{"id":9617,"date":"2011-01-16T15:30:00","date_gmt":"2011-01-16T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9593"},"modified":"2011-01-16T15:30:00","modified_gmt":"2011-01-16T14:30:00","slug":"love-death-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/16\/love-death-44\/","title":{"rendered":"Love & Death 44."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
Pousm\u011bji se nad obr\u00e1zkem v m\u00e9 ruce… a jakmile se ke mn\u011b dolinou tich\u00e9 kr\u016f\u010dky, jen nesm\u011ble, opatrn\u011b sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed do ob\u00fdv\u00e1ku, odtrhnu sv\u016fj pohled, a\u017e dote\u010f soust\u0159ed\u011bn\u00fd na jednu z tis\u00edce fotek, a vzhl\u00e9dnu k Billovi, pomalu kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edmu ke mn\u011b na koberec.  <\/div>\n
„Opatrn\u011b, br\u00e1\u0161ko,“ m\u016fj \u00fasm\u011bv na okam\u017eik vyst\u0159\u00edd\u00e1 starostliv\u00fd v\u00fdraz, jen\u017e se s pohledem na Billa okam\u017eit\u011b vkrade na moji tv\u00e1\u0159. Jsem r\u00e1d a t\u011b\u0161\u00ed m\u011b, kdy\u017e vid\u00edm, jak ka\u017ed\u00fdm dnem d\u011bl\u00e1  st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed pokroky, nedovedu v\u0161ak potla\u010dit svoji starostlivost a ochranitelsk\u00fd pud, kter\u00fd jsem v\u016f\u010di Billovi v\u017edy c\u00edtil. Navzdory m\u00fdm obav\u00e1m se v\u0161ak jen usm\u011bje a m\u00e9 p\u0159ipom\u00ednce nev\u011bnuje nejmen\u0161\u00ed pozornost.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 j\u00e1  jsem opatrn\u00fd. Po\u0159\u00e1d si je\u0161t\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 fotky?“ ohrad\u00ed  se a svoj\u00ed ot\u00e1zkou z\u00e1m\u011brn\u011b sto\u010d\u00ed n\u00e1\u0161 za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed rozhovor jin\u00fdm sm\u011brem. Nevad\u00ed mi to v\u0161ak. Pozoruji jej, jak se posad\u00ed na hebk\u00fd koberec p\u0159ede mnou, a nato sto\u010d\u00edm pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed na velk\u00fd stoh fotek vedle m\u011b. Vlastn\u011b u\u017e si ani nepamatuji, kde jsem je dnes r\u00e1no objevil. V\u0161echny do jedn\u00e9 byly kr\u00e1sn\u00e9. Ka\u017ed\u00e1 z nich zachycovala jeden z tis\u00edce nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edch okam\u017eik\u016f z na\u0161eho d\u011btstv\u00ed. Ka\u017ed\u00e1 z nich v m\u00e9 mysli vyvolala vzpom\u00ednku na chv\u00edle, kdy jsme byli je\u0161t\u011b mal\u00ed a neud\u011blali bez toho druh\u00e9ho ani krok.  <\/div>\n
„Ano. U\u017e jako mal\u00e9mu blon\u010f\u00e1\u010dkovi ti to moc slu\u0161elo,“ odpov\u00edm mu komplimentem a usm\u011bji se nad dal\u0161\u00ed z tis\u00edce fotek, kter\u00e1 mi pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161la pod ruku. Moc dob\u0159e si pamatuji, jak vznikla. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
