{"id":9677,"date":"2011-01-09T18:00:00","date_gmt":"2011-01-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9653"},"modified":"2011-01-09T18:00:00","modified_gmt":"2011-01-09T17:00:00","slug":"integrum-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/01\/09\/integrum-5\/","title":{"rendered":"Integrum 5."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Nivian<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm  \u010dten\u00e1\u0159i! :). Tak m\u011b tak napadlo, \u017ee jsem zapomn\u011bla na jednu z d\u016fle\u017eit\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9  bych v\u00e1m m\u011bla \u0159\u00edct na sam\u00e9m za\u010d\u00e1tku pov\u00eddky. A sice, \u017ee v t\u00e9to pov\u00eddce Bill a Tom nejsou dvoj\u010data a \u010dasem ani nebudou ;).   Nivian<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jak Bill sl\u00edbil, sna\u017eil se nic nepokazit. Tak moc se soust\u0159edil na to, aby svou pr\u00e1ci d\u011blal dob\u0159e, \u017ee skoro nev\u011bd\u011bl, co je za dny. Byl tady p\u00e1tek, ale Billovi to tak v\u016fbec nep\u0159i\u0161lo. Byl vlastn\u011b po\u0159\u00e1d zanepr\u00e1zdn\u011bn prac\u00ed, \u017ee u\u017e se ani do \u0161koly nep\u0159ipravoval tak pe\u010dliv\u011b. Zat\u00edm to na jeho prosp\u011bch \u010di na jeho reputaci \u017e\u00e1dn\u00fd vliv nem\u011blo. Nevadil mu jeho nyn\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot. Za\u010d\u00ednal si zvykat na to, \u017ee p\u0159ijde ze \u0161koly, popadne ta\u0161ku s v\u011bcma a jde do pr\u00e1ce, kde je a\u017e do ve\u010dera.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo p\u00e1tek odpoledne a Bill obsluhoval z\u00e1kazn\u00edky. Cel\u00fd t\u00fdden myslel na to, co mu Max \u0159ekl. Po\u0159\u00e1d vyhl\u00ed\u017eel, kdy zahl\u00e9dne n\u011bkoho, kdo by mohl b\u00fdt Tomovi alespo\u0148 trochu podobn\u00fd. Cel\u00fd t\u00fdden se nic ned\u011blo, a tak na to Bill pomalu ale jist\u011b za\u010d\u00ednal zapom\u00ednat.<\/p>\n<\/div>\n
„Mohl byste zkusit na\u0161i specialitu. Nechci se chlubit, ale na\u0161i kucha\u0159i jsou nadm\u00edru \u00fa\u017easn\u00ed a va\u0159\u00ed opravdu dob\u0159e,“ usm\u00edval se Bill a p\u0159ikyvoval. Pr\u00e1v\u011b ho jeden z\u00e1kazn\u00edk po\u017e\u00e1dal o radu, jeliko\u017e nev\u011bd\u011bl, co na j\u00eddlo si vybrat. Popravd\u011b by Bill mo\u017en\u00e1 doporu\u010dil n\u011bco jin\u00e9ho. Kdyby znal alespo\u0148 polovinu j\u00eddeln\u00ed\u010dku. Tohle bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno z asi deseti j\u00eddel, kter\u00e9 Bill znal. Necht\u011bl takhle z\u00e1kazn\u00edky \u0161idit, ale je\u0161t\u011b nebyl tak zku\u0161en\u00fd.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e tak mi doneste tu va\u0161i specialitu a jemn\u011b perlivou vodu, d\u00edky…“ usm\u00e1l se chlap\u00edk a Bill jen p\u0159ik\u00fdvl a u\u017e si to \u0161inul do kuchyn\u011b objednat j\u00eddlo. Rychle pro\u0161el okolo baru a ani si nev\u0161iml, \u017ee p\u0159ibyl dal\u0161\u00ed z\u00e1kazn\u00edk.  <\/div>\n
