{"id":9671,"date":"2011-01-10T15:00:00","date_gmt":"2011-01-10T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9647"},"modified":"2011-01-10T15:00:00","modified_gmt":"2011-01-10T14:00:00","slug":"love-death-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/10\/love-death-42\/","title":{"rendered":"Love & Death 42."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill:<\/div>\n
\n<\/div>\n
„U\u017e jsi vymyslel, co budeme dnes d\u011blat?“ nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit svoji u\u017e od r\u00e1na skr\u00fdvanou zv\u011bdavost, a se zv\u011bdavou ot\u00e1zkou se oto\u010d\u00edm na Toma, nejsp\u00ed\u0161 st\u00e1le ml\u010dky sed\u00edc\u00edho v ob\u00fdv\u00e1ku. Pomalu odlo\u017e\u00edm \u0161pinav\u00fd tal\u00ed\u0159 od sn\u00eddan\u011b na kuchy\u0148skou linku a jen pomalu, popam\u011bti zam\u00ed\u0159\u00edm zp\u011bt k Tomovi, p\u0159idr\u017euj\u00edc se st\u011bny vedle m\u011b.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„No… je\u0161t\u011b ne,“ Tomova odpov\u011b\u010f se ke mn\u011b doline t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed a vyvol\u00e1  na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i mal\u00fd nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv, jakmile v n\u00ed  najdu typick\u00fd \u00fasm\u011bvn\u00fd t\u00f3n Tomova hlasu, kter\u00fd na n\u011bm miluji u\u017e od na\u0161eho d\u011btstv\u00ed. Jsem r\u00e1d, \u017ee se jeho n\u00e1lada od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera p\u0159eci jen tro\u0161ku zlep\u0161ila, nechci, aby se v\u010derej\u0161kem d\u00e1l tr\u00e1pil nebo zaob\u00edral, a\u0165 u\u017e to bylo cokoli. Je dob\u0159e, \u017ee u\u017e se c\u00edt\u00ed l\u00e9pe, a dokonce se i usm\u00edv\u00e1, alespo\u0148 jeho p\u0159\u00edjemn\u00fd, m\u011bkk\u00fd hlas mi potvrzuje moji domn\u011bnku. Pomalu se posad\u00edm na m\u011bkk\u00fd koberec a p\u0159it\u00e1hnu si kolena bl\u00ed\u017e k brad\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak to bys m\u011bl, nebo se tu za chv\u00edli oba ukou\u0161eme nudou. Mohl bys vymyslet n\u011bco z\u00e1bavn\u00e9ho a vtipn\u00e9ho, to ti v\u017edycky \u0161lo l\u00edp ne\u017e mn\u011b. Cht\u011bl bych se zase sm\u00e1t tv\u00fdm vt\u00edpk\u016fm, v\u017edycky jsi m\u011b dok\u00e1zal rozesm\u00e1t nejv\u00edc ze v\u0161ech. A ned\u00edvej se na m\u011b tak,“ ohrad\u00edm se posledn\u00ed v\u011btou, av\u0161ak nedok\u00e1\u017eu smazat \u00fasm\u011bv, jen\u017e st\u00e1le pohr\u00e1v\u00e1 na m\u00fdch rtech. Pohled jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed bych na sob\u011b c\u00edtil kdekoli a kdykoli… dokonce i te\u010f. Ani moje slepota mi nedok\u00e1zala vz\u00edt my\u0161lenku na to nekone\u010dn\u011b hlubok\u00e9 mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 se na m\u011b jist\u011b st\u00e1le up\u00edr\u00e1, te\u010f tro\u0161ku p\u0159ekvapen\u011bji ne\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Jeho majitel zareaguje p\u0159esn\u011b tak, jak jsem o\u010dek\u00e1val. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee se na tebe d\u00edv\u00e1m?“ zv\u011bdav\u011b vyhrkne prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu s m\u00fdmi slovy p\u0159i\u0161la na jazyk, a nev\u011bdomky mi tak potvrd\u00ed moji domn\u011bnku. Pousm\u011bji se a jen m\u00edrn\u011b pokr\u010d\u00edm rameny.  <\/div>\n
