{"id":9658,"date":"2011-01-11T18:00:00","date_gmt":"2011-01-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9634"},"modified":"2011-01-11T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-11T17:00:00","slug":"save-me-from-the-dark-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/11\/save-me-from-the-dark-6\/","title":{"rendered":"Save me from the dark 6."},"content":{"rendered":"
autor: Anett483<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill post\u00e1val p\u0159ed \u0161kolou a nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohou. Vyhl\u00ed\u017eel Toma a urputn\u011b  si okusoval sv\u016fj p\u011bst\u011bn\u00fd nehet na mal\u00ed\u010dku.  
Narovnal se a sna\u017eil se p\u016fsobit co nejv\u00edc \u00b4v pohod\u011b<\/em>\u00b4, kdy\u017e se k n\u011bmu Tom z d\u00e1lky bl\u00ed\u017eil.  <\/p>\n

„Ahoj… Nebude\u0161 z toho m\u00edt n\u011bjak\u00fd probl\u00e9my?“ Jedin\u00e9, co Bill opravdu necht\u011bl, bylo to, aby se Tom dostal do probl\u00e9m\u016f kv\u016fli n\u011bmu. Kdy\u017e Tom zakroutil hlavou, okam\u017eit\u011b na n\u011bj vyrukoval s ot\u00e1zkou. 
„Tak u\u017e mi to \u0159ekni!“ 
Tom se p\u0159edklonil a op\u0159el se dlan\u011bmi o kolena. Tak urputn\u011b chv\u00e1tal, \u017ee snad i p\u0159edb\u011bhl sv\u016fj dech, kter\u00fd se te\u010f nejsp\u00ed\u0161 nach\u00e1zel v p\u016flce ulice a marn\u011b hledal sv\u00e9ho majitele. 
„Po\u010dkej, pot\u0159ebuju si vydechnout.“ Tom se bezvl\u00e1dn\u011b svalil na lavi\u010dku a zav\u0159el o\u010di. 
„Mus\u00edm b\u00fdt brzo doma…“ 
Jak dechberouc\u00ed v\u00fdmluva, Bille!<\/em><\/p>\n

„D\u00e1vej si na Alexe pozor.“ Tom t\u00e9m\u011b\u0159 zak\u0148u\u010del a Bill mohl jen bezv\u00fdsledn\u011b dedukovat, jestli za to mohl Tom\u016fv b\u011bh anebo snad n\u011bco jin\u00e9ho. <\/div>\n

\n
\n

„To jsi sem p\u0159i\u0161el jen kv\u016fli tomu? Ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161 mi nic nov\u00e9ho! O tomhle mluvila i Weissov\u00e1 a nebylo to m\u00ed\u0159eno jen<\/em> na Alexe, ale na v\u00e1s V\u0160ECHNY<\/em>!“ 
„Poslouchej m\u011b!!“ Bill polekan\u011b nadsko\u010dil a z jeho v\u00fdrazu se hned vytratila ve\u0161ker\u00e1 vzdorovitost a odvaha. 
„N\u011bkte\u0159\u00ed z n\u00e1s tam jsou kv\u016fli drobn\u00fdm kr\u00e1de\u017e\u00edm, jin\u00ed kv\u016fli agresivit\u011b, n\u011bkte\u0159\u00ed kv\u016fli tomu, \u017ee se u nich na\u0161la tr\u00e1va…“ Tom se odml\u010del a za chv\u00edli pokra\u010doval. 
„Alex… Alex je prost\u011b… jak to \u0159\u00edct, sakra…“ 
„Prost\u011b to \u0159ekni!“ 
„Ojede \u00fapln\u011b v\u0161echno, kdy\u017e to na n\u011bj p\u0159ijde!“ 
„Ale na to p\u0159ece bere n\u011bjak\u00fd pilulky. Weissov\u00e1 \u0159\u00edkala, \u017ee tam je p\u00e1r kluk\u016f, kte\u0159\u00ed r\u00e1no berou pr\u00e1\u0161ky.“ 
„Jo, m\u011bl by je br\u00e1t. Ka\u017ed\u00fd r\u00e1no na potla\u010den\u00ed jeho… choutek<\/em>…“ 
„M\u011bl by…?“ 
„Jo m\u011bl, ale vyhazuje je, proto\u017ee si mysl\u00ed, \u017ee po nich zmago\u0159\u00ed a u\u017e nikdy se mu nepostav\u00ed.“ 
„M\u011bli byste to n\u011bkomu \u0159\u00edct, aby-“ 
„Bille, pas\u0165\u00e1k nen\u00ed \u0161kolka. Tady na n\u011bkoho n\u011bco pr\u00e1skne\u0161 a desetkr\u00e1t se ti to vr\u00e1t\u00ed. Jen chci, aby sis d\u00e1val pozor… hlavn\u011b na n\u011bj…“ 
„Mluv\u00ed\u0161 tak zatracen\u011b… v\u00e1\u017en\u011b<\/em>… Co ti ud\u011blal?“ 
„J\u00e1… nechci o tom mluvit…“<\/div>\n