„Jednou to… no to j\u00eddlo, co ozna\u010dujete za specialitu podniku a krokety, d\u00edky…“ spustil hned, kdy\u017e do\u0161el do kuchyn\u011b. U\u017e se nau\u010dil i to, \u017ee v\u017edycky mus\u00ed rychle do kuchyn\u011b objednat a zase zp\u00e1tky za bar nebo obsluhovat. Oto\u010dil se a m\u00ed\u0159il zp\u00e1tky obsluhovat. V\u0161imnul si mlad\u00edka sed\u00edc\u00edho na baru, kter\u00fd netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e se k n\u011bmu dostane obsluha. Bohu\u017eel Bill musel je\u0161t\u011b na jeden st\u016fl a nem\u011bl \u010das se mu v\u011bnovat, tak \u0161el d\u00e1l, a\u017e do\u0161el ke stolu se dv\u011bma mu\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, budete si p\u0159\u00e1t?“ mile se usm\u00e1l a zapisoval si, co si dva mu\u017ei cht\u011bj\u00ed objednat. Kdy\u017e se oto\u010dil sm\u011brem k baru, div mu o\u010di nevypadly z d\u016flk\u016f. Ten kluk, co sed\u011bl u baru, se pr\u00e1v\u011b s\u00e1m obsluhoval za barem. Bill pootev\u0159el \u00fasta a rychle \u0161el k baru.<\/div>\n
„Pardon, pane… co si mysl\u00edte, \u017ee d\u011bl\u00e1te?“ vyhekl a nev\u011b\u0159il sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Nikdy neza\u017eil, \u017ee by se z\u00e1kazn\u00edk jednodu\u0161e obslou\u017eil s\u00e1m nebo tak n\u011bco. Bylo to nev\u00eddan\u00e9.<\/div>\n
„Za bar m\u016f\u017ee jen person\u00e1l…“ zv\u00fd\u0161il Bill hlas, a\u017e do\u0161el k onomu mlad\u00edkovi.<\/div>\n
„M\u011b nezaj\u00edm\u00e1, kdo m\u016f\u017ee a nem\u016f\u017ee za bar. M\u00e1m \u010dekat hodinu na to, ne\u017e se n\u011bkdo ur\u00e1\u010d\u00ed p\u0159ij\u00edt a obslou\u017eit m\u011b?“ zavr\u010del mlad\u00edk. M\u011bl vlasy spleten\u00e9 do zaj\u00edmav\u00fdch… Bill nev\u011bd\u011bl, jak to nazvat. Na sob\u011b voln\u00e9 a z\u0159ejm\u011b taky pekeln\u011b drah\u00e9 oble\u010den\u00ed. Kdy\u017e mluvil, krou\u017eek ve rtu se mu divn\u011b pokyvoval a na tv\u00e1\u0159i m\u011bl p\u0159\u00edsn\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n<\/div>\n
„T\u0159eba \u010dekejte hodinu, ale tohle si dovolit nem\u016f\u017eete, je mi l\u00edto. Odejd\u011bte, a to hned…“ zakroutil hlavou. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 s t\u00edmhle podiv\u00ednem d\u011blat.<\/div>\n
„J\u00e1 si ve sv\u00e9m baru m\u016f\u017eu dovolit, co chci…“ mlad\u00edkovi se z\u00fa\u017eily zorni\u010dky a d\u00edval se na Billa snad je\u0161t\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Bill se zhluboka nadechl. Do\u0161lo mu, s k\u00fdm m\u00e1 tu \u010dest, a kdo se mu pr\u00e1v\u011b pohybuje za barem. Byl to Kaulitz\u016fv syn a d\u011bdic Tom. Bill neodolal a prohl\u00e9dl si jej od hlavy a\u017e k pat\u011b. V\u016fbec si nep\u0159edstavoval, \u017ee by mohl vypadat takhle, a u\u017e v\u016fbec si nep\u0159edstavoval to, \u017ee ho pozn\u00e1 zrovna v takov\u00e9 situaci.