„C\u00edt\u00edm na sob\u011b  tv\u016fj pohled. A to nechci. Vypad\u00e1m ur\u010dit\u011b jako p\u0159\u00ed\u0161era,“ nam\u00edtnu ti\u0161e to, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed… Tomova reakce je v\u0161ak \u00fapln\u011b jin\u00e1, ne\u017e jakou jsem ji o\u010dek\u00e1val.  <\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se po\u0159\u00e1d podce\u0148ovat!“ jeho hlas, jindy tich\u00fd a mil\u00fd, se ke mn\u011b  nyn\u00ed donese mnohem hlasit\u011bji a varovn\u011bji, ne\u017e bych mohl p\u0159edpokl\u00e1dat. Slovo, kter\u00fdm jsem je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed s\u00e1m sebe nazval, jsem pl\u00e1cl jen tak, nemyslel jsem to \u00fapln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Ani na okam\u017eik jsem nepomyslel na to, \u017ee by to Tom mohl tak vz\u00edt.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, j-j\u00e1…,“ jen ti\u0161e vykokt\u00e1m jednu nesmysluplnou omluvu a podv\u011bdom\u011b se pod Tomov\u00fdm p\u0159\u00edsn\u00fdm hlasem st\u00e1hnu do sebe, jako by se jej n\u011bco uvnit\u0159 m\u011b snad b\u00e1lo. Takov\u00e9ho jej nezn\u00e1m, mo\u017en\u00e1 proto se te\u010f p\u0159ed n\u00edm c\u00edt\u00edm tak mal\u00fd a nejist\u00fd. Jeho dal\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f v\u0161ak na sebe nenech\u00e1 dlouho \u010dekat.  <\/div>\n
<\/div>\n
„A neust\u00e1le se za n\u011bco omlouvat,“ dokon\u010d\u00ed svou p\u0159edchoz\u00ed v\u011btu a b\u011bhem posledn\u00ed mal\u00e9 chvilky mi tak vytkne u\u017e druh\u00fd m\u016fj zlozvyk. P\u0159esto se o\u0161iju a nesouhlasn\u011b zavrt\u00edm hlavou.  <\/div>\n
„Copak ty nevid\u00ed\u0161, jak vypad\u00e1m? U\u017e bezm\u00e1la dva t\u00fddny, co jsem doma, jsem se nemaloval a ani jsem se krom\u011b myt\u00ed vlas\u016f nepostaral o sv\u016fj \u00fa\u010des. Tak dlouho jsem bez l\u00ed\u010den\u00ed nikdy p\u0159edt\u00edm nevydr\u017eel. Ur\u010dit\u011b m\u00e1m pro samou nedbalost neupraven\u00e9 nehty, kruhy pod o\u010dima, miliony nepot\u0159ebn\u00fdch, o\u0161kliv\u00fdch pup\u00ednk\u016f a vypad\u00e1m stra\u0161n\u011b,“ dod\u00e1m z pln\u00fdch plic to, co si o sob\u011b mysl\u00edm, a v hlav\u011b si jen d\u00e1l vyjmenov\u00e1v\u00e1m dal\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 hr\u016fzy, kter\u00e9 m\u016fj obli\u010dej za cel\u00e9 dva t\u00fddny t\u00e9m\u011b\u0159 nulov\u00e9 p\u00e9\u010de dozajista utrp\u011bl. Zavrt\u00edm hlavou s\u00e1m nad sebou… av\u0161ak k m\u00fdm u\u0161\u00edm se doline u\u017e ne p\u0159\u00edsn\u00fd, ale mil\u00fd, tich\u00fd hlas.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale mn\u011b se takhle l\u00edb\u00ed\u0161,“ Tomova slova se dolinou k m\u00fdm u\u0161\u00edm jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed melodie a nev\u011bdomky tak p\u0159eru\u0161\u00ed v\u0161echny ty hloup\u00e9 my\u0161lenky, je\u017e se mi pr\u00e1v\u011b hon\u00ed hlavou. Ti\u0161e vydechnu a s p\u0159ekvapen\u00edm pootev\u0159en\u00fdmi rty jen ti\u0161e naslouch\u00e1m jeho kr\u00e1sn\u00e9mu, up\u0159\u00edmn\u00e9mu hlasu, v n\u011bm\u017e mohu nal\u00e9zt i malou nesm\u011blost. B\u00e1l se mi to snad \u0159\u00edct? Nebo pova\u017euje sv\u016fj mal\u00fd kompliment za a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 sm\u011bl\u00fd na to, aby jej p\u0159ede mnou mohl vyslovit nahlas?<\/div>\n
