{"id":9561,"date":"2011-01-22T16:30:00","date_gmt":"2011-01-22T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9537"},"modified":"2011-01-22T16:30:00","modified_gmt":"2011-01-22T15:30:00","slug":"consolador-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/22\/consolador-7\/","title":{"rendered":"Consolador 7."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong>  <\/div>\n
„Tady m\u00e1\u0161,“ polo\u017eil p\u0159ede m\u011b Gustav m\u00edsu s ovocn\u00fdm sal\u00e1tem, stejn\u011b jako u\u017e v p\u0159ede\u0161l\u00fdch n\u011bkolika dnech. A j\u00e1 stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm, misku odstr\u010dil.<\/div>\n
„Kafe by nebylo, pros\u00edm?“ zachrapt\u011bl jsem.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se naj\u00edst, Bille,“ polo\u017eil p\u0159ede m\u011b hrnek s k\u00e1vou. „Dneska m\u00e1\u0161 to p\u0159edstaven\u00ed, mus\u00ed\u0161 se d\u00e1t trochu dohromady.“<\/div>\n
„Nejdu tam,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„To tedy jde\u0161, Bille! Jsi profesion\u00e1l, m\u00e1\u0161 n\u011bco nasmlouvan\u00e9, tak to spln\u00ed\u0161. M\u011bl jsi to zru\u0161it p\u0159ed t\u00fddnem, nedovol\u00edm z tebe ud\u011blat nespolehliv\u00e9ho blbce, to t\u011b tam rad\u011bji dokopu!“ hodil po mn\u011b na\u0161tvan\u011b ut\u011brku a naprosto ignoroval m\u00e9 hrout\u00edc\u00ed se t\u011blo.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu zp\u00edvat bez Toma,“ f\u0148uknul jsem.<\/div>\n
„Bude\u0161 muset. Na sk\u0159\u00edni m\u00e1\u0161 nachystan\u00e9 oble\u010den\u00ed, za hodinu vyr\u00e1\u017e\u00edme.“<\/div>\n
\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Gustave, j\u00e1 nem\u016f\u017eu,“ vzlyknul jsem a \u0161edou pletenou \u010depi\u010dku si narazil hloub\u011bji do \u010dela.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161, Bille. Zvl\u00e1dne\u0161 to, v\u00edm to, v\u011b\u0159\u00edm ti a ti lid\u00e9 kolem p\u00f3dia tak\u00e9. Tak b\u011b\u017e,“ pevn\u011b m\u011b objal a postr\u010dil na p\u00f3dium.<\/div>\n
Kdy\u017e m\u011b oz\u00e1\u0159ila sv\u011btla reflektor\u016f, lid\u00e9 za\u010dali tleskat. Posadil jsem se na stoli\u010dku a n\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl, pot\u00e9 jsem se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima za\u010dal zp\u00edvat.<\/div>\n
„Du wirst f\u00fcr mich immer heilig sein, ich sterb f\u00fcr unsere Unsterblichkeit. Meine Hand von Anfang an \u00fcber dir. Ich glaub an dich. Du wirst f\u00fcr mich immer heilig sein,“ potichu jsem zp\u00edval. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b jsem se odv\u00e1\u017eil otev\u0159\u00edt o\u010di a m\u016fj zrak padl ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 v\u00edtaly nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b jsem on\u011bm\u011bl, kdy\u017e jsem v t\u00e9 postav\u011b poznal Toma, sotva se dr\u017e\u00edc\u00edho na nohou.<\/p>\n<\/div>\n
„TOME!“ zoufale jsem vyk\u0159ikl a rozeb\u011bhl se za n\u00edm, kdy\u017e ho nohy skute\u010dn\u011b neudr\u017eely a on se sesunul k zemi. Nech\u00e1pav\u011b se k n\u00e1m st\u00e1\u010del zrak n\u011bkolika des\u00edtek lid\u00ed, ale jedin\u00fd Gustav ke mn\u011b p\u0159iklekl, kdy\u017e jsem v n\u00e1ru\u010d\u00ed dr\u017eel, sotva udr\u017eovan\u00e9ho p\u0159i v\u011bdom\u00ed, Toma a \u0161eptal mu sl\u016fvka l\u00e1sky.<\/div>\n