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee, kdy\u017e dovol\u00ed\u0161, r\u00e1d bych si dod\u011blal ten drink…“ zakroutil Tom hlavou a v\u011bnoval se sv\u00e9mu drinku. Bill jen st\u00e1l a n\u011bm\u011b z\u00edral na stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Nev\u011bd\u011bl jsem, kdo… jste…“ \u0161pitl Bill a polo\u017eil t\u00e1cek na bar. Mrzelo jej, \u017ee se poznali takhle, a mrzelo jej, \u017ee hned napoprv\u00e9 se mus\u00ed Bill za n\u011bco omlouvat.<\/div>\n
„Jsi nov\u00fd nebo co?“ Bill p\u0159ik\u00fdvl. M\u011bl strach i na n\u011bj promluvit.<\/div>\n
„Jsem… tady t\u00fdden,“ \u0161pitl a chystal drinky pro ostatn\u00ed.<\/div>\n
„Tak to se m\u00e1\u0161 hodn\u011b  co u\u010dit…“ za\u0161klebil se Tom a \u0161el si sednout zp\u00e1tky na bar. Bill zase tup\u011b p\u0159ik\u00fdvl a drinky nesl na stoly. Celou cestu nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b za to, jak je hloup\u00fd. Cel\u00fd t\u00fdden se mu ve v\u0161em da\u0159ilo, a najednou se to mus\u00ed zase v\u0161echno pokazit. Povzdechl si a do\u0161el ke kuchyni.<\/p>\n<\/div>\n
„Co to j\u00eddlo?“ zeptal se a op\u00edral se o b\u00edlou ze\u010f.<\/div>\n
„U\u017e se nese…“ a tak, jak kucha\u0159 \u0159ekl, tak se taky stalo. J\u00eddlo p\u0159ist\u00e1lo p\u0159ed Billem a ten se usm\u00e1l. Popadl ho a zanesl ke spr\u00e1vn\u00e9mu stolu.<\/div>\n
„Pros\u00edm p\u011bkn\u011b…“ usm\u00e1l se a j\u00eddlo polo\u017eil p\u0159ed mu\u017ee. Vr\u00e1til se zp\u00e1tky za bar. Neovl\u00e1dl se a zase Toma projel pohledem. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b  si nemohl zvyknout na jeho p\u0159\u00edtomnost. Tom byl jako n\u011bco, co v\u00e1s stra\u0161n\u011b znerv\u00f3z\u0148uje a vy kv\u016fli tomu pod\u00e1v\u00e1te men\u0161\u00ed v\u00fdkony ne\u017e obvykle. Na Billa to p\u016fsobilo p\u0159esn\u011b takhle. Syn vedouc\u00edho vypadal dost p\u0159\u00edsn\u011b a taky, \u017ee si o sob\u011b dost mysl\u00ed. V\u0161ak taky m\u011bl d\u016fvod. Pro\u010d by nebyl takov\u00fd, jak\u00fd je, kdy\u017e m\u00e1 v\u0161echno, na co si uk\u00e1\u017ee a slibnou budoucnost.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se odv\u00e1\u017eil a k Tomovi p\u0159istoupil. „D\u00e1\u0161 si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ zeptal se potichu a \u010dekal na odpov\u011b\u010f. Pokud si objedn\u00e1 j\u00eddlo, Bill ur\u010dit\u011b  zma\u0159\u00ed objedn\u00e1vku. Pokud dal\u0161\u00ed drink, ur\u010dit\u011b ho nam\u00edch\u00e1  \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Ale, \u017ee by ses pou\u010dil?“ zasm\u00e1l se dred a Bill znerv\u00f3zn\u011bl je\u0161t\u011b v\u00edce. „Ned\u00e1m si nic. Ve\u010der m\u011b tady m\u00e1\u0161 zase, tak o\u010dek\u00e1v\u00e1m, \u017ee u\u017e to nedopadne tak jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed…“ pod\u00edval se na Billovu vizitku a usm\u00e1l se. „Bille…“ dodal. Zvedl se a zam\u00ed\u0159il ven. Bez zaplacen\u00ed, bez rozlou\u010den\u00ed.  <\/div>\n
