{"id":9578,"date":"2011-01-20T17:00:00","date_gmt":"2011-01-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9554"},"modified":"2011-01-20T17:00:00","modified_gmt":"2011-01-20T16:00:00","slug":"probuzeni-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/20\/probuzeni-17\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 17."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nen\u00ed kam sp\u011bchat. Pokud se jednalo o jakoukoliv z\u00e1sadn\u00ed zm\u011bnu, pak u Toma v\u017edycky platila z\u00e1sada, \u017ee sp\u011bchat se m\u00e1 pomalu. Nemohlo m\u011b proto nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159ekvapit, kdy\u017e se ode m\u011b po tom kra\u0165oulink\u00e9m, t\u00e9m\u011b\u0159 mate\u0159sk\u00e9m polibku odt\u00e1hl a najednou nev\u011bd\u011bl, co si s\u00e1m se sebou po\u010d\u00edt. Necht\u011bl jsem ho proti jeho v\u016fli zahnat do kouta a po\u017eadovat n\u011bco, na co by s\u00e1m od sebe nikdy nep\u0159istoupil. Na jedn\u00e9 stran\u011b jsem si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d l\u00e1mal hlavu nad t\u00edm, co m\u00e1 tohle opravdu otev\u0159en\u00e9 gesto z jeho strany vlastn\u011b znamenat, na t\u00e9 druh\u00e9 jsem se musel v\u0161\u00ed silou soust\u0159edit na sv\u00e9 vlastn\u00ed sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed, byl bych v okam\u017eiku upsal du\u0161i \u010f\u00e1blu, kdyby mi p\u0159isl\u00edbil, \u017ee dostanu o trochu v\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
Uv\u011bdomoval si to Tom v\u016fbec? Jako by t\u00edm nepatrn\u00fdm dotykem m\u011bkk\u00fdch rt\u016f znovu aktivoval bombu, kter\u00e1 u\u017e n\u011bjak\u00fd \u010das klidn\u011b odpo\u010d\u00edvala v m\u00fdch \u00fatrob\u00e1ch. Byl jsem jako bezbrann\u00e9 hladov\u00e9 kot\u011b, kter\u00e9 nal\u00e1kal na vo\u0148avou a sladkou odm\u011bnu. Prahl jsem po jeho p\u0159\u00edtomnosti, mohl jsem se zbl\u00e1znit radost\u00ed, kdy\u017e se na m\u011b usm\u00e1l a m\u011bl chu\u0165 si se mnou pov\u00eddat i o t\u011bch nejv\u011bt\u0161\u00edch hloupostech, m\u00e9 t\u011blo se okam\u017eit\u011b prohnulo slast\u00ed a spokojen\u011b p\u0159edlo. Znovu jsem se pomalu ale jist\u011b zamot\u00e1val do t\u011bch zr\u00e1dn\u00fdch osidel, kter\u00e1 m\u011b v\u00e1bila tou nejopojn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fn\u00ed, a v\u0161echny m\u00e9 smysly m\u011b zrazovaly. Up\u00ednaly se na jedin\u00fd st\u0159edobod sv\u00e9ho z\u00e1jmu a odm\u00edtaly si p\u0159ipustit, \u017ee bych se mohl tak jako napoprv\u00e9 znovu zklamat a pop\u00e1lit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nedal by sis n\u011bco sladk\u00e9ho?“ Usm\u011bje se na m\u011b Tom la\u0161kovn\u011b, kdy\u017e kone\u010dn\u011b alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159ekon\u00e1 sv\u00e9 vlastn\u00ed rozpaky. Neznal jsem nic, co by se svou roztomilost\u00ed mohlo rovnat \u010dervenaj\u00edc\u00edmu se Tomovi. Pot\u011b\u0161ilo m\u011b v\u011bdom\u00ed, \u017ee jsem ho dok\u00e1zal vyv\u00e9st z rovnov\u00e1hy, \u017ee jsem dok\u00e1zal nahl\u00e9dnout za tu pevnou a neoblomnou masku, kterou se za ta l\u00e9ta nau\u010dil pou\u017e\u00edvat. Tebe.