{"id":961,"date":"2017-10-16T16:00:00","date_gmt":"2017-10-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=955"},"modified":"2017-10-16T16:00:00","modified_gmt":"2017-10-16T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-13-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/10\/16\/berlin-anonymous-13-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 13. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l, jeho perfektn\u00ed dv\u011b \u0159ady zub\u016f se zat\u0159pytily v p\u0159edst\u00edran\u00e9m vesel\u00ed nad Cliffordov\u00fdm nepoveden\u00fdm vtipem. V\u0161ichni kolem n\u011bj se up\u0159\u00edmn\u011b rozesm\u00e1li, ale Billovi to nep\u0159i\u0161lo z\u00e1bavn\u00e9 ani v nejmen\u0161\u00edm. Mo\u017en\u00e1 by p\u0159i\u0161lo, kdyby si dal dal\u0161\u00ed sklenici perfektn\u011b vhodn\u00e9ho ko\u0159en\u011bn\u00e9ho v\u00edna (proto\u017ee s moka k\u00e1vou to vzdal u\u017e p\u0159ed dlouhou dobou), ale rozhodn\u011b ne a\u017e tak vtipn\u00e9.<\/div>\n
Gustav se srde\u010dn\u011b zasm\u00e1l, zat\u00edmco si p\u0159i\u0165uknul s u\u010ditelkou um\u011bn\u00ed z centra, pot\u0159\u00e1sl svou santovskou \u010dapkou a zak\u0159i\u010del \u00b4Ho, Ho, Ho! Vy t\u0159i, poj\u010fte se posadit Santovi na kl\u00edn!\u00b4. Bill nad sv\u00fdm opil\u00fdm kamar\u00e1dem pobaven\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed, jak se t\u0159i mlad\u00e9 d\u00edvky, kter\u00e9 Bill jen sotva znal, vydaly p\u0159es celou m\u00edstnost, aby se l\u00edsaly k buben\u00edkovi.<\/div>\n
Alespo\u0148 n\u011bkdo byl \u0161\u0165astn\u00fd. A podle toho, jak to vypadalo, ten n\u011bkdo si pozd\u011bji u\u017eije i trochu t\u00e9 akce.<\/div>\n
\n

Naklonil se na k\u0159esle kup\u0159edu, loktem se zap\u0159el o stehno a polo\u017eil si hlavu do dlan\u011b. Sed\u011bl skl\u00ed\u010den\u011b jako t\u011blo bez du\u0161e, v tom byl dobr\u00fd. Nebylo to dlouho pot\u00e9, co Dan a Ingrid shodili Clifforda na v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek, kdy byl Bill\u016fv rozhled blokov\u00e1n dv\u011bma \u0161t\u00edhl\u00fdmi stehny v leg\u00edn\u00e1ch. Vzhl\u00e9dl vzh\u016fru po p\u0159ek\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch noh\u00e1ch a na\u0161el tam Felicii s rukama spl\u00e1cnut\u00fdma p\u0159ed sebou, jak se na n\u011bj sklesle usm\u00edv\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, Bille,“ \u0159ekla dostate\u010dn\u011b hlasit\u011b na to, aby byla sly\u0161et p\u0159es hluk ostatn\u00edch.<\/div>\n
„Ahoj.“ Unaven\u011b j\u00ed vr\u00e1til \u00fasm\u011bv, tentokr\u00e1t ho myslel up\u0159\u00edmn\u011b. Nab\u00eddla mu ruku a on ji p\u0159ijal, postavil se a zv\u011bdav\u011b na ni shl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
Vedla ho za ruku do dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti, prostorn\u00e9ho pokoje s ho\u0159\u00edc\u00edm krbem a ozdoben\u00fdmi okny, napln\u011bn\u00e9ho sp\u00ed\u0161e zdr\u017eenliv\u011bj\u0161\u00edmi hosty. Hr\u00e1ly tam h\u0159ejiv\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed balady, jen sotva ru\u0161en\u00e9 vysoce energick\u00fdm davem v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, a Bill s\u00e1m sebe najednou na\u0161el daleko v\u00edce v klidu. Obvykle se ve\u010d\u00edrk\u016f \u00fa\u010dastnil r\u00e1d, ale dne\u0161ek prost\u011b nebyl jedn\u00edm z t\u011bch dn\u00ed.<\/div>\n
Felicia se oto\u010dila, uklonila se a nat\u00e1hla k n\u011bmu i druhou ruku. „Sm\u00edm prosit o tanec?“<\/div>\n
\n

