{"id":9640,"date":"2011-01-13T18:00:00","date_gmt":"2011-01-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9616"},"modified":"2011-01-13T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-13T17:00:00","slug":"consolador-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/13\/consolador-4\/","title":{"rendered":"Consolador 4."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
* FLASHBACK *<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ rozezn\u011bl se domem David\u016fv drsn\u00fd hlas a j\u00e1 se v rohu sklepa p\u0159ikr\u010dil je\u0161t\u011b v\u00edc. „Vylez ven, v\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee jsi tady. Kdy\u017e nevyleze\u0161, bude to mnohem hor\u0161\u00ed!“ k\u0159i\u010del. Tlumen\u011b jsem vzlyknul, litoval jsem, \u017ee jsem nezvolil vchodov\u00e9 dve\u0159e a neutekl, ale byl jsem tak zmaten\u00fd!<\/em><\/div>\n
Zalapal jsem po dechu, kdy\u017e  se dve\u0159e ke sklepu otev\u0159ely a jen kousek vedle m\u011b  dopadl \u00fazk\u00fd prou\u017eek sv\u011btla.<\/em><\/div>\n
„Tak hele, prohledal jsem cel\u00fd d\u016fm a v\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee jsi tady, jinde u\u017e b\u00fdt nem\u016f\u017ee\u0161. Pochybuju, \u017ee bys utekl, jednak nejsi dostate\u010dn\u011b chytr\u00fd, a nav\u00edc\u2026 musel jsi b\u00fdt vyd\u011b\u0161en\u00fd, ani t\u011b to nenapadlo, vi\u010f?!“ posm\u011b\u0161n\u011b si odfrkl. „Vylez, slibuju, \u017ee t\u011b neuhod\u00edm! Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 svin\u011b,“ pomalu sch\u00e1zel ze schod\u016f.<\/em><\/div>\n
„To pochybuju,“ zamumlal jsem sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem \u00fapln\u011b slep\u00fd a hluch\u00fd?!“ zasy\u010del t\u011bsn\u011b vedle m\u00e9ho ucha. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem vyp\u00edskl a lehce nadsko\u010dil. „Poj\u010f,“ zavr\u010del a prudce m\u011b chytil pod ramenem. Sm\u00fdkl se mnou a sna\u017eil se m\u011b odt\u00e1hnout po schodech nahoru, ale sotva jsme vy\u0161li na sv\u011btlo a j\u00e1 si uv\u011bdomil, co m\u011b \u010dek\u00e1, omdlel jsem.<\/em><\/div>\n
* KONEC FLASHBACKU *<\/strong><\/div>\n
\n
Sotva jsem si to vybavil, pod Tomov\u00fdm t\u011blem a jeho \u017e\u00e1dostiv\u00fdmi doteky jsem ztuhnul. Le\u017eel jsem pod Tomem a doufal, \u017ee si velmi brzy v\u0161imne m\u00e9 zm\u011bny a p\u0159estane.<\/div>\n
„Tome,“ zachrapt\u011bl jsem, polykaj\u00edc slan\u00e9 slzy a jemn\u011b ho odstr\u010dil.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“ okam\u017eit\u011b se vyd\u011b\u0161en\u011b odt\u00e1hl. „Nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ 
„Ne, v tom to nen\u00ed, j\u00e1\u2026 Omlouv\u00e1m se, tohle je mnou, j\u00e1 jen\u2026“ vzlyknul jsem, s pohledem up\u0159en\u00fdm na jeho zvedaj\u00edc\u00ed se hrudn\u00edk. „Promi\u0148, prost\u011b nem\u016f\u017eu,“ prudce jsem se posadil. „V\u00e1\u017en\u011b se omlouv\u00e1m, ale ty\u2026 vzpom\u00ednky. Ony chod\u00ed samy, Tomi! Neptaj\u00ed se, prost\u011b p\u0159ich\u00e1zej\u00ed a p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed to, co m\u011blo b\u00fdt d\u00e1vno zapomenuto.“<\/div>\n
