{"id":9648,"date":"2011-01-12T18:00:00","date_gmt":"2011-01-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9624"},"modified":"2011-01-12T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-12T17:00:00","slug":"krysar","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/12\/krysar\/","title":{"rendered":"Krysa\u0159"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm, op\u011bt a zase se hl\u00e1s\u00edm j\u00e1 \ud83d\ude42  no, tak jsem si ud\u011blala radost t\u00edm, \u017ee jsem si vyrazila na muzik\u00e1l Krysa\u0159, proto\u017ee jsem ho u\u017e  dlouho cht\u011bla vid\u011bt a Landovy p\u00edsni\u010dky k n\u011bmu m\u011b absolutn\u011b okouzluj\u00ed. No a jak\u00e9 jsou z toho moje dojmy, asi ani nemus\u00edm vykl\u00e1dat, kdy\u017e jsem z toho hned po n\u00e1vratu sesmolila jednor\u00e1zovku \ud83d\ude00 sice se asi bude od origin\u00e1lu trochu odli\u0161ovat, ale holt nejsem kop\u00edr\u00e1k, abych d\u011blala to sam\u00e9 jen v imitaci na\u0161ich dvoj\u010dat, to by byla p\u0159ece nuda \ud83d\ude00 tak snad se v\u00e1m tahle inovace bude l\u00edbit… a snad jsem to moc nepokazila p\u00e1r vlo\u017een\u00fdmi p\u00edsni\u010dkami, ale j\u00e1 prost\u011b, kdy\u017e si vybav\u00edm ten Land\u016fv dokonal\u00fd chraplav\u00fd hlas (snad m\u011b m\u016fj \u010desk\u00fd hudebn\u00ed mil\u00e1\u010dek neukamenuje za ob\u010dasn\u00e9 pozm\u011bn\u011bn\u00ed textu p\u00edsni\u010dek, a\u010d pochybuju, \u017ee v\u00ed o existenci tohohle blogu), tak bez n\u011bj by prost\u011b Krysa\u0159 nemohl b\u00fdt!!! tak jsem to zredukovala jenom na ty moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed, ale… no, snad jsem to t\u00edm prost\u011b nepoto – tamto \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jinak tuhle pov\u00eddku bych cht\u011bla v\u011bnovat t\u0159em osob\u00e1m. Ja\u0148uli za pevn\u00e9 nervy p\u0159i betareadu a veden\u00ed blogu… a Ondin\u011b s Jan\u010dou. Jsou to ty nejpoctiv\u011bj\u0161\u00ed koment\u00e1torky, s nimi\u017e jsem se v pr\u016fb\u011bhu m\u00e9 dvou a p\u016fl let\u00e9 existence na tomhle blogu setkala, tak tohle holky m\u00e1te za odm\u011bnu \ud83d\ude42 j\u00e1 v\u00e1m to u jedn\u00fd pov\u00eddky u\u017e slibovala, \u017eejo? \ud83d\ude42 a vy jste si ur\u010dit\u011b myslely, \u017ee jsem to pl\u00e1cla jen tak \ud83d\ude00 tak pokud se na tohle vrhnete, tak si to u\u017eijte, je to sice pro v\u0161echny… ale hlavn\u011b pro v\u00e1s!!!<\/em>  <\/div>\n
PS: \u010dten\u00e1\u0159i m\u00fdch rozepsan\u00fdch z\u00e1le\u017eitost\u00ed, nebojte se, pov\u00eddky neupadly v zapomn\u011bn\u00ed, jen te\u010f nem\u00e1m tu spr\u00e1vnou slinu \ud83d\ude42 ale v\u0161ak ona p\u0159ijde, a\u017e chytnu jednou ang\u00ednu, bude dlouh\u00e1 a hust\u00e1 a pak se to zas rozjede \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Ponur\u00e9 ulice neoza\u0159ovala jedin\u00e1 pochode\u0148. Ani slune\u010dn\u00ed paprsek. V\u0161ude bylo temno, pochmurno, tak, jak to asi vypad\u00e1 jen p\u00e1r des\u00edtek minut p\u0159ed soumrakem v osam\u011bl\u00fdch m\u011bste\u010dk\u00e1ch. Kaln\u00e9 mraky hrozily, \u017ee co chv\u00edli p\u0159ijde d\u00e9\u0161\u0165, nic takov\u00e9ho ale nep\u0159i\u0161lo. Jedin\u00e9, co se do ulic dostalo, byla hust\u00e1, l\u00edn\u011b se p\u0159evaluj\u00edc\u00ed mlha, kter\u00e1 m\u00edsty ukr\u00fdvala rozh\u00e1zen\u00e9 odpadky… a jen opravdu bystr\u00e9 o\u010di by dok\u00e1zaly rozeznat, jak se \u010das od \u010dasu rychle mihne malinkat\u00fd \u010dern\u00fd st\u00edn drz\u00e9ho hlodavce, hledaj\u00edc\u00edho si ve smet\u00ed ob\u017eivu a rozn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edho mor. Pob\u00edhaj\u00edc\u00ed a sl\u00edd\u00edc\u00ed krysy byly sice tu\u0161it jen sem tam, ale ve skute\u010dnosti jich bylo ve m\u011bst\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. Mnoh\u00e9 jsou po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b docela plach\u00e9, \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc z nich si ale u\u017e nic ned\u011bl\u00e1 ani z lid\u00ed. Den ode dne je jejich drzost siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Jedna z nich pr\u00e1v\u011b zvedla hlavu, aby spat\u0159ila nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho. Nakr\u010dila \u010dum\u00e1\u010dek, ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b zav\u011bt\u0159ila… a s tich\u00fdm p\u00edsknut\u00edm pro jistotu utekla do sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e.  <\/div>\n