Bill se usm\u00e1l a odlo\u017eil sklenici v\u00edna na nejbli\u017e\u0161\u00ed st\u016fl, ne\u017e pokro\u010dil kup\u0159edu a chytil ji kolem pasu, zat\u00edmco mu polo\u017eila ruku na rameno. „Proto\u017ee s tebou souc\u00edt\u00edm,“ vysv\u011btlil, kdy\u017e na\u0161el pomal\u00e9 tempo, ve kter\u00e9m se pohybovali m\u00edstnost\u00ed. Usm\u00e1la se na n\u011bj mnohem vroucn\u011bji a stiskla najednou jak jeho rameno, tak i jeho ruku ve sv\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee na m\u011b nejsi po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00fd,“ \u0159ekla pla\u0161e, a Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne. Nic z toho nebyla tvoje chyba. To jsou moje trable. Jen prost\u011b nerad p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, kdy\u017e nem\u00e1m v\u011bci pod kontrolou,“ p\u0159iznal up\u0159\u00edmn\u011b, proto\u017ee c\u00edtil, \u017ee j\u00ed to dlu\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Bill Tr\u00fcmper, \u0161\u00edlen\u00fd milovn\u00edk vymykaj\u00edc\u00ed se kontrole; l\u00edb\u00ed se mi to.“ Felicia se zahih\u0148ala a Bill si odfrkl, ne\u017e s n\u00ed zato\u010dil kolem dokola. Kdy\u017e ji znovu chytil za pas, odcvrnkla uvoln\u011bn\u00fd dred z jeho cul\u00edku, ne\u017e ho znovu chytila za ruku.<\/div>\n
Bill na\u0161pulil rty. „Dokonce i talentovan\u00ed g\u00e9niov\u00e9 maj\u00ed sv\u00e9 chv\u00edle.“<\/div>\n
„Ob\u010das i g\u00e9niov\u00e9 pot\u0159ebuj\u00ed kopnut\u00ed do hlavy,“ \u0159ekla Felicia, Bill vyz\u00fdvav\u011b vyprskl.<\/div>\n
„Moc r\u00e1d bych vid\u011bl, jak se mi pokou\u0161\u00ed\u0161 dos\u00e1hnout na hlavu, \u00f3 sk\u0159\u00edtku.“<\/div>\n
„Jednoho dne, a\u017e bude\u0161 sp\u00e1t, nepokou\u0161ej m\u011b.“<\/div>\n
„Pr\u00e1zdn\u00e9 v\u00fdhru\u017eky.“ Felicia se na m\u00edst\u011b zastavila a lehce jej kopla do holen\u011b, a\u017e Bill zasy\u010del.<\/div>\n
\n
Pokra\u010dovali v tanci, dokonce i kdy\u017e se zm\u011bnila p\u00edse\u0148, \u0161um\u011bn\u00ed rozhovor\u016f v m\u00edstnosti napl\u0148ovalo jejich u\u0161i spole\u010dn\u011b s hudbou.<\/div>\n
„Poslouchej, to co jsem \u0159ekl, v\u0161ak v\u00ed\u0161, o Tomovi a\u2026“<\/div>\n
„Bille,“ zabru\u010dela Felicia, znovu se zastavila a pod\u00edvala se na n\u011bj. „A\u0165 u\u017e je to cokoliv, ned\u011bl\u00e1m si starosti. Krom\u011b toho, v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b s tebou nebudu soupe\u0159it o n\u011b\u010d\u00ed srdce – u\u017e nikdy znovu.“ Uchechtla se a pot\u0159\u00e1sla hlavou, a Bill m\u011bl tu slu\u0161nost nad tou p\u0159ipom\u00ednkou lehce z\u010dervenat.<\/div>\n
\n