\n

flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n

„Tak, chlapci, tohle bude ode dne\u0161ka v\u00e1\u0161 pokoj. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tu bude l\u00edbit. Ostatn\u00ed kluci je\u0161t\u011b maj\u00ed program. Hned, jak skon\u010d\u00ed, p\u016fjdou do sv\u00fdch pokoj\u016f a ur\u010dit\u011b se s v\u00e1mi r\u00e1di sezn\u00e1m\u00ed.“ 
Hned, jak vychovatel opustil m\u00edstnost, si Tom sedl na jednu ze dvou voln\u00fdch postel\u00ed a vyskl\u00e1dal na ni svoje torzo v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 mu vychovatel\u00e9 nechali a ozna\u010dili je za \u00b4bezpe\u010dn\u00e9\u00b4. <\/p>\n

„Ute\u010du…“ Tom se nepatrn\u011b oto\u010dil za sebe a sledoval kluka, kter\u00fd tu byl stejn\u011b jako on prvn\u00ed den. Tom ho popravd\u011b moc dob\u0159e neznal. Jedin\u00e9, co pochytil, bylo jeho jm\u00e9no, kdy\u017e ho vychovatel oslovoval – Andreas. P\u0159ipadal mu jako Barbie v mu\u017esk\u00e9m proveden\u00ed a marn\u011b se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, za co tu v\u016fbec je. Po pravd\u011b – jeho tv\u00e1\u0159i\u010dka byla t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00e1 s tv\u00e1\u0159\u00ed Panny Marie. Tom by s podobn\u00fdm \u00b4zjevem\u00b4 rozhodn\u011b nikdy nekamar\u00e1dil, bylo by to pod jeho \u00farove\u0148, ale tady si nejsp\u00ed\u0161 kamar\u00e1dy nebude moct vyb\u00edrat… <\/p>\n

„P\u016fjde\u0161 se mnou?“  
Ne\u017e Tom sta\u010dil jakkoliv reagovat, dve\u0159e pokoje se rozlet\u011bly a dovnit\u0159 vstoupila banda kluk\u016f, p\u0159esn\u011b \u010dty\u0159i.  
„Hele, dorazily k n\u00e1m nov\u00fd d\u011bvky.“ 
Tom se znechucen\u011b za\u0161klebil, kdy\u017e jeden z nich hrub\u011b zatahal za Andreasovy vlasy a donutil jej tak, aby zaklonil hlavu a p\u0159ijal jeho hrub\u00fd polibek. 
P\u011bkn\u00e9 uv\u00edt\u00e1n\u00ed. <\/p>\n

