{"id":9570,"date":"2011-01-21T16:30:00","date_gmt":"2011-01-21T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9546"},"modified":"2011-01-21T16:30:00","modified_gmt":"2011-01-21T15:30:00","slug":"obsession-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/21\/obsession-44\/","title":{"rendered":"Obsession 44."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"438\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom dojde k polic\u00edm a vybere mi helmu.<\/div>\n
„Tu si vezmi,“ d\u00e1 mi ji a s\u00e1m si jde vybrat. Nakonec si vezme b\u00edlou a nasad\u00ed si ji.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159eknu a vstanu ze zem\u011b. Pomalu dob\u011bhnu za n\u00edm. „To si pofouk\u00e1\u0161,“  \u0161eptnu mu do ucha.<\/div>\n
„Na to zapome\u0148,“ zatlem\u00ed se.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b r\u00e1d,“ \u0159eknu se sm\u00edchem a pak zv\u00e1\u017en\u00edm. Nahnu se k n\u011bmu. „Mimochodem…“ \u0161eptnu mu do ou\u0161ka, „…ten tv\u016fj zadek se mi moc l\u00edbil,“ usm\u011bju se jenom.<\/div>\n
„Ani na to nemysli. J\u00e1 si od tebe zadek natrhnout nenech\u00e1m,“ krout\u00ed se sm\u00edchem hlavou.<\/div>\n
„Nenar\u00e1\u017e\u00edm na tohle. Ale je\u0161t\u011b v\u010dera jsi \u0159\u00edkal, \u017ee bys nechal,“ zvednu obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u010dera ale byla jin\u00e1 situace,“ obejme m\u011b rukou kolem pasu.<\/div>\n
„Te\u010f ti tro\u0161ku nerozum\u00edm,“ svra\u0161t\u00edm obo\u010d\u00ed. Jen se na m\u011b pok\u0159iven\u011b usm\u011bje a vyjde ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Jdu rad\u011bji za n\u00edm.  <\/div>\n
Te\u010f  opravdu nev\u00edm, co si myslet. To si d\u011blal jen srandu nebo co? S prominut\u00edm, p\u0159ijde mi to tro\u0161ku nef\u00e9r, \u017ee j\u00e1  m\u016f\u017eu m\u00edt natr\u017eenou prdel, jen proto, aby hlavn\u011b on byl spokojen\u00fd. On by to pro m\u011b neud\u011blal? Nechci o tom sm\u00fd\u0161let t\u00edmhle zp\u016fsobem, ale je to tak. I kdy\u017e j\u00e1 to cht\u011bl, j\u00e1 si to p\u0159\u00e1l a jsem za to zatracen\u011b moc r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
\n
Jakmile vyjdu, uvid\u00edm uvnit\u0159  budovy velkou dr\u00e1hu a v boxu p\u00e1r motok\u00e1r.<\/div>\n
„Ah, tu\u0161il jsem spr\u00e1vn\u011b,“ \u0159eknu nahlas, ale s\u00e1m pro sebe. Tom k jedn\u00e9 z nich do\u0161el a nasedl. Ud\u011blal jsem tot\u00e9\u017e a spole\u010dn\u011b s n\u00edm se pak rozjel. Zastavili jsme na startovn\u00ed\/c\u00edlov\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„D\u00e1me nejd\u0159\u00edv zah\u0159\u00edvac\u00ed kolo?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Jo,“ usm\u011bju se. U\u017e nic ne\u0159ekl a vyp\u00e1lil odtud jako n\u011bjak\u00e1 st\u0159ela. Jen jsem se zasm\u00e1l. Rozjel jsem se za n\u00edm. Zah\u0159\u00edvac\u00ed kolo nedopadlo t\u00e9m\u011b\u0159 nijak, dojeli jsme nastejno. Zastavili jsme na \u010d\u00e1\u0159e a Tom jen pobaven\u011b t\u00faroval motor.<\/div>\n
„Tak, d\u00e1me si z\u00e1vod? Chci, abys u\u017e kone\u010dn\u011b vyhr\u00e1l,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„To si pi\u0161, \u017ee vyhraju. D\u00e1me si… 8 kole\u010dek?“ navrhl.<\/div>\n
„OK,“ k\u00fdvnu. V tomhle byl v\u017edycky lep\u0161\u00ed. Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee tohle vyhraje. A p\u0159\u00e1l mu to.<\/em><\/div>\n