Alfons, p\u0159ed n\u011bjak\u00fdm \u010dasem, byl v\u0161\u00edm, o \u010dem Felicia dok\u00e1zala mluvit. Otev\u0159en\u011b bisexu\u00e1ln\u00ed Alfons, kv\u016fli kter\u00e9mu Felicia cel\u00e9 m\u011bs\u00edce \u00fazkostliv\u011b vy\u0161ilovala, utr\u00e1cela hromadu pen\u011bz za nov\u00e9 oble\u010den\u00ed a obalovala se vrstvami make-upu s nad\u011bj\u00ed, \u017ee si j\u00ed v\u0161imne. Bylo to samoz\u0159ejm\u011b zbyte\u010dn\u00e9, cel\u00e1 jej\u00ed n\u00e1maha byla ignorov\u00e1na, jen aby mu\u017ee jej\u00edho z\u00e1jmu b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed uchv\u00e1til jej\u00ed stejn\u011b, pokud ne v\u00edce hezk\u00fd kamar\u00e1d.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 jsem tak pod\u011blan\u00fd k\u00e1mo\u0161,“ truchlil Bill a p\u0159it\u00e1hl si ji do objet\u00ed. A\u010dkoliv ji to nejd\u0159\u00edve trochu p\u0159ekvapilo, objala jej nazp\u011bt, ale nedok\u00e1zala potla\u010dit v\u00fdbuch chichot\u00e1n\u00ed, kdy\u017e popot\u00e1hl.<\/div>\n
„Bille, ty jsi takov\u00e1 here\u010dka.“<\/div>\n
„A ty jsi mrcha,“ pokr\u010dil rameny a promnul si tv\u00e1\u0159, jakmile se z objet\u00ed odt\u00e1hl. „Ale j\u00e1 t\u011b m\u00e1m r\u00e1d.“<\/div>\n
Felicia se usm\u00e1la a \u0161k\u00e1dliv\u011b jej p\u00edchla prstem do ramene. „\u0160koda, \u017ee m\u00e1\u0161 r\u00e1d pt\u00e1ky skoro tak stejn\u011b moc jako j\u00e1; byli bychom docela dobr\u00fd p\u00e1r, Billy. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee p\u0159\u00e1tel\u00e9 jsou lep\u0161\u00ed milenci.“<\/div>\n
\n

Bill se rozesm\u00e1l a p\u0159itiskl j\u00ed sv\u00e9 rty k \u010delu. Popravd\u011b n\u011bco takov\u00e9ho nikdy d\u0159\u00edve nesly\u0161el, ale dok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee to tak opravdu je. Pokud jste s n\u011bk\u00fdm nejprve p\u0159\u00e1tel\u00e9, v\u00edte, jak je p\u0159ijmout, tolerovat a ch\u00e1pat na du\u0161evn\u00ed a emocion\u00e1ln\u00ed \u00farovni d\u0159\u00edv, ne\u017e se do t\u00e9 rovnice p\u0159id\u00e1 cht\u00ed\u010d. Bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee tento druh vztahu nakonec fungoval l\u00e9pe, a \u017ealudek se mu nedobrovoln\u011b st\u00e1hl, jak nad t\u00edm dumal.<\/p><\/div>\n

O mnoho minut tance a kl\u00e1bosen\u00ed pozd\u011bji byl Bill p\u0159eru\u0161en ostr\u00fdm poklep\u00e1n\u00edm na rameno. Alfons se na n\u011b jasn\u011b usm\u00e1l a Bill poslal Felicii omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv. „\u017d\u00e1dn\u00e9 obavy,“ \u0159ekla a ustoupila o krok vzad. „Mysl\u00edm, \u017ee si p\u016fjdu d\u00e1t posledn\u00ed sklenici v\u00edna s Gustavem, ne\u017e zam\u00ed\u0159\u00edm dom\u016f. Stejn\u011b to vypad\u00e1, \u017ee tahle se\u0161lost u\u017e se ch\u00fdl\u00ed ke konci.“ Upravila si svou \u010dervenou sukni a \u0161\u0165ouchla do Billa ramenem, ne\u017e se vydala do hlavn\u00ed m\u00edstnosti. Po cest\u011b m\u00e1vla na Alfonse a Billovi za\u0161eptala v angli\u010dtin\u011b \u00b4Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed\u00b4, ne\u017e zmizela.<\/div>\n
\n

Bill se usm\u00e1l; on byl jedin\u00fd, kdo by tomu pravd\u011bpodobn\u011b rozum\u011bl.<\/p><\/div>\n

