{"id":9642,"date":"2011-01-13T17:00:00","date_gmt":"2011-01-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9618"},"modified":"2011-01-13T17:00:00","modified_gmt":"2011-01-13T16:00:00","slug":"probuzeni-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/13\/probuzeni-16\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 16."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/span><\/strong><\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
Pomohl jsem Billovi p\u0159en\u00e9st n\u011bkter\u00e9 z jeho v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 prozat\u00edm nikdo nevybalil, a z\u016fst\u00e1valy naskl\u00e1dan\u00e9 v objemn\u00fdch ta\u0161k\u00e1ch dole v hale. N\u011bkolik hezk\u00fdch dekorac\u00ed, kter\u00e9 m\u011b napadlo vz\u00edt p\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b jeho bytu, te\u010f trochu zmaten\u011b rozmis\u0165oval po pokoji, hlavu naklon\u011bnou na stranu a z jeho rt\u016f zbyla pro v\u0161echno to soust\u0159ed\u011bn\u00ed jen ostr\u00e1 tenk\u00e1 linka.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Vyrostli jsme, co? Taky jsem sv\u016fj pokoj prvn\u011b v\u016fbec nemohl poznat. V\u00e1\u017en\u011b u\u017e je to tak dlouho, co jsme tu byli naposledy?“ P\u0159esto\u017ee se Bill\u016fv pohled zarazil na mal\u00e9m opr\u00fdskan\u00e9m plak\u00e1tu Neny, byl jsem si jist, \u017ee m\u011b poslouch\u00e1, \u017ee moc dob\u0159e v\u00ed, o \u010dem te\u010f mluv\u00edm. Za tu dobu, co byl bratr v nemocnici, a co jsem o tom v\u0161em mohl v klidu p\u0159em\u00fd\u0161let, mi to pomalu doch\u00e1zelo a zapadalo do sebe jako dva soused\u00edc\u00ed d\u00edlky z puzzle. P\u0159izn\u00e1n\u00ed jeho opravdov\u00fdch cit\u016f ke mn\u011b bylo jen jakousi pomyslnou \u0161pi\u010dkou ledovce toho, co se mezi n\u00e1mi za tu dobu stihlo nahromadit. Neuv\u011bdomoval si to ani jeden z n\u00e1s, ale ve chv\u00edli, kdy to \u0159ekl, jsme si u\u017e d\u00e1vno nebyli tak bl\u00edzc\u00ed, jako tomu b\u00fdvalo d\u0159\u00edv. Ztratili jsme se b\u011bhem t\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 a dlouh\u00e9 j\u00edzdy na tobog\u00e1nu sl\u00e1vy a ani jeden z n\u00e1s nem\u011bl odvahu ani \u010das na to, aby se oto\u010dil p\u0159es rameno a zjistil, \u017ee ten druh\u00fd u\u017e tam d\u00e1vno nesed\u00ed. Sna\u017eil jsem si to zd\u016fvodnit r\u016fzn\u011b, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee chybu jsme ud\u011blali jen my dva a nebyl tady nikdo jin\u00fd, na koho by se dala sv\u00e9st vina.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
\n
„Pokud nepo\u010d\u00edt\u00e1m dny, kdy jsme tu do sebe jen na rychlovku hodili ob\u011bd, abychom m\u00e1mu nena\u0161tvali a zase po patn\u00e1cti minut\u00e1ch vypadli pry\u010d, tak potom mi to p\u0159ipad\u00e1 jako v\u011b\u010dnost. Vlastn\u011b u\u017e ani nev\u00edm, kdy jsem naposledy spal ve svoj\u00ed star\u00e9 posteli.“ Opatrn\u011b se posad\u00ed na kraj postele a m\u00edrn\u00fdm pohupov\u00e1n\u00edm zkou\u0161\u00ed jej\u00ed pevnost.<\/span><\/div>\n