<\/em> Prol\u00e9tne mi hlavou bleskurychl\u00e1 odpov\u011b\u010f na jeho ot\u00e1zku a za m\u00fdm zklaman\u00fdm v\u00fdrazem se skr\u00fdv\u00e1 mnohem v\u00edc, ne\u017e politov\u00e1n\u00ed nad t\u00edm, \u017ee m\u011b matka nutila dr\u017eet tu pitomou nemocni\u010dn\u00ed dietu. Brala to v\u0161echno a\u017e smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b a je\u0161t\u011b p\u0159ed m\u00fdm p\u0159\u00edjezdem se pojistila a v\u0161echny sladkosti z domu jednodu\u0161e zmizely.<\/span><\/div>\n
\n

<\/span><\/div>\n
Tom mi porozum\u00ed i beze slov a okam\u017eit\u011b nahod\u00ed sv\u016fj v\u0161ev\u011bdouc\u00ed v\u00fdraz, kter\u00fdm m\u011b v\u017edycky dok\u00e1zal dohnat k nep\u0159\u00ed\u010detnosti. Chv\u00edli trv\u00e1, ne\u017e se mu poda\u0159\u00ed vyhrabat z pomuchlan\u00e9 pe\u0159iny, ale neunikne mi jeho spikleneck\u00e9 mrknut\u00ed ve chv\u00edli, kdy se za\u010dne vrtat v obrovsk\u00fdch kaps\u00e1ch na zadn\u00ed stran\u011b nemo\u017en\u011b vytahan\u00fdch kalhot.  <\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 mo\u017en\u00e1 z m\u00e1my nahn\u00e1no, ale m\u011b jen tak nedostane.“ \u010cep\u00fd\u0159\u00ed se ten p\u00e1v dom\u00fd\u0161liv\u011b a j\u00e1 u\u017e si v duchu p\u0159ipravuji n\u011bjakou peprnou odpov\u011b\u010f, nesn\u00e1\u0161el jsem, kdy\u017e se takhle vytahoval. Neunikne mi v\u0161ak tlumen\u00fd \u0161ustiv\u00fd zvuk, kter\u00fd se oz\u00fdv\u00e1 zpoza Tomov\u00fdch zad, a m\u016fj nakva\u0161en\u00fd pohled okam\u017eit\u011b zjihne. S radostn\u00fdm zav\u00fdsknut\u00edm vysko\u010d\u00edm z postele, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se stejn\u011b zbrkle zachyt\u00edm bratrova prav\u00e9ho ramena, div, \u017ee ho nest\u00e1hnu na sebe a oba neupadneme. Po\u0159\u00e1d si je\u0161t\u011b dost dob\u0159e neuv\u011bdomuji vlastn\u00ed zranitelnost, je pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ivyknout tomu, \u017ee mi i n\u011bco tak oby\u010dejn\u00e9ho, jako je p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00fd pohyb, m\u016f\u017ee zp\u016fsobit bolest. Tom\u016fv uvoln\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv okam\u017eit\u011b vyst\u0159\u00edd\u00e1 starostliv\u00e1 a vyd\u011b\u0161en\u00e1 grimasa.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Usm\u011bju se na n\u011bj povzbudiv\u011b a sna\u017e\u00edm se v\u0161\u00ed silou ignorovat tu nep\u0159\u00edjemnou motolici v hlav\u011b. Tom p\u0159ik\u00fdvne, ale strach z jeho o\u010d\u00ed nemiz\u00ed, po\u0159\u00e1d m\u011b stejn\u011b ostra\u017eit\u011b pozoruje, jako by pohledem doslova kop\u00edroval ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb.<\/span><\/div>\n