Tom k\u00fdvl, zkontroloval si helmu a za\u010dal odpo\u010d\u00edt\u00e1vat. Jakmile z\u00e1vod odstartoval, vyjel. Start m\u011bl rozhodn\u011b lep\u0161\u00ed. Vyjel jsem za n\u00edm. Chvilku to p\u0159ekvapiv\u011b vypadalo celkem nad\u011bjn\u011b, \u017ee bych ho dnes snad i poko\u0159il, ale nakonec po osmi kole\u010dk\u00e1ch zv\u00edt\u011bzil. Projel c\u00edlem s hlasit\u00fdm k\u0159ikem a j\u00e1sotem. Jen se zasm\u011bju a dojedu za n\u00edm.  <\/div>\n
„Gratuluju!“ k\u0159iknu po n\u011bm.<\/div>\n
„Ano, ano, ano! A Kaulitz star\u0161\u00ed projel prvn\u00ed c\u00edlem a vyhr\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1l!“ k\u0159i\u010d\u00ed nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ano, jako v\u017edycky,“  \u0159eknu se sm\u00edchem a pomalu vystoup\u00edm. Dojdu k n\u011bmu a chytnu ho za ramena. „P\u0159ejete si n\u011bjakou odm\u011bnu za prvn\u00ed m\u00edsto?“<\/div>\n
„Hmmm,“ p\u0159imhou\u0159\u00ed o\u010di a d\u011bl\u00e1, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„No?“ Jsem opravdu zv\u011bdav, jakou blbost si vymysl\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Vlastn\u011b ani ne,“ usm\u011bje se a odstoup\u00ed. Jak p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, o to to m\u00e1m snadn\u011bj\u0161\u00ed,“ usm\u011bju se a pom\u016f\u017eu mu vyl\u00e9zt. Sund\u00e1 si helmu a zat\u0159epe hlavou.<\/div>\n
„Vyhr\u00e1l jsem, vyhr\u00e1l. Jsi, Bille, p\u011bknej srab\u00edk,“ za\u010dne se mi hned po\u0161klebovat jako mal\u00fd. Jen se na n\u011bj sladce usm\u011bju.<\/div>\n
„Jo, jo, jo,“ \u0159eknu s naprost\u00fdm klidem v hlase. Obejme m\u011b a dlouze pol\u00edb\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co podnikneme te\u010f?“<\/div>\n
„No, j\u00e1 nev\u00edm, co sis za\u0159\u00eddil nebo co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu,“ pousm\u011bju se a sleduju ho. Zji\u0161\u0165uji, \u017ee jeho rty jsou je\u0161t\u011b dokonalej\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si kdy myslel. M\u00e1 je tak hezky tvarovan\u00e9. Jen tak lehce zabarven\u00e9, pln\u00e9 a p\u0159i tom jemn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1m v pl\u00e1nu u\u017e nic. Myslel jsem, \u017ee n\u00e1m to tu zabere del\u0161\u00ed dobu,“ pokr\u010d\u00ed rameny.<\/div>\n
„Mm, a co je tu je\u0161t\u011b za atrakce?“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Poj\u010fme vr\u00e1tit helmy a porozhl\u00e9dneme se tu,“ navrhne.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ d\u00e1m mu pusu na tv\u00e1\u0159. Vr\u00e1t\u00edme helmy a rozejdeme se do dal\u0161\u00edch prostor\u016f.<\/div>\n
„No a nepojdeme u\u017e zp\u00e1tky? Je u\u017e…“ pod\u00edv\u00e1 se na hodinky. „…5 hodin. Cesta n\u00e1m zabere aspo\u0148 tak hodinu.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak u\u017e pojedeme. Oh, p\u0159i\u0161el bys jinak o ve\u010de\u0159i. A j\u00e1 u\u017e m\u00e1m taky hlad,“ ucul\u00edm se a pomalu se vyd\u00e1me na parkovi\u0161t\u011b. Tom m\u011b zase vzal kolem pasu, i kdy\u017e na parkovi\u0161ti n\u00e1s mohl kdokoli vid\u011bt. Ale nic proti jsem nem\u011bl. Mn\u011b to nevadilo a c\u00edtil jsem se jedin\u011b dob\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Do\u0161li jsme k autu. Tom p\u0159e\u0161el ke stran\u011b \u0159idi\u010de a zastavil se zamy\u0161len\u011b s kl\u00ed\u010dky v ruce.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“  \u0159eknu a kouk\u00e1m na n\u011bj. Vzhl\u00e9dl a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Cht\u011bl bys \u0159\u00eddit?“ Chvilku jsem na n\u011bj koukal jako na bl\u00e1zna. Pak jsem se za\u010dal ti\u0161e sm\u00e1t.<\/div>\n