„Tahle postel vydr\u017e\u00ed i n\u00e1let bojov\u00e9ho letadla. Copak si nepamatuje\u0161, kolik pol\u0161t\u00e1\u0159ov\u00fdch bitev jsme tu spolu podnikli? M\u00e1m pocit, \u017ee bychom j\u00ed m\u011bli tro\u0161i\u010dku osv\u011b\u017eit pam\u011b\u0165. Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Nenech\u00e1m mu ani vte\u0159inu na odpov\u011b\u010f a p\u0159edvedu uk\u00e1zkov\u00e9 salto p\u0159\u00edmo doprost\u0159ed postele. Zad\u00fdchan\u00fd se nat\u00e1hnu pro jeden mal\u00fd naducan\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek a pra\u0161t\u00edm s n\u00edm Billa p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Samoz\u0159ejm\u011b to ned\u011bl\u00e1m se stejnou razanc\u00ed, jako kdy\u017e jsme byli mal\u00ed kluci, p\u0159ece jenom jsem m\u011bl v hlav\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u00fd obr\u00e1zek toho, co se stalo p\u0159ed chv\u00edli v koupeln\u011b.<\/span><\/div>\n
Bill nelen\u00ed a \u00fader mi oplat\u00ed s takovou \u0161ikovnost\u00ed, \u017ee m\u00e1m okam\u017eit\u011b plnou pusu kachn\u00edho pe\u0159\u00ed. L\u00edt\u00e1 pokojem je\u0161t\u011b dlouho potom, co se unaven\u00ed sval\u00edme nazad do postele.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, Tome. Na tenhle d\u016fm m\u00e1me jen hezk\u00e9 vzpom\u00ednky, nem\u00e1m se tu \u010deho b\u00e1t.“ Dva \u0159\u00e1dky dokonale b\u00edl\u00fdch zub\u016f se na m\u011b vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00edvaj\u00ed a j\u00e1 jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnu. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak dlouhou cestu jsme museli my dva uj\u00edt, abychom si uv\u011bdomili, \u017ee to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, i p\u0159es v\u0161echny neopakovateln\u00e9 z\u00e1\u017eitky, jsme nechali pr\u00e1v\u011b tady.<\/em><\/span><\/div>\n
„P\u016fjdeme u\u017e sp\u00e1t? Je docela pozd\u011b.“ Podep\u0159u se na prav\u00e9m loktu a s n\u00e1mahou zam\u017eour\u00e1m na ru\u010di\u010dky mal\u00e9ho bud\u00edku. Nem\u016f\u017eu si nev\u0161imnout vyd\u011b\u0161en\u00e9ho v\u00fdrazu, kter\u00fd se Billovi skoro okam\u017eit\u011b objev\u00ed v obli\u010deji.<\/span><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se boj\u00ed\u0161 usnout?“ Odtu\u0161\u00edm intuitivn\u011b d\u016fvod zm\u011bny v jeho n\u00e1lad\u011b a v hlav\u011b se mi vybav\u00ed vzpom\u00ednka na jeho telefon\u00e1t z nemocnice dva dny potom, co se probral z komatu. Podle S\u00e1ry to byl naprosto norm\u00e1ln\u00ed jev, kter\u00fd se \u010dasem s\u00e1m vytrat\u00ed, ale i p\u0159esto jsem si o n\u011bj musel d\u011blat starosti. M\u00edsto toho, aby si mohl odpo\u010dinout a nabral ztracen\u00e9 s\u00edly, vypadal \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm h\u016f\u0159, unaven\u011bji.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Kdy\u017e u\u017e se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed na n\u011bjakou dobu usnout, vzbud\u00ed m\u011b ty pitom\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry. V\u00e1\u017en\u011b u\u017e si p\u0159ipad\u00e1m jako n\u011bjak\u00e1 mumie nebo up\u00edr.“ Sna\u017e\u00ed se sm\u00edchem maskovat zoufal\u00fd t\u00f3n hlasu, ale nikdy nebyl moc dobr\u00fd herec. Okam\u017eit\u011b pozn\u00e1m, jak moc ho to mus\u00ed ve skute\u010dnosti tr\u00e1pit a mo\u017en\u00e1 i psychicky deptat.<\/span><\/div>\n