„Tak z kter\u00e9 ruky?“ Usm\u011bje se znova a jeho la\u0161kovn\u00fd a spokojen\u00fd t\u00f3n hlasu je zp\u011bt. Znovu provokativn\u011b za\u0161ust\u00ed dobrotami za sv\u00fdmi z\u00e1dy a j\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b uc\u00edt\u00edm v \u00fastech n\u00e1val nov\u00fdch a nov\u00fdch slin. Cel\u00fd den jsem m\u011bl ukrutnou chu\u0165 na n\u011bco sladk\u00e9ho, ale neodva\u017eoval jsem se o tom p\u0159ed m\u00e1mou by\u0165 jen p\u00edpnout. Tu\u0161il jsem, \u017ee jej\u00ed jedinou odpov\u011bd\u00ed by byla hust\u011b popsan\u00e1 str\u00e1nka \u010dtvere\u010dkovan\u00e9ho pap\u00edru z nemocnice, kter\u00e1 te\u010f m\u011bla sv\u00e9 v\u00fdsostn\u00e9 m\u00edsto na dve\u0159\u00edch od lednice. Dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b mi tak m\u011bla p\u0159ipom\u00ednat m\u016fj ukrutn\u011b p\u0159\u00edsn\u00fd re\u017eim, a p\u0159edev\u0161\u00edm to, \u017ee se te\u010f jednodu\u0161e n\u011bjakou dobu norm\u00e1ln\u011b nenaj\u00edm.<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Z prav\u00e9.“ Vyhrknu nedo\u010dkav\u011b a celou svou vahou se p\u0159itisknu na Toma tak, abych mohl dos\u00e1hnout na jeho pravou ruku, kterou je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u0161ikovn\u011b schov\u00e1val za z\u00e1dy. Kone\u010dky prst\u016f zavad\u00edm o ostr\u00fd hladk\u00fd obal, a i kdy\u017e se mu poda\u0159\u00ed vysmeknout v\u010das, bezpe\u010dn\u011b pozn\u00e1m \u017eelatinov\u00e9 bonb\u00f3ny. Nev\u011bdomky si cel\u00fd nat\u011b\u0161en\u00fd ol\u00edznu such\u00e9 rty a teprve te\u010f si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee Tom u\u017e se m\u00e9mu n\u00e1poru ani trochu nebr\u00e1n\u00ed a cenn\u00fd poklad mi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ochotn\u011b polo\u017e\u00ed do nata\u017een\u00fdch dlan\u00ed. Mo\u017en\u00e1 jsem se na kysel\u00e9 rybi\u010dky t\u011b\u0161il o n\u011bco v\u00edce ne\u017e jindy, ale mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edm z\u00e1\u017eitkem pro m\u011b byla reakce bratrova zkoprn\u011bl\u00e9ho t\u011bla, kter\u00e9 se o\u010dividn\u011b b\u00e1lo m\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 bl\u00edzkosti.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u016fbec u\u017e se nesoust\u0159edil na n\u00e1\u0161 mal\u00fd bezv\u00fdznamn\u00fd souboj, d\u00e1vno mu ne\u0161lo o star\u00fd princip, kter\u00fd mezi n\u00e1mi panoval od d\u011btstv\u00ed, a podle kter\u00e9ho musel v\u017edycky jedin\u011b v\u00edt\u011bzit. Do\u0161iroka vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 duhovky m\u011b strnule pozorovaly a j\u00e1 se neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u0161il z jeho rozpak\u016f. Takhle se p\u0159ece nikdy nechoval. V\u017edycky byl klidn\u00fd, vyrovnan\u00fd a v d\u00edv\u010d\u00ed spole\u010dnosti dok\u00e1zal to, \u017ee mu sta\u010dila v\u011bta, mo\u017en\u00e1 dv\u011b a v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9 na n\u011bm v moment\u011b visely pohledem. To, co se odehr\u00e1valo mezi n\u00e1mi dv\u011bma, se nemohlo ani v nejmen\u0161\u00edm rovnat p\u0159edem nau\u010den\u00fdm sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016fm, kter\u00e9 m\u011bly v\u017edycky jeden jedin\u00fd spole\u010dn\u00fd konec. Odcizen\u00ed.<\/em> Doopravdy jsem to cht\u011bl? Cht\u011bl jsem riskovat, \u017ee skon\u010d\u00edm stejn\u011b jako ony? Samoz\u0159ejm\u011b, po\u0159\u00e1d tu je\u0161t\u011b existovala jedna nep\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edjemn\u00e1 mo\u017enost, to, \u017ee takhle reaguje jen proto, \u017ee nem\u016f\u017ee p\u0159ivyknout tomu, \u017ee je jeho bratr gay, tomu, \u017ee ho tenhle pra\u0161t\u011bn\u00fd teplou\u0161 z cel\u00e9ho srdce miluje. A i kdy\u017e jsem si dnes snad stokr\u00e1t s\u00e1m pro sebe zopakoval, \u017ee na Toma doopravdy nem\u00e1 smysl nal\u00e9hat a tla\u010dit, vlastn\u00ed zv\u011bdavost a nedo\u010dkavost mi m\u00e9 pl\u00e1ny neust\u00e1le hatila.<\/div>\n