\n<\/div>\n
„A co kdy\u017e se nel\u00edb\u00edm s\u00e1m sob\u011b?“ nam\u00edtnu ti\u0161e ot\u00e1zku, kter\u00e1 m\u011b napadne jako prvn\u00ed, a obr\u00e1t\u00edm se s n\u00ed na Toma. Jde poznat, \u017ee chvilku v\u00e1h\u00e1… ne\u017e mi dokonale vyraz\u00ed dech svou protiot\u00e1zkou.  <\/div>\n
„A co kdybych t\u011b  zkusil u\u010desat a nal\u00ed\u010dit j\u00e1, co ty na to?“ navrhne s t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011btsk\u00fdm nad\u0161en\u00edm nejsp\u00ed\u0161 tu nejv\u011bt\u0161\u00ed bl\u00e1znivinu, kter\u00e1  jej mohla napadnout, a ur\u010dit\u011b te\u010f dychtiv\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1,  \u017ee s n\u00edm budu sd\u00edlet jeho nad\u0161en\u00ed. Jedna z t\u011bch chvilek, kdy i j\u00e1 s\u00e1m pochybuji, \u017ee to m\u00e1 m\u00e9 star\u0161\u00ed dvoj\u010de v hlav\u011b v po\u0159\u00e1dku.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Bl\u00e1zn\u00ed\u0161?! V\u017edy\u0165  m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 jen tak nal\u00ed\u010dit! Neum\u00ed\u0161 to a ani jsi to nikdy ned\u011blal, nem\u00e1\u0161 zku\u0161enosti a ani \u017e\u00e1dn\u00e9 certifik\u00e1ty k tomu, abys mohl d\u011blat kosmeti\u010dku,“ dod\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu a b\u011bhem vte\u0159iny mu vyjmenuji z\u00e1kladn\u00ed d\u016fvody, kter\u00e9 mluv\u00ed proti tomu jeho \u0161\u00edlen\u00e9mu n\u00e1padu, kter\u00fd si nejsp\u00ed\u0161 s\u00e1m po\u0159\u00e1dn\u011b ani neuv\u011bdomuje. Tohle prost\u011b nem\u016f\u017ee myslet v\u00e1\u017en\u011b, ano, v\u00edm, \u017ee jsem po n\u011bm je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed cht\u011bl, aby m\u011b rozesm\u00e1l, ale zrovna na tomhle mi nic sm\u011b\u0161n\u00e9ho nep\u0159ijde. Zn\u00ed to sp\u00ed\u0161 d\u011bsiv\u011b ne\u017e vtipn\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale jsem Tom Kaulitz a to sta\u010d\u00ed. Malov\u00e1tka m\u00e1\u0161 v koupeln\u011b?“ zept\u00e1 se… a ne\u017e sta\u010d\u00edm odpov\u011bd\u011bt, u\u017e sly\u0161\u00edm jeho vzdaluj\u00edc\u00ed  se kroky dupat po schodech nahoru do koupelny.  <\/div>\n
Jsem opravdu hloup\u00fd, jak jen jsem mohl zapomenout na to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed? Tomovo je\u0161itn\u00e9  ego v\u017edycky dosahovalo nebesk\u00fdch v\u00fd\u0161in… jen\u017ee te\u010f si ho chce m\u00e9 star\u0161\u00ed, bl\u00e1zniv\u00e9 dvoj\u010de je\u0161t\u011b pozvednout t\u00edm, \u017ee si samo sob\u011b dok\u00e1\u017ee, \u017ee nen\u00ed jen velk\u00fd boss Tom Kaulitz, kter\u00e9mu le\u017e\u00ed u nohou v\u0161echny holky, kter\u00fd v\u0161ude byl, v\u0161echno v\u00ed a v\u0161echno zn\u00e1 a ve v\u0161em je nejlep\u0161\u00ed. Chce si dok\u00e1zat, \u017ee je i stejn\u011b dobrou kosmeti\u010dkou a z fleku by mohl l\u00ed\u010dit tv\u00e1\u0159 bo\u017esk\u00e9 Kate Moss… nebo v jeho nenapraviteln\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b sp\u00ed\u0161 Jessice Alb\u011b.<\/div>\n
\n<\/div>\n