Nakonec n\u00e1sledoval sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele na zadn\u00ed verandu a pozoroval, jak Alfons nezvykle vypr\u00e1zdnil najednou celou sklenici v\u00edna. Bill si promnul pa\u017ee a zatahal za tenk\u00fd materi\u00e1l tri\u010dka, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b. Bylo chladno, ale Bill si p\u0159\u00e1l, aby sn\u011b\u017eilo.<\/div>\n
Alfons se na n\u011bj pomalu a l\u00edn\u011b usm\u00e1l a Bill ostra\u017eit\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. „Co se d\u011bje, Ali?“<\/div>\n
„Vydr\u017e,“ bylo v\u0161e, co Alfons \u0159ekl, nat\u00e1hl se pro mlad\u0161\u00edho mu\u017ee p\u0159ed sebou a p\u0159it\u00e1hl si jej k sob\u011b. \u0160\u0165ouchl do Billovy brady a p\u0159itiskl k sob\u011b jejich rty, l\u00edbal ho stejn\u011b tak l\u00edn\u011b, jako se na n\u011bj p\u0159edt\u00edm usm\u00edval. Bill se zhluboka nadechl nosem, ale vychutn\u00e1val si to teplo, navzdory jeho neust\u00e1le se oz\u00fdvaj\u00edc\u00edmu sv\u011bdom\u00ed. Jakmile se Alfons odt\u00e1hl, jeho \u00fasm\u011bv zesl\u00e1bl. „M\u011bli bychom si d\u00e1t pauzu.“<\/div>\n
Bill na n\u011bj bezv\u00fdrazn\u011b z\u00edral, zjevn\u011b zaujat obrysy Alfonsovy tv\u00e1\u0159e, zv\u00fdrazn\u011bn\u00fdmi sv\u011btlem vych\u00e1zej\u00edc\u00edm z okna p\u00e1r krok\u016f za jeho p\u0159\u00edtelem. Po dlouh\u00e9 chv\u00edli zamrkal a okam\u017eit\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Co pros\u00edm?“<\/div>\n
„Jo, jako mo\u017en\u00e1, p\u0159estat se vz\u00e1jemn\u011b v\u00eddat. Vr\u00e1tit se k sob\u011b za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f nebo tak n\u011bco, ale prost\u011b si d\u00e1t p\u0159est\u00e1vku. D\u00e1t si \u010das od sebe, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill vydal n\u011bjak\u00fd zvuk v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti krku, st\u00e1le nev\u011b\u0159il tomu, co to sly\u0161el.<\/div>\n
Dal Tomovi facku na z\u00e1klad\u011b toho, \u017ee byl s n\u011bk\u00fdm v ofici\u00e1ln\u00edm vztahu. S n\u011bk\u00fdm, kdo je jen o p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji p\u0159ipraven d\u00e1t mu kopa\u010dky.<\/div>\n
\n

„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ne? Nejd\u0159\u00edv se na m\u011b na\u0161tve\u0161, a te\u010f mi jen tak \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee bychom si m\u011bli d\u00e1t pauzu?“<\/p><\/div>\n

„Hej, nebu\u010f tak defenzivn\u00ed. Myslel jsem, \u017ee jsem byl ohledn\u011b toho celkem mil\u00fd. Budeme m\u00edt \u0161anci v\u00eddat jin\u00e9 lidi a d\u00fdchat.“<\/div>\n
Bill dop\u00e1len\u011b zask\u0159\u00edpal zuby. „Opravdu hezk\u00e9<\/em>.“<\/div>\n
„Jist\u011b. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, na co ses m\u011b to minule zeptal, a odpov\u011b\u010f je ne. Ne te\u010f. L\u00e1ska je pro star\u0161\u00ed, kluku, a j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 hlavu n\u011bkde v oblac\u00edch. To je v\u0161echno.“<\/div>\n
„Alfonsi\u2026“ Bill polkl, a najednou se na dn\u011b jeho \u017ealudku usadila osam\u011blost a odm\u00edtnut\u00ed, bojuj\u00edc\u00ed s hn\u011bvem, kter\u00fd jim nebyl p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00fdm soupe\u0159em. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se ne poka\u017ed\u00e9 na v\u0161em shodneme, ale tohle je\u2026 no, tohle je ta nejkrut\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou jsi kdy ud\u011blal. V\u00ed\u0161,“ vydechl a znovu si promnul pa\u017ee, aby uklidnil m\u00edrn\u00fd t\u0159es. „M\u016f\u017ee\u0161 to tady ukon\u010dit, j\u00edt v\u00eddat dal\u0161\u00ed lidi, je mi to opravdu jedno, kdy\u017e ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad,“ odml\u010del se a Alfonsovi se rozz\u00e1\u0159ily o\u010di, z\u0159ejm\u011b s jistotou, \u017ee Bill bude s jeho nab\u00eddkou souhlasit.<\/div>\n
„Je to skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad. Pro\u010distit si hlavu a tak, a-„<\/div>\n
\n

M\u00edsto toho se Bill sarkasticky usm\u00e1l a m\u00edrn\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Opravdu jsem se sna\u017eil, aby to mezi n\u00e1mi fungovalo, Ale nemysl\u00edm si, \u017ee bychom m\u011bli tolik probl\u00e9m\u016f, nebo n\u011bjak\u00e9 skute\u010dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee, aby n\u00e1m to zabr\u00e1nilo v pokro\u010den\u00ed kup\u0159edu. Tyhle posledn\u00ed dny mi uk\u00e1zaly tvou dal\u0161\u00ed str\u00e1nku.“ Bill pokr\u010dil rameny a povzdechl si s p\u0159edst\u00edranou spokojenost\u00ed, s lesknouc\u00edma se o\u010dima se obr\u00e1til na mu\u017ee, o kter\u00e9m s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee si ho zaslou\u017eil. „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt a ukon\u010dit to, jsem s t\u00edm v pohod\u011b. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee se bude\u0161 cht\u00edt za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f vr\u00e1tit, nav\u00e1zat p\u0159esn\u011b tam, kde jsme skon\u010dili, ale \u010dek\u00e1 t\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9 probuzen\u00ed – j\u00e1 u\u017e budu d\u00e1vno n\u011bkde d\u00e1l, a ty bude\u0161 tak zdrcen\u00fd.“<\/p><\/div>\n