<\/div>\n
Jak dlouho jsem na tohle v\u0161echno tajn\u011b myslel a \u010dekal? Nejsp\u00ed\u0161 to bylo neuv\u011b\u0159iteln\u011b sobeck\u00e9, ale p\u0159i pouh\u00e9 p\u0159edstav\u011b toho, \u017ee se dal\u0161\u00edho sbl\u00ed\u017een\u00ed z jeho strany do\u010dk\u00e1m mo\u017en\u00e1 tak v na\u0161em d\u016fchodov\u00e9m v\u011bku, jsem myslel jen na to, co jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed rezolutn\u011b zam\u00edtal. Jak ho co nejrychleji zahnat do kouta a p\u0159inutit ho, aby vyklopil pravdu. Neda\u0159ilo se mi dr\u017eet mou p\u0159edstavivost na uzd\u011b a ve chv\u00edli, kdy jsem z leskl\u00e9ho barevn\u00e9ho s\u00e1\u010dku vylovil prvn\u00ed lepkavou rybi\u010dku, se mi na tv\u00e1\u0159i poda\u0159ilo vykouzlit p\u0159\u00edmo \u010f\u00e1belsk\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom trochu p\u0159ekvapen\u011b couvl o p\u00e1r krok\u016f nazad, kdy\u017e jsem ji hltav\u011b nepolkl, jak jist\u011b p\u0159edpokl\u00e1dal, ale m\u00edsto toho jsem ji nasm\u011broval k jeho rt\u016fm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ham.“ Pob\u00eddnu ho a on s trochu nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem stiskne mezi rty men\u0161\u00ed polovinu nab\u00edzen\u00e9 dobroty. U\u017e u\u017e se chyst\u00e1 rybi\u010dku rozkousat, ale zastav\u00ed ho m\u016fj nesouhlasn\u00fd pohled a sv\u011btlezelen\u00e1 pocukrovan\u00e1 ryb\u00ed hlava z\u016fstane bezradn\u011b viset p\u0159es jeho pootev\u0159en\u00e9 rty.<\/div>\n
„Tak se snad s br\u00e1\u0161kou pod\u011bl\u00ed\u0161, ne?“ Za\u0161ept\u00e1m rozpustile, ch\u0148apnu na\u0161pulen\u00fdmi rty druhou polovinu lepkav\u00e9 \u017eelatiny a d\u00e1m si z\u00e1le\u017eet na tom, abych se ani na chvili\u010dku neodlepil od p\u0159ekvapen\u00edm strnul\u00fdch rt\u016f. Nedo\u010dkav\u011b rozcupuju tu sladkokyselou chudinku na kousky a uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee ani v nejmen\u0161\u00edm neukojila moji chu\u0165 na n\u011bco sladk\u00e9ho. Na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy se od n\u011bj p\u0159eci jen na malou chv\u00edli odlep\u00edm, ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkolik zoufal\u00fdch krok\u016f sm\u011brem ode mne, ale jeho snaha skon\u010d\u00ed u studen\u00e9 na b\u00edlo vymalovan\u00e9 zdi. M\u011bl jsem sice v \u00famyslu ho nevyb\u00edrav\u011b tr\u00e1pit a sv\u00e1d\u011bt ho p\u0159i ka\u017ed\u00e9 mo\u017en\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti, ale pr\u00e1v\u011b te\u010f jsem si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jasn\u011b uv\u011bdomoval, \u017ee nechci, aby m\u011bl n\u00e1\u0161 prvn\u00ed opravdov\u00fd polibek spojen\u00fd s t\u00edm, \u017ee jsem ho snad k n\u011b\u010demu nutil. K \u010demu by mi to vlastn\u011b bylo? Akor\u00e1t by se m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce b\u00e1l. Znovu se k n\u011bmu opatrn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm a ukazov\u00e1\u010dkem pohlad\u00edm m\u011bkk\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 rty, na kter\u00fdch ulp\u011blo n\u011bkolik zrn\u00ed\u010dek cukru.