A jakmile si sebev\u011bdom\u00fd  Tom Kaulitz vezme n\u011bco do hlavy, nerozmluv\u00ed mu to nikdo… dokonce ani jeho mlad\u0161\u00ed bratr ne. Proti jeho chtiv\u00e9mu, nekone\u010dn\u011b velk\u00e9mu egu jsou v\u0161echna slova zbyte\u010dn\u00e1, nem\u00e1 smysl mu cokoli rozmlouvat. Je zkr\u00e1tka tvrdohlav\u00fd… zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jde o to, aby si dok\u00e1zal, \u017ee je v n\u011b\u010dem nejlep\u0161\u00ed a v\u0161ichni ostatn\u00ed mu nesahaj\u00ed ani po kotn\u00edky. Rad\u011bji mu u\u017e nebudu nic \u0159\u00edkat, ani jej p\u0159emlouvat, je\u0161t\u011b by se jeho py\u0161n\u00e9, tomovsk\u00e9 j\u00e1<\/em> mohlo urazit proto, \u017ee jej podce\u0148uji. A to si k Tomovi rozhodn\u011b nem\u016f\u017eu dovolit.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Opatrn\u011b, Tome. A potom mi vlasy p\u0159elakuj, ano?“ pro jistotu znova zopakuji to, co mu kladu na srdce u\u017e asi deset minut a st\u00e1le sed\u00edc na koberci, pohodln\u011b se z\u00e1dy op\u0159u o k\u0159eslo, do kter\u00e9ho se te\u010f posadil Tom, aby m\u011bl ke mn\u011b co nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup.  <\/div>\n
„Neboj, na\u010de\u0161u ti takovou vlnu, jakou sv\u011bt je\u0161t\u011b nevid\u011bl,“ zasm\u011bje se ti\u0161e a j\u00e1  si pro samou nervozitu ani nesta\u010d\u00edm uv\u011bdomit, jestli to myslel ironicky nebo doopravdy. V duchu se pok\u0159i\u017euju a pevn\u011b skousnu rty, odd\u00e1vaj\u00edc se jeho \u010dinnosti. Jeho m\u011bkk\u00e9, citliv\u00e9 prsty vtan\u010d\u00ed do m\u00fdch vlas\u016f… a j\u00e1, navzdory sv\u00e9mu strachu a nejistot\u011b, jen bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a s \u00fasm\u011bvem zavrn\u00edm. Jeho prsty pracuj\u00ed skv\u011ble, p\u0159\u00edmo dokonale… jen ob\u010das se jim poda\u0159\u00ed nepatrn\u011b zatahat za n\u011bkter\u00fd mal\u00fd pram\u00ednek, co\u017e mi ale v\u016fbec nevad\u00ed. Usm\u011bji se… a kdy\u017e se za malou chvilku ozve zvuk st\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edho laku a Tomovo kone\u010dn\u00e9 hotovo, prsty jen velmi opatrn\u011b, nesm\u011ble p\u0159ejedu po n\u011b\u010dem hebk\u00e9m a nad\u00fdchan\u00e9m, co mi ten \u0161ikulka vykouzlil b\u011bhem kra\u0165ou\u010dk\u00e9 chvilky na hlav\u011b. Mo\u017en\u00e1 jsem ho opravdu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 podce\u0148oval.  <\/div>\n
<\/div>\n
Narovn\u00e1m se v z\u00e1dech a podle Tomova pokynu p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka tak, jak si to p\u0159\u00e1l. Nerv\u00f3zn\u011b  si promnu \u00fapln\u011b ledov\u00e9 dlan\u011b a jen s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm  \u010dek\u00e1m, ne\u017e se m\u011bkk\u00fd \u0161t\u011btec se sv\u011btl\u00fdm pudrem nepatrn\u011b  dotkne m\u00e9 pleti. Naslouch\u00e1m tich\u00e9 kletb\u011b, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b jak\u00fdmsi mal\u00fdm nedopat\u0159en\u00edm vylinula z Tomov\u00fdch rt\u016f, a mus\u00edm se pousm\u00e1t. \u017div\u011b si dok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit jeho zk\u0159iven\u00e9 \u010delo, tu nepatrnou, malou vr\u00e1sku, kter\u00e1 se na jeho tv\u00e1\u0159i objev\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u016fj star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nebo se na n\u011bco pekeln\u011b soust\u0159ed\u00ed. Tenhle jeho v\u00fdraz m\u011b na n\u011bm rozesm\u00edval v\u017edycky, u\u017e od d\u011btstv\u00ed. Pozorovat v\u011b\u010dn\u011b rozesm\u00e1t\u00e9ho, vtipkuj\u00edc\u00edho Toma, jak se smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem sed\u00ed a nad n\u011b\u010d\u00edm dum\u00e1, byla jedna z m\u00fdch nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1bav.