„Nen\u00ed ti \u0161patn\u011b?“ Jenom\u017ee jeho v\u00fdraz nepovolil.<\/div>\n
A jen zopakoval to, co \u0159ekl p\u0159edt\u00edm: „Cht\u011bl bys \u0159\u00eddit?“<\/div>\n
„Tvoje auto?“ Ne, on se zbl\u00e1znil. M\u00e1 hore\u010dku nebo nev\u00edm, co se s n\u00edm d\u011bje.<\/em><\/div>\n
„Ano, moje auto,“ p\u0159itakal.<\/div>\n
„Ty… Tome ty, mi sv\u011b\u0159\u00ed\u0161 svou…“ na to svou d\u00e1m d\u016fraz, „… svou Audinku?“ Zaduman\u011b p\u0159e\u0161el ke mn\u011b, naklonil se a pol\u00edbil m\u011b. P\u0159i\u010dem\u017e mi vlo\u017eil do dlan\u011b kl\u00ed\u010dky od auta. Z\u016fstal jsem koukat na n\u011bj. Pak jsem se pod\u00edval na ty kl\u00ed\u010dky a zase zp\u00e1tky na n\u011bj.<\/div>\n
„Ne, to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b.“ Ne, to nem\u016f\u017ee. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00eddit jeho auto. Jeho auto, kter\u00e9 by nikomu na sv\u011bt\u011b nikdy nep\u016fj\u010dil. Je na n\u011bj tak h\u00e1kliv\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Ber to… ber to jako d\u016fkaz moj\u00ed l\u00e1sky a d\u016fv\u011bry,“ usm\u011bje se. Nen\u00ed to sice nic p\u011bkn\u00e9ho, kdy\u017e mi na d\u016fkaz l\u00e1sky ke mn\u011b p\u016fj\u010d\u00ed sv\u00e9 auto. Ale u n\u011bj to znamen\u00e1 mnoho. T\u00edm jsem si jist\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ohm,“ oddechnu p\u0159ekvapen\u011b. „D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se a pol\u00edb\u00edm ho taky. Vjede mi rukou za krk, aby si m\u011b mohl p\u0159idr\u017eet a za\u010dne mi zjemna s\u00e1t doln\u00ed ret.<\/div>\n
„Ale jestli j\u00ed n\u011bco ud\u011bl\u00e1\u0161, pak teprv za\u017eije\u0161 rozzloben\u00fdho Toma,“ zamuml\u00e1 do polibku.<\/div>\n
„Mmmh,“ usm\u011bju se sladce do polibku a l\u00edbnu ho dost drze. „Nem\u011bj obavy, budu si j\u00ed hled\u011bt jako oka v hlav\u011b. A nebo stejn\u011b tak jako tebe, ale to asi ani nejde,“  \u0161eptnu a zlehka ho pol\u00edb\u00edm znovu. Je\u0161t\u011b jednou m\u011b dlouze pol\u00edb\u00ed a odstoup\u00ed, abych mohl p\u0159ej\u00edt na stranu \u0159idi\u010de. S\u00e1m nastoup\u00ed na m\u00edsto spolujezdce. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se mi nechce v\u011b\u0159it tomu, \u017ee mi p\u016fj\u010dil svoje auto. To snad nen\u00ed ani mo\u017en\u00fd.<\/em> Nastoup\u00edm si tedy na m\u00edsto \u0159idi\u010de. Kdy\u017e se oba p\u0159ipout\u00e1me, nastartuju.<\/p>\n<\/div>\n
„Mmh, to je zvuk,“ op\u0159e si Tom hlavu a zav\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„Jo,“ usm\u011bju se a chvilku kouk\u00e1m na v\u0161e, co to aut\u00ed\u010dko m\u00e1. Celkem r\u00e1d zkus\u00edm, co um\u00ed. „Tak\u017ee… jedem,“ usm\u011bju se. Za\u0159ad\u00edm a pomalu se rozjedu z parkovi\u0161t\u011b. Pozn\u00e1m Tomovy obavy, ale nedovol\u00ed si ani p\u00edpnout. Jednou mi ho sv\u011b\u0159il do rukou, tak to te\u010f nevezme zp\u00e1tky. Nem\u00e1 se \u010deho ob\u00e1vat. Jsem i na svoje auto opatrn\u00fd a jezd\u00edm hlavn\u011b opatrn\u011b. Jakmile vyjedu z parkovi\u0161t\u011b, sjedu na d\u00e1lnici a rozjedu se rychle.<\/div>\n
