{"id":9666,"date":"2011-01-10T18:00:00","date_gmt":"2011-01-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9642"},"modified":"2011-01-10T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-10T17:00:00","slug":"consolador-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/10\/consolador-3\/","title":{"rendered":"Consolador 3."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong>  <\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v koupeln\u011b p\u0159ed zrcadlem, slzy nech\u00e1vaj\u00edc t\u00e9ct, a z\u00edral jsem na poz\u016fstatky Davidov\u00fdch dotyk\u016f. Krk rud\u011b z\u00e1\u0159il a natekl\u00e1 tv\u00e1\u0159 u\u017e se tak\u00e9 pomalu zabarvovala. Prstem jsem obkreslil jednotliv\u00e9 r\u00e1ny, usyk\u00e1val jsem, kdy\u017e jsem se omylem dotknul k\u016f\u017ee o trochu hrub\u011bji.<\/div>\n
„Billy?“ ozvalo se ode dve\u0159\u00ed. Oto\u010dil jsem se t\u00edm sm\u011brem a d\u00edval se do Tomov\u00fdch rozespal\u00fdch o\u010d\u00ed. „Pro\u010d nesp\u00ed\u0161? Je brzo.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ned\u00edval jsem se na \u010das.“<\/div>\n
„Jdou dv\u011b hodiny r\u00e1no,“ trp\u011bliv\u011b si povzdechl a posadil se t\u011bsn\u011b za m\u011b, rukou obj\u00edmaj\u00edc m\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. „Nemohl jsi sp\u00e1t, Billy?“<\/div>\n
„Hrozn\u011b m\u011b bolely z\u00e1da,“ sklopil jsem hlavu a pozoroval vzor dla\u017edi\u010dek.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tu hodn\u011b ran,“ znovu si povzdechl. Kdy\u017e jsem na z\u00e1dech uc\u00edtil vlhk\u00e9 doteky na jednotliv\u00fdch rank\u00e1ch, prudce jsem zvedl hlavu a z\u00edral na Toma, kter\u00fd m\u011b na ta m\u00edsta n\u011b\u017en\u011b l\u00edbal.<\/div>\n
„Tomi?“ za\u0161eptal jsem. Tom ke mn\u011b zvedl pohled, ale jinak pokra\u010doval v l\u00edb\u00e1n\u00ed. T\u00e1hle jsem zast\u00e9nal, kdy\u017e sv\u00e9 rty p\u0159esunul na m\u016fj krk, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc se d\u00edvat do m\u00fdch o\u010d\u00ed. „Tomi, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ pevn\u011b jsem propletl prsty s t\u011bmi jeho, kter\u00e9 m\u011b je\u0161t\u011b st\u00e1le n\u011b\u017en\u011b obj\u00edmaly kolem pasu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Pom\u00e1h\u00e1m ti zapomenout,“ oto\u010dil m\u011b \u010delem k sob\u011b a za\u010dal polibky zasyp\u00e1vat m\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti.<\/div>\n
„Tomi, ale to\u2026“ prudce jsem vzdychl, sotva jsem uc\u00edtil jeho rty na sv\u00e9 brad\u011b. „Mus\u00ed\u0161, Tomi. To mus\u00ed\u0161,“ p\u0159is\u00e1l jsem se na jeho rty.<\/div>\n
L\u00edbal jsem snad ty nejdokonalej\u0161\u00ed rty na sv\u011bt\u011b, nemohl jsem se naba\u017eit. Zu\u0159iv\u011b jsem se k n\u011bmu tiskl a nijak jsem neprotestoval, kdy\u017e m\u011b vyzvedl do n\u00e1ru\u010d\u00ed a odn\u00e1\u0161el m\u011b do lo\u017enice. Sotva jsem p\u0159ist\u00e1l na posteli, Tom u\u017e le\u017eel na mn\u011b a znovu m\u011b hladov\u011b l\u00edbal.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem cel\u00fd  rozl\u00e1man\u00fd vst\u00e1val, bylo n\u011bco kolem dev\u00e1t\u00e9 r\u00e1no. Lid\u00e9  sp\u011bchali do pr\u00e1ce, n\u011bkter\u00e9 d\u011bti do \u0161koly a j\u00e1 si zoufale p\u0159\u00e1l pat\u0159it k nim. Za\u017e\u00edt alespo\u0148 jeden den jako Bill Kaulitz, nezn\u00e1m\u00fd, pro ostatn\u00ed obyvatele sv\u011bta neviditeln\u00fd. Za\u017e\u00edt dokonal\u00fd den bez v\u0161ech t\u011bch starost\u00ed sypouc\u00edch se na mou hlavu. Prost\u011b jen za\u017e\u00edt den jako oby\u010dejn\u00fd kluk.<\/div>\n
