{"id":9566,"date":"2011-01-21T18:30:00","date_gmt":"2011-01-21T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9542"},"modified":"2011-01-21T18:30:00","modified_gmt":"2011-01-21T17:30:00","slug":"remorse-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/21\/remorse-19\/","title":{"rendered":"Remorse 19."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hodiny ub\u00edhaly jako nekone\u010dn\u00e1  \u0159eka, pomalu a l\u00edn\u011b, zat\u00edmco moje my\u0161lenky se vzp\u00edraly proti tomu, co m\u011b \u010dek\u00e1. Samoz\u0159ejm\u011b, jedu dom\u016f, znovu uvid\u00edm svoje rodi\u010de, budu moct polaskat sv\u00e9ho psa, zase se vr\u00e1t\u00edm k hudb\u011b a, p\u0159esn\u011b jak cht\u011bl Tom, vyhod\u00edm toho pitomce, kter\u00fd si \u0159\u00edk\u00e1 m\u016fj mana\u017eer. Jen\u017ee tyhle \u0161\u0165astn\u00e9 vyhl\u00eddky na klidnou a norm\u00e1ln\u00ed budoucnost m\u011bly i sv\u00e1 proti. Jestli se policie dozv\u00ed, kdo m\u011b tady dr\u017eel tak dlouho, pro Toma a Andr\u00e9ho to nebude vypadat v\u016fbec dob\u0159e. Up\u0159\u00edmn\u011b, je mi jedno, co se stane s BJem a M\u00e4xem, ale Andr\u00e9 se mi sna\u017eil pomoci. A co se Toma t\u00fd\u010de, ten byl pro m\u011b v\u0161\u00edm. P\u0159edstava, \u017ee ho uvid\u00edm jen za m\u0159\u00ed\u017eemi, m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b zabolela.  <\/div>\n
Dve\u0159e do pokoje se otev\u0159ely, k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed ani nebyly zam\u010den\u00e9 a do m\u00edstnosti str\u010dil hlavu Andr\u00e9. Zamrkal jsem, kdy\u017e jsem ho vid\u011bl. \u010cekal jsem, \u017ee za mnou p\u0159ijde Tom, aby m\u011b odtud odvedl. Nenapadlo m\u011b, \u017ee se objev\u00ed n\u011bkdo dal\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by m\u011b nep\u0159ekvapil ani p\u0159\u00edchod BJe.<\/p>\n<\/div>\n
Co se BJe t\u00fd\u010de, vzpom\u00ednka na tu noc, kdy m\u011b tak sprost\u011b pon\u00ed\u017eil, m\u011b je\u0161t\u011b te\u010f d\u011bsila. Kdy\u017e jsem vn\u00edmal v my\u0161lenk\u00e1ch ty hrub\u00e9 dotyky a r\u00e1ny, po kter\u00fdch mi z\u016fstaly n\u00e1sledky skoro po cel\u00e9m t\u011ble, ale i na du\u0161i, myslel jsem, \u017ee se rozpl\u00e1\u010du a slo\u017e\u00edm. Zatnul jsem zuby, stiskl ruce v p\u011bst a odhodlal se k jedin\u00e9 v\u011bci – po tomhle u\u017e ho nechci ani vid\u011bt. Douf\u00e1m, \u017ee sho\u0159\u00ed v pekle.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ promluvil na m\u011b Andr\u00e9.<\/div>\n
Neklidn\u011b jsem poposedl a zad\u00edval jsem se na n\u011bj. „Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“<\/div>\n
Pokr\u010dil ramenem. „Jen s tebou mluvit. Bude to chvili\u010dka.“<\/div>\n
