{"id":9564,"date":"2011-01-22T15:00:00","date_gmt":"2011-01-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9540"},"modified":"2011-01-22T15:00:00","modified_gmt":"2011-01-22T14:00:00","slug":"peklo-v-raji-na-zemi-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/22\/peklo-v-raji-na-zemi-20\/","title":{"rendered":"Peklo v r\u00e1ji na zemi 20."},"content":{"rendered":"
EDIT 17:25<\/strong><\/div>\n
Op\u011bt mi nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e si nasypat popel na hlavu a omluvit se za chybu, kter\u00e1 se mi stala. Je vid\u011bt, \u017ee jsem prost\u011b unaven\u00e1 a p\u0159epracovan\u00e1 a d\u011bl\u00e1m blbosti. Poda\u0159ilo se mi sem d\u00e1t \u0161patnou verzi dvac\u00e1t\u00e9ho d\u00edlu, kterou jsem sama \u00c1d\u011b rozmlouvala, asi v\u00edte pro\u010d, vy, kdo jste si ji m\u011bli mo\u017enost p\u0159e\u010d\u00edst, psala to v dob\u011b, kdy si pot\u0159ebovala n\u011bkam vyl\u00edt vztek, tak\u017ee si pak dala p\u0159est\u00e1vku a pokra\u010dovala pozd\u011bji a jinak, m\u00edrn\u011bji. Jen\u017ee j\u00e1 si tu starou verzi nesmazala, a kdy\u017e jsem d\u011blala \u010dl\u00e1nek, omylem se mi ji povedlo sem d\u00e1t.<\/strong><\/div>\n
\u00c1di, promi\u0148, zblbla jsem ti \u010dten\u00e1\u0159e, tak snad mi to odpust\u00edte, i vy, luno a Ondino, za smazan\u00e9 koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jste k tomu napsaly, pros\u00edm, p\u0159e\u010dt\u011bte si verzi, kter\u00e1 je u\u017e spr\u00e1vn\u00e1 a nezlobte se na starou unavenou babu, \u017ee zase n\u011bco pomotala. J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
\"453\"<\/div>\n
„Tak… v\u00edtejte,“ pousm\u00e1la se nejist\u011b Katy, kdy\u017e dorazili k n\u00ed dom\u016f. Vystoupila z auta a na d\u00e1lkov\u00e9 ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed zamkla br\u00e1nu na svoji pe\u010dliv\u011b upravenou zahradu. V\u011bnovala plach\u00fd \u00fasm\u011bv Tomovi a p\u0159ed Billem rad\u0161i klopila o\u010di. „Tudy,“ \u0161pitla a vedla je dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill pozorn\u011b p\u0159ejel o\u010dima ka\u017ed\u00fd metr \u010dtvere\u010dn\u00ed zahrady a na rtech se mu za\u010d\u00ednal vlnit \u0161kodolib\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e si za vod\u00edtko p\u0159it\u00e1hl Daimona bl\u00ed\u017e k sob\u011b a volnou rukou ho pohladil po hlav\u011b. Plot je tady vysok\u00fd a bezpe\u010dn\u00fd, tak\u017ee nehrozilo, \u017ee by se \u0161t\u011bn\u011b dostalo na ulici. Naoko se z\u00e1jmem se oto\u010dil k Tomovi, kter\u00fd zrovna dumal nad t\u00edm, co bude k ob\u011bdu (Katy \u0159\u00edkala, \u017ee n\u011bco nava\u0159ila), nechal ty dva rodi\u010de proj\u00edt dovnit\u0159, ale kdy\u017e m\u011bl