……… 
<\/em>Ve\u010der<\/em><\/strong><\/p>\n

Tom bez z\u00e1jmu listoval star\u00fdm \u010dasopisem a sna\u017eil se nevn\u00edmat sv\u00e9 okol\u00ed. Vzpom\u00ednal na domov, na \u010dasy, kdy p\u0159i\u0161el ze \u0161koly, hodil batoh do kouta a vypadl ven za kamar\u00e1dy. \u017d\u00e1dn\u00e9 starosti, \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1kazy prost\u011b nic, co by omezovalo jeho volnost.  <\/p>\n

Zvedl hlavu, kdy\u017e se p\u0159ed jeho postel postavil Alex. Tom bezdechu zav\u0159el \u010dasopis a up\u0159el na n\u011bj svoje hn\u011bd\u00e1 kukadla. Pozoroval Alex\u016fv pohled, kter\u00fd se zastavil u Andrease. Ten le\u017eel na b\u0159i\u0161e na posteli a zu\u0159iv\u011b \u010detl \u010dl\u00e1nek v m\u00f3dn\u00edm \u010dasopise, kter\u00fd mu vychovatel po neustupuj\u00edc\u00edm \u0161kemr\u00e1n\u00ed nechal. <\/p>\n

„Co je?!“ Tom nerv\u00f3zn\u011b vy\u0161t\u011bkl, kdy\u017e na n\u011bj Alex u\u017e bezm\u00e1la t\u0159i minuty ne\u010dinn\u011b civ\u011bl. Tomovo chov\u00e1n\u00ed se od p\u0159\u00edchodu sem razantn\u011b zm\u011bnilo. Oby\u010dejn\u011b se sna\u017eil b\u00fdt mil\u00fd, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee v tomhle seskupen\u00ed nemaj\u00ed \u00b4slab\u00ed jedinci\u00b4 \u0161anci. 
„Vid\u00ed\u0161 ho?“  
Stupidn\u00ed ot\u00e1zka, na kterou Tom po chv\u00edli zav\u00e1h\u00e1n\u00ed souhlasn\u011b k\u00fdvnul.  <\/p>\n

„V\u00ed\u0161, Tome, ty vypad\u00e1\u0161 jako celkem norm\u00e1ln\u00ed kluk, tak\u017ee pro tebe m\u00e1m n\u00e1vrh. Kdy\u017e n\u00e1m pom\u016f\u017ee\u0161 zkrotit tu peroxidn\u00ed d\u011bvku, bude\u0161 pat\u0159it mezi n\u00e1s. Ber to jako takovou vstupn\u00ed zkou\u0161ku. Pokud to neud\u011bl\u00e1\u0161… ne, nechci \u0159\u00edkat, co by t\u011b \u010dekalo, ale zaru\u010duji ti, \u017ee by se ti to nel\u00edbilo…“ Tom sledoval, jak se Alex poklidn\u011b vracel do sv\u00e9 postele a pohodln\u011b se rozvalil v pe\u0159in\u00e1ch. O\u010dkem mrkl po Andreasovi, kter\u00fd t\u011bkal pohledem po cel\u00e9 m\u00edstnosti. Vypadal jako mal\u00e1 bezbrann\u00e1 my\u0161ka, kter\u00e1 se zoufale sna\u017e\u00ed naj\u00edt \u00fanikovou cestu. <\/p>\n