Bill rychle zat\u0159epal hlavou a vzpamatov\u00e1val se z toho \u0161oku. Nev\u011bd\u011bl, jak se m\u00e1 c\u00edtit. Tom vypadal opravdu nep\u0159\u00edjemn\u011b a taky se tak choval. Jen\u017ee kdy\u017e se Bill na Toma pod\u00edval po\u0159\u00e1dn\u011b, mohl vid\u011bt, \u017ee v jeho ostr\u00e9m a p\u0159\u00edsn\u00e9m pohledu je cosi mil\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 jeho roztomil\u00e1 l\u00ed\u010dka, velk\u00e9 rty, hlubok\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di nebo nos jako bambulka. Bill prudce rozev\u0159el o\u010di a zat\u0159epal hlavou. Zahnal tyhle my\u0161lenky nad Tomov\u00fdm vzhledem daleko za hlavu a vydal se k nov\u00fdm z\u00e1kazn\u00edk\u016fm, kte\u0159\u00ed u\u017e jej netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1vali. Vzpomn\u011bl si, \u017ee dneska ve\u010der je\u0161t\u011b Toma uvid\u00ed a povzdechl si. Za\u010d\u00ednal se t\u011b\u0161it na ve\u010der, a z\u00e1rove\u0148 se ho b\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b sed\u011bl na \u017eidli a poklep\u00e1val nohou do rytmu nezn\u00e1m\u00e9 hudby. St\u0159\u00eddav\u011b  sledoval hodiny a vchod baru. Bar se za chv\u00edli za\u010dal cp\u00e1t k prasknut\u00ed  a lid\u00e9 se pomalu usazovali. Bill se rychle zvedl a \u010dekal, kdy si p\u0159ijde n\u011bkdo n\u011bco objednat. P\u0159es noc to tady v podniku chod\u00ed jinak. Bill nemus\u00ed chodit mezi davem lid\u00ed ke ka\u017ed\u00e9mu stolu, a d\u011blat objedn\u00e1vky tak jako odpoledne. Sta\u010dilo jen b\u00fdt za barem, d\u00e1vat pozor na to, co si z\u00e1kazn\u00edk objedn\u00e1 a n\u00e1sledn\u011b mu vyhov\u011bt. Tahle pr\u00e1ce ho bavila v\u00edc, ne\u017e si na sam\u00e9m za\u010d\u00e1tku myslel.<\/div>\n
„Pros\u00edm…“ \u0161pitl a podal \u010dernovlas\u00e9 d\u00edvce koktejl. Ta sv\u016fdn\u011b zamrkala \u0159asama a d\u00edvala se na Billa. Ten ze sebe vydal neidentifikovateln\u00fd  zvuk. Zjevn\u011b se d\u00edvce l\u00edbil, ale nijak jej to nevzru\u0161ovalo. Dal j\u00ed pohledem jasn\u011b najevo, \u017ee u n\u011bj dnes ve\u010der neusp\u011bje, a rychle \u010depoval piva dal\u0161\u00edm z\u00e1kazn\u00edk\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho se u\u017e  poohl\u00ed\u017e\u00ed po hodin\u00e1ch, ale bl\u00ed\u017eila se des\u00e1t\u00e1 ve\u010dern\u00ed. Povzdechl si. Cel\u00e9 odpoledne myslel na Toma, kter\u00fd mu \u0159ekl, \u017ee jej m\u00e1 ve\u010der o\u010dek\u00e1vat. Jen\u017ee Tom nikde.<\/div>\n
Popadl t\u00e1c s objedn\u00e1vkou a m\u00ed\u0159il do zadn\u00edch box\u016f baru. Do\u0161el ke stolu a v\u0161echno naskl\u00e1dal na st\u016fl z\u00e1kazn\u00edk\u016f. Z\u0159ejm\u011b bandi\u010dka kluk\u016f, co se p\u0159i\u0161li pobavit do jednoho z nejdra\u017e\u0161\u00edch podnik\u016f ve m\u011bst\u011b, sbalit n\u011bjakou blon\u010fatou n\u00e1nu a n\u00e1sledovn\u011b ji vz\u00edt k sob\u011b dom\u016f. Bill se za\u0161klebil. Nikdy nepochopil tenhle syst\u00e9m dne\u0161n\u00ed