„Je to \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00fdho ne\u017e tvoje Audi, co?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„No, v n\u011b\u010dem jo. Ale nen\u00ed to obrovsk\u00fd rozd\u00edl,“ \u0161eptnu a p\u0159e\u0159ad\u00edm.<\/div>\n
„Mn\u011b to p\u0159ijde o dost jin\u00fd. Tvoje Audina mi p\u0159ijde takov\u00e1… tu\u017e\u0161\u00ed na \u0159\u00edzen\u00ed,“ \u0159ekne znale a st\u00e1hne si ok\u00fdnko.<\/div>\n
„Je to taky o zvyku,“ usm\u011bju se a v klidu jedu. Sna\u017e\u00edm se jet co nejl\u00e9pe. Tom za\u010dne \u0165ukat prsty.<\/div>\n
„Klidn\u011b bys mohl je\u0161t\u011b zrychlit\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale j\u00e1 nechci,“ zasm\u011bju se. „Nel\u00edb\u00ed se mi ta kolona dole, vid\u00ed\u0161,“ pouk\u00e1\u017eu tam, kde budeme sj\u00ed\u017ed\u011bt. Jakmile tam sjedu, kolonu p\u0159edjedu a pak se rozjedu. Je\u0161t\u011b \u017ee je tu tolik pruh\u016f. Tom u\u017e nic ne\u0159ekl.<\/p>\n<\/div>\n
Do hodiny jsme u\u017e u hotelu. Auto sv\u011b\u0159\u00edme posl\u00ed\u010dkovi a jdeme do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Mmh, d\u011bkuju za tu j\u00edzdu. Bylo to… fajn, velmi dobr\u00e9,“ usm\u011bju se a d\u00e1m mu malou jemnou pusu. „A v\u00edm, jak moc to pro tebe znamen\u00e1,“ \u0161eptnu. Pro n\u011bj bylo tohle moc d\u016fle\u017eit\u00e9 a pro m\u011b taky. Ud\u011blal mi t\u00edm radost. Byl to od n\u011bj d\u016fkaz, kter\u00fd v\u00edm, \u017ee by mi jinak nedal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Po dobr\u00e9 ve\u010de\u0159i a spole\u010dn\u00e9  spr\u0161e jsme si unaven\u011b lehli s Billem do postele.<\/div>\n
P\u011bkn\u011b si naklepu pol\u0161t\u00e1\u0159 a polo\u017e\u00edm se. P\u0159ivinu si Billa k sob\u011b a pevn\u011b ho obejmu. On jen ti\u0161e zavrn\u00ed a p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b. Vypnu dote\u010f b\u011b\u017e\u00edc\u00ed televizi a za\u010dnu se soust\u0159edit u\u017e jenom na n\u011bj a jeho bl\u00edzkost. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b n\u011bco od n\u011bj rozptyluje.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00edbilo se ti to dnes?“ zept\u00e1m se a zapletu prsty do jeho \u010dern\u00fdch, st\u00e1le trochu vlhk\u00fdch vl\u00e1sk\u016f.<\/div>\n
„Moc, bylo mi dob\u0159e, moc dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1 a uveleb\u00ed se u m\u011b. \u0160\u0165astn\u011b se usm\u011bji.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ povyt\u00e1hnu si ho je\u0161t\u011b trochu v\u00fd\u0161 k sob\u011b a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Bill mi to hned oplat\u00ed a pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Je mi tak moc dob\u0159e, Tome.“ Jako by mi mluvil z du\u0161e.<\/em> Odsouhlasil jsem to kr\u00e1tk\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm. N\u011bjakou dobu jsem ho jen hladil prsty po tv\u00e1\u0159i a krku, a\u017e jsem se nadechl.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, kdy\u017e t\u011b m\u016f\u017eu d\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm. Tak n\u011bjak mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee to vyva\u017euje ty chyby, co neust\u00e1le d\u011bl\u00e1m. A kdy\u017e vid\u00edm ten tv\u016fj \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv\u2026“ pokr\u010d\u00edm s \u00fasm\u011bvem rameny, p\u0159i\u010dem\u017e pozoruji strop. „\u2026tomu se nic nevyrovn\u00e1.“<\/div>\n