Alfons pootev\u0159el \u00fasta, ale Bill se u\u017e vydal ke dve\u0159\u00edm a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej chv\u00edli,“ \u0159ekl Alfons kone\u010dn\u011b, popadl jej za pa\u017ei a p\u0159it\u00e1hl si jej zp\u00e1tky k sob\u011b. P\u0159isunul jejich tv\u00e1\u0159e k sob\u011b, ale Bill se z toho sev\u0159en\u00ed vykroutil s tlumen\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem.<\/div>\n
„K \u010dertu, Alfonsi!“ Okam\u017eit\u011b zvedl koleno a zac\u00edlil do Alfonsova rozkroku a n\u00e1sledn\u011b mu dupnul chodidlem na nohu. Nas\u00e1l vzduch mezi zuby a znechucen\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, zat\u00edmco Alfons zasy\u010del a \u00fap\u011bl. „A to jsem si na chv\u00edli za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee j\u00e1 jsem tady okolo ten nejv\u011bt\u0161\u00ed ubo\u017e\u00e1k.“<\/div>\n
Bill za sebou hlasit\u011b pr\u00e1sknul dve\u0159mi, zam\u00ed\u0159il rovnou do p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti domu a ven ze vstupn\u00edch dve\u0159\u00ed. Nechystal se kv\u016fli tomuhle bre\u010det.<\/div>\n
Alespo\u0148 ne, dokud se nevr\u00e1t\u00ed dom\u016f a nevklouzne do sv\u00e9 vl\u00eddn\u00e9 a laskav\u00e9 postele.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel – jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel.<\/em><\/div>\n

\n

Nedok\u00e1zal si ani p\u0159edstavit, \u017ee by se otev\u0159el Felicii nebo Gustavovi tak, jako se otev\u0159el TD. Jak\u00e1 ironie; \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho v\u016fbec neznal. V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl b\u00fdt trochu znepokojen t\u00edm, jak jeho kamar\u00e1d bez tv\u00e1\u0159e tak bezv\u00fdhradn\u011b p\u0159ipustil, jak moc si Billa pova\u017euje jako d\u016fv\u011brn\u00edka, ale nebyl t\u00edm ani v nejmen\u0161\u00edm vyveden\u00fd z m\u00edry. Za\u010d\u00ednal m\u00edt ty sam\u00e9 pocity, a to jej nam\u00edsto toho znepokojovalo.<\/p><\/div>\n

TD mu byl tak zn\u00e1m\u00fd, a p\u0159itom tak mimo jeho dosah – m\u00ed\u010d byl nyn\u00ed na jeho stran\u011b h\u0159i\u0161t\u011b a TD mu d\u00e1val \u0161anci ho zas\u00e1hnout, minout nebo zachytit. C\u00edtil se sp\u00ed\u0161, jako by rad\u011bji prostr\u010dil hlavu tenisovou raketou, ale jeliko\u017e to nebyla jedna z mo\u017enost\u00ed, vydechl, vyt\u00e1hl sv\u016fj laptop a za\u010dal ps\u00e1t.<\/div>\n
<\/p>\n

Kytarista, hudebn\u00edk. M\u00e1m to ale \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem narazil na dal\u0161\u00edho z t\u011bchhle<\/em>. Bill se kr\u00e1tce zamyslel nad sv\u00fdm kamar\u00e1dem, co\u017e nebylo nic nov\u00e9ho, ale s nov\u00fdmi detaily v mysli se pokou\u0161el vytvo\u0159it jasn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavu. V Berl\u00edn\u011b bylo spousta muzikant\u016f, ale on se pokou\u0161el p\u0159edstavit si jednoho z t\u011bch modern\u00edch mlad\u00fdch, s kytarou v ruce a st\u00e1le zv\u011bdavou tv\u00e1\u0159\u00ed, a s \u00fasty, kter\u00e1 vytv\u00e1\u0159ela m\u00e9n\u011b ne\u017e vtipn\u00fd koment\u00e1\u0159, kter\u00fd by p\u0159esto n\u011bkomu p\u0159ivodil sm\u00edch, a to navzdory nedostatku vtipu nebo \u00farovn\u011b.<\/a><\/div>\n