dve\u0159mi do domu proj\u00edt on s\u00e1m, zastavil se. Sehnul se k pejskovi a odepnul mu vod\u00edtko.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 m\u011b zklamat, brou\u010dku,“ \u0161eptnul tak, aby to nikdo nesly\u0161el, a Daimon na n\u011bj mrknul a podal mu packu, do\u017eaduj\u00edc se tak podrb\u00e1n\u00ed na hrudi a v podpa\u017e\u00ed. Jakmile tak jeho p\u00e1n\u00ed\u010dek u\u010dinil, spokojen\u011b zamru\u010del, na\u010de\u017e vysko\u010dil na v\u0161echny \u010dty\u0159i, oklepal se a zv\u011bdav\u011b se vydal na pr\u016fzkum nov\u00e9ho m\u00edsta. Ten pe\u010dliv\u011b udr\u017eovan\u00fd tr\u00e1vn\u00edk a z\u00e1hon u\u0161lechtil\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed se mu nezamlouval. Bude to tu cht\u00edt trochu p\u0159eorganizovat. Chvilku zv\u011bdav\u011b pozoroval t\u0159epotaj\u00edc\u00edho se mot\u00fdlka, ne\u017e si ti\u0161e bafnul a odpel\u00e1\u0161il do z\u00e1honu r\u016f\u017e\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Nev\u00edm, jak v\u00e1m to bude chutnat,“ pousm\u00e1la se rozpa\u010dit\u011b Katy, kdy\u017e kluk\u016fm naserv\u00edrovala sv\u016fj vlastnoru\u010dn\u011b p\u0159ipraven\u00fd ob\u011bd. Bylo to j\u00eddlo, kter\u00e9 m\u011bla hodn\u011b r\u00e1da, a d\u00edky t\u011bhotenstv\u00ed a chut\u00edm si ho dop\u0159\u00e1vala docela \u010dasto. Smetanovou cibula\u010dku a americk\u00e9 brambory zape\u010den\u00e9 s lososem, s\u00fdrem a smetanou. V\u0161em nalo\u017eila \u0161t\u011bdrou d\u00e1vku a kdy\u017e za\u010dali j\u00edst, i Bill musel cht\u011b necht\u011b uznat, \u017ee to j\u00eddlo je v\u00fdborn\u00e9. Co\u017e se mu ani omylem nel\u00edbilo. Je\u0161t\u011b tu bude Tomovi chutnat v\u00edc, jak u nich doma od n\u011bj samotn\u00e9ho!!! Zaduman\u011b p\u0159e\u017evykoval v \u00fastech, sna\u017e\u00edc se ze v\u0161ech sil, aby nedal najevo jakoukoliv zn\u00e1mku toho, \u017ee mu to \u0161makuje, a kysele se p\u0159itom \u0161klebil, proto\u017ee oproti n\u011bmu Tom s chv\u00e1lami ne\u0161et\u0159il. P\u0159\u00edle\u017eitost vyb\u00edt si sv\u016fj vztek dostal a\u017e ve chv\u00edli, kdy Katy, poh\u00e1n\u011bna t\u011bhotensk\u00fdmi chut\u011bmi, si na svou porci druh\u00e9ho j\u00eddla p\u0159idala i kopec \u0161leha\u010dky a zasypala strouhanou \u010dokol\u00e1dou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty dobytku!“ zakoulel o\u010dima a
zhnusen\u011b se oklepal, kdy\u017e si s odporem m\u011b\u0159il jej\u00ed tal\u00ed\u0159. „To mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee tohle se\u017eere\u0161, jo?“<\/div>\n
Zat\u00edmco Katy z\u010dervenala a\u017e ke ko\u0159\u00ednk\u016fm vlas\u016f a t\u00e9m\u011b\u0159 provinile sklopila hlavu, Tom se na bratra zamra\u010dil.<\/div>\n
„Se\u0161 norm\u00e1ln\u00ed? Pro\u010d by to nejedla? Dy\u0165 je t\u011bhotn\u00e1!“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj znechucen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„To neznamen\u00e1, \u017ee mus\u00ed j\u00edst to, co vypad\u00e1 jako prase\u010d\u00ed pomeje.“<\/div>\n
„Tak a dost!“ zah\u0159m\u011bl Tom, kter\u00e9ho ta zm\u011bna v bratrov\u011b chov\u00e1n\u00ed, co za\u010dala b\u00fdt viditeln\u00e1 u\u017e na leti\u0161ti, tr\u00e1pila a roz\u010dilovala z\u00e1rove\u0148. „Bille, nev\u00edm, co to do tebe vjelo. Ale to, co Katy j\u00ed, se od toho na\u0161eho ni\u010d\u00edm neli\u0161\u00ed, a\u017e na to, \u017ee si tam p\u0159idala to, na co m\u00e1 mimi chu\u0165!“<\/div>\n