S povzdechem jsem si postavil vodu na \u010daj a op\u0159el se o r\u00e1m francouzsk\u00e9ho okna, pozoruj\u00edc podzimn\u00ed zahradu. Z \u00favah o nedokonal\u00e9m sv\u011bt\u011b m\u011b vytrhly a\u017e svalnat\u00e9 pa\u017ee, kter\u00e9 pevn\u011b, ale se v\u0161\u00ed jemnost\u00ed sev\u0159ely m\u00e9 boky.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 uva\u0159enou vodu, Billy,“ po\u0161eptal mi Tom do ucha a pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159. „Ale jinak dobr\u00e9 r\u00e1no,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ pousm\u00e1l jsem se a odstr\u010dil se od okna, abych si zalil ten \u010daj. „Chce\u0161 n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, vezmu si d\u017eus, d\u011bkuju,“ zamumlal. „Lituje\u0161 toho?“ vyhrkl po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ p\u0159ekvapen\u011b jsem se oto\u010dil.<\/div>\n
„Lituje\u0161 dne\u0161n\u00ed noci? T\u011bch polibk\u016f?“ p\u0159e\u0161el ke mn\u011b a znovu stiskl m\u00e9 boky.<\/div>\n
„Nelituju. A o to v\u00edc m\u011b to d\u011bs\u00ed\u2026“ za\u0161eptal jsem a sklonil hlavu.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„M\u011blo by mi to p\u0159ij\u00edt odporn\u00e9, nechutn\u00e9, proto\u017ee je to zak\u00e1zan\u00e9, ale\u2026 Od t\u00e9 doby, cos m\u011b pol\u00edbil, m\u00e9 t\u011blo prahne po dotec\u00edch od tebe, tou\u017e\u00edm po dal\u0161\u00edm polibku, jak kdybys byl droga! Nedok\u00e1\u017eu tu touhu ovl\u00e1dat, a to je tak\u2026 stresuj\u00edc\u00ed!“ zap\u0159el jsem ruce o jeho hru\u010f a zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed. Pln\u00e9 nepochopen\u00ed, strachu.<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se?“<\/div>\n
„Boj\u00edm, ale toho, \u017ee to skon\u010d\u00ed,“ pousm\u00e1l jsem se a zlehka ho pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Co se v\u016fbec stalo, Tomi?“ povzdechl jsem si a pohodln\u011b se op\u0159el o Tomovo t\u011blo rozvalen\u00e9 na gau\u010di.<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„To v\u010dera\u2026 Jak jsi k tomu v\u016fbec do\u0161el? Bylo to dlouhodob\u00e9, nebo kr\u00e1tkodob\u00e9?“<\/div>\n
„V\u017edy, kdy\u017e jsi dom\u016f p\u0159i\u0161el od Davida, zklaman\u00fd, strhan\u00fd a ubl\u00ed\u017een\u00fd, uplakan\u00fd, postupn\u011b se ve mn\u011b vyv\u00edjela touha p\u0159itisknout t\u011b k sob\u011b, pol\u00edbit t\u011b a uk\u00e1zat ti, \u017ee je to dobr\u00e9, \u017ee jsem tu s tebou, ale kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el v\u010dera a j\u00e1 t\u011b vid\u011bl pozd\u011bji plakat p\u0159ed t\u00edm zrcadlem, nev\u011bd\u011bl jsem, co jin\u00e9ho d\u011blat, tak jsem ud\u011blal tohle, i za cenu, \u017ee bych t\u011b mohl vyd\u011bsit. Vsadil jsem v\u0161echno na jednu kartu, doufal jsem. Nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo,“ jemn\u011b p\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na mou tv\u00e1\u0159 a palcem m\u011b pohladil.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bl jsi to ud\u011blat u\u017e d\u0159\u00edv, Tomi,“ usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„M\u011bl jsem strach.“<\/div>\n