*****<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kluci, sedn\u011bte si p\u011bkn\u011b vedle sebe a ud\u011bl\u00e1me si p\u00e1r fotek, ano?“ Simonin hlas se dolinul ke dv\u011bma mal\u00fdm chlapc\u016fm a Simone se s \u00fasm\u011bvem pod\u00edvala na sv\u00e1 dvoj\u010d\u00e1tka, kter\u00e1 se te\u010f bavila t\u00edm, \u017ee rozbalovala v\u0161echny velk\u00e9 i mal\u00e9 d\u00e1rky, kter\u00e9 jim jejich maminka, babi\u010dka a ostatn\u00ed dali. U\u017e sta\u010dila zap\u00e1lit v\u0161ech p\u011bt sv\u00ed\u010dek na velk\u00e9m narozeninov\u00e9m dortu a te\u010f jen \u010dekala, ne\u017e se jej\u00ed dv\u011b slun\u00ed\u010dka posad\u00ed vedle sebe. Moc se t\u011b\u0161ila, a\u017e se kamar\u00e1dk\u00e1m pochlub\u00ed, jak\u00e1 m\u00e1 doma kr\u00e1sn\u00e1 dvoj\u010d\u00e1tka.<\/em>  <\/div>\n
„Tak u\u017e  n\u00e1s m\u016f\u017ee\u0161 vyfotit, mami,“ men\u0161\u00ed blon\u010f\u00e1\u010dek se zvoniv\u011b  zasm\u00e1l a spolu se sv\u00fdm star\u0161\u00edm br\u00e1\u0161kou li\u0161\u00e1cky zamrkali na Simone. Spustila p\u0159ipravenou ruku s fotoapar\u00e1tem a rychle zavrt\u011bla hlavou.<\/em>  <\/div>\n
„Takhle ne. Bille, sedni si hezky vedle Toma, chci v\u00e1s m\u00edt vedle sebe,“ nam\u00edtla nekompromisn\u011b a zavrhla tak sn\u00edmek, kter\u00fd  si spolu dvoj\u010data napl\u00e1novala. Men\u0161\u00ed z dvoj\u010dat nafouklo tv\u00e1\u0159e a zavrt\u011blo hlavou.<\/em>  <\/div>\n
„A pro\u010d  ne?“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee prost\u011b  ne, Bille. Chci v\u00e1s m\u00edt i vedle sebe, nemus\u00edte se na ka\u017ed\u00e9  fotce obj\u00edmat,“ nam\u00edtla a sm\u00ed\u0159liv\u011b  se zad\u00edvala na oba chlapce.<\/em>  <\/div>\n
„Ale j\u00e1  m\u00e1m Tomiho r\u00e1d,“ nam\u00edtl blon\u010f\u00e1\u010dek hl\u00e1skem tak nevinn\u00fdm a and\u00edlkovsk\u00fdm, kter\u00fd Simone dok\u00e1zal v\u017edycky obm\u011bk\u010dit. Zad\u00edvala se na ty dva nevinn\u011b mrkaj\u00edc\u00ed ro\u0161\u0165\u00e1ky, zvl\u00e1\u0161t\u011b pak na mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat… a nakonec p\u0159ik\u00fdvla hlavou.<\/em>  <\/div>\n
„Tomi, nech toho, nechci b\u00fdt na fotce rozcuchan\u00fd,“ zapi\u0161t\u011bl mal\u00fd  blon\u010f\u00e1\u010dek s p\u0159\u00edsn\u011b vzty\u010den\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem a drobn\u00fdmi prst\u00edky si uhladil rozevl\u00e1t\u00e9 blon\u010fat\u00e9 vl\u00e1sky, podobaj\u00edce se sp\u00ed\u0161 jemn\u00e9mu chm\u00fd\u0159\u00ed, kter\u00e9 mu jeho star\u0161\u00ed dvoj\u010de je\u0161t\u011b p\u0159ed chvili\u010dkou rozcuchalo. Naposled se upravil, p\u0159itulil se ke sv\u00e9mu Tomimu a pevn\u011b sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku objal kolem krku. Kr\u00e1sn\u011b se usm\u00e1l, odhalil n\u011bkolik posledn\u00edch ml\u00e9\u010dn\u00fdch zoubk\u016f, kdy\u017e v\u0161ak jejich maminka \u0159ekla s\u00fdr a on uc\u00edtil na sv\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku Tomiho lechtaj\u00edc\u00ed prst\u00edky, hlasit\u011b vyp\u00edskl a zvoniv\u011b se rozchichotal.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
