to dok\u00e1zal? Ani po\u010d\u00edtat to nebudu, snadn\u011bj\u0161\u00ed je spo\u010d\u00edtat jeho ne\u00fasp\u011bchy. \u010clov\u011bk by \u0159ekl, \u017ee tak sebev\u011bdom\u00fd jedinec, jako je Tom, si mus\u00ed v\u011b\u0159it a n\u011bjak\u00e9 pochyby mu nem\u016f\u017eou ani p\u0159ij\u00edt na mysl. Kdyby byl aspo\u0148 jako j\u00e1, kter\u00fd se podce\u0148uji ve v\u0161em, ale to on ne. Jsou situace, v nich\u017e si v\u011b\u0159\u00ed, jsou i takov\u00e9, kde ztr\u00e1c\u00ed ve\u0161kerou sebed\u016fv\u011bru. Ruku do ohn\u011b bych str\u010dil za to, \u017ee za mnou nakonec p\u0159ib\u011bhne a budeme se spolu radovat, \u017ee to m\u00edsto dostal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale… budu muset j\u00edt, v\u00ed\u0161? Tak \u010dek\u00e1m, kdy p\u0159ijde ta tvoje kamar\u00e1dka, jak jsi mi o n\u00ed vypr\u00e1v\u011bl.“<\/div>\n
„Mell.“ Dopln\u00edm jej\u00ed jm\u00e9no. Minule p\u0159i\u0161la pozd\u011bji ne\u017e j\u00e1. Nemysl\u00edm si, \u017ee by byl dne\u0161n\u00ed den v\u00fdjimkou. „Klidn\u011b b\u011b\u017e.“<\/div>\n
„Nechci t\u011b tu nechat samotn\u00e9ho.“ <\/div>\n
„Nen\u00ed mi p\u011bt.“ Zasm\u011bji se. „A krom\u011b toho, Mell p\u0159ijde ka\u017edou chvilkou.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, pak si pro tebe p\u0159ijdu.“ Mrkne na m\u011b, kr\u00e1tce se rozhl\u00e9dne a nazna\u010d\u00ed \u00fasty polibek, kter\u00fd mi nem\u016f\u017ee d\u00e1t, proto\u017ee na n\u00e1s p\u00e1r lid\u00ed z\u00edr\u00e1. V\u0161ak on mi to pozd\u011bji vynahrad\u00ed, o tom nepochybuji. Sleduji, jak se sune ke dve\u0159\u00edm, na jejich\u017e prahu se oto\u010d\u00ed a je\u0161t\u011b mi zam\u00e1v\u00e1.  <\/div>\n
„Ahoj, Billie,“ ozve se nade mnou d\u00edv\u010d\u00ed hlas pat\u0159\u00edc\u00ed Mell. A to m\u011bl Tom obavy, \u017ee tu budu s\u00e1m! \u0158\u00edkal jsem mu, \u017ee tu bude co nevid\u011bt. Usedaj\u00edc vedle m\u011b, mi popisuje, jak dneska od r\u00e1na v\u016fbec nic nest\u00edh\u00e1 a \u017ee se ani na chvilku nezastavila.<\/div>\n
„Sakra,“ zakleji, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m k noh\u00e1m a nenajdu u nich svou ta\u0161ku. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem na n\u011bco zapomn\u011bl. Kdy\u017e jsem tu byl minule, nesl mi ji Tom. Jen\u017ee dneska je cel\u00fd den takov\u00fd divn\u00fd a oba jsme duchem mimo. On si d\u011bl\u00e1 starosti kv\u016fli pr\u00e1ci, j\u00e1 kv\u016fli n\u011bmu. Tak\u017ee nen\u00ed divu, \u017ee jsme ji nechali v aut\u011b. Spol\u00e9hal jsem na to, \u017ee ji vezme br\u00e1\u0161ka, jen\u017ee ten m\u00e1 v hlav\u011b jin\u00e9 v\u011bci ne\u017e je moje ta\u0161ka.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co je?“ Vyzv\u00edd\u00e1 Mell, p\u0159e\u017evykuj\u00edc kokosovou ty\u010dinku.<\/div>\n
„Zapomn\u011bl jsem si ta\u0161ku v aut\u011b, m\u00e1m v n\u00ed v\u0161echno.“<\/div>\n
„To je dobr\u00e9, j\u00e1 ti p\u016fj\u010d\u00edm, co bude\u0161 pot\u0159ebovat. Anebo ti tam m\u016f\u017eu zab\u011bhnout, hm? Tv\u016fj br\u00e1cha stejn\u011b stoj\u00ed na chodb\u011b.“<\/div>\n
„Stoj\u00ed na chodb\u011b?“ Vykul\u00edm na ni o\u010di. Pro\u010d by Tom st\u00e1l na chodb\u011b? To je n\u011bjak\u00e1 hloupost. \u0160el hned do auta, s\u00e1m mi \u0159\u00edkal, \u017ee sp\u011bch\u00e1. Tak pro\u010d by z\u016fst\u00e1val v budov\u011b? 
„Ano, stoj\u00ed tam a diskutuje o n\u011b\u010dem s Violett.“<\/div>\n
„S Violett?“<\/div>\n
„S n\u00ed. Oni se znaj\u00ed?“<\/div>\n
„Ne, pro\u010d by m\u011bli?“ Odbudu ji. Co j\u00ed to napad\u00e1? Znaj\u00ed se, v\u0161ak jsem je taky sezn\u00e1mil, ale od t\u00e9 doby se nevid\u011bli.<\/div>\n
„Vypadalo to, \u017ee se h\u00e1daj\u00ed. Asi se mi to zd\u00e1lo. Nech to plavat.“ M\u00e1vne rukou a zavrt\u00ed hlavou nad t\u00edm, co ji to v\u016fbec p\u0159ipadlo na mysl. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi znovu nab\u00eddne svou pomoc. „Tak m\u00e1m za n\u00edm j\u00edt nebo\u2026“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00edm hlavou, „pokud bude\u0161 tak hodn\u00e1, p\u016fj\u010d\u00edm si to od tebe.“ Zamuml\u00e1m a oto\u010d\u00edm se ke dve\u0159\u00edm, do nich\u017e pr\u00e1v\u011b ve\u0161la Violett. Violett bez pro ni typick\u00e9ho \u00fasm\u011bvu na rtech. Asi j\u00ed n\u011bkdo p\u011bkn\u011b na\u0161tval a j\u00e1 asi tu\u0161\u00edm kdo\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betareaed: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Pomalinku otev\u0159u o\u010di a s\u00e1hnu vedle sebe. Za okny je je\u0161t\u011b tma, v\u0161ude kolem ticho, a m\u00edsto, kde leh\u00e1v\u00e1 Tom, je pr\u00e1zdn\u00e9. Kam by te\u010f asi \u0161el? V\u017edy\u0165 je je\u0161t\u011b noc! Kdy\u017e jsem us\u00ednal, le\u017eel vedle m\u011b, a dokonce m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-9558","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9558","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9558"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9558\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9558"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9558"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9558"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}