„Vol\u00e1m sanitku,“ v rychlosti zamumlal Gustav s mobilem u ucha.<\/div>\n
„Vydr\u017e, Tomi. Za chv\u00edli tu bude pomoc,“ hladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i a hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed napln\u011bn\u00fdch bolest\u00ed. „V\u0161echno bude dobr\u00e9, l\u00e1sko. Odst\u011bhujeme se, zmiz\u00edme odtud. Budeme jen my dva, u\u017e nav\u017edy,“ \u0161eptal jsem mu do ucha.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ sotva sly\u0161iteln\u011b za\u0161eptal Tom a pevn\u011b stiskl mou ruku.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, proto mus\u00ed\u0161 vydr\u017eet, pros\u00edm, Tomi.“<\/div>\n
„Bille, z\u00e1chranka je tady,“ p\u0159ib\u011bhl ke mn\u011b Gustav a lehce m\u011b odt\u00e1hl od Toma, aby ho nalo\u017eili na nos\u00edtka.<\/div>\n
„Chci jet s v\u00e1mi!“ vyhrkl jsem na jednoho z doktor\u016f, kdy\u017e ho nalo\u017eili do auta.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, to nem\u016f\u017eete. Budeme v Charit\u00e9, m\u016f\u017eete dorazit za n\u00e1mi,“ odv\u011btil a nasko\u010dil do sanitky, kter\u00e1 okam\u017eit\u011b odjela.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ vt\u00e1hnul m\u011b Gustav do n\u011bjak\u00e9ho auta a rozjel se k nemocnici.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
Dv\u011b hodiny. P\u0159esn\u011b  tak dlouho jsem sed\u011bl na zemi, op\u0159en\u00fd o ze\u010f, ot\u0159\u00e1sal se vzlyky a nev\u011bd\u011bl, co se d\u011blo s M\u00ddM Tomem. Gustav cestoval po chodb\u011b, stejn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed jako j\u00e1.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy hodiny uk\u00e1zaly \u010dtvrt na jeden\u00e1ct, rozrazily se dve\u0159e a vy\u0161el upocen\u00fd doktor. Pohotov\u011b jsem vysko\u010dil na nohy a vrhnul se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Co je s n\u00edm?!“<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr pr\u00e1v\u011b prod\u011blal operaci, p\u0159i kter\u00e9 jsme museli zastavit masivn\u00ed vnit\u0159n\u00ed krv\u00e1cen\u00ed. Vypad\u00e1 to, \u017ee za\u017eil brut\u00e1ln\u00ed \u00fatok, jeliko\u017e m\u00e1 siln\u011b nara\u017een\u00e1 \u017eebra, ot\u0159es mozku a na z\u00e1dech n\u011bkolik tr\u017en\u00fdch ran.“<\/div>\n
„Tak\u017ee se z toho dostane?“ ozval se Gustav.<\/div>\n
„Pokud dnes v noci nenastane \u017e\u00e1dn\u00e1 komplikace, tak ano,“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l a j\u00e1 padl do Gustavovy n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme za n\u00edm?“ 