„Chce\u0161 si pov\u00eddat? Je\u0161t\u011b nejsem zase tak moc ospal\u00fd.“ L\u017eu nejsp\u00ed\u0161 docela okat\u011b, ale Bill se toho okam\u017eit\u011b chytne. Sna\u017e\u00edm se p\u0159emoct st\u00e1le t\u011b\u017e\u0161\u00ed a t\u011b\u017e\u0161\u00ed v\u00ed\u010dka a \u0161t\u00edpaj\u00edc\u00ed o\u010di.<\/span><\/div>\n
„O nehod\u011b? T\u0159eba by ti to pomohlo?“ N\u00e1m ob\u011bma.<\/em> U\u017e tis\u00edckr\u00e1t od t\u00e9 doby, kdy jsme tu byli sami, jsem se na to cht\u011bl zeptat. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem p\u0159\u00edli\u0161 tla\u010dil na pilu a ptal se na n\u011bco, na co jsem nem\u011bl a\u017e takov\u00e9 pr\u00e1vo, ale nemohl jsem si pomoct. P\u0159edstava toho, \u017ee to, co se stalo, se stalo jen a jen kv\u016fli mn\u011b, bylo n\u011bco, co m\u011b za\u017eiva roze\u017e\u00edralo na kousky. Neskute\u010dn\u011b se mi ulevilo, kdy\u017e Bill znovu p\u0159ik\u00fdvl a vlastn\u011b ani nijak neprotestoval.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„V\u00edm, na co se chce\u0161 zeptat. Nejsi prvn\u00ed, m\u00e1ma se m\u011b na to ptala u\u017e v nemocnici a ne jednou. J\u00e1 jen, nevid\u00edm ten den, tu ud\u00e1lost tak jasn\u011b, jak bych si p\u0159\u00e1l. A j\u00ed bych pravdu tak jako tak nikdy ne\u0159ekl. Byl jsem tak hrozn\u011b zklaman\u00fd z toho, co se mezi n\u00e1mi stalo, v\u016fbec jsem v tomhle stavu nem\u011bl sedat za volant. Rad\u0161i jsme ten pitom\u00fd rozhovor m\u011bli zru\u0161it a znovu se poh\u00e1dat. M\u011bl jsem ti utrhnout hlavu, vy\u0161kr\u00e1bat ti o\u010di a naplivat ti do toho, co by ti zbylo z obli\u010deje.“ Mo\u017en\u00e1, \u017ee o tomhle nem\u011bl v \u00famyslu v\u016fbec za\u010d\u00ednat, ale najednou se z ni\u010deho nic vymr\u0161til do tureck\u00e9ho sedu a hlasit\u011b plakal.<\/span><\/div>\n
„Nem\u011bl jsem si toho pitom\u00e9ho telefonu v\u016fbec v\u0161\u00edmat, stejn\u011b ses mi ur\u010dit\u011b v\u016fbec necht\u011bl omluvit, pro\u010d ti v\u017edycky nalet\u00edm?“ Vzlyk\u00e1 u\u017e tak, \u017ee mu jde sotva rozum\u011bt, ale j\u00e1 bohu\u017eel rozum\u00edm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
V\u017edy\u0165 m\u011bl \u00faplnou pravdu. Volal jsem jen proto, abych se ujistil, \u017ee na ten rozhovor nezapomn\u011bl.<\/span><\/em> Nem\u011bl jsem v \u00famyslu se tehdy k tomu v\u0161emu v\u016fbec vracet. Pro\u010d taky? Vedlo by to jen k dal\u0161\u00edm zbyte\u010dn\u00fdm h\u00e1dk\u00e1m a neporozum\u011bn\u00ed. Ale mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b zp\u016fsob, kter\u00fdm jsem se k tomu postavil, v\u0161echno to p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed a ignorace, mohlo za bratrovu nehodu. Hlasit\u011b jsem polkl knedl\u00edk, kter\u00fd se mi bolestiv\u011b vzp\u0159\u00ed\u010dil v krku.<\/span><\/div>\n