Mlhou se toti\u017e prod\u00edral n\u011bkdo, kdo kolem sebe \u0161\u00ed\u0159il pocit nejistoty, strachu a obav. Vysok\u00e1  \u0161t\u00edhl\u00e1 postava byla zahalena \u0161edo – \u010dern\u00fdm pl\u00e1\u0161t\u011bm, pokryt\u00fdm prachem z dalek\u00fdch cest, k\u00e1p\u011b zakr\u00fdvala cel\u00fd obli\u010dej i dlouh\u00e9 havran\u00ed vlasy. Temn\u00e9 o\u010di co chv\u00edli bl\u00fdskly zpoza st\u00ednu hal\u00edc\u00edho obli\u010dej a pod pl\u00e1\u0161t\u011bm, p\u0159ilo\u017eena v bl\u00edzkosti srdce, se nach\u00e1zela p\u00ed\u0161\u0165ala vyroben\u00e1 z kosti.<\/div>\n
Nikdo tady dosud toho \u010dlov\u011bka nevid\u011bl, p\u0159esto v\u0161ak i t\u011bch p\u00e1r, co spat\u0159ili jeho obrys v mlze, okam\u017eit\u011b uteklo do sv\u00fdch p\u0159\u00edbytk\u016f. Nezn\u00e1m\u00fd p\u0159\u00edchoz\u00ed jim nah\u00e1n\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei a nikdo, nikdo mu necht\u011bl pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e a u\u017e v\u016fbec ne do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Na prvn\u00ed pohled znud\u011bn\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e k br\u00e1n\u011b starostova s\u00eddla a a\u010d by si to nikdo z m\u011bsta nedovolil, on t\u0159ikr\u00e1t do mohutn\u00fdch dve\u0159\u00ed ude\u0159il p\u011bst\u00ed. P\u0159esto\u017ee se troj\u00ed zabu\u0161en\u00ed je\u0161t\u011b chv\u00edli rozl\u00e9halo v ozv\u011bn\u011b, ruka, kter\u00e1 zvuky vyvolala, byla v kontrastu se silou \u00fader\u016f neuv\u011b\u0159iteln\u011b k\u0159ehk\u00e1 a \u00fatl\u00e1. Po\u010dkal, dokud mu nebylo otev\u0159eno, nicm\u00e9n\u011b na doprovod slu\u017eebnictva, kter\u00e9 m\u011blo za \u00fakol se kolem n\u011bj seb\u011bhnout, ne\u010dekal, a s\u00e1m ml\u010dky do\u0161el a\u017e do starostovy kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„A vida!“ zaradoval se starosta a zamnul si ruce. „Tak\u017ee jste dostal mou \u017e\u00e1dost o to, abyste p\u0159i\u0161el a n\u011bjak s t\u011bmi krysami zato\u010dil.“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e ale jasn\u011b \u010dlov\u011bk pod k\u00e1p\u00ed.<\/div>\n
„Dobr\u00e1 tedy,“ vstal starosta ze sv\u00e9ho k\u0159esla. „Vy ty zav\u0161iven\u00e9 potvory vy\u017eenete, a kdy\u017e se v\u00e1m to povede, bude va\u0161e odm\u011bna tis\u00edc zlat\u00fdch. Souhlas\u00edte, pane… hmmm…?“<\/div>\n
Odml\u010del se v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed jm\u00e9na, tajemn\u00e1 postava v\u0161ak jenom p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Nem\u00e1m jm\u00e9no. M\u00e1m tis\u00edc jmen, ale p\u0159esto mi \u017e\u00e1dn\u00e9 nepat\u0159\u00ed. Snad nej\u010dast\u011bji mi \u0159\u00edkaj\u00ed Krysa\u0159. S va\u0161\u00ed odm\u011bnou souhlas\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Starosta si ho lehce nad\u0159azen\u011b  p\u0159em\u011b\u0159il pohledem. To je ale drzoun, nep\u0159edstavit se! Ale co, bude mu to str\u017eeno na odm\u011bn\u011b. P\u0159istoupil k n\u011bmu o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„V\u00edte… z\u00edtra vd\u00e1v\u00e1m svou dceru. Bude tam mnoho vz\u00e1cn\u00fdch host\u016f. Jenom\u017ee jak asi v\u00edte, ty krysy jsou v\u0161ude!“ rozhodil rozho\u0159\u010den\u011b rukama a na chvilku se odml\u010del. „Ne\u017e za\u010dnete se svou prac\u00ed… nebyla by pro v\u00e1s pot\u00ed\u017e p\u0159ijmout m\u00e9 pozv\u00e1n\u00ed na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed veselen\u00ed se, kde byste hl\u00eddal, aby se \u017e\u00e1dn\u00e1 z t\u011bch zatracen\u00fdch besti\u00ed nedostala a\u017e ke svatebn\u00edmu stolu?“<\/div>\n
„Ne, nebyla,“ zavrt\u011bl hlavou Krysa\u0159.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b!“ zaradoval se starosta. „Tak jsme tedy domluveni! Nyn\u00ed si b\u011b\u017ete odpo\u010dinout, mus\u00edte b\u00fdt po dlouh\u00e9 cest\u011b znaven.“<\/p>\n<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne ve smluvenou hodinu st\u00e1l Krysa\u0159 p\u0159ed m\u00edstn\u00ed hosp\u016fdkou. Nechal se p\u0159\u00edmo starostou odv\u00e9st ke stolu, s\u00e1m si v\u0161ak nakonec vybral m\u00edsto pon\u011bkud bokem. Skute\u010dn\u011b, jako by tu\u0161ily jeho p\u0159\u00edtomnost, neuk\u00e1zala se tu ani na z\u00e1blesk vte\u0159iny jedin\u00e1 krysa, a\u010dkoliv hostina l\u00e1kav\u011b von\u011bla. Mnohem v\u011bt\u0161\u00ed byl strach z toho nezn\u00e1m\u00e9ho tajupln\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