Tom se nadechl a zvedl se z postele. Tohle byl pro Andrease povel, kter\u00fd mu \u0159ekl, aby vylet\u011bl z postele a co nejrychleji se dostal ke dve\u0159\u00edm. Andreas p\u0159esn\u011b tak ud\u011blal a co nejrychleji cupital ke dve\u0159\u00edm. Jeho cestu ov\u0161em zatarasily dv\u011b mohutn\u00e9 postavy, kter\u00e9 ho pevn\u011b semkly a p\u0159esouvaly Andreasovo protestuj\u00edc\u00ed t\u011bl\u00ed\u010dko k Alexovi. 
„Ne.“ Alex nesouhlasn\u011b zakroutil hlavou. „Pus\u0165te ho, Markusi, tohle je Tomova pr\u00e1ce…“ Tom bolestn\u011b sledoval zoufal\u00e9ho Andrease, kter\u00fd si p\u0159\u00e1l b\u00fdt neviditeln\u00fd a zmizet odsud na m\u00edle daleko. Nejist\u00fdm krokem se bl\u00ed\u017eil k Andreasovi, kter\u00fd ho pohledem prosil, aby cel\u00e9 tohle peklo zastavil. Tom k n\u011bmu vzt\u00e1hl svou ruku a Andreas popla\u0161en\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/em><\/div>\n

   
„Ne! Na tohle v\u00e1m seru!“ Tom zakroutil hlavou a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 za sebou s pr\u00e1sknut\u00edm zav\u0159el. Se\u0161el schody do p\u0159\u00edzem\u00ed a zmaten\u011b se ot\u00e1\u010del kolem sebe. Nevyznal se tady a jeho rozzu\u0159enost mu br\u00e1nila v my\u0161len\u00ed. Poda\u0159ilo se mu naj\u00edt cestu na n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Sedl si unaven\u011b na schody a nechal studen\u00fd v\u00e1nek nar\u00e1\u017eet do sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed. Schoval tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a n\u011bkolikr\u00e1t mocn\u011b popot\u00e1hl. Za\u0161m\u00e1tral v kapse a vyt\u00e1hl krabi\u010dku cigaret. Bylo mu \u00fapln\u011b u prdele, \u017ee m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt vychovatel, ostatn\u011b pro\u010d by ho to m\u011blo zaj\u00edmat?  
Zap\u00e1lil si cigaretu, vstal a za\u010dal pomalu chodit. Byla mu neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 zima a pevn\u011b doufal, \u017ee ho ch\u016fze alespo\u0148 na chv\u00edli zachr\u00e1n\u00ed od stup\u0148uj\u00edc\u00ed se zimy, kter\u00e1 se l\u00edn\u011b vt\u00edrala do ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1sti jeho t\u011bla.  <\/p>\n

„Vstupn\u00ed zkou\u0161ka… Jako bych m\u011bl z\u00e1jem vt\u00edrat se do n\u011bjak\u00fd zkurven\u00fd bandy…“ Tom si mumlal s\u00e1m pro sebe a zlostn\u011b kopal do kam\u00ednk\u016f, kter\u00e9 mu \u00b4p\u0159ek\u00e1\u017eely\u00b4 v ch\u016fzi.  
„Co jim Andreas ud\u011blal?!“ Tom se zarazil a z\u016fstal nenut\u011b st\u00e1t na m\u00edst\u011b.  
Andreas!<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Pohotov\u011b zahodil nedopalek a sna\u017eil se vyb\u011bhnout schody do \u010dtvrt\u00e9ho patra. Zmaten\u011b kolem sebe t\u011bkal pohledem. Zaposlouchal se a usly\u0161el tich\u00e9 na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed.  Pomalu se oto\u010dil a pot\u00e9 se rychl\u00fdm krokem p\u0159esunul k spole\u010dn\u00fdm toalet\u00e1m na chodb\u011b. Poslepu hmatal kolem dve\u0159\u00ed ve snaze naj\u00edt vyp\u00edna\u010d, a po chv\u00edli se mu to kone\u010dn\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b povedlo. P\u0159imhou\u0159il o\u010di, kdy\u017e jeho o\u010di zas\u00e1hlo oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo.  
„Bo\u017ee…“ Tom vydechl, kdy\u017e spat\u0159il nah\u00e9 klub\u00ed\u010dko u topen\u00ed. Rychle k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhl, ale byl zastaven Andreasovou slabou ru\u010dkou, kter\u00e1 ho od sebe odstrkovala a pros\u00edkovala, aby mu u\u017e neubli\u017eoval. 
„Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti.“ Tom si sundal svoji velkou mikinu a obl\u00e9kl ji Andreasovi. Motala se mu hlava p\u0159i pohledu na krev, kter\u00e1 zohyz\u010fovala cel\u00e9 Andreasovo neboh\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko. Nev\u011bd\u011bl, kde se to v n\u011bm vzalo, ale p\u0159imkl si Andrease k sob\u011b a pevn\u011b ho objal. Andreas vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal jeho objet\u00ed a ti\u0161e plakal.  <\/p>\n