Bill se zamra\u010dil. To zn\u00ed tak zatracen\u011b moc jako Tom.<\/em><\/div>\n
Cynicky si odfrkl a polo\u017eil p\u00ed\u0161\u00edc\u00ed prsty po obou stran\u00e1ch stolu. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Tom, anonymn\u00ed kamar\u00e1d a filozofick\u00e9 diskuze po emailu? No, mo\u017en\u00e1 ne filozofick\u00e9, to si toho p\u0159ipisoval na \u00fa\u010det a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, ale rozhodn\u011b to cht\u011blo trochu v\u00edce koncentrace a trochu v\u00edce zamy\u0161len\u00ed, ke str\u00e1ven\u00ed ka\u017edodenn\u00edm mluven\u00edm o v\u0161em, co nebyl samotn\u00fd fyzick\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n
A bylo to tam zase; Bill Toma podce\u0148oval na z\u00e1klad\u011b ni\u010deho.<\/div>\n
\n

Povzdechl si a vy\u0165ukal rychl\u00fd n\u00e1vrh, ale ne\u017e mohl stisknout tla\u010d\u00edtko odeslat, pr\u00e1skl v\u00edkem laptopu dol\u016f. P\u0159ejel si zuby p\u0159es rty a rozb\u011bhl se do kuchyn\u011b, hluboce d\u00fdchal, zat\u00edmco si p\u0159ipravoval kafe.<\/p><\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 se prost\u011b jen pot\u0159eboval dostat pry\u010d.<\/div>\n
Bill spolknul emoce; up\u0159ednost\u0148oval lhostejnost tak dlouho, jak jen to dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout, zat\u00edmco zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje a otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho \u0161atn\u00edku. Serval tri\u010dka a mikiny z v\u011b\u0161\u00e1k\u016f a ka\u017edou v\u011bc prostudoval, ne\u017e se rozhodl ji odhodit bu\u010f na zem, nebo na postel. Kdy\u017e se jeho prsty omotaly kolem nejstar\u0161\u00edho tri\u010dka, kter\u00e9 m\u011bl st\u00e1le ve sv\u00e9m \u0161atn\u00edku, jeho pohyby se drasticky zpomalily. N\u011b\u017en\u011b ho zvedl a p\u0159ejel rukou p\u0159es mal\u00fd ti\u0161t\u011bn\u00fd troj\u00faheln\u00edk, kter\u00fd byl st\u00e1le v centru tri\u010dka. Po\u0159\u00e1d bylo jeho obl\u00edben\u00e9 a v\u017edycky mu p\u0159ineslo ur\u010dit\u00fd druh \u00fat\u011bchy, kdy\u017e se c\u00edtil nespr\u00e1vn\u011b. Rty se mu rozt\u0159\u00e1sly a on si ze sebe st\u00e1hl rol\u00e1k, kter\u00fd m\u011bl na sob\u011b pro tu se\u0161lost, a okam\u017eit\u011b si na sebe nat\u00e1hl tri\u010dko Pink Floyd. Tentokr\u00e1t se nechystal za\u010d\u00edt vybalovat.<\/div>\n
Zatahal za \u0161upl\u00edky, aby vyt\u00e1hl spodn\u00ed pr\u00e1dlo a pono\u017eky, mal\u00e9 kusy od\u011bvu l\u00e9taly p\u0159es jeho rameno a v\u00edce m\u00e9n\u011b dopadly na sv\u00e9 m\u00edsto na posteli. Ozvalo se hlasit\u00e9 bouchnut\u00ed, kdy\u017e zasunul spodn\u00ed \u0161upl\u00edk zp\u00e1tky na sv\u00e9 m\u00edsto, a on se sklonil, dokud nena\u0161el to, co shodil. Vyt\u00e1hl mobil ze spodn\u00ed \u010d\u00e1sti \u0161atn\u00edku a p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b poskl\u00e1danou cestovn\u00ed ta\u0161ku, kter\u00e1 p\u00e1d mobilu zbrzdila.<\/div>\n
Odhodil ta\u0161ku stranou a p\u0159ejel prsty p\u0159es mobil, ne\u017e ho odemkl.<\/div>\n
<\/p>\n

11 nep\u0159e\u010dten\u00fdch zpr\u00e1v:<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Tom: Bille, promluvme si.<\/em><\/div>\n

Tom: Bille, omlouv\u00e1m se. M\u011bli bychom si promluvit.<\/em><\/div>\n
Tom: Nic to neznamenalo.<\/em><\/div>\n
\n

Seznam pokra\u010doval, ale ka\u017ed\u00e1 zpr\u00e1va odr\u00e1\u017eela tu p\u0159edchoz\u00ed.<\/p><\/div>\n