K pit\u00ed si nechal do \u010d\u00ed\u0161e nal\u00edt jenom oby\u010dejnou vodu a ml\u010dky pozoroval d\u011bn\u00ed kolem sebe. P\u016fvabn\u00e1 nev\u011bsta spolu se sv\u00fdm man\u017eelem tan\u010dila, v\u0161ichni se veselili… kdy\u017e vtom najednou uvid\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bkoho.<\/p>\n<\/div>\n
Kouzlo okam\u017eiku bylo natolik siln\u00e9, \u017ee donutilo Krysa\u0159e vst\u00e1t ze \u017eidle, kdy\u017e se v m\u00edstnosti objevil starost\u016fv mlad\u0161\u00ed syn. Vlasy m\u011bl spleten\u00e9 do mnoha cop\u00e1nk\u016f a po chv\u00edli zdraven\u00ed se se sv\u00fdmi p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi a gratulacemi sest\u0159e nev\u011bst\u011b, i on uvid\u011bl postavu zahalenou v pl\u00e1\u0161ti a k\u00e1pi. Jako v transu se mlad\u00fd Tom vydal sm\u011brem k tomu cizinci. Uc\u00edtil to, co snad je\u0161t\u011b nikdy, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo pod k\u00e1p\u00ed na chvili\u010dku zahl\u00e9dnout odlesk temn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. T\u011blem mu projel spaluj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1r a mraziv\u00fd chlad z\u00e1rove\u0148 ve chv\u00edli, kdy se jejich ruce o sebe nezam\u00fd\u0161len\u011b ot\u0159ely. Ten dotyk sice trval ani ne vte\u0159inu, jeho intenzitu si v\u0161ak oba dva uv\u011bdomovali v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho.  <\/div>\n
Jakmile v\u0161ak Krysa\u0159  ti\u0161e promluvil, Tom nemohl jinak, ne\u017e v \u0161oku a \u00fa\u017easu vz\u00edt nohy na ramena. Uprchl do sv\u00e9ho pokoje, kdy\u017e se v\u0161ak p\u0159ibl\u00ed\u017eil k oknu, vid\u011bl st\u00e1t p\u0159ed domem tajemn\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho. M\u00edrn\u00fd v\u00e1nek vlnil o\u0161um\u011bl\u00fd dlouh\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 a zpod k\u00e1p\u011b vykukoval tenk\u00fd pram\u00ednek vlas\u016f.<\/div>\n
Chv\u00edli na sebe jen tak koukali, ne\u017e se Krysa\u0159, p\u0159esto\u017ee mu po\u0159\u00e1d srdce tepalo neskute\u010dn\u011b rychle, oto\u010dil k odchodu. Nedok\u00e1zal u\u017e d\u00e9le hled\u011bt do t\u011bch kouzeln\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho hypnotizovaly.  <\/div>\n
Zav\u00ed\u0159il pl\u00e1\u0161t\u011bm a Tomovi, kter\u00fd pon\u011bkud posmutn\u011bl, zmizel v hlubin\u00e1ch \u0161era. Rychl\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e do sv\u00e9ho pronajat\u00e9ho pokoje. Napil se \u010derstv\u00e9 vody, pojedl trochu chleba a pokusil se usnout. Nemohl v\u0161ak zabrat ani omylem a jen se bezc\u00edln\u011b p\u0159evaloval z boku na bok. A\u017e o t\u0159et\u00ed hodin\u011b rann\u00ed to nevydr\u017eel. Vstal, otev\u0159el okno a nastavil tv\u00e1\u0159 no\u010dn\u00edmu chladiv\u00e9mu vzduchu.<\/div>\n
D\u00edky tomu, \u017ee te\u010f v noci nem\u011bl k\u00e1pi, by ten, kdo by ho vid\u011bl, mohl spat\u0159it jeho kr\u00e1snou, sn\u011bhov\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159 s velik\u00fdmi, \u010dern\u011b lemovan\u00fdmi kukadly. Dlouh\u00e9 vlasy mu jemn\u011b povl\u00e1valy kolem obli\u010deje a on i ve vl\u00e1dnouc\u00ed tm\u011b bystr\u00fdma o\u010dima dok\u00e1zal rozeznat m\u00edhaj\u00edc\u00ed se st\u00edny z\u00e1ke\u0159n\u00fdch hlodavc\u016f. Ti\u0161e si povzdychl, a ani\u017e by si to uv\u011bdomil, jeho rty za\u010dal opou\u0161t\u011bt tichoulink\u00fd, ale dech berouc\u00ed zp\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u00edm, pro\u010d jsem posledn\u00ed noc nemohl sp\u00e1t,<\/div>\n
p\u0159ece nen\u00ed tu nic, \u010deho m\u011bl bych se b\u00e1t,<\/div>\n
jdu zas krysy jak obvykle na smrt hn\u00e1t,<\/div>\n
co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad?<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edm, co je um\u00edrat, zn\u00e1m v\u0161echnu bolest tady toho sv\u011bta,<\/div>\n
mn\u011b neubl\u00ed\u017e\u00ed  nen\u00e1vist, u\u017e v\u016fbec ne zl\u00e1 v\u011bta,<\/div>\n
kdy\u017e cit se zvolna probouz\u00ed, to s Krysa\u0159em je veta,<\/div>\n
mus\u00edm odej\u00edt hned, jak dozn\u00ed  p\u00edse\u0148 stalet\u00e1!<\/p>\n<\/div>\n
Rad\u0161i a\u0165 pojdu, a\u0165 smrt m\u011b skol\u00ed,<\/div>\n
l\u00e1ska nepat\u0159\u00ed do srdce Krysa\u0159e!<\/div>\n
Co po mn\u011b chce\u0161, osude? V\u017edy\u0165 to bol\u00ed!<\/div>\n
Pro\u010d pod\u00edval jsem se dnes tomu chlapci do tv\u00e1\u0159e?<\/p>\n<\/div>\n
Na obzoru vid\u00edm matn\u011b  rudou skvrnu, je jako krev,<\/div>\n
k tomu sly\u0161\u00edm, a to je \u0161patn\u011b, lid\u00ed \u0159ev.<\/p>\n<\/div>\n
Jak voda dav se val\u00ed, te\u010f u\u017e jej nezastav\u00ed nejpevn\u011bj\u0161\u00ed val,<\/div>\n