Bill si pohrdliv\u011b odfrknul, Tom ho v\u0161ak pod stolem nakopnul do kotn\u00edku.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161, vole!?“ oso\u010dil se na n\u011bj Bill a vyslou\u017eil si akor\u00e1t pohled, kter\u00fdm mu bratr jasn\u011b \u0159\u00edkal: Se\u0161 trapnej.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se chovat jako mal\u00fd d\u00edt\u011b. Pros\u00edm,“ povzdychl si Tom.<\/div>\n
„Ooooo, tak pardon, jestli jsem ti svou up\u0159\u00edmnost\u00ed zkazil chu\u0165 k j\u00eddlu,“ u\u0161kl\u00edbnul se Bill a sev\u0159el vidli\u010dku ve sv\u00e9 ruce tak pevn\u011b, a\u017e se kousek kovu rozvibroval, jak zp\u011bv\u00e1kovou rukou cloumal vztek a bezmoc. Za\u010dal znovu j\u00edst a po jeho p\u0159\u00edkladu se stejn\u011b zachovali i Tom s Katy. Nikdo u\u017e do konce j\u00eddla nepromluvil, zato Bill vrhal po Katyin\u011b tal\u00ed\u0159i jeden zhnusen\u00fd pohled za druh\u00fdm. Ch\u00e1pal, \u017ee na to m\u016f\u017ee m\u00edt chu\u0165, ale od okam\u017eiku, kdy ji vid\u011bl na leti\u0161ti, s n\u00edm cloumala touha po pomst\u011b za to v\u0161echno, co jim ta mrcha ud\u011blala, a jak na potvoru j\u00ed nic ud\u011blat nemohl. Jednak byla madam p\u0159ece t\u011bhotn\u00e1, jednak to k Billov\u011b zlosti vypadalo, \u017ee si ji Tom bere pod sv\u00e1 ochrann\u00e1 k\u0159\u00eddla, a jednak, a\u010d si to hodn\u011b nerad p\u0159iznal, \u010d\u00e1sti jeho du\u0161e j\u00ed bylo l\u00edto a kdesi nitern\u011b c\u00edtil, \u017ee jej\u00ed l\u00edtost je up\u0159\u00edmn\u00e1. Jenom\u017ee on j\u00ed nehodlal jen tak odpustit. To by tak hr\u00e1lo! On aby ji litoval, kdy\u017e jeho v dob\u00e1ch, kdy se od Toma kv\u016fli n\u00ed<\/em> odst\u011bhoval, nelitoval nikdo? To teda ne. Jen a\u0165 si to sle\u010dna vy\u017eere p\u011bkn\u011b do dna… a j\u00edzliv\u00e9 pozn\u00e1mky a pohledy bylo to jedin\u00e9, co Bill mohl jako svou zbra\u0148 pou\u017e\u00edvat, ani\u017e by p\u016fsobil zbyte\u010dn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed rozbroje.<\/div>\n
<\/div>\n
Dojedli a chvilku jen tak v tichosti a napjat\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e sed\u011bli, ne\u017e Tom rozhodnul, \u017ee si p\u016fjdou odpo\u010dinout na zahradu, aby jim na \u010derstv\u00e9m vzduchu l\u00edp slehlo. Zlobila ho ta napjatost ve vzduchu, kterou m\u011bl na sv\u011bdom\u00ed z devades\u00e1ti p\u011bti procent Bill, a cht\u011bl ty chmury pon\u011bkud rozpt\u00fdlit. Na jednu stranu se Billovi v\u016fbec nedivil. Jenom\u017ee okolnosti se pon\u011bkud zm\u011bnily a p\u0159ece kdy\u017e te\u010f v\u0161ichni budou \u017e\u00edt pod jednou st\u0159echou, tak nem\u016f\u017eou vytahovat star\u00e9 vzpom\u00ednky a rozbroje, jinak z toho budou v\u0161ichni akor\u00e1t na pr\u00e1\u0161ky! Prost\u011b to chce v\u0161echno to zlo v sob\u011b potla\u010dit a rozpt\u00fdlit, jinak se tu v\u0161ichni navz\u00e1jem zabijou. A potla\u010den\u00ed by podle Toma nemusel b\u00fdt tak dramatick\u00fd probl\u00e9m. Jednou jsou v\u0161ichni lid\u00e9 a lid\u00e9 chybuj\u00ed. A pakli\u017ee se p\u0159es to dok\u00e1\u017eou p\u0159en\u00e9st, tak pr\u00e1v\u011b to sv\u011bd\u010d\u00ed o jejich u\u0161lechtilosti, inteligenci a o tom, \u017ee maj\u00ed srdce na prav\u00e9m m\u00edst\u011b. Bude prost\u011b muset Billa a Katy n\u011bjak usm\u00ed\u0159it, jinak to zkr\u00e1tka nep\u016fjde. Ale jak? Zaduman\u011b otev\u0159el dve\u0159e na zahradu…<\/div>\n