ml\u00e1de\u017ee a byl up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, \u017ee nic takov\u00e9ho ned\u011bl\u00e1. Kdy\u017e doskl\u00e1dal v\u0161echny koktejly a limon\u00e1dy, pohled zavrtal do nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho boxu v cel\u00e9m baru. Dech se mu zastavil a nedok\u00e1zal se pod\u00edvat jinam. Nach\u00e1zelo se tam p\u00e1r mlad\u00fdch, dob\u0159e vypadaj\u00edc\u00edch lid\u00ed. D\u011bv\u010dat i chlapc\u016f. V\u0161ichni vypadali, \u017ee maj\u00ed hluboko do kapsy. Tohle v\u0161echno by Billa nijak nezaj\u00edmalo. Ale osoba, kter\u00e1 horliv\u011b n\u011bco vykl\u00e1dala ostatn\u00edm, kte\u0159\u00ed se zjevn\u011b dost dob\u0159e bavili. Ta osoba byla Tom.<\/p>\n<\/div>\n
‚Uklidni se…‘ \u0159ekl si Bill pro sebe a pomalu se vydal sm\u011brem k boxu. Norm\u00e1ln\u011b tohle d\u011blat nemusel, ale kdy\u017e vid\u011bl Toma, rad\u0161i ud\u011bl\u00e1 nav\u00edc, ne\u017e aby musel zase sly\u0161et n\u011bco \u0161patn\u00e9ho na jeho osobu. Po dvou schodech vy\u0161el do boxu a projel v\u0161echny pohledem. Tom sed\u011bl uprost\u0159ed cel\u00e9 skupiny lid\u00ed. Napravo od n\u011bj sed\u011bla n\u011bjak\u00e1 blon\u010fat\u00e1, modrook\u00e1 d\u00edvka, kter\u00e1 stoprocentn\u011b cht\u011bla na svoji osobu upozornit t\u00edm, \u017ee si na sebe oble\u010de \u00fazk\u00fd top s v\u00fdst\u0159ihem skoro a\u017e k pasu a kr\u00e1tkou riflovou minisuk\u00fdnku. Bill tyhle n\u00e1ny nesn\u00e1\u0161el.  <\/div>\n
Vedle n\u00ed sed\u011bl n\u011bjak\u00fd  kluk. M\u011bl b\u00edl\u00e9 triko p\u0159\u00edmo na t\u011blo. P\u0159es n\u011bj se mu kr\u00e1sn\u011b r\u00fdsovaly svaly. Sed\u011blo tam dal\u0161\u00edch p\u00e1r lid\u00ed, kte\u0159\u00ed nestoj\u00ed ani za pohled, ale Billa upoutali dal\u0161\u00ed dva z nich. Z druh\u00e9 strany se na Toma lepil mal\u00fd, \u010dernovlas\u00fd kluk. Vypadal vedle Toma dost drobn\u011b a propaloval jej pohledem. Doslova hltal ka\u017ed\u00e9 Tomovo gesto a pro sebe se culil. To mohl vid\u011bt jenom Bill, kter\u00fd na n\u011bm p\u00e1r chvil visel pohledem. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale v jeho t\u011ble se za\u010dala odehr\u00e1vat jist\u00e1 bou\u0159e. Bylo to n\u011bco mezi z\u00e1vist\u00ed a \u017e\u00e1rlivost\u00ed. Zakroutil hlavou a pod\u00edval se d\u00e1l. Mezi dv\u011bma dal\u0161\u00edmi chlapci sed\u011bl Max a usm\u00edval se na Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„Hou hou, Bille…“ zasm\u00e1l se a m\u00e1val na n\u011bj s jist\u00fdm nad\u0161en\u00edm. Bill se pro sebe usm\u00e1l a k\u00fdvnul hlavou.<\/div>\n
„Ahoj. Maxi… co si d\u00e1te?“ zeptal se a rychle zapisoval objedn\u00e1vky.<\/div>\n