ta s\u00edla trh\u00e1 sk\u00e1ly a B\u016fh se na to ani rad\u0161i ned\u00edval…<\/div>\n
Vid\u00edm, jak domy ho\u0159\u00ed, jak n\u011bkdo bezd\u016fvodn\u011b krev tu prol\u00e9v\u00e1,<\/div>\n
jak hodnoty se bo\u0159\u00ed, z t\u00fd hr\u016fzn\u00fd p\u0159edstavy m\u011b horko pol\u00e9v\u00e1!<\/p>\n<\/div>\n
Mus\u00edm z\u016fstat t\u00edm, k\u00fdm jsem byl,<\/div>\n
jako pr\u00e1zdn\u00fd pokoj v opu\u0161t\u011bn\u00fdm dom\u011b.<\/div>\n
D\u00edky za to, \u017ee jsem pochopil,<\/div>\n
\u017ee l\u00e1ska nen\u00ed pro m\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e si povzdychnul a odhrnul si vlasy z tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e pohl\u00e9dl sm\u011brem ke starostovu domu. U srdce ho bolelo, ale on v\u011bd\u011bl, \u017ee po skon\u010den\u00ed sv\u00e9ho  \u00fakolu bude muset odej\u00edt… pokud nechce, aby se lidem \u017eij\u00edc\u00edm tady, a s nimi i Tomovi, stalo n\u011bco o\u0161kliv\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
„Osude, jak jsem ti te\u010f za v\u00fdstrahu vd\u011b\u010dn\u00fd,<\/div>\n
je\u0161t\u011b dneska tohle m\u00edsto opust\u00edm,<\/div>\n
pro tenhle kraj jsem velmi nebezpe\u010dn\u00fd,<\/div>\n
d\u00edky za to, \u017ee to v\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e procitl z n\u00e1ru\u010d\u00ed sp\u00e1nku, byl u\u017e b\u00edl\u00fd den. V\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1ce na n\u011bj \u010dek\u00e1 v noci a zap\u0159em\u00fd\u0161lel, \u010d\u00edm si dne\u0161n\u00ed den zkr\u00e1t\u00ed. Prot\u00e1hl se, pojedl skromnou sn\u00eddani, zahalil se do sv\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b a tich\u00fdmi kroky se vydal za m\u011bsto, na sam\u00fd kraj skalnat\u00e9ho \u00fatesu, pod n\u00edm\u017e divoce bublala \u0159eka.<\/div>\n
Netu\u0161il v\u0161ak, \u017ee je sledov\u00e1n. Zarazil ho a\u017e ciz\u00ed, ale p\u016fvabn\u00fd hlas, kter\u00fd by poznal mezi tis\u00edci jin\u00fdmi.<\/p>\n<\/div>\n
„St\u016fj, ty, co jen skr\u00fdv\u00e1\u0161 tv\u00e1\u0159,<\/div>\n
tv\u016fj hlas t\u011b prozrad\u00ed, <\/div>\n
ty zajals mou du\u0161i a srdce mi bu\u0161\u00ed,<\/div>\n
kdy\u017e stoj\u00ed\u0161 v pozad\u00ed, v pozad\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Krysa\u0159 se prudce oto\u010dil, aby pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e tomu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edmu chlapci na sv\u011bt\u011b. Chv\u00edli na n\u011bj hled\u011bl a pak si v\u0161imnul, \u017ee Tom m\u00e1 velmi smutn\u00e9 o\u010di, ale i p\u0159esto mu v nich \u017ehne t\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1bo\u017en\u00e1 oddanost a obdiv.<\/div>\n
Tom se jemn\u011b usm\u00e1l a nespou\u0161t\u011bl z tajemn\u00e9ho Krysa\u0159e o\u010di. Jeho du\u0161\u00ed zm\u00edtaly j\u00edm dosud nepoznan\u00e9 emoce. Na chvilku se odml\u010del a smutn\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, s kolika d\u00edvkami u\u017e ho otec cht\u011bl o\u017eenit. On k nim ale nikdy nic nec\u00edtil. Jestli kdy c\u00edtil v hrudi ten pocit, kter\u00e9mu v\u0161ichni \u0159\u00edkaj\u00ed l\u00e1ska, bylo to a\u017e te\u010f, kdy\u017e hled\u011bl na toho nezn\u00e1m\u00e9ho, kter\u00fd se b\u011bhem jeho zp\u011bvu zastavil a op\u011bt k n\u011bmu nato\u010dil zahalenou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Nejsi z tamt\u011bch z\u00e1stup\u016f d\u00edvek spadl\u00fdch z nebe,<\/div>\n
co v\u0161echny m\u011b cht\u011bly a jen nev\u011bd\u011bly, \u017ee \u010dek\u00e1m na tebe, na tebe.“<\/p>\n<\/div>\n
Krysa\u0159 nemohl z toho n\u00e1dhern\u00e9ho mlad\u00e9ho chlapce spustit o\u010di a jeho zp\u011bv na n\u011bj p\u016fsobil v\u00edc, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. I on tu\u0161il, \u017ee k tomu \u010dlov\u011bku c\u00edt\u00ed n\u011bco v\u00edc, a\u010dkoliv mu lidsk\u00e9 city byly nel\u00edtostn\u00fdm Osudem zapov\u011bzeny. M\u011bl v tu chv\u00edli pocit, jako by si rozum\u011bli snad i beze slov a smutn\u011b se nadechnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161 s\u00e1m, pro\u010d odch\u00e1z\u00edm,<\/div>\n
pro\u010d skr\u00fdv\u00e1m svoji tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Jsem toti\u017e… nic. Ne, jsem mo\u017en\u00e1 v\u00edc ne\u017e nic!<\/div>\n
Jsem Krysa\u0159…<\/p>\n<\/div>\n
Jdi dom\u016f a zapome\u0148<\/div>\n
a n\u011bkdy se \u0161\u0165astn\u011b  m\u011bj,<\/div>\n
moc divnej je sv\u011bt, tak jdi pry\u010d a hned!<\/div>\n