<\/div>\n
Vykulil o\u010di a Katy jenom zalapala po dechu. Uprost\u0159ed z\u00e1honu, p\u0159\u00edmo v \u010derstv\u011b rozhraban\u00e9 hl\u00edn\u011b, si hov\u011bl Daimon, u\u0161pin\u011bn\u00fd zeminou od \u010dum\u00e1\u010dku a\u017e po b\u011blostnou \u0161pi\u010dku oc\u00e1sku – jedin\u00e9ho sv\u011btl\u00e9ho znaku na jeho t\u011ble, kter\u00fd v\u0161ak te\u010f p\u0159ipom\u00ednal \u0161edo – hn\u011bdo – \u010dernou sm\u011bsici barev. Kr\u00e1sn\u00e9 r\u016f\u017ee krom\u011b p\u00e1r v\u00fdjimek v drtiv\u00e9 v\u011bt\u0161in\u011b padly za vlast a jednu z nich pr\u00e1v\u011b \u0161t\u011bn\u011b spokojen\u011b \u017ev\u00fdkalo v tlami\u010dce. Je\u0161t\u011b p\u0159ed hodinou pe\u010dliv\u011b udr\u017eovan\u00fd anglick\u00fd tr\u00e1vn\u00edk p\u0159ipom\u00ednal louku rozrytou krtinami, jak si pejsek zvesela hrabal, kde se mu zamanulo, a p\u00e1r strom\u016f, tvo\u0159\u00edc\u00edch p\u0159\u00edjemn\u00fd st\u00edn, m\u011blo okousanou a po\u0161kr\u00e1banou k\u016fru na kmenech.<\/div>\n
<\/div>\n
Ne\u017e se z toho \u0161oku kdokoliv z nich sta\u010dil vzpamatovat (krom\u011b Billa, jemu\u017e se po spat\u0159en\u00ed \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edho d\u00edla rozz\u00e1\u0159ily o\u010di a rty rozt\u00e1hly od ucha k uchu, ale tak, aby to Tom ani Katy nevid\u011bli), Daimon je zpozoroval. Na chvilku se zapot\u00e1cel, jak se sna\u017eil vyt\u00e1hnout se na sv\u00e9 dlouh\u00e9 packy, co\u017e mu dodne\u0161ka ob\u010das \u010dinilo probl\u00e9m, a radostn\u00fdmi skoky se k nim p\u0159i\u0159\u00edtil. Katy minul, na Toma se pod\u00edval, ale hlavn\u00ed radost pat\u0159ila Billovi, kolem kter\u00e9ho obhopkal dv\u011b, t\u0159i kole\u010dka… a ne\u017e sta\u010dil kdokoliv cokoliv \u0159\u00edct, spont\u00e1nn\u011b se vrhnul do naklizen\u00e9ho domu.<\/div>\n
Zat\u00edmco Katy vypadala, \u017ee je na pokraji mdlob, Toma se zmocnila nep\u011bkn\u00e1 p\u0159edtucha. N\u011bjak\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem tu\u0161il, kde v dom\u011b \u0161t\u011bn\u011b najde… a nem\u00fdlil se, kdy\u017e spat\u0159il Daimona spokojen\u011b le\u017eet na sn\u011bhob\u00edl\u00e9m ko\u017een\u00e9m gau\u010di. M\u011bkk\u00e9 polstrov\u00e1n\u00ed bylo samoz\u0159ejm\u011b b\u011bhem okam\u017eiku poseto hn\u011bdo – \u010dern\u00fdmi otisky ps\u00edch tlap a pln\u00e9 dlouh\u00fdch \u010dern\u00fdch chlup\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty bestie!