Pomalu ke mn\u011b zvedne hlavi\u010dku a kouk\u00e1 se na m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ po\u0161ept\u00e1, a hned m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Tak vd\u011b\u010dn\u011b se na m\u011b usm\u011bje a l\u00edbne m\u011b na hru\u010f. Pol\u00edb\u00edm ho na \u010delo a d\u00e1l ho jen lehce hlad\u00edm po sametov\u00e9 poko\u017ece. Polo\u017e\u00ed si zase hlavu na m\u011b a ti\u0161e oddechne.<\/div>\n
„Tolik t\u011b miluju. Tolik, a\u017e to bol\u00ed. Jsi… pro m\u011b m\u016fj sv\u011bt, m\u016fj \u017eivot, moje v\u0161echno. Jsi d\u016fvod, pro\u010d se r\u00e1no probudit. Ale z\u00e1rove\u0148, pro\u010d j\u00edt ve\u010der sp\u00e1t, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee nejen \u017ee bude\u0161 le\u017eet po m\u00e9m boku, ale z\u00e1rove\u0148 se nech\u00e1m un\u00e1\u0161et sny, ve kter\u00fdch bude\u0161,“ \u0161ept\u00e1 zlehka. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dne podivn\u011b p\u00e1lit, a\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee to jsou slzy. Kaulitzi, nebul zas, proboha.<\/em> Rychle zamrk\u00e1m a usm\u011bju se.<\/div>\n
„Takhle to opravdu c\u00edt\u00ed\u0161?“ zad\u00edv\u00e1m se mu v \u0161eru do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jinak bych to ne\u0159\u00edkal,“ po\u0161ept\u00e1 snad i stydliv\u011b. Nejrad\u011bji bych ho popadl za ty jeho tv\u00e1\u0159i\u010dky a cukroval na n\u011bj, jak d\u011bsn\u011b je roztomil\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Bo\u017ee,“ za\u0161ept\u00e1m nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Bezmocn\u011b vydechnu. „Nev\u00edm, co v\u00edc na to \u0159\u00edct… V\u00e1\u017en\u011b jsi m\u011b te\u010f… zasko\u010dil. J\u00e1… miluju t\u011b, Bille, a v\u017edycky budu. Chci, aby sis to nav\u017edycky pamatoval, a\u0165 se stane cokoli. Rozum\u00ed\u0161?“ vezmu ho jemn\u011b za bradu. Hned vyhled\u00e1 m\u016fj pohled. Zak\u00fdv\u00e1 hlavi\u010dkou a pootev\u0159e rty.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, nav\u017edycky,“ po\u0161ept\u00e1 tichounce a po\u0159\u00e1d se na m\u011b tak d\u00edv\u00e1.  <\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 se to dalo chytit. Bylo to ve vzduchu a v\u0161ude kolem n\u00e1s. Poc\u00edtil jsem v tu chv\u00edli podivn\u00fd pocit, jako by na\u0161e sliby znamenaly n\u011bco mnohem v\u00edc, ne\u017e jen vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky.<\/em> P\u0159itisknul jsem rty na jeho \u00fasta a l\u00edbal ho tak hluboce a l\u00e1skypln\u011b, jak jsem jenom dok\u00e1zal. Nikdy nev\u00edm, co se stane. Nikdy netu\u0161\u00edm, co n\u00e1s \u010dek\u00e1 nebo n\u00e1s m\u016f\u017ee potkat. Proto si ho mus\u00edm u\u017e\u00edvat, dokud m\u00e1m tu mo\u017enost. Mus\u00edm ho milovat, dokud je m\u016fj a stoj\u00ed o to. Proto\u017ee j\u00e1 tu pro n\u011bj budu v\u017edycky. On bude nav\u017edycky ten jedin\u00fd, na koho budu \u010dekat a budu ho s l\u00e1skou v\u00edtat.<\/em>  <\/div>\n