„Kde je Tom?“ V posledn\u00ed dob\u011b to byla docela automatick\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Je dole a hl\u00edd\u00e1 BJe p\u0159i rozhovoru s tv\u00fdmi rodi\u010di. Jde o to p\u0159ed\u00e1n\u00ed, abys mohl jet dom\u016f.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Oklepal jsem se. P\u0159edstava, \u017ee BJ mluv\u00ed s m\u00fdmi rodi\u010di, m\u011b akor\u00e1t d\u011bsila. Necht\u011bl jsem si ani pomyslet, co v\u0161echno jim m\u016f\u017ee \u0159\u00edct. Zat\u0159epal jsem hlavou, abych vypudil z hlavy tyhle my\u0161lenky, a vr\u00e1til jsem se do p\u0159\u00edtomnosti. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee mi n\u011bco pot\u0159ebuje\u0161 \u0159\u00edct. O co jde?“<\/div>\n
Andr\u00e9 se zastavil skoro t\u0159i metry ode m\u011b. „Sly\u0161el jsem, \u017ee nebude\u0161 sv\u011bd\u010dit proti mn\u011b a Tomovi. Pro\u010d? Teda, ch\u00e1pu, \u017ee nebude\u0161 sv\u011bd\u010dit proti Tomovi, ale pro\u010d ne proti mn\u011b?“<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi mi nijak neubl\u00ed\u017eil. Nesna\u017eil ses m\u011b zab\u00edt, nebo minim\u00e1ln\u011b p\u0159izab\u00edt,“ podotkl jsem.<\/div>\n
„Ale po\u0159\u00e1d v tom jedu s nima.“<\/div>\n
„To Tom taky.“<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Andr\u00e9, ned\u011blej mi to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e to m\u00e1m te\u010f. Chci tob\u011b a Tomovi trochu pomoct. A ty mi to zrovna neuleh\u010duje\u0161,“ zamra\u010dil jsem se.<\/div>\n
Pousm\u00e1l se. „Promi\u0148. J\u00e1  u\u017e rad\u0161i p\u016fjdu.“ A ne\u017e jsem sta\u010dil cokoliv podotknout, byl pry\u017e z pokoje. D\u00edval jsem se na dve\u0159e. A zase jsem za\u010dal uva\u017eovat o tom, co m\u011b \u010dek\u00e1 tam venku.  <\/div>\n
Kdy\u017e jsem si znovu vzpomn\u011bl na budoucnost bez Toma, c\u00edtil jsem uvnit\u0159 sebe takov\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pr\u00e1zdno. Sklopil jsem hlavu k podlaze a na chv\u00edli jsem zav\u0159el o\u010di. Polo\u017eil jsem si ruku na hrudn\u00edk a zalapal jsem po dechu. M\u011bl jsem dojem, \u017ee m\u00e1m kolem krku uta\u017eenou opr\u00e1tku.  <\/div>\n
Do pokoje p\u0159i\u0161el Tom. „Tak je to domluven\u00e9, odpoledne t\u011b odvezeme a\u2026 Bille, co je s tebou?“ P\u0159isko\u010dil ke mn\u011b a vzal m\u016fj obli\u010dej do dlan\u00ed.  „Bille? Bille, pod\u00edvej se na m\u011b. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Chv\u00edli jsem se trhan\u011b  nadechoval, a potom jsem mu sko\u010dil kolem krku a cht\u011blo se mi bre\u010det. Pevn\u011b jsem ho stiskl a c\u00edtil jsem, jak mi po tv\u00e1\u0159i skanula jedin\u00e1 slza. Tomova k\u016f\u017ee p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1la. A pr\u00e1v\u011b tenhle a milion dal\u0161\u00edch pocit\u016f mi bude v tom oby\u010dejn\u00e9m \u017eivot\u011b chyb\u011bt.<\/div>\n
Tom m\u011b od sebe odt\u00e1hl.  <\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi pros\u00edm t\u011b  \u0159\u00edct, pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161?“ zaklepal mnou m\u00edrn\u011b. „Byl za tebou Andr\u00e9? Ud\u011blal ti n\u011bco?“<\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Tak co je? Mluv se mnou!“ zv\u00fd\u0161il hlas.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m strach, \u017ee se ti n\u011bco stane,“ vzlykl jsem potichu.<\/div>\n