Na m\u011b ne\u010dekej, ne\u010dekej…“<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi po tv\u00e1\u0159i p\u0159eb\u011bhl soucitn\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e ta slova sly\u0161el. Tolik smutku a ztracenosti z nich \u010di\u0161elo! Nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm to je, ale v tu chv\u00edli se c\u00edtil t\u00e9 z\u00e1hadn\u00e9 bytosti naprosto oddan\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„I kdybys \u0161el do pekla, j\u00e1 p\u016fjdu za tebou!“<\/p>\n<\/div>\n
Krysa\u0159 ho v\u0161ak p\u0159eru\u0161il.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty nev\u00ed\u0161, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161!“<\/div>\n
„Pro\u010d se m\u011b z\u0159\u00edk\u00e1\u0161? V\u017edy\u0165 d\u00e1v\u00e1m ti du\u0161i svou, du\u0161i svou!“<\/p>\n<\/div>\n
Krysa\u0159ovi se zaleskly o\u010di, a\u010dkoliv to pod k\u00e1p\u00ed nebylo vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1 n\u00e1ru\u010d zab\u00edj\u00ed…“<\/div>\n
„Smrt je m\u00e1…“<\/div>\n
„V\u00e1\u0161e\u0148 op\u00edj\u00ed…“<\/div>\n
„… ztracen\u00e1…“<\/div>\n
„Toho jsem se b\u00e1l!“<\/div>\n
„… p\u0159\u00edbuzn\u00e1.“<\/div>\n
„A tak se prokl\u00edn\u00e1m, \u017ee jsem tu z\u016fst\u00e1val!“ zah\u0159m\u011bl Krysa\u0159, ale nemohl jinak, ne\u017e ve sv\u00e9m zp\u011bvu pokra\u010dovat. „Kdy\u017e jsem t\u011b uvid\u011bl, zmizet jsem hned m\u011bl!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se v\u0161ak zatv\u00e1\u0159il tak ne\u0161\u0165astn\u011b, \u017ee Krysa\u0159 pochopil, \u017ee u\u017e ani jeden z nich nem\u00e1 na vybranou. \u017de si jsou… zkr\u00e1tka souzeni. Zhluboka se nadechl a odhodlan\u011b dokon\u010dil svou my\u0161lenku.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u017e skon\u010d\u00edm pr\u00e1ci svou, p\u0159iprav se na cestu trnitou, dalekou!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se v tu chv\u00edli \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho nebude \u010dekat nic lehk\u00e9ho, pro tu l\u00e1sku, kterou v\u0161ak c\u00edtil, byl ochotn\u00fd to v\u0161echno ob\u011btovat. Ud\u011blat cokoliv… Ani jeden z mlad\u00edk\u016f si neuv\u011bdomili, \u017ee zp\u00edvaj\u00ed oba sou\u010dasn\u011b jedno a tot\u00e9\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u017e bou\u0159e n\u00e1s zasnoub\u00ed, budem oba proklet\u00ed! 
Za sv\u011bdka blesk, u\u017e nepozn\u00e1\u0161 stesk ve v\u011b\u010dn\u00e9m objet\u00ed, objet\u00ed…“<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli spolu rozmlouvali, ne\u017e se z d\u00e1lky ozval hluk m\u011b\u0161\u0165an\u016f. Krysa\u0159 tu\u0161il, \u017ee by jeho p\u0159\u00edtomnost po boku starostova syna nebyla v\u00edt\u00e1na.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u017e skon\u010d\u00edm sv\u00e9 d\u00edlo, bu\u010f p\u0159ipraven\u00fd. P\u0159ijdu pro tebe.“<\/div>\n
„Budu se t\u011b\u0161it… budu \u010dekat,“ \u0161eptnul Tom, to u\u017e ale vid\u011bl, jak se z\u00e1hadn\u00e1 postava ztr\u00e1c\u00ed ve st\u00ednech. Se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a neuv\u011b\u0159iteln\u011b kouzeln\u00fdm pocitem v hrudi se vr\u00e1til dom\u016f. Odpoledne str\u00e1vil v opojn\u00e9m zasn\u011bn\u00ed a za soumraku ulehnul ke sp\u00e1nku…<\/p>\n<\/div>\n
D\u00e1vno se proch\u00e1zel \u0159\u00ed\u0161\u00ed sn\u016f, kdy\u017e Krysa\u0159 vy\u0161el do lidupr\u00e1zdn\u00fdch ulic. Hodiny na kostele pr\u00e1v\u011b odb\u00edjely p\u016flnoc, kdy\u017e vyt\u00e1hnul svou kost\u011bnou p\u00ed\u0161\u0165alu. Naposledy se ujistil, \u017ee ho skute\u010dn\u011b nikdo nevid\u00ed… a nadechl se. Vypustil vzduch ze sv\u00fdch \u00fast do vydlaban\u00e9 kosti a prsty s uhlov\u011b \u010dern\u00fdmi nehty pohladil d\u00edrky. Na ten popud se z p\u00ed\u0161\u0165aly vylinula snad ta nejp\u016fvabn\u011bj\u0161\u00ed… ale z\u00e1rove\u0148 i nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed melodie, kterou kdy kdo sly\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
Z obyvatel m\u011bsta ji na\u0161t\u011bst\u00ed nikdo nesly\u0161el. To bylo jedin\u011b dob\u0159e, proto\u017ee Krysa\u0159 hr\u00e1l melodii Smrti a ka\u017ed\u00e9 ucho, kter\u00e9 by ji zaslechlo, to by p\u0159ivodilo sv\u00e9mu poslucha\u010di smrt. Krut\u011b a p\u0159itom tak mraziv\u011b kr\u00e1sn\u011b se linula pr\u00e1zdn\u00fdmi uli\u010dkami. Jedin\u00fd, kdo ji sly\u0161el, byly krysy, kter\u00e9, vedeny kouzlem t\u00e9 nadpozemsk\u00e9 melodie, vyl\u00e9zaly ze sv\u00fdch \u00fakryt\u016f a jako vycvi\u010den\u00ed pejsci se pod t\u00edhou smrt\u00edc\u00ed magie shroma\u017e\u010fovaly kolem Krysa\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Hr\u00e1l tak dlouho, dokud kolem n\u011bj nebyly do jedn\u00e9 skute\u010dn\u011b v\u0161echny krysy, kter\u00e9  se ve m\u011bst\u011b nach\u00e1zely, a pomal\u00fdm krokem se vydal k hradb\u00e1m. Neust\u00e1val p\u0159itom v hran\u00ed, dokud nestanul p\u0159\u00edmo nad zp\u011bn\u011bn\u00fdmi pe\u0159ejemi \u0159eky, kter\u00e1 m\u011bsto z ji\u017en\u00ed strany obt\u00e9kala.<\/div>\n