“ zasy\u010del Tom a okam\u017eit\u011b chytil Daimona za k\u016f\u017ei na krku. Pes u\u017e byl moc t\u011b\u017ek\u00fd a velk\u00fd na to, aby ho zvednul do vzduchu, ov\u0161em i tak, kdy\u017e ho shodil z gau\u010de a zvednul za k\u016f\u017ei na zadn\u00ed a po\u0159\u00e1dn\u011b s n\u00edm zacloumal, za\u010dal Daimon na\u0159\u00edkat. Mezi bolestn\u00fdm k\u0148u\u010den\u00edm a vyt\u00edm se v\u0161ak chv\u00edlemi oz\u00fdvalo i obrann\u00e9 vr\u010den\u00ed… a kdy\u017e Tom zes\u00edlil stisk, Daimon, a\u010d s ocasem k\u0159e\u010dovit\u011b sta\u017een\u00fdm mezi nohama, se mu zakousnul do ruky. Neporanil ho v\u00e1\u017en\u011b, jenom mu protrhnul k\u016f\u017ei na h\u0159bet\u011b ruky, p\u0159esto to v\u0161ak Toma hodn\u011b zabolelo… a ne\u017e si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1, dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00fdm kopancem psa nakopnul do \u017eeber.<\/div>\n
<\/div>\n
Daimon rychlost\u00ed blesku vyst\u0159elil s k\u0148u\u010den\u00edm na zahradu a Tom si s klen\u00edm prohl\u00ed\u017eel ruku. Kdy\u017e v\u0161ak zvednul hlavu, p\u0159ist\u00e1la mu na tv\u00e1\u0159i brut\u00e1ln\u011b \u0161tiplav\u00e1 facka. Zamrkal a p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebou spat\u0159il Billa, kter\u00e9mu z o\u010d\u00ed \u0161lehaly blesky… a kter\u00fd mu bez milosti okam\u017eit\u011b u\u0161t\u011bd\u0159il druh\u00e9ho lep\u00e1ka.<\/div>\n
„Ty blbe\u010dku, co d\u011bl\u00e1\u0161?“ ok\u0159iknul sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de, doc\u00edlil v\u0161ak jen toho, \u017ee Bill zblednul zlost\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Ty kret\u00e9ne posranej!“ zaje\u010del a p\u0159ed t\u00edm, aby dal Tomovi t\u0159et\u00ed facku, ho zastavilo jenom to, \u017ee ruce jeho hbit\u00e9ho bratra pevn\u011b sev\u0159ely ob\u011b jeho \u00fatl\u00e1 z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Doprdele, CO JSEM TI \u0158\u00cdKAL O V\u00ddCHOV\u011a BARZOJ\u016e?! NIKDY HO NESM\u00cd\u0160 TRESTAT V\u00cdC NE\u017d SMOTANEJMA NOVINAMA, JINAK –<\/em> „<\/div>\n
„Mn\u011b je \u00fapln\u011b jedno, jestli je te\u010f ze m\u011b posranej strachy!“ za\u0159val Tom, ve tv\u00e1\u0159\u00ed b\u00edl\u00fd vzteky a na tv\u00e1\u0159\u00edch mu pl\u00e1ly rud\u00e9 otisky Billov\u00fdch dlan\u00ed. „Tohle posral na cel\u00fd \u010d\u00e1\u0159e!“<\/div>\n
„Doprdele dy\u0165 je to je\u0161t\u011b \u0161t\u011bn\u011b!“ v\u0159\u00edsknul Bill. „Nev\u00ed, co je\u0161t\u011b sm\u00ed a nesm\u00ed!“<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011b nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee je to \u0161t\u011bn\u011b!“ zah\u0159m\u011bl Tom, div se pod s\u00edlou jeho hlasu neza\u010dala ze stropu sn\u00e1\u0161et om\u00edtka. „Pod\u00edvej, co ud\u011blal! Absolutn\u011b jsi selhal v dozoru nad n\u00edm! Zni\u010dil Katy zahradu a zasral celej d\u016fm i seda\u010dku!“<\/div>\n
<\/div>\n
Na okam\u017eik zavl\u00e1dlo zvoniv\u00e9 ticho, p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 akor\u00e1t hlasit\u00fdm, prudk\u00fdm oddechov\u00e1n\u00edm obou bratr\u016f, na\u010de\u017e Katy nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pla. Zahrada ji sice hodn\u011b moc mrzela, m\u011bla sv\u00e9 kyti\u010dky r\u00e1da, ale na stranu druhou, copak se mohla na to roztomil\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko zlobit d\u00e9le, ne\u017e do odezn\u011bn\u00ed prvn\u00edho \u0161oku? V\u017edy\u0165 