*****<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u011bji se nad vzpom\u00ednkou, je\u017e mi s fotkou v m\u00fdch prstech p\u0159i\u0161la na mysl, a znovu si prohl\u00e9dnu na\u0161e d\u011btsk\u00e9 kuku\u010de. Zat\u00edmco j\u00e1 se nevinn\u011b usm\u00edv\u00e1m jako ten nejhodn\u011bj\u0161\u00ed and\u00edlek, to mal\u00e9 t\u0159e\u0161tidlo vedle m\u011b m\u00e1 pusu od ucha k uchu, sm\u011bje se a v jeho puse m\u016f\u017eu lehce spo\u010d\u00edtat \u0161est ml\u00e9\u010dn\u00fdch zoubk\u016f. I p\u0159esto je v\u0161ak tahle fotka moj\u00ed nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed. Jen z v\u00fdraz\u016f a z \u00fasm\u011bv\u016f na\u0161ich d\u011btsk\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed je vid\u011bt, jak moc \u0161\u0165astn\u00ed doopravdy jsme a jak moc m\u00e1me toho druh\u00e9ho r\u00e1di svou je\u0161t\u011b d\u011btskou l\u00e1skou, plnou objet\u00ed, mazlen\u00ed a vlhk\u00fdch d\u011btsk\u00fdch pusinek.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale tenkr\u00e1t, kdy\u017e  jsem upadl ve \u0161kolce a m\u011bl od\u0159en\u00e1 kolena, tak mi to moc neslu\u0161elo. Pamatuje\u0161 si na to je\u0161t\u011b?“ Billova ot\u00e1zka p\u0159eru\u0161\u00ed v\u0161echny m\u00e9 vzpom\u00ednky a p\u0159inut\u00ed m\u011b zalovit hloub\u011bji v pam\u011bti. Jak bych si to jen mohl nepamatovat? Tenkr\u00e1t jsem se o br\u00e1\u0161ku tak moc b\u00e1l, \u017ee jsem mu bol\u00edstku s\u00e1m o\u0161et\u0159il tak, jak jsem to p\u00e1rkr\u00e1t vid\u011bl u m\u00e1my. B\u00e1l jsem se o n\u011bj a potom tak\u00e9 proto, abychom nedostali v\u00fdprask za dal\u0161\u00ed z na\u0161ich ro\u0161\u0165\u00e1ren. And\u00edlci jsme byli mo\u017en\u00e1 tak na prvn\u00ed pohled, realita byla \u00fapln\u011b jin\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. Hledal jsem l\u00e9k\u00e1rni\u010dku, a pak jsem ti to potaj\u00ed o\u0161et\u0159il a p\u0159elepil, aby to m\u00e1ma nev\u011bd\u011bla. Pi\u0161t\u011bl jsi tehdy na cel\u00fd d\u016fm,“ p\u0159ipomenu mu se sm\u00edchem, kdy\u017e si vybav\u00edm, jak pi\u0161t\u011bl, kdy\u017e jsem mu r\u00e1ny a od\u0159eniny jen jemn\u011b a opatrn\u011b \u010distil l\u00e9\u010divou vodi\u010dkou. M\u00e1ma by mu je vy\u010distila stokr\u00e1t hrub\u011bji a bolestiv\u011bji, aby jej dostate\u010dn\u011b potrestala za jeho lumpa\u010den\u00ed.  <\/div>\n
„V\u017edycky jsi mi byl nabl\u00edzku. V\u017edycky jsi byl u m\u011b, kdy\u017e jsem t\u011b pot\u0159eboval. Nikdo jin\u00fd, jenom ty,“ tich\u00fd zast\u0159en\u00fd hlas protrhne ticho v pokoji tak ti\u0161e, jako by se snad b\u00e1l, \u017ee m\u00e9 u\u0161i zachyt\u00ed jen zlomek z toho, co je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159\u00edkal. Pomalu odlo\u017e\u00edm posledn\u00ed na\u0161i fotku na hrom\u00e1dku vedle sebe a jen v\u00e1hav\u011b vzhl\u00e9dnu k Billov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se te\u010f na m\u011b nev\u011bdomky up\u00edraj\u00ed. Chv\u00edli jen ti\u0161e vy\u010dk\u00e1v\u00e1 a ml\u010d\u00ed, jeho rty se lehce chv\u011bj\u00ed, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale jeho hlas mu to nedovoloval. Pomalu sklop\u00ed tv\u00e1\u0159.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Cht\u011bl bych… cht\u011bl bych ti pod\u011bkovat,“ \u0161eptne a se st\u00e1le sklopenou tv\u00e1\u0159\u00ed  jen nesm\u011ble sv\u011bs\u00ed ramena, jako by pr\u00e1v\u011b \u0159ekl n\u011bco drz\u00e9ho a nep\u0159\u00edpustn\u00e9ho. P\u0159itom v\u0161ak jeho tich\u00e1 prosba nebylo nic, za co by se m\u011bl styd\u011bt.  <\/div>\n