Tom na m\u011b chv\u00edli z\u00edral a pak se usm\u00e1l. „Ale no tak, o tom u\u017e jsme mluvili. V\u0161echno bude tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. Ty se vr\u00e1t\u00ed\u0161 dom\u016f a j\u00e1 ti zmiz\u00edm ze \u017eivota.“<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se mu do obli\u010deje. „Napadlo t\u011b, \u017ee tohle je p\u0159esn\u011b to, co nechci?“<\/div>\n
Zamrkal n\u011bkolikr\u00e1t a pak se na chv\u00edli pod\u00edval jinam. Kdy\u017e vydechl, zn\u011blo to skoro rozzloben\u011b. J\u00e1 sledoval jeho obli\u010dej a ml\u010del jsem. \u010cekal jsem, jestli n\u011bco \u0159ekne on.<\/div>\n
„Bille, p\u0159esta\u0148 p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak bude vypadat tv\u016fj \u017eivot bez toho, kdy\u017e v n\u011bm nebudu j\u00e1. Vr\u00e1t\u00ed\u0161 se k tomu, cos d\u011blal d\u0159\u00edv a j\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm k tomu, co jsem d\u011blal.“<\/div>\n
„Bude\u0161 d\u00e1l un\u00e1\u0161et lidi?“<\/div>\n
„Sklapni,“ zavr\u010del.  <\/div>\n
St\u00e1hl jsem ramena k sob\u011b a hlavu dozadu. Tom si toho v\u0161iml a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i, aby m\u011b uklidnil. Op\u0159el jsem si tv\u00e1\u0159 do jeho dlan\u011b a potichu jsem zavrn\u011bl, kdy\u017e v tom se pokojem roznesl dal\u0161\u00ed hlas. B\u016fh v\u00ed, jak dlouho jsme nebyli sami.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale, ale, ale, jak dojemn\u00e9 lou\u010den\u00ed,“ zasm\u00e1l se BJ.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se t\u00edm sm\u011brem a v o\u010d\u00edch jsem musel m\u00edt nepopsatelnou hr\u016fzu. BJ byl jako zt\u011blesn\u011bn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra. Tom vstal a vyt\u00e1hl m\u011b s sebou na nohy. Na BJ se ned\u00edval nijak p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b. St\u00e1hl obo\u010d\u00ed a rty stiskl do \u00fazk\u00e9 linky. BJ nebyl s\u00e1m. M\u00e4x st\u00e1l po jeho boku a Andr\u00e9 se kr\u010dil za nimi, jako kdyby k nim v\u016fbec nepat\u0159il.<\/div>\n
„Vypadni, BJi, chci s n\u00edm b\u00fdt s\u00e1m,“ zavr\u010del Tom a j\u00e1 vid\u011bl, jak se M\u00e4x u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
BJ ud\u011blal krok sm\u011brem k n\u00e1m. „Tome, chci se s n\u00edm taky rozlou\u010dit. V\u017edy\u0165 jsme spolu za\u017eili tolik hezk\u00fdch chvilek.“ Jakmile to do\u0159ekl, p\u0159ikr\u010dil jsem se za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy a pevn\u011b jsem stiskl jeho ruku. Propletl prsty s m\u00fdmi a vydal tich\u00fd \u0161eptav\u00fd zvuk.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 ho d\u011bsit. U\u017e je konec.“<\/div>\n
BJ zavrt\u011bl hlavou. „Ale kdepak. Tohle je teprve za\u010d\u00e1tek.“<\/div>\n
Tom p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Ty skon\u010d\u00ed\u0161 v pekle, BJi. Douf\u00e1m, \u017ee tam chc\u00edpne\u0161. A douf\u00e1m, \u017ee to bude u\u017e brzo.“<\/div>\n
„Trochu siln\u00e1 slova, nezd\u00e1 se ti? M\u00e4xi, Andr\u00e9, doprovodili byste Toma ven?“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/p>\n<\/div>\n