„M\u016f\u017eete, ale jen jeden, pros\u00edm.“<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na Gustava, kter\u00fd se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edval. „Ut\u00edkej, p\u0159ijdu z\u00edtra,“  je\u0161t\u011b jednou m\u011b objal, ne\u017e jsem rychl\u00fdm krokem n\u00e1sledoval doktora k Tomovu pokoji.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem tady s tebou, l\u00e1sko,“ \u0161eptal jsem Tomovi do ucha u\u017e n\u011bkolik hodin, st\u0159\u00eddav\u011b s „miluju t\u011b.“ Tak\u00e9 jsem mu vypr\u00e1v\u011bl, jak se odst\u011bhujeme, koup\u00edme si d\u016fm n\u011bkde na samot\u011b, kde n\u00e1s nikdo nebude ru\u0161it. \u0158\u00edkal jsem, co v\u0161echno tam budeme d\u011blat, jak n\u00e1m tam bude kr\u00e1sn\u011b.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, sko\u010d\u00edm si koupit k\u00e1vu, hned se vr\u00e1t\u00edm,“ jemn\u011b jsem ho pol\u00edbil na \u010delo a pomalu \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Ani jsem nedoufal v odpov\u011b\u010f, ale jako v\u017edy. Tom sk\u00f3roval.<\/div>\n
„U\u017e se tu nud\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal naprosto vy\u010derpan\u011b.<\/div>\n
„Tome?!“ prudce jsem se oto\u010dil a z\u00edral na n\u011bj, jak se drze usm\u00edval.<\/div>\n
„M\u011bl ses v noci vyspat, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee\u2026“ rychle jsem se p\u0159esunul zase k n\u011bmu a posadil se na kraj jeho postele.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed to jako v t\u011bch filmech, kde \u010dlov\u011bk v\u0161echno vn\u00edm\u00e1, ale nem\u016f\u017eu reagovat,“ zasm\u00e1l se, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed si ruku p\u0159ilo\u017eil na \u017eebra, kter\u00e1 p\u0159i tom pohybu pochopiteln\u011b zabolela. „Jen t\u011b moc dob\u0159e zn\u00e1m, and\u00edlku. Celou noc jsi mi tu n\u011bco vypr\u00e1v\u011bl, vi\u010f?“ usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval jsem zaplnit to ticho, bylo mi mizern\u011b.“<\/div>\n
„Tak te\u010f ml\u010d a kone\u010dn\u011b m\u011b polib, nebo se budu mizern\u011b c\u00edtit j\u00e1!“ <\/div>\n
Z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l a s rukama zap\u0159en\u00fdma vedle jeho hlavy ho kone\u010dn\u011b po tom t\u00fddnu nekone\u010dn\u00e9ho odlou\u010den\u00ed pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Asi bych ti to m\u011bl \u0159\u00edct, vi\u010f?“ pod\u00edval se na m\u011b Tom chvilku pot\u00e9, co dojedl ob\u011bd. K\u00fdvnul jsem hlavou, ale d\u00e1l se v\u011bnoval m\u00f3dn\u00edmu \u010dasopisu, jeliko\u017e tyhle snahy o p\u0159evypr\u00e1v\u011bn\u00ed jeho \u00fanosu tu byly u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t a nakonec skon\u010dily: „J\u00e1 nem\u016f\u017eu!“ tud\u00ed\u017e jsem tomu ani te\u010f nep\u0159ikl\u00e1dal v\u011bt\u0161\u00ed v\u00e1hu. „Nezaj\u00edm\u00e1 t\u011b to?“ svra\u0161til obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee zaj\u00edm\u00e1,“ hluboce jsem si povzdechl a \u010dasopis hodil stranou. „Copak jsem ti to v\u010derej\u0161\u00ed sc\u00e9nou nedal dostate\u010dn\u011b najevo? Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b, kdo mi t\u011b na t\u00fdden vzal a vr\u00e1til mi t\u011b jako zbo\u0159en\u00fd dome\u010dek z karet. Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co v\u0161echno ti d\u011blali a k \u010demu t\u011b ty hyeny nutily. Ale nechci to z tebe tahat n\u00e1sil\u00edm!