„Za co?“ za\u0161ept\u00e1m v odpov\u011b\u010f, p\u0159esto\u017ee dob\u0159e v\u00edm, o \u010dem chce mluvit. \u0158\u00edkal mi to v posledn\u00edch dnech u\u017e tolikr\u00e1t, a p\u0159esto\u017ee jsem mu u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t \u0159ekl, \u017ee nem\u00e1 za\u010d mi d\u011bkovat, st\u00e1le m\u00e1 pocit, \u017ee jeho d\u00edky jsou m\u00e1lo za to, co pro n\u011bj d\u011bl\u00e1m. P\u0159itom je to \u00fapln\u011b jinak.  <\/div>\n
„Za co? Za to, jak se o m\u011b star\u00e1\u0161, co v\u0161echno pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 a kolik \u010dasu se mnou tr\u00e1v\u00ed\u0161, Tome. Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee to ned\u011bl\u00e1\u0161 jen ze soucitu a z povinnosti, ale proto… proto, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d a \u017ee ti na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Ani nev\u00ed\u0161, jak moc jsem ti za to vd\u011b\u010dn\u00fd,“ odpov\u00ed a tro\u0161ku pozvedne svou, a\u017e dote\u010f sklopenou tv\u00e1\u0159. V jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch mohu nal\u00e9zt mal\u00e9 stopy slz, jist\u011b v\u0161ak v\u00edm, \u017ee to nejsou slzy smutku, bolesti a ani ni\u010deho zl\u00e9ho, n\u00fdbr\u017e slzy mal\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. V\u017edy\u0165 jen \u00fasm\u011bv, zdob\u00edc\u00ed nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9, pln\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky je mi jasnou odpov\u011bd\u00ed. Pousm\u011bji se a s letm\u00fdm \u00fasm\u011bvem, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00edm na m\u00fdch rtech vezmu jednu jeho dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9, n\u011b\u017en\u011b ji hlad\u00edc.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem ti vd\u011b\u010dn\u00fd  za to, jak moc se sna\u017e\u00ed\u0161 a jak velk\u00e9 pokroky ka\u017ed\u00fdm dnem d\u011bl\u00e1\u0161. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny jsi jen sed\u011bl naho\u0159e v pokoji… a te\u010f? Ka\u017ed\u00fd den se lep\u0161\u00ed\u0161 a d\u011bl\u00e1\u0161 mi t\u00edm velkou radost. Jsem na tebe opravdu moc py\u0161n\u00fd, br\u00e1\u0161ko,“ usm\u011bji se a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jen jemn\u011b pohlad\u00edm jeho dla\u0148, st\u00e1le stulenou v t\u00e9 m\u00e9. Opatrn\u011b vzt\u00e1hnu dla\u0148 a b\u0159\u00ed\u0161kem palce jen nesm\u011ble set\u0159u malou, drobnou slzu \u0161t\u011bst\u00ed, t\u0159pyt\u00edc\u00ed se na jeho \u0161\u0165astn\u00e9, usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159i, do kter\u00e9 se te\u010f zad\u00edv\u00e1m.  <\/div>\n