„A h\u00e9le. Nov\u00e1\u010dek…“ Billovi neunikl opovrhuj\u00edc\u00ed t\u00f3n v Tomov\u011b hlase. Oto\u010dil se za n\u00edm.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee se ti bude da\u0159it, Bene…“ zasm\u00e1l se Tom a d\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsem Bill…“ zasy\u010del \u010dernovl\u00e1sek a propaloval Toma nep\u0159\u00edjemn\u00fdm pohledem. Ten se jen zasm\u00e1l a vzal toho mal\u00e9ho vedle sebe okolo ramen. Ten se spokojen\u011b usm\u00edval a d\u00edval se na Billa zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem. Bill se rozhodl tohle v\u0161echno ignorovat.<\/div>\n
„Co si d\u00e1\u0161, Tome?“ zeptal se a hned za\u010dal ps\u00e1t v\u0161echno, co mu Tom diktoval.<\/div>\n
„Dob\u0159e…“ zahr\u00e1l  \u00fasm\u011bv a vydal se za bar.  <\/div>\n
Po cest\u011b zrudl vzteky a m\u011bl chu\u0165 v\u0161echno okolo sebe n\u011bjak poni\u010dit. Potichu vr\u010del a za\u010dal objedn\u00e1vky p\u0159ipravovat. M\u011bl neuv\u011b\u0159iteln\u011b divn\u00fd pocit. Z Toma. Z t\u011bch v\u0161ech lid\u00ed okolo n\u011bj. Povzdechl si a rozn\u00e1\u0161el na dal\u0161\u00ed stoly, a\u017e se dostal k Tomovu boxu. Polovinu objedn\u00e1vky tak tak unesl. Zastavil se a\u017e p\u0159ed boxem, do kter\u00e9ho vstoupil.<\/div>\n
„S dovolen\u00edm…“ \u0161pitnul a po\u010dkal, ne\u017e se d\u00edvka, co mu st\u00e1la v cest\u011b, ur\u00e1\u010d\u00ed posunout. Za\u010dal v\u0161echno pokl\u00e1dat na st\u016fl.<\/div>\n
„A jak se m\u00e1\u0161, Bille? Da\u0159\u00ed se?“ po hlase poznal Maxe. Usm\u00e1l se a k\u00fdvnul.<\/div>\n
„Zat\u00edm to jde. Co u tebe? Bav\u00ed\u0161 se?“ \u0159\u00edkal, zat\u00edmco pokl\u00e1dal limon\u00e1dy na st\u016fl.<\/div>\n
„Bav\u00edm. A pozd\u011bji si se mnou zatan\u010d\u00ed\u0161, Bille…“ Bill se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. Postavil p\u0159ed Toma jeho perlivou vodu a cht\u011bl odej\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ Bill se oto\u010dil a d\u00edval se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Dones mi l\u00e1hev vodky a tolik skleni\u010dek d\u017eus\u016f, kolik n\u00e1s tady je…“<\/div>\n
Tom poru\u010dil. Bill k\u00fdvl a cht\u011bl odej\u00edt. Nakonec se zastavil a oto\u010dil zp\u00e1tky k Tomovi.<\/div>\n
„A osmn\u00e1ct ti u\u017e  bylo?“ tohle bylo jeho povinnost\u00ed. Tom se zasekl a d\u00edval se na Billa neutr\u00e1ln\u00edm pohledem. Bill z n\u011bj nemohl vy\u010d\u00edst naprosto nic.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ sykl potichu a o\u010di se mu nebezpe\u010dn\u011b z\u00fa\u017eily.<\/div>\n
„Jestli jsi plnolet\u00fd. Nem\u016f\u017eeme pod\u00e1vat alkohol nezletil\u00fdm…“ \u0159ekl a zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Jak nem\u016f\u017eeme?! Tohle je m\u016fj klub a j\u00e1 si tady budu p\u00edt, co se mi zachce! Tak\u017ee mi tady nekv\u00e1kej nic o plnoletosti a koukej mi ten chlast don\u00e9st, chlap\u010de. M\u016f\u017ee ti b\u00fdt \u00fapln\u011b jedno, jestli mi je osmn\u00e1ct nebo nen\u00ed…“ zasy\u010del Tom a propaloval Billa nebezpe\u010dn\u00fdm pohledem. Nedovedl pochopit, jak si n\u011bkdo m\u016f\u017ee dovolit mu odporovat v jeho vlastn\u00edm klubu.  <\/div>\n