“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e ti to dok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b mluv,“ sedl jsem si k n\u011bmu na postel, pevn\u011b ho chytil za ruku a \u010dekal, a\u017e spust\u00ed sv\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak\u017ee\u2026 Kdy\u017e jsem byl na cest\u011b do obchodu, na semaforu mi nasko\u010dila \u010derven\u00e1, tak jsem zastavil a cht\u011bl ti napsat smsku, jen\u017ee najednou se otev\u0159ely dve\u0159e, dovnit\u0159 nasko\u010dili t\u0159i maskovan\u00ed chl\u00e1pci. V\u0161ichni mi dr\u017eeli pistoli u hlavy s t\u00edm, \u017ee je mus\u00edm poslouchat, jinak zabijou m\u011b i tebe. Kdy\u017e zm\u00ednili tv\u00e9 jm\u00e9no, myslel jsem, \u017ee je n\u011bkdo i doma, u tebe, tak jsem rad\u011bji ml\u010del a poslouchal jejich na\u0159\u00edzen\u00ed. Dojeli jsme do n\u011bjak\u00e9 chaty, kde m\u011b zamkli do sklepa a zav\u00e1zali mi o\u010di. Po n\u011bkolika hodin\u00e1ch tam p\u0159i\u0161el n\u011bjak\u00fd mu\u017e a za\u010dal na m\u011b \u0159v\u00e1t. Ten hlas!“ ho\u0159ce p\u0159iv\u0159el o\u010di. „Kdy\u017e jsem pochopil, kdo za t\u00edm v\u0161\u00edm stoj\u00ed, tak hrozn\u011b jsem se b\u00e1l o tebe! Co by s tebou bylo, kdyby m\u011b zabil?“<\/div>\n
„Kdo, Tomi?“<\/div>\n
„To je fuk, u\u017e jsi v bezpe\u010d\u00ed.“ 
„Tome!“ zoufale jsem vyk\u0159ikl. „Kdo to byl?! Pod\u00e1m na n\u011bj trestn\u00ed ozn\u00e1men\u00ed!“<\/div>\n
„Opova\u017e se, j\u00e1 si to s n\u00edm vy\u0159\u00edd\u00edm s\u00e1m!“ prudce \u0161kubl mou rukou, kdy\u017e jsem se pokusil vst\u00e1t.<\/div>\n
„Au! Co to ksakru d\u011bl\u00e1\u0161? Jsi norm\u00e1ln\u00ed?!“ vysmekl jsem se mu a ura\u017een\u011b si sedl do k\u0159esla.<\/div>\n
„Vynech z toho policii, Bille!“<\/div>\n
„Jdi k \u010dertu!“ odsekl jsem a vr\u00e1til se zp\u011bt ke \u010dten\u00ed toho m\u00f3dn\u00edho \u010dasopisu.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej, dojdu pro voz\u00ed\u010dek,“ zastavil jsem Toma v p\u016fli pohybu a na smrt v\u00e1\u017en\u011b se cht\u011bl vydat hledat voz\u00edk, kter\u00fdm bych Toma mohl odv\u00e9zt k autu, ale zastavil m\u011b jeho jemn\u00fd stisk m\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Co blbne\u0161, zlato?“ st\u00e1hnul m\u011b k sob\u011b na postel. „Chodit po\u0159\u00e1d m\u016f\u017eu, jen ne takovou rychlost\u00ed jako norm\u00e1ln\u011b.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b? V\u00e1\u017en\u011b nechce\u0161, abych pro n\u011bj do\u0161el? Jsem si jist\u00fd, \u017ee tu n\u011bkde bude!“ zb\u011bsile jsem se rozhl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Mysl\u00edm to smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b, Bille. Hlavn\u011b u\u017e poj\u010fme, chci dom\u016f,“ pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, brou\u010dku,“ chytl jsem ho za ruku a p\u0159i ch\u016fzi ho jemn\u011b p\u0159idr\u017eoval, aby v m\u00e9m t\u011ble c\u00edtil oporu, ale nutno uznat, \u017ee jsem vypadal tak blb\u011b, \u017ee se o m\u011b rad\u011bji v\u016fbec neop\u00edral, asi abych se mu nerozpadl pod rukama.<\/div>\n
„Bude doma Gustav?“ usm\u00e1l se, kdy\u017e jsem ho opatrn\u011b posadil do auta.<\/div>\n