Andrease o\u0161et\u0159ili a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b ho p\u0159esunuli jinam a Tom nad\u011bjn\u011b doufal, \u017ee se m\u00e1 snad dob\u0159e, nebo alespo\u0148 l\u00e9pe ne\u017e tady. Tomovi po odchodu Andrease nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se Alexovi podvolit a hr\u00e1t s n\u00edm hru na \u00b4kamar\u00e1dy\u00b4. Kdyby na tuhle dohodu nep\u0159istoupil, nejsp\u00ed\u0161 by dopadl h\u016f\u0159 ne\u017e Andy. P\u0159esn\u011b si vybavoval tu noc, kdy se na n\u011bj Alexova sme\u010dka vrhla a zml\u00e1tila ho do n\u011bmoty. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee na viditeln\u00fdch m\u00edstech typu obli\u010dej nenechali jedinou v\u011bt\u0161\u00ed mod\u0159inu, kter\u00e1 by vychovatele nab\u00e1dala k podez\u0159\u00edv\u00e1n\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. O to h\u016f\u0159e to neslo jeho b\u0159icho, kter\u00e9 po n\u00e1valu kopanc\u016f je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b 14 dn\u00ed vlastnilo odst\u00edn snad v\u0161ech barev.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

konec flashbacku<\/em><\/div>\n

\n

„Hal\u00f3. Tome, vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?! Ubl\u00ed\u017eil ti?“ Tom zat\u0159\u00e1sl hlavou a vr\u00e1til se ze sv\u00fdch vzpom\u00ednek do reality. 
„Ne…“ 
„Pro\u010d l\u017ee\u0161? Pozn\u00e1m, kdy\u017e n\u011bkdo l\u017ee…“ 
„N\u011bkdy ti to mo\u017en\u00e1 \u0159eknu, ale te\u010f ur\u010dit\u011b ne a u\u017e mus\u00edm j\u00edt.“ 
„J\u00e1 p\u016fjdu kousek s tebou!“ vyhrkl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b Bill, a proto hned dodal: „M\u00e1me spole\u010dnou cestu.“ <\/p>\n

„Tak dob\u0159e. Mimochodem, brzo pojedeme na v\u00fdlet.“ Tom sklopil hlavu a kopal do mal\u00fdch kam\u00ednk\u016f.  
„V\u00fdlet? Myslel jsem, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho vy nem\u016f\u017eete… teda… nemysl\u00edm to n\u011bjak \u0161patn\u011b nebo tak…“ 
„V\u00edm, jak jsi to myslel, ale funguje to tak, \u017ee jako skupina dost\u00e1v\u00e1me n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze. Kdy\u017e t\u0159eba spln\u00edme n\u011bjak\u00fd \u00fakol, nebo kdy\u017e v\u0161ichni doraz\u00edme do komunity. Za ty pen\u00edze si m\u016f\u017eeme koupit jako skupina, co chceme. D\u0159\u00edv jsme si kupovali t\u0159eba n\u011bco do pokoje, ale v posledn\u00ed dob\u011b rad\u0161i jezd\u00edme n\u011bkam ‚ven‘ a je n\u00e1m jedno, \u017ee je to t\u0159eba denn\u00ed v\u00fdlet do oby\u010dejn\u00fd zoo a vypad\u00e1me tam jako paka. Hlavn\u011b, \u017ee se dostaneme ven…“ Bill ho sledoval s otev\u0159enou pusou.<\/div>\n