Jeho o\u010di z\u00e1\u0159\u00ed jako ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy na nebi, mohu v nich vid\u011bt v\u0161echnu tu radost, \u0161t\u011bst\u00ed, ty mal\u00e9, z\u00e1\u0159iv\u011b t\u0159pyt\u00edc\u00ed se jisk\u0159i\u010dky, je\u017e je d\u011blaj\u00ed je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edmi a kouzeln\u011bj\u0161\u00edmi. Mohu v nich vid\u011bt, jak moc jej tento okam\u017eik d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm. Ano, i m\u011b d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm… poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, jejich\u017e kr\u00e1sa se ani v nejmen\u0161\u00edm ned\u00e1 srovn\u00e1vat s ni\u010d\u00edm pozemsk\u00fdm. Z\u00e1\u0159e, radost a jisk\u0159i\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed, zra\u010d\u00edc\u00ed se v nich. To, co jsem v nich vid\u011bl v\u010dera, kdy\u017e se sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky dot\u00fdkaly jeho tv\u00e1\u0159e a dlan\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1le nedo\u010dkav\u011bji natahoval k b\u00edl\u00e9mu nebi. Na okam\u017eik jsem nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee by se mnou mohl j\u00edt, ale potom…  <\/div>\n
<\/div>\n
Op\u011bt mi uk\u00e1zal, jak moc mi v\u011b\u0159il. Jeho rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di a usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159, pln\u00e1 nad\u00fdchan\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek m\u011b jen nutila si uv\u011bdomit, jak moc jej m\u00e1m ve skute\u010dnosti r\u00e1d. Jak moc miluji, kdy\u017e  se sm\u011bje, mra\u010d\u00ed, kdy\u017e je p\u0159ekvapen\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd, nebo naopak kdy\u017e vzteky prsk\u00e1 jako k\u0159e\u010dek. Jak moc miluji jeho zv\u011bdavost a nedo\u010dkavost, jeho pali\u010datost a tvrdohlavost. Jak moc miluji jeho hlas, gesta, pohyby, v\u0161echno to, co d\u011bl\u00e1 a co je pro n\u011bj typick\u00e9. Jeho sm\u00edch, pi\u0161t\u011bn\u00ed, nad\u00e1vky a ob\u010dasn\u00e9 zp\u00edv\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 mi svou fale\u0161nost\u00ed dere u\u0161i. Jak moc jej miluji v ka\u017ed\u00e9m okam\u017eiku, kdy\u017e jsem s n\u00edm, od na\u0161eho d\u011btstv\u00ed a\u017e dodnes, v ka\u017ed\u00e9 mal\u00e9 chvilce m\u00e9ho \u017eivota… dokonce i te\u010f, kdy\u017e sed\u00ed jen kousek ode m\u011b, usm\u00edv\u00e1 se a tv\u00e1\u0159\u00ed se jen nesm\u011ble op\u00edr\u00e1 do m\u00fdch jemn\u00fdch, n\u011b\u017en\u00fdch dotek\u016f, kter\u00e9 u\u017e d\u00e1vno p\u0159erostly od st\u00edr\u00e1n\u00ed slz k n\u011b\u010demu \u00fapln\u011b jin\u00e9mu.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Nen\u00ed nic, co bych na n\u011bm nemiloval, nic, co by se mi na n\u011bm nel\u00edbilo. Proto\u017ee v\u0161echno, co jej d\u011bl\u00e1 t\u00edm, k\u00fdm je, je ve skute\u010dnosti kr\u00e1sn\u00e9. I to mal\u00e9 znam\u00ednko na jeho brad\u011b, po n\u011bm\u017e te\u010f p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed b\u0159\u00ed\u0161ko m\u00e9ho palce. I jeho \u00fasm\u011bv, jen nesm\u011ble zdob\u00edc\u00ed jeho tv\u00e1\u0159. I jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di, pln\u00e9 t\u00e9 nejslad\u0161\u00ed tmav\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Nikdy… asi nikdy se mi nedostane odpov\u011bdi na ot\u00e1zku, pro\u010d pr\u00e1v\u011b ony…  <\/div>\n