Jen ti\u0161e oddechnul a vp\u00edjel se do m\u00fdch rt\u016f stejn\u011b tak, jako j\u00e1 do t\u011bch jeho. Byl mi naprosto oddan\u00fd. Natisknul jsem se k n\u011bmu, jak to jen v t\u00e9hle poloze bylo mo\u017en\u00e9, abych mu nijak neubl\u00ed\u017eil. Vn\u00edmal jsem ho ka\u017ed\u00fdm sv\u00fdm smyslem. C\u00edtil jsem jeho kr\u00e1snou v\u016fni. Vid\u011bl jsem jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di a k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo. Sly\u0161el jsem jeho spla\u0161en\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed a tlukot srdce. Jazykem jsem nar\u00e1\u017eel do jeho jazyka, obj\u00ed\u017ed\u011bl jeho m\u011bkk\u00e9 rty a vychutn\u00e1val si ka\u017ed\u00fd polibek, za kter\u00fd jsem byl tolik vd\u011b\u010dn\u00fd, p\u0159i\u010dem\u017e jsem pod rukama c\u00edtil jeho sametovou poko\u017eku a hladil jsem ho, tou\u017e\u00edc po tom, abych se ho mohl v\u0161ude dot\u00fdkat.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ zafun\u00edm trochu do polibku a propletu na\u0161e nohy, abych u n\u011bj byl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. V hrudi mi spla\u0161en\u011b bu\u0161\u00ed srdce, dech m\u00e1m snad je\u0161t\u011b spla\u0161en\u011bj\u0161\u00ed. A krev, kter\u00e1 mi koluje v \u017eil\u00e1ch, je hork\u00e1 a tak rychl\u00e1, a\u017e m\u011b v\u0161ude po t\u011ble brn\u00ed. C\u00edtil jsem, jak se mi t\u011blo dost\u00e1valo do varu a poc\u00edtil jsem silnou vlnu vzru\u0161en\u00ed. V tu chv\u00edli jsem si byl natolik jist\u00fd t\u00edm, \u017ee Billa miluji v\u00edc ne\u017e sv\u016fj \u017eivot, jako nikdy p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe …hhmm… taky,“ zak\u0148our\u00e1 a natiskne se ke mn\u011b, jak to nejv\u00edc jen jde, a p\u0159eval\u00ed se skoro a\u017e na m\u011b. Dlan\u011bmi jsem sjel po jeho nah\u00fdch z\u00e1dech a\u017e na zade\u010dek. Vjel jsem pod boxerky a jen ho hladil a jemn\u011b \u0161krabal. Bill tro\u0161ku rozt\u00e1hnul nohy od sebe a povystr\u010dil zade\u010dek. L\u00edbilo se mu to, tohle pro m\u011b bylo jasn\u00e9 znamen\u00ed. Cht\u011bl jsem mu u\u017e boxerky sundat a vjet mu mezi p\u016flky. Popadl m\u011b takov\u00fd cht\u00ed\u010d jako nikdy p\u0159edt\u00edm. A i p\u0159esto jsem ho dok\u00e1zal ovl\u00e1dnout. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee. Zvl\u00e1\u0161\u0165 u m\u011b.<\/em> Zadek ho musel po\u0159\u00e1d dost bolet, tak\u017ee jsem rad\u011bji my\u0161lenky na dal\u0161\u00ed milov\u00e1n\u00ed zasunul d\u00e1l do hlavy, i kdy\u017e se po\u0159\u00e1d draly ven. Tak\u017ee jsme nakonec zbytek ve\u010dera str\u00e1vili l\u00edb\u00e1n\u00edm a mazlen\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e kupodivu nedo\u0161lo k ni\u010demu dal\u0161\u00edmu. Ale ani nemuselo. Bylo to dokonal\u00e9 a oba jsme v\u011bd\u011bli, \u017ee se vz\u00e1jemn\u011b milujeme. Bylo v tom n\u011bco mnohem v\u00edc. C\u00edtili jsme to oba.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Tom dojde k polic\u00edm a vybere mi helmu. „Tu si vezmi,“ d\u00e1 mi ji a s\u00e1m si jde vybrat. Nakonec si vezme b\u00edlou a nasad\u00ed si ji. „D\u00edky,“ \u0159eknu a vstanu ze zem\u011b. Pomalu dob\u011bhnu za n\u00edm.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-9570","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9570","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9570"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9570\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9570"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9570"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9570"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}