Jakmile se ti dva pohnuli, Tom s\u00e1hnul za pas a vyt\u00e1hl pistoli. Jej\u00ed hlave\u0148 zam\u00ed\u0159ila na v\u0161echny t\u0159i kluky a ani se nezat\u0159\u00e1sla. Sta\u010dil by nepatrn\u00fd pohyb, on by stiskl spou\u0161\u0165 a byl by v\u0161emu konec. A kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m v\u0161emu, mysl\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161emu.<\/div>\n
BJ se uchechtl. „Byl bys ochotn\u00fd n\u00e1s v\u0161echny post\u0159\u00edlet? V\u00ed\u0161, jak bys skon\u010dil? V elektrick\u00fdm k\u0159esle, a to ur\u010dit\u011b nechce\u0161.“<\/div>\n
„Je mi jedno, jak skon\u010d\u00edm, hlavn\u011b, kdy\u017e ty mu d\u00e1\u0161 pokoj,“ odsekl Tom ka\u017ed\u00e9 slovo, aby m\u011bl jeho proslov d\u016fraz. „\u0158eklo se jasn\u011b, \u017ee ho odvezeme dom\u016f.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161, jako by se m\u00fdm slov\u016fm dalo v\u011b\u0159it. On dom\u016f nepojede.“<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161el jsem Toma zavr\u010det a v ten sam\u00fd okam\u017eik padla prvn\u00ed r\u00e1na. BJ hlasit\u011b za\u0159val a slo\u017eil se na zem. Ze stehna mu za\u010dala proudem t\u00e9ct krev a rychle se vp\u00edjela do l\u00e1tky jeho kalhot. Schoval jsem se Tomovi za z\u00e1da \u00fapln\u011b a ucpal jsem si u\u0161i. Ale i p\u0159es dlan\u011b jsem sly\u0161el ka\u017ed\u00fd zvuk.<\/div>\n
„Bill pojede dom\u016f,“ odv\u011btil Tom a neust\u00e1le m\u011bl zbra\u0148 zdvi\u017eenou. D\u00edval se zp\u0159\u00edma na BJ. Andr\u00e9 s M\u00e4xem couvlo o krok dozadu.<\/div>\n
BJ se chv\u00edli sv\u00edjel na zemi a z jeho rt\u016f unikaly primitivn\u00ed zv\u00ed\u0159ec\u00ed zvuky. Dr\u017eel si ob\u011bma rukama r\u00e1nu a pevn\u011b tiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b. „P\u0159\u00edsah\u00e1m bohu, Tome, \u017ee za tohle t\u011b zabiju!“<\/p>\n<\/div>\n
BJ s\u00e1hl po zbrani a v tu chv\u00edli zas\u00e1hl Andr\u00e9. V\u0161\u00ed silou kopl BJe p\u0159es z\u00e1p\u011bst\u00ed. Ozvalo se hlasit\u00e9 rupnut\u00ed a BJ\u016fv \u0159ev se ozval nanovo, ale jeho zbra\u0148 byla dostate\u010dn\u011b daleko z dosahu. M\u00e4xovi se z\u0159ejm\u011b nel\u00edbilo, jak se zach\u00e1z\u00ed s BJem a hodlal zas\u00e1hnout, jen\u017ee Tomova reakce byla pohotov\u011bj\u0161\u00ed. Ozvala se dal\u0161\u00ed t\u0159eskav\u00e1 r\u00e1na. Ned\u00edval jsem se, ale n\u011bco tvrd\u011b \u017euchlo k zemi. Srdce mi bu\u0161ilo a t\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble. A kdy\u017e jsem si dodal odvahu, sundal jsem si ruce z u\u0161\u00ed a pod\u00edval se zpoza Tomov\u00fdch zad. To, co se p\u0159ede mnou objevilo, bylo n\u011bco, co by nem\u011bl vid\u011bt nikdo za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Dal jsem si ruku na rty, abych nezak\u0159i\u010del.<\/div>\n
Tom se probral jako prvn\u00ed.  „Andr\u00e9, odve\u010f ho odtud. Odvez ho k rodi\u010d\u016fm, rozum\u00ed\u0161? Hned!“<\/p>\n<\/div>\n