„Jsi na m\u011b tak hodn\u00fd. Takhle se ke mn\u011b je\u0161t\u011b nikdy nikdo nechoval. A mrz\u00ed m\u011b… moc m\u011b mrz\u00ed, jak jsem se k tob\u011b choval, kdy\u017e ses vr\u00e1til z Ameriky,“ \u0161eptne provinile a odml\u010d\u00ed se, zat\u00edmco j\u00e1 jen zavrt\u00edm hlavou.  <\/div>\n
„Netrap se t\u00edm, je to d\u00e1vno a u\u017e je to pry\u010d. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, \u017ee jsme te\u010f  spolu,“ usm\u011bji se a povzbudiv\u011b pohlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159. Sklop\u00ed sv\u016fj slep\u00fd pohled, zamrk\u00e1 dlouh\u00fdmi, t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00edv\u010d\u00edmi \u0159asami a jen na okam\u017eik se odml\u010d\u00ed.  <\/div>\n
„M\u016f\u017eu k tob\u011b?“ \u0161eptne nesm\u011ble svou ot\u00e1zku, jako by pr\u00e1v\u011b vyslovil n\u011bco velmi troufal\u00e9ho. Z t\u00f3nu jeho hlasu mohu vyc\u00edtit nejistotu, to, jak v\u00e1h\u00e1 a nev\u00ed, jak by sv\u00e1 slova l\u00e9pe poskl\u00e1dal nebo jimi vyj\u00e1d\u0159il svoji prosbu. Ale pro\u010d vlastn\u011b prosbu?  <\/div>\n
„Kdy\u017e jsi byl mal\u00fd, nikdy ses m\u011b neptal,“ nam\u00edtnu a v\u011bdom\u011b tak nech\u00e1m jeho ot\u00e1zku nezodpov\u011bzenou. Co bych na ni asi podle n\u011bj m\u011bl odpov\u011bd\u011bt?  <\/div>\n
„Proto\u017ee… proto\u017ee tenkr\u00e1t jsem byl je\u0161t\u011b mal\u00fd. Te\u010f u\u017e je to jin\u00e9,“ odpov\u00ed slab\u011b rozt\u0159esen\u00fdm hlasem, i p\u0159esto v\u0161ak mohu vyc\u00edtit jeho nervozitu, kterou se p\u0159ede mnou sna\u017e\u00ed skr\u00fdt. Opravdu si tohle mysl\u00ed? <\/p>\n<\/div>\n
„V \u010dem je to jin\u00e9, Bille? Na tom, \u017ee jsi m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka a \u017ee t\u011b m\u00e1m nadev\u0161echno r\u00e1d se p\u0159eci nic nezm\u011bnilo. Pro\u010d najednou tyhle ot\u00e1zky? Copak ty opravdu chce\u0161, abych na n\u011b odpov\u011bd\u011bl? Copak ty nezn\u00e1\u0161 moji odpov\u011b\u010f?“ nam\u00edtnu, neo\u010dek\u00e1v\u00e1m v\u0161ak odpov\u011b\u010f. Nepot\u0159ebuju ji. Odpov\u011bd\u00ed je mi to \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se pomalu, nejist\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed a\u017e ke mn\u011b a nesm\u011ble se p\u0159itul\u00ed do m\u00e9 n\u00e1ru\u010de.  <\/div>\n
P\u0159ivinu jej k sob\u011b a jen s \u00fasm\u011bvem pozoruji, jak si opatrn\u011b pokl\u00e1d\u00e1 na hlavu na moji hru\u010f, aby pod l\u00e1tkou m\u00e9 ko\u0161ile a tri\u010dka a pod moj\u00ed  k\u016f\u017e\u00ed mohl ti\u0161e naslouchat tlukotu m\u00e9ho srdce, je\u017e o pozn\u00e1n\u00ed zrychlilo. Pozoruji jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, je\u017e mi kouzl\u00ed \u00fasm\u011bv na rtech, a usm\u011bji se o to v\u00edc, jakmile je mi odpov\u011bd\u00ed jeho spokojen\u00fd v\u00fdraz a tich\u00e9 vrn\u011bn\u00ed. Hlup\u00e1\u010dek. Jak jen se m\u011b na n\u011bco takov\u00e9ho mohl pt\u00e1t?  <\/div>\n