„Nejlep\u0161\u00ed l\u00e9k na strach, je bojovat s n\u00edm,“ vtiskl jsem mu letm\u00fd polibek. „Ale je jeden strach, proti kter\u00e9mu bojovat nelze,“ povzdechl jsem si.<\/div>\n
„David?“ pevn\u011bji m\u011b k sob\u011b p\u0159ivinul, ale s ohledem na m\u00e1 st\u00e1le bolestiv\u00e1 zran\u011bn\u00ed. K\u00fdvl jsem a hlavou se op\u0159el o jeho rameno.<\/div>\n
„Bude to te\u010f pro n\u00e1s t\u011b\u017ek\u00e9, Tomi. Vztah ve t\u0159ech nen\u00ed lehk\u00fd, kdy\u017e je jeden utajen\u00fd, hotov\u00e9 peklo to bude te\u010f, jeliko\u017e ty o Davidovi v\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkoho dal\u0161\u00edho bych ve tv\u00e9m srdci i snesl,“ zt\u011b\u017eka vydechl a j\u00e1 k n\u011bmu t\u00e1zav\u011b zdvihl pohled. „Ale jen v tom p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee bys byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee bys miloval sv\u016fj \u017eivot.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 miluju sv\u016fj \u017eivot, Tomi!“ nal\u00e9hav\u011b jsem ho objal kolem krku. „Je m\u00e1 p\u00e1r \u010dern\u00fdch \u0161mouh, ale moment\u00e1ln\u011b ty \u0161mouhy beru jako vstupenky k tob\u011b. A pr\u00e1v\u011b v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch miluju sv\u016fj \u017eivot v\u00edc, ne\u017e je zdr\u00e1vo, proto\u017ee TY jsi m\u016fj \u017eivot, ve v\u0161ech ohledech. Jsi m\u00e1 rodina, jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel a nyn\u00ed u\u017e i partner. Co v\u00edc by \u010dlov\u011bk mohl od \u017eivota \u010dekat, ne\u017e rodinu, p\u0159\u00e1telstv\u00ed a l\u00e1sku, Tomi? Vym\u011bnil bych V\u0160ECHNO za chv\u00edle str\u00e1ven\u00e9 s tebou. Nikdy nedovol\u00edm, aby mi t\u011b n\u011bkdo nebo n\u011bco vzalo.“<\/div>\n
„Nikdy jsem v and\u011bly nev\u011b\u0159il, ale te\u010f, kdy\u017e t\u011b m\u00e1m takhle bl\u00edzko, u\u017e v n\u011b za\u010d\u00edn\u00e1m v\u011b\u0159it,“ dojat\u011b se usm\u00e1l a horliv\u011b se p\u0159itiskl na m\u00e9 rty.<\/div>\n
N\u011b\u017en\u011b a z\u00e1rove\u0148  prudce se dob\u00fdval do m\u00fdch \u00fast, na\u0161e jazyky se propl\u00e9taly v divok\u00e9m tanci a t\u011bla se k sob\u011b \u017e\u00e1dostiv\u011b tiskla.<\/p>\n<\/div>\n
* \u2665 *<\/p>\n<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ vylekan\u011b jsem se o\u0161il, kdy\u017e mi na z\u00e1dech p\u0159ist\u00e1lo n\u011bco studen\u00e9ho.<\/div>\n
„Le\u017e, pot\u0159ebuje\u0161 to namazat,“ vtiskl mi uklid\u0148uj\u00edc\u00ed polibek na rameno a znovu m\u011b vtla\u010dil do pe\u0159in, ve kter\u00fdch jsem byl rozvalen\u00fd.<\/div>\n
Od toho incidentu s Davidem ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed a krom\u011b p\u00e1r no\u010dn\u00edch m\u016fr, kter\u00e9 m\u011b v noci nav\u0161t\u00edvily, mi to nic nep\u0159ipom\u00ednalo, dokonce ani on, jeliko\u017e jsem se od star\u00e9ho kamar\u00e1da dozv\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011bkolik t\u00fddn\u016f odjel z N\u011bmecka. Takov\u00e1 zpr\u00e1va m\u011b nem\u00e1lo zah\u0159\u00e1la u srdce, jeliko\u017e to znamenalo, \u017ee m\u00e1m na n\u011bjakou dobu klid od jeho nep\u0159\u00edjemn\u00fdch dotek\u016f, a m\u00e1m \u010das, alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b, uzdravit