N\u00e1hle zm\u011bnil zp\u016fsob, kter\u00fdm hr\u00e1l. Z jemn\u00e9, v\u00e1biv\u00e9 melodie se staly rychl\u00e9, siln\u00e9, kr\u00e1tk\u00e9 v\u00fdpisky… a krysy v\u0161echny poslu\u0161n\u011b nask\u00e1kaly do vody, v n\u00ed\u017e na\u0161ly svou smrt.  <\/div>\n
Krysa\u0159 pot\u00e9, co sko\u010dila posledn\u00ed, vyt\u00e1hl p\u00ed\u0161\u0165alu z \u00fast a op\u011bt si ji p\u0159ilo\u017eil do vnit\u0159n\u00ed strany pl\u00e1\u0161t\u011b tak, aby se dot\u00fdkala jeho k\u016f\u017ee v m\u00edstech srdce. Na okam\u017eik klesnul v drobn\u00e9 \u00faklon\u011b, j\u00ed\u017e vyj\u00e1d\u0159il uctivou l\u00edtost k du\u0161i\u010dk\u00e1m t\u011bch tvor\u016f a rovn\u011b\u017e sv\u00e9 d\u00edky mocn\u00e9mu Osudu za moc, je\u017e mu byla prop\u016fj\u010dena, a vr\u00e1til se zp\u011bt do m\u011bsta.<\/p>\n<\/div>\n
„Sv\u016fj \u00fakol jsem splnil,“ ozn\u00e1mil n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na starostovi. Nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u00e9 odm\u011bny, starosta v\u0161ak m\u011b\u0161ec se zla\u0165\u00e1ky pouze p\u0159ehodil z ruky do ruky, mimo Krysa\u0159\u016fv dosah.<\/div>\n
„To ano, a za to ti pat\u0159\u00ed n\u00e1\u0161 nezm\u011brn\u00fd d\u00edk,“ pousm\u00e1l se pon\u011bkud k\u0159iv\u011b. „Jen\u017ee jsi to d\u011blal pod rou\u0161kou tmy, nikdo t\u011b nesm\u011bl vid\u011bt. Kdo v\u00ed, zda nejsi jenom \u0161arlat\u00e1n a po tv\u00e9m odchodu krysy, te\u010f tebou pe\u010dliv\u011b n\u011bkam schovan\u00e9, op\u011bt nevylezou?“<\/div>\n
„Nejsem lh\u00e1\u0159!“ zavr\u010del Krysa\u0159 velmi nebezpe\u010dn\u00fdm t\u00f3nem, starosta se v\u0161ak k n\u011bmu v\u00fdhru\u017en\u011b naklonil.<\/div>\n
„Tvoje \u010diny jsou d\u00edlem \u010dern\u00e9 magie. Nev\u011b\u0159\u00edm ti,“ sykl a lusknul prsty. „Str\u00e1\u017ee! Odve\u010fte ho ven! A u\u017e si nikdy nep\u0159ej, abychom se my dva je\u0161t\u011b n\u011bkdy potkali!“<\/p>\n<\/div>\n
Krysa\u0159 se trpce u\u0161kl\u00edbnul, kdy\u017e j\u00edm str\u00e1\u017ee mr\u0161tily o kamennou dla\u017ebu ulice a zamkly p\u0159ed n\u00edm dve\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee lid\u00e9 um\u00ed b\u00fdt zl\u00ed, ale a\u017e takhle? Pomalu ale jist\u011b j\u00edm za\u010dal cloumat vztek. Takhle s n\u00edm nikdo zametat nebude. Vyu\u017eije svou moc a cel\u00e9 tohle proklet\u00e9 m\u011bsto ztrest\u00e1 tak, jak si po pr\u00e1vu zaslou\u017e\u00ed. Nev\u011bd\u011bl p\u0159itom, \u017ee nejedn\u00e1 z vlastn\u00ed v\u016fle, ale \u017ee pln\u00ed pouze to, co mu na\u0161ept\u00e1v\u00e1 nejmocn\u011bj\u0161\u00ed Osud, kter\u00fd cht\u011bl zl\u00fdch lid\u00ed tohle m\u011bsto zbavit u\u017e d\u00e1vno.<\/p>\n<\/div>\n
Zav\u00ed\u0159il pl\u00e1\u0161t\u011bm a p\u0159ikradl se pod balkon Toma. Pousm\u00e1l se, kdy\u017e chlapce vid\u011bl, jak zamy\u0161len\u011b  hled\u00ed do pr\u00e1zdna, op\u00edraj\u00edc se p\u0159itom o kamenn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed. Byl to kr\u00e1sn\u00fd pohled a on nesm\u00ed dopustit, aby Tom zaplatil za chyby jin\u00fdch. Ano, zem\u0159e dnes mnoho nevinn\u00fdch lid\u00ed… ale ne tenhle chlapec!<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem zde,“ \u0161eptnul, i \u0161epot v\u0161ak Tom usly\u0161el. Shl\u00e9dnul do st\u00ednu mohutn\u00e9ho stromu a vidouc tam zn\u00e1mou postavu, cel\u00fd pook\u0159\u00e1l.<\/div>\n
„Vr\u00e1til ses… nezapomn\u011bl jsi na m\u011b!“<\/div>\n
„Ne. Jestli chce\u0161 j\u00edt se mnou, nev\u00e1hej a posp\u011b\u0161 si! Nikdo n\u00e1s nesm\u00ed spat\u0159it.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom okam\u017eit\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Do rane\u010dku sbalil pouze bochn\u00edk chleba a hrudku m\u00e1sla a potaj\u00ed  se propl\u00ed\u017eil domem a\u017e k velik\u00e9mu stromu, pod n\u00edm\u017e u\u017e na n\u011bj \u010dekal jeho vyvolen\u00fd. Bez jedin\u00e9ho slova se Krysa\u0159 oto\u010dil a rychl\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il k m\u011bstsk\u00fdm bran\u00e1m. Jak jenom to \u0161lo, zabo\u010dil do st\u00edn\u016f lesa. Tom musel chv\u00edlemi popob\u00edhat, aby mu v\u016fbec st\u00edhal, kdy\u017e se v\u0161ak na n\u011bco zeptal, nebylo mu odpov\u011bzeno.  <\/div>\n