„Neomlouvej se po\u0159\u00e1d, Billy,“ opatrn\u011b objal m\u00e9 t\u011blo, st\u00e1le se ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00ed vzlyky. „M\u011blo m\u011b napadnout, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed vhodn\u00e1 doba.“<\/div>\n
„A kdy bude, Tomi? Nikdy to neskon\u010d\u00ed, David se nevzd\u00e1, zn\u00e1\u0161 ho. Nikdy, Tomi, nikdy to neskon\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Nau\u010d\u00edm t\u011b bojovat s t\u00edm zlem, and\u00edlku,“ za\u0161eptal a za\u010dal mnou pohupovat a neskon\u010dil, dokud jsem neusnul.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
Bylo p\u011bt hodin odpoledne a my se s Tomem, rozvalen\u00ed na pohovce d\u00edvali na jak\u00fdsi po\u0159ad v televizi. Dopoledne jsme m\u011bli n\u00e1v\u0161t\u011bvu v podob\u011b Gustava a Georga, tud\u00ed\u017e v\u011bt\u0161ina na\u0161\u00ed energie zmizela, jeliko\u017e kluci (i p\u0159es chladn\u00e9 po\u010das\u00ed) b\u011bhali po zahrad\u011b a hr\u00e1li vodn\u00ed bitvu, tud\u00ed\u017e ani my s Tomem nez\u016fstali u\u0161et\u0159en\u00ed. Kdy\u017e jsme se kone\u010dn\u011b dostali dom\u016f, byli jsme absolutn\u011b promo\u010den\u00ed, voda z n\u00e1s tekla proudem. Oble\u010den\u00ed jsme dali su\u0161it na topen\u00ed a zabalen\u00ed v dek\u00e1ch si posedali ke krbu, a tak jako za star\u00fdch \u010das\u016f si pov\u00eddali.<\/div>\n
Vzpom\u00ednali jsme na doby na\u0161\u00ed velk\u00e9 sl\u00e1vy, na ve\u010dery str\u00e1ven\u00e9 v klubech, do kter\u00fdch se sch\u00e1zeli lid\u00e9 jen kv\u016fli tomu, aby n\u00e1s alespo\u0148 koutkem oka zahl\u00e9dli. Na dny a noci, kdy po n\u00e1s tesknila nejedna du\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„Dlouho jsem si to necht\u011bl p\u0159iznat,“ ti\u0161e jsem zamumlal do Tomova rytmicky zvedaj\u00edc\u00edho se hrudn\u00edku. „Chyb\u00ed mi koncertov\u00e1n\u00ed, Tomi. Cht\u011bl bych znovu zp\u00edvat,“ povzdechl jsem si.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 zp\u00edvat, kdykoli jen chce\u0161.“<\/div>\n
„Tak jsem to nemyslel. V\u00ed\u0161, cht\u011bl bych st\u00e1t znovu na p\u00f3diu, p\u0159ed lidmi. Sly\u0161et, jak skanduj\u00ed m\u00e9 jm\u00e9no.“<\/div>\n
„M\u00e1m n\u00e1pad!“<\/div>\n
„Jak\u00fd?“ zv\u011bdav\u011b jsem nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Uprav se, p\u016fjdeme ven,“ se sm\u00edchem m\u011b pol\u00edbil a s\u00e1m se zvedl, aby se mohl obl\u00e9knout.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, kam to jdeme?“ zoufale jsem povzdechl po p\u016flhodin\u011b, kdy jsme st\u00e1le \u0161li a cesta konce prost\u011b nenab\u00edrala.<\/div>\n
„Za chv\u00edli tam budeme,“ neztr\u00e1cel humor Tom.<\/div>\n
„Ale m\u011b bol\u00ed no\u017ei\u010dky,“ hran\u011b jsem f\u0148uknul. Ani\u017e by se Tom oto\u010dil, se sm\u00edchem poznamenal n\u011bco ve smyslu- Poj\u010f, ty moje chudinko<\/em>. Na\u0161tvan\u011b jsem si dupnul, ale kdy\u017e jsem vid\u011bl jeho nahrben\u00e1 z\u00e1da, s \u010f\u00e1belsk\u00fdm sm\u00edchem jsem se rozb\u011bhl a sko\u010dil mu na z\u00e1da.<\/div>\n