<\/div>\n
„Kdybys tu nebyl, skon\u010dil bych b\u016fhv\u00edjak. Nev\u00edm, co bych si bez tebe po\u010dal. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d,“ \u0161pitne a rukama m\u011b obejme je\u0161t\u011b v\u00edc kolem pasu, jako by se b\u00e1l, \u017ee jej jen na chvilku opust\u00edm. Usm\u011bji se a dlan\u00ed p\u0159ejedu po jeho z\u00e1dech, jemn\u011b jej tak hlad\u00edc.  <\/div>\n
„A j\u00e1 tebe, Billy. Jsi to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co v \u017eivot\u011b m\u00e1m,“ za\u0161ept\u00e1m a vtisknu p\u00e1r mal\u00fdch, l\u00e1skypln\u00fdch polibk\u016f do jeho uhlov\u011b \u010dern\u00fdch jemn\u00fdch vlas\u016f, vn\u00edmaj\u00edc chv\u011bjiv\u00fd pocit hluboko ve sv\u00e9m nitru, kter\u00fd ve mn\u011b jeho bl\u00edzkost vyvol\u00e1v\u00e1. A\u017e te\u010f si za\u010d\u00edn\u00e1m uv\u011bdomovat, co pro m\u011b ve skute\u010dnosti znamen\u00e1.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Jedin\u00fdm stiskem vypnu televizi a sto\u010d\u00edm sv\u016fj pohled na stvo\u0159en\u00ed, le\u017e\u00edc\u00ed na gau\u010di. Pomalu popojdu bl\u00ed\u017e, odhrnu p\u00e1r uhlov\u011b \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f z jemn\u00e9, b\u00edl\u00e9 pleti a usm\u011bji se, kdy\u017e je mi odpov\u011bd\u00ed  klidn\u00e1, ji\u017e sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Pomalu se k n\u011bmu sklon\u00edm a jen opatrn\u011b jej vezmu do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Na gau\u010di by se moc dob\u0159e nevyspal a j\u00e1 nechci, aby jej z\u00edtra r\u00e1no bolela z\u00e1da.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tich\u00fdmi, pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky zam\u00ed\u0159\u00edm ke schod\u016fm nahoru a jen s \u00fasm\u011bvem, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00edm na m\u00fdch rtech pozoruji Billovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Na okam\u017eik se procitne, zavrt\u00ed, n\u011bco nesouvisle zamuml\u00e1 ze sp\u00e1nku a nato se op\u011bt spokojen\u011b stul\u00ed v m\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Pousm\u011bji se, loktem otev\u0159u dve\u0159e jeho pokoje a pomalu, n\u011b\u017en\u011b jej polo\u017e\u00edm na jeho velkou postel tak, abych jej neprobudil. P\u0159ikryji jeho sp\u00edc\u00ed t\u011blo pe\u0159inou, pol\u00edb\u00edm jej na \u010delo a s tich\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci jen po \u0161pi\u010dk\u00e1ch vycouv\u00e1m ven z pokoje… dokud nenaraz\u00edm do n\u011b\u010deho tvrd\u00e9ho a ostr\u00e9ho.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Sakra,“ zakleju ti\u0161e a za\u00fap\u00edm bolest\u00ed, kdy\u017e bokem naraz\u00edm do ostr\u00e9  hrany Billova psac\u00edho stolu. Zk\u0159iv\u00edm tv\u00e1\u0159, prsty si promnu bolav\u00e9 m\u00edsto a jen bolestn\u011b se oto\u010d\u00edm ke stolu. Rozhl\u00e9dnu se po n\u011bm. V\u0161echno je precizn\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00e9 a vyrovnan\u00e9 p\u0159esn\u011b tak, jak to m\u00e1 b\u00fdt podle Billa a jak to m\u00e1 r\u00e1d.  <\/div>\n