Bill se nesta\u010dil divit. Hlavou se mu honilo cosi o nerovnopr\u00e1vnosti, rozmazlenosti a namy\u0161lenosti mlad\u00fdch fraj\u00edrk\u016f, co maj\u00ed zaji\u0161t\u011bn\u00fd \u017eivot jen d\u00edky tomu, \u017ee jeho rodi\u010de se dob\u0159e uchytili.<\/div>\n
„Dob\u0159e…“ kv\u00edkl a rychle z boxu odkr\u00e1\u010del. Zrychlen\u011b d\u00fdchal a zastavil se je\u0161t\u011b u p\u00e1r dal\u0161\u00edch stol\u016f, kde musel ud\u011blat objedn\u00e1vku. Do\u0161el za bar a za\u010dal chystat. V boxu napo\u010d\u00edtal dohromady deset lid\u00ed. Vyt\u00e1hl deset skleni\u010dek a rychle do nich lil d\u017eus.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, dones mi l\u00e1hev vodky…“ \u0159ekl sp\u011b\u0161n\u011b druh\u00e9 serv\u00edrce. Ta p\u0159ik\u00fdvla a za chv\u00edli se vr\u00e1tila s lahv\u00ed v ruce. Kdyby tady dnes nebyla ona, Bill by to nemohl zvl\u00e1dnout. U\u017e tak, kdy\u017e byli dva, d\u011blalo jim probl\u00e9m v\u0161echno to st\u00edhat.<\/div>\n
„D\u00edky…“ vd\u011b\u010dn\u011b  se usm\u00e1l a l\u00e1hev p\u0159evzal. Naskl\u00e1dal skleni\u010dky s d\u017eusem na t\u00e1c, l\u00e1hev polo\u017eil do misky s ledem. V\u0161echno polo\u017eil na velk\u00fd t\u00e1c a m\u00ed\u0159il do boxu. Musel si d\u00e1t sakra pozor, aby se n\u011bkde nevymlel, proto\u017ee tohle v\u0161echno bylo docela dost t\u011b\u017ek\u00e9 na Billovu k\u0159ehkou postavu.  <\/div>\n
Do\u0161el tam a v\u0161echno polo\u017eil na st\u016fl. Ani nezavadil pohledem o \u017e\u00e1dn\u00e9ho z nich a \u0161el zp\u00e1tky za bar.<\/div>\n
„Co si… d\u00e1\u0161?“ Bill se usm\u00e1l, kdy\u017e se pod\u00edval, koho v\u016fbec obsluhuje. Sed\u011bl tam Max a po\u0161kleboval se na n\u011bj.<\/div>\n
„Noo. Co bys mi doporu\u010dil, and\u00edlku?“ usm\u00e1l se Max a d\u00edval se na Billa. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho dost\u00e1v\u00e1 do rozpak\u016f. Bill se za\u010dervenal a stydliv\u011b sklopil pohled.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Je to na tob\u011b, ale mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00fd… dobr\u00fd ovocn\u00fd koktejl. Alkoholick\u00fd…“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Nech\u00e1m se p\u0159ekvapit. N\u011bco mi dej. Hlavn\u011b a\u0165 se to d\u00e1 p\u00edt…“ zasm\u00e1l se Max a rozhl\u00ed\u017eel se okolo. Bill se hned dal do pr\u00e1ce.<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli mu to nedalo a sto\u010dil sv\u016fj pohled na Maxe.<\/div>\n
„Pro\u010d m\u011b Tom nem\u00e1 r\u00e1d?“ tak zn\u011bla jeho tich\u00e1 odpov\u011b\u010f. Potichu polo\u017eil n\u00e1poj p\u0159ed Maxe a op\u0159el se o bar.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Prost\u011b… nem\u00e1 m\u011b r\u00e1d. Jde to vid\u011bt. Jako kdybych byl n\u011bjak\u00fd vet\u0159elec nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Sna\u017e\u00edm se p\u0159ed n\u00edm v\u00edc ne\u017e p\u0159ed k\u00fdmkoli jin\u00fdm. A zd\u00e1 se mi, \u017ee se celkem vy\u017e\u00edv\u00e1 v tom, \u017ee m\u00e1 nade mnou jakousi nadvl\u00e1du…“ \u0159ekl a smutn\u011b se d\u00edval do Maxov\u00fdch o\u010d\u00ed. Nic z toho nedok\u00e1zal pochopit. Cht\u011bl s Tomem jen vych\u00e1zet.