A\u017e do chv\u00edle, kdy po pro Toma nekone\u010dn\u00e9 dob\u011b do\u0161li na malou m\u00fdtinku, uprost\u0159ed n\u00ed\u017e bublal pot\u016f\u010dek. Tam kone\u010dn\u011b Krysa\u0159 zastavil a oto\u010dil se na Toma. Na okam\u017eik shodil ze sv\u00e9 hlavy k\u00e1pi a chlapec m\u011bl poprv\u00e9 mo\u017enost si za pln\u00e9ho denn\u00edho sv\u011bta prohl\u00e9dnout tajemn\u00fd obli\u010dej, kter\u00fd ho od svatebn\u00ed hostiny pron\u00e1sledoval jako st\u00edn ka\u017edou vte\u0159inou.  <\/div>\n
„Posa\u010f se a odpo\u010di\u0148 si,“ promluvil Krysa\u0159 m\u011bkce a s\u00e1m jemn\u011b Toma usadil na pa\u0159ez. „Odpus\u0165, \u017ee jsem ti nic cestou ne\u0159\u00edkal, ale museli jsme doj\u00edt sem. Tady jsme prozat\u00edm v bezpe\u010d\u00ed, hlavn\u011b ty.“<\/div>\n
„Pro\u010d hlavn\u011b j\u00e1? Co ty?“ nam\u00edtnul Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 je\u0161t\u011b mus\u00edm dokon\u010dit sv\u00e9 d\u00edlo… ale bude to nebezpe\u010dn\u00e9. Necht\u011bl jsem, aby se ti n\u011bco stalo.“<\/div>\n
Tom popla\u0161en\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Ty se… tam vr\u00e1t\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ano. Ale jen na chv\u00edli a pak se pro tebe vr\u00e1t\u00edm.“<\/div>\n
Tom vysko\u010dil z pa\u0159ezu.<\/div>\n
„Pros\u00edm, nech m\u011b j\u00edt s tebou! M\u00e1m… strach. Z lesa… i o tebe,“ \u0161eptnul a o\u010di se mu trochu zaleskly. Co kdy\u017e na m\u011b zapomene\u0161?<\/em> Blesklo mu hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
Jako by mu \u010detl my\u0161lenky, Krysa\u0159 se pousm\u00e1l, kdy\u017e si znovu nasadil k\u00e1pi.<\/div>\n
„Neboj… na tebe nikdy nedok\u00e1\u017eu zapomenout. Vy\u0159\u00edd\u00edm svou posledn\u00ed povinnost a pak pro tebe na tohle m\u00edsto p\u0159ijdu. Odejdeme v nekone\u010dn\u00e9 d\u00e1lavy a nikdo n\u00e1s u\u017e nenajde… Budeme spolu a\u017e do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta. Jenom mi v\u011b\u0159 a uvid\u00ed\u0161, \u017ee budu zp\u00e1tky, ne\u017e se nad\u011bje\u0161.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0161eptnul Tom a ne\u017e Krysa\u0159 stihnul odej\u00edt, prudce ho objal kolem krku. Srdce se mu roztan\u010dilo, kdy\u017e bylo jeho objet\u00ed oplaceno, a opatrn\u011b se dotknul tajemn\u00fdch rt\u016f. C\u00edtil, jak z nich do n\u011bj proch\u00e1z\u00ed uklid\u0148uj\u00edc\u00ed energie. Naposledy je n\u011b\u017en\u011b t\u011bmi sv\u00fdmi pohladil a odevzdan\u011b se znovu posadil na pa\u0159ez.<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m tady.“<\/div>\n
Krysa\u0159 se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se brzy, p\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
Svi\u017en\u00fdm krokem se vydal zp\u011bt k m\u011bstu. Netrvalo mu v\u016fbec dlouho se dostat tam, kam cht\u011bl. P\u0159\u00edmo na n\u00e1m\u011bst\u00ed, rozkl\u00e1daj\u00edc\u00ed se p\u0159ed starostov\u00fdm domem. Ladn\u00fdm skokem se vy\u0161vihnul na vyv\u00fd\u0161en\u00e9 podium, slou\u017e\u00edc\u00ed p\u0159edev\u0161\u00edm jako d\u011bji\u0161t\u011b poprav. Ledov\u00fdm pohledem si p\u0159em\u011b\u0159il smy\u010dku a vyt\u00e1hnul svou p\u00ed\u0161\u0165alu.  <\/div>\n
Hodiny na rohu ukazovaly \u0161est 
a v centru byl vlastn\u011b klid. 
Zrovna p\u0159ich\u00e1zel jednou z n\u011bkolika cest 
do m\u011bsta, kde u\u017e nem\u011bli lidi \u017e\u00edt. <\/p>\n

Tak p\u0159i\u0161el, aby hr\u00e1l, 
aby na chv\u00edli \u010das st\u00e1l…<\/em><\/div>\n

Prstem pohlad\u00ed  d\u00edry mal\u00fd p\u00ed\u0161\u0165aly 
a ta se rozezn\u00ed do d\u00e1li. 
Ta hudba je n\u00e1dhern\u00e1 
a nebe do \u010derna.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V tu chv\u00edli jako by z n\u011bj za\u010dal \u010di\u0161et mocn\u00fd p\u0159\u00edliv energie, kdy\u017e za\u010dal z p\u00ed\u0161\u0165aly vyd\u00e1vat kouzelnou, ledov\u011b mrazivou melodii, kter\u00e9 nikdo nedok\u00e1zal odolat. Jako ti nejposlu\u0161n\u011bj\u0161\u00ed otroci se kolem n\u011bj shrom\u00e1\u017edili v\u0161ichni obyvatel\u00e9 m\u011bste\u010dka, v\u010detn\u011b lstiv\u00e9ho starosty, a jenom om\u00e1men\u011b naslouchali d\u011bsiv\u00fdm t\u00f3n\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
P\u00ed\u0161\u0165ala zn\u00ed  a br\u00e1nu nekone\u010dnou hudba otv\u00edr\u00e1. 
A tis\u00edc hlas\u016f s n\u00ed a celej dav se k smrti zvolna ub\u00edr\u00e1. 