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Nesm\u011bj se,“ napomene m\u011b ti\u0161e, p\u0159esto v jeho hlase nesly\u0161\u00edm ani stopu po p\u0159\u00edsnosti a k\u00e1r\u00e1n\u00ed. Rychle si uv\u011bdom\u00edm svoji velkou chybu, narovn\u00e1m se a zv\u00e1\u017en\u00edm, \u010dekaj\u00edc na dal\u0161\u00ed pohlazen\u00ed m\u011bkk\u00e9ho \u0161t\u011btce. Jak\u00e9 je v\u0161ak moje p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e moji tv\u00e1\u0159 nepohlad\u00ed  m\u011bkk\u00e9 \u0161t\u011btinky… ale n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu pozvednu sv\u00e1, a\u017e  dote\u010f pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka a jen se zatajen\u00fdm dechem vn\u00edm\u00e1m ta nejheb\u010d\u00ed, m\u011bkk\u00e1 b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f, je\u017e te\u010f  pomalu, jemn\u011b hlad\u00ed moji ple\u0165 a opatrn\u011b po n\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed tak lehce, jako by se pod jejich hebkost\u00ed m\u011bla ka\u017edou vte\u0159inkou rozplynout. P\u0159itom jejich opatrn\u00e9, nesm\u011bl\u00e9 doteky, jimi\u017e h\u00fd\u010dkaj\u00ed moji tv\u00e1\u0159, jsou mnohem jemn\u011bj\u0161\u00ed a m\u011bk\u010d\u00ed, ne\u017e jak\u00fdkoli \u0161t\u011btec na sv\u011bt\u011b. Nic tak kr\u00e1sn\u00e9ho a n\u011b\u017en\u00e9ho jsem snad je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil. Jako by hebkost a jemnost Tomov\u00fdch citliv\u00fdch prst\u016f, nesrovnateln\u00e1 by\u0165 i s t\u00edm nejjemn\u011bj\u0161\u00edm sametem, l\u00edbala m\u00e9 tv\u00e1\u0159e a s ka\u017ed\u00fdm sebemen\u0161\u00edm dotykem na nich zanechala ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed sametov\u00e9 polibky.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tak jemnou ple\u0165,“ tich\u00fd, chraplav\u00fd hlas se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm a protrhne z\u00e1voj sn\u016f, do kter\u00fdch jsem se Tomov\u00fdmi doteky nechal un\u00e9st. Najednou jako bych si uv\u011bdomil jeho bl\u00edzkost, do\u0161lo mi, \u017ee je tady… a \u017ee na sny te\u010f nen\u00ed ta prav\u00e1 chv\u00edle. Srdce se mi s jeho tich\u00fdmi, \u0161epotav\u00fdmi slovy rozbu\u0161\u00ed o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, v b\u0159i\u0161e c\u00edt\u00edm tis\u00edce t\u0159epotav\u00fdch k\u0159id\u00fdlek a m\u00e9 tv\u00e1\u0159e zaho\u0159\u00ed slab\u00fdm rum\u011bncem. Ur\u010dit\u011b jej c\u00edt\u00ed na sv\u00e9 dlani, kterou st\u00e1le h\u00fd\u010dk\u00e1 moji tv\u00e1\u0159. Nev\u00edm, co to znamen\u00e1… av\u0161ak ve skrytu sv\u00e9 du\u0161e, v tom nejmen\u0161\u00edm, nejhlub\u0161\u00edm m\u00edste\u010dku si p\u0159eji, aby tahle chv\u00edle nikdy neskon\u010dila. Aby tento okam\u017eik trval nav\u011bky, nikoli aby za p\u00e1r chvil skon\u010dil jako miz\u00edc\u00ed m\u00fddlov\u00e1 bublina. Skon\u010dilo by toti\u017e to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem a\u017e doposud pro\u017eil.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