  
Tenhle kluk, \u017ee je v pas\u0165\u00e1ku?!<\/em> Bill m\u011bl na chv\u00edli pocit, \u017ee mluv\u00ed s n\u011bjak\u00fdm klukem, kter\u00fd se zrovna p\u0159ist\u011bhoval a seznamuje ho se sv\u00fdm re\u017eimem v b\u00fdval\u00e9 \u0161kole.  
„P\u00e1ni, v \u017eivot\u011b jsem t\u011b nesly\u0161el tak dlouho mluvit.“<\/div>\n
Tom se za\u010dervenal a kone\u010dn\u011b  zvedl sv\u016fj pohled od zem\u011b k Billovi.  
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 nem\u00e1m moc p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed mluvit s n\u011bk\u00fdm… norm\u00e1ln\u00edm<\/em>, s n\u011bk\u00fdm, kdo m\u011b poslouch\u00e1, a hlavn\u011b koho zaj\u00edm\u00e1, co \u0159\u00edk\u00e1m…“ Tom se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zamyslel nad sv\u00fdm osudem a pomalu za\u010dal poci\u0165ovat mal\u00e9 slzi\u010dky, kter\u00e9 se pod t\u00edhou jeho my\u0161lenek sna\u017eily vytla\u010dit na povrch a poznamenat jeho bezchybnou tv\u00e1\u0159.  
Musel rychle zm\u011bnit t\u00e9ma. <\/p>\n

„Tady bydl\u00ed\u0161?“ Tom se neubr\u00e1nil lehk\u00e9mu obdivn\u00e9mu hv\u00edzdnut\u00ed. 
„Jo, je to ten d\u016fm-“ 
„Ne! Nech m\u011b h\u00e1dat, jo?“ Bill zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi a s k\u00fdvnut\u00edm dal Tomovi souhlas.  
„Ten zelen\u00fd.“ 
„Jak jsi na to p\u0159i\u0161el?“ 
„Instinkt… nav\u00edc v\u00fdst\u0159edn\u00ed d\u016fm pot\u0159ebuje v\u00fdst\u0159edn\u00edho majitele a neber to jako ur\u00e1\u017eku…“ Billovi cukaly koutky. V\u011bd\u011bl, \u017ee nevypad\u00e1 jako ostatn\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee se li\u0161\u00ed a nevadilo mu to. Hor\u0161\u00ed bylo, \u017ee to vadilo jeho spolu\u017e\u00e1k\u016fm a t\u011bm, kte\u0159\u00ed mu z\u00e1vid\u011bli, \u017ee se za n\u00edm ka\u017ed\u00fd oto\u010d\u00ed a m\u00e1 o\u010di jen pro n\u011bj.  
Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a ze z\u00edr\u00e1n\u00ed na Toma ho probudilo a\u017e jemn\u00e9 vibrov\u00e1n\u00ed v kapse. Byl si 100% jist\u00fd, \u017ee mu vol\u00e1 mamka. N\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e se na displeji objevilo nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo…<\/p>\n<\/div>\n

autor: Anett483<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Anett483 Bill post\u00e1val p\u0159ed \u0161kolou a nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohou. Vyhl\u00ed\u017eel Toma a urputn\u011b  si okusoval sv\u016fj p\u011bst\u011bn\u00fd nehet na mal\u00ed\u010dku.  Narovnal se a sna\u017eil se p\u016fsobit co nejv\u00edc \u00b4v pohod\u011b\u00b4, kdy\u017e se k n\u011bmu Tom z d\u00e1lky bl\u00ed\u017eil.   „Ahoj… Nebude\u0161 z toho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[372],"tags":[],"class_list":["post-9658","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-save-me-from-the-dark"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9658","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9658"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9658\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9658"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9658"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9658"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}