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tom je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. A pravdou je, \u017ee ty taky. \u0158ekl bych, \u017ee je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e on s\u00e1m. Bude mu chv\u00edli trvat, ne\u017e si na tebe zvykne. V\u017edycky, kdy\u017e tady byl n\u011bkdo nov\u00fd, Tom se choval stejn\u011b. Chladn\u011b. Ke v\u0161em byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd a shazoval je. To je taky d\u016fvod, pro\u010d n\u011bkolik serv\u00edrek ode\u0161lo. Bylo to Tomovo chov\u00e1n\u00ed. Ty holky v\u017edycky deptal. A kluky taky. I kdy\u017e v men\u0161\u00ed m\u00ed\u0159e. V\u017edycky mu serv\u00edrky vadily v\u00edce ne\u017e barmani…“ zasm\u00e1l se, „nikdy jsem nepochopil pro\u010d. Mus\u00ed\u0161 mu d\u00e1t trochu \u010dasu, a hlavn\u011b vydr\u017eet. Neodch\u00e1zej kv\u016fli n\u011bmu a on se bude \u010dasem chovat norm\u00e1ln\u011b. Uvid\u00ed\u0161 s\u00e1m. Bude to dobr\u00e9, jen se nesm\u00ed\u0161 nechat… doslova vyhnat. Nest\u00e1lo by to za to. I kdy\u017e s tebou je to jin\u00e9. Chov\u00e1 se zvl\u00e1\u0161tn\u011b, jinak ne\u017e p\u0159ed t\u00edm.“<\/div>\n
„Jak jinak?“<\/div>\n
„Prost\u011b. M\u00e1\u0161 pravdu. Jako bys byl z \u00fapln\u011b jin\u00e9ho sv\u011bta. Hodn\u011b t\u011b ignoruje, ale kdy\u017e u\u017e, tak t\u011b n\u011bjak pon\u00ed\u017e\u00ed nebo tak n\u011bco. V\u017edycky to d\u011blal, ale u tebe je to jin\u00e9. Nedok\u00e1\u017eu zat\u00edm \u0159\u00edct, jak jin\u00e9. Ale nevzd\u00e1vej to,“ dokon\u010dil Max sv\u016fj monolog a napil se ze sv\u00e9ho n\u00e1poje. Bill je\u0161t\u011b chv\u00edli vst\u0159eb\u00e1val to, co sly\u0161el, a pak k\u00fdvl.<\/div>\n
„Nevzd\u00e1m se.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nivian<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nivian Zdrav\u00edm  \u010dten\u00e1\u0159i! :). Tak m\u011b tak napadlo, \u017ee jsem zapomn\u011bla na jednu z d\u016fle\u017eit\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9  bych v\u00e1m m\u011bla \u0159\u00edct na sam\u00e9m za\u010d\u00e1tku pov\u00eddky. A sice, \u017ee v t\u00e9to pov\u00eddce Bill a Tom nejsou dvoj\u010data a \u010dasem ani nebudou ;).   Nivian<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[385],"tags":[],"class_list":["post-9677","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-integrum"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9677","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9677"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9677\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9677"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9677"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9677"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}