\n<\/div>\n
Ti\u0161e vydechnu a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f sjedu dol\u016f po t\u00e9 dokonal\u00e9 jemnosti, kter\u00e9  se st\u00e1le tou\u017e\u00edm dot\u00fdkat. Odtrhnu pohled od Billovy jemn\u00e9 pleti a vzhl\u00e9dnu k tomu hlubok\u00e9mu, \u010dokol\u00e1dov\u00e9mu mo\u0159i, kter\u00e9 se na m\u011b st\u00e1le nev\u011bdomky up\u00edr\u00e1. Jeho o\u010di jsou m\u00edrn\u011b potemn\u011bl\u00e9, \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 a nekone\u010dn\u011b hlubok\u00e9. Ani slepota jim nedok\u00e1zala vz\u00edt jejich kr\u00e1su, kterou jsem ti\u0161e obdivoval u\u017e jako mal\u00fd kluk. M\u00e9 o\u010di nikdy nebyly tak n\u00e1dhern\u00e9 jako ty Billovy, nikdy jsem v t\u011bch sv\u00fdch nena\u0161el to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u010dokol\u00e1dov\u00e9 kouzlo, kter\u00e9 jsem v\u017edycky nal\u00e9zal jen v jeho o\u010d\u00edch.  <\/div>\n
<\/div>\n
A vid\u00edm jej v nich dote\u010f. Stejn\u011b jako v jeho, najednou tolik jin\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Jako by ten rok, co jsme od sebe byli odlou\u010deni, ud\u011blal mnohem v\u00edc, ne\u017e jsem si mohl myslet. A kdy\u017e jsem se vr\u00e1til, Billova tv\u00e1\u0159 se v m\u00fdch o\u010d\u00edch najednou zm\u011bnila k nepozn\u00e1n\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, v\u00edd\u00e1val jsem ji ka\u017ed\u00fd den, ov\u0161em po\u0159\u00e1dn\u011b jsem se do n\u00ed zad\u00edval jen tehdy, kdy\u017e jsem p\u0159ed rokem odj\u00ed\u017ed\u011bl do Ameriky. Od t\u00e9 doby je\u0161t\u011b v\u00edc zkr\u00e1sn\u011bla. U\u017e to nebyla tv\u00e1\u0159 toho mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, ale tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho, kr\u00e1sn\u00e9ho a okouzluj\u00edc\u00edho chlapce.  <\/div>\n
<\/div>\n
A to si mysl\u00edm dote\u010f… i te\u010f, kdy\u017e b\u0159\u00ed\u0161kem palce hlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159, d\u00edv\u00e1m se do jeho hlubok\u00fdch, n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a usm\u00edv\u00e1m se tomu slab\u00e9mu n\u00e1dechu r\u016f\u017ee, jen\u017e te\u010f zdob\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e a d\u011bl\u00e1 jej je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm. V\u016fbec nevypad\u00e1 jako \u0161kared\u00e9 stra\u0161idlo, jak ho nazvala Caroline. Je to ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bytost, jakou jsem kdy vid\u011bl.  <\/div>\n
Hlasit\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed  zvonku se k n\u00e1m doline z chodby, j\u00e1 jej v\u0161ak nevn\u00edm\u00e1m. Nechci jej vn\u00edmat. Chci \u017e\u00edt tento okam\u017eik nav\u011bky… a ne se jej vzd\u00e1vat.  <\/div>\n
<\/div>\n
„N\u011bkdo zvonil,“ Bill\u016fv hlas protrhne m\u00e9 my\u0161lenky a p\u0159ipomene mi tu o\u0161klivou skute\u010dnost je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010d\u00edm n\u011bco nam\u00edtnout.  <\/div>\n
„Ano,“ sly\u0161\u00edm s\u00e1m sebe za\u0161eptat v odpov\u011b\u010f, ani v nejmen\u0161\u00edm v\u0161ak nevn\u00edm\u00e1m nic z toho, co se kolem m\u011b d\u011bje.  <\/div>\n