<\/em><\/div>\n
Netu\u0161\u00edce, kam je kouzeln\u011b  v\u00e1biv\u00e1 melodie vede, jako vycvi\u010den\u00ed pejskov\u00e9 n\u00e1sledovali m\u011b\u0161\u0165an\u00e9 Krysa\u0159e, kter\u00fd je bez jak\u00e9hokoliv soucitu vedl tam, kam p\u0159edchoz\u00ed noci dovedl i krysy. Z o\u010d\u00ed mu \u010di\u0161el ledov\u00fd mr\u00e1z, kdy\u017e za\u010dal m\u011bnit melodii na kr\u00e1tkou a hv\u00edzdavou… <\/p>\n

\u0160li lidi m\u00edsto krys, to Krysa\u0159 temn\u011b ve dne na p\u00ed\u0161\u0165alu hr\u00e1l, 
kdy\u017e d\u00edlo dokon\u010dil, tak dlouho plakal, ale je\u0161t\u011b d\u00fdl se sm\u00e1l.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Jak sirky l\u00e1mou se stromy, 
jako krabice padaj domy 
a lidi jak st\u00e1do ovc\u00ed 
\u0159\u00edt\u011bj se ze sk\u00e1ly. <\/p>\n

To Krysa\u0159 je ztrestal p\u00edsn\u00ed, 
\u017ee \u017eili v hnilob\u011b a pl\u00edsni, 
za to, \u017ee kdy\u017e odch\u00e1zel,<\/em><\/p>\n

\u017ee se mu vysm\u00e1li. <\/p>\n

Jako rajsk\u00e1 hudba ta jeho p\u00ed\u0161\u0165ala zazn\u011bla, 
jako modr\u00fd plamen vnikaly jej\u00ed t\u00f3ny do cel\u00fdho t\u011bla. 
V jejich srdc\u00edch a mysl\u00edch se n\u011bco bortilo a l\u00e1maly se ledy 
ta p\u00edse\u0148 se nesla celi\u010dk\u00fdm krajem naposledy…<\/em><\/p>\n

Skute\u010dn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee v tomhle kraji u\u017e jeho p\u00edse\u0148 v\u00edckr\u00e1t nezazn\u00ed. \u017de se sem u\u017e nikdy nevr\u00e1t\u00ed. Ot\u0159el si z bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e slzy, kter\u00e9 mu po donucen\u00ed lid\u00ed sko\u010dit vst\u0159\u00edc smrti vehnal z\u00e1rmutek, ale n\u00e1sledn\u011b jej p\u0159ekonal divok\u00fd \u0161\u00edlen\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd slzy je\u0161t\u011b v\u00edc zintenzivnil. Po\u010dkal, dokud z\u00e1chvaty jeho emoc\u00ed neodezn\u011bly, na\u010de\u017e si znovu ot\u0159el tv\u00e1\u0159e a zmizel do lesa.<\/p>\n<\/div>\n

A tak jde Krysa\u0159 svou cestou d\u00e1l, 
jednou se zastav\u00ed, aby zas hr\u00e1l…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tro\u0161ku zrychlil krok, kdy\u017e se bl\u00ed\u017eil k m\u00edstu, kde nechal \u010dekat Toma. Rty mu zvlnil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e pomyslel na to, jak n\u00e1dhern\u00fd \u017eivot je te\u010f \u010dek\u00e1. Sice \u017eivot \u0161tvanc\u016f a vyhnanc\u016f, ale oni dva to p\u0159ekonaj\u00ed!<\/p>\n<\/div>\n
Jenom\u017ee si neuv\u011bdomil, co mu Osud ulo\u017eil do v\u00ednku. A\u010dkoliv to v\u011bd\u011bl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ve\u0161el do tohoto proklet\u00e9ho m\u011bsta… od vte\u0159iny, kdy spat\u0159il poprv\u00e9 Toma, na tuhle da\u0148, kterou byla vykoupena jeho moc zni\u010dit krysy, zapomn\u011bl. Co\u017e byla chyba, proto\u017ee neviditeln\u00fd Osud mu kr\u00e1\u010del v pat\u00e1ch, p\u0159ipraven\u00fd dokon\u010dit Krysa\u0159ovu osam\u011blou pou\u0165…<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem tady,“ zvolal, kdy\u017e ve\u0161el na m\u00fdtinku, ani\u017e by si uv\u011bdomil, jak obloha nad stromy potemn\u011bla pod t\u00edhou bou\u0159kov\u00fdch mrak\u016f.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b ses mi vr\u00e1til!“ vyjekl Tom nad\u0161en\u011b.  <\/div>\n
\u0160\u0165astn\u011b vb\u011bhnul Krysa\u0159ovi do n\u00e1ru\u010de ve chv\u00edli, kdy Osud lusknul prsty a z oblohy sjel oslepuj\u00edc\u00ed klikat\u00fd blesk, kter\u00fd ude\u0159il do t\u011bl obou obj\u00edmaj\u00edc\u00edch se chlapc\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Za sv\u011bdka blesk, u\u017e  nepozn\u00e1\u0161 stesk ve v\u011b\u010dn\u00fdm objet\u00ed, objet\u00ed…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nepoznaj\u00ed  stesk, proto\u017ee v tomhle v\u011b\u010dn\u00e9m objet\u00ed z\u016fstanou skute\u010dn\u011b nav\u017edy,<\/em> pomyslel si Osud. Necht\u011bl ni\u010dit jejich pr\u00e1v\u011b objeven\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, ale bohu\u017eel to takhle bylo p\u0159edpov\u011bzeno u\u017e p\u0159ed mnoha tis\u00edci lety. Povzdychnul si a m\u00e1vnul rukou. Kost\u011bn\u00e1 p\u00ed\u0161\u0165ala nesouc\u00ed smrt se chv\u00edli vzn\u00e1\u0161ela vzduchem, ne\u017e nav\u011bky zmizela lidsk\u00fdm o\u010d\u00edm, kdy\u017e se j\u00ed Osud zmocnil.<\/div>\n
Dokon\u00e1no jest<\/em>, \u0161eptnul a zmizel tam, kde jej pr\u00e1v\u011b bylo pot\u0159eba…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Zdrav\u00edm, op\u011bt a zase se hl\u00e1s\u00edm j\u00e1 \ud83d\ude42  no, tak jsem si ud\u011blala radost t\u00edm, \u017ee jsem si vyrazila na muzik\u00e1l Krysa\u0159, proto\u017ee jsem ho u\u017e  dlouho cht\u011bla vid\u011bt a Landovy p\u00edsni\u010dky k n\u011bmu m\u011b absolutn\u011b okouzluj\u00ed. No a jak\u00e9 jsou z toho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9648","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9648","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9648"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9648\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9648"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9648"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9648"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}