Nic to neznamenalo, \u0159ekl. Bill si vzal chvilku, aby si ment\u00e1ln\u011b jednu vrazil, a uva\u017eoval, pro\u010d si k \u010dertu tam moc zaslou\u017eil b\u00fdt s\u00e1m. P\u0159ekonal ty odporn\u00e9 my\u0161lenky a stiskl prstem tla\u010d\u00edtko volat.<\/div>\n
\u010cekal bez dechu, zat\u00edmco jeho u\u0161i napl\u0148ovalo zvon\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Hal\u00f3<\/em>?“<\/div>\n

\n

Kdy\u017e Bill vydechl, spolu se vzduchem z n\u011bj vy\u0161el i vzlyk.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Georg odjel a Tom se vydal t\u011b\u017ek\u00fdmi kroky ke sv\u00e9 bytovce, p\u0159i\u010dem\u017e si v\u0161iml jej\u00edch opr\u00fdskan\u00fdch a posprejovan\u00fdch st\u011bn. Mohl by se kv\u016fli tomu c\u00edtit mizern\u011bji, ale nem\u011bl k tomu tu spr\u00e1vnou energii ani motiv, ne dnes ve\u010der. Ud\u011blal n\u011bco dobr\u00e9ho, a p\u0159esto\u017ee to bylo bolestn\u00e9 nechat to j\u00edt, m\u011bl pocit, jako by to byla ta jedin\u00e1 spr\u00e1vn\u00e1 cesta, jak se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1dat. Sd\u00edlejte bohatstv\u00ed, sd\u00edlejte trochu m\u00edru.<\/p><\/div>\n

Proch\u00e1zel si v hlav\u011b v\u0161e, co se pr\u00e1v\u011b d\u011blo, a v\u011b\u0159il, \u017ee se nemohl nach\u00e1zet v lep\u0161\u00ed pozici. M\u011bl speci\u00e1ln\u00ed (a jak Tom v\u011b\u0159il neform\u00e1ln\u00ed) nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed setk\u00e1n\u00ed se zam\u011bstnanci Sterne Music na dvac\u00e1t\u00e9ho osm\u00e9ho, m\u011bl dost pen\u011bz, aby byl dob\u0159e zaji\u0161t\u011bn nejm\u00e9n\u011b na p\u011bt let, a byl nyn\u00ed svobodn\u00fd mu\u017e se spoustou voln\u00e9ho \u010dasu k proh\u00e1n\u011bn\u00ed d\u00edvek.<\/div>\n
Ale nem\u011bl pocit, jako by to sta\u010dilo, a to nen\u00e1vid\u011bl.<\/div>\n
St\u00e1l v hale bytov\u00e9ho domu a \u010dekal na p\u0159\u00edjezd v\u00fdtahu, kdy\u017e se mu rozezvonil telefon s p\u0159\u00edchoz\u00edm hovorem. Trhnul sebou trochu zasko\u010den\u011b a vylovil ho z kapsy. Ani\u017e by vid\u011bl jm\u00e9no, bezmy\u0161lenkovit\u011b hovor zvedl.<\/div>\n
\n

„Hal\u00f3?“<\/p><\/div>\n

Tom telefon p\u0159ekvapen\u00edm m\u00e1lem pustil, ale okam\u017eit\u011b si ho p\u0159itiskl zp\u00e1tky k uchu. Ne\u010dekal, \u017ee se mu dostane odpov\u011bdi v podob\u011b na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, a jeho mysl se rychle vzpamatovala, jak se pokou\u0161el ty tich\u00e9 vzlyky rozeznat.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Bill \u0161kytl a popot\u00e1hl, ruk\u00e1vem si p\u0159itom ot\u0159el nos. Na okam\u017eik nemyslel p\u0159\u00edli\u0161 racion\u00e1ln\u011b a nevzal v \u00favahu, \u017ee Tom nemohl vid\u011bt jeho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed, zat\u00edmco si ot\u00edral slzy, a tak neodpov\u011bd\u011bl. Cht\u011bl pouze sly\u0161et kamar\u00e1d\u016fv hlas, pokud mohly omluvy p\u0159ij\u00edt pozd\u011bji.<\/div>\n
V\u00fdtah zacinkal a dorazil do p\u0159\u00edzem\u00ed, ale Tom z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b. „Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Hloup\u00e1 ot\u00e1zka, hloup\u00e1, hloup\u00e1 ot\u00e1zka<\/em>. „Ah-ehm, jsi dost v po\u0159\u00e1dku na to, abys mi odpov\u011bd\u011bl?“ Zeptal se znepokojen\u011b, b\u00e1l se, \u017ee je to v\u00e1\u017en\u00e9, a zatracen\u011b moc doufal, aby nebylo.<\/div>\n
Bill znovu \u0161kytl, ale z\u00e1rove\u0148 si p\u0159itom odka\u0161lal. „Jo. A-asi jo,“ \u0159ekl ti\u0161e, ale po jeho posledn\u00edm slovu, ani\u017e by to Tom v\u011bd\u011bl, se mu rty nekontrolovateln\u011b rozt\u0159\u00e1sly. Kousl se do jazyka, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud cht\u011bl, aby Tom d\u00e1l mluvil (rad\u011bji, ne\u017e aby mu to polo\u017eil, o \u010dem\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee se na to ur\u010dit\u011b chystal) musel \u0159\u00edct n\u011bco solidn\u00edho.<\/div>\n
„Tomeomlouv\u00e1mseaAlfonsmidalkopa\u010dkyac\u00edt\u00edmsemizern\u011balhaljsemkdy\u017ejsem\u0159ekl\u017eebychomnem\u011blib\u00fdtp\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
Brilantn\u00ed. Stru\u010dn\u00e9 a jasn\u00e9, p\u0159esn\u011b jak to cht\u011bl.<\/div>\n
\n