„M\u011bl bys j\u00edt otev\u0159\u00edt,“ p\u0159ipomene mi Bill s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00edm na jeho rtech. Ti\u0161e vydechnu… a jen pomalu se zvednu ze zem\u011b, naposled hlad\u00edc jeho tv\u00e1\u0159.  <\/div>\n
„Hned se vr\u00e1t\u00edm,“ dod\u00e1m a co nejrychleji zam\u00ed\u0159\u00edm na chodbu.  <\/div>\n
L\u00edn\u011b si prot\u00e1hnu z\u00e1da a zrychl\u00edm krok, kdy\u017e nep\u0159etr\u017eit\u00e9 zvon\u011bn\u00ed st\u00e1le neust\u00e1v\u00e1. Popadnu kl\u00ed\u010de, rychle odemknu a otev\u0159u domovn\u00ed  dve\u0159e… to, co se v\u0161ak naskytne m\u00fdm o\u010d\u00edm, bych tu neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm.  <\/div>\n
„Ahoj,“ Carolinin, t\u00e9m\u011b\u0159 bezbarv\u00fd hlas se panova\u010dn\u011b donese k m\u00fdm u\u0161\u00edm a ujist\u00ed m\u011b v tom, \u017ee nesp\u00edm, nem\u00e1m m\u017eitky p\u0159ed o\u010dima a ani nic podobn\u00e9ho. Co ta tady je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1? <\/p>\n<\/div>\n
„Nazdar,“ op\u00e1\u010d\u00edm na jej\u00ed pozdrav su\u0161e a \u010dek\u00e1m, co z n\u00ed vypadne. Jen tak sem ur\u010dit\u011b nep\u0159i\u0161la. Jen jej\u00ed t\u011blo, siln\u011b se chv\u011bj\u00edc\u00ed nedo\u010dkavost\u00ed, m\u011b o tom v\u00edce ne\u017e uji\u0161\u0165uje.  <\/div>\n
„P\u0159i\u0161la jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee mezi n\u00e1mi dv\u011bma je konec,“ ozn\u00e1m\u00ed mi s prost\u00fdm  \u00fasm\u011bvem a nev\u00eddanou noblesou, ur\u010dit\u011b si tu v\u011btu hodiny nacvi\u010dovala p\u0159ed zrcadlem.  <\/div>\n
„Aha… tak to je fajn, pr\u00e1v\u011b jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct to sam\u00fd,“ ledabyle pokr\u010d\u00edm rameny a oplat\u00edm j\u00ed jej\u00ed \u00fasm\u011bv je\u0161t\u011b z\u00e1\u0159iv\u011bji. Jestli si myslela, \u017ee budu plakat a prosit ji, aby se mnou z\u016fstala, \u0161eredn\u011b se zm\u00fdlila. P\u0159ed n\u00ed u\u017e se nepon\u00ed\u017e\u00edm ani za nic!  <\/div>\n
„Jsi ten nejv\u011bt\u0161\u00ed ubo\u017e\u00e1k, jak\u00e9ho jsem kdy vid\u011bla,“ prskne po mn\u011b z pln\u00fdch plic, nemus\u00edm v\u0161ak pro odpov\u011b\u010f chodit daleko, abych j\u00ed jej\u00ed  kompliment oplatil.  <\/div>\n
„A ty jsi sobeck\u00e1, namy\u0161len\u00e1  dilina, kter\u00e1 nem\u00e1 r\u00e1da nikoho, jen sama sebe. A mrz\u00ed  m\u011b, \u017ee jsem si jen na chv\u00edli myslel, \u017ee jsi pro m\u011b ta prav\u00e1. Pot\u0159ebuje\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bco?“ zept\u00e1m se bez obalu a potla\u010duji sm\u00edch, kdy\u017e vid\u00edm, jak prsk\u00e1 vzteky. Neodpov\u00ed, jen se oto\u010d\u00ed a co nejrychleji, jak j\u00ed to jej\u00ed dvaceticentimetrov\u00e9 jehly umo\u017en\u00ed, m\u00ed\u0159\u00ed pry\u010d. Bo\u017ee, Tome, do koho ses to zakoukal? V\u017edy\u0165 ani ten zadek nestoj\u00ed za nic.  <\/div>\n
„Pozdravuj pap\u00e1,“ zavol\u00e1m to posledn\u00ed, na co jsem zapomn\u011bl a nahlas vyprsknu sm\u00edchy, kdy\u017e Caroline je\u0161t\u011b zrychl\u00ed. <\/p>\n<\/div>\n