„Nem\u00e1m odpov\u011b\u010f, Tome. Netu\u0161\u00edm, co se ve mn\u011b v tu chv\u00edli odehr\u00e1valo a mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem to doopravdy skon\u010dit cht\u011bl. Jsem neuv\u011b\u0159iteln\u00fd sobec. V\u016fbec jsem si v tu chv\u00edli neuv\u011bdomil a nemyslel na to, jak se asi bude c\u00edtit m\u00e1ma s Gordonem, babi\u010dka s d\u011bdou, jak\u00fd o m\u011b v\u0161ichni budou m\u00edt strach.“ Jeho hlas se pomali\u010dku uklid\u0148oval a moje zoufalstv\u00ed rostlo. Opatrn\u011b jsem nahmatal jeho zpocenou dla\u0148, abych ji ukryl ve sv\u00e9 a sna\u017eil se nemyslet na to, \u017ee k tomuhle okam\u017eiku vlastn\u011b v\u016fbec nemuselo doj\u00edt. Mohl b\u00fdt mrtv\u00fd. Mou vinnou.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„A nepomyslel jsi ani na to, jak se asi budu c\u00edtit j\u00e1. Copak m\u011b m\u00e1\u0161 opravdu za tak bezcitnou bestii? Po\u0159\u00e1d jsem p\u0159ece tv\u016fj br\u00e1cha. V\u017edycky t\u011b budu m\u00edt r\u00e1d, bez ohledu na to, jak zl\u00e9 to v tu chv\u00edli mezi n\u00e1mi bude.“ Pravou rukou drt\u00edm jeho \u00fatl\u00e9 rameno a t\u0159esu s n\u00edm takovou silou, \u017ee mu dlouh\u00e9 neu\u010desan\u00e9 vlasy poskakuj\u00ed ze strany na stranu.<\/span><\/div>\n
„Uv\u011bdomuje\u0161 si to v\u016fbec? Jen si p\u0159edstav, kdyby se n\u011bco takov\u00e9ho stalo mn\u011b. Jak by ses v tu chv\u00edli asi c\u00edtil? Dok\u00e1\u017ee\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc bys byl bezmocn\u00fd? Jakou bolest bys c\u00edtil?“ Billovy vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 o\u010di, ve kter\u00fdch se st\u00e1le lesknou zbyte\u010dky slz, m\u011b up\u0159en\u011b pozoruj\u00ed, jako by ani nemrkal.<\/span><\/div>\n
„Um\u0159el bych, kdyby se ti n\u011bco stalo. Puklo by mi srdce.“ Kokt\u00e1 zmaten\u011b a j\u00e1 si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee \u00fapln\u011b stejnou odpov\u011b\u010f mi p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny dala i m\u00e1 halucinace. Co v\u0161echno si na m\u011b ve sv\u00e9m pl\u00e1nu je\u0161t\u011b stihla p\u0159ipravit?<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
*BILL*<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Beze slova jsem z\u00edral do t\u011bch roz\u010d\u00edlen\u00fdch a uk\u0159ivd\u011bn\u00fdch o\u010d\u00ed a doch\u00e1zelo mi, jak velk\u00fd sobec jsem ve skute\u010dnosti byl. To j\u00e1 jsem byl ta bezcitn\u00e1 stv\u016fra a ne on. Tolik se m\u00fdlil, kdy\u017e mi vy\u010d\u00edtal, \u017ee jsem na n\u011bj nepomyslel. Byl t\u00edm jedin\u00fdm bodem, ke kter\u00e9mu jsem se po celou tu dobu p\u0159ed nehodou up\u00ednal. Myslel jsem jen na to, jak ho co nejbolestiv\u011bji zas\u00e1hnout, jak ho srazit na kolena a za\u0159\u00eddit, aby kone\u010dn\u011b trp\u011bl. V\u016fbec jsem nem\u011bl v \u00famyslu se zab\u00edt. Cht\u011bl jsem ho jen vyd\u011bsit, p\u0159im\u011bt ho k tomu, aby se t\u0159\u00e1sl strachy a donutit ho k tomu, aby o m\u011b projevil starost. A to v\u0161echno se mi te\u010f do punt\u00edku plnilo. Nem\u011blo to jedin\u00fd kaz, v\u0161echno bylo p\u0159esn\u011b tak, jak jsem si to ve sv\u00e9 hloup\u00e9 hlav\u011b vysnil. A\u017e na to, \u017ee m\u011b nemiloval. Nic na sv\u011bt\u011b, p\u0159ece nemohlo zm\u011bnit jeho n\u00e1zor, ani m\u00e1 smrt ne. Jak jsem ho jen mohl takhle tr\u00e1pit? Copak jsem mu po tomhle mohl je\u0161t\u011b n\u011bkdy n\u011bco vy\u010d\u00edtat?