to sv\u00fdm zp\u016fsobem vypadalo tak sladce, jak si pejsek hov\u011bl v z\u00e1hon\u011b, cel\u00fd umatlan\u00fd od hl\u00edny, ale \u0161\u0165astn\u00fd, a seda\u010dka p\u016fjde vy\u010distit… v\u017edy\u0165 podobn\u011b \u0161\u0165astn\u00e9 bude jejich miminko, a\u017e potk\u00e1 prvn\u00ed kalu\u017e nebo bl\u00e1to… usm\u00e1la se a podv\u011bdom\u011b si pohladila b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 se toho p\u0159ece tolik nestalo,“ pronesla do chv\u00edle ticha sm\u00ed\u0159liv\u011b. „Zahrada se vzpamatuje a sem zavol\u00e1me \u00faklidovou firmu a bude to zase v pohod\u011b – „<\/div>\n
„Ne, to teda nebude,“ zasy\u010del Bill tak jedupln\u011b, jako snad nikdy v \u017eivot\u011b, a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u00ed natolik, \u017ee ho od jej\u00edho obli\u010deje d\u011blilo jen p\u00e1r centimetr\u016f. „Proto\u017ee te\u010f se Daimon bude Toma bu\u010f nadosmrti b\u00e1t, nebo ho nadosmrti nen\u00e1vid\u011bt. A to v\u0161echno je tvoje vina! ROZUM\u00cd\u0160? JEN TVOJE!“ za\u0159val znenad\u00e1n\u00ed a jen velice st\u011b\u017e\u00ed se ovl\u00e1dl, aby Katy nechytil za ramena a po\u0159\u00e1dn\u011b s n\u00ed nezacloumal. „Kdybys n\u00e1s tenkr\u00e1t nechala na pokoji, tak by se nic nestalo! Ne\u010dekala bys toho spratka! Ty bys m\u011bla svoje starosti a my svoje! Ale ne, ty prost\u011b mus\u00ed\u0161 bejt ta ubl\u00ed\u017een\u00e1, co se mus\u00ed mst\u00edt. Co roztahuje nohy jako ta nejv\u011bt\u0161\u00ed kurva… a pak se z toho m\u016f\u017ee posrat! Rozvr\u00e1tilas n\u00e1m \u017eivot naruby! Nebejt tebe, neh\u00e1d\u00e1me se, nen\u00ed mezi n\u00e1ma \u017e\u00e1dnej probl\u00e9m! TO TYS TO V\u0160ECKO POSRALA!“<\/div>\n
<\/div>\n
Nen\u00e1vistn\u011b j\u00ed d\u00fdchnul do obli\u010deje, naposledy bl\u00fdsknul o\u010dima… a kolenem ne\u010dekan\u011b nabral Toma do rozkroku.<\/div>\n
„To bylo za Daimona, ty sr\u00e1\u010di,“ zasy\u010del.<\/div>\n
Oto\u010dil se na podpatku, vzpurn\u011b pohodil hlavou a pr\u00e1sknul dve\u0159mi, div\u017ee je nevyrazil z pant\u016f, kdy\u017e zmizel venku, aby ukonej\u0161il sv\u00e9ho milovan\u00e9ho pejska.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

EDIT 17:25 Op\u011bt mi nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e si nasypat popel na hlavu a omluvit se za chybu, kter\u00e1 se mi stala. Je vid\u011bt, \u017ee jsem prost\u011b unaven\u00e1 a p\u0159epracovan\u00e1 a d\u011bl\u00e1m blbosti. Poda\u0159ilo se mi sem d\u00e1t \u0161patnou verzi dvac\u00e1t\u00e9ho d\u00edlu, kterou jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[368],"tags":[],"class_list":["post-9564","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-peklo-v-raji-na-zemi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9564","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9564"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9564\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9564"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9564"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9564"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}