m\u016fj psychick\u00fd stav. Bylo to poprv\u00e9, co odjel a nedal mi o tom v\u011bd\u011bt, v\u011bt\u0161inou si m\u011b bral s sebou, jako doprovodn\u00e9 zpest\u0159en\u00ed jinak nez\u00e1\u017eivn\u00fdch pracovn\u00edch cest, a tak jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by za t\u00edm mohlo st\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Mo\u017enost, \u017ee by kone\u010dn\u011b  dostal rozum a do\u0161lo mu, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1, NEN\u00cd norm\u00e1ln\u00ed, jsem ihned zavrhl. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ten on nikdy nez\u00edsk\u00e1. Druh\u00e1  varianta, \u017ee nech\u00e1v\u00e1 zotavit m\u011b a m\u00e9 t\u011blo po na\u0161em posledn\u00edm setk\u00e1n\u00ed, mi tak\u00e9 nep\u0159i\u0161la zrovna pravd\u011bpodobn\u00e1, a proto jsem m\u00e9 \u00favahy uzav\u0159el t\u00edm, \u017ee asi odj\u00ed\u017ed\u011bl narychlo a v tom sp\u011bchu na m\u011b prost\u011b zapomn\u011bl. D\u00edkybohu!<\/div>\n
Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed o Davidov\u011b odjezdu m\u011b probraly Tomovy ruce, mas\u00edruj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st zad t\u011bsn\u011b nad zade\u010dkem. Neuniklo mi, \u017ee se mu ruce rozt\u0159\u00e1sly, kdy\u017e jsem na jeho jemn\u00e9 doteky za\u010dal reagovat.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi, Billy?“ za\u0161eptal t\u011bsn\u011b vedle m\u00e9ho ucha a labu\u017enicky m\u011b na n\u011bj pol\u00edbil. Zachv\u011bl jsem se pod t\u00edm gestem a jen st\u011b\u017e\u00ed zadr\u017eel st\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edc, ne\u017e komukoliv jin\u00e9mu na sv\u011bt\u011b,“ zdr\u00e1hav\u011b jsem zamumlal a oto\u010dil se k n\u011bmu \u010delem. V ten sam\u00fd okam\u017eik se Tom vrhnul na m\u00e9 rty, jemn\u011b je skous\u00e1val, a pot\u00e9 se s nimi mazlil, zat\u00edmco rukou pomalu bloudil po m\u00e9m t\u011ble. „Tomi, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyhrkl jsem, kdy\u017e prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po lemu boxerek.<\/div>\n
„Jen\u2026 mi v\u011b\u0159, ano?“ prudce vydechl, a teprve kdy\u017e jsem t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b zak\u00fdval hlavou, prolomil ty hradby a rukou vklouzl pod boxerky, a\u017e na m\u00e9 vzru\u0161en\u00e9 p\u0159irozen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A.   Sed\u011bl jsem v koupeln\u011b p\u0159ed zrcadlem, slzy nech\u00e1vaj\u00edc t\u00e9ct, a z\u00edral jsem na poz\u016fstatky Davidov\u00fdch dotyk\u016f. Krk rud\u011b z\u00e1\u0159il a natekl\u00e1 tv\u00e1\u0159 u\u017e se tak\u00e9 pomalu zabarvovala. Prstem jsem obkreslil jednotliv\u00e9 r\u00e1ny, usyk\u00e1val jsem, kdy\u017e jsem se omylem dotknul<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[393],"tags":[],"class_list":["post-9666","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-consolador"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9666","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9666"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9666\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9666"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9666"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9666"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}