<\/div>\n
Promnu si u\u017e kl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed  se v\u00ed\u010dka a rozost\u0159\u00edm pohled, kdy\u017e sem z chodby dopadne paprsek sv\u011btla. Nahnu se nad malou lampi\u010dku na kraji stolu, o kter\u00e9 jsem ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee ji Bill m\u00e1… moji pozornost v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed upout\u00e1 n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. N\u011bco, co p\u0159il\u00e1k\u00e1 pohled m\u00fdch, t\u00e9m\u011b\u0159 sp\u00edc\u00edch, unaven\u00fdch, kl\u00ed\u017e\u00edc\u00edch se o\u010d\u00ed a na okam\u017eik tak za\u017eene moji nenad\u00e1lou bolest z n\u00e1razu, ji\u017e jsem c\u00edtil je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou. N\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, neoby\u010dejn\u00e9ho a pro m\u011b dosud nezn\u00e1m\u00e9ho. St\u0159edn\u011b velk\u00fd, tenk\u00fd den\u00edk v \u010dern\u00fdch tvrd\u00fdch desk\u00e1ch…  <\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b  mal\u00e1 pozn\u00e1mka k dal\u0161\u00edmu d\u00edlu: o den\u00edku, kter\u00fd  Tom pr\u00e1v\u011b objevil na Billov\u011b  stole, je zm\u00ednka v des\u00e1t\u00e9m d\u00edle, zhruba v druh\u00e9 jeho polovin\u011b. Pro ty, kte\u0159\u00ed na n\u011bj t\u0159eba zapomn\u011bli (co\u017e je po tolika d\u00edlech a informac\u00edch pochopiteln\u00e9 ;-)), aby do p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho d\u00edlu v\u011bd\u011bli souvislosti a net\u00e1pali. A to je asi v\u0161echno, douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m d\u00edl l\u00edbil. Dejte o sob\u011b v\u011bd\u011bt v koment\u00e1\u0159\u00edch \ud83d\ude09 Pa, R. xD<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   Pousm\u011bji se nad obr\u00e1zkem v m\u00e9 ruce… a jakmile se ke mn\u011b dolinou tich\u00e9 kr\u016f\u010dky, jen nesm\u011ble, opatrn\u011b sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed do ob\u00fdv\u00e1ku, odtrhnu sv\u016fj pohled, a\u017e dote\u010f soust\u0159ed\u011bn\u00fd na jednu z tis\u00edce fotek, a vzhl\u00e9dnu k Billovi, pomalu kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edmu ke mn\u011b na koberec.   „Opatrn\u011b, br\u00e1\u0161ko,“ m\u016fj \u00fasm\u011bv<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-9617","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9617","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9617"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9617\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9617"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9617"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9617"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}