Andr\u00e9 nebyl zvykl\u00fd  neposlechnout Toma, tak\u017ee m\u011b okam\u017eit\u011b popadl za ruku a t\u00e1hnul m\u011b z pokoje. Sk\u00e1kal jsem jako ku\u0159e, vyh\u00fdbal jsem se kalu\u017e\u00edm krve, kter\u00e9 se leskly na podlaze. Kdy\u017e jsem proch\u00e1zel kolem BJe, hr\u00e1bl po mn\u011b, ale byl jsem rychlej\u0161\u00ed. Dostal jsem se za pr\u00e1h pokoje a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Vypadn\u011bte, hned!“ ok\u0159ikl n\u00e1s.<\/div>\n
„Ne, Tome j\u00e1, t\u011b tady nenech\u00e1m!“<\/div>\n
Zamra\u010dil se na m\u011b. „Vypadni, Bille, hned! Padej!“ za\u0159val dost hlasit\u011b, abych ho poslechl a hlave\u0148 pistole nam\u00ed\u0159ila na BJovu hlavu. Tohle jsem necht\u011bl vid\u011bt.  <\/div>\n
Nechal jsem Toma Tomem a nechal jsem se Andr\u00e9m vyt\u00e1hnout ven. Nohy m\u011b nesly skoro samy, neot\u00e1\u010del jsem se, necht\u011bl jsem nic vid\u011bt ani sly\u0161et. Schodi\u0161t\u011b jsem bral po dvou, n\u011bkolikr\u00e1t jsem zakopl a neb\u00fdt Andr\u00e9ho, skon\u010dil bych na podlaze. Z o\u010d\u00ed mi tekly slzy, kdy\u017e jsem si jenom p\u0159edstavil, co v\u0161echno se tam naho\u0159e m\u016f\u017ee st\u00e1t.  <\/div>\n
Vyb\u011bhli jsme p\u0159ed srub a najednou jsem vid\u011bl jen n\u011bkolik des\u00edtek policist\u016f v uniform\u00e1ch, ozbrojen\u00e9 ghetto, svoje rodi\u010de, dokonce sv\u00e9ho mana\u017eera. V tu chv\u00edli mi bylo jedno, \u017ee jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak ho vyhod\u00edm. Myslel jsem na to, co se stalo naho\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Andr\u00e9ho hned zatkli, ani\u017e  by je zaj\u00edmalo, co se doopravdy stalo. M\u011b odt\u00e1hli stranou a p\u0159edali m\u011b m\u00fdm rodi\u010d\u016fm. Bre\u010del jsem j\u00e1, bre\u010deli i oni. Dokonce p\u0159ivezli i m\u00e9ho milovan\u00e9ho psa. Sko\u010dil jsem jim kolem krku, ale s\u00e1m jsem se nevzmohl na slovo.<\/div>\n
Do srubu vtrhlo n\u011bkolik policist\u016f  s nabit\u00fdmi zbran\u011bmi, ale ne\u017e jsem sta\u010dil zak\u0159i\u010det, a\u0165 to ned\u011blaj\u00ed, zevnit\u0159 se ozval dal\u0161\u00ed t\u0159eskav\u00fd v\u00fdst\u0159el\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Hodiny ub\u00edhaly jako nekone\u010dn\u00e1  \u0159eka, pomalu a l\u00edn\u011b, zat\u00edmco moje my\u0161lenky se vzp\u00edraly proti tomu, co m\u011b \u010dek\u00e1. Samoz\u0159ejm\u011b, jedu dom\u016f, znovu uvid\u00edm svoje rodi\u010de, budu moct polaskat sv\u00e9ho psa, zase se vr\u00e1t\u00edm k hudb\u011b a, p\u0159esn\u011b jak cht\u011bl Tom, vyhod\u00edm toho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-9566","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9566","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9566"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9566\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9566"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9566"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9566"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}