Tom z toho zachytil jen \u00fatr\u017eky, ale byl si jist\u00fd, \u017ee to byly ty nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed \u00fatr\u017eky. Soucitn\u011b se usm\u00e1l, jak zacouval zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm a s n\u00e1hlou p\u0159edtuchou vyklouzl ven.<\/p><\/div>\n

„No, jsem r\u00e1d, \u017ee u\u017e je to vy\u0159e\u0161eno,“ po\u0161k\u00e1dlil jej. „Rozhodn\u011b st\u00e1lo za to, \u017ee jsem d\u00e1val pozor v univerzitn\u00edch hodin\u00e1ch Hatmatilky.“<\/div>\n
Bill popot\u00e1hl, kdy\u017e se mu ke koutk\u016fm \u00fast p\u0159ipl\u00ed\u017eil \u00fasm\u011bv, ne \u017ee by to Tom snad v\u011bd\u011bl. „M-m\u016f\u017eu t\u011b o n-n\u011bco p-po\u017e\u00e1dat?“<\/div>\n
„Cokoliv,“ sl\u00edbil Tom, nyn\u00ed mnohem uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, zat\u00edmco vyhl\u00ed\u017eel v dlouh\u00e9 ulici n\u011bjak\u00fd tax\u00edk.<\/div>\n
„Mohl bys p\u0159ij\u00edt, jen, abys tady byl nebo tak n\u011bco\u2026?“ Bill nerv\u00f3zn\u011b polkl, jeho hlas byl slab\u00fd a nest\u00e1l\u00fd. Nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee Tom m\u011bl v \u00famyslu pr\u00e1v\u011b to a nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1. Kde jsi?“<\/div>\n
Bill vyhrkl adresu, jen aby ji prapodivn\u011b usly\u0161el v z\u00e1p\u011bt\u00ed zopakovanou Tomov\u00fdm hlasem. S obavami si \u017ev\u00fdkal vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e, ale v\u0161e bylo odehn\u00e1no t\u00edm nejjemn\u011bj\u0161\u00edm zasm\u00e1n\u00edm na druh\u00e9m konci.<\/div>\n
„\u0158idi\u010d tax\u00edku \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tam budu za m\u00e9n\u011b ne\u017e deset minut.“<\/div>\n
Billovi se znovu zaplnily o\u010di slzami a popot\u00e1hl, zat\u00edmco mu posko\u010dilo srdce. A\u010dkoliv, m\u00edsto toho, aby n\u011bco \u0159ekl, ti\u0161e poslouchal, jak Tom ti\u0161e muml\u00e1 o \u010demkoliv a v\u0161em, co se net\u00fdkalo p\u0159ece\u0148ovan\u00e9ho fyzick\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n

autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Bill se usm\u00e1l, jeho perfektn\u00ed dv\u011b \u0159ady zub\u016f se zat\u0159pytily v p\u0159edst\u00edran\u00e9m vesel\u00ed nad Cliffordov\u00fdm nepoveden\u00fdm vtipem. V\u0161ichni kolem n\u011bj se up\u0159\u00edmn\u011b rozesm\u00e1li, ale Billovi to nep\u0159i\u0161lo z\u00e1bavn\u00e9 ani v nejmen\u0161\u00edm. Mo\u017en\u00e1 by p\u0159i\u0161lo, kdyby si dal dal\u0161\u00ed sklenici perfektn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-961","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/961","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=961"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/961\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=961"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=961"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=961"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}