„Co blbne\u0161?“ pohotov\u011b m\u011b chytil pod koleny.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem, \u017ee m\u011b bol\u00ed nohy, Tomi!“ usm\u00e1l jsem se a rychle ho pol\u00edbil na krk, d\u0159\u00edv, ne\u017e by si toho n\u011bkdo kolem v\u0161iml. „Jin\u00e1 mo\u017enost mi nezb\u00fdvala, pokud chci vid\u011bt to p\u0159ekvapen\u00ed, a j\u00e1 ho vid\u011bt v\u00e1\u017en\u011b chci.“<\/div>\n
„To je od tebe v\u00e1\u017en\u011b moc mil\u00e9,“ poznamenal ironicky, ale hned nato se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Budeme tam brzy?“<\/div>\n
„Na\u0161t\u011bst\u00ed ano, jsi n\u011bjak\u00fd t\u011b\u017ek\u00fd,“ \u0161t\u00edpnul m\u011b do kolene.<\/div>\n
„Au!“ pl\u00e1cnul jsem ho p\u0159es ruce a pevn\u011bji se k n\u011bmu p\u0159itiskl. „Cht\u011bl bych se mazlit, Tomi,“ zavrn\u011bl jsem mu do ucha a jemn\u011b ho skousl.<\/div>\n
„To jsi m\u011bl \u0159\u00edct doma, Billy. Te\u010f u\u017e je pozd\u011b,“ s \u00fasm\u011bvem zamumlal. „Te\u010f p\u016fjdeme do jednoho klubu a doma se m\u016f\u017eeme mazlit t\u0159eba celou noc,“ pohladil m\u011b po noze, ne\u017e mi pomohl z jeho zad sl\u00e9zt.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1me tady?“ z\u00edral jsem na st\u0159\u00edbrn\u00fd n\u00e1pis Avebury<\/em>.<\/div>\n
„Poj\u010f dovnit\u0159, m\u00e1m tam zn\u00e1m\u00e9, na dne\u0161n\u00ed ve\u010der jsem pro tebe n\u011bco za\u0159\u00eddil.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A co?“<\/div>\n
„Z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u011bj a poj\u010f.“<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi!“ vyk\u0159ikl jsem p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e se na m\u011b hned za dve\u0159mi vrhl n\u011bjak\u00fd fotograf.<\/div>\n
„Briane! D\u011bs\u00ed\u0161 mi br\u00e1\u0161ku!“ strhl m\u011b k sob\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed a se jmenovan\u00fdm Brianem si se sm\u00edchem pot\u0159\u00e1sl rukou. „R\u00e1d t\u011b vid\u00edm.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tome. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem tak nasko\u010dil, ale dva roky jsem nevyfotil \u017e\u00e1dnou celebritu, vyv\u011bs\u00edm ji tady na \u010destn\u00e9m m\u00edst\u011b. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Bille,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l a nap\u0159\u00e1hl ke mn\u011b ruku.<\/div>\n
„M\u011b tak\u00e9,“ rukou jsem mu pot\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„V\u0161echno je p\u0159ipraveno?“ ozval se Tom.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, na Karin se m\u016f\u017ee\u0161 spolehnout.“<\/div>\n
„Tomi, o co tu jde?“ nech\u00e1pav\u011b jsem se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi zp\u00edvat p\u0159ed publikem, ne?“ oto\u010dil m\u011b \u010delem k velk\u00e9mu p\u00f3diu, kolem kter\u00e9ho st\u00e1lo a pop\u00edjelo n\u011bkolik des\u00edtek lid\u00ed.<\/div>\n
„Bez tebe zp\u00edvat nebudu!“ vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se st\u00e1hl.<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu kytaru, Billy,“ starostliv\u011b m\u011b pohladil po vlasech.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee v\u00e1m do toho vstupuju, ale v z\u00e1kulis\u00ed jedna kytara schovan\u00e1 je,“ ozval se Brian.<\/div>\n