„Omlouval se, \u017ee nem\u016f\u017eu, Zoe pr\u00fd pot\u0159ebovala pomoct s n\u011b\u010d\u00edm v pr\u00e1ci, ale p\u0159ijede hned, jak bude moct,“ oplatil jsem mu \u00fasm\u011bv, a kone\u010dn\u011b nastartoval auto, kter\u00e9 n\u00e1s m\u011blo dov\u00e9zt do bezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Cesta prob\u00edhala ti\u0161e, Tom si u\u017e\u00edval n\u00e1dhern\u00e9 slune\u010dn\u00e9 po\u010das\u00ed a mn\u011b  my\u0161lenky ut\u00edkaly k Davidovi. Kde byl celou dobu, kdy\u017e tu nebyl Tom? Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se ani jednou nezeptal, jestli nechci p\u0159ij\u00edt? Co kdy\u017e v tom m\u00e1 kruci prsty?!<\/div>\n
„Jdeme dom\u016f, l\u00e1sko,“ pousm\u00e1l jsem se a pom\u00e1hal mu po cest\u011b. Ta\u0161ku s jeho v\u011bcmi jsem nechal v aut\u011b, bylo zbyte\u010dn\u00e9 ji br\u00e1t, kdy\u017e za n\u011bkolik hodin kone\u010dn\u011b odjedeme, pry\u010d odsud.<\/div>\n
„Bille,“ prudce vydechl, kdy\u017e vid\u011bl kufry vyskl\u00e1dan\u00e9 v ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?!“ posadil jsem se vedle n\u011bj a jemn\u011b ho pohladil po stehn\u011b.<\/div>\n
„Nechci se st\u011bhovat!“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ nech\u00e1pav\u011b jsem se od n\u011bj odt\u00e1hnul. „Panebo\u017ee, Tome, m\u00e1lem t\u011b zabili! Copak chce\u0161, aby to dot\u00e1hli do konce?! J\u00e1 nedovol\u00edm, aby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil!“ t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky jsem na n\u011bj k\u0159i\u010del.<\/div>\n
„A j\u00e1 nedovol\u00edm, aby ta zr\u016fda vyhr\u00e1la! Nebudu p\u0159ed n\u00edm ut\u00edkat, takovou radost mu neud\u011bl\u00e1m, Bille,“ sy\u010del p\u0159es vztekem sev\u0159en\u00e9 rty.<\/div>\n
„Oni t\u011b zabijou!“<\/div>\n
„J\u00e1 to nedovol\u00edm, Bille, sly\u0161\u00ed\u0161?! On by vyhr\u00e1l!“<\/div>\n
„Ale kdo?!“ prudce jsem vstal.<\/div>\n
„DAVID!“ za\u0159val na m\u011b.<\/div>\n
„Co proti tob\u011b m\u00e1?“ z\u00fa\u017eil jsem o\u010di a nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj z\u00edral.<\/div>\n
„Vyspal jsem se s n\u00edm a odkopnul ho! To t\u011b to, kruci, nenapadlo?!“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A.   „Tady m\u00e1\u0161,“ polo\u017eil p\u0159ede m\u011b Gustav m\u00edsu s ovocn\u00fdm sal\u00e1tem, stejn\u011b jako u\u017e v p\u0159ede\u0161l\u00fdch n\u011bkolika dnech. A j\u00e1 stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm, misku odstr\u010dil. „Kafe by nebylo, pros\u00edm?“ zachrapt\u011bl jsem. „Mus\u00ed\u0161 se naj\u00edst, Bille,“ polo\u017eil p\u0159ede m\u011b hrnek s k\u00e1vou. „Dneska<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[393],"tags":[],"class_list":["post-9561","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-consolador"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9561","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9561"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9561\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9561"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9561"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9561"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}