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ty v\u016fbec alespo\u0148 p\u0159edstavu o tom, co se mnou vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“ Zavrn\u00edm jen kousek od jeho drobn\u00e9ho ucha a \u0159ada vzty\u010den\u00fdch a vzorn\u011b se\u0159azen\u00fdch chloupk\u016f na jeho p\u0159edlokt\u00ed m\u011b za\u0161imr\u00e1 do dlan\u00ed nam\u00edsto odpov\u011bdi. Znovu a znovu jsem po jeho siln\u00fdch \u0161lachovit\u00fdch pa\u017e\u00edch p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl do\u0161iroka rozta\u017een\u00fdmi prsty, abych ho alespo\u0148 na oko malinko zah\u0159\u00e1l, a p\u0159edev\u0161\u00edm uklidnil. Tis\u00edckr\u00e1t jsem si v minulosti p\u0159edstavoval, jak\u00e9 by to asi bylo, milovat se s n\u00edm. V\u0161echny m\u00e9 p\u0159edstavy vzaly za sv\u00e9, obr\u00e1tily se naruby a z\u016fstal tu jen vystra\u0161en\u00fd a t\u0159esouc\u00ed se Bill. Vyd\u011bsilo m\u011b to, co se mnou ud\u011blalo p\u00e1r oby\u010dejn\u00fdch dotek\u016f a pohlazen\u00ed, tu\u0161il jsem, \u017ee nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed \u0161anci chr\u00e1nit s\u00e1m sebe pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by m\u011b znovu odm\u00edtl.<\/div>\n
<\/div>\n
Nosem se zlehounka ot\u0159u o ten jeho, po\u0159\u00e1d vypad\u00e1 stejn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b. P\u0159es ve\u0161ker\u00e9 jeho p\u00f3zy a p\u0159etv\u00e1\u0159ku jsem si byl od d\u011btstv\u00ed moc dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee to on je z n\u00e1s dvou ten k\u0159eh\u010d\u00ed a citliv\u011bj\u0161\u00ed. Nezasv\u011bcen\u00fd pozorovatel by t\u00e9hle my\u0161lence asi nikdy nev\u011b\u0159il. Pro fanou\u0161ky jsem byl p\u0159ece v\u017edycky j\u00e1 tou malou chudinkou, kter\u00e1 \u010dek\u00e1 na svou pravou l\u00e1sku. Na jeho opravdov\u00e9 city se vlastn\u011b nikdy nikdo neohl\u00ed\u017eel a neptal. A j\u00e1 jsem p\u0159ece necht\u011bl b\u00fdt stejn\u00fd. Opatrn\u011b prsty pohlad\u00edm drobn\u00e9 vlasy nad jeho na dotek horouc\u00edm \u010delem a on se kone\u010dn\u011b trochu k\u0159e\u010dovit\u011b usm\u011bje.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017eu t\u011b te\u010f pol\u00edbit?“ Za\u0161ept\u00e1m sotva sly\u0161iteln\u011b, moje sebev\u011bdom\u00ed se pr\u00e1v\u011b scvrklo do mal\u00e9 bezv\u00fdznamn\u00e9 kuli\u010dky a hlas se mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b chv\u011bje. Ned\u011bs\u00edm se ani tak toho, \u017ee by m\u011b te\u010f mohl jedn\u00edm slovem jednodu\u0161e odm\u00edtnout a vr\u00e1til by m\u011b hezky zp\u00e1tky na Zem, m\u00e1m jen neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach z toho, \u017ee u\u017e mi nikdy nedovol\u00ed, abych se k n\u011bmu takhle p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Rozru\u0161en\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1 \u0159asami, teprve te\u010f si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee se doslova cel\u00fd nekontrolovateln\u011b t\u0159ese.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1 nev\u00edm, Bille. Tohle p\u0159ece nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9.“ Kokt\u00e1 zmaten\u011b a pohledem ut\u00edk\u00e1 daleko za moje z\u00e1da.<\/div>\n