„No, tak by to m\u011blo b\u00fdt bez probl\u00e9m\u016f,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l Tom a pomalu m\u011b do toho z\u00e1kulis\u00ed vedl. St\u00e1li jsme tam n\u011bkolik minut, \u010dekaj\u00edc, ne\u017e Brian v\u0161echno nachyst\u00e1.<\/div>\n
„Boj\u00edm se,“ za\u0161eptal jsem a p\u0159itulil se k Tomovi.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 \u010deho, oni t\u011b miluj\u00ed a j\u00e1 jsem tu s tebou,“ jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„A co budeme zp\u00edvat?“ <\/div>\n
„P\u00edsn\u011b, kter\u00e9 si \u010dasto zp\u00edv\u00e1\u0161 doma,“ usm\u00e1l se a je\u0161t\u011b jednou m\u011b pol\u00edbil, ne\u017e jsme kone\u010dn\u011b vstoupili na p\u00f3dium.<\/p>\n<\/div>\n
Oslnilo m\u011b sv\u011btlo a j\u00e1 se m\u00e1to\u017en\u011b postavil k mikrofonu. Z\u00edraly na m\u011b des\u00edtky lid\u00ed, vzpomn\u011bl jsem si na \u00fapln\u00e9 za\u010d\u00e1tky, kdy jsme hr\u00e1vali v obdobn\u00fdch klubech.<\/div>\n
Sotva se rozezn\u011bly prvn\u00ed  t\u00f3ny vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z Tomovy kytary, t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b jsem poznal In die Nacht. Posadil jsem se na malou \u017eidli\u010dku vedle Toma a za\u010dal zp\u00edvat p\u00edse\u0148, kter\u00e1 byla slo\u017eena pro Toma.<\/p>\n<\/div>\n
* FLASHBACK *<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Nic takov\u00e9ho se zp\u00edvat nebude, Bille!“ k\u0159i\u010del na m\u011b David.<\/em><\/div>\n
„Fajn! Jdu d\u00e1t p\u0159\u00eddavek,“ odsekl jsem a se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem vyb\u011bhl zp\u00e1tky na p\u00f3dium. „A nyn\u00ed v\u00e1m zahrajeme zbrusu novou p\u00edse\u0148, In die Nacht!“<\/em><\/div>\n
„Bille, neblbni, David n\u00e1s zabije!“ p\u0159ib\u011bhl ke mn\u011b Tom.<\/em><\/div>\n
„Je to NA\u0160E p\u00edse\u0148 a ne jeho,“ zatvrdil jsem se a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e Tom zlehka k\u00fdvnul hlavou, posadil se na \u017eidli\u010dku a za\u010dal hr\u00e1t.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
* KONEC FLASHBACKU *<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Du bist, alles was ich bin und alles was durch meine Adern flie\u00dft,“ z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l na Toma.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. * FLASHBACK * „Bille?“ rozezn\u011bl se domem David\u016fv drsn\u00fd hlas a j\u00e1 se v rohu sklepa p\u0159ikr\u010dil je\u0161t\u011b v\u00edc. „Vylez ven, v\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee jsi tady. Kdy\u017e nevyleze\u0161, bude to mnohem hor\u0161\u00ed!“ k\u0159i\u010del. Tlumen\u011b jsem vzlyknul, litoval jsem, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[393],"tags":[],"class_list":["post-9640","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-consolador"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9640","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9640"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9640\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9640"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9640"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9640"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}