<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nen\u00ed to tv\u00e1 vina, Tome. V\u00e1\u017en\u011b se obvi\u0148uje\u0161 \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. I kdybych se v tu chv\u00edli zab\u00edt opravdu cht\u011bl, bylo by to jen z moj\u00ed vlastn\u00ed nedosp\u011blosti a blbosti. A jestli v\u0161echen tenhle tv\u016fj z\u00e1jem p\u0159edst\u00edr\u00e1\u0161 jen proto, \u017ee m\u00e1\u0161 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, a chce\u0161 je uml\u010det, nam\u00e1h\u00e1\u0161 se s t\u00edm divadlem zbyte\u010dn\u011b. Nem\u00e1\u0161 to zapot\u0159eb\u00ed.“ Trv\u00e1 mi v\u011b\u010dnost, ne\u017e ze sebe sv\u00e9 nehor\u0161\u00ed obavy nadobro vysouk\u00e1m, ale dlu\u017eil jsem mu to. Jestli m\u011bl n\u011bkdo povinnost zprostit ho toho balvanu, byl jsem to jedin\u011b j\u00e1. I kdy\u017e to v re\u00e1lu znamenalo to, \u017ee jsem si ho hodil rovnou na hlavu a definitivn\u011b tak poh\u0159bil v\u0161echny nad\u011bje. V\u017edy je pr\u00fd nad\u011bje. Ale kam potom zmizela ta m\u00e1?<\/em> Objevila se ve chv\u00edli, kdy\u017e se ke mn\u011b Tom v rozpac\u00edch naklonil a pol\u00edbil moje p\u0159ekvapen\u00edm strnul\u00e9 rty. Nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed o tom, pro\u010d to ud\u011blal. Neexistovalo jedin\u00e9 logick\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed a j\u00e1 ho nepot\u0159eboval. Pr\u00e1v\u011b mi kdosi tam naho\u0159e odemykal br\u00e1nu do R\u00e1je a bylo jen na mn\u011b, jestli vejdu, anebo z\u016fstanu venku s nosem zv\u011bdav\u011b p\u0159itisknut\u00fdm na skle.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Gia<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia Pomohl jsem Billovi p\u0159en\u00e9st n\u011bkter\u00e9 z jeho v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 prozat\u00edm nikdo nevybalil, a z\u016fst\u00e1valy naskl\u00e1dan\u00e9 v objemn\u00fdch ta\u0161k\u00e1ch dole v hale. N\u011bkolik hezk\u00fdch dekorac\u00ed, kter\u00e9 m\u011b napadlo vz\u00edt p\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b jeho bytu, te\u010f trochu zmaten\u011b rozmis\u0165oval po pokoji, hlavu naklon\u011bnou na stranu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-9642","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9642","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9642"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9642\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9642"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9642"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9642"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}