„Hlup\u00e1\u010dku. Nen\u00ed nic p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e to, \u017ee t\u011b te\u010f pol\u00edb\u00edm. Proto\u017ee t\u011b miluju.“ Ne\u010dek\u00e1m na jeho odpov\u011b\u010f, zhluboka se nadechnu a jednodu\u0161e vykro\u010d\u00edm do nezn\u00e1ma. Opatrn\u011b a jemn\u011b se ot\u00edr\u00e1m rty o ty jeho, kter\u00e9 jsou po\u0159\u00e1d trochu strnul\u00e9 strachem, ale pomali\u010dku povoluj\u00ed. Ani na okam\u017eik nep\u0159iv\u00edr\u00e1m o\u010di, m\u016fj oddan\u00fd pohled se doslova ztr\u00e1c\u00ed v tom jeho, cht\u011bl bych si ho zapamatovat. Prsty se zabo\u0159\u00edm do had\u00edch oc\u00e1sk\u016f na z\u00e1tylku, jemn\u011b p\u0159itla\u010d\u00edm a douf\u00e1m, \u017ee m\u011b neodm\u00edtne. Jazykem lehce obkrou\u017e\u00edm jeho horn\u00ed ret, kolikr\u00e1t jsem si to p\u0159edstavoval t\u011bsn\u011b p\u0159ed usnut\u00edm? A pak, \u017ee se sny nepln\u00ed! Kone\u010dn\u011b se tro\u0161ku uvoln\u00ed a polo\u017e\u00ed ruce kolem m\u00e9ho pasu. Je\u0161t\u011b o n\u011bco v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itisknu a jazykem pomalu proniknu do p\u0159\u00edjemn\u011b vlhk\u00e9ho tepla. P\u0159ekvap\u00ed m\u011b, \u017ee kdy\u017e se jazykem l\u00edn\u011b ot\u0159u o ten jeho, neucukne, ale naopak mi ochotn\u011b vyjde okam\u017eit\u011b vst\u0159\u00edc. Chutn\u00e1 p\u0159esn\u011b tak, jak vypad\u00e1. Neodolateln\u011b sladce.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee si v\u016fbec ta nejskv\u011blej\u0161\u00ed sladkost, kterou zn\u00e1m? V\u016fbec bych nem\u011bl v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, kdybych d\u00edky tob\u011b p\u0159ibral alespo\u0148 t\u011bch deset kilo.“ Zamuml\u00e1m do jeho pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f a on se spolu se mnou rozesm\u011bje.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nen\u00ed kam sp\u011bchat. Pokud se jednalo o jakoukoliv z\u00e1sadn\u00ed zm\u011bnu, pak u Toma v\u017edycky platila z\u00e1sada, \u017ee sp\u011bchat se m\u00e1 pomalu. Nemohlo m\u011b proto nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159ekvapit, kdy\u017e se ode m\u011b po tom kra\u0165oulink\u00e9m, t\u00e9m\u011b\u0159 mate\u0159sk\u00e9m polibku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-9578","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9578","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9578"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9578\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9578"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9578"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9578"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}