Zav\u0159u za sebou dve\u0159e a s \u00fasm\u011bvem na rtech, jen\u017e nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit, se o n\u011b op\u0159u z\u00e1dy. Nelituji \u017e\u00e1dn\u00e9ho slova, co jsem j\u00ed \u0159ekl, ni\u010deho, co jsem ud\u011blal. Za v\u0161\u00edm d\u011bl\u00e1m tlustou \u010d\u00e1ru a za\u010d\u00edn\u00e1m znova. Jako by ze m\u011b spadlo n\u011bco t\u011b\u017ek\u00e9ho, najednou se c\u00edt\u00edm tak lehk\u00fd a voln\u00fd jako u\u017e dlouho ne. A snad mo\u017en\u00e1 i tro\u0161ku \u0161\u0165astn\u00fd.  <\/div>\n
<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a pomal\u00fdmi, tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky zam\u00ed\u0159\u00edm zp\u011bt do ob\u00fdv\u00e1ku. Zastav\u00edm se ve dve\u0159\u00edch a jen ti\u0161e pozoruji to \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, st\u00e1le sed\u00edc\u00ed na zemi. Mal\u00fd \u00fasm\u011bv se vkrade na m\u00e9 rty, kdy\u017e pohled m\u00fdch o\u010d\u00ed sklouzne na jeho ruku se \u0161t\u011btcem, kter\u00fdm si soust\u0159edn\u011b d\u00e1v\u00e1 na tv\u00e1\u0159 pudr, zat\u00edmco jeho \u010delo te\u010f zdob\u00ed ta mal\u00e1, pro n\u011bj typick\u00e1 vr\u00e1ska, zn\u00e1mka jeho hlubok\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a pln\u00e9ho soust\u0159ed\u011bn\u00ed se na jednu v\u011bc, kterou na n\u011bm tolik miluji. Proto stoj\u00ed za to za\u010d\u00edt znova. Proto stoj\u00ed za to b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Proto stoj\u00ed za to pro n\u011bkoho \u017e\u00edt. A ten pocit mi nedok\u00e1\u017ee d\u00e1t ani tis\u00edc Caroline. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich… ale n\u011bkdo \u00fapln\u011b jin\u00fd.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Kdo to byl?“ Billova ot\u00e1zka m\u011b vytrhne z m\u00fdch my\u0161lenek a donut\u00ed m\u011b k n\u011bmu vzhl\u00e9dnout. Usm\u011bji se. Chci se do\u010dkat dne, kdy se m\u016fj mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka zbav\u00ed t\u00e9 sv\u00e9 v\u011b\u010dn\u00e9 zv\u011bdavosti… i kdy\u017e potom by to u\u017e v\u016fbec nebyl on. Ode\u0161lo by z n\u011bj to, co na n\u011bm tolik miluji… a to bych nikdy necht\u011bl.  <\/div>\n
„Nikdo to nebyl,“ odpov\u00edm s \u00fasm\u011bvem, st\u00e1le pohr\u00e1vaj\u00edc\u00edm na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, a s ledabyle pokr\u010den\u00fdmi rameny se spokojen\u011b vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt k Billovi a k jeho malov\u00e1tk\u016fm.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Bill: „U\u017e jsi vymyslel, co budeme dnes d\u011blat?“ nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit svoji u\u017e od r\u00e1na skr\u00fdvanou zv\u011bdavost, a se zv\u011bdavou ot\u00e1zkou se oto\u010d\u00edm na Toma, nejsp\u00ed\u0161 st\u00e1le ml\u010dky sed\u00edc\u00edho v ob\u00fdv\u00e1ku. Pomalu odlo\u017e\u00edm \u0161pinav\u00fd tal\u00ed\u0159 od sn\u00eddan\u011b na kuchy\u0148skou linku a jen pomalu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-9671","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9